BTW: O různosti aneb opravdu ne vypečený?

Spousta čtení, dobrá výchova a toulky světem mě brzy naučily, že lidé jsou různé – v mnoha ohledech. Pokud se mě zrovna někdo nesnaží evangelizovat podle svého, tak mi různost nevadí a v mých letech mě už dokonce obvykle ani nepřekvapuje. Nicméně ten den v Miletíně jsem upřímně překvapená byla.

 

Začalo to prostou touhou koupit chleba. Mám malou spotřebu, preferuju tedy půlkilové bochníčky. Do Miletína vozí chleba a pečivo z několika pekáren a obvykle je tu výborný výběr. Byl i ten den, leč malé bochníčky byly zoufale bledé. Možná nebyly nedopečené, ale rozhodně tak vypadaly.

Chvíli jsem na ně pochmurně koukala a přemýšlela nad tím, že když to koupím, tak tu vybledlost budu muset jíst nejméně čtyři další dny. Na policích byly i krásné vypečené bochníky – z jiné pekárny, ale byla to ta největší velikost, snad kilo a půl. Vím, mohla jsem si ho dát rozkrojit, ale i tak by to bylo moc chleba naráz, a navíc bych přišla o patku:)) A chlebové patky miluju! Tedy ty vypečené.

 

 

Tak jsem se rozhodla, že chleba dnes vzdávám a nabrala si pár kousků z nabídky celozrnného pečiva – to tu mají moc dobré vždy. U poklady jsem byla sama (je to malá prodejna v malém městečku:)) a tak jsem se bavila s pokladní. A postěžovala si na bledý chleba. A teď to přišlo. Ona se doslova zasnila!

„Já mám moc ráda bledý chleba, pro by snad ani nemusel být dopečený. Jen si ho představím už na něj mám chuť.“ Namarkovala mi nákup, usmály jsme se na sebe a já pochopila, že svět nikdy nepochopím:)) Ale jednu výhodu jsem z této zkušenosti získala: až zase příště uvidím v regálu bledý, nedopečený chleba tak si neřeknu „zmetek“, ale „no vida, někdo si dnes pošmákne“. Jen vím jistě, že to nebudu já:))

 

 

 

A tak se dnes ptám: jaký chleba máte rádi vy? S vypečenou kůrčičkou, běžně upečený nebo světlounký? Měkký nebo pevnější? Koupíte běžně chleba podle svých představ? A máte taky rádi patky?:))

 

Aktualizováno: 3.10.2017 — 07:39

80 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Správný chleba má mít pěkně křupavou tmavou kůrčičku, rozpraskané patky a vydržet týden! Jenže takový uměl náš obecní pekař do poloviny 60. let. Pak se cosi zvrtlo a dnes už chleba nekupuji, protože pokud je jakž takž jedlý, (tradiční v Globusu), je druhý den tvrdý. Takže když už, tak nakrájený, co hned nesním, tak do mrazáku a později na topinky.

  1. Pokud jde o tu složitost pečení chleba, tak po několika stovkách bochníků bych řekla asi tak: každé těsto začíná trochu jinak a jde si svým vlastním tempem. Ale jakmile to člověk vyklopí z mísy na vál a začne skutečně zpracovávat rukama, přijde moment, kdy se to sjednotí. Pak těsto jde v zásadě jednotným způsobem až do „prdelkové hladkosti“ (díky, babi). Od toho momentu zase každé kyne trochu jiným tempem, ale už tam nejsou takové rozdíly jako na tom začátku. Záleží to na teplotě okolí, vlhkosti mouky, stáří kvasnic nebo kvasu a tak. (Fáze Měsíce jsem ještě nezkoumala, i když mám určité podezření. :-D )
    Takže jistým způsobem to alchymie je.
    Na druhou stranu to skutečně je strašně jednoduché.
    (Fakt je, že jsem postupně ořezala postup až na nezbytnou dřeň – tak, abych s tím měla minimum práce – tak čtvrt hodiny na bochník plus čas hlídání v troubě, kdy ovšem můžu dělat něco jiného, obvykle snídat – a minimum nádobí – jednu mísu a jednu vařečku.
    Možná celý vtip spočívá v těch stovkách bochníků… :)

  2. Ddede,to je zas téma jak slovo do pranice a já jsem diskuzi zmeškala.PŘIPOJÍM SE K TĚM, KDO JSOU PŘESVĚDČENI, ŽE UPÉCT DOBRÝ CHLEBA JE KUMŠT.Mé nejkrásnější vzpomínky z dětství jsou právě na pečeční chleba v Pekle nad Zdobnicí. Chleba byl z klasického chlebového kvasu, který se vždy musel pečlivě uchovávat celý další týden, kdy se zadělávalo těsto na další bochníkky. V pekelském hospodářství se pekl chleba jen jednou týdně a peklo se v pořádné peci, v níž se zatápělo ái topilo pouze dřevem.Pamatuji se dobře, jak se musela pec nejprve pořádně předem rozpálit, a pak se ty rozžhavené é uhlíky vymetaly ven, aby se bochníky nepálily.Takové pečení chleba rozvonělo nejen celý statek, ale i docela vzdálené okolí. Upečené pecny se po vychlednutí na roštech bylily do lněných utěrek a uchovávaly se ve veliké keramické „bedýnce“(chlebníku). k pecnům vždy patřilo jedno míšeňské jablíčko. Chleba se jedl opravdu celý týden a byl stále výtečný, nedrobivý a hlavně nikdy neplesnivěl. A pro mne, malou holku, bývaly vždy na závěr pečení mnou milované podplamenice.Byly utvořeny z vyškrabaných zbytků chlebového těsta, které zůstalo v díži, když hospodyně odebrala kousek kvasu na další pečení. Podplamenice byly vlastně hodně podobné pozdějším dalamánkům. Voněly kvasem,po knínu a byla to mana nebeská.Milovala jsem je, byly posypané hrubou solí, s náramně křupavoučkoum kurčičkou. Podplameni nebylo nikdy mnoho, ale ty jsem dokázala píojíst i dvě najednou. S doma vlastnoručně utlučeným máslem neměly konkurenci.při vzpomínání mi tečeou z húst sliny jak provázky.není nad chleba kvasový, skoro celý žitný a ještě upečený v peci na dřevo.

  3. Omlouvám se za OT, ale mám dotaz na koňáky tady – vyplatí se jít na Velkou Pardubickou, i když já žádný koňák nejsem? Je tam vidět i něco jiného než černé tečky v dálce, za plotem, skrz který mě nikdo nepustí? Vůbec si neumím představit, jak to na dostihách může vypadat, jen z knížek Dicka Francise :) to by se mi líbilo, ale bojím se, jestli už není všechno jinak a zakázané.

    1. Atmosféra skvělá, přehled z běžné tribuny nic moc. Pokud tě dostihy zajímají, v TV přímý přenos Z Pardubic už od dopoledne.

    2. Závodiště je rozlehlé, takže během závodu divák vidí koně chvílemi jako tečky v dáli, na okamžik mu dokonce zmizí za lesík, načež se zase přeženou přímo před jeho očima. Doběh je samozřejmě před tribunami, i když i tady záleží na tom, na které tribuně člověk sedí, z některých se kouká na cíl zešikma. Hodně zblízka je možno prohlédnout si koně a jezdce před dostihem, když korzují v paddocku. Je možno se rozhodnout těsně před dostihem a vsadit si na koníky. V TV je vidět víc a víc se člověk i dozví, ale atmosféra přímo na místě je prostě jedinečná. Vlastní zkušenost z roku 2009 nebo 2010, teď si nejsem úplně jistá, vyhrál tehdy Tiumen s Váňou.

    3. jako Pardubák ti píšu, že ano,ta atmosféra je super, ale musíš mít dalekohled a nebo se nacpat na tribunu tak,abys viděla i na obrazovku, dále teplý oblečení,protože tam šíleně fouká a pořádný boty…je to na cerlej den,takže pokud jsi škudlil,vem si sebou jídlo a termosku.Koně co se chystají na dostihy nebo jsou po nich,můžeš vidět při vodění v paddocku, v tom nikdo nikomu nebrání, fotit jen bez blesku…je lepší tam jít s někým, kdo to zná a ví…..osobně dávám přednost televizi, jsou tam všechny dostihy toho dne…ale prostě to je o pohodlí….hlavně tam nebrat děti,to je trest pro ně i pro rodiče…

      1. jo a v průběhu roku jsou kvalifikace na Velkou, je lepší jít na ně, není tam narváno a větší klid….

      1. A po takových dvou, třech dnech do řeznictví pro zaručeně čerstvý koňský salám. Koně, padající do Taxisu, opravdu nemusím, ale ten salám si pak rád dám.

  4. No, už jste to tu skoro všecko probraly a napsaly za mě, takže já: mám ráda čerstvý chleba s křupavou kůrkou, ať už světlý, nebo tmavší (ten mi chutná víc, ale všelijaké ty jižní a exotické chleby, když jsou čerstvé, tak jsou moc dobré). A hlavně patky, ty mám nejradši už od malinka, jen tak posolené nebo s máslem a když je na tom nahoře rajče, tak je to úplně nejlepší. Pokud je chleba starší, kůrku oželím a dám přednost tmavé žitné cihličce.
    Obecně ale chleba a pečivo skoro vůbec nejím, tak dva plátky za týden. Jak odešly děti z domu, chleba jsem péct přestala, neujedli bychom ho, a kupované mi to vesměs nechutná. MLP kupuju Bílovický, pokud to jde, Šumavu nesnáší.

    1. Jooo, čerstvá patka, hezky namazat doma vyškvařeným sádlem, posypat nakrájenou cibulí… To můžu!

  5. Žitný, kmínový chleba si peču sama už roky, protože koupit se tu nedá (zaděkám s 24h.kvasem, zadělávám ručně, peču v troubě na pečícím kamenu). Manžel i já máme „vnitřek“ chleba rádi, u kůrek už se naše chutě liší. Manžel má rád světlejší, měkkou, mě samozřejmě take šmakuje, ale ještě víc mi chutná vypečené a křupavá. Protože můj chleba je spíše vejraškový, tmavší, krupavější kůrka se na něm udělá spíše přepečením (občas zapomenu a i trochu spálím). Peču najednou dva bochníčky a po dokonalém vychladnutí jeden el. kráječem rozkrájím na krajíce a dám do mrazáku. Druhý sníme za dva dny. A když je kůrka hodně křupavá, při krájení praská a odpadává od krájíců. U toho co sníme hned mi to nevadí, u toho do mrazáku ano. Tak, když vidím, že chleba je hodně rozpečený a má tvrdou, tmavou kůrku, po vytažení (na drátěnou podložku) přes horké bochníky okamžitě přehodím suchou utěrku. A jak se po dní chleby trochu zapaří, tak kůrka krásně změkne. Choť si nestěžuje, protože ho kůrka neškrábe v puse a já si pochutnávám na vypečenější i když ne tak křupavé, jaké bych dala přednost.

    Patky také miluji a vždy si ji ukrojím pěkně silnou. Dříve, když jsem polovinu patky choti nabízela, odmítal. Pak si jednou řekl o půlku té mé (asi jsem měla extra dobrou kůrku) a od té doby nabídnutou půlu patky už neodmítá :) Už roky si říkám, že si jedno chlebové těsto rozválím jen na velikánskou placku, abych po upečení měla více kůrky než chleba…no zatím jsem to neudělala !

  6. Já nemít chleba, tak umřu hlady. Bílé pečivo jen občas, tam, kde se chleba opravdu nehodí. A na rozdíl od vás všech tady jsem exot: nemám ráda čerstvý měkký chleba, ale počkám si aspoň tři dny, než ztuhne a zhutní. Měkký mi připomíná bahno bez chuti a bez zápachu. Tím ale neříkám, že by mi čerstvý chleba nevoněl, voní, a jak.
    Táta vozil kdysi michelský chleba a ten mi vyhovoval. Pak se ale objevovalo docela dost různých druhů a pokud si člověk nějaký nevychytal, bylo to těžké. V Kaufu mívali dlouho malé, asi půlkilové bochníčky, které mi chutnaly, a nebyla jsem sama, mizel ten chlebík z regálu rychle. Pak ho přestali prodávat. Po nějaké době hledání jsem objevila v Penny Držkovský, pravidelně jsem si pro něj jezdila. S koncem minulého roku ale chlebík skončil, takže zase hledání. Náhodou jsem kvůli něčemu jela do Lidlu a tam jsem si koupila malou Šumavu. Velká spokojenost. Jenže Lidl je daleko, takže příště malá Šumava v Kaufu a humus. Teprve při dalším nákupu v Lidlu jsem zjistila důvod. Kauf – Penam, Lidl – Hradecké pekárny. Fakt je to rozdíl. Pekáren tu máme v Kolíně několik, mají různé druhy, ještě jsem ani všechny nevyzkoušela, zatím jsem spokojena s tou Šumavou z Lidlu.
    To už jsem spíš začala uvažovat o tom, že si upeču pár poctivých housek nebo bagetek, protože co se týká bílého pečiva, je to jeden větší hnusík než druhý.
    I ty vyhlášené rohlíky od Hankovce, koupené dopoledne ještě teplé, se večer už nedají jíst.

    1. Tečko, asi to chce ty rohlíky nahřát/rozpéct. Ony i ty domácí, pokud se nesní hned začerstva, jsou po půl dni podstatně horší než čerstvé.

      1. Ale jo, já to mockrát zkoušela, ale jediné (housky), které snesou rozpékání a nesmrdí droždím jsou housky od Ječmínka a pak jedny no name, které koupím tady v Pečkách. To byvaly pravidelné snídaně, když jsme sem jezdili jenom na víkendy.

        1. Jejda, Ty jsi z Peček? My tam odtud znávaly úžasné tanečnice „Le bonbon de Paris“, jezdívaly nám tancovat na vodácký maškarní ples. Teď už tu pár let nebyly, byly to fajn holky.

  7. My to máme s MLP rozdělené – koupíme půlku chleba, já sním patičku (pokud možno hned – ne že bych byla tak mlsná, ale prostě šetřím jeho chrup (chuckle) ) a MLP postupně zbytek. Jinak dávám přednost houskám, bulkám, dalamánkům sypaným semínky nebo jadýrky. Denně si dám jeden kousek k snídani a tím končím, tvá Máňa. Ale když chleba, tak řádně vypečený. Koukám, Dede, že světlé pečivo tady zatím snad žádného příznivce nemá. :)

  8. Patku miluji! … odjakživa :)
    Chleba mám raději než rohlíky (asi taky odjakživa :))
    Dobrý chleba neumím koupit (nenašla jsem v širokém okolí žádný, který by nám chutnal).
    Chleba peču. Kváskový, 1/3 žitné a 2/3 pšeničné mouky. Co peču, má chleba rád i MLP :)

  9. Chleba miluji víc než housky. Housky mi připomínají nějakou nechutnou zdravotní dietu, takže raději chleba. Jenomže. I půlka chleba je na mne moc, tak si dávám čtvrtky chleba do mrazáčku a když ho za pár dní vytáhnu, je jako čerstvý. V létě při vyšší vlhkosti dokázal chleba za tři dny, mimo mrazák chytit plíseň i když používám keramický chlebník, který jsem si dovezla kdysi z Rakous. MLP poslední dobou preferuje housky nebo celozrnné pečivo. Z chlebů mám nejraději žitný chléb, MLP jej nesnáší, protože u nás ho pečou v „cihlových“ formách a jemu to připomíná válečný komisárek. Byl mrňavý prcek v těch letech, ale tohle nezapoměl :( .
    Patky miluju, kdysi, když jsem za mlada byla ještě sestrou na oddělení, tak jsem je dokázala baštit ve velkém, odkrájet z právě přivezených několika bochníků. Vím, byla jsem hamoun, což jsem brzy pochopila, když se primář oddělení začal také shánět po patkách a hledal viníka těch zmizelých. Potom jsem se spravedlivě dělila (chuckle) .

  10. Chleba nekupuju, peču.
    Nemám stálý recept, takže není pokaždé stejný, ale během let jsem vyladila poměry celozrnné, bílé a pšeničné mouky tak, aby se s těstem dalo pracovat a aby držel tvar. A taky abych ho vyrobila v reálném čase – asi tři hodiny, když peču v troubě, pak je vypečenějsí, – dvě a kousek, když nemám čas a nechávám v pekárně i péct. Pak má světlejší, tenčí kůrku a patka obvykle spadne psům.
    Na dovolené, nebo v opravdové časové tísni dojedeme někam pro čtyři kaiserky a s těmi přežijeme :D
    Jiné pečivo téměř nekupuju. Stejně je všechno druhý den gumové, nebo se drobí, pokud je koupené v globusu na čerňáku, tak dokonce obojí :D … vlastně někdy koupím Roňákovi bílé rohlíky ve výprodeji. Čím gumovější, tím lepší. On je má rád ;)

  11. V dětství jsem pražský chleba považovala za nutné zlo, halt mezi něco se ten kus salámu vložit musel. Zážitek nastal, když jsem s tříletým synkem a kamarádkou byla u nich v baráku po prarodičích v Beskydech. Jana mě varovala, ale moc jsem tomu pozornosti nevěnovala… až do chvíle, kdy jsme ten chleba na posezení snědly (jako že oběd :D ).
    Dneska … kupodivu není špatný ten nejobyčejnější chleba z řetězce od A, ale nutno kupovat jen čtvrtku, nevydrží. Pak takový ty tuhý se semínkama, ale jen občas, rychle se mi přejedí.
    Chleba mám ráda vypečenej, ale patky nemusím (na ty se ostatně klepe Franta). Můj problém tkví v tom, že jsme jen dva a já většinou jím jen čerstvý chleba, starší už mi nechutná. Čímž odpadne spousta řemeslných chlebů, protože je nejraději dělají jak pro rodinu za Rakouska-Uherska včetně podruhů a služky…

    1. Jsem na tom stejně. Nejradši mám právě ten nejobyčejnější kmínový a taky kupuju jen čtvrtku, protože ho mám ráda jen úplně čerstvý první den. Už druhý den, i když je ještě měkký, mi prostě nechutná, nejen tenhle, ale ani žádný jiný. O patky nijak zvlášť nestojím, mám naopak ráda tu střídku.
      Jo, a chleba musím mít krájený pořádně tlustě, pěkný štrampfál, plochou může být malý, ale musí být tlustý :D . Nenávidím tence krájený chleba (kromě toustového, ale to je jiná písnička). Proto nikdy nekupuju krájený, ani nepoužívám ten kráječ v obchodě.
      Mám ráda čerstvé měkké dalamánky.

    2. V Praze – Radotíně je pekárna a v ní pracují dvě směny. Ta jedna umí a to jak chleby, tak housky a rohlíky, ta druhá ne. Takže kdo má kliku, pochutná si.

  12. Jako dítě jsem chodila do obchodu“Budoucnost“ a chleba jsem brala dle momentální jeho chuti, ověřované průběžně maminkou. Buď to byl chléb od Paučka nebo od Turka. Od Tiefenbachatehdejšího, ne, dnes možná ano,tady restituce dopadla dobře. Když se zavřela pekárna Pauček,slyšeli lidi v noci podivné šustění, to se stěhovali v několikastupech a několika mnohometrech nezničitelní švábové, kam šli nevím. :-)
    Dnes beru chleba taky ze soukromé pekárny a mohu si vybrat z které. Domácí pekárnu jsem schovala ale asi zase vytáhnu. Mám ráda chléb pěkně křupavý, vypečený.

  13. Chleba mám ráda vypečený tak akorát, spíš světlejší než tmavší. Ten chleba na fotkách je na můj vkus už vypečený moc, ten už by mě nelákal.
    Kupodivu úplně ze všeho nejradši mám čerstvý, úplně ten nejobyčejnější kmínový chléb/Šumavu. Připadá mi, že čím zvláštnější chce někdo chleba udělat, tím je to horší – pak bývá různě drobivý, nepevný, bez chuti.
    Kromě toho mám ještě strašně moc ráda samožitný chleba typu moskevský, to je pro mě pochoutka a ten můžu jíst jen samotný. Ten černý, vlhký a kyselý ve tvaru cihly. Málokdy se ovšem natrefí na opravdu dobrý. Kdysi ho mívali skvělý právě v Mostecké pekárně.
    Malé pečivo si peču sama, tak vím, co jím :D .

  14. Tak se taky připojím do chlebové diskuze:))
    jako dítěti mi pražský chleba nikdy nechutnal, světlá pilinoidní Šumava podle mého moc k jídlu nebyla, leč na výběr dlouhá léta taky moc nebylo. V té době jsem milovala pevný většinou dobře vypečený Jilemnický chléb – podle mamimy byl až moc pevný, ale mě to vůbec nevadilo! Mohla jsem ho jíst samotný a jaké z něj byly báječné topinky:))
    Když obchod s chlebem díky malým pekárnám rozkvetl k pestrosti, začala jsem si chleba vybírat a činím tak dodnes. Mám pro vnějšího pozorovatele nepochopitelný systém, který zahrnuje různé obchody v různé dny v týdnu :P Chleba mostecký, hořický, z Lázní Bělohrad, Choustnikova hradiště… je tu u nás úžasný výběr, pokud mám jen trochu možnost zajít do těch správných obchodů.
    Pečení domácího chleba se vyhýbám z prostého důvodu – jak si jednou zvládnu upéct dobrý chléb přesně podle mého gusta, kdo mě potom v jídle zastaví? :P
    Protože dobrý chleba a brambory jsou pochoutky mé nejmilejší, kterých se (dieta nedieta) nehodlám stranit. Ale pochopitelně pomáhá, když svody nejsou příliš velké:)))

    1. Jo ještě poznámka – kromě bledých chlebů nemám ráda ještě chleby drobivé, kam patří podle mé zkušenosti druhý den většina těch opravdu měkkých. :)
      Věřím, že se určitě najde někdo, kdo je prostě miluje! (inlove)

  15. Miluju vypečený chléb a zejména patku.
    Taková křupavá patka s máslem a k tomu čaj s citronem, to nemá chybu.
    A u nás v Globusu pečou moc dobrý.

  16. Hmmm, hmmm – tak já se přiznám, mně nejvíc chutná obyčejný břeclavský kmíňák z nejmenovaného pekárenského řetězce. A navíc klasický velký bochník (většinou bereme půlku, jsa jenom dva až tři) – zdá se mi, že je chutnější než ty půlkilové bochníčky, že ta chuť se tam daleko líp rozloží.

    Všelisjakým speciálním chlebům na chuť nemohu přijít – ani ten vychvalovaný kvasový mi zas tak moc nechutná. Takový krajíc čerstvého chleba se sádlem a rajčetem (cibulí, mletou paprikou nebo ostrou paprikovou pastou) – hmmm, lepší než kaviár. Jinak i já dávám přednost chlebu vypečenému.

    Jako děcko si pamatuju, že bývaly dva druhy chleba – obyčejný kmínový a ten měl tvar šišky jako dneska a pak podmáslový, a ten byl kulatý. My kupovali právě podmáslový a z toho se krájely klínovité skývy a kdo měl rád, tak si ji ke kůrce pořádně zakrojil … jó to byly časy, kdy i rohlíky byly pěkně zatočené (chuckle)

  17. Z dôvodu vypečenej kôrky som milovala bosniaky (u nás na juhozápade tvrdo – bosnáky), malé bochníky z chlebového cesta, to je vlastne samá vypečená kôrka a trocha striedky. Bývali posypané hrubou soľou a kmínom, dali sa jesť aj suché alebo len trochu omaslované a posolené. Ale nejako sa mi dobré bosniaky už nedarí nájsť, nemám na ne v okolí šťastie. Neviem, či je to spomienkový optimizmus, ale mám pocit, že tie dnešné už nie sú to pravé orechové. Do pečenia vlastného chleba sa nehrniem, desí ma na tom tá časová náročnosť (rešpekt Io!). Možno raz, keď mi aspoň jedno zo zamestnaní odpadne… A ešte mám nostalgické spomienky na Mosteckú pekáreň v Prahe na Malej strane, tam sme hneď z ranného vlaku chodievali na úžasné, veľké a ešte teplé karlovarské rožky, mňam.

    1. Z detstva mám ešte zafixovaný chlieb z Dolného Dubového. Bývala tam za dedinou malá pekáreň, do ktorej sa chodilo na chlieb z ďaleka. Keď sme chodili prvým autobusom do lesa smer Dobrá voda (odchod 6:50, nedá sa zabudnúť), všetci šoféri autobusov v Dubovom zastavovali len tak na smerovky pri kraji cesty a vybehli si pre čerstvý chlieb, ktorým potom rozvoniaval celý autobus a cestujúci slintali až po konečnú. Pekáreň ešte prežila aj kúsok po revolúcii, dnes je tam akási reštaurácia a benzínka :S

    2. Mostecká pekárna !! :-) I když jsem pracovala v centru Prahy, čas od času byl někdo z kanceláře poslán „služebně“ po městě a nakoupil v této pekárně bohaté zásoby. Všichni jsme se olizovali jen nad pečivem, které nebylo třeba něčím doplňovat. Chybí mi to .

      1. Chichi, já mám taky báječnou mosteckou pekárnu, jen sídlí v obci Mostek, což je ze Zvičiny coby kopím severně dohodil:)) A taky mají skvělej chleba a housky… :)
        Je vidět, že přes chleba se dá navázat dlouholetý vztah… (inlove)

    3. To byly dalamánky, tmavé těsto, kmín a hrubá sůl, kůrka někdy tak vypečená, že si člověk odřel patro, ale ty jsem měla strašně ráda. Už nejsou.

      1. Dalamánky sú aj dnes, ale tie sú zapletené, ako malé vianočky (aspoň tak toto zapletené slané pečivo volajú u v našich superhyper). Bosniaky sú proste guľaté bochníčky chleba, lenže malé, priemer tak 15 centi (1url.cz/ftfPu)

        1. Já dalamánky občas kupuju, mám je ráda. Běžně v supermarketu a ve tvaru, jaké vždycky bývaly, takové mrňavé podlouhlé bochníčky shora naříznuté, silně sypané kmínem a solí. Pravda je, že nebývají zvenku až tak tvrdé, jak píše Tečka, ale to mi nijak nevadí, mám je ráda měkké.

          1. Ano, to jsou ony, ne zapletené, jak píše km.
            Já jsem na ně už dlouho nenarazila, a když náhodou ano, vůbec nebyly takové, jako dřív. Střídka skoro nedopečená, kůrka jen taktak.

            1. Já se pamatuji na dalamánky ve formě tlustšího rohlíku. Jinak v Čechách jsou to dalamánky, na Moravě a na Slovensku bosňáky ;) . Byla jsem kdysi dost vyjevená z nabídky bosňáku na svačinu, vůbec jsem netušila, co to je :-)

              1. V Brně tomu pořád říkáme dalamánky. Mám ráda vypečené a jen osolené, kmín mi na nich moc nechutná. Jenže teď všude tam, kam chodím, mají nedopečené a sypané kmínem, tak je nekupuju.

  18. Jak já milovala vypečený chleba!! Vůbec jsem chlebová a měkký ještě teplý chléb…… no tak to dneska už ne. Bimbo peče v pekárně, občas proložím kolínským a jsem spokojená

  19. Vlastní.
    Překvapuje tě to?
    Zase jsem ten recept o trošku vylepšila, přidávám asi tak osminu žita. A týdně ho peču od 10 do 20 kilo, zásobuju tady tak trochu okolí.
    Fakt je, že Chlebýk bledej teda není ani náhodou.
    Z kupovanýho chleba jsem patky (čerstvé) milovala odjakživa. Chlebýk miluju celej, páč si ho dělám přesně podle chutě, ale nejvěší švanda s ním je, když z kila a půl těsta (základní dávka) udělám místo dvou půlpecnů (základní tvar) šestnáct bochánků. K jednomu jídlu jeden bochánek.
    No a pak mám ráda něco hrozně odlišnýho: lehounce opečenej toustovej chleba. Tak málo, že skoro ani nezrůžoví. Horkej. Klidně samotnej.

    1. Toustový chleba miluju opečený nasucho v opékači a pak na něj dám hojně máslíčka. Mňam. Šunku klidně přenechám čtvernožcům.
      Pamatuju si, jak jsi „vychytávala“ chlebýk. Bylo to hodně úsměvné čtení, ale asi se Ti konečně povedl k obrazu Tvému, když ho zvládáš péct takové množství. Hned bych si dala. Mám pekárnu a už se těším, jak jí zase budu používat. Jinak z kachláků neměl chybu!
      Jinak kupuji Mšenský kváskový, je vynikající. A pochopitelně musí být dotmava upečený.

      1. Když mě třepne, taky ten tousťáček takhle můžu. A když náhodou mám, tak tam ještě lupnu jednu nebo dvě vafle, ale ty se musí děsně hlídat, ty jsou hned ohřáté. A mám svou marmeládku.

      2. Ještě bych ho chtěla vychytat o jeden nebo dva další levely. Tiše a tajně toužím po skutečné chlebové peci. Kamenné. Venkovní. Na dřevo.
        Ale to si pěkně počká.

        Tečko, vlastní marmeládku těžce přávidím! Furt ji ještě nemám z čeho dělat. (A v čem. A kde skladovat.)
        Ale to si taky počká a jednou se dočkám!

  20. Mám ráda vypečený chleba s křupavou kůrkou a miluju patky. Pokud chci dobrý chleba, tak tady vedle v Židlochovicích je karlova pekárna, kde pečou kváskový obrovský Karlův pecen a ten teda můžu, byť kupuju čtvrtku a na víkend půlku. Jinak výborný chleba má i žabčická sámoška, je lehce sypaný sezamem, vypečený tak akorát a vydrží.
    Jinak vás zdravím a čekám, kde laskavý dodavatel elektřiny opět vypne síť v širokém okolí- do půl hodiny- a zapne až navečer. V tom dešti to bude moc milý den…

  21. chleba co mi opravdu chutná? No ze staré Jilemnické pekárny, byl voňavej,kůrka zvonila, vydržel měkký do dalšího nákupu..už dlouho jsme ho neměla…a další,co mu silně konkuruje je až z Tisé od Davida Španbauera od Ústí nad Labem…

    https://usti.idnes.cz/rozhovor-mf-dnes-s-pekarem-davidem-spanbauerem-flg-/usti-zpravy.aspx?c=A160618_2254340_usti-zpravy_vac2

    v Perníkovicích ,občas Globus-Horal nebo Královský bochník, ale povětšinou Moskvu.

      1. Mila Ivo,
        Diky za podrobny recept na peceni chleba. Pristi tyden nam prijedou znami z Prahy. Ze bych je na letisti vitala s pecnem? ;)

  22. Jsem zhýčkaná. Mám ráda vypečený chléb a kupuji ho převážně na trhu. Čtvrtku nebo půlku z velikého kulatého bochníku, který má určitě přes kilo a půl. Vydrží mi celý týden do dalšího trhu.
    A když si chci opravdu hodně pochutnat, koupím si chleba Eska. Je hodně drahý, ale taky hodně dobrý.
    http://eska.ambi.cz/cz/pekarna/o-pekarne
    Výborný chléb také používají Sisters na své chlebíčky https://www.chlebicky-praha.cz/chlebicky

    1. To je v tom chlebu zapečený diamant? Vzhledem k tomu, že na kilo chleba je potřeba něco přes půl kila mouky, tak je to slušnej vejvar ;) .

      1. určitě míchají těsto postaru a každý jeden bochník zpracovávají ručně, takže platíš tu práci, tak bych to viděla. péct chleba bez domácí pekárny je alchymie, obdivuju každého, kdo to umí :-) můj favorit je Maškův chléb ze staré pekárny v Tanvaldu, bochník jako kolo od vozu, prodávaný ještě teplý přímo v pekárně. na ten ale dojde jen jednou za rok o dovolené…doma vede chleba z Uherska, ten je tak akorát vypečený, aby měl báječnou kůrku, ale nezanechal stopy na zubech :-) ani se nemusí mazat, stačí posolený. pak vypečený bochníček z Globusu s popraskanou tmavou kůrkou a jejich cibulové bagety. a chleba z Praskatecké pekárny, ten nemá chybu – střídka měkká, vláčná, kůrka zvonivá :-)

          1. vidíš, teď jsem si vzpomněla. a vydrží dlouho, zabalený do utěrky v dřevěné chlebovce. tedy vydržel by, kdyby se za dva dny nespotřeboval :-D

        1. Evo, i tak je to hodně přestřelené. Jinak v těchto pekárnách se ručně budou dávat bochníky do ošatky a ručně se budou sázet, ostatní dělají stroje, nebo si myslíš, že to těsto míchají ručně?

            1. Tenhle dotaz jsem včera přehlídla. Jak píšu jinde, syn v jedné takové luxusní pekárně pracoval (La bottega Tusarova – mají tam centrální pekárnu pro celou síť Aromi). Ve dvou lidech denně dělali chleba a různé jiné pečivo z 65 kil mouky, možná i z většího množství, nevím to přesně. Nástup o půl jedné v noci, konec o půl jedné po poledni, když to dobře šlo. Navažování surovin podle přesných rozpisů ruční, vymíchání těsta strojní, formování pečiva a rozdělování do různých forem na dokynutí ruční. Vkládání do pecí a vyjímání z nich ruční. Myslím, že v té Esce to nebude o moc jiné. Cenu určitě zvyšují i různé speciální druhy mouky, které se používají, některé bývají opravdu drahé.

        2. „péct chleba bez domácí pekárny je alchymie“
          Není :)
          Chleba pekly generace našich předků doma, takže to alchymie ani být nemůže. :)
          Alfa/omega všeho je dobrý a silný kvásek (lze při troše šikovnosti a trpělivosti vyrobit i doma :) ) a kvalitní mouka (nebo alespoň středně kvalitní :) ) Na samotném pečení je „problémem“ pouze čas. Není to náročné ani fyzicky ani na suroviny (záleží, co má kdo rád). Zadělat ručně buchty je mnohem horší :)

          1. vidíš, a mě zase nepřipadají zvlášť obtížné buchty nebo vánočka, když se sejdou všechny faktory ve správném složení: dobrá mouka, kvalitní droždí, spolehlivá trouba a dobře vyladěná kuchařka :-)

            1. Pro mě buchty nebo vánočka taky nejsou problém. :) Jen tvrdím, že z hlediska zpracování těsta, je chleba ještě jednodušší.

          2. Souhlasím. Peču chleba v litinovém kastrolu v troubě elektrického sporáku. Když sečtu dobu přípravy těsta, je to nejvýš 15 minut. Nejdéle trvá dvojí kynutí, ale k tomu mě těsto nepotřebuje.

      2. Když náš mladík dělal celé prázdniny před bakalářskými státnicemi brigádníka v La bottega, taky tam asi přidávali diamanty, nejlacinější chleba byl tak za 120, měli tam i o dost dražší, ale na (tehdy neexistující) Esku zdaleka neměli. Jednou nám těch chlebů přivezl celý batoh, už druhý nebo tětí den se nedaly jíst, první den ovšem byly vynikající.

    2. Když jsem koukala na tu ESKU, tak si vzpomínám na Antonínovo pekařství v Praze. Tam mají úžasný chleba a já se tam ráda stavuji na malý oběd nebo velkou svačinu – obrovský krajíc se skvělou vajíčkovou nebo tvarohovou pomazánkou, fakt se to skoro nedá sníst, ale ta chuť! Jako když jsem byla malá holka. Pečou i skvělé koláče a buchty. Sídlí na Moskevské a ještě někde na Vinohradech.

      1. Připojuji se ke Karolíně, výborné pečivo a laskavý personál, konkrétně na Vinohradech Laubova ul. kousíček od nám. Jiřího z Poděbrad. Stavuji se tam někdy s vnoučaty. Už dvakrát jsme při nákupu chleba a pečiva dostali koláčky nebo loupák navíc :-) jen tak na cestu do ubrousku :-) Hýčkají si své zákazníky.
        https://www.instagram.com/antoninovopekarstvi/

        1. Jojo, hýčkají. Na těch obrázcích ty chleby s vajíčkovou nebo tvarohovou pomazánkou s pažitkou jsou vidět. Ty miluju! A jejich buchty!!!! Je to dražší, to ano, ale kvalita se srovnat s koupeným kdesi v Kaufu opravdu srovnávat nedá a tolik toho zase nesežeru. Jedna buchta na chuť mi stačí a že stojí 25,- kaček, to je mi fakt jedno!

      2. No jo, tyhle rychlé snídaně nebo svačiny mívaly v sortimentu snad všechny mlíčňáky, dokud fungovaly.
        Dnaska aby jeden prstíkem hrabal, to jsou samé žvýkavé bagetky, čímsi natřené a s kolečkem salámu a nějakou zelení.

        1. ano,pamatuju je v mlíčňáku v Pardubicích,na Štrosmajeráku v Praze a na Ulricháči v Mechově. Teď? Škoda mluvit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD