MATYLDOVINY: Mýma očima

V půlce října jsem využila pozvání Dede a vydala se navštívit jejich končiny, které nám od ledna ukazuje na svých fotkách.

 

 

Překvapil mě Hradec Králové. Je to hezké město, plno historických budov (to já ráda) a na nábřeží s platany jsme čekala, kdy se na boulovatém kmeni otevřou oči, a ukáže se, že strom jen tak podřimoval. Mimochodem, v Hradci jsme měly moc prima oběd.

 

 

Doma můj příjezd Ari ohuhlala, ale nakonec mě očuchala a došla k názoru, že jim nechci nic a nikoho ukrást. Časem se ukázalo, že jsem obzvlášť vhodná k metání oslintanou plyšovou krysou i jakoukoli jinou hračkou :) A nechtějte vědět, jak podezřívavě mě skenovaly vlastní psice, když jsem přijela v džínách, na které mi Ari tu krysu láskyplně kladla! Berry byla s mým příjezdem smířená hned a nechala se drbat okamžitě.

 

 

Byla jsem moc zvědavá na Zvičinu a musím říct, že je to velmi příjemné místo, odkud je vidět do daleka – a přitom bych řekla, že to není žádná velehora. Jen ty zvlněné kopečky kolem jsou prostě menší :)

 

 

Procházka v lese mi přinesla konečně sbírání hub – jen košík jsme neměly, ale na tu chvilku přepravy se výborně osvědčily sáčky na psí h… bobky. A stihly jsme je usušit, takže domů jsem je vezla už v transportovatelném stavu.

 

 

Vlastně jsem toho za ty dva dny viděla moc a moc – mnohem podzimnější krajinu, než je u nás, velmi fotogenický hrad Pecku, na fotkách mnohokrát obdivovanou přehradu Les království, zažila jsem návštěvu v oděvním ateliéru, v prodejně vánočních ozdob (samozřejmě jsem si trochu přivezla, to se prostě nedalo) a lehce jsem si nahlodala odolnost vůči sladkému – miletínské modlitbičky mě prostě dostaly. Naštěstí je nemám ke koupi za rohem, tak zatím dobrý :)

 

 

A teď se o to víc těším na další Dedin díl fotoseriálu – protože u některých fotek můžu říct, že tohle už znám!

Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_u_dede/

Dede: Na vlastní oči vidět krajinu známou jen z vyprávění a fotek… to může dopadnout všelijak:)) Jsem ráda, že se u nás Matyldě líbilo a těším se, že se někdy konečně vypráskám i já k ní, mezi vinohrady. Takže kromě reakcí na Matyldiny postřehy bych vyhlásila i téma „na vlastní oči“:)) Jak to dopadlo, když jste se konečně dostali někam, kde jste to znali jen z obrázků? :) 

Aktualizováno: 18.10.2017 — 10:33

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Vysněných míst mám víc, některá už jsem navštívila, na další se chystáme, ale když jsem se letos v únoru (v podstatě jen kvůli souhře náhod) dostala na místa, kam jsem vlastně ani nikdy jet nechtěla a která znám opravdu jen z obrázků a dokumentárních filmů o přírodě a zvířátkách, byla jsem z toho docela vedle. Tak mě to zasáhlo, že se tam určitě ještě musím vypravit. Nevím kdy a jak, ale určitě tam ještě pojedem, i s MLP, byla bych moc ráda, kdyby to tam viděl taky.
    P.S. Byla to Keňa, už jsem to sem psala, že jsem tam služebně byla. Pohled na Velkou příkopovou propadlinu (Rift Valley) z vyhlídky asi hodinu cesty autem od Nairobi je (aspoň pro mě) nezapomenutelný, prostě nádhera.

    1. Aido, nebudeš pro nás mít o té Keni aspoň pár slov? To je místo, kam se nejspíš nepodívám a tvé dojmy by mě zajímaly (asi nejen mě, řekla bych:))

      1. Mám jen oficiální zápis/zprávu ze služební cesty, nějaké ty dojmy a vzpomínky v hlavě a pár fotek od kolegů, co mi nahráli na flešku, protože sama nefotím, neumím to. Navíc fakt neumím psát, no. A taky by mě podle toho bylo poznat, ono těch lidí odtud tam služebně zas tak moc nejezdí. Takže asi spíš ne, moc se omlouvám. Až pojedem z MLP (a že určitě pojedem), tak to pak asi ano.

  2. Ten kraj pod Zvičinou je mi moc sympatický ,zdá se mi přívětivý i trochu tajemný. Jsem ráda Matyldo, že se ti v tom kraji líbilo a viděla si na vlastní oko kraj, který patří k Dede. Fotky parádní!AriBerry byly uházeny klacky, dobře jste sloužily. :-))
    Byla jsem o víkendu v Orlických horách, které mi učarovaly hlavně tím jak byly k nám milé, dva dny svítilo nepřetržitě slunce. :-)

  3. Matyldo, musel to byt moc krasny vylet plny zazitku. Mam moc rada cesty, kdy se spoji poznavani mest s prirodou.
    Mista znama jen z obrazku ve mne vyvolala stejne pocity jako u Maxikove. Stat na chronicky turisticky znamych mistech at uz v NYC, Londyne ci Parizi, mne vzdycky prislo spis jako sen.

  4. Měla jsem dvě vysněná místa, obě se mi poštěstilo navštívit a ani jedno mě naštěstí ani v nejmenším nezklamalo. Byl to New York a Izrael kdekoli. Od New Yorku mě různí moji kamarádi odrazovali, že se mi tam určitě nebude líbit – obrovské město, spousta lidí, spousta aut, samé domy atd., jak už to tak bývá. Nic jsem nedbala a letěla, byla jsem tam dvakrát a bylo to úžasné. Obrovské uspokojení a báječný pocit. Nikdy nezapomenu na krásný podzimní den, kdy jsem se vydala od špičky Manhattanu z Battery Park směrem na sever, jen tak courala ulicemi, občas se někde zastavila. Pár lidí se mě cestou dokonce zeptalo na cestu a já jsem zažila ten blažený pocit, že nevypadám jako cizí element.
    Izrael byl místo, o kterém jsem si kdysi myslela, že se tam prostě nikdy nedostanu. Ale dostala a byl to pro mě zásadní moment.
    Jiné vysněné místo už nemám. Ale těší mě samozřejmě každé hezké místo kdekoli, které poznám.

    1. Tak já chci vidět Paříž. Ale asi budu zklamaná. Jinak moje snové místo byly Benátky. A ty se mi líbily moc. Z vody byly skvostné.

      1. My se pořád chystáme na Vogalongu*, ale nějak se nejsme schopní domluvit. Pohled z vody kamkoli je vždycky lepší, i to Brno z vody vypadá líp, o Praze nemluvě.
        Viz google, úžasná záležitost, už tam pár známých bylo.

      2. Paříž je moje láska. Prožila jsem tam část svých studentských let, zažila, jak už to tak bývá, velkou lásku, měla jsem tam dvě milované kamarádky a nějaké další fajn kamarády. Paříž pro mě neznamená Louvre, Eiffelovku nebo třeba Sacré Coeur a podobná místa. Paříž jsou pro mě parky, ulice a uličky, bistra a bary na rychlé kafe, místa a místečka, na která žádný turistický průvodce neodkazuje. Všechny ty úchvatné památky jsem si samozřejmě prohlédla, ale ta ostatní obyčejná místa, to byl můj svět. I tenkrát byla Paříž výstavní i špinavá, krásná i ošklivá, pohodová i nebezpečná, jen některých problémů neměla snad tolik, jako dnes.
        Do Paříže už nikdy nepojedu, protože tohle kouzlo už je pryč. Všichni ti, kdo byli můj svět, už v Paříži dávno nejsou, jako já. Rozprchli jsme se zpátky do celého světa a dnes bych tam hledala něco, co už není, bylo by to pro mě pusté město. Některé návraty bolí víc, než člověk může přenést přes srdce.

    2. Tapuz, Andy mi píše velmi podrobný rozcestník z Izraele… máš se na co těšit – a doufám, že nejen ty :) Je to fascinující země.

      1. Jejda, tak to se budu těšit, každá informace se hodí, náš kluk se tam taky chystá (v pondělí se vrátil z velké – měsíční – cesty po Asii, Austrálii a Novém Zélandu, je nadšený).

          1. To věřím. Já jsem z toho našeho psychicky špatná pořád, on fakt furt někam jezdí a taky sám. Aji si na mě postupně s MLP a dcérou vymysleli všelijaké různé maskovací metody a říkali mi toho tak třetinu, nanejvýš půlku. No, však mrkni na jeho FB, píše tam o tom, lump jeden. ;-)
            P.S. Kromě už jidne zmiňované Izraele má tu Asii taky v plánu, jen to bude chtít dva pasy.

            1. Tak švagrová to odskákala zřejmě i zdravotně. Hrozně zhubla, naplno se jí rozjela celiakie (stres hodně zhorší), musí držet antihistaminovou dietu…

              1. Ježiš, chudák malá, to je mi jí líto. Ale ta děcka jsou odolnější víc, než si myslíme, nakonec všecko dobře dopadne. Navíc, oni to tak vůbec neberou, to jen my matky šílíme.

  5. Kraj pod Zvičinou zase jinýma očima – moc hezké! A stihly jste toho opravdu hodně. Hradec se mi moc líbí, a líbil se mi i tenkrát, kdy jsem ještě netušila, že bude pro mě něco znamenat. Když jsme jím kdysi pravidelně o víkendu projížděli cestou na Moravu, zdál se mi jako fajn město na bydlení, takové vzdušné a čisté. A názor jsem nezměnila ani při bližším seznámení. Však se mu také díky stavbám Gočára, Kotěry a dalších říkalo Salon republiky. Ale já mám ráda i procházky kolem Labe a hradecké parky. Jo a do prodejny vánočních ozdob se budu muset už konečně podívat!
    Některé pohledy mám tak pevně uložené, že je ani čas nedokáže vymazat – Benátky (poprvé po revoluci v cizině), Londýn nebo řeku Mississippi (pocit neskutečna a dojetí, vlastní maličkosti a pokory nad velebností a obrovskou masou vody Old Man River). Řekla bych také, že pokud jde o kopce, je krása výhledu jakoby násobena euforií z toho, že se člověk na ně vydrápal! (chuckle)

  6. Ani som nemusela rozmýšľať:pre mňa je to Troja, Paríž a Korint.
    Jasne vedela som o Vťaznom oblukua Champs Elyseé,ale byť tam 8.5. cez obed,zneli sireny,všetko/ale všetko/ sa zastavilo v minute ticha,prelietavali stíhačky.a ja som koneččne pochopila tragédiu tých milionov ľudí.Nikdy nezabudnem.
    Rovnako tak na Korint,ke´d som čítala list korintským od ap.Pavla o láske na miestach,kde ten chrám stával
    A viete,že Hradec je jediné mesto,ktoré má električkové koľaje,aj ke´d tam nikdy električky nejazdili?Táti informácia je naprosto balastná,ale v mladosti som mala frajera,ktorý mal frajerku,ktorej otec bol architekt v HK.Svet je malý.

    1. tramvaj v HK:
      „Městskou hromadnou dopravu v Hradci Králové zajišťují pouze trolejbusy a autobusy. V minulosti ale existovaly též plány na zavedení tramvajové dopravy v Hradci Králové. Poprvé bylo o tomto druhu dopravy uvažováno na počátku 20. století. Město dokonce v roce 1914 získalo koncesi pro výstavbu tramvajové tratě mezi Slezským Předměstím, historickým centrem města (přes Velké a Malé náměstí) a vlakovým nádražím.[1] Již o několik let dříve byla proto na nově stavěném Pražském (tehdy Wilsonově) mostě položena jedna kolej, což lze vidět na několika pohlednicích či fotografických snímcích. Kvůli finančním požadavkům firmy Františka Křižíka, kterému byla realizace svěřena, se však více z plánované šesti kilometrové trati nepostavilo.[2]
      Za první světové války a po ní navíc začaly sílit kritické hlasy vůči tramvajím, které obyvatelům připomínaly neoblíbené předchozí doby v Rakousku-Uhersku. Výstavby tratě nikdy nebyla zahájena a myšlenky na tramvaj v Hradci Králové byly definitivně zavrženy v roce 1927 a ve městě byla zavedena městská autobusová doprava. Kolej na Pražském mostě byla vytržena při jeho rekonstrukci 10. března 1932, což bylo zaznamenáno i v kronice.“
      nebo tento článek:
      https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/malina20070726.html

  7. Tak letos o své dovolené jsem na Vás vzpomínala na obě – část jsme byly ve Dvoře Králové a mávaly jsme na Zvičinu ( speciálně na ni upozorňoval průvodce po safari) a část mezi vinohrady – v Zaječí, když začínal burčák. Oboje bylo krásné ale krátké…A ty ozdobičky v podnikové prodejně, ty jsou, co? Já jenom nakoukla a odnesla si plnou tašku – a to jsem se snažila držet zpátky…
    A k tématu – asi jako spoustu lidí mě překvapilo moře, krásné, slané, bouřící – první které jsem kdy viděla bylo v Antverpách, takže žádná louže, příliv a odliv rozdíl jestli si dobře pamatuju asi 8 metrů, a taky Atomium, a v St. Tropez jsem si musela sáhnout na četnickou stanici, jestli není kašírovaná :-) vůbec mě baví porovnávat hodně míst z filmů s reálem, naposledy mě překvapil rodný Nymburk ve filmu Hodinový manžel, a nebyla jsem sama, někdo vedle mě prohodil – jak to udělali, že ten Nymburk vypadá jako docela pěkný město? :-)

    1. Že ty vinohrady překvapí? Já jsem z nich unesená pořád. Jsou živé, proměnlivé a přitom je v nich vidět spousta lidské práce a přitom je potřeba pokora k přírodě.

      1. Vždycky, když jedem někde po jižních krajích, nejvíc ze všeho obdivuju právě vinohrady. Jednak hezky vypadají, jednak člověk aspoň tak trochu tuší, kolik moc je za tím práce.

      2. My jsme byly v tom profláklém penzionu, co se v něm točil film Bobule a tam se ty vinohrady opravdu sbíhají ze všech stran a je to fascinující pohled…Navíc začátkem září je tam plno práce kolem sklizně, taky mám doma pár keříků tak jsem od místních chytala rozumy…Nevěděla jsem, jak to chodí, tak jsem ráno a večer sice chodila venčit kolem vinohradů, ale opatrně, nejmíň na dva metry od keříků, abych nebyla za zloděje, ale stejně si mě místní s puškou v ruce prohlíželi podezřívavě :-)Naštěstí moravský lid je bodrý a po prvním seznámení a objasnění proč tam courám jsme si hezky popovídali každý den…jo a jako trénink odolnosti na výstřel je pobyt mezi vinohrady pro psa ideální – třetí den už Terry ani neotevřela oko, když to začalo ráno práskat :-)to mě překvapilo teda nejvíc, na to jsem nebyla připravená, že to začne v půl sedmé ráno a skončí v deset večer a ze všech stran…vy už to asi ani nevnímáte, že?

  8. Vypadá to na prima návštěvu, fotky jsou krásné. Já měla poprvé pocit neskutečna, když jsem seděla na balkonu rakouské horské chaty a kochala se okolní nádherou, kterou jsem ještě před pár roky mohla vidět jen v kalendářích. To byl tak úžasný pocit, že jsem se dostala někam, o čem jsem si myslela, že nikdy na vlastní oči neuvidím a jen jsem o tom snila… o rakouských lyžařských střediscích, která tehdy byla tak enormně odlišná od těch našich, nemluvě.
    Teď nalézám místa, kam by mě nikdy nenapadlo jít, díky keškám. To sama zírám, co tu máme za chalupou za krásy. A nejen já, i můj muž, který tu prožil celý život, se dostává na místa, kde předtím nikdy nebyl. Pořád je co objevovat, venku i u nás.

    1. Ten pocit neskutečna jsme měla, když jsme jeli poprvé do itálie a přejížděli Alpy. Úplně mi to bralo dech.

  9. Já mám nejradši, když objevím místo, ze kterého žádná fotka není a ještě lépe, když je zajímavé, ale nemá ani v mapě nějakou svou „značku“ (překvapivě u nás najít taková místa je těžší než v cizině)

  10. Vidět místo, které z nám obrázků patří u mne k tzv. oživování map – viděla jsem už spoustu obrázků!:))
    Dojem ze skutečnosti bývá různý. Někdy jsou fotky upravené, jindy na nich nejsou lidi, kteří tam ve skutečnosti případné památky nebo krásy místa téměř zastíní, někdy na obrázcích chybí odpadky, které tam ve skutečnosti jsou.
    Jindy naopak pochopíte, že kouzlo místa se prostě nedá fotkou zachytit – že potřebujete cítit vzduch, vůně, rozhlížet se kolem, abyste doopravdy pochopili hodnotu onoho místa. Že fotka nepřivodí zajíknutí strachem, protože propast vypadá na obrázku krotší, že vám chybí vůně vyfocených luk, že fotka nezprostředkuje klaustrofobické pocity ze sevřeného kaňonu.
    Objevovat místa známá z „obyčejných“ fotek je svým způsobem bezpečnější – méně zklamou (fotky obvykle tak nelžou), je tedy větší naděje, že si řeknete: „Jé, to je ono! A jak je to pěkné!“:))
    Samozřejmě každý fotograf se kouká převážně svými oblíbenými směry, takže je vždy ještě možnost objevit i v dobře dokumentovaném kraji nové pohledy, nové zážitky… :)
    Mě Matyldin pohled velmi zajímal – přece je je z úplně jiného kraje! (blush)

  11. Já musím konstatovat, že mě Řím okouzlil a byl krásnější než na obrázcích.
    Dodnes v duchu cítím tu nádhernou vůni kávy, kterou ráno voní celičký Řím.

      1. Jeď, letenky jsou skoro za pusu, ubytování přes airbnb dtto, tamní MHD úžasná a levná, jídlo vynikající a ty památky, co známe jen z četby, ty tam opravdu jsou ;-) (taky jsem na Colosseum koukala jak puk – ono to fakt existuje?). Bacha na turistické pasti, ale to Ti Míša určitě vysvětlí, zná to tam. My tam chtěli jet teď v dubnu (v tom příštím) na prodloužený víkend, ale nevím, jestli se zadaří, kolegyně, kterou v její nepřítomnosti zastupuju, si zrovna na skoro celý duben bere dovolenou. No, uvidíme, tak pojedem další rok, nebo třeba někdy úplně jindy, ono je to vlastně jedno.
        A tradičně (psala jsem to sem už víckrát) – před návštěvou Říma doporučuju podívat se na Velkou nádheru od Sorrentina, nádherný film.

      2. Matilda, v Brne je cestovka Emma má
        a dobre ceny a robí 5dnovy Rím.A sprevodkyna je v dobrom slova zmysle
        chodiaci maniak ,denne sme prešli hnusnu streku a videli sme skoro všetko.

  12. Dovolím si skočit za hranice. Při učení angličtiny již od základky vždy učebnice obsahovaly fotky Londýna s jeho pamětihodnostmi. Prohlížela jsem je se zájmem, ale v životě mne nenapadlo, že bych je viděla ve skutečnosti (bylo to v dávnověku komunismu). A když se mi podařilo se tam skutečně dostat, zůstala jsem dlouho stát a s nevěřícným pocitem jen koukala a stále si připomínala – “ to snad není možné, že vidím na vlastní oči“. Stále mám ten dojen uložený někde hluboko…

    1. Eh, tos napsala přesně:)) Zažila jsem to už víckrát, nejvíc asi za první návštěvy Londýna a Paříže (Ta eifelovka tam fakt je! A Temže opravdu teče chvíli sem a a pak zase tam!:)), ale z mých posledních zážitků byl nejsilnější „aha moment“, když jsem viděla na živo ty ohromné sekvoje… :)

      1. Ano, sekvoje působí neskutečným dojmem. Ale více než známé, „profláknuté“ stromy nás zaujal kus lesa „normálních“ stromů. Tam jsme opravdu procházeli a mohli si hlavu ukroutit, jak nádherné to je a kolik jich tam roste !! :-)
        Díky za připomenutí

  13. My s Bimbem spíše hledáme to, co na obrázcích nebylo. Příkladem je místo, kde končí renovace, například Český Krumlov, tam to bylo velmi příhodné. Jing a jang. Nebo ptačí domky zezadu, taky dobrý. Vidět neukazované a za pár let se vrátit, třeba do toho Krumlova a podívat se, jaké změny se udály.
    Hradec je opravdu moc hezké město, nově upravená nábřeží a krásná moderní architektura i staré město. Loni jsme se po dlouhé době Hradcem potoulali, seznámili jsme se v něm spolu

    1. Hradec je hezké a příjemné město, kam si ráda zajedu. Věřím, že bych tam našla i místa, kde by se mi hezky bydlelo – kdybych byla ochotná se vrátit do města:))
      Jinak hledat hranice a změnu… to by měli i fotografové. A ti dobří to dělají:))

  14. V porovnání s obrázky mě některá místa dokáží příjemně překvapit (většinou jsou to přírodní scenérie, jejichž krása a úchvatnost vyzní až při celkovém pohledu – hory, moře), některá zklamou (většinou města – nebýt obrázků tak nevím, jak vypadá Karlův most; byla jsem tam hodněkrát, vždy byl v obležení turistů).
    Obecně vzato, jedu-li na místo, které znám jen z obrázků, očekávám skutečnost horší… :o)

    1. Eh, máš pravdu – samotný Karlův most si nejlíp prohlídneš mezi 4 a 5 hodinou ráno…:))
      Skutečnost nemusí být nutně horší – s trochou štěstí je jen jiná. Možná méně idylická (obvykle se na fotce nenechá koš přetékající odpadky:)), ale třeba ostatní smysly zprostředkují něco, díky čemu ten obrázek získá nový rozměr (a s trochou štěstí to není třeba ukradená peněženka :P )

  15. Asi nebudu popisovat místa, která jsem znala z obrázků a měla jsem možnost je navštívit…z obrázků je znáte prakticky všichni a pochybuji,že jste se na ta místa jeli podívat, prošli jste je a vnímali to,co vyzařují..ano píši o koncentračních táborech…a měli byste na ta místa jet, sklonit se a uvědomit si,jaký dluh vůči těm mrtvým a přeživším máme….

    1. Byla jsem na těch místech – ne všech, samozřejmě. Považuju za důležité, že si jsem nejen vědoma, jak strašně těm lidem ublížili jiní (zpočátku jistě normální) lidé zblblí pro ně líbivou propagandou, ale i to, že si toho jsou důkladně vědomy i moje děti. A mohu se spolehnout, že Andy už pomalu začíná některé věci vysvětlovat svému synovi.
      Také jsme si stále vědomi toho, jak snadno se dá díky dobře vypěstovanému strachu získat společenský souhlas s vraždou „oficiálně nepohodlných“. Víme i to, jak rychle se může „obyčejný člověk“ dostat z relativního bezpečí většiny do kategorie oficiálně nepohodlných. A to přitom na začátku třeba jen formálně souhlasil s vraždou „těch jiných“, tak jak je možné, že nyní se někdo snaží za podobných podmínek vraždit jeho?
      Máš pravdu Sharko. Tyhle věci si je třeba stále připomínat. Dnes možná víc, než před pár lety.

    2. Kubu tam vzala profesorka na gymplu- brala tam všechny třeťáky mnoho let, aby viděli a věděli. Pak jí to ředitelka zatrhla, že dělá ze školy cestovku. Takže další ročníky už neviděly nic.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD