PÁTEK S GURMÁNKOU: Muchomůrka růžovka aneb „Všechny houby jsou jedlé, ale některé jenom jednou!“

Setkání s růžovkou (Amanita rubescens) by se mohlo stát osudným! Je třeba umět si mezi těmi všemi Amanitami vybrat tu jednu jedinou. Někdo ji zná pod názvem muchomůrka růžovka – masák – muchomůrka načervenalá. V houbařské latině jsou známy i výrazy: růžovák, masák, masovka, masařka či kuželák.

 

Patří mezi vynikající jedlé houby, ale právě v jejím případě musíme znát ty správné rozlišovací znaky, aby nedošlo k záměně s některou jinou muchomůrkou, smrtelně jedovatou. Pokud nejste jenom hříbkaři, tuhle nápadnou a poměrně robustní houbu v lese nepřehlédnete.

 

Jak muchomůrku růžovku bezpečně rozpoznat?

Měla by dělat čest svému jménu a mít na sobě něco růžového. Může být lehce narůžovělá celá, ale častěji bývá růžová pouze na dolní hlízovité části nohy. Je dobré vědět, že na poraněném místě vždy zrůžoví. Na třeni má velký rýhovaný prsten. Ten nikdy nenalezneme u jedovatých druhů muchomůrek. K naší smůle bývá často červivá.

 

 

Sbíráme zásadně jen takové houby, které jsou dobře vyvinuté a tyto charakteristické znaky jsou stoprocentně znatelné. Sebemenší nejistota by mohla být osudnou. Muchomůrka růžovka má klobouk v mládí uzavřený a polokulovitý, později je nízce vyklenutý a ve stáří úplně plochý s lehce rýhovanými okraji. V průměru může mít klobouk 5 až 20 cm, masitý v narůžovělé barvě. Může se vyskytovat i růžově nahnědlý, nažloutle okrový nebo hnědočervenavý. Vždy je posetý zbytky plachetky ve formě bradavičnatých útvarů, které vytvářejí skvrnky. Mohou být špinavě bělavé až načervenalé. Lupeny jsou v mládí bílé a husté.

Záměna je možná např. s jedovatou muchomůrkou červenou (Amanita muscaria), muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina) nebo muchomůrkou královskou (Amanita regalis).

 

Kdy a kde muchomůrky růžovky hledat?

Rostou od června do listopadu ve smíšených i jehličnatých lesích. Najít ji proto můžeme v březovém hájku, mezi duby a habry, ve smíšeném lese s převahou břízek, v modřínovém porostu a roste dokonce i za suššího počasí.

 

Co dobrého si z muchomůrky růžovky můžeme uvařit?

Protože je to houba mimořádně chutná, na výběr toho máme opravdu dost. Vynikající je smažená, dušená, grilovaná i naložená v octovém nálevu. Mezi houbaři si značnou oblibu získala úprava na přírodno, tzn. pečená jako masový plátek, ale skvělá je i jako řízek smažený. Pokud si ji uděláme na smetaně nebo na paprice, ani v tomto případě labužník neprohloupí.

Z „masáků“ se připravuje i chutný guláš včetně segedínského, ale kdo dává přednost naloženým mladým plodnicím v octě, ten také udělá moc dobře. Téměř nepostradatelné jsou růžovky ve směsi hub, ze které se připravuje ta nejlepší pestrá smaženice. Je to houba, kterou poučení houbaři skutečně milují. Když ji najdu, vždycky mi to udělá radost. Proto přidávám i pár receptů, jak ji ráda upravuji u nás doma v kuchyni.

 

Co s muchomůrkou růžovkou – masákem v kuchyni?

Když se mi poštěstí narazit na chutné muchomůrky růžovky, nejčastěji z nich připravuji pár dobrot, které tady zmíním. Nejvíc bodují houbové křupavé škvarečky, ale hustá polévka Kulimajda si na stupnici obliby stojí těsně za nimi. Dost často připravuji oba recepty souběžně, protože se doma nedokážeme dohodnout, co bychom si dali raději.

 

 

Houbové křupavé škvarečky z masáků

Masáky očistíme, překrájíme a v pánvičce na rozpuštěném sádle se solí a kmínem osmahneme dorůžova. Při opékání houby často obracíme, aby byly opravdu křupavé. Z pánve je vybereme a obložíme jimi krajíčky chleba, přidáme čerstvě mletý pepř z mlýnku a ozdobíme kolečky cibule, popřípadě přidáme snítku tymiánu, petrželky. Jak je komu libo. Často ke škvarečkům přidávám ještě pikantní dip na pokapání. Vhodná je ostřejší majonéza nebo dip z kysané smetany s křenem či česnekem.

 

Hustá polévka „Kulimajda“ z masáků

Očištěné a pokrájené masáky povaříme s kostičkami brambor a nasekanou cibulkou v malém množství osolené a okmínované vody. Když brambory změknout, zahustíme polévku smetanou zahuštěnou hladkou moukou.

 

Růžovky v česnekové marinádě

Větší kloboučky hub očistíme a nakrájíme na půlky. Česnek utřeme se solí a rozmícháme ve lžíci olivového oleje. Česnekovou marinádou kloboučky pomažeme, necháme je chvilku zaležet a poté upečeme na pánvi nebo na grilu zprudka z obou stran.

 

Růžovky v těstíčku

Kloboučky růžovky očistíme a připravíme těstíčko. Na 1 ks vejce přidáme 3 lžíce polohrubé mouky, osolíme a naředíme mlékem tak, aby těstíčko bylo hustější konzistence, a necháme chvilku odležet. Do těstíčka vmícháme hodně nasekané pažitky nebo petrželky a namočíme do něj kloboučky hub. Smažíme v horkém oleji po obou stranách.

 

Houbový guláš na paprice z masáků

Na ½ kg čerstvých hub použijeme 2 ks středně velké cibule, sádlo nebo olej, sladkou mletou papriku, 1 ks červené papriky, 1 lžíci rajčatového protlaku, kmín, sůl a pepř. Cibuli nakrájíme a zpěníme ji na rozpáleném omastku. Přidáme kousky hub, nakrájenou čerstvou papriku, osolíme, opepříme a okmínujeme. Společně chvilku restujeme, poté přidáme červenou sladkou papriku a protlak. Podlijeme jen malým množstvím vody (nejlépe hovězího vývaru) a krátce podusíme. Hotový guláš posypeme petrželkou a můžeme ozdobit lžičkou husté kysané smetany. Podáváme s vařenou rýží nebo pečivem.

 

Vařené růžovky jako ovar s křenem

Očištěné růžovky povaříme v hovězím osoleném vývaru cca 15 minut. Vyjmeme, necháme okapat a servírujeme na nahřátých talířích přelité rozpuštěným máslem a opepřené čerstvě umletým pepřem. Podáváme s pikantní hořčicí a čerstvě nastrouhaným křenem. K ovaru je vynikající čerstvý chléb nebo křupavé topinky.

 

Růžovky ve sladké smetanové omáčce

Na másle osmahneme jemně nasekanou cibulku, přidáme očištěné a překrájené houby, osolíme a podusíme ve vlastní šťávě. V jiném kastrolku si nachystáme smetanovou omáčku. Bledou jíšku rozředíme smetanou a naběračkou vývaru a rozmícháme dohladka. Omáčku přisladíme cukrem a okyselíme pár kapkami citrónové šťávy. Do hotové omáčky přidáme podušené houby a podáváme s houskovým knedlíkem nebo vařeným bramborem.

 

Na důkaz toho, že muchomůrky růžovky byly ve velké oblibě i ve starém Římě, přidávám recept ze slavné Apiciovy kuchařské knihy, kterou mám ve své knihovně.

 

Muchomůrky růžovky v úpravě podle Apicia

Podle starého římského receptu se růžovky (Amanita rubescens) povaří v malém množství přírodního bílého vína. Zároveň s houbami se do vroucího vína přidával hřebíček a několik kuliček pepře. Poté se pokrm zahustil lžící medu, pro sílu se přidalo několik lžic silného masového vývaru a přikáplo trochu olivového oleje.

 

 

O houbách toho bylo napsáno už spousta, ale krom naučné literatury mám ráda tu, ve které se láska k houbám snoubí s humorem.

Závěrem jsem připravila malou houbovou hádanku.

Poznáte knihu a autora textu?

 

„Kdo se však spolehlivě v houbách vyzná, je děda Punda dole z vesnice. To je expert přes všechny houby. Věhlasná houbařská kapacita. Ten zná i takové houby, které rostou jednou za život. Kupříkladu havraní vejce. To je taková tmavá koule, která roste tak dlouho, dokud ji někdo nenakopne. A když ji nenakopne, tak ona seschne a ztratí se. Nikdo neví, do jaké velikosti může narůst, protože jak jen ji někdo uvidí, tak ji nakopne.

Tohle havraní vejce jsem nalezl kdysi v lese u studánky. Rozřízl jsem je: mělo barvu másla a vůní opájelo. Provedl jsem s ním tu nejprimitivnější zkoušku: kousl jsem do něho. Nepálilo. Víc jsem si netroufal. Nechat ho jen tak mi bylo líto; nakopl jsem je tedy, každou půlku zvlášť. Děda Punda pak prohlásil, že to bylo havraní vejce, že se krájí na řízky, jako řízek se obalí a smaží. A že je to neporovnatelně chutnější než všechny hřiby.

Vůbec podle Pundy není hřib žádná zvláštní houba. To prý říkají jen ti, kteří houbám nehoví. Daleko chutnější je lanýž, růžovka nebo žampión, císařka, havelka – a pršelo z něho hub jako máku. Chtěl jsem se u něho poučit a nakoukl do košíku. A pak jsem mu bez řeči a s účastí stiskl ruku: měl toho dost na vyvraždění celé vesnice a ještě k tomu mohl přibrat samotu Křešín. Vykartáčoval jsem si černé šaty, abych se s tím nemusel zdržovat v den pohřbu a šel jsem hledat trvalky na vkusnou kytici.

Leč děda přežil; snad na to má nějaké jiné stanovy. Přinesu-li já domů bedlu jedlou, ukáže se, že je to muchomůrka zelená. Zaplesá-li moje srdce nad opěnkou, je to jedovatá třepenitka. Rozklepnu tři vejce a chystám si k večeři lišky; přijde fořt a leknutím překousne troubel fajfky: půl hodiny jsem čistil lišky, a ony jsou to zlolajné pomerančovnice.

Punda nese domů houby, z nichž z každé by chcípla i kobra indická – ale nakonec jeho muchomůrky jsou načervenalé jedlé, jeho třepenitky jsou špičky travní a špičky česnekové, z prašivky je zelánka, a jsou-li v lese dva ryzce, přinesu já ten kravský a on ten lahodný. Jsem jist, že kdyby Punda ulomil v chroští hadovku smrdutou, tak přinese domů banán; a sehne-li se pro slizák mazlavý, že se mu v ruce změní v jablkový štrůdl s hrozinkami.“

 

Momentálně z této knihy čtu svým vnukům před spaním a je to četba k popukání :)

 

Máte také rádi knihy s houbařskou tématikou? S chutí doporučte nějakou oblíbenou knihu, která se zabydlela ve vaší knihovně.

 

Nejlepší bude najít čas, skočit si do lesa na houby, z úlovku vystrojit houbovou hostinu a pochutnat si třeba na růžovkách. Kdo to má do lesa trochu z ruky, k radosti postačí projít knihovnu širší rodiny. Tam se určitě nějaká pěkná kniha, co hezky voní po houbách, najde.

 

Vždyť není větších houbařů než nás, Slovanů.

 

Krásné houbařské léto přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz

Aktualizováno: 10.8.2017 — 18:50

67 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. KNIŽNÍ HÁDANKA NEBYLA TĚŽKÁ.
    KNIHA SE JMENUJE – MUŽ V ZÁSTĚŘE
    AUTOR: ACHILLE GREGOR

    Kdo knihu zná, ten ví, že je v ní spousta humorného povídání a celá je prošpikovaná svůdnými recepty autora. A navíc je úžasně ilustrovaná Adolfem Bornem.

    P.S. Povětrnostní vlivy nám sebraly možnost posadit se k pc, protože nebyl internet :-) Ale člověk si nestěžuje, protože udělá hromadu jiné práce. Už dávno jsem neseděla u pc a nevěnovala se jen a pouze nějaké tvůrčí práci. Tolik na vysvětlenou, proč jsem reagovala až nyní, se zpožděním. A díky všem, kteří si na knihu zavzpomínali se mnou :-)

  2. Šárko Gurmánko, a co takhle kniha HOUBY JAKO HOBY aneb Houbaři sobě. Je tam sousta receptů i povídání.

    1. Marska:

      Tak tuto knihu neznám, ale podívám se po ní. Mám ráda takové ty literární omáčky kolem. Čím víc povídání, tím lépe. A o houbách se dá povídat celé věky :-)

  3. Dotaz.Hádanka o autora ešte trvá?Alebo všetci vedia kto to je,len ja som za pablbku?alebo v niektorom príspevku to bolo a mne to ušlo.?
    dajte vedieť!

      1. Do kolika hodin se čeká (rofl) (rofl) ?!

        Jinak se dneska trošku pochlubím – dneska měla Terka v Karlových Varech docela úspěšný den – ze čtyř dostihů třikrát za peníze a to jednou pátá, jednou třetí a jednou první – tralala.

          1. Dobrá – tak tentokrát se blýsknu (rofl) : Achille Gregor Muž v zástěře.

            Nebyla bych to věděla, kdybych si právě tuto knížku letos na jaře nevytáhla. Abych řekla pravdu, nejprve jsem tápala, až věta „A pak jsem mu bez řeči a s účastí stiskl ruku: měl toho dost na vyvraždění celé vesnice a ještě k tomu mohl přibrat samotu Křešín“ mne nakopla – to je takové typické pro A.G. A poznámka – v té knížce je prý 600 receptů, nevím, nepočítala jsem, ani jsem podle nich nic nevařila, ale pobavila jsem se hodně. (clap)

            P.s. toho druhého A.G. jsem myslela Arnošta Goldflama, kterého mám taky moc ráda …

            1. Díky Ygo, zrovna mě napadlo, komu by se ta knížka mohla (taky) líbit :D
              Myslím, že jsem ji kdysi četla, já toho od něj tehdy četla víc. Ale nevracela jsem se, a tak zapomněla.

        1. Terka je moc dobrá – blahopřeji.

          Teď je u nás taková přeháňka s větrem a slejvákem, najednou tma a přívalák

        2. YGO, tak Terku pozdravuj a že moc a moc s Jiřím blahopřejeme! Jde nahoru, děvenka a zaslouží si to! Dřela „jako kůň“. :) . A ať jí koně jdou!

      2. Dede:

        Už jsem zase on line :-) Zpřetrhaly se nám internetové pavučiny a tak jsem byla mimo dění. Už jsem vše kolem knihy napsala, tak se omlouvám za nedobrovolné mlčení všem :-)

  4. Tak u nás letos houby tak nějak rostly a pak zase nerostly, teď čekám, co s tím udělá ten déšť. Třeba zase začnou růst:))
    Růžovku poznám, maminka nás to učila velmi důkladně, včetně té červivé nohy. Ona sama je sbírala, připravovala a asi byly dobré – já to jako dítě zase tak neocenila:)) Taky sbírala lišky, ryzce, vyznala se v holubinkách a dalších prašivkách:)) Já znám od pohledu dost hub, ale když už sbírám, tak jen hřibovité. Nějak ty houby až tak nemusím, abych kvůli nim riskovala :P
    Nejradši mám houbu jen tak opečenou na másle, osolenou a okmínovanou. S kouskem chleba… Jsem prostochuťová :D

  5. Mám ráda každoroční houbové potěšení.Letošní sucho na Moravě dalo houbičkám na zadel, takže jsme ukořistili jen pár žampionů a nějakou tu bedlu. Protože toho bylo málo skončily houbičky v omáčce mezi fazolkama a bylo to moc dobré. Jinak mám ráda houby na všechny způsoby. Poprvé co jsem tady na dědině nebyly ani mé oblíbené křemenáče, tak snad teď,když je dost napršeno, musím se jít mrknout.
    Jo a autora spisu o houbách, jak již Yga naznačila jeho iniciály, mám moc ráda.

  6. Jo, a jen tak na okraj k těm muchomůrkám.
    V Bohnicích, v nákupním středisku Odra je lékárna, která se jmenuje Amanita. Když jsem ji objevila, vyprskla jsem nahlas. Pak jsem přemýšlela, jaké asociace dovedly majitele k tomuto názvu.

    1. Dívky, jak jste přežily páteční řádění živlů? Jste O.K? Tady jen hodně lilo a honily se, celé odp., normální bouřky

      1. Noo,burky,živly.Čítam na slov.nete,že niekde to bolo hrozné-strhávalo strechy,padali stromy na autá,dokonca sú občania nespokojní,že neboli varovaní/!/,že čo je to za republiku a podobne…U nás na južnom Slovensku v piatok cez deň sa „ochladilo na 34 st“ a v noci bolo počuť z dialky hromy a blyskalo sa.Ako bonus asi 7minut pršalo.A ráno sme sa zobudili do slnečného,veterného,ale studeného rána-je len 18 st.

      2. U nás pršelo ve čtvrtek a v pátek v noci, vítr omlátil nějaká jablka, sem tam se ulomila větev ze stromu, ale větší škody to nenadělalo, naštěstí. Tentokrát jsem byla ráda, že nás to vzalo jen krajem…

      3. U nás dobrý. Jen jsem večer usnula jako špalek a probrala se ve 23:00, takže honem s psisky ven. Vyjdu ven, prásk a liják jak z okapu, než jsem je všechny posbírala byla jsem do niti. Černý se ani nevyčůraly, jen Babu to stihla 3x. Tak jsem musela po bouřce znovu,holky se zašily pod schody a nechtěly už ven, musela jsem použít jemné násilí a vytlačit je i s košem. :-) Dnes od rána je hnípají.

      4. Tady pršelo až v pátek ráno, a jen trošku, už jsem se zlobila, že u nás se nezaleje. Po obědě černo, že bych mohla svítit, zvedl se pěkný vítr a asi ve čtyři hodiny začaly ve vlnách vylejváky. Vítr celkem nic nenatropil, jsme tu v dolíčku, bouřka jen v dálce. Najednou ale uhodil blesk strašně blízko, zahřmělo, že jsem málem skončila pod stolem. Honem jsem všechno povypínala, protože nemám tu ochranu proti přepětí.
        Lituju ty lidi ve východních Čechách, to muselo být strašné.

        1. Jih Jižní Moravy – u nás živly neřádily. Na oko pršelo hodně (ve čtvrtek v noci bourřilo), ale zem suchá, ani kaluže nejsou … Dnes se tedy ochladilo a těch „slibovaných“ 33 °C určitě nebude – tak o deset míň jo.

      5. Nám se bouřky vyhýbaly až do noci na pátek, ale to byla jen slabá předehra k tomu, co následovalo v pátek přes den. My jsme tu měli kliku, to nejhorší nás o fous minulo, ale kolem je mnoho škod od popadaných stromů, ještě včera dopoledne nejezdily vlaky mezi Dvorem Králové a Starou Pakou (vykolejil tam vlak na spadlém stromě) a v Kohoutově (ne severní straně královédvorského údolí) museli zrušit zdejší slavné řemeslné trhy kvůli „přírodní katastrofě“, jak to nazval starosta – převážně taky hlavně popadané stromy.

  7. Masáky jsme také sbírali, ale jen ty menší, které měly (jak popisuje Gurmanka) bachratý, jasně růžový kořen, narůžovělý klobouk a poznávací prsten na noze. Nevzpomínám si, že by kdy tatínek přinesl v košíku masáky se širokými klobouky a tak my děti jsme je pak také sbíraly jen mladé. Z hub s radiátorem jsme doma sbírali jen masáky, bedly, lišky, případně luční žampióny a když se poštěstilo, tak i ryzce.I když jsem později z knih věděla, že těch jedlých radiátovorých je víc, nikdy jsem nepokoušela osud, zůstala jsem (a zůstanu) vždy u těch co tutově znám.

  8. Tady leje od rána jako z konve, tak snad by houby konečně mohly začít pořádně růst! Dala bych si, dala! I když masáky to asi nebudou, ty se tu příliš nevyskytují. Ve velkém jsme je nacházeli v lesích kolem Horažďovic, kam jsme jezdívali na chalupu ke tchýni. Ta nás taky naučila masáky sbírat. Obalované jako řízek nebo smažené na sádle s kmínem a chleba k tomu, to je dobrota! :P

  9. Zrovna nedávno jsem tady psala, že houby nejím, nikdy a žádné. Takže v tomto ohledu jsem v klidu. Ale byly doby, kdy jsem chodila ráda na houby, naši je měli rádi, tak jsem jim ráda přispěla. U nás se ale vždycky sbíraly výhradně hřiby a hřibovité houby – s rourkami, nikdy ne s lupeny, takže fatální otrava u nás nikdy nehrozila. Maximálně tak hořká smaženice, která by letěla do záchoda :D . Jo, a ještě lišky, když se někde vyskytly. Ale ty si snad nelze splést s něčím prudce jedovatým.
    Ty různé jedovaté muchomůrky jsou prý ale na chuť dost dobré. Takže ti hazardéři si na posledním jídle na této zemi asi zpravidla pochutnají.

  10. Houby moc ráda sbírám i jím.
    Ale máme to tu stejné, jako píše Alex a Verenka, nový majitel (dědic) dokázal během dvou let oboru, kterou založil jeho prastrýc a udržoval jeho strýc, i Opaťák, zplundrovat tak, že jsem si připadala jako v cizím lese. Tohle, a sucho posledních let dokázalo vyničit snad všechny houby. A to se tu v dobrých letech houbaři potkávali a všichni měli košíky plné.
    Teď jezdíme na houby o kus dál, tam se zatím napase skoro každý. I masáci tam rostou, někdy docela dost, ale většina jich je červivá, takže do košíku jich moc nepřijde. Ale jsou tam místa, kde na podzim rostou čirůvky fialové, a ty jsou strašně dobré upravené podobně jako zmiňované škvarečky.
    Mám ráda míchanici na topinky, kulajdu, dávám k masu i k minutkám. Když byly bohaté roky, dělala jsem i sekanou nebo karbanátky, guláš. Ale hlavně suším, a to masáci bohužel nejdou. V místech, kam teď jezdíme, rostou hodně i holubinky, já seberu jen tu modrozelenou, tu si s ničím nespletu, jinak je neznám, a mrzí mě to. Když potkám někoho, kdo je opravdu umí a věřím mu, tak si vždycky nějaké nasbírám. Do bramboračky i na smaženici jsou moc dobré.
    Miluju bedly jako řízek. Zkoušela jsem obalit i hlívu, ale ta má příliš tenké kraje, které se mi při smažení přiškvařily.

    1. Dobrá je ešte táto plávka (holubinka) zelenkastá: 1url.cz/qtCd9 Otec ju volá „rokfortová“ a je to dobrá pomôcka, lebo farba klobúčika naozaj tento syr pripomína a dá sa ťažko s niečím pomýliť. Bývali roky, keď boli hojné… (kde tie lanské huby sú :( )

      1. koukla jsem na naturfoto, fakt to tak vypadá.
        No uvidíme, jestli ji někdy potkám, seberu.
        No a kdybych se pak odmlčela…

          1. Opravdu se mi to neotevře, zkoušela jsem to už dřív. Jednou mi dokonce Lika musela poslat odkaz na plno,v SZ, protže to byla věc, která mě zajímala.

    2. Nebojte se, dámy, holubinek. Když bezpečně poznáte holubinku, stačí vědět, že jediná jedovatá mezi nimi je holubinka vrhavka a ta má svítivě červenou barvu a je krutě palčivá. Ta snad ani sníst nejde. Nejedlé jsou kvůli nepříjemnému pachu nebo palčivosti (hořkosti). Takže holubince, která se vám líbí, stačí rozlomit klobouk a přivonět k lomu, pak odlomit malý kousek z kraje klobouku(i s lupeny), opatrně rozkousat a ochutnat na špičce jazyka. Když je chuť i vůně příjemná, lze ji bez obav sebrat. Není samozřejmě třeba ochutnávat všechny, stačí jedna ze stejných. Osobně doporučuji hlubinky nevýrazných barev a přechodů mezi nimi, tj. pastelové odstíny šedo-,zelinkavo-,namodrale-,nafialověle-,nahnědle narůžovělé :). Sem se vejde několik nejchutnějších druhů, ani netřeba znát jejich přesná jména. Tak vzhůru do lesů, teď po deštích teprv porostou!

  11. Muchomůrku růžovku poznám. Spolehlivě, řekla bych. Dovedu k ní spoluhoubaře, který ji naloží do SVÉHO košíku a může si ji odnést.
    Není síla, která by mě přinutila něco takového sníst. Dokonce to ani nechci ve svém košíku, mezi svými houbami. Nerada se na to dívám. Lišky, holubinky, ryzce, václavky … proti takovým nic nemám, ale růžovky? Nee.

  12. Dnes neodolám a přidám se – houby milujeme. Sbíráme jen praváky, suchohřiby, babky, kuřátka a RŮŽOVKY! Jsou vynikající, děkuji za ten škvarečkový recept, ten jsem neznala a hned o víkendu vyzkouším. Samozřejmě roste všechno, jen je to letos trošku červivější – je více sucho. Les je plný holubinek – neznáme, tudíž nesbíráme, ale obdivujeme – jsou krásné ve všemožných barvách.
    Takže kdo rád houby, musí do hor… :o)))

  13. Tíško si sedím,čítam a závidím.u nás na rovine huby nerastu-len v jednej lokalite to,čo sa nazýva „špičky“.Lenže medzi nimi je pár hniezd jedovatých muskarínovým efektom a každý rok sme mali aspoň jednu rodinu otravenú.
    Dvakrá som bola na Horniakoch a vzali ma do lesa,nazbierala som hríbiky-veľké i mkalé-bolo to úžasné.

    1. Verenko, chápu Tě. My měli houbové lesy ještě do nedávna a ten houbový pětiletý půst je už víc než nepříjemný. Vzpomínám, že když jsem přišla z práce, vzala jsem psa a šli jsme nasbírat pár hub, udělala jsem omáčku nebo nějaké jiné jídlo napříští den a přespříští den opět šup pro jídlo do lesa :P . Jsme oba houboví. Ale pět let ani holubinka.

  14. Když jsme kupovali před více než 40 lety chalupu v Sudetech, nikdo tam tyhle houby nesbíral. Já, vzhledem k tomu, že jsem houbař od narození, tyhle houbičky přímo miluji. Takže ponechány se ségrou přes týden na chalupě samy, živily jsme se velmi často řízky. To jsem vzala v jedenáct lísku na ovoce, zavelela dvanáct hlav a ségra vyběhla do hájku. Než se vrátila, měla jsem roztopená kamna, stáhly jsme, obalily a osmažily.
    U těch neotevřených pozor, tam je trochu nebezpečí. Já jsem sbírala i mochomůrku tlustou http://www.ohoubach.cz/atlas-hub/detail/267/Muchomurka-sedivka/
    ta je chuťově velmi dobrá.
    K charakteristice masáka musím dodat, že se může vyskytnout i s kloboukem bez zbytků plachetky.
    Bimbo pochází z rodu, kde se sbíraly pouze houby hřibovité a pohled do mého košíku u něj přivozoval vždy zimničný třas. Jeho charakteristika houby jedlé je houba s molitanem. Jakmile je to houba s chladičem, jedlé to není

    1. Inko, my jsme roky jezdili na dovolenou do Stříbrné u Kraslic. To byly žně! Stačilo zajet kousek k lesu, odstavit auto a vyběhnout a za chvíli jsme se vraceli. Byl tam pán, který holubinky opravdu uměl, tak jsem mu vždycky dala svůj košík k přebrání a kupodiu mi toho moc nevyházel. Ale sama bez dozoru si na ně netroufnu. A je to škoda, já vím.

      1. Tečka:

        Jako malá jsem také jezdila na povinné houbové výlety do Kraslic a pravda je, že tam bývaly žně :-)

    2. Molitan vs. chladič náhodou nie je zlé pravidlo :) , je to jednoduché a osvedčené, lebo z molitanových je jedovatý len satan, ktorý je vzácny (a aj na miestach, kde sa vyskytuje, by ho neskúsený hubár našiel len keby mával bielou zástavkou).

  15. Přiznám, že houbařská tématika mne už pět let nebere, protože je to pět let, co jsem naposledy s košem a nožíkem každý druhý den brázdila (už v důchodu) naše lesy. Katastrofální nedostatek srážek, devastační těžba odborníků lesáků, způsobili jak říkám „mrtvý les“.
    Recepty jsou to zajímavé, růžovky mám nejraději jen tak na másle, s kmínem :) .

  16. Já mám houby moc ráda, ba přímo je miluju – na talíři, ale sama je nesbírám, neboť se houby přede mnou schovávají a tak mě to nebaví. Chodím po lese s hlavou v oblacích, koukám, kde co lítá a přemejšlím si.
    Růžovky jsem neznala, až u tchánů jsem ochutnala, je to už velmi dávno, ale zapomenout nemůžu, jaká to tenkrát byla dobrota. Byly podušené na másle s trochou soli a kmínu. A kdyby mi tenkrát tchán neřekl, že to je houba (a dokonce muchomůrka růžová, ó jaká hrůza – já si do té doby myslela, že všechny muchomůrky jsou jedovaté), tak bych nevěřila. Myslela jsem si, že je to filé.

    A knihu tedy neznám, no já vím, že mám nedostatky ve vzdělání, ale našla jsem si to na googlu a už vím. A ukázka se mi tak líbila, že už jí mám objednanou. A těším se na ni moc.

  17. Tak zrovna za muchotrávkami červenkastými (aj u nás zvané masáky alebo častejšie aj srnky) sa nijak moc netrhám, občas síce vyrazia vo väčšom množstve aj v Karpatoch, ale bývajú durch červivé už od tých najmenších, ešte zatvorených, konzistencia tiež nie je bohviečo a navyše ich aróma mi vôbec nevyhovuje, nie je pravá hubová, ale podivná múčno-pivničná (trošku ako zatuchlina). U nás v rodine a okolí im skrátka neholdujeme, už aj môj dedko tvrdil, že pokazia aj zmes húb a považoval ich za podradné. Koľko ľudí, toľko chutí, napríklad moc ľudí obľubuje aj strmuľku inovaťovú (strmělka mlženka), pričom mne je jej výrazná aróma nepríjemná a nezbieram ju. No ale s tvrdením, že zrovna masáky sú to pravé orechové a hríbovité sa môžu ísť schovať by som si teda dovolila silne nesúhlasiť (chuckle) Pre mňa asi najkrajšiu hubovú arómu má hríb príveskatý, voní ako zľahka opražené lieskové oriešky. Ale ten je u nás vzácny, chránený a pokutovaný (tuším 30 evri za plodnicu, ak vás prichytia)…

  18. Já věděla, že jsem to nedávno četla – no jasně, tuhle na jaře jsem si tuhle knížku vytáhla z knihovny opět jsem se řezala smíchy … snad bych mohla říct iniciály A.G. (nesplést si s jiným A.G. (rofl) ), aby bylo jasno, že já pro jednou vím (chuckle) .

    Jinak já růžovky nesbírám, neb jsem se to v dětství nenaučila (my byli holubinkový, páč nic jiného u nás – kromě bědlí a jarních smržů a máselniků – téměř nerostlo). Ale recepty jsou to moc hezké …

      1. Chichi – leda že by děda Punda byl obviněn, že zákeřně otrávil autora, (ač tomu pukla žluč vztekem, že on není schopen najít ani malý hříbeček) a hledal záchranu u N.W. v Y.N. (rofl)

    1. YGA:

      Mám to také tak :-) Teď jsem ji náhodně otevřela a zase o úsměvy není nouze.

      VAŠE PANÍ NEUMÍ VAŘIT?
      Nechte si ji doma pro potěšení a k nám choďte na obědy!
      (vývěska v jedné chicagské restauraci)

  19. Nejlepší masáky jsou mladinké,nerozvinuté a do nich jemně vecpaná nádivka,následně obalení v trojbalu a osmažené…nádivka se skládá z poctivého gothaje,nastrouhaného najemno nebo namletého a muškátového květu..víc netřeba.
    Další ,co z masáků řadím mezi velice jedlé,je dršťkovka..potom teprve masákové škvarečky…
    jsou dobré i jako kousky v sekané nebo karbanátcích.
    Kdo si může splést masáka,který po utržení nebo odlomení zarůžoví, to nechápu….
    Děda Punda je docela známej,ale nechci prozrazovat hned na začátku…ale překvapila jsi mne….

    1. AD „Kdo si může splést masáka …“ – no, nás každoročně zásobuje švagr Libor pravdivou historkou „za života“. To v jeho vesnici žila vyhlášená rodina houbařů – něco jako místní Smotlacha – všichni z okolí k nim chodili na radu, jestli to, co je v košíku je jedlé, či není jedlé. No a ta si jednou donesla růžovky, usmažila smaženici, všichni si pošmákly … a do roka a do dne byli všichni na pravdě boží – až na roční batolátko, které tu smaženici nejedlo, protože už spalo. Někteří zemřeli na otravu do tří dnů, jednoho jakože zachránili, ale měl tak poškozená játra, že mu víc jak rok nezbývalo. Smutný osud – samosebou že nejraději tuto příhodu dává k dobrému nad téměř snězeným talířem smaženice (či jiné pochutiny z hub), ale dává si dobrý pozor, aby neseděl vedle své ženy, naší jemné sestry Marušky (ona je taková … temperamentní (rofl) ). Takže splést se může každý …

      1. Jezdívali jsme na houby na Kozlov (vojenský prostor). Jednou jsme se vrátili se spoustou hub, velkou část tvořily masáky. MLP se je naučil sbírat až ode mě. Syn měl kolem deseti roků, masáky miloval na másle, honem MLP tedy nějaké očistil a udělaly se synkovi k večeři. Jenže když jsem pak skládala houby na plech, abych je očistila, tak mi v ruce zůstala mochomůrka tygrovaná. Začala jsem na manžela řvát, kolik takových „masáků“ nasbíral a kolik jich očistil synkovi do večeře. Vyvolali jsme zvracení, kluk přežil (nejspíš žádnou jedůvku nesnědl), ale od té doby masáky už nesnědl.

        1. Před rokem okusilo kousek muchomůrky tygrované 4-měsíční štěně zlatého retrívra od kamarádky z Vysočiny. Nikdo o tom nevěděl, žijí v lese, na samotě. Do rána bylo mrtvé. Pitva prokázala muchomůrku tygrovanou ;( .

    2. A ako si niekto môže spliesť muchotrávku citrónovú s bedľou vysokou? (vlastný zážitok zo Záhoria, staršiemu manželskému páru sme tie citrónovky vyhadzovali z košíka) Muchotrávku zelenú s plávkou (holubinkou) zelenkastou? Alebo dokonca s pečiarkou (šampiňónom)? Ešte tie muchotrávky zelené sú už chvalabohu dosť prefláknuté, ale najväčší zákerák je pavučinovec plyšový, jedna z najjedovatejších húb vôbec. Podvedome sa lupeňovitým hubám vyhýbam, beriem na milosť len bedle a kuriatka (lišky). S hríbovitými (majú rúrky) sa vám to nestane, maximálne bude smaženica horká (podhríb žlčový) a vyhodíte ju. Natrafiť na jediného jedovatého zástupcu hríbovitých satana je veľká vzácnosť a dokonca sa tvrdí, že po dôkladnom uvarení je jedlý (skúšať neodporúčam). Jediné pravidlo – pri čo aj najmenšej pochybnosti nebrať, nestojí to za to.

  20. Velká oloupaná hlava růžovky se lehce opláchne od špíny a osuší na papíru. Rozpálí se pánvička se sádlem, vloží se hlava, okmínuje a osolí a nechá se rychle osmahnout a pak se otočí a postup se opakuje. Mezitím se potlačí slina, připraví krajíc měkkého chleba a na ten se tato osmahnutá hlavička usadí. A konzumujeme. Ještě růžovku dělám jako dršťkovou, ale takhle mi chutná nejvíc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD