BTW: Kroky

Dnes navážu na úterní článek o chůzi. Chodím nejen proto, že to potřebuju a těší mě to, ale i proto, že je to vlastně jediné cvičení, které mohu dělat sama, kdekoliv a bezpečně – abych nepopudila svoji popudlivou páteř. A když člověk trénuje, chcete mít obvykle kontrolu, zda výkon skutečně odpovídá požadavkům, ne? Proto jsem dostala předminulé Vánoce od Ježíška krokoměr:))

 

Byl to zrovna ten špatný kulhavý rok, takže jsem po většinu dní byla ráda, že jsem ráda. Ale jak se situace začala lepšit, dala jsem si cíl – ujít minimálně 15 000 kroků denně. Ne, že by se mi hned dařilo, ale pracovala jsem na tom a dnes se mi to po většinu dní daří a pokud mám dobrý den, tak limit i vysoko překročím. Dobré na to jsou – kupodivu – moje návštěvy Prahy, vůbec když mám s sebou psy. Však taky, pokud mám jen zařizování v centru, nepoužívám MHD a všechno si radši odchodím:))

Patnáct tisíc kroků u mě odpovídá cca 9,5 kilometrům. To vím, protože jsem se při kalibrování krokoměru opravdu snažila. Nejdřív jsem si změřila na chodbě 6 metrů a počítala, kolik kroků se mi tam obvykle vejde, potom jsem chodila vždy deset kroků a počítala, jak je to daleko:)) Brzy jsem přišla na to, že to nejsou zdaleka jen vycházky, které mi plní limit. Nikdy jsem netušila, kolik toho vlastně nachodím doma!

 

To mi jeden den takhle hezky vyšly kroky…

 

A nemusí jít zrovna o sekání trávy:)) Vysvětlím pro nesekající a nekrokující: když máte ruce na madle sekačky, není měření přesné (chybí kroky), takže je lepší strčit krokoměr třeba do kapsy nebo do ledvinky. Podobně to funguje, či spíš nefunguje, když vezete nehoupavý dětský kočárek (houpavý se přece jen s každým krokem maličko zhoupne a krokoměr se má čeho chytit:))

Stačí, když doma vaříte, uklízíte, běháte kolem prádla a kroků přibývá. Vůbec, když máte víc prostoru. Proto taky domácí práce tak bolí, když máte s chůzí problémy. (A třeba navíc máte potíže se sehnout:)) A tak jsem se rozhodla, že si některé klíčové vzdálenosti v Domě odkrokuju. Za základní bod jsem si zvolila tzv. „základní pult“ v kuchyni. Tedy místo, kde připravuju nejvíc věcí. Výsledky předkládám v následující tabulce:))

 

Výchozí místo Cílové místo Počet kroků
Základní pult Dřez 1
Základní pult Vedlejší pult 3
Základní pult Lednice 2
Lednice Kávovar 7
Dřez Kávovar 5
Základní pult Moje místo u stolu 4
Základní pult Moje křeslo v jídelně 8
Moje křeslo v jídelně Koupelna (záchod) 20
Moje křeslo v jídelně Moje pracovna (v patře) 36 (z toho 13 schodů)
Základní pult Vnější komora 39

 

Teď si představte, kolik toho člověk naběhá, než si například udělá v kávovaru kafe. Odněkud dojdu ke kávovaru a zapnu ho. Musím z lednice donést mléko (které buď je nebo není v kávovarovské nádobě – pokud není, chodím ještě ke dřezu, kde čistou nádobu na mléko kompletuju), dojít pro hrneček, po výrobě kávy se ještě stroj čistí a já musím vylít použitou vodu, musím odnést nádobu na mléko buď do lednice nebo ke dřezu. (Jo, kde jsou ty čas, když člověk na jednom místě zalil kafe v hrnku vařící vodou!:))

 

A stejně pěkně k tomu vyšly i kilometry – no musela jsem si to vyfotit:)))

 

Když na to myslím, mohu si cesty optimalizovat. Někdy mě honí sám kávovar – tu mu připadá, že má málo vody, jindy chce, abych vyhodila lógr či ho odvápnila (vše zahrnuje cesty mezi kávovarem a dřezem:)). Pokud nemyslím, nebo převládne skleróza (ona nemoc, co od ní bolí nohy:)), a třeba si navíc kafe nedám dole v jídelně, ale nahoře v pracovně, tak si jen při té jedné činnosti natočím pěkných pár kroků!:))

Nestěžuju si. Chodit potřebuju a musím. Jen mě už tuhle napadlo, jestli bych obligátní domácí pantofle neměla nahradit sportovnější obuví:))

 

A tak se dnes ptám: kolik toho doma nebo v práci nachodíte? (Nemusí to být přesně na kroky – spíš, jestli máte prostředí krokově úsporné nebo velkorysé:)) Jste se současným stavem spokojeni, nebo byste rádi přidali případně naopak ubrali na prochozených krocích?

Počítáte si kroky nebo si jinak měříte svoji výkonnost? Pokud ano, věnujete se podrobnějšímu vyhodnocování, než je konstatování, kolik to bylo dnes? A ještě… baví vás to?:))

Aktualizováno: 11.10.2017 — 17:33

48 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Už jsem se nějak smířila s tím, že náš dům je prostě malý (!) a kroky se v něm nenadělají. Po zahradě taky moc ne. Pořád se zastavuju. A nebo možná levituju kousek nad zemí.
    Přiznám se, že mě trochu otrávilo, že po půldni lítání za sekačkou mi do deseti chyběly ještě tři tisíce kroků…no, dochodila, jsem je :D

  2. Měřím většinou na čas, na jednotky spokojenosti a na jednotky unavenosti kólie. To poslední je pro dlouhé nebo náročné trasy (nebo obojí), jelikož kólie má větší výdrž než já. :) O Melly radši nemluvíc, ta se tou dobou, kdy se jednotka unavenosti kólie začíná vynořovat z hlubin desetinných čísel a blížit jedné, už sotva plazí a sípe něco o pitomých sportovcích a blahém spočinutí v batohu.
    Ovšem s tím souvisí jednotka vytrvalostní a to je jednotka viditelnosti Melinina pasu. :)

    1. :D „jednotka viditelnosti Melinina pasu“ :D

      Jednotky unavenosti Ari připomínají kólii, jen mě znepokojuje, že Berry už dnes unavím už i já. (angel)

      1. Šiš Dede, jak je vlastně Berry stará? Sedm let? Myslíš, že je to těma zádama, nebo se už začíná projevovat věk?

        1. Žádám. Ona je veselá, v pohodě, s Ari soutěží jak o život, ale pak přijde moment, kdy najednou jde a vidíš, jak je ztuhlá a už jen jde. Zatím nekulhá.
          A tak se snažím jí každý den dopřát právě tolik pohybu, co v pohodě snese. Protože bez pohybu by to šlo do háje ještě mnohem rychleji.

  3. Nikdy jsem si kroky nepočítala, ale jistě by jich po domě a zahradě bylo hodně. V kuchyni mám všechno dost při ruce, takže se spíše jen točím s okruhu pár kroků. Zato třeba jít pro něco na záhon co potřebuji v kuchyni, „posbírat“ venku kočky, prohodit je s Trixie a když ještě žila Indy, tak těch s ní bylo kroků hodně.ost. V domě si ale nejvíce „zacvičím“ u zvířat, když jim dělám otevíracího posluhu :) Už ani nepočítám kolikrát za den kočkám otevřu šoupací dveře na verandu (z ní ven jsou dveře raději furt pootevřené). Trixie dokonce ještě víckrát. Otevřu dveře, jenže zvířectvo u nich postává a nakonec rozhodne, že vlastně ven nechce. Tak jim řeklnu „ať si trhnou…“ a jdu zase do kuchyně, nebo jinam. Jenže po chvíli slyším zase mňouknutí, nebo Trixino škrábnutí na sklo…a je to jak ten pes s jitrničkou :)

    Krokoměrů máme doma několik. Každý rok nás totiž zdr. pojišťovna vybídne k takovému zdravotnímu testu přes počítač (odpovídání na různé otázky). Za to, že jsme ho udělali (a naše odpovědi vyhodnotí, co bychom měli změnit či co děláme dobře) nám nejen pošlou poukázku na $50 pouze pro použití na nějakou zdravotní platbu, ale navíc nám poštou přijdou dva krokoměry (pro každého z nás jeden). Když přišel ten první, manžel ho zkusil použít. Ale nějak mu nešel správně seřídit či co, protože se musí připnout k pasu, aby reagoval na pohyb, tak to vzdal. Já ho proto ani nezkoušela, protože nenosím pásky a nějak jsem neměla kam ho v pase uchytit. Možná ty vaše jsou jiné.

    1. Maričko, nijak mě neudivuje, že se nejvíc naběháš kolem zvířat:))
      K těm krokoměrům – já mám prostě takové jednoduché hodinky od Garminu (viz obrázek). Ukazuje to čas, datum, kroky, přepočet na km a tuším spálené kalorie – to jsem nikdy neluštila. Funguje to dobře, s výjimkou rukou na madle (sekačky nebo kočárku:)) a někdy mi to načte falešné kroky, když jedu po šílené cestě na Zálesí – ta je tak rozbitá a auto na ní tak poskakuje, že mi krokoměr kroky načte, i když jen držím volant :P

      1. Dede, tak vylepšený krokoměr neznám (tedy já, určitě to tu take je a podobnou věcičku jsem určitě na lidech viděla). Na tom našem se myslím musí předem nastavit odhadnutá délky kroku, připnout někam na bok kde pak kroky „počítá“ pohyb kyčlí. Ale zkoušela jsi někdy jít (v klidu, natož rázně) s rukama nehybně, pevně připaženýma? To vůbec nejde a tak chápu, že tvoje hodinky místo pohybu kyčlí počítají mávání paží, asi to vyjde nastejno.

  4. Je to na mě drzý!
    Už 2x jsem vložila odkaz na album a nic…zkouším to takhle. Jestli se to zjeví později tak pardóóón.

    1url.cz/9tIdz

    (blush)

  5. Krokoměr nemám, doteď mi ani nebylo jasné, k čemu to může být dobré. Tak teď to vidím :D .
    (Když se někde mluví o počtu kroků, vždycky si vzpomenu, jak jsme ve škole překládali latinské texty a jednou se objevila nenápadná větička, že „Přístav je od města vzdálen pět tisíc kroků.“ Ono magické „quinque milia pasuum“ mi od té doby bůhvíproč leží v hlavě a ležet bude asi do smrti smrťoucí.
    Jelikož pracuji vsedě u PC a psa nemám, tak toho běžně až tak moc nenachodím, doháním to tak, že chodím do fitka cvičit disciplínu zvanou HEAT. Jde o intenzivní chůzi, simuluje se chůze terénem, je to pořádný záhul. Hodně jsem si tak zlepšila fyzičku. Nevím, kolik kroků nebo kilometrů přitom ujdu nebo kolik spálím, ani se nevážím nebo neměřím, dělám to pro svůj dobrý pocit.
    Doma to mám krokově celkem úsporné. Kuchyň mám malinkou a ještě jsem ji nechala záměrně dělat tak, abych se při práci v podstatě jen otáčela a dělala jen pár kroků. Před dvěma lety jsem moc ráda přesídlila z domu, kde jsem se bezmála třicet let pořádně nachodila, včetně schodů do patra a dalších schodů do sklepa, do „placatého“ bytu v domě s výtahem. Zatím mi to samozřejmě běhá bez problémů, ale stáří se při troše štěstí nikdo z nás nevyhne, a bez ohledu na to, jak zběsile cvičíme, chodíme, běháme nebo cokoli jiného, se prostě schopnost pohybu s věkem zhoršuje. Pořád vidím moji mámu, která u mě doma pěknou řádku posledních let nebyla nahoře v patře ani ve sklepě, a nakonec už pro ni byly překážkou i tři schody ke vstupním dveřím a dva schody do zahrady. Tak to bych moc nerada. Hýbu se, jak jen to jde, ale kdoví, co bude.

    1. Tapuz, mluvíš mi z duše, s maminkou a hodnocením domácího chození. Já viděla svoji babičku, jak zůstala s pokročilou artrózou vězněm bytu ve druhém patře bez výtahu a přiznám se, že kvůli této vzpomínce máme u Domu zápraží – tedy bezbariérový vchod. Stejně bezbariérově se dá vyjít na zadní terasu a z ní dolů do zahrady. Když by to bylo nutné, můžeme žít dole v přízemí.
      Jinak intenzivní chůze jako cesta ke zdraví a kondici je skvělá cesta – taky se o ni snažím :)

  6. Milí koláčníci ( zde možno zaznamenat procento úspěšnosti nezapomenutých úkolů atd.) a tabulkáři, dočkejte až přijde skleroza nebo něco podobného a nachodíte se až až. Jednu trasu projdete několikrát, než si vzpomenete co jste chtěli.Také nákupy jsou čím dál sofistikovanější, když kreativně vzpomínáte, co bylo na tom lístku doma na stole. Seniorům pak opakovaně zvoní doma mobil,protože oni vědí, že je důležité mít ho u sebe ale nedbají a rodinu pak pronásleduje“pepka“. Šuplík paměti v mozkovně se prý zavírá spolu s dveřmi. Je to tam ale zavřené! Chůze je prospěšná organizmu a tak přeji všem aby se řádně prošli při čemkoliv,choďte hodně a často a sypejte ptáčkům nebo co jsem to vlastně chtěla říct. :-) A venku, když si myslíte, že Vás nikdo nevidí, zkuste třeba i kroksunkrok,je to sranda. :-)

    1. Eh Jenny, dnes jsem byla nakupovat (chcíp hnusnej na mě sedl a ani ten chleba doma nebyl) a samozřejmě jsem si zapomněla nafotit domácí tabuli, kam si píšu co mám koupit. Oj, to vzpomínání bolelo! :P Ale nakonec jsem více méně přinesla všechno potřebné. Zatím. Ale co to dalo práce! (a kroků:))

  7. Dnes jsem si s aplikací Mapy.cz poprvé spočítala, že týdně jen s Oldou ujdu cca 35 km (o deset víc než jsem myslela – můj krokoměr je tedy na nic) a to mě překvapilo! Chůzi doma a na vycházkách s PIS nepočítám. (clap)

  8. Takový krokoměr je móóóc sympatická věcička! Já tedy tento přístroj nevlastním, ale mají ho syn i snacha. Zatímco v době před-krokoměrové se na otázku, kdo chce jít do lesa se psem, tvářili velmi unaveně, teď si zkontrolují počet kroků a není-li tam ještě 10 tisíc, vyrážejí bez reptání ven. (chuckle) No, trochu přeháním, ale tak nějak to občas funguje.
    Mě by taky zajímalo, kolik ujdu kroků, myslím, že celkem dost, díky tomu, že nejsem řidič. Ale na 14 dní mi to nikdo nechce půjčit. :) Asi si budu muset napsat Ježíškovi!

    1. Jo, počet kroků může být v absolutní hodnotě irelevantní, ale v podstatě má člověk kontrolu, jestli sám sebe nepodvádí. Když mi je takňák, mám tendenci vidět tříkilometrovou vycházku nejmíň dvakrát takovou:)) Jinak jsem tuhle taky hudrala, protože jsem si zapomněla hodiny (krokoměr) vzít a zrovna jsem šla se psima takovou pěknou dlouhou vycházku! :D

  9. Ano, mám krokomer, dostala som na minulé Vianoce (alebo že by to už boli predminulé?). Leží v niektorom šuplíku, v panensky neporušenom obale :D Ale trasy, ktoré chodím, mám približne zmerané podľa mapy, takže napr. viem, že do Kamenného mlyna cez park a staré depo a naspäť domov popri hlavnej je cca 6 km. Svoju najdlhšiu trasu okolo mesta mám zmeranú na 13 km. Presnejšie to vedieť nepotrebujem.

    1. Zamyslela som sa (varovanie! :D ), prečo vlastne mám odpor k takýmto veciam. Všeobecne mi asi vadí popisovať a dokumentovať, čo robím, berie mi to všetku radosť z tej samotnej činnosti. Nemám rada súčasnú mániu všetko si fotiť a hneď to vystavovať na (a)sociálnych sieťach, behať s mobilnými aplikáciami, ktoré vzdialenosti, časy, prevýšenie, tep, a čo ja viem čo ešte hneď dajú do grafov a tabuliek (a šup s tým na fb a porovnať sa ostatnými v skupine), a tak podobne. Posledne na koncerte v júni ma šľak triafal z toho, že nikto už naživo nesleduje, čo sa deje, lebo si musí fotiť sálu, kapelu, selfíčka, natáčať videá, aktualizovať statusy, či čo… Proste už nejde o ten samotný zážitok, ale o zdokumentovanie, aha tu som bola, toto som zažila, heč! V práci len s krajným odporom plním ISO normu (kde je rýchlo ten blinkací smajlík keď ho človek potrebuje?!) a okrem vykonania práce ju aj krvopotne popisujem a dokumentujem do x tabuliek (3x toľko práce, ako to urobiť). Takže krokomer asi nebol ten najlepší dar pre mňa, ale darcovi som to zatiaľ neprezradila, nechcem ho raniť (chuckle)

      1. Pokud děláš něco víc sportovněji, tak se ty záznamy hodí. Ne na FB a podobné, ale pro tvoje porovnání – když jsem to dělala takhle, tak jsem pak na závodech dokázala tohle, když jsem to zkusila jinak, dopadly závody takhle, proto příště zkusím to a to. Vidíš co pomáhá a co ne.
        A pro mne třeba ještě poučení co při daném tréninku zvládnu, co je na hraně a na co se mám vybodnout, což zrovna v zimním plavání je dost užitečný údaj.

        1. Souhlasím s Petrou, i když u mě je to spíš pud sebezáchovy, který mi velí minimální denní výkon – než výkonnostní trénink :) Své údaje nesdílím, málokdy kouknu na sumář na netu, ale denně se kouknu, jestli jsem splnila :)
          Dnes ani včera neplním, mám hnusnej chcíp a jsem ráda, že se plazím. Ale i tak už mám dnes naplazeno 4,4 km:))

  10. Musím říct, že je to sranda, ale jak se teď snažím naučit číst hebrejsky, tak mě v první chvíli napadlo, že tvůj krokoměr píše na tom horním obrázku „DDDDU“ :D

  11. He, he, doma toho nalítám, ano naběhám víc než dost a do schodů a ze schodů. Máme domek s mnoha schody. Počítač mám v patře, dole tablet, ale na něm se mi špatně píše. A ještě musím dolů po schodech do suterénu, kde mám pračku a vytáhnout z ní prádlo a zase do schodů a nahoru na zahradu pověsit prádlo….. Ne, raději jsem nikdy nepřemýšlela, kolik toho nachodím (nahoru a dolů) doma, při domácnosti za těch 38 let co tady bydlíme. Za pár let to bude neřešitelné :^) .
    Venku používám v mobilu staženou aplikaci Mapy. cz, kde si pustím při zapnuté GPSce Stopaře a hned vím kudy jdu a kolik a zakolik hodin (minut) jsem co ušla.
    A nyní vyrážím s kamarádkou a jejími dvěma zlaťáky na vejlet do lesů na Lysicko (Wave) .

    1. Užij si výlet! tedy asi sis ho už užila:))
      Stopaře nepoužívám, protože se mi ten blbej mobil hned vybíjí. Takže si to nechávám jen na chvíle, kdy mám pocit, že jsem se ztratila… (blush)

  12. Cheche – krokoměr, taky někde doma zahálí. Jelikož není tak sofistikovaný, jako je ten tvůj, tak si měřil co, jak a kdy chtěl – prostě, pokud člověk nedupal jak slon, tak měřil sem tam krok, takže se stalo, že na ujití jednoho kilometru stačilo i sto kroků … tolik k technice (rofl)

    Jinak jen tak odhadem: lednička-dřez (žrádlo pro Brooke) – čtyři kroky; dřez-místo pro psí stolování – 6 kroků, garáž-místo pro psí stolování (Ernestovy granule) – 10 kroků; lednička-sporák – tři kroky, dřez-rychlovarná konvice-hrneček-kafe – 1 krok (jo, já ještě vařím kafe s pískem), hrnek s kafem-stůl – 2 kroky, hrnek s kafem-počítač – 15 kroků. A to všechno je proloženo výhybkami či přeskoky přes kluky (Ernest a Zikmund) – Brooke je dáma, ta nepřekáží, neb leží sofistikovaně na sofa (rofl)

    1. Jackie neprekáža, ona mi robí tieň. Keď som niečo robila v kuchyni, kopírovala moje pohyby 10 cm za mojimi pätami. Pár krát ma skoro kleplo, keď som sa ju vybrala hľadať po byte a jej nikde, všetky pelechy prázdne, a keď som sa otočila na mieste, milá stalkerka mi s výrazom napätého záujmu sedela priamo pod nohami a snaživo pri tom vrtela chvostíkom …

  13. Tak kroky fakt ne, ale už druhý rok si zapisuji tréninky – plavání, běh, dlouhé kilometry. A k tomu občas váhu, případně váhu všech co nestihnou včas zmizet. Dlouhodobé vyhodnocení nechápu. Válecí a žrací vánoce – půl kila dolů. Letos po Šlapanickém treku 2 kila dolů. Ovšem dalších 5 treků bez vlivu na váhu, dlouhej trek, ani slušná příprava před ním taky nic. Jedno jestli žeru nebo se snažím jen jíst, jedno jestli si přidávám pohyb nebo ne. A to běhám aerobně a dlouho, tedy tak jak se na spalování doporučuje. Ne že bych se tím nějak trápila, ale docela mne to překvapilo.
    Jo a doma chodím bosky!

    1. Možná si tvůj organismus nenechá do jeho váhy kecat – a řídí si to tak, jak je to pro tebe nejlepší. To není špatné, fakt ne! :D
      Doma jsem chodila vždycky bosa, než jsme se zabydleli tady v Domě. Dlažba není (kromě vrcholného léta) pod nohama nejpříjemnější :)

  14. Taky se po domě dost naběhám a často i po schodech. Onehdy jsme si nechala silonky, obula domácí korkáče a při otočce jsme si díky klouzavým silonkám pěkně zvrtla hromadu kůstek v chodidle, protože jsem zabrala prsty, abych vyrovnávala. No, chtělo by to sportovnější obuv i ponožky :)

  15. Ta tabulka je roztomilá, ještě bys z toho mohla udělat mapičku (teď jsem sledovala jeden předvolební rozbor v DVTV a tam měli pánové takové moc pěkné diagramy-mapičky).
    Chodím ráda, ale krokoměr nemám. Zato když jsme dělali pro děti na chalupě nad Dalmatinovem olympiády, tak jsme měli vlastní délkovou jednotku PK – Prokopův krok. 100 PK byl sprint na 60 metrů. 670 PK byl „maraton“, 400 metrů. Později jsme si to skutečně změřili.
    Protože se olympiád účastnily děti v dost širokém věkovém rozpětí (3-16), vymysleli jsme i koeficienty, založené na výšce sportovců, abychom mohli srovnávat nesrovnatelné. Fungovalo to skvěle, podvádět jsme (my rozhodčí) museli jen zcela výjimečně. A nepodváděli jsme opravdu, jen jsme občas rozdělili kategorie typu velké děti-malé děti tak, aby si nakonec každý nějakou tu medaili odnesl :) Po pár letech – dělali jsme 10 ročníků – jsme vytvořili sofistikovanou excelovou tabulku, která nám to počítala sama:)

    1. Prokopův krok se mi moc líbí :D
      Renato, tebe bychom potřebovali tady na vsi – odstěhovala se nám paní, která dělala akce pro děti a ostatní maminky se nějak do akcí nehrnou. Kvůli tomu taky letos nebude Haloweenská cesta, a že se na to děti od nás i z dost širokého okolí těšily. Jenže takhle dopadají akce závislé na dobrovolnících…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD