BTW: Požitek z jízdy

To jsem šla v sobotu ráno koupit ve Dvoře Králové noviny, když mě ze zadumání vytrhlo zařvání motoru a zakvílení pneumatik. Otočila jsem se a zahlédla auto, kterak s ďábelskou akcelerací a poté dramatickým brzděním prolétlo těch 300 metrů úzké ulice mezi poštou a náměstím. „Debil!“ řekla jsem si pro sebe nahlas a musela se zasmát, když se z druhé strany oné ulice ozvalo procítěné „Blbec!“

 

Koukly jsme se s tou paní na sebe a pokrčily rameny. Auto bylo postarší BMW, řidičem byl mladík a vedle sebe měl slečnu. Těžko od takové kombinace čekat něco rozumného, že? Možná dámě svého srdce předváděl něco, co se v testech aut skrývá pod názvem „požitek z jízdy“.

Požitek z jízdy není nikdy moc přesně definovaný, vyskytuje se v náznacích. Modří už vědí… by se chtělo říct, protože je to řeč pro zasvěcené. Jak jsem stihla pochopit, je k němu nutný významný výkon motoru, maximální akcelerace, různé tuhosti, jejichž smysl mi, coby laikovi, uniká. Mám silný dojem, že přesnější definice chybí čistě z toho důvodu, že tento požitek z jízdy si při dodržování pravidel silničního provozu asi moc často nedopřejete.

Ačkoliv nepatřím ani k modrým, ani k zasvěceným, požitek z jízdy autem mít umím. Jezdím různě, svižně i lenivě, záleží na tom, kudy, kdy a proč někam jedu. Řídím ráda a denně. Ovšem moje hlediska hodnotící onen požitek se asi s těmi „tajnými“ úplně neshodují. Co tedy u mě požitek z jízdy působí případně umocňuje?

Silný motor – v tom se asi s ostatními shodnu. I kdyby motor mého auta většinou jen předl jako lenivá kočka, tak výkon ocením. Ne pro dramatické akcelerace (s odlétavšími kamínky zpod kol:)), ale pro bezpečné předjíždění. Na našich křivolakých silničkách se dá obvykle předjíždět jen na několika málo místech a je třeba to stihnout. Navíc – a to je určitě shoda s autotestery – ten pocit spolehlivé síly je prostě fajn.

Spolehlivost – po letech strávených se staršími auty stíhanými nečekanými záchvaty,  prokládanými občasným zdechnutím, miluju jistotu, kdy otočím klíčkem v zapalování a auto bez váhání nastartuje, jede a nic z něj cestou neodpadává (Bože, když si vzpomenu na Starouška, Škodu 100, kterou jsme získali v době, kdy už měla najeto 100 000 km… co všechno já s tím autem musela dělat, aby jelo!:))

Dále chci, aby auto prostě jelo kudy ho vedu, aniž by si stěžovalo. Jak jsem zjistila, tak součástí onoho pro mě mírně matoucího auto-testerského požitku z jízdy je i pocit, že člověk má auto pevně v ruce, že je to on, kdo vše ovládá. Patří k tomu i jistá nevraživost k moderním prostředkům usnadňujícím jízdu, jako jsou různé posilovače, ESP a podobně. Podle mě i proto, že s těmi systémy už může slušně jezdit každý trouba, že:))

Moje touhy jdou v podstatě opačným směrem. Nepotřebuju vědět, co všechno auto pro mě zrovna dělá, ale jsem vděčná, že prostě projedu kudy potřebuju. V případě mého auta je ono „projedu“ trochu rozšířené (na straně schopností auta i mých potřeb projíždět nestandardní terény), takže s trochou pozornosti projíždím bahnem, sněhem i větším množstvím vody. Obvykle stačí pevně držet volant a mít jemnou nohu na plynu, o zbytek se postará auto samo – a to je úžasný požitek z jízdy. Pravda, oni „praví“ řidiči by si řekli, že to nemá nic co dělat s řidičským uměním, ale víte, mě je to nějak úplně jedno:))

Musím uznat, že jak tak sleduju, co všelijakých vymožeností dnes auta mohou mít, tak občas tiše žasnu a některé nepokrytě závidím. Třeba aktivní světla! Ta, co se naklápějí do zatáček a samy se při setkání s jiným autem buď přepnou z dálkových na tlumená, nebo dokonce dálková ponechají, jen je sklopí dolů a do strany. Ach!

Nebo všelijaké parkovací asistenty, případně aktivní tempomat, to je taky lahůdka. Moje auto patří do kategorie pracovních, takže jak má skvělé jízdné vlastnosti, tak na tyhle rozmazlovací věcičky prostě není. Umím to bez nich, ale protože nejsem ten „pravý“ řidič, tak bych se jim vůbec nebránila!:))

Potom je tu odpovídající velikost – můj požitek z jízdy umocní fakt, že do auta nacpu všechno, co potřebuju, včetně dvou větších psů trvale obývajících kufr. Vím, že stejně jako člověk zaplní jakkoliv veliký harddisk, tak stejně zaplní i auto, ale je fajn, když k tomu zaplnění dojde až poté, co naložíte všechny nezbytnosti:))

A nakonec taková milá drobnost. Líbí se mi, když moje auto dokáže vypadat sexy i s blátivými krápníky, protože od podzimu do jara se jich zbavuju jen těžko – a to jen ve výjimečně suchých nebo mrazivých dnech.

 

A tak se dnes ptám – spíš vesele než úplně vážně: co umocňuje váš požitek z jízdy? Ať už ve vašem vlastním autě nebo v autě, kterým s někým jezdíte. Co považujete u auta za důležité a co byste určitě chtěli mít, kdyby stačilo si to jen přát?:))

 

Aktualizováno: 5.10.2017 — 04:57

102 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já jsem si řidičský průkaz udělala ve 40 letech, na automatické auto, takže řídím tři roky. Mám automatický Renault Modus a jezdím docela ráda tak po okolí – z práce a do práce, do supermarketu, do bazénu, a podobně, ale jinak se ještě bojím jezdit po dálnicích a těch obrovských kruhových objezdech co tu všude jsou, to sebou definitivně musím mít dobrou navigaci když už musím.

    1. No, na to,aby si člověk vyrazil na M25, tak potřebuje vedle dobré navigace i dobré nervy:)) Taky jsi šikovná holka! 🙂

      1. Ano M25, největší parkoviště světa, to potřebuje silné nervy a odhodlání. Několikrát jsem musela na letiště, do nemocnice v Londýně a tak, ale většinou tam spíš skončím omylem když tu navigaci právě nemám a na nějakém tom kruháči v okolí se ztratím.

  2. Malé varování:)) Ještě nemám článek od Gurmánky a povážlivě u nás v tom vichru blikají světla, tedy není vyloučeno, že tady budeme bez proudu. (Veřejné osvětlení v naší části vesnice už nesvítí) To by sice notebooku moc nevadilo (aspoň na tu chvíli), ale určitě bych byla bez internetu.
    Takže kdyby ráno nebyl článek, tak ho prostě dodám až to půjde 🙂

    Ostatně, taky u vás tak děsivě fičí? Tady lilo skoro do pěti odpoledne a teď je fakt nepěkná vichřice. Šla jsem domů z druhé strany vesnice (zkouška divadla) a bylo to o strach. Ale obloha je krásně dramatická, měsíc je v úplňku a mraky se kolem něj ženou jak splašené… 🙂

    1. U nás bylo celý den oblačno, občas i slůňo, chvíli taky pršelo a při tom všem bylo nádherně teplo.Až teď se cosi žene.

    2. U nás zatím teplo – v 20.00 hod 17 °C – ale už se zvedá vichr. Dnes byl zřejmě poslední krásný den a moc jsme si ho se psy užívali.

  3. Auto řídím z nutnosti. V našem městě jsem si jízdou jistá, provoz na silnicích je hravě zvládnutelný. Mimo město už ráda nejezdím a jen tehdy, když opravdu musím. Nemyslím, že jsem špatný řidič (alespoň manžel mě chválí), ale prostě neřídím 2x ráda, mnohem raději jsem spolujezdec, koukám se z okna a pozornost při jízdě přenechám choti.

    Koukám, je tu spousta komentářů,ty si musím přečíst až později (za chvíli odjíždím z domu!), ale pak si ráda přečtu názory jiných 🙂

    1. Maričko, když nemusíš jezdit dlouhé trasy a přitom víš, že kdyby to bylo nutné, tak to zvládneš… tak ti (pokud jde o řízení:)) vlastně nic nechybí (wave)

  4. Dělala jsem si řidičák až velmi pozdě, teda měla jsem 54 roků a stěhovali jsme se z města ven, takže to byla nutnost. V mém rodném maloměstě jsem měla k zadeli přirostlé kolo a odvezla na něm vše.Mým srdcovým autem je SUZUKI SWIFT,červený dráček,na první dobrou startuje i při mínus dvaceti, měla jsem litrák, teď mám 1,4, vlezeme se všichni i se psí výbavou. Zadní sedadla mívám sklopená a mám ta míru udělanou matračku. Ovšem bloudila bych i v jin ých lepších autech, jen bych v těch rychlejších asi nestačila odbočit. :-)) P.S.Jsem dobře pojištěná včetně auta. 🙂

    1. Jenny, klobouk dolů před tebou! Udělat si takhle pozdě řidičák a dobře a s chutí řídit, to je velmi slušný výkon (inlove)
      O bloudění v autě nerada mluvím, já jsem schopná špatně odbočit i s navigací. Jak je to možné, to nevím . asi skrytá dysgeografie 😀

  5. Raději mi snad ani nevyprávějte o řidičích v Praze. Denně cca 200 km v ucpaných ulicích a to, co předvádějí, to je občas na odebrání řidičáku nadobro. Fakt budu ráda, až se tohoto „povolání“ zbavím. Raději to snad ani nebudu komentovat do detailů, to by bylo na román typu F.L.Věk. Neříkám, že jsem dokonalý řidič, co nikdy chybu neudělá. Ale to, co se děje v poslední době je více než alarmující. Jestli to takhle půjde dál, tak se navzájem vybijeme v autech. No, to už se mě týkat snad nebude.
    A co se barvy aut týká, tak já preferuji stříbrnou – kvůli špíně a prachu. Pak metalizované barvy modrá a tmavá vínová. Krásné jsou v poslední době metalízy zelené nebo rezaté. Nemám, ale opravdu nemám ráda červená auta. Bílá, hlavně ta perleťová, sluší velkým vozům. Taxíková žlutá už mi začíná vadit!

    1. Karolíno, najezdit denně po Praze tolik kilometrů, to bych nedala. projedu Prahou, když musím… ale jen když musím:))
      K těm barvám – nemáš pocit, že si místní bad guys (nehodní chlapci, mafiáni:)) oblíbili místo černých aut s černými skly bílá auta s černými skly? 😛

      1. Bad guys si oblíbili jakákoliv auta! Hlavně musí být obrovská, černá nebo bílá to už je jedno! Černá skla jsou přece podmínkou u těchto blbečků. Pak nenávidím takové ty závodní placky, co řidič sedí téměř zadkem na vozovce a má to obrovský výkon, 3 výfuky a řve to jako tank a poté, co stojíme oba na červené a když blikne oranžová už startuje a za ohromného řevu mizí v dáli… v pražských ulicích je to fakt užívárna. Obvykle se sejdeme na příštím semaforu! A snad nejhorší jsou křehké modelky, které jezdí ve svých (případně milencových či manželových) SUV, neumí parkovat, telefonují a jsou na přesdržku. Řidičák mokrý od razítka a hlavně jsou „neodolatelné“. Neopomenou si opravit mejkap než z toho auta vylezou, ovšem dělají to obvykle při couvání…. a nezbytná placka je u ucha pořád. A kdy vidím v čem ty důry jezdí – boty myslím, tak mám pocit, že mne klepne. O tom, že mají auta blinkry zřejmě v poslední době řidiči vůbec nevědí! Takže obrat do protisměru bez blinkru je normální, odbočení na poslední chvíli, kdy člověk netuší nic je také normální…… néééééé já už toho mám fakt plné zuby.

        1. Jo, s těmi blinkry máš pravdu. Zrovna dnes jsem jela po Hradci a odhadovala podle stylu jízdy u různých auto – odbočí, nebo ne? Většinou jsem to uhádla a většinou mi blinkr moc nenapověděl. Když už ho dají, tak až s otočením volantu… 😛

          1. Ono to není jen o těch blinkrech! Je to všeobecné bezohlednosti řidičů. Mám auto cca rok, najeto 50.000 km! To snad o něčem svědčí. Taxi řídím už 6 let, takže cca nějakých 300.000 km celkem. Po Praze. Řídím od 15 let, řidičák od 18. Mám z dob, kdy jsem jezdila autem po světě, za sebou tisíce km v jiných zemích – to Ty asi také. Ale to, co se děje dneska v ulicích Prahy, to je fakt naprostá zoufalost. A je to čím dál tím horší.

            1. Odklikla jsem to dříve, než jsem chtěla. Takový ZIP! No, většina těch bezohledných blbečků nepustí nikoho v momentě, kdy se sjíždí dva pruhy do jednoho, protože je tam uzávěra. Jedou za sebou pár cm je aby se tam nikdo nedostal – JÁ JSEM V TOMHLE PRUHU PÁNEM A TY JDI DO PR…..“ hrůza! Zip znají snad jen z bundy nebo z kalhot, jinak ne. SOBCŮ, co neumí řídit, jsou namachrovaní a všichni ostatní jsou pro ně tabu je čím dál tím víc. Je to obrázek toho, kam spějeme.

              1. Za volantom sa strašne rýchlo prejaví to úplne najhoršie, čo v každom je. Nehovorím, že nerobím chyby, ale keď niekto prejaví potrebu sa preradiť (použitím smerovky!) tak ho pustím, aby mohol ísť tam, kam potrebuje. To isté chodci, dávam prednosť, aj keď vidím, že už už vstúpia na prechod. Toho trúbenia za mnou! Zaťatí nepúšťači typu „mala si sa v tomto pruhu narodiť, ja ťa nepustím“, ma už ani nie že rozčuľujú, skôr unavujú.

          2. když vám vaše práce připadá fádní a zbytečná, uvědomte si, že někde nějaký chudák montuje do BMW blinkry 🙂

        2. Takového ,,závodníka“ je lepší mít před sebou, než za zády. Sice nerad jezdím pomalu, ale tyhle rakeťáky před sebe ochotně pouštím. Když jedu po D1 ze Slovenska, tak se mi mnohokrát stane, že mne podobné stvoření za cestu do Prahy předjede i několikrát.

    2. Mám i30, křiklavě červené. Proč: ze dvou důvodů. Statistika dopravních nehod jasně říká, že červená auta mají nejméně bouraček z viny druhých, nejspíš proto, že jsou dobře vidět za každého osvětlení a počasí a prý také proto, že červená působí na okolí agresivně, takže okolí si podvědomně začne dávat větší pozor. Za dva a půl roku jsem s ním najel 71.000, dvakrát měnil olej a jednou všechny brzdové destičky. Po německých dálnicích naprosto běžně 200, (víc mi elektronika nedovolí), u nás nastavuji tempomat na nejvyšší povolenou rychlost a jsem bez problémů schopen ujet denně 900 i více km. (ráno usednu na pohodlné sedadlo a když večer dorazím domů, zcela fit, je na tachometru o 1.000 km víc). Jezdím na směs 50% N 95 a 50% E 85, takže za 26 Kč/litr (dlouhodobý průměr max. 7 l/100 km , motor 1.600 ccm DOHC,88 kW a manuální šestikvalt, řadí se 1 – 3 – 6, na šestku se jezdí po městě padesátkou za 4 l/100) a motor to naprosto bez protestů papá, výfuk je uvnitř kovově čistý a exhalace s bohatou rezervou Euro 6. A jezdím rád, když jsou na všem posilovače, je to brnkačka. Ale v životě by mne nenapadlo, se takto předvádět, jenže hošan má asi hluboko do kapsy, takže prázdná nádrž mu setrvání ve vysokoobrátkovém režimu nedovolila.

  6. Mám mrňavé vozítko Fiat Panda, červené, takže je to moje „panda červená“. Je zatím naprosto spolehlivá, sednu, otočím klíčkem a jedu. Doveze mě všude, kam potřebuju. Když jsem se stěhovala, žasla jsem, kolik jsem toho v ní odvozila. Při parkování se často vejdu do mezer, kam se jiná auta nevejdou, a to se v Praze počítá 😀 . Nemá žádné zvláštní vybavení, není řízená počítačem. Nijak mi to nevadí, protože co nemá, to se nepokazí. Oceňuji posilovač řízení, který jsem v předchozím Favoritu neměla, a parkování tak bylo někdy pořádná fuška.
    Jezdím ráda, sama jsem si při řízení celkem jistá. V poslední době mám ale obavy z jiných řidičů. Já vím, že většina je slušných a normálních, ale stačí jeden zfetovaný, opilý nebo namachrovaný idiot a neštěstí je hotové (MMCH, viděli jste nedávno to video z jízdy a nehody dvou holek u Obrnic? Tak to je vážně noční můra.). Taky se mám na pozoru vždycky, když zmerčím starší Audi nebo BMW, většinou oprávněně.
    Předtím jsem měla Favorita. Ten byl dlouhou dobu výborný, ale jak pak roky ubíhaly, ztrácel na spolehlivosti.
    Elektrické autíčko by, myslím, bylo docela fajn, jednou nás to stejně asi čeká 😀 . Až bude stejně hodně možností dobíjení a bude stejně rychlé jako natankování, tak proč ne.

    1. To parkování v malých mezerách je bezva věc 🙂 Pandy tady občas vídám, máš taky tu verzi s pohonem na všechna 4 kola?

    2. Na použitelný elektromobil se slušným dojezdem, v zimě použitelným topením, v létě dostatečně výkonnou klimatizací baterií, která vydrží bez podstatné ztráty kapacity aspoň deset let a za přiměřenou cenu si ještě hezkých pár let počkáme.

  7. Ještě k těm technickým vymoženostem – nedávno jsem četla článek, který mi hovořil z duše. Ve zkratce: není dobré, když auto řídí napůl samo a napůl řidič. Protože pak si oba myslí že řídí ten druhý a on zrovna neřídí nikdo. Nebo si do řízení vzájemně zasahují a to co by mělo chránit naopak ohrožuje. Jako příklad autor popsal ochranu před nárazem – řidič se rychle přiblížil k autu před sebou s úmyslem bezpečně jej předjet. Auto přítomnost jiného auta před sebou vyhodnotilo jako riziko srážky a ve stejném okamžiku začalo intenzivně brzdit. Asi bych ten krám shodila z nejbližšího srázu.

    1. No, na tom určitě něco je – já jsem nic takového ještě neřídila (a že jsem řídila moc aut), tak osobně nevím…
      Vím, že nemám ráda automatické stěrače – vždycky jsou lenivější než bych si přála 😀

      1. Ještě k těm stěračům – nejlepší byly na Felicii – tam se to cyklování dalo nastavit zcela dle vlastní potřeby. Naivně jsem se domnívala, že toto je běžné už ve všech autech – NENÍ! Ani ve fordu ani v renaultu jsem se tohoto nedočkala – škoda, bylo to bezva.

        1. Chá, když jsem měla novoučkého Fiata Punťu, měl krásné cyklování stěračů se synchronizací předního a zadního stěrače. Nakonec se něco pokazilo a bylo nutné vyměnit celou elektroniku pod volantem. Autorizovaný servis vyměnil, opravil a cyklování zadního stěrače bylo fuč. Dal se akorát zapnout a vypnout.
          Tak jsem se tam vrátila a reklamovala opravu. Byla jsem značně překvapena, když jsem se od odborníků dověděla, že tahle synchronizace se do Punťů nikdy nemontovala a že si to s něčím pletu… No, mohla jsem bez toho žít, no.

  8. Pro mě – neřidiče je požitkem jízda, při které sedím pohodlně, mám dost místa, vyhřívané sedadlo a řidič jede bezpečně (nerovná se pomalu) a elegantně. Jo, prý vyhřívaný volant je taky ohromná věc!
    Jinak jako matka dvou synů vím, že mužský pohled na požitek z jízdy a na auta vůbec je něco naprosto jiného než co za požitek z jízdy považují ženy. Viz zdejší komentáře. 🙂 Žádná řidička nenapsala, že by si třeba chtěla vyzkoušet jízdu na závodním okruhu! 🙂
    Co se barev týče, asi nemám jednoznačného favorita. Měli jsme auto blankytně modré, cihlově červené, zelené, lahvově zelené a černé. Jednu dobu se mi hodně líbila modrá metalíza. Ale záleží také na značce, každé sluší něco jiného, takové BMW bych brala jedině černé! 🙂

    1. Nojo, já těch jízd kdysi na závodním okruhu jela spousty. V různých autech, závodních i klasických. Je to zážitek!

    2. Hančo, tak já bych si například jízdu na závodním okruhu vyzkoušet chtěla. A nejen vyzkoušet.
      A kdybych měla říct, jaký zážitek bych si opravdu chtěla dopřát, tak by to bylo létání ve stíhačce. Nejen nějaký jeden ukázkový let, ale regulérní každodenní pilotáž. No, teď už to nedoženu. Potřebovala bych žít alespoň dvakrát 😀 .

  9. Auto musí hlavně nastartovat, vždycky když chci. Nechcípat, když nechci a projet tudy, kudy se rozhodnu (a přežít to ).
    Požitkem je pro mě, že po letech ježdění s malými městskými auty, se na mě velká auta přestala vytahovat a dokonce občas i uhnou. 😀
    Na barvě nezáleží. Když kvete řepka, jsou stejně všechna žlutá, když je řepná kampaň, hnědá.
    Jo a ještě něco. Sedím vysoko – vidím daleko.
    A pokud mě skolí hexnšus, do vysokého teréňáku se bez problémů dostanu. A ven taky.

    Obávám se, že další level pro mě, už je jen traktor 😀
    Ani by nemusel být zelený 😉

    1. Level traktor chápem. Na prelome rokov 2005/6, medzi sviatkami, sa nám síce podarilo vyhnúť veľkej havárii na diaľnici, ale tesne pred domovom nás zafúkalo aj na okreske. A zachraňovať nás prišli obrovské traktory John Deere z najbližšieho družstva (boli zelené :), kolesá mali vyššie než som ja a jazdili si po tých závejoch, akoby tam ani žiadne neboli. Tak to by som mohla. Ale zas tá rýchlosť asi nie je bohviečo…

      1. John Deere jezdí celkem rychle, mají radio i klimatizaci a mají ho i v dětské verzi 🙂

    2. Vím, že máš taky traktůrek – takže jsem na tom podobně:)) Ve městě jsou čtyřkolky více méně k ničemu, ale na venkově je to něco, co zkusíš a už se toho nechceš vzdát 😀

    3. Sedím vysoko, dostanu sebemenší smyk – letím ze silnice. Čím vyšší posaz, tím menší stabilita. Moje sestra si také pořídila vysokou čtyřkolku. Už ji nemá. Stačil maličko namrzlý propustek, urazila zábradlí a po několika kotrmelcích skončila v poli dost daleko od silnice Jeli jsme oba šedesátkou, mě jen bliklo ESR. Naštěstí skončila jen s několika boulemi a odřeninami, ale ta piksla byla na odpis.

  10. K farbe auta:jeden pofiderny „podnikateľ“ mi povedal,že vždy kupuje auto bielej farby-aby nepichal oči neprajníkov./Aj tak na%nho prišli a bol zavretý/
    K BMV:u nás je u istej skupiny spoluobčanov jednička AUDI-sú to hrozne staré šunky,ale Audi.Tak ma napadá,ako získavajú vodičský preukaz,ked nevedia čítať a písať?

  11. Zrovna se po 30 letech loučím se svou 120 L a kupuji Citigo, je to o několik generací lepší auto a já se opět ujistila, že jsem na řízení levá, protože mám Citigo půjčené už týden a teprve se ten pocit z řízení začíná lepšit. A co pro mě byl požitek z jízdy – třeba návraty z dovolené/výletů, nikdy jsem nevyjížděla ráno, takže za tmy, kdy už pomalu není žádný provoz, všude klid a já si jedu tak, aby motor předl a byla to jízda plynulá, na pohodu – nejsem náročná, mně tohle stačilo. Nezbývá než doufat, že si i na Citigo zvyknu a sžiji se s ním a hlavně, že moje modrá holka plechová nepůjde do šrotu, ale bude jinde jako veterán, zaslouží si to, když už se někdy stal zádrhel, vždy chcípla tam, kde se vyskytovali ochotní mužští, pro které hrabat se ve škodovce nebyl problém, a i když poslední roky musela do servisu víckrát, brala jsem to jako daň věku a toho, že já jen jezdila a nikdy se o ní extra nestarala. Takže milá 120 L – díky (f)

    1. Tedy Olgo, 30 let a stále v provozu! Klobouk dolů. Vždyť ty už jsi mohla občas vyrazit i s veterány (wave)
      Tak ať se ti v Citigo dobře jezdí – prý je to příjemné autíčko, ale sama jsem v něm ještě nejela:))

  12. O svojom prvom aute (nebolo moje, ale bolo prvé, ktorým som jazdila), Ford Escort Combi, ročník 1994, fľaškovozelená metalýza, som už písala. Mala som ho na povel len 3 roky, potom zmenilo majiteľa a dodnes niekde brázdi bratislavské ulice, ale už nikdy v žiadnom aute som nemala taký pocit bezpečia, ako v ňom. Nasledovala modrá Felícia kombi, ktorú mi dobráci z okolia komplet celú doškriabali, ešte aj prednú kapotu a kufor. Proste bolo vtedy u nás okolo baráku asi také obdobie, teraz už to našťastie ustupuje. O kvalitách toho auta sa radšej nevyjadrujem, oproti Fordu to bol ťažký pád nadol. Potom bola šedá Fabka kombi, ročník 2007, to bolo také verné, dobré autíčko, najazdili sme spolu 300 tisíc km a náš servisák ju ešte stále má ako náhradné vozidlo pre svojich zákazníkov. Hlavne jej budem do smrti vďačná, že nás s maminou spoľahlivo vozila po doktoroch, aj za najhoršieho počasia, v snehu a ľade, sme vyšplhali na NOÚ, ku koncu už aj s naloženým vozíčkom v kufri, kam sa bez problémov zmestil… Teraz je nová firemná Rapidka, tiež kombík, vybrala som si ju sama a nemenila by som. Z vychytávok má parkovacie senzory (vítam a rýchlo som si zvykla) a tempomat, ale ten si moc neužijem, lebo na mojom 50 km do prasknutia narvanom úseku diaľnice nemá zmysel ho vôbec zapínať. Auto je veľká výhoda ale aj dvojsečná zbraň. S tým, ako sú autá cenovo dostupné, ich máme všetci, všetci sa pohodlne dostaneme všade, kedysi odľahlé miesta, kam sa dalo uniknúť, už nie sú odľahlé ale ušliapané a preľudnené a na najviac exponovaných miestach tvoríme davy a skáčeme si do úsmevu. Ako každodenného šoféra ma znepokojuje rastúca hustota dopravy, ale hlavne rastúca bezohľadnosť šoférov, niektoré konanie sa naozaj nedá vysvetliť inak ako čistý naschvál. Testosterónom poháňaní mladí muži sú kapitola sama o sebe a čo sa týka tých BMW, ktoré sú u nich obľúbené, tak o tom je dokonca vtip: Po skúške z jazdy na vodičský preukaz hovorí policajt uchádzačovi: Tak za toto vám vodičský preukaz nemôžem dať. Uchádzač na to: Ani na BMW? Policajt: Noo, tak na BMW by to mohlo byť. Takže u nás je „ten má vodičák len na BMW“ zaužívaný termínus 🙂 Pôžitok z jazdy sa mi ešte občas podarí si užiť skoro ráno cez víkendy, keď ideme do lesa. Zhruba do tej ôsmej sú cesty pomerne prázdne a rána nádherné.

    1. Jé, km, tak ten vtip jsem neznala – s radostí si ho připomenu, až kolem mě prohučí některý z předmětných BMW mladíků 😀

  13. Copak BMW, ale Tesla Model S s nejsilnějším motorem a s aktivovaným režimem ‚insane‘ je teprve něco… 🙂 Viděl jsem nějaká videa z toho, jak nic netušící lidi do toho posadili a rozjeli se s nimi. To auto je naprosto tiché a zrychlení do 100 km/h má pod tři vteřiny, takže to člověka jenom vsaje do sedadla.

    Jinak požitek z jízdy pro mě je možnost se projet v nějakých těžkých podmínkách (sníh, led, apod.) za situace, kdy to moje auto v pohodě zvládá, to je ta správná zábava 🙂

    1. Režim „insane“! A já se bála, že s elektro auty ztratí mládenci řvoucí motor a radost z jízdy 😀

      1. To, že jsou elektroauta úplně tichá, je problém, je to nebezpečné pro chodce. Myslím, že se do nich nějaký zvuk dodal uměle.

        1. Četl jsem jeden test, kdy tím elektroautem se doslova přiblížil k srnkám a koroptvím na silnici, prostě o něm vůbec nevěděly

          1. Tak srnky jsou schopné přehlídnout i náklaďák 😛 Ale je fakt, že tiché auto je nebezpečné. sama jsem zvyklá provoz kolem sebe ušima, jsem-li zrovna chodec nebo cyklista.

  14. Tak dneska se asi nezapojím, ačkoliv řidičák mám od 18 let, neřídila jsem nikdy.
    Auta nemaje, nebyla příležitost.

    Ale mohu odpovědět, co se mi autech líbí. Hlavně prostor, protože jsem rozměrná a mám navíc dlouhé nohy. Takže mám ráda auta, kam se vejdu bez problémů a vystoupím, aniž bych musela na všechny čtyři.

    1. No vidíš, stejně si najdeš preference, i když neřídíš – aby ne, když autem jezdíš 🙂

  15. Pro mne je ještě důležitá cena auta – pokud se budu v noci hrůzou budit kdo mi to odře nebo snad ukradne, není to ono. Pokud se budu při jízdě klepat abych snad autíčko někde neškrábla, je to nejlepší cesta k bouračce. A když už nabourám, chci rozumně řešit co s tím a ne omdlívat z toho, že jsem právě rozflákala životní úspory. Takže: prostorné, v rámci možností spolehlivé a levné. To v rámci možností – bratr má drahé auto se všemi těmi vychytávkami. Naklápěcí světla a tak. Všechno dobrý, dokud letos neodjel na dovolenou – a řešil ze zahraničí, že mu auto odmítá jet, protože jeho počítač má nějakou nespecifikovanou chybu. Servis, který by tohle auto uměl nikde. Problémy s pojišťovnou, protože všechna řešení vysoce překračovala finanční limity. Nakonec to vzdal, otočil a za průběžného resetování auta z vlastního notebooku doskákal domů.
    Nám se na dovolené taky pokazilo auto – opravil jej nejbližší servis a druhý den jsme jeli dál.

    1. Popravdě, závislost aut na softwaru mě chvílemi děsí – když vidím, co mi to dělá v počítači:))
      Pokud jde o to bát se o auto – tak když jsem měla tuhle na autě komplet opravené všechny škrábance a boule, tak jsem se málem bála vyjet ze dvorku, kdo mi to zase poškrábe:))
      Někdy jsem to já, ale spoustu drápanců mám prostě z parkovišť, když někdo vedle otevře dveře svého vozu příliš razantně. Není způsob, jak se tomu vyhnout, tak se nad to holt musím povznést.

  16. Jezdím od svých 19-ti let, na příkaz mého předvídavého tatínka. Jak nerada jsem šla do Autoškoly, před čtyřicetisedmi roky, protože jsem si ji musela zaplatit ze svého, za vydělané peníze na brigádě a já si chtěla za své koupit kabát. Do dnešního dne jsem tatínkovi vděčná. S mým mužem jsem jezdila autosoutěže, v práci všemi možnými auty a u auta si cením spolehlivost. Dnes je pro mne symbolem svobody, protože, kam už nemůžu dojít pěšky jako dřív, nebo veřejnou dopravou by to už bylo namáhavé a komplikované, tam mne doveze auto. Tati, stále moc a moc děkuji!

    1. Tatínek měl pravdu a myslel dopředu – a v té době nebylo úplně zvykem, když děvčata řídila auto. I moje mamka si dělala řidičák později a nebylo to pro ni jednoduché. Ale řídila skvěle 🙂

      1. dede i Alex, i u nás v rodině byl táta, co chtěl, abych se řídit naučila. Dělala jsem řidičák na Gymnáziu, jízdy tehdy stály pár kaček a já řídila a řídila od osmnácti.Vystřídala jsem svého tátu na postu jediného řidiče naší rodiny. Neměli jsme nikdy žádné moderní auto a nemáme ho ani dnes. Naši si koupili v roce 1965 wartburg1000,protože oba byli dost velcí a táte ještě měl rozměrnou postavu.S war´táskem modráskem jsem jezdila ještě v roce 1993,pak jsem ho sice prodala, abych si koupile červeného kombíčka, taky wartburka. Mlp má po rodičích staršího w353 z roku 1976, můj w353 kombi byl vyroben v roce1978. Jiřího wartburg už je hodně nespolehlivý, ale ten náš červenáček brázdí silnice jak drak.i když už od roku 1995 nemohu kvůli mozkové příhodě a postiženým očím řídit,Jiří mne dokáže zastoupit, i když řídí nerad a autoškolu udělal jen z mého donucení a přihlášku jsem za něj tehdy podávala já sama.někdy sice říkám, že za poédobné věci, které se jemu stávají velice často, by mne můj vlastní otec ufackoval a uřval, jsem rádáda, že řídit může aspoň on. Jsou situace, kdy odvoz fakt potřebuji.

        1. Tak mám dojem, milá Lenko, že dnes tu v kategorii veteránů s Jiřím vítězíte! Jestli dobře počítám, tak Jiřího autu je 41 let a tvému 39. Tý jo! Tomu říkám výdrž (inlove)

  17. Požitek z jízdy – auto, co nastartuje na první dobrou, nechcípá v křižovatce, je z něj dobře vidět ven a je vevnitř natolik pohodlný, že si člověk připadá jak v obýváku – tak tohle splňoval Renault Megane před deseti roky (či kolik to bylo) – pak jsme si pořídili Forda, ovšem ten žere jak malá zoologická zahrada – následoval nový Renault Megane, ale ten už není tak pohodlný, jako ten starý – hlavně výhled zadním okýnkem je dost tristní, neb místo výkladní skříně má špehýrku – ale jinak jsem s ním moc spokojená. Velký kufr (na který jsme si zvykli už od dob prodloužené felicie) je u nás nezbytností, neb tam vozíme kde co včetně psů, poměrně tichý a svižný motor, brzdí dobře a samo zapíná světla (chuckle) .

    A ještě k tomu „gumování silnice“ – my se hodně díváme v TV na History chanel a tam je jeden pořad Dannyho auťáky – tak hrabě Danny je velký sympaťák, ale co s těma autama a motorkama dělá, to nám rozum nebere – ty předělávky nás vždycky uzemní (rofl) . A nejraději je zkouší tak, že zruší vzorek na gumách … Jenda je z toho div živej (rofl) – říkáme tomu „americký styl“. Je fakt, že dost často tohle předvádějí i domácí mlaďoši – mají sice postarší, ale silná auta a myslí si, že jsou mistři světa :O … nojono.

    1. Ygo, to zmenšování zadních okének (u kombíků i těch zadních bočních) v rámci jakýchsi módních trendů mě taky rozčiluje (řídila jsem taková auta). Naštěstí můj traktůrek módní vlivy ještě nepostihly, takže mám výhled dobrej. I když… někdy by to chtělo vzadu ještě druhou hlavu 😛

      „Gumování silnice“ Jo! 😀

      1. dede, my sice máme „stoletýho! veterána, ale mlp dost často ty silnice gumuje taky. Říkám tomu jeho způsobu rozjezdu „Fitipaldi!.On ještě zkrátka nemá tolik citu pro spojku, není to akcelerací.

    2. Doporučuji pořad TopGear. To je občas úžasný adrenalin s úžasnými komentáři. Já se snažím, když už nejsem doma, si to nahrát a skouknout později.
      Auta a motory byly vždy mým koníčkem. Proto jsem také jezdila závody. Sice jen orientační, takže nikoliv o rychlosti, ale o přesnosti, pozornosti a umění se strefit. V té taxikařině se mi to fakt hodilo a hodí i nadále.

  18. Já jsem řidič z povinnosti a ustálené – tam to umíš – platí na asi 10 tras….Konkrétně umím do Prahy na Spořilov. Umím Kolín, Poděbrady, Sadskou, dojela jsem na Seč a umím sama i Buňkov. Potom teda do obou mých zaměstnání, no a to bude tak asi všechno. Jestliže se mám dostat na místa neznámá, jedu vlakem či jinou dopravou.
    Já bych asi ocenila parkovacího asistenta, asi tak já sedím a auto se parkuje.
    Moje poslední auto, Renault Laguna, se opravdu povedlo a i když jí je už 17 let, můj automechanik úpí, jakmile se zmíním o tom, že by mohla jít do důchodu. Tak to asi spolu doklepeme, má od něj maximální péči a já se snažím jí neubližovat

    1. Inko, některá auta stárnou s noblesou 😀 Když jezdí bez větších potížích a můžeš se na ni spolehnout… tak proč ji nenechat pracovat? 🙂

    2. Já mám Peugeot 405 z 95roku a spolehlivější auto jsem neměla. Lak nereziví, čalounění je dobré a jak se líbí v něm našim psům. Vadí mi, že je to sedan, tedy kufrák protože se mi do něj už dává špatně nákup. Kluci psí si trůní na zadním sedadle a čumí z okna. Ne, z otevřeného ne mám je moc ráda na to aby dostali nějaký zánět do uší nebo očí. Ale máme otevírací střechu / okýnko pro parohy/ a tak se neudusí. Na nové auto, rovněž Peugeota, si nemohu zvyknout protože je chytřejší než já a to nemám ráda. Měla jsem už Warťase, Fiata 600. Favorita, ale nejlepší kamarád je 405. Příští týden jdu s plechovkou na technickou a doufám, že ještě na dva roky projdeme. Potvrzení od p. dr. zatím mám a tak snad ještě jezdit budu. Nové auto se mi zdá menší i když je to kombík.

      1. Okýnko pro parohy… 😀
        Tak ti Maruško přeju, ať technickou projdete a pořád se vám dobře jezdí (wave)

  19. Rada jazdím/nie moc dobre,ale rada/,precestovala som autom skoro celú europu.Mala som všelijaké autá,nezabudnuteľný bol Olcit-nikdy som nevedela či naštartuje.Bol to šťastný deň,ked som sa ho zbavila.Minulý týždeň mi nabural niekto na parkovisku moju Fiestičku.Je teraz v servise a dali mi náhradné auto Oktáviu.Je bezvadná,ale tie moje nervy,že ho niekde opriem….Je veľká.

    1. Oktávky jsou báječná auta… na tu velikost by sis rychle zvykla, kdyby byla tvoje:)) I když uznávám že proti Fiestě je to kapku rozdíl.
      Já jsem tenhle šok zažila, když jsem kdysi musela najednou řídit Martinovo služební Volvo (V70, to je vagón:)) a do té doby jezdila jen Felicií 😛 Martina nám odvolali z dovolené a já s tím autem a dětma musela vrátit z Korčuly sama. Nejhorší bylo vycouvat z trajektu… 😀

  20. Můj požitek z jízdy je auto bez poruch 🙂 Nastartuje na první škytnutí a dojede tam kam má, světla mu svítí a nežere zbytečně moc. Nutností je dobře přístupné zadní sedadlo- kvůli psům a starším lidem- žádnej třídveřák. Slušná barva je bonus 🙂

    1. Ano, spolehlivost. To je hodnota veliká. A jaká barva se ti u auta nejvíc líbí? 🙂

      Ostatně to je otázka i na ostatní – jaká je vaše nej barva pro auto, které máte nebo byste chtěli?
      Já mám auto nebesky bleděmodré a dostali jsme na tu barvu slevu – žádný z drsných mužů takové auto nechtěl. Já ji miluju:))

      1. No současná červená na mé Beruši je fajn 🙂 Jinak bych brala pomerančově oranžovou metalízu, nebesky modrá by byla taky fajn. Jo a líbí se mi vanilkový New Beetle 🙂

      2. Mám teraz bielu, bola bez doplatku 🙂 Je to úplne obyčajná biela, ale v techničáku je „White Candy“, ehm. Vôbec tie názvy farieb od výrobcov sú fascinujúce…

      3. Ideální barva? Víš jak jsou hrníčky co když se do nich naleje něco horkého tak zesvětlají? Tak přesně ta. Aby auto na slunci zbělelo a jinak mělo nějakou normální barvu – pro nás nejlépe nějaký kompromis mezi tím být vidět na silnici a nebýt vidět při spaní v noci. Takže přepínač – stříbrná na sluníčku, červená do provozu a khaki na spaní (rofl)

      4. Mám modrou barvu č. 4185, nevím, proč si tohle pamatuji… a teď budu mít bílou, je to nezvyk, nemám ráda černé, šedivé a všechny ty mdlé odstíny.

        1. 405 je vínová. ale mám ráda bílou a tak moje nové je bílé. Nebesky modrou bych také brala, nemám ráda tmavá, šedivá a hnědá. Teď o tom přemýšlím a – Warťa byl bílý, Favorit byl bílý, Fiat béžový. Ale tehdy se nedala barva moc vybírat protože se na auta stály fronty. To vy, mlaďasky už nepamatujete.

    2. Tak tak. A objemný kufr. Takže moje první Š 105 L byla posledním ne-kombi autem, které jsem vlastnil.

  21. když si moje první autíčko,červená Škoda 105 S , zvaná Popelka, předlo a spolehlivě mne vozilo kam jsem potřebovala nebo chtěla, byla jsem šťastná, nevadilo mi ,že nemá posilovač řízení, ani rádio, byla jsme nadšená,že původní majitel-automobilový závodník,ji předělal z čepového na hřebenové řízení a dodal i pětikvalt a já nakonec to rádio s kazeťákem, když odcházela za Duhu, obrečela jsem ji… po pořízení modrého Fordu escortu combi 1,6V , jsem si zvykala na dlouhej zadek,posilovač řízení a jeho okamžité reakce, trvalo nám to,ale skamarádili jsme se.Rádio má, ale nějak jsem ho už nepotřebovala. Ve fordu mám rád aklid a spíš si tak nějak povídáme spolu…Za to služební Berlingo,to je jiná, je to skoro můj partner,trávíme spolu hodně času,v přehrávači je Neofolk od Landy nebo CCCP песни a já si vykřikuju Пусть всегда будет сольнце a nemám u toho šanci usnout, přitom se pilně věnuji řízení,řazení i sledování vozovky a přiléhajících chodníků nebo cyklostezek. Z auta se občas ozývají jadrné výrazy, které by francouzská ouška stříbrného vozidla neměla slyšet z mých úst, ale myslím, že někdy by je řvalo taky a ještě hlasitěji. Občas jimi počastuji řidiče, občas chodce. Poslední debil,mi včera vlezl pod kola ve chvíli,kdy jsem couvala a je to něco, co nějak těžce chápu – řidič,uzamknuvší své vozidlo,se přestane chovat jako účastník silničního provozu a pohyby po pozemní komunikaci a pravidla silničního provozu jsou mu ne ukradená,ale přímo u zadele…a nemusí to bejt zrovna mladej kluk. Denně tu stovku najedu, ale je to rok od roku horší,asi to i věkem vnímám jinak než dříve…ale provoz je rychlejší,agresivnější a ohledy se prostě neberou….o předvídání nemluvě…pokud si v autě ulevuju nevybíravým způsobem na adresu lidí,co jsou líní dojít těch 10 kroků na přechod,nemůže se mi nikdo divit, pokud to je na adresu nány, co nastrčí zpoza auta do silnice kočár s dítětem a přitom si šmejdí prstíkem po dotykáči,to bych vraždila (ji, ne to dítě)..srdce se mi svírá nad každým sraženým zviřátkem na silnici, ale nějak nevím, jestli by se mi sevřelo i nad přejetým debilem, kterej se nerozhlédl…..

    1. a co bych si přála v autě mít? Samoopravitelné gumy, vyhřívaná přední skla a sedadlo řidiče…hejbací světla a něco,co by mi laskavě řeklo: doleva je na druhou stranu,ty můj dyslektiku 😀

      1. Sharko, taky někdy v autě hlasitě nadávám! Tuhle jsem vezla Patrika a jen taktak spolkla slova, která by ještě neměl slyšet. Ale on viděl, že se zlobím, tak jsem mu vysvětlila proč:))

        A tohle je úžasná věta: „něco,co by mi laskavě řeklo: doleva je na druhou stranu,ty můj dyslektiku 😀 “
        Jo! (rofl)

        1. Hlásim sa do klubu „do ľava je na druhú stranu“ 🙂 (v angličtine to pekne povedia: na tú druhú ľavú/pravú stranu)

          1. Já už na otázku „Kudy teď?“ odpovídám „Tudy!“, protože levá a pravá se mi velmi spolehlivě pletou. Asi takhle – řeknu Vlevo, ukážu vpravo a myslím rovně (rofl)

          1. Sharko, já mám přední okno vyhřívané jen pod stěračema a stačí to. Když tomu necháš kapku času než vyjedeš, tak je škrabání hračka a neničíš stěrače.

          2. Já to řeším max. dvakrát dvěma deckami, (na všechna okna),koncentrované zimní náplně do ostřikovačů, nalitými do sprejovací nádoby, např od Airwicku. Potříkám, minutu počkám, pak nastartuji, spustím stěrače, nebo použiji gumovou stěrku a POZOR! dokonale vysuším protože pokud na skle zbude voda, začnou se velmi rychle po rozjezdu objevovat ledové květy.

        1. Ono záleží na tom, jak jsou udělaná. A zatím jsem neviděl auto, u kterého si na přední sklo zevnitř po čase nesedne takový hnusný, velmi obtížně zlikvidovatelný a velmi jemný a navíc mastný prachový film, se kterým si neporadí skoro nic a likvidovat ho, je, zejména u aut s hodně šikmým předním sklem, dost obtížný výkon.

  22. Můj požitek z jízdy sestává z toho, že auto bez problémů nastartuje a doveze mě tam, kam chci 🙂 Moje úplně obyčejná Fabča 1.2 HTP (dokonce nemá ani rádio) uveze všechno, co potřebuju. Už jsem v ní stěhovala bojler a na zadní sedadlo se vejdou tři dětské autosedačky vedle sebe, dokonce s plnohodnotnými pásy.
    Před pár lety jsem si mohla na několik hodin vyzkoušet elektrické auto, BMW i3, a to mě okouzlilo. Malý městský vozík, bojler bych do něj určitě nenacpala. Je tak na nákupy, maximálně pro dva na víkendový golf. To vyzkoušel kolega, dva golfové bagy se tam vešly.
    Ačkoliv to auto má spoustu nectností, například nemá střední sloupek dveří a na zadní sedadla je možno nastoupit pouze při otevřených předních dveřích, tak jsem si to užila jako malá holka.
    Poprvé jsem jela v autě, které má tak obrovskou akceleraci a zároveň není třeba používat brzdu. Vozík má obrovský vnitřní prostor (i pro dvoumetrové), skvělý výhled, lehkou karbonovou karoserii a protože těžké baterie jsou v podvozku, sedí jako přibitý.
    Do města by mě tohle autíčko bavilo 🙂

    1. Renato, nikdy jsem ještě nejela (natož ho řídila) v elektrickém autě. Akceleraci i stabilitu chápu, ale že nepotřebuješ brzdy? To jako že to zabrzdí, když pustíš „plynový“ pedál?

      1. Přesně tak, naučila jsem se to během deseti minut. Pokud jsem to dobře pochopila, tak při puštění pedálu se chod motoru „obrátí“ a kinetická energie vozu se využije k dobíjení baterií. Ale brzdu to samozřejmě má 🙂

        1. Omyl, chod motoru se ,,obrátí“ až při brzdění, pokud se uvolní plynový pedál, tak se jen vypne přívod proudu do motoru a auto jede jakoby na neutrál, čili setrvačností. Takže u většiny elektroaut jsou pedály jen dva, ale pokud jde o klasiku, předělanou na elektřinu, může se stát, že pževodovka a spojka zůstanou.

    2. Bez nabíječky doma a v práci je bohužel takové auto dost v nevýhodě. Ale taky by mě elektromobil určitým způsobem bavil 🙂

      1. A až po několika málo letech ztratí baterie kapacitu, tak jsou veškeré úspory proti benzinu, či naftě, totálně v kelu!

Napsat komentář: YGA Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN