BTW: Chůze

Jdu po pěkné lesní cestě, svižně, pohodlně, pružně. Dýchám vzduch vonící mokrým lesem, dívám se kolem, na své spokojené psy i zamračené nebe, a jsem šťastná. Ano, tak jednoduché to se mnou umí být:))

 

„Chůze je pro člověka ten nejpřirozenější pohyb, tak by se mu měl podle toho věnovat,“ tvrdí s oblibou moje kamarádka fyzioterapeutka. Popravdě kromě chůze bez výhrad uznává snad jen plavání, pokud ovšem neplavete prsa stylem paní radová. Na všech ostatních pohybových aktivitách, kterým se lidé tak rádi oddávají, umí najít temné stránky. Dokonce i na jízdě na kole!

Inu, těžko se jí divit, když významnou část své profesionální kariéry věnuje snaze rozcvičit nehody a poškození, které si lidé při těchto aktivitách pořizují. Když jsem se jí jednou svěřila, že chůzí rozháním i bolesti své chronicky pochroumané páteře, tak jen kývla hlavou – úlevové polohy jsou různé a chůze je jedna z nich.

Chodím ráda a chodím hodně. V chůzi se mi vyplavují endorfiny, které při namáhavějším pohybu jen těžko hledám. V chůzi se mi dobře přemýšlí, učí, plánuje i sní. Nejraději chodím u nás v kraji pod Zvičinou, ale nevadí mi ani město, za předpokladu, že mám obuté dobré boty.

Dávno nepovažuju pohodlnou, svižnou chůzi za samozřejmost. Už několikrát mě úraz nebo nemoc dlouhodobě zpomalily a joj, to byly těžké časy! Nerada myslím na chvíli, kdy i pro mě přestane být samozřejmé nazout si dobré boty a vyrazit na pořádnou procházku.

Tento týden jsem byla na očkování proti chřipce a v čekárně potkala starší paní. Přijela s pěkným moderním chodítkem, které vybraném místě zabrzdila a měla z něj hned pohodlnou židli.  Pochválila jsem užitečnost takového pomocníka, ale paní jen temně poznamenala: „Když já bych ho mnohem radši neměla!“ Jak moc jsem ji chápala!

A tak vám přeju, abyste se nejen dnes hezky dosyta prošli – užili si pohyb, který má vaše tělo rádo a duše při něm pookřívá. A pokud to už tak snadno nejde, stejně neseďte doma – i malá procházka se počítá:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017

 

Tak co, chodíte rádi? A kudy nejradši? A co na to vaše endorfiny? Máte i jiné druhy pohybu, které je spolehlivě vyplavují do vašeho krevního řečiště?:))

 

Aktualizováno: 9.10.2017 — 10:13

47 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jsem doopravdy šťastná (a ťukám přitom na dřevo), že mi to pořád chodí a že každý den uděláme s Denisem nejmíň hodinový okruh svižnou chůzí. Když mi to náhodou nevyjde, jsem naštvaná, doháníme to o víkendu. Jo, občas mě tuhle píchne nebo tak něco, ale vždycky to rozchodím. Pořád se taky chystám, že aspoň občas vezmu s sebou hůlky, ale momentálně nevím přesně, kde jsou – nejspíš někde v hloubi garáže. (chuckle)
    Jinak jsem léta hodila cvičit do tělocvičny – kdysi dávno aerobik, později power jógu, pilates, jógu. Bavilo mě to, přišla jsem pokaždé domů přímo nabitá energií. Teď tady v blízké tělocvičně probíhá cvičení pro starší a pokročilé :) , už nad tím přemýšlím druhý rok.

  2. Chůzi mám ráda a moc ale musím jít svým tempem, pak ujdu cokoliv. Jakmile jdu s nějakou skupinou (jen někdy)jsem většinou poslední a panikařím, že se ztratím.Jinak rozcházím všechno,od zmatků v palici, po bolavá záda ,kolena atd. Psové už to znají, jakmile zavelím k odpočinku, sednou a čučí v dál. :-) Chodím každý den,mimo krátkého venčení i 2x denně delší úseky,takže když se to sečte…. (chuckle) Dnes jsme zase zmokly, Conny je celá kudrnatá.

    1. Jenny mám to stejně vč. toho odpočinku, (wave) dobrá terapie na fšechno!!
      Týdně nachodíme dobře 25 km a to bych jaksi sama bez Oldy nenachodila. (inlove)

    1. Eh… pokud jde o mě a létání, tak bych se omezila jen na dopravní letadla:))) Ale záběry to jsou úžasné.
      (jen musejí mít jistotu, že se jim otevře padák :P )

  3. Dohárala mi jedna fena, dohárala mi druhá fena, rozšlapala jsem nový kožený boty, náhradu těch zákeřně rozpadenejch, takže už můžu co?
    Už můžu zase do lesa!
    A to je tak nějak můj vztah k chození.

    Proti pohybu v tělocvičně nemám větší námitky, pokud se tam pohybuju s mečem. :D

    1. Chichi, tak s mečem jsem v tělocvičně nikdy nebyla – vlastně jsem jen sem tam výjimečně držela opravdový meč v ruce:))
      Tělocvičny mi nevadí – když vypadají jako Elixia v Sandvice:)) Jen jsem takovou ještě tady u nás nenašla. Takže mi je tělocvičnou ten les :P

      Poslouchej, a nemůžeš holky přesvědčit, aby háraly současně? Zkrátila by sis bezlesové vězení :D

      1. Když vona má Melina dlouhý vedení… :-D
        Ale tentokrát to měly naopak. Melly tvrdila, že to už nemůže vydržet a prostě musí (její přirozená perioda je šest měsíců), zatímco Donda ji „doháněla“ (Dondina perioda je pravděpodobně čtvrt roku). Tentokrát se shodly na osmiměsíční pauze.
        Posledně se Melly přizpůsobila Dondě, takže Donda začala, po 14 týdnech se přidala Melly. Teď to byly 3 týdny, týden pauza a pak další 3 týdny. K nepřežití, páč ta nehárající stejně voněla, akorát na každýho dolejzu cenila zuby, že čuchá k úplně špatnýmu zadku. :D A správnej zadek měl samozřejmě zaracha.

      1. Nejde to zatiaľ … Jackie je bratova a u mňa bola preto, že dostavoval dom a nemal ešte ploty, brány a tak, nemohol ju tam hneď nasťahovať. Takže sa podieľal na venčení, lebo ja som 10 hodín denne na cestách, niekedy viac, podľa zácpy na diaľnici. A aj skúsenosti s Jackie mi jasne ukázali, že keď a) človek žije sám a nemá ho kto zastúpiť, b)v malom byte a c) s jednou prácou do ktorej dochádza a s ďalšou na živnosť, je nezmysel snažiť sa do toho zamontovať ešte psa. Niečo z toho by sa muselo zmeniť a to momentálne nejde… Chodím s Jackie na prechádzky ďalej, ale už sa k nej tak často nedostanem, ako by som chcela…

        1. A co zkusit vycházky s útulkovými psy? Myslím, že i na Slovensku se toto provozuje (aspoň v senickém útulku, odkud je Ernest, vycházky inzerovali) – většinou se konají v sobotu a v neděli (a třebas v našem místním ještě ve středu).

          1. To robí moje krstniatko, Lucka, chodí venčiť s priateľom útulkáčov. Sú v podnájme a plánujú na čas vycestovať, takže vlastný psík im tiež nehrozí. Ja by som to ale nemohla, z jednoduchého dôvodu, jak by som nejakého dostala na vodítko, neviem si predstaviť, že by som ho tam mala zase vrátiť do kotca. Moje návštevy útulku sa obmedzujú na odovzdávku krmiva a materiálu (deky, epedy, koberce) a dávam im 2% z daní, ale to je tak všetko. Ale aby som si napravila včerajší absťák, bola som Jackie vyvenčiť hneď po práci, síce mi poskákala civilný odev a zašlapala obuv, ale nech, bolo fajn :)

    1. Km, jsi rozumná a to je někdy nepohodlné. Pokud myslíš především na psa, tak sama poznáš, kdy to nejde. Moc ti přeju, aby se ti dokázaly zaonačit podmínky tak, aby se ten čas na nějakou malou „krpatou“ pejsku přišel (inlove)

  4. Chůze je pro mne ode dávna základ. Na koni jsem nejezdila, na kole jo, ale nikdy mi to nepřišlo jako něco jinýho než dopravní prostředek. Lyže – běžkování mě nikdy moc nebavilo a sjezdování už po úrazu nehrozí (i když mi občas chybí ten pocit, že letím jako pták).
    Nevadí mi fitka a i chodím (pokud mě neporazí paní Líná), ale prospívá to jen na tělo, duše přitom otráveně kouká z okna.
    Chůze je na hlavu skvělá věc, myšlenky se… především objevují :-) pak i rovnají. A tělu to dělá moc dobře.

    1. Duša otrávene pozerá z okna – ANO. Fitká nemôžem. A vôbec pokusy o pohyb vnútri mi prídu také nejaké … až nepatričné.

    2. „prospívá to jen na tělo, duše přitom otráveně kouká z okna.“
      Jo, to je přesné. Potom tam musím poslouchat hudbu nebo čučet na telku. Protože hlavně při kardio cvičení, které musí probíhat určitou dobu (snad min. půl hodiny) to bývá (pro mě) hrozná nuda…

  5. Lidičky dobře chodící, jak já vám všem bohapustě závidím, , ale zároveň přávidím. Poslední 3 roky mne tak trápí levý coxartrotický kyčel, že nejsem schopna pokaždé ty bolesti překonat a jít. Chodím nejraději po měkkém, ale než se na měkký povrch vůbec dostanu, bolest se vystupňuje k nevydržení, takže ujdu jen kousky a mám opravdu dost. Kyčel je dle všech vyšetření,rentgenu a lékařských posudků zralá na výměnu, kterou však nikdo z drů riskovat nehodlá. Nesnesu jakýkoli druh narkózy a rána do hlavy pořádnou palicí by patrně na tak dlouho trvající operaci nestačila. Doma mám rotped a jezdím na něm v době, kdy je venku špatné počasí(silný mráz s větrem nebo zas veliké vedro.Ráda bych chodila, ale jsem na tom poslední dobou podobně, jak na tom byl dva roky před smrtí náš Hokinek.On však měl velkou výhodu, že jsem ho po tom tvrdém povrchu vždy převážela na kočárku. Vypustila jsem ho teprve na měkkém a on se pěkně vyprocházel, takže nbyl spokojen. Jelikož opravdu řídit nemohu( špatné zorné pole , poškozené oči mozkovou příhodou a nebezpečí náhlé ztráty vědomí mám na doživotí a žádný praktiuk mi řidičám nepotvrdí, musím spoléhat jen na svého Jiřího,který sice řp vlastní, avšak řídí velice nerad a jen v případě nutné mpotřeby.a abychom ještě neměli těch komplikací dost, tak aswi před měsícem se Jiřímu objevily dva bércové vředy- na každé noze po jednom, takže ani on nedokáže řídit delší dobu. Bolí ho to, takže řídí jen s vypětím vůle. Zkrátka stáří plné potíží a nemocí stojí za prdlačku.nechtěla jsem jen fňukat, omlouvám se a zdravím všechny zdatné chodiče.

      1. Já jenom že ten Geloren není všemocný – pomalu ho dobírám a nejen že žádný progres, ale v poslední době spíše pokles. Možná, že to bolí proto, že Geloren nějak aktivně zasahuje do procesu….

      2. Sharko,Tramal mám doma taky a s postupným uvolńováním tišících látek, ale raději ho neberu víckrát jak 1x do měsíce.Krom té cukrovky mám ještě mnoho jiných problémů a hlavně denně beru Warfarin na ředění krve.Ortoped se bál cokoli mi předepsat kvůli tomu warfarinu,praktik to riskl, ale klade mi pokaždé důrazně na srdce, abych Tramal užila jen v té nejkrajnější nouzi. Kyčel sice bolí stále víc, ale pod kytky se zatím nechystám,takže na tišící dryáky a na operaci musím zapomenout. Nenávidím však ty hnusný schody, po kterých se škrábu nahoru a dolů několikrát za den.Těch schodů je fakt celkem 40,takže zdolávat tolik schodů několikrát za den není legrace. Výtah tu není, a taky nikdy nebude.To by si museli sami nájemníci moc a moc zaplatit a iniciovat si výtah vně bytovky(uvnitř místo na výtah není), což zas nebude vzhledem k nedávnému a bohužel polystyrénovému zateplení celého domu průchozí nebude nikdy. Zkrátka přízemní byty v celém sídlišti obývají podobně postižení, takže byt ve druhém púatře nikdo z nich za svůj přízemní měnit nechce.krom toho bych se už ani stěhovat nemohla. pokud kyčel vyvádí(zrovna jak dnes, kdy
        se mění počasí),ven se dostanu jen s vYpětím všech sil a za docela kruté bolesti.

        1. Lenko, to je opravdu hodně šílené – moc bych ti přála, aby ti lékaři dokázaly zajistit nějakou úlevu (inlove)

          1. Dík, dede za politování.Tuhle situaci řeším více jak dva nebo tři roky.Ty schody přímo z duše nenávidím a občas je ani nedokážu slézt. Dolů to jde vždy hůř, pozadu chodit nemůžu(máme zábradlí jen na 1 straně). Nahoru se vfždycky nějak vydrápu, ale chůze dolů často bolí tak, že se raději dobrovolně stanu vězněm svého bytu. už jsem zkusila spousty dostupných výživ kloubů, ale je to marné. Jsou noci, kdy spím na boku a pod kyčlí mám zasunutý zmražený gelový polštářek. Mám sice ta dobré boty, avšak kyčel se zhoršila trak, že mi pomalu budou skvělé boty na enono.

          2. Lenka, keď ešte nakukneš, skús pozrieť sem: 1url.cz/MtIFn
            Tých 40 schodov vyzerá byť práve vhodných na schodišťovú plošinu alebo sedačku, a porucha hybnosti bedrových kĺbov je tam uvedená ako uznávaný dôvod na poskytnutie príspevku od poisťovne. Bude to chcieť ale obiehať úrady s papiermi, čo by pre teba bolo ťažké, chcelo by to niekoho šikovného mladého z okolia, čo by sa na to vybavovanie dal. Za seba ešte môžem odporučiť začať užívať nejaký preparát s kyselinou hyalurónovou, nechcem robiť reklamu, ale lepšia je asi kvapalná alebo kapsulová než tabletková. Má to háčik – je to práve vychytená záležitosť a tie prípravky sú drahé, poisťovňa nehradí, lebo sú to len doplnky výživy. Ale skúsiť by som to skúsila, je to súčasť sinoviálnej tekutiny v kĺboch, ktorá slúži ako mazadlo, aby sa kĺbne plochy o seba netreli. Mne to odporučil ortopéd na tú zbortenú priečnu klenbu.

  6. Po dvou artroskopiích obou kolen mi byla doporučena právě chůze nebo rotoped. Na rotopedu jsem skoro rok jezdila denně, ale poslední půlrok jsem dala přednost chůzi. Ráno vystoupím z MHD o něco dříve a jdu pěšky. Na kolena mi to pomáhá a mám to moc ráda. Jen tak si přemýšlím a třídím si myšlenky. Jak bylo krásné dívat v dálce na věž katedrály sv. Bartoloměje na našem náměstí, jak na ní dopadají první ranní paprsky slunce.

    Teď je už bohužel tma, ale má to také něco do sebe. Pouliční lampy svítí a pomalu se rozednívá.

    1. Míšo, dělávala jsem totéž – myslím, cjdila jsem, místo jízdy až na místo, a stejně mě to bavilo. Když jsem pracovala v IDG, tak jsem to měla 1,5 stanice metrem daleko, přičemž většina cesty vedla přes park (Central park na Lužinách). Snažila jsem si každé ráno vyšetřit tolik času, abych mohla jít pěšky a dělalo mi moc dobře, když mi to vyšlo. :)

  7. Tak podle toho mě budou jednou muset zastřelit – chůzi provozuji velmi a dlouho, plavání se prostě snažím. Pořád jsou tam chyby, je to pomalé, ale makám na tom. No, včera jsem to trošku přehnala, 35 min/13° = 15 minut u kamen a pořád zima. A chůzi/běh budem přehánět v pátek – poslední závod MČR. Běžky jsou fajn doplněk, ale nemám kde a neumím to příliš. Kolo skoro vůbec, v dávné době bezpsí jsem jezdila docela dost.

    1. Petro, tvé měřítko chůze je s mým měřítkem tak 10:1 :D Na tvé výkony jsem neměla ani v rozběhaném mládí. Ale v zásadě naprosto chápu pohnutky, které tě k tomu vedou. (inlove)

  8. No, vzhledem k tomu, že na kole jezdit neumím a nejsem schopna se naučit je chůze moje nejmilejší aktivita. A vážně jsem vždycky ráda chodila a dala na frak i těm svejm holkám. Kdeže loňské sněhy jsou. Kolena ó kolena, kdybyste nebyly. Ale díky Mařce se mi daří se denně dvakrát rozhýbat, i když domů se pomalu doplazím

    1. Ano, Inko, je to pravda – díky psům člověk chodí, i když má přitom zaťaté zuby bolestí. Kvůli svým trablům (vypadalo to, jako koleno (pravili zdejší doktoři (devil) ), ale původ byl v kyčli – páteř a koleno se jen solidárně přidaly:)) jsem pořádně nechodila od ledna 2016 do září téhož roku – teprve pak se situace začala velmi pomalu zlepšovat, protože jsem přestala kulhat a mohly se začít napravovat škody. Ale se psima jsem stejně chodila každý den… :)

  9. Když jsem kvůli velkým problémům s bederní páteři musela přestat jezdit na koni, tak jsem přesedlala na kolo a to mi částečně nahradilo pocit blaha pohybu přírodou. Letos jsem se musela vzdát i toho kola, protože jsem začala mít velké bolestivé problémy na hrudní páteři (v kohoutku ;) ) a jízda na kole, lépe řečeno pozice držení řidítek-je …fuj.
    A tak jsem objevila chůzi. A jak píše Dede, vážím si jí. Podle pídr fyzioterapeutky, to nemůže být chůze ledajaká. Musím myslet na držení těla, na dýchání, rytmus, v pohybu paží mi pomáhají hole. Ano, někdy to po pár kilometrech bolí ;( . Ale druhý den je dobře. A tak s Ajvi chodíme, chodíme svižně, zatím mi to dovolují klouby. Těším se, že opět napadne alespoň na pár dní tolik sněhu, abych mohla na běžky. Na Vysočinu, i když ji máme „za rohem“ už nejezdím z těch stejných důvodů, jako Matylda. Navíc v upravených stopách nesmějí běhat psi, a když je hodně sněhu, tak na neupravený terén do lesů, prošlapávat stopu, tak jako před lety už nemám sílu. Sjezdovky, stejně jako Matylda – už nemusím. Davy lidí mne opravdu nelákají.
    Pohybovat se mohu hlavně venku, v přírodě – nevadí mi ani déšť nebo bláto. Ani plavání v bazénech se mi nelíbí – smrdí to tam chemií a stejně plavu stylem jako paní radová a to na tu „horní“ páteř je také fuj. O tělocvičnách ani nemluvím…..brrr.

    1. Koně, kolo, po svých… :) Jo, taky jsem tím prošla, jen ta koňská část byla až příliš krátká. Přesto mi chůze přijde jako zcela plnohodnotný pohyb a když má člověk jako parťáka psa, tak to už vůbec nemá chybu.
      Když jdu „chodit“, nevítám úplně lidské společníky – ruší mě v myšlenkách:)) Ale moc ráda se jdu s někým projít – to je jiná kategorie chození:)))
      Souhlasím s tebou i pokud jde o plavání – mám taky radši to přírodní, než chlorovaný bazén :)

  10. Chůze je pro mě nejpříjemnějším druhem pohybu. Nesnáším běhání, jakž takž ráda jezdím na kole (ale kopce teda ne) a pokud jde o lyže, pro mě by nemusely existovat. Leda běžky, jenže jak u nás nesněží, tak mě nenaplňuje nadšením představa, jak jedu někam na Vysočinu, tam se zoufale snažím zaparkovat a následně překážím na stopě těm vysportovaným jedincům. Sport je pro mě hodně individuální záležitost :)

    1. jak chceš být sama se sebou, padá spousta sportů – a ty lyže jako první. U nás se oni běžkovalo, poprvé po moc letech – a i na těch opuštěných polích se o víkendu lidé doháněli a předháněli. Já se jim ráda vyhnula… :)
      Běh mi taky nikdy moc nešel a to nemám tvůj problém :P

    2. Tak náhodou letos u nás běžkaři mohli naběžkat hodně dlouho – ale jenom na rybnících. Běžky nasadili na Apollu, pak přešli hráz a železniční trať na Prostřední a pak hráz a silnici na Hlohovecký – u Hraničního zámečku to otočili a pak zpátky. Takhle mohli kroužit celé odpoledne.

  11. Chodim rada a snad i docela hodne, nejradsi asi po horach, ale i pri prochazce podel oceanu se moje endorfiny vesele vyplavuji. Zrovna vcera jsem byla na ture se ctyrma kamaradkama, par fotek z vyletu jsem dala na rajce

    http://caniva.rajce.idnes.cz/Mt._Baker/

    A je to asi lyzovani, pri kterem mam nejvetsi radost z pohybu.

    1. Už sníh? U nás sklízíme hrozny :) Ale včera jsem poprvé škrábala okno na autě, a byla jsem pěkně naštvaná!

      1. Alex, sama jsem byla prekvapena, jak to tam bylo nadherny. Mt. Baker je ve state Washington, prejely jsme hranice mezi Kanadou a U.S. Moc dekuji za pochvalu fotek (i na Rajceti), vsechno foceno mobilem, nedala se tam snad udelat spatna fotka.

    2. Fotky nádherné, ale přece jenom – sníh?!! Tak to ještě hodně dlouho nemusím! Jak říká Matylda, vinobraní v plném proudu a začínají se barvit stromy (dneska si musím vzít foťák) – navíc slibují ještě teplíčko kolem 20 °C! Sníh nejspíš na Vánoce pro atmosféru …

    3. Když žiješ tam, kde žiješ, je radost z lyžování velkej bonus :) Nádherné fotky máš! jako ostatní tady u nás ale stále doufám, že na chvilku přestane pršet a ukáže se sluníčko. Na sníh je dost času koncem prosince!

      1. Devcata, nebojte se, nebrodime se ve Vancouveru po kolena ve snehu, taky se tu teprve zacinaji barvit stromy a minuly tyden bylo jeste na tricko. Vyjely jsme v nedeli hodne vysoko a samy jsme byly prekvapeny snehem. Podotykam, ze jedna kamaradka sla celou turu v sortkach a nestezovala si. Ja mela nasazenyho kulicha :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD