BTW: Kočka aneb co má za lubem Bíloflekatá?

Byly to dlouhé dny poté, co si Ari zranila nohu. Už třetí den po začátku léčby měla pocit, že pohyb omezený na krátké, důsledně ovodítkované vycházky, je jednoznačným pošlapáním jejích psích práv a dávala nám to důkladně najevo. Překvapený a možná i znepokojený její absencí na zahradě však byl i tvor, od kterého bych to opravdu nečekala!

 

Začnu zeširoka. Vesnice je samozřejmě plná koček, nicméně s námi přicházejí do styku pouze dvě skupiny – proměnlivá smečka venkovních koček od severního souseda a dvě kočičí dámy od souseda jižního, jehož plot se s naším nestýká – je přes cestu. Směrem na sever chodívají psi i na volno, je to směr do centra vesnice. Na jih chodí holky důsledně na vodítku, protože hned za dvěma sousedícími domy je tím směrem divočáčí rokle – a srny jsou taky vždycky po ruce.

„Severní“ kočky patří mezi vesnické micky, které sice dostanou denně najíst, i nějaké to odčervení se pro ně najde, ale jinak se musejí o svoje pohodlí i zábavu postarat samy. Jsou většinou drobné a nevypadají, že by měly náladu na nesmysly. Jako je třeba pozorování našich psů. Pokud se s nimi venku setkají a holky jsou na volno, může dojít ke krátké honičce, kterou buď rychle ukončí ony samy podběhnutím pod plotem, nebo já zahulákaným povelem.

Všechny, včetně průběžně se objevujících a později zase do nových domovů mizejících koťat rychle zjistí, že Ari i Berry jsou samý štěk a hop a skok, ale reálné nebezpečí od nich nehrozí. V rozběhu je dokázalo zastavit i malé drzé mourované kotě, které si stouplo na zadní a mydlilo kolem sebe předními pacinkami jako miniaturní boxer.

„Jižní“ kočky jsou dvě: velká, huňatá, blahobytná Želvinka a ostražitá Bíloflekatá. Myslím, že Želvinka sem před lety přišla jako domácí mazlík nové paní domu, takže se venku vyskytuje a nevyskytuje – řekla bych, že ráda zdobí interiér. Bíloflekatá se objevila později – aspoň si myslím. Nebo s novou paní domu začala být víc viditelná.

 

Bíloflekatá – foceno (foťákem, ne mobilem!) na dálku – zblízka to nejde:))

 

Vypadá jako bílomoura, které někdo ty mourovaté skvrny rozmazal. Ráda bych podala bližší informace, ale nemůžu – ta kočka si umí držet odstup! Je stejně velká a blahobytně vypadající jako její družka, ale tráví většinu času venku. Když jdu venku sama a ona je na louce před našimi domy, sleduje mě ostražitě a mizí tak na vzdálenosti 15-20 metrů.

Když ovšem vyjdu ven se psy, stává se Bíloflekatá rozmazanou šmouhou – tak rychle upaluje do bezpečí za svůj plot. A zastaví se vždy až u domu, který je na té straně od plotu pořádně daleko. Už mě kolikrát vrtalo hlavou: Proč ta panika? Pokud vím, nikdy žádné spory s našimi psicemi neměla!

A konečně se vracím zpátky k úvodu. Bylo to asi čtvrtý den Ariina domácího vězení, které s ní Berry velmi ráda sdílela, když jsem vykoukla v kuchyni z okna a zůstala v úžasu stát. V mezeře mezi živým plotem, odkud Ariberry s radostí kibicují každé hnutí u našeho jižního souseda, na hraně cesty hned u našeho plotu stála Bíloflekatá a pozorně zkoumala naši zahradu.

Naprosto jednoznačně vyhlížela směrem k našemu vchodu, kde mají psiny na terase pod střechou venkovní pelechy. Pak se otočila a zkoumala směr k naší bráně, kde je psí bouda. Když bylo pořád pusto prázdno, přešla vyzývavě párkrát sem a tam, ocas nesla kolmo vzhůru, naježený jak kartáč na mytí flašek. Když se pořád nic nedělo, tak zase splaskla, přeběhla cestu a protáhla se pod jejich bránou na domácí dvorek. Na mou duši bych řekla, že vypadala zklamaně!

 

Bíloflekatá je pilná lovkyně, myši před ní nemají šanci:))

 

A já jsem pochopila, kde má původ aspoň část zuřivého „štěkání na duchy“, které mi psiny čas od času předvádějí! Minimálně jedním duchem je mazaná Bíloflekatá, která si udělala z bezmoci našich holek štěkajících za plotem báječnou zábavu. A když se u nás neštěkalo, šla zjišťovat, co se asi mohlo pokazit:))

To, myslím, vysvětluje i její extra ostražitost, pokud jsou psiny venku, byť na vodítku. Já si pořád ještě myslím, že by jí snad nic neudělaly – kočky Ari a Berry zajímají jen tehdy, pokud utíkají. Jak kočka sedí nebo leží, jen ji opatrně obejdou. Tedy v mé přítomnosti – ale bez ní se po vesnici nepohybují. Každopádně jsem ráda, že už vím, koho mám hledat, až budou psi zuřivě štěkat na (pro mě) naprosto prázdnou louku:))

 

PS: Stále se opakuju, ale nedá mi to – nemám ráda odvážné kočky. Bojím se o ně. Jsou velmi zranitelné, byť si to některé nejspíš nepřipouštějí. A já opravdu nechci, aby moji psi ubližovali kočkám. Ty „odvážné“ mi to dělají těžší:))

PPS: Omluvte prosím nekvalitní fotky – je to foceno velmi dálku a ani světlo nebylo nejlepší.

A dnešní témata k povídání? Inu, odvaha bez pudu sebezáchovy! A je jedno, u jakého živočišného druhu:)) Viděli jste? A jak to dopadlo?

Zvířetnická Aukce končí ve středu 22.11. ve 22:00! Zapojte se do boje o krásné věci, přispějte na ZU! Slibuji vám, že se pobavíte  a možná si i vydražíte vánoční dárek.

http://renatae.rajce.idnes.cz/Aukce_2017/#

Aktualizováno: 22.11.2017 — 09:47

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dneska bylo v Praze nádherně, slůňo slůnilo až mi to šlo na nerv, jak je nízké, tak svítí v autě do očí a musím jezdit se stínítkem, jenže já to nesnáším, omezuje to výhled.
    Cecilka má dneska svátek. No, takže to slavíme tím, že ječí na rantlu od sprcháče, bojí se slézt. „Když jsi tam vlezla, tak si taky slez!“ „Mňááááááuuuuuu, já chci pomoooooooc!“. Pak mi skočí na záda asi v pudu sebezáchovy a já vypadám jak řešeto. Samozřejmě tam vyskočí znovu. Máme novou židli k počítači poctivě ukradenou. Teda přemístěnou. Byla tady na chodbě a na ní cedulka „nepotřebná“. Tak jsem si jí přemístila a starou vyhodila. Praskla tam nějaká pružina a seděla jsem už nakřivo….. Cecil už si jí přivlastnila a dělá si z opěrky drápadlo! Já myslím, že kdyby volně běhala, tak z ní bude ušaté torpédo, které se rozhodně nebude bát ničeho a nikoho.

  2. Pud sebezáchovy musí chybět Trixie, rozhodně pokud jde o auta. Už jsem to psala, že za nimi vyráží, důvod, proč jsme s ní přestali chodit na dop. procházku v naší čvtrti. Horší je, občas musíme při odp. procházce přejít silnici a ona se klidně zastaví uprostřed. Stojí tam jak být na koridě, primo vyzývá auto kdo z koho. Naštěstí je vždy na vodítku(zkráceném flexi), takže by auto muselo sejmou jak psa, tak nás, ale Trixie se to ne a ne odnaučit. Nikdy nepřecházíme rušnou silnici a zdejší lidé se téhle „psí provokaci“ dosdu spíše usmáli, než aby jim vadilo, že musí příbrzdit. Ale už jsme vzdali pokusy jí tohle odnaučit.

    No a za životě Indy jsem zase trnula, kdy kočka spadne do komína. Sedávala „v něm“, tedy na vnitřním okraji komína z cihel na kterými je stříška. Nejhorší bylo, když tam seděla v době kdy v komíně hnízdili rorýsi. Byla docela ukrytá, pták ji mohl vidět až na poslední chvíli a kdyby se kočka ohnala a ztratila rovnováhu…fakt nevím, jak bychom jí dostávali z útra komína.

  3. Absenci pudu sebezáchovy předvedla kdysi Maceška, když se pokusila zbít rotvajlera. Poměrně drobná černobílá kočka byla najednou dvojnásobná, ale stejně měla štěstí, že toho rotvíka majitelé udrželi na vodítku. Protože její usilovná snaha mu rozdrápat čenich pro ni nemusela skončit dobře. A důvod? Ten pes se na ni na poli ošklivě podíval a zaštěkal!

  4. OT: Dnes jsem jela ze Dvora domů přes Lipnici a jak dojíždím ke konci vesnice, najednou přede mnou auto v protisměru vyjelo úplně do mého pruhu – z mého pohledu naprosto bezdůvodně. Honem jsem brzdila a divila se, co to mělo znamenat, když mi došlo, že dotyčný se tak vyhýbal záběru kamery měřící zde průjezdovou (průměrnou) rychlost v obci. Nevěřila jsem svým očím.
    Zažili jste to někdy? A myslíte, že ten manévr mu pomohl? Že skutečně kamera nenačetla jeho značku? Já si vždycky myslela, že ty kamery mají širší záběr než jen jeden pruh nepříliš široké silnice… (vycházím ze zkušeností s naší výcvikovou:))

    1. Nepomohl. Spíš uškodil, protože mu k nedodržení rychlosti přidají ještě nebezpečný manévr. A dobře mu tak!

  5. Absence pudu sebezáchovy… to jsem byla asi já, když jsem ještě jezdila se synkem lyžovat. Taková černá sjezdovka v Alpách :P .
    Byla jsem sotva průměrný lyžař, ale přece ho nenechám bez dozoru, že :D .
    Koneckonců tu nohu jsem si zlámala a kolena dobila skoro na rovině.

    1. Zano! Ty jsi ale číslo – neustále mě překvapuješ :D :D

      Ale chápu, že bez dozoru jsi ho nechat nemohla… (angel)

      (Ehm… kdo ho hlídal, když tebe dávali dohromady?:))

      1. Že mám zlomenou nohu, jsem zjistila až v Praze, byla jsem pevně přesvědčená, že je to jen výron.
        Ale přece jenom jsem nelyžovala, hlavně proto, že jsem se nějak nemohla narvat do lyžáků :D :D . Tehdy jsme tam byli se zájezdem, tak jsem pověřila vedoucího zájezdu (synkovi bylo čtrnáct, jezdil citelně líp než já :P , šlo spíš o to, aby ho někdo večer oderval od sjezdovky).

  6. Naši zahradu přeběhnou občas dva kocouři – černý Matýsek s bílými ponožkami a pruhatý Kočičák. Nedávno se na zahradě potkali – zalehli tak dva metry od sebe a navzájem se hypnotizovali, asi ani jeden z nich nechtěl opustit teritorium. No, říkala jsem si, hoši, hoši, kdybych takhle maličko pootevřela dveře, ono by se hned ukázalo, čí teritorium to tady je! (chuckle)
    S absencí pudu sebezáchovy jsem se potkala nedávno – když jsme s Denisem procházeli cestou mezi zahrádkami a na střeše kůlny stál pes. Já slušně pozdravila Čau, Roxino! a v následující vteřině jsem měla roztomilé štěňátko rotvajlera velikosti telete málem za krkem. Vůbec by mě nenapadlo, že to trdlo makový to skočí, protože se chce přivítat a pohrát si s Denisem, a jejího páníčka taky ne! Budu se muset nenápadně pozeptat, jestli jí nějak zamezil v přístupu na střechu, protože tohle je dost nebezpečný sport pro kosti a klouby mladého psa.

    1. Hančo, na mě skočit/ spadnout mladý rotvajler, tak potřebuju nějaký čas na zotavenou, to určitě :D

      Znala jsem jednoho obrovského rotvíka a ten nakonec musel být v kotci, když byl bez dozoru, protože i tak těžké a velké zvíře dokázalo hladce přeskočit 1,50 m vysoký plot a chodit na samostatné vycházky. nechtělo se mi tomu věřit, ale opravdu to dokázal :)

      1. Těžký a velký…, měl k tomu ale ty svaly a výšku. Když se postavil na zadní, tak určitě nad ten plot dost vyčuhoval, pak stačilo párkrát zabrat zadními a byl venku, skákat ani nemusel… Viděla jsem takhle utéct Fleurku, nač skákat, když to jde přelézt ;)

  7. O.T.
    DEDE včera jsem viděla na ČT dokument o norském Barnevernu. Mluvil také tvůj Andy.
    Byl to zajímavý pořad.

      1. Olčavo, ten dokument byl úmyslně velmi vyvážený a jemný – a přesto dost děsivý. Ti lidé mají jako normu, že jim nekvalifikovaní cizinci linkují život pod pohrůžkou toho nejhoršího, co se může rodičům stát. A to nejhorší – s výjimkou smrti dítěte – opravdu dělají.
        A ta paní Margareta tam žije, má děti a přece souhlasila, že na tom dokumentu bude spolupracovat. Je to statečná žena.

        1. Cizinci? V Barnevernetu snad pracují (nekvalifikovaní) Norové, ne? A ti linkují život ostatním Norům i cizincům, co tam žijí. Ta Margareta má odvahu, to je fakt. Na rozdíl od svého chlapa, který se bojí i toho, aby na jeho počítači někdo negooglil slovo Barnevernet. To zavání heydrichiádou, kdy ti, kdo poslouchali zahraniční rozhlas, nesměli pak zapomenout přeladit, aby to třeba návštěva nepoznala.
          Prý je to ale nejšťastnější národ na světě.

          1. nene, za nejšťastnější národ se prý považují Dánové. a upřímně jsem ráda, že Andy je s celou rodinou zpátky tady v Čechách, v bezpečí. ani se nemusím ptát, jestli ty a rodiče Anji taky, viď, Dede?

            1. Ano, jsme. Měli jsme sice vypracovaný krizový plán, ale jak přituhovalo a začali děti odebírat rovnou ze školek a škol… nemuselo by to vyjít.

          2. Myslím cizí lidé v tvém domě – rozhodující o tvém životě – bez vzdělání, kontroly, jsi zcela v jejich moci.

            1. Jó, tak to pardon, to jsem ty „cizince“ špatně pochopila. Každopádně je to otřes. Kam se ta Evropa řítí?

        2. Ano paní Margaretu jsem za její otevřenost obdivovala velmi, a pak mě dost mrazilo z těch natěšených dívenek, z jejich naivity a horlivosti pro „dobrou věc“. A i paní spisovatelka na mě zapůsobila hrůzně, řekla bych, že asi nemá děti? Asi bych nechtěla být takhle norsky šťastná.

      2. Neviděla jsem to (bohužel), ale četla jsem zrovna včera článek asi o tomto dokumentu a taky mi nebylo dobře. Co se mi zdálo nejhorší, že právě ta paní režisérka v podstatě byla s prací Barnevernetu když už ne spokojena, tak smířena …

            1. Jé! Já to jméno viděla jen u Betty MacDonaldové a myslím si, že odtud si ho převzala mamina – ale jistě to nevím a už se to nedozvím.
              Díky za milou připomínku! :)

  8. Odvážná kočička je bíloflekatá.
    Moje kočky jsou doma, tak tu odvahu nemají jak projevovat.

    Ovšem Daník je princ bez bázně a hany a všude vleze.Slpčé do jakékoliv výšky ze země. Je pružný jako tygr.

    Hepinka zase projevila odvahu tím, že na chodbě před byty se sebrala a šla k sousedům domů na návštěvu. Ani se neohlédla potfora jedna.

    1. Koník jeden psí:)) Co tam hledal? Jsi dobrá, žes odtamtud vylezla – i když s pomocí stopovačky. :) Já bych musela čekat na žebřík :P
      Jinak holky mi mají taky tendenci koukat přes zdi na hradech a přestože jsou poslušné, vždycky je vážu a držím u sebe. Kontrolovaně si mohou stoupnout na zadní, přední na zeď a koukat. Ale jen pod kontrolou:)) Kazan mi jednou na takovou zeď skočil…

      1. No, minulý pátek v Prachovských skálách, s tímhle sebevrahem a splašeným hluchým drakem Drakem, to bylo fakt výživné.

        1. Splašený hluchý Drak… vypadá to, že má radost ze života, ne? :D
          Ovšem ukočírovat takové duo a ještě ve skalách… :D

          1. Má velkou radost ze života! Pořád jsme nepřišli na to, kde má vypínač. Ale teda po druhém promrzlém dni ve skalách si večer doma i občas lehnul. Maminka a MLP kategoricky odmítli dát ještě třetí den, Drak stál ráno nadšeně u dveří (Vašek dělal že tam vůůůbec není).

  9. Hmm – je možné, že Bíloflekatá si obhlíží nové – psuprosté teritorium (rofl) !

    A odvahu bez pudu sebezáchovy (i když já to nazvala debilitou posledního stupně) tuhle ukázal náš Ernest, když se šel kamarádit s divočákem. Naštěstí byl ten kňourek tak zpitomělý, že nevěděl, co si s tím blbečkem černým počít – chvilku přešlapoval na místě a pak prchl (ale možná prchl díky mému až nelidskému řevu (chuckle) ). Takže tentokrát to dopadlo dobře, ale řeknu vám, klepala jsem se až domů.

    1. Hrátky s divočáky nejsou dobrý nápad – a počítám, že Erníkovi to časem taky dojde:)) I pro tebe doufám, že na to přijde co nejdřív! :D
      Nazgúlové taky jednou honili mladého divočáka a jak byli při dokončení okruhu ráda, když jsem na ně zařvala „ke mně!“ No, já to nejdřív zařvala na toho divočáka – černá jako černá – ale naštěstí ten neposlechl :P

          1. Zažil jsem krotkého divočáka, odchovaného mezi lidmi od selete. Nejen, že (občas) poslechl, ale byl velice přítulný, jenže když se začne tulit metrákový kolos a ještě dost intenzivně…

  10. Pěkná kočenka to je….možná i to Ariino zranění plyne z té kočičí hry…teda , ne že by jí ho způsobila přímo ona nádherká koč, ale příčinou by být mohla…

    1. Je to mazaná potvora, tahle koč! :D Jo, Ari klidně mohla uklouznout, když se hnala k plotu – nebo kolem něj.

      Nevím jak u vás, ale tady je příšerné bahno. Když jdu po zahradě, čvachtá mi pod nohama tráva:)) To tu už nebylo kolik let! Snažím se být vděčná za tu vodu, ale to věčné bahno mě ničí…

      1. Tak i já musím potvrdit, že včera na louce bylo čvachtavo – letos poprvé. Naštěstí je louka stále zelená, tudíž se bahno nekoná. A dnes svítí sluníčko …

        1. Jo, o sluníčku mi taťka taky vyprávěl :P Jenže my jsme ta meteorology zmiňovaná výjimka – sever a severovýchod. My máme zase mraky… ale po dvou dnech deště konečně neprší, což se taky počítá:))

          1. U nás zrovna tak. Všude okolo jsou pole – oraniště, louky jsou taky oraniště od divočáků a plné krtinců. Na schodech mám cestičku jak miláčkové chodí domů. Máme takové ty poctivé staré hrubé žulové. Vždycky si připadám, že uklízím Václavák nebo Českobudějovické náměstí :)

            1. Zrovna jsem se vrátila z krátké vycházky (čekám na paní od žaluzií a nějak se zasekla na cestě, tak jsem využila ke krátkému povenčení) – slunko svítí, je modrá obloha a v sofčelce mi bylo vedro!!! Na velkou vycházku to bude chtít jen vestu.

              1. Ygo, musím uznat, že jižní Morava je prostě jiné podnebné pásmo:)) I u nás bylo teplo, auto ukazovalo 6 stupňů. Tak jsem měla pod bundou jen tenkou mikinu a neměla zip zapnutý až po bradu:))
                A když jsem dojela domů, využila jsem faktu, že voda shora nepadá a vydrbala gumovou „vanu“ z kufru auta a z celého auta potom vodou z hadice ostříkala bahno. Připadalo mi docela čisté, než jsem zkontrolovala, co že to mám na dveřích za flek – a za prstem mi na dveřích vykvetla stopa – zářivě bledě modrá. Já si už tak zvykla na modrou bahnem zastřenou… :P

      2. bláto ani ne, je to podmáčený,ale kořeny to držej…v lese mokro,ale protože jsme na pískách,tak to steklo do háje…. taky se snažím na mokro a vodu nenadávat… jo a teď tu krásně svítí sluníčko….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD