HOST DEDENÍKU – Tora: Škvarky (povídka)

Když mě Jan přivedl do těch tmavých sklepních místností, měla jsem strachy stažené hrdlo a srdce mi bušilo jak o závod. Ne, fakt jsem sem neměla chodit. Ale bylo to tak lákavé, tak svůdné! Neodolala jsem a teď se tu bojím jako malá holka. Vycítil to.

 

„Neboj,“ dodával mi odvahu. „Nikdo tě tu nezná. Neptej se na jména a nikomu neříkej svoje. I kdybys někoho poznala, tvař se, že ho neznáš. A užívej si to. Uvidíš, že se ti tu bude líbit. Já už bez těch setkání nemůžu být.“ Povzbudivě mi stiskl ruku. „A připrav si kapesník,“ dodal nelogicky a zavedl mě k lidem, kteří seděli kolem starší paní v zadním rohu sklepa.

„Na Vánoce, to jsme mívali cukroví. Takové malé kousky sladkostí, měly různé tvary, každý druh voněl a chutnal jinak. Pekly se doma. Samozřejmě že to bylo ještě před biorevolucí, to ještě měli skoro všichni doma takové zařízení, kterému se říkalo pečící trouba. Udělalo se těsto – ne, opravdu už nemám recepty, ty byly zabaveny všem hned v prvním roce po biáře. Pamatuji si jen, že maminka do něj dávala mouku, máslo – to vám vysvětlím potom, co to bylo máslo –, mleté ořechy a cukr. Rukama zpracovala všechno do velké hroudy. Rozdělila ji na malé kousky různých tvarů – vypadaly třeba jak malé rohlíčky – nakonec vše upekla v té troubě. Vonělo to po celém domě,“ zasnila se vypravěčka.

Poslouchala jsem ji jak u vytržení. Cukr? Máslo? Cukroví? Ne že bych nikdy neslyšela o cukru. O té metle lidstva mluvili v holovizi každou chvíli. Pořád prý existují lidi, kteří se i přes všechnu osvětu stále snaží cukr vyrobit. Pokud je při tom ekolicie chytí, putují do odvykacích domů. Cukr je přece zlo!

Jan už mě ale táhl k další skupině. V jejím středu byl starý pán, takový věchýtek.

„Samozřejmě že jsme jedli maso. Každý den, většinou k obědu, pečené, smažené, vařené. K večeři se jedly zase párky nebo salámy. Jaké maso? No většinou kuřecí nebo vepřové, hovězí, občas i skopové či králičí. A z prasat se dělala navíc jelita, jitrnice, škvarky…“

Zapotácela jsem se a Jan mě rychle odvedl pryč. Maso! Hrůza! Jak mohli jíst maso? A vůbec, kde ho brali? Představa, že bych měla sníst kuřátko, nebo třeba králíka, mě málem položila. Já vím, už ve škole jsme se učili, že byly doby, kdy se jedla zvířata, ale netušila jsem, že ještě pořád existují lidi, co si to pamatují. Ještě že už je ta strašná doba pryč! Co na tom jenom měli? Copak jim nestačily luštěniny, zelenina, ovoce, jako teď nám? Kam mě to ten Jan proboha zavedl? Zhrouceně jsem se posadila na malý divan, přiražený ke stěně jedné z místnůstek. Bála jsem se. Kdyby sem teď vtrhla ekolicie, jsem ztracená. Ta skvrna v životopise by mi zůstala už napořád, a kdyby mi navíc záznam o zadržení nahráli na čip, už mi nikdo ani ruku nepodá. Proč jsem sem vůbec šla? Kývla jsem na to Janovi jen ze zvědavosti, ale toto jsem nečekala. Vždyť to jsou všechno potravinoví teroristé!

„Ne, med tam musel být vždycky,“ zaslechla jsem další vypravěčku. „Bez medu by to nebyly pravé perníky, víte? Devatero koření, mouka, med a vejce, a výsledkem byla chuťová bomba. A aby si i oči přišly na své, tak ještě cukrářka z bílku, cukru a citronové šťávy udělala polevu. Medové těsto se rozválelo, vykrájelo do různých tvarů, upeklo a nakonec tou polevou potřelo nebo pomalovalo. Potom se to prodávalo na různých akcích. Ne, to vám teď nebudu vyprávět, co to byly poutě nebo trhy, to bychom se dostali úplně jinam. Moje maminka byla perníkářka, tak mohu zasvěceně hovořit jen o perníku. Když pekla, voněl celý dům. A když si člověk dal ještě horký perníček do úst, rozpouštěl se mu tam s ohromující explozí sladkokořeněné chuti…“

Uvědomila jsem si, že sedím jak socha, poslouchám a kapesníkem si nevědomky utírám sliny, co mi kapaly z úst. V životě jsem ten peprník (či jak se to jmenovalo?) ani neviděla, ani jsem o něm neslyšela, ale to líčení bylo fascinující. Zase se mi začínala točit hlava.

„Pojď, napoprvé to stačilo,“ chytila mě pevná ruka.

Vzpamatovala jsem se až na čistém vzduchu. Jan na mě zkoumavě hleděl a čekal.

„Jsi v pořádku?“ hlesl nakonec. „Připadalo mi, že se ti tam udělalo nevolno. Neměl jsem tě vodit k Řezníkovi hned napoprvé. Ten šok málokdo snese. Ale perníková Reggiona je skvělá, viď? Škoda, že všechny ty recepty po biáře přišly vniveč.“

 

Biorevoluce, čili biára, proběhla, když byla moje maminka malá. Občas mi líčila, jak babička plakala a naříkala, když jí přišli zkonfiskovat všechny kuchařské knihy a recepty, jak se prala s ekolicisty, kteří odnášeli její zásoby potravin a odváželi kuchyňské spotřebiče. Mě to ale nikdy moc nezajímalo. Ve škole nám vysvětlili, že biorevoluci odstartovaly dva spouštěče – vynález umělých bílkovin a téměř devadesátiprocentní obezita lidstva, spojená se spoustou nemocí a úmrtími v nízkém věku.

V obrovských tancích nyní roste UMBILKO a zásobuje lidstvo potřebnými bílkovinami. Cukr je na indexu a jediné sladidlo, přidělované na příděl, jsou malinké tabletky stévie. Pečící trouby, o kterých mluvila ta paní ve sklepě, už v domácnostech nejsou. Není důvod – vaření doma je zakázané, jídlo mohou vyrábět jen schválené restauranty a vývařovny. V nich dostane každý jídlo přesně přizpůsobené svým potřebám – čipy o vás ví všechno.

 

Nepoznala jsem jiné maso než světle zelené UMBILKO a byla jsem s tím spokojená. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych měla jídlo dělat doma. O časech, kdy každá žena byla uvázaná u plotny a denně rodině vyvářela, jsme se učili jako o dobách temna a tmářství. Jak krásně je nám proti tomu teď. Co má kdo proti zeleninové stravě a UMBILKU? Člověk přece nejí proto, aby mu to chutnalo, ale proto, aby mohl existovat a pracovat, aspoň tak nás to vždy učili. Nikdy by mě nenapadlo, že by z jídla mohl být požitek. Že bych měla rozpouštět UMBILKO v ústech a vychutnávat si jeho chuť. Když nad tím tak přemýšlím, ono vlastně ani žádnou chuť nemá…

Chtěla bych se do toho sklepa vrátit a poslechnout si Reggionu ještě jednou. To její líčení peprníku mi vyvolalo v ústech takovou záhadnou reakci, jakou jsem dosud zatím nikdy nepoznala. Jan říkal, že to se mi sbíhaly sliny. Divné sousloví. Proč se mi ale sliny nesbíhají, když teď sedím nad dnešní večeří? Automat mi přidělil UMBILKO s fazolovou drtí. Je to plnohodnotná strava, s precizním vyvážením všech látek, vitamínů a minerálů. Dostala jsem přesnou porci propočtenou podle váhy, výšky, stáří a zdravotního stavu. Nemůže mi přece nic chybět!

Tak proč mi z mysli nemizí ta chvíle, kdy mi ústa zareagovala tak zvláštně na pouhé vyprávění? Vzpomínám na všechny ty maminčiny historky a až teď si uvědomuji, s jakou nechutí a jak těžce si s otcem zvykali na nové uspořádání. Biorevoluce přece odstranila domácí dřinu, ne? Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zachmuřené obličeje, každý do sebe láduje svoji porci. Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se s jídlem nezdržuje. Je to jen krátká, potřebná zastávka v denním rozvrhu. Tak proč zrovna teď vidím rozzářené oči té Reggiony, která vykládá o chuti a vůních, které se linuly jejich domem, když babička pekla ty pedrníky?  Odstrkuji nedojedený zbytek. Nějak mi dnes nechutná.

 

Už poněkolikáté opět sedím v již známém sklepení. Znovu a znovu poslouchám Reggionu, jak vypráví o dortech a perníkových výtvorech. Prohlížím si šťastné tváře lidí, kteří naslouchají jejímu vyprávění. Takový rozdíl proti obličejům, co vídám v jídelnách… Uhýbám mladému muži, který se kolem mne protahuje kamsi dozadu. Sleduji, jak v zadní místnosti mizí každou chvilku někdo z účastníků dnešního sezení.

„Kam tam chodí? A proč?“ ptám se Jana. Vymlouvá se a nechce odpovědět, ale nakonec sáhne do kapsy a vytáhne jakýsi přívěsek. Strčí mi jej do ruky.

„Už je asi čas, abys to taky vyzkoušela. Běž se podívat. Prokaž se tímhle a uvidíš.“

U dveří stojí svalnatý chlapík, který přívěsek projede skenerem a mě si bedlivě prohlédne. Pak kývne hlavou směrem ke dveřím.

 

Projdu dvojitými dveřmi a vtom mě udeří do nosu vůně, jakou jsem ještě v životě necítila. V panice ustoupím o krok zpátky. Z druhé strany místnosti se na mne směje růžolící bábinka. „Neboj se a pojď ochutnat. Jsi tu prvně? Dobře sis vybrala, dneska máme škvarky.“ Škvarky? Co to může být? V duchu vidím černé seškvařené kusy čehosi, ale vtom už mám v ruce malý talířek se zlatohnědými prskajícími kostičkami. „Pozor, jsou ještě horké,“ varuje bábinka a už nakládá dalším zájemcům. Odsunu se do kouta a zkoumám, co jsem to vlastně dostala. Jednu malou kostičku strčím do pusy. To, co ucítím v ústech, mě téměř posadí. Jak to křupe! A ta úžasně slaná chuť! A šťáva, co při kousnutí vystříkne do úst! Bože, to je lahoda! Hltám další kostičky a opětovně natahuji ruku s talířkem k bábince. „Kdepak, děvče, to stačilo. Ostatní taky chtějí ochutnat a tobě by zítra bylo pěkně špatně. Na tuhle stravu si musíš zvykat pomalu, to víš, ty jejich biosrágory…“ Mrkne na mě, sebere mi talířek a vystrčí mě ze dveří.

 

Každý měsíc teď dávám část svého platu za aktivaci malého stříbrného přívěsku, kterým lze otevřít dveře do různých sklípků. Už vím, jak chutná perník. Už vím, jak chutná guláš. I jak chutná víno.

 

Už vím, jak chutná život…

 

Poznámka autorky:

 

Když nebudu počítat povídání o kočkách, začala jsem s psaním povídek asi tak před třemi lety.

Povídka Škvarky je můj druhý dokončený text, a protože drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, vyslala jsem ji rovnou do jedné z nejprestižnějších soutěží žánru sci-fi a fantazy pořádané u nás, do Ceny Karla Čapka.  Zřejmě zafungovalo nováčkovské štěstí – Škvarky ve své kategorii zvítězily.

Velkým lákadlem této soutěže je to, že finálové texty vycházejí ve sborníku povídek, takže je autor může vidět vytištěné na papíře. I Škvarkům se dostalo této výsady – lze je nalézt ve sborníku Mlok 2016, spolu s dalšími vítěznými texty (a bylo to opravdu úžasné, vidět své dílko v papírové knize, to mi můžete věřit).

Samozřejmě, že mě výsledek velmi potěšil a zároveň taky „nakopl“ k dalšímu psaní. Vznikly (a stále vznikají) texty, kterými obesílám různé soutěže. Některé z povídek jsou méně úspěšné, jiné více, ale k dnešnímu dni vyšly již ve třech sbornících (Mlok 2016 – již zmíněné Škvarky, Mlok 2017 – dlouhá povídka Šrot, Žoldnéři fantazie 2017 – povídka Cesta za snem). Jak umístění, tak i ohlasy na mé texty mě těší a já doufám, že se mi bude psaní dařit i nadále.

Dalo by se říct, že si teď, „na stará kolena“ plním své mladické sny. Nakonec, proč ne. Dokud to jde, tak přece není pozdě…

 

Dede: Děkuju Toře, že si svoji povídku nenechala pro sebe – je velmi dobrá! A k vítězství ze srdce blahopřeju.

Dnešní otázka se prostě nabízí – dokázali byste jídlo eliminovat na pravidelnou dodávku nutné výživy? Umíte si představit život bez chuti – a pochutnání si?:)) Pojďme si povídat o tom, jak jídlo umí sytit i naši duši:))

Aktualizováno: 16.10.2017 — 23:57

107 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, moc ráda Tě čtu, umíš!!! Ráda bych Tě častěji. Zato
    ty biobiobio óbio, teda to néé. Totalita plíživá k nám nesmí dorazit. Teplým škvarkům zdar! :-)

    1. :) jenny, děkuju moc, umíš potěšit. Já doufám, že si zas něco brzo přečtete. Něco najdu. Nemůžu sem dát loňské povidky, co jsou ve sbornících, ani ty, co jsou v soutěžích teď nebo do nich půjdou, ale pár ostatních, co se buď neumístily tak dobře, aby byly ve finále, ještě mám. Snad nebude vadit, že nejsou z bedny:)

      1. No rozhodně něco dej k lepšímu, Toro. Škvarky se mi moc líbili a vůbec moc pěkně píšeš. Těším se na další kousky.
        P.S.: Promiň, že reaguju až teď, ale včera jsem akorát stihla kouknout, že tu máš článek.

  2. Nejsmutnější je to, že spousta lidí se stravuje, jako by ta biára už nastala. Co si má člověk myslet o těch, kteří, ač nemají žádné potíže, dobrovolně ze své stravy vyřazují potraviny s lepkem (pečivo, mouku), cukr, veškeré živočišné tuky, mléčné výrobky… Rozežranost (obrazně – už neví co by), nedostatek jiných starostí? Jak říkávala babička – bída a válka by je naučila. Máme v rodině dvě dámy s lepkovou intolerancí, projevila se ve věku 40+ , obě mají velmi silný pocit, že jsou značně omezeny ve výběru potravin, byly zvyklé se stravovat „normálně“ a na stará kolena se musejí obejít bez chleba, pečiva, bezlepkové je hnus.

    1. Autentický zážitek našeho synka při konverzaci s jednou slečnou, kterou se pokoušel sbalit: „No, lepek, ten já ještě tak nějak snáším, ale co mi dělá problémy, to je gluten.“ ;-) :-D
      No, nebylo z toho nic.

        1. Přesně, navíc je to dneska jakási móda, včetně všelijakých těch paleodiet, ketodiet a já nevím, čeho ještě.
          Pro vysvětlení pro ostatní: lepek = gluten (no, já vím, že to všechny víte, píšu to jen pro jistotu).

          1. Jj, taky ty teorie o zdravosti nerafinovaného cukru (kromě cukru obsahuje melasu s těžkými kovy), kokosového oleje (nasycené mastné kyseliny), „tmavého“ pečiva (v lepším případě přibarvené kulérem, v horším um. barvivy), náhražek mléka (neobsahují dostatek bílkovin ani vápníku)…

                  1. Ale kuš ;) . Já se tím bavím, jak jsou lidi blbí, i když jsem se tím neživila, jsem chemik potravinář… Jedna z těch zmíněných dam (švagrová) je taky postižená módními trendy – vyhodila mikrovlnku, protože blabla a vše ohřívá na sporáku, kupuje pokud možno bio, blbne do foroty…

                    1. My si dlouho nemohli pořídit mikrovlnku do práce, protože jedna kolegyně, která v té době měla vliv na rozhodování o podobných nákupech, byla její zásadní nepřítelkyní. Btw. myje si ovoce jarem (teda nějakým tím bio).

                    2. A vyrábí si taky mýdlový sliz na praní? Nebo umývá koupelnu přípravkem ze sody a octa?

                    3. To jsem se neptala, nijak důvěrné spolu nejsme, nicméně myslím, že ne a že si tyhle věci kupuje už hotové, od těch „správných firem“.

                    4. Tak to jo. Kdysi jsem dostala od známé „perfektní“ prostředek na odvápnění konvice, půl litru za čtyři stovky. Složení: voda, kyselina citronová…

                1. Ano, přesně tak. Právě proti překyselení je ta ketodieta (teda pokud jsem to nepopletla, těch nesmyslů mezi lidmi obíhá tolik, že už mi trochu splývají).
                  Jo, a taky jsme všichni plní parazitů a plísní, na to by se nemělo zapomínat. ;-)

                    1. No hlavně lidem neříkejte, že maj plný střeva a žaludek různých bakterií. To by neradi slyšeli.

                    2. Ano, jak bychom na to savo mohli zapomnět. Nebo taky kolidní stříbro je dobré.

                    3. Ještě s těmi parazity – máme známého (střední chemická škola, takže úplný blb to není) a on věří na všechny ty diagnostiky pomocí „vědeckých přístrojů“ za ložených na biofrekvenci. A tak mu jednou diagnostikovali nějakou tasemnici (u nás dost exotickou) I běžel ke svému praktikovi, že chce odčervovací prostředek, na to ho praktik poslal na parazitologii. Samozřejmě, že nic nenašli, ale přesto sondoval, čím odčervujeme psy, že by si to koupil ;)

                2. Jednou jsem se nabourala do takové diskuse, kde se nějaký mladík vyptával ostatních, jaký ječmen k popíjení si má koupit. Tak jsem mu doporučila, ať si koupí pivo, že to je nejlepší tekutý ječmen, jaký znám. To bylo ale pohoršení (rofl) .

      1. Já jsem nedávno zase četla takovou krátkou vtipnou diskusi, která se sice netýkala potravin, ale jakási rozhořčená dáma se zhurta osopila na jednu českou firmu vyrábějící ekologickou drogerii, jak si mohou říkat eko, když jejich produkty obsahují nanoaktivní látky. Firma vyjádřila podiv, že došlo patrně k nedorozumění, protože žádné takové látky do svých produktů nepoužívá. Stěžovatelka trvala na svém, že jsou uvedeny ve složení, a tak ji firma vyzvala, ať uvede, v kterém konkrétním výrobku. Stěžovatelka uvedla výrobek a firma jí napsala, že ze složení jasně vidí, že tam žádné nanoaktivní látky nejsou. Načež dáma kontrovala „15%aniontove aktivni latky. Teda necekala jsem, ze budete takhle lhat lidem“. Tak ji firma už jen na závěr poučila, že nesmí zaměňovat aniontové aktivní látky za nanolátky. Chudák rozhořčená madam, ona byla určitě tak šťastná, jak to té firmě veřejně nandala, a ona taková blamáž. Tyhle zaryté ekologistky jsou často fakt zábavné, ty jejich žvásty jsou suprovní a přitom vědí úplné P.R.D. :D

    2. Máš pravdu. Potom se diví, že se kté intoleranci na různé druhy potravin úspěšně dopracují. Myslím si, že jako u všeho je i tady potřeba používat rozum.

  3. Toro, moc ráda tady tvoji povídku vidím a čtu. Za prvé je výborná a mám ji ráda, a za druhé… ty víš proč :-)

  4. Toro, tu povídku samozřejmě znám a líbila se mi od samotného začátku. Ale jak jsem si ji tady teď připomněla, musela jsem zajít do ledničky a dát si chleba pěkně posypaný škvarkama. Mňam.

  5. Velmi zábavné, milá Toro – skvělý nápad i zpracování! A to já sci-fi nemám nijak zvlášť ráda, zejména když je tam té fantazie až moc a nemá logiku. Ale tvoje povídka se četla výborně. (y) Jó takové škvarky, když se podaří, to je chuť a vůně, kam se hrabou všichni ti Pohlreichové! :)
    A abych nezapomněla – gratuluji k úspěchům na poli literatury! Ať se daří i nadále!

  6. Toro četla jsem mnoho Tvých limeriků, drabblat, povídek….. vždy nádherné počtení. I tato je úžasná, sice bych se nerada dožila této doby, ale kdo ví, co nás ještě čeká! Škvarky jsem doma dělávala a zase znovu začnu! Vařím i jím ráda, s chutí, ráda si uvařím a ráda to i zbodnu, maso chybět nesmí!

  7. Je možné,že tá biára je už tu!! Myslím si to podľa obeda za gastráč,čo som mala dnes.Jediné pozitívum/a to sa môžem mýliť/bola tá vyváženosť.Nazvať to neviem a popísať vizuálny tvar jedla sa neodvážim.

      1. Mám dojem, že umbilko už bylo vynalezeno, akorát tu barvu ještě nemají zcela dořešenou – tuhle si ho Jenda koupil, ale tvrdil, že je to jitrnice … :O

        1. No hele… já to taky někde četla, že už začínají pracovat na umělé bílkovině, což umbilko vlastně je, že ano. Až bude mít Jenda zelenou jitrnici, tak bacha na to. Buď je z umbilka nebo na vyhození. Jitrnice, ne Jenda, aby bylo jasno :)

            1. jo,to by mohlo být něco takového. Ale pokud vím, šmakoun je z vajec, umbilko je načisto umělé :). No ale kdyby sis ho nabarvila na světle zeleno, mohla by sis představovat, že je to ono :)

  8. Povídka je to vážně moc pěkná… jen v konečném důsledku dost děsivá.
    Obávám se, že k tomu máme lehce našlápnuto. Snad se toho nedožijeme, doufejme, že ani naše děti, ale ten vývoj společnosti (myslím Evropu, Ameriku) je všeobecně neradostný.
    Toro, piš!

  9. Pane Bože, Toro, to je tedy povídka! Úplně jsem se propadla do děje a bylo mi tak úzko. A když jsem dočetla, tak jsem málem musela utřít pusu. Byla bych nešťastná, kdybychom měli jídlo jen přesně podle našich potřeb a k našemu „dobru“. A sešítek s recepty od maminky, ty bych tedy nedala. Taky jsem tam pár receptů dopsala a dcera už se jednou ptala, jestli jí ten sešítek někdy přenechám.

  10. (y) moc hezky!!! (clap)
    vzpominam na jednoho pana, diabetika, ktery nechapal, proc se nedelaji prave nejake takove ‚amarouny‘ s veskerymi potrebnymi zivinami, ze by mu to taaak usnadnilo zivot, misto pocitani jednotek v beznem jidle (rofl)- on se zkousel zivit i psim agranulema, protoze to je prece dokonale vyvazena strava (chuckle)

  11. Výborná povídka, těším se na další…

    Škvarky stejně, jako všecho ostatní, co jsem si schopna vyrobit doma, miluji.

      1. Čo kúpim, mne sa od prečítania premieľa v hlave, že si asi MUSÍM ísť kúpiť váženú bravčovú slaninu ku Gašparíkovi (miestny mäsiar) a tie oškvarky si vyrobiť, také jak robila babička, poriadne do červena vyškvarené a osolené. Sugescia je jedna z najhorších (chuckle)

  12. Skvěle napsané, hrůzu nahánějící… Nechtěla bych se dožít, že si nebudu moct na namazat na čerstvý chleba vrstvu dobrého másla.

    1. Je už pozdě, ale tady se toho dožiješ, protože je na regále ,, OMLOUVÁME SE ALE MÁSLO “ /anebo je ale za 65,-/

  13. Toro, moc pěkná povídka, přečetla jsem jedním dechem. A moc ošklivá představa, že by to mohla být někdy realita. A ano, já bych vlastním tělem bránila moji milovanou Sandtnerku :D A kdyby mi chtěl někdo sáhnout na tenký sešitek s recepty psanými rukou maminky (samé nezdravé buchty, koláče…), tak bych se i rvala! Sama to většinou nepeču ( neprošla bych dveřma), ale MOHU !! si to upéct, když budu chtít. Doufám, že nejen já, ale i moje děti a vnuci.

  14. Tak dámy, jdu vařit! TORO, až budu sedět u stolu budu tvrdit něco o nadsexuálních rozkoších, tak budu vzpomínat na tvou dnešní povídku. Dnes máme naprosto nezdravou houbovou omáčku! a na pozítřek jdu vařit naprosto nezdravý hovězí gulášek, aby si rozložil chutě a byl mňamózní! Zítra budou výborné (od sedláka ze dvora) vařené brambory s osmaženou cibulkou na slanině na zapití kyška. Tak a co teď ty hnusná biáro!!!

      1. Fajn, ať se biára v koutě třeba ubrečí, škoda jí nebude. Já mám dneska k obědu jen „volupsije“ , ale s opravdovým máslem a mlékem z mlékomatu!

        1. Tohle se mi tady moc líbí, člověk se doví, to co neví. Pořád mi leželo v hlavě, co to je za jídlo a ne a ne na to přijít. Tak jsem googlila a už to vím. I že se tak jmenuje jedna countryová, původně bluegrassová kapela.

  15. Toro, povídka se četla jedním dechem. Slovo „skvělé“ je naprosto nedostačující. (bow)
    „Člověk jí proto, aby žil, nežije proto, aby jedl.“ To je sice pravda, ale proč nespojovat užitečné s příjemným?
    Nechtěla bych se dožít doby, kdy by někdo určoval všechno, co se mě týká, ani kdyby to balil do hesla „je to pro tebe to nejlepší“.

      1. MaRi, moc děkuji :). Právě že mám pocit, že v poslední době kdekdo ví lépe než my, co je pro nás lepší až nejlepší :(.

  16. Toro, upřímně blahopřeju!!! Ta povídka je skvělá, úplně mne pohltila! Piš dál, máš skvělou fantazii na sci-fi, takovou, které i já rozumím! Fantasy mi moc nejde, jsem generace vychovaná dobrou sci-fi.
    Dede otázka. Pokud je člověk zdráv,měl by se stravovat normálně, tak jak mu příroda velí. To znamená od každého trošku, co jeho tělo snáší. Jiné už je to při zdravotních dietách ;( , ale to už je jiná polemika.
    Mám ráda škvarky, ale můžu je studené, ty teplé mi nedělají dobře na žlučové cesty :P .

    1. K tomu jídlu. Mamka posledních dvacet roků hodně dbala na zdravou výživu a rady doktorů. Kvůli ředění krve nejedla vůbec zelenou zeleninu (a jak ji milovala) a kuřecí maso, kvůli zvýšenému cukru téměř nic sladkého, velice málo tuků – už ani tu rajskou nedělala na cibulce, atd. atp. A v jednom z našich posledních rozhovorů prohodila „Já bych se příště na všecky diety vyprdla. Furt jsem si odpírala kvůli zdraví všechno, co jsem měla ráda a teď, když už je to jedno, na nic nemám chuť. Vysr…t se na takový život.“ To jenom pro inspiraci …

      1. No, ono to není tak jednoznačné. Lidé musí držet diety, protože jim některá strava opravdu, ale tím myslím opravdu nedělá dobře. Myslím tím blití, srágory, drastický úbytek váhy atd. Nejenom že pandr řekne podle výsledků z krve, máte vysoký cholesterol – DIETA A LÉKY! a přísná a budeme to pozorovat! (Bezva kšeft pro farmaceutické kolosy). Když jsem byla mladá, tak o cholesterolu lékařská věda neměla ani potuchy. Jen tuchy a své pacie nty lékaři ve stravovacích návycích umravňovali.Já jsem měla pandra rozumného. Mám zvýšené oba cholesteroly, tak jsme se domluvili, že se tím problém „vynuluje“, takže jsem bez léků. Ten současný to převzal.

    2. Alex, díky :) já mám škvarky taky ráda, co si budem povídat. A naštěstí pro mne zatím klidně i teplé :)

  17. Milá Toro, poklony jsem ti skládala už v mailu, ale klidně se budu opakovat – je to bezvadný nápad na povídku a skvěle napsané – jen tak dál!
    Nicméně ten obsah je dost děsivý. Je mi jasné, že budoucnost může přinést leccos (včetně žádné budoucnosti pro lidi, jen budoucnost planety), ale ta tvoje představa je tak hnusně realistická, že by jí člověk i věřil – brrr. Nejhorší je, že takhle končívá spousta dobrých úmyslů zajistit dobro pro všechny, přičemž to dobro je aplikováno shora a násilím, protože jedinec nemůže vědět, co pro něj dobré je a co ne. Tedy bude k dobru (ve svém zájmu, zajisté) prostě donucen…
    A to je horší myšlenka než to omezení v jídle, protože tyhle snahy už mají současné vlády.

    1. Dede, a takhle začínaly VŠECHNY totalitní systémy! A ano, současná světová politika (až na malé ostrůvky) tuto „sociální“ snahu má a lidé na to slyší. Vždyť všechno se zdá tak snadné!

    2. Omezování – ač velmi nerada, musím souhlasit. Je mi z toho velmi smutno, kolik přibývá rad, doporučení či přímo zákazů od někoho, kdo si myslí, že má patent na rozum…

    3. A proto je třeba používat vlastní hlavu a tomu diktovanému dobru se v žádném případě nepoddávat.

  18. TORA,TORA,TORA!!“!
    fantastické,myslíš,že raz ta oná biára pride?No to bude trága.Som rada,že svoj diel radosti z jedla som si vybrala/alebo ešte vyberiem/
    Nedivím sa tiež,že Ťa tlačia a vyhrávaš.Náš malý sa naučil túto vetu/su český frajer.Platí aj na Teba:Si česká frajerka.

    1. :) Verenko, ten 6.pád ve slovenštině TORA, TORA TORA – je vlastně pokřik vojáků někde za druhé světové, už se mi to jaksi nedokáže přesně vybavit, ale snad se najde někdo, kdo to upřesní ;) .

      1. bylo to heslo, kterým kapitán Fučida oznámil dokonalý moment překvapení při útoku na Pearl Harbor. Tora značí japonsky tygr. pod tímto názvem byl natočen v roce 1970 film, pojednávající o útoku na Pearl Harbor. jinak zkratka TORA znamená „použitelná délka rozjezdu“, starý výraz z letectví.

        1. Popravdě, můj nick nemá s japonštinou nic společného, opravdu, i když jeho význam je mi známý. Je to jen prostá složenina dvou prvních písmen z příjmení a jména :). Prostě žádná invence, jak se pojmenovat nickem skončila japonským tygrem, to se tak někdy přihodí.

        2. Evo, dííííky! Já věděla že to má něco společného s letadly a s Japonskem a tygrem ale nechtěla jsem blafovat.
          Toro a já myslela celou dobu, že ten nick je právě kvůli tygrovi, protože jsi kočkočlověk (chuckle) !

  19. Toro moc pěkně napsané, ale nechtěla bych se toho dožít.

    Vždyť jak je krásné si pochutnat na špagetách carbonara. Vychutnat si špagety s osmaženou křupavou pancettou to vše posypané sýrem pecorinem.
    A když to vše zapíjíte sklenkou lahodného červeného chianti, tak život nemá chybu.

    Já tomu říkám žrádelní orgasmus.

    1. Hi, hi Míšo, já tomu říkám NADSEXUÁLNÍ rozkoše. Jsou situce při velmi dobré mňamce, kdy se i ve společnosti neudržím a tohle plácnu. Někdo se zasměje a někdo se pohoršuje ;) .

  20. Spletla sis žánr – to není sci-fi, to je horor! Zrovna nedávno maminka (za pomoci zdatného kráječe MLP) vyškvařila hromadu sádla. A ty škvarky! Tak ty už nejsou. Protože někteří nejmenovaní jedinci (třeba já. Nebo já.) jsou schopní stát u krabičky a jen přisolovat a ŽRÁT. Taková dobrota!
    Napsáno je to tak skvěle, až jsem se vyděsila. A – nechceš nám občas poskytnout i některou další povídku? Klidně i tu dlouhou! Moc dobře se čteš. (y)

    1. Petro, díky moc. Tomuhle žánru se myslím říká dystopie – budoucnost nic moc :). Co se týče dalších povídek, uvidíme, co na to Dede. Ty, co vyšly ve sbornících letos, zveřejním nejdřív až tak za rok, ale jsou i jiné, které ve sbornících nejsou. Třeba by se líbily také :).

  21. Toro! Úplně jsem se osypala, když jsem si přestavila to zabavování pečících trub a pálení receptů – něco jako zabavování krav do JZD a pálení knih panem Koniášem dohromady (rofl) – to bude hrozná doba. Ne, nedělám si iluze, jednou na tu biáru dojde – chudáci naši děti.

    Jinak i já patřím mezi lidi, kteří mají radost z dobrého jídla, dokonce když ho sdílí s někým, s kým je mu dobře – konec konců, z čeho už, když mnohá potěšení nám věkem mizí (chuckle) – tím myslím třebas právě ty prskající škvarky, čerstvě vytažené z kotle – prasátka nemaje, kotle nemaje, čerstvých škvarků nemaje! Hůůů, biára se blíží …

    A velké blahopřání pro Toru – a víš co, vůbec se nedivím, že jsi tištěná, protože píšeš fakt dobře. Bravóóó a jen tak dál.

    1. Ygo, děkuji za pochvalu. A těší mě, že jsi si dokázala vše živě představit, tak to má být :). Mimochodem, taky bych se toho dožila nerada, té biáry. Doufám, že můj náhled do budoucnosti nebyl správný :).

  22. Toro, tleskám a rovnou se ptám, kdeže se dá takový sborník zakoupit.
    Vaření je jednou z mých radostí. Já to snad ani nemusím jíst, i když co si budeme povídat, dobré jídlo je dobré jídlo. A uvařit dobré nebo blbé zabere skoro stejně času.
    Bimbo vždycky pokřikoval na skautíky : člověk jí, aby žil, nežije proto, aby jedl… Sám se ale na jídlo těší, dokáže se taky přežrat, s prominutím. A já bych asi taky nebyla moc šťastná, kdyby mi nějaký automat předepsal, kolik a jakých živin do sebe smím dostat v danou chvíli a pohodil mi amarouna.

    1. Inko, sborníky se dají koupit většinou v knihkupectvích, specializovaných na scifi a fantazy literaturu, nebo na nějakých akcích – conech, kde bývají i stánky s touto literaturou. Nejbližší bude teď v Brně Fénixcon – pokud bys opravdu chtěla, můžu se ti tam podívat a sborník koupit a poslat. Ozvi se mi když tak na mail nebo na hadech.

  23. Člověk přece nejí proto, aby mu to chutnalo, ale proto, aby mohl existovat a pracovat… no, bez radostí už život o ničem jiném není. A dobré jídlo je jednou z mých radostí. Dost podstatných. Taky na to vypadám :)
    Toro, výborné. Je vidět, že psaní je jednou z tvých radostí :)

    1. Matyldo, díky. Ano, píšu ráda, doufám, že mi to ještě chvíli zůstane. A bez dobrého jídla si taky nedovedu život představit.

  24. Než se dožít biáry, zabavování receptů atd..no tak to si neumím představit..to bych byla v ilegalitě… jsou lidi,co jídlo mají jako nutný zlo, jací asi jsou? Asi hubení,protivní,studení…a třeba ne, třeba jsou příjemní, jen z jídla nedělají obřad….
    u téhle Tořiny povídky,jsem si vzpomněla na Haškova doktora Grunsteina a na pana Wonku,co vymýšlel žvýkačku o třech chodech a v neposlední řadě na Návštěvníky s jejich amarouny…to,že si ráda povídám o receptech nebo sem tam doporučím něco dobrého,neznamená,že toho sním tuny (byť to tak někomu může připadat), ráda si o jídle povídám…vařit v hlavě tomu říkám…a někdy je to tak sugestivní, že cítím i tu chuť…i to pohlazení po duši…pokud někdy k biáře dojde,tak beze mne…

    1. Díky, sharko. Taky bych se toho nechtěla dožít, a doufám, že touto cestou se budoucnost ubírat nebude.

    2. Sharko, nad týmto som často rozmýšľala, čo je to za ľudí, ktorí majú jedlo len ako nutné zlo. Zopár sa ich v mojom okolí vyskytlo a napriek snahe mi nikdy úplne „nesadli“. Potešenie z dobrého jedla asi vzniká v detstve, v užšej rodine. Ale niektorí to objavia až v dospelosti a o to intenzívnejšie.

      1. No, já jsem několik lidí, kteří brali jídlo jako nutné zlo, potkala a povětšinou s nimi nebyla žádná legrace, natož pak normální hovor. Dtto (někteří, ne všichni) zarytí vegani apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD