BTW: Jak se Žofie snažila

Tak schválně – víte, kdo byla Žofie Bavorská? No? Věřím, že někteří správně identifikujete druhou manželku Václava IV, ale co to bylo opravdu za ženu, ví málokdo, protože do učebnic dějepisu pronikla jen sporadicky.

 

Žofie je však patronkou Dvora Králové, které bylo jejím prvním věnným městem. A já mám dojem, že se nám chtěla připomenout. Proč by jinak napadlo Ivu Tauchmanovou, že výstava obrazů s tématem královny Žofie by byla skvělým příspěvkem ke královédvorskému kulturnímu létu?

I oslovila tato podnikavá žena místní umělce a skutečně získala pro svou cukrárnu řadu pěkných obrazů. Výstava však potřebuje vernisáž, ne? A tak byly objednány básně, píseň… a proč ne trochu divadla? Jedna ze zúčastněných malířek hraje v mém divadelním souboru a tak mi ve středu 7. června přistál v poště mail. Co takhle něco napsat a nastudovat a… 17. června to odehrát?

Huberta: Nenávidím všechno to zbytečné vyšívání!:))

Zasmála jsem se. Za deset dní? Napsat scénář, naučit se ho… a sehnat kostýmy, vždyť je to gotika! Sama jsem nechápala, jak jsem mohla říct ano. A pak už jako by se děla kouzla.

Měla jsem na scénku nápad a bavil mě. Další z malířek z naší vísky, která je navíc originální švadlenou, se přes absolutní nedostatek času uvolila ušít šaty pro královnu a upravit moje šaty, které jsem si v dubnu v záchvatu jakéhosi pomatení koupila přes internet. I dvorní dáma bude mít co na sebe!

Další problém, co dát na hlavu ctěné paní Huberty, vyřešila levná paruka, hedvábný šátek a šikovné ruce nadané vlásenkářky. Neptejte se mě, jakým zázrakem se u nás na vsi našla bývalá vlásenkářka z Národního divadla, která navíc česala paruky pro Noc na Karlštejně!

 

Má paní, i váš ctěný tchán, císař Karel musel nějak začít a co jsem slyšela, byly jeho začátky spíš hodně bouřlivé, než uvážlivé!

 

A tak byla 17. června ve Dvoře Králové úspěšná vernisáž i s divadlem. Všechno fungovalo – nezapomněly jsme text, kostýmy držely a mě nespadla paruka. Můžete si říct, že to byl zázrak, ale já bych hlasovala pro Žofii! Prostě se chtěla připomenout:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017

 

 

Královna Žofie: Tolik bych chtěla něco sama pomáhat vytvořit a vidět kvést! Jenže mě učili hlavně vyšívat!

 

Jak vidíte, hrály jsme si zdatně – a já se dnes ptám: Kdy jste se naposledy za někoho nebo něco převlékli vy?:))

Aktualizováno: 14.2.2019 — 22:16

78 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, lity lity, zmasit si koleno na začátku prázdnin je děsná smůla. Můžeš používat ortézu? Vím, že doktoři k nim mívají dostž ambivalentní vztah, ale tohle mi přijde jako docela rozumný ča, kdy by mohla pomoct.
    Jinak k tomu převlékání a hraní – za studií jsem statovala ve filmech a v Národním, takže nějaké převlékací zkušenosti mám :-)
    Od té doby bohužel ne, ale co já vím…

    1. Jé Zano, fakt? Komparsistka jsi byla? A v jakých filmech, v jakých hrách? To mě moc zajímá! :)

      Díky, já doufám, že to nějak půjde, protože je sice hnusně oteklý a modrý, ale vevnitř nic nevrže. Tak chladím a mažu a snažím se být trpělivá. Ne moc úspěšně – jsem sama doma, plánovala jsem velké stopování a vůbec lajdání po lese, když jsou ty svátky:))

      1. Filmy – třeba Můj brácha má príma bráchu, Osvobození :P (ten skvěle platil).
        V ND byl nejlepší Revizor, ten byl skvěle obsazený.
        K tomu koleni ještě – já sebou flákla v zimě (dvakrát na stejné koleno) a chvíli to fakt nevypadalo hezky. Teprve nedávno jsem si zkusila znova kleknout. Jde to :-)

        1. Nedávno? No, díky moc za útěchu:)) Já ho mám špatné už historicky, takže můžu jen doufat, že to nebude další rok kulhání přede mnou…

          1. Nechodíš po kolenou :-) Normální chůze mi šla – no, tak za dva nebo tři týdny. Ono to bohužel fakt chce pomalu.

        2. Jo k těm filmům – tý jo!
          A Národní divadlo rovnou s revizorem. Vždyť my tu ani nevíme, kdo se tu s námi baví! :D
          Kapku ti závidím, to by mě bavilo. Ale je to moje chyba, věděla jsem, že to jde a místo toho dělala pomocnou vědeckou sílu, já truhlík :P

      2. Dede, zapomněla jsem na dálku pofoukat koleno-foukám dodatečně.

        A blížící se svátek Jana Husa…jestli si správně pamatuji, to se narodil Patrik? A bude slavit už čtvrté narozeniny, že? Tak s předstihem gratuluji. A co malá Katrinka,vždyť už z ní musí být „jasná“ holčička, čas tak rychle letí. Nebyla by nějaká novější fotečka, prosím? A jak se Patrik chová ke své sestřičce?

      3. Výborná věc je Lioton (nebo cokoli, kde máš ibuprofen a heparin, stáhnou ten otok).
        Teda, Zano! (clap)

  2. Tak já jsem tu asi jediná, která se „nepřevlékala“. Jedině v dětství na chatě, kde jsme o prázdninách pořádali divadelní představení „pro rodiče“. Hráli jsme tragickou zpěvohru „Na jednom vršku“. A podle toho jsme se vymustrovali oděvy a rekvizitami „do chaty daly“. Jakou roli jsem měla já už si nepamatuji. Našla jsem slova té písně, my jsem jich dost zpívali jinak, ale obsah je stejný. Je to ta „Na jednou hradě“. Jak jsem ten odkaz prohlédla, tak hodně těch písniček jsme také zpívali u táboráku, byly to pěkné odrhovačky, správné kramářské písně, které „braly za srdce“ :)

    http://www.slapeto.cz/pisne.htm

    Dede, už se začínám těšit na tvoji další hru, protože doufám, že bude zase na Youtube! Na kdy plánuješ premiéru? A znovu opakuji, že jako Huberta ti to seklo :)

    1. Tedy Maričko, koukám, že já jsem procítěně vyla u táboráků jen úplně nevinný odrhovačky – na tohle tedy nemám:)))

      No, premiéru bych měla ráda zase před Vánocema, ale ještě to nemám napsaný! :D

  3. Dede, měli (měly?) jste moc krásné kostýmy a musím se přiznat, už na ty fotky koukám podruhé – ale já jsem tě prostě nepoznala!!! :O :O :O

    1. Páni, a kolik vás to hrálo? Že jste se nepomlátili navzájem :D
      Tohle by mě bavilo – možná jsem tím praštěnější, čím jsem starší:))

      1. Kde se to tu vzalo???
        Bedulko díky za pochvalu, kostýmy jsou pro mě problém, protože jejich výrobu musím delegovat. Dokážu ledacos navrhnout, ale tím to končí. Díkybohu měla Katka (malířka a švadlena) na vernisáži taky obraz, tak jsme ji umluvily ke spolupráci:)))

  4. Vzácná paní Huberto, s tím vyšívacím bubínkem jste neodolatelná. Já jsem jednou si hrála v ochotnickém divadle na hraběnku. Jezdili jsme s představením po okolí, moc se to líbilo. Jenže to nebylo vždycky bez problémů. Jednou se nám páni tak namazali ještě před představením, že jsme je nemohly pomalu dostat na jeviště. To bylo potom divadlo!

      1. Bylo to velice dlouhé představení, lezlo to z nich jako z chlupaté deky. Ještě, že to nebyly jen monology. Nějak se potom dali trochu dohromady, asi pomocí kafe. Je to už dlouho, za mých mladých let.

    1. Četla jsem tento blog a mnoho dalšího. Bylo to rychloučení nejen o paní králové/ královně, ale i o módě vrcholné gotiky:))

  5. Naposled? A bereš i to, že když píšu, tak se v hlavě „převlíkám“ myšlenkově za postavy? Asi ne, co. To by bylo totiž tuhle v neděli.
    Ale v reálu, jo, to byl ten ovčák (páč jsem potřebovala mít s sebou Dondu a Melinu), za kterýho se převlíkla jeho sestra, páč krajem táhlo vojsko a vypálilo dědinu i salaš na kopci a ovčáka teda zabili, ale sestra vzala jeho věci a šla řešit. Dobrá hra. V zásadě jsme dostali jenom ty hadry a povšechnej úkol – jsme vesničani z vypálený vesnice a máme dělat to a to, legendu k postavě si vymyslete sami. Povedlo se to velmi pěkně.

    1. Io, to zní pěkně – a kdo a kde jste si tak hráli?
      Myšlenkově se převlíkám často, tomu rozumím :) Teď musím být nutně pes, protože mi autorka pořadu Svět zvířat neřekla, že bude mít dovolenou a já musím spěchat s další Rozárkou (a dnes ji nahrát – skvělé, když vlastně nemůžu chodit)

      1. Na takové historické akci. Půlka lidí dostala ten zadaný úkol a druhá půlka se jim snažila to ze všech sil překazit (aneb hráli zběhlé žoldnéře). Součástí úkolu bylo, že máme najít našeho pána. Bylo naplánované, že v ležení, kam jsme mířili, nebude (což jsme my nevěděli), takže jsme logicky došli k závěru, že ho odlapili lapkové (páč se ztratil jen se svým pážetem a koně se vrátili sami). Vysloužila jsem si přízvisko Udatný Jan, páč jsem v každým lese našla vhodnou hůl a neváhala ji použít. :D Jelikož jsme nevěděli, jak vypadá pán, tak jsem na toho chlápka v jeho šatech měla schovaný v pěsti dokonce i šutr. :-D Byla to skvělá švanda.

        1. Páni, a kolik vás to hrálo? Že jste se nepomlátili navzájem :D
          Tohle by mě bavilo – možná jsem tím praštěnější, čím jsem starší:))

          1. Něco mezi 20 a 30. Dokonce jsme se ani nepostříleli! Měli jsme jednu, slovy jednu bambitku (hádej, kdo v první bitvě ukořistil růžek s prachem – ano, správně, i když jen ten růžek, pistoli ne), tři luky a asi tak pět různých variací na halapartnu. Nože, samozřejmě, kdo nemá nůž, nežije. Já se držela osvědčené hole, všechny zbraně jsem strkala jiným, takže jsem vypadala velice neškodně, což se nepřátelům krutě mstilo. :-D
            Navíc feňule kvalitně bonzovaly přítomnost nepřátel v houští. Neřvaly, vystavovaly. :-) No a v noci Donda poctivě hlídala celý tábor – co čtvrt hodiny každému stčila čenich do oka, aby se ujistila, že spí. Hlídala i koně (aniž by ji ušlapali, byli to hodní a trpěliví koně).

            1. Páni, to musela být psina. Kde to bylo?
              „co čtvrt hodiny každému strčila čenich do oka, aby se ujistila, že spí“ (rofl)
              Jo, to moje holky jako malé dělaly taky, když se nebylo doma. Naštěstí je to přešlo.))

      2. Jak to, že nemůžeš chodit?
        (Rozáru napíšeš levou přední – když teda ty zadní nic moc. A do rádia dojedeš na kolech. Ti věřím.)

        1. Ale jo, je napsáno, a kupodivu i nahráno – mám úplně hloupě, ale hodně rozbité své špatné koleno (vrkala jsem na Kačenku v kočárku a přehlédla obrubník, já debil) :P

          1. To byl ale zlý a nevychovaný obrubník, že ti neuhnul!
            Tak koukej expresně srůstat. Kolena srůstají blbě, já vím. (hug)

  6. Neskutečný, jak paruka člověka změní. Jsem tě, Dede, vůbec nepoznala. Takže tomu „jenom“ věřím, žes to ty. :)

    1. No, ono mě nepoznalo víc lidí – a jak pravím, vlastní choť byl mou podobou upřímně zděšen :P

      1. Zděšen?! Si se překlepla a chtěla jsi napsat nadšen!! Vždyť ti to moc slušelo, klidně bys tak po odpolednách mohla chodit (happy)

  7. Vánoce 24.7. dnes už neznámého roku se taky moc povedly. To jsme měli čerstvě postavený velký dřevěný altán u chalupy a rozhodli se, že uděláme Vánoce. Vedro i na horách, nicméně v altánu stál obrovský vánoční stromek a pod ním dárečky. Podávalo se několik druhů rybí polévky, kapr smažený, kapr pečený, ryba v rosolu, bramborový salát, cukroví, vánočka – prostě klasické Vánoční pokrmy. Slavnostně oblečení jsme slavili Vánoce. Když se začalo stmívat projížděl okolo zahrady autobus s Belgickými turisty, kteří byli ubytovaní o kus dál nahoře v penzionu. Málem se nám naboural do zahrady. Zůstal stát a tůristé hojně vystoupili a už jely blesky fotoaparátů na plné pecky. Tak dostali ochutnat pečivo a zase pokračovali.

  8. Už dlouho jsem se za nic a nikoho nepřevlékala, nějak v tom taxíku není důvod. Nicméně byly doby – např. na chalupě jsme pořádali různé akce např. ve stylu „20.léta“, „Doba neandertálská“ – ta byla obzvlášť povedená! „Arabský svět“ apod. Svatbu souseda, který se ženil na zahradě své chalupy jsme pojali jako pohřební průvod, pánové v černých oblecích, dámy v černých šatech, na trakaři rakev… Když jel kolem starosta a matrikářka, tak nevěřili svým očím a to ještě netušili, že nás za chvíli uvidí znovu na té svatbě. A jedna z nejpovedenějších akcí byl prvomájový průvod. To jsme se převlékli za uklízečky, dělnice, ošetřovatelky dobytka, Jana vytáhla dokonce uniformu svazačky i s odznakem, šily se pionýrské šátky…… Pak jsme šli s hudbou z CD „Písně éry komunismu“ údolím a chudáci Holanďani, co byli na dovolené u svých přátel, co tam mají penzion, začínali v panice balit a chystat se na úprk. A takový večírek v pyžamech byl taky výživný – to jsme šli pěšky z chalupy do hospody, kde se to odehrávalo. Já v pyžamových kalhotách po tatínkovi, svázaných provazem v pase, protože tatínek byl postavy mohutné, v jeho obřím tričku a županu, za mnou soused v noční košilce své tchyně a natáčkami na hlavě a takhle se courali i ostatní (výjimkou nebyly papuče a bačkory). Mezitím přijel na parkoviště německý autobus se seniory a ti z nás málem měli infarkt.

    1. Jejda, hezké – a moc děkuji za inspiraci, určitě to kamarádům řeknu a třeba některý z nápadů použijeme. :-)

      1. U nás v Podj. se pseudoprvomájové průvody a oslavy pořádají už od 90. let. Ze začátku to byla veliká atrakce, že se jezdily davy lidí dívat. Jenže co se pořád opakuje tak se okouká a teď už se průvody s alegorickými vozy, pionýrkami, svazačkami a členy SNB v autentických uniformách nepořádají. Zůstaly jen ,,oslavy“ s projevy a dobovým oblečením + milice na to všechno dohlíží.

      2. Jj, taky jsme měli večírek ve stylu duchů a povedený byl černobílý. Tam platilo, že každý musel být buď černý nebo bílý. A to naprosto se vším – pleť, vlasy, oblečení…..
        Pohádkový byl také povedený. Já si určitě ještě vzpomenu jaké blbosti jsme vymýšleli.

    2. Karolíno, já si ještě pamatuju, když jsi o některých těch akcích psala v aktuálním čase… Ty Vánoce musely být úžasné :D

  9. Ad „Kdy jste se naposledy za někoho nebo něco převlékli vy?“ – protože jsme praštění a máme praštěné kamarády, převlékáme se často, naposledy teď v sobotu, kdy jsme na naší zahradě pořádali „1. ročník tradičního letního filmového festivalu Juranka“ (kdysi jsme totiž takovouhle blbost četli kdesi v novinách, že se pořádá 1. ročník tradičního brněnského plesu, tak jsme se tím názvem inspirovali). Byl červený koberec, byly dámy v dlouhých robách, v lodičkách na podpatku, některé v kloubouku, jiné s dlouhým šálem kolem hlavy, i boa se našlo. Pánové rovněž ve společenském, několik z nich mělo motýlka, no, vyblbli jsme se. Jinak to spočívalo v tom, že jsme se sešli s kamarády, dali si pivko a vínko, pojedli (smažila jsem kuřecí řízečky z cca 3 kil masa, byly různé saláty, ovoce, pečivo, pomazánky atd.). Až se setmělo, pustili jsme si (měli jsme regulérní promítací plátno, projektor a silné reproduktory) Tajemství hradu v Karpatech a pak ještě pro vytrvalce Adélu. Pěkné to bylo.

    1. No a pak se různě převlíkáme i přes rok. Jednak míváme vždy třetí listopadovou sobotu vodácký maškarní, vloni byl 30. ročník, míváme i maškarní Silvestry (každý rok v jiném stylu, už jsme byli Indiáni, kovbojové, květinové děti a upíři) a taky maškarní hromadné oslavy narozenin v jednom vodáckém klubu (ta poslední byla ve stylu „výměna pohlaví“ – já šla v obleku od MLP, on šel za kanoistku s příslušnými rekvizitami), no prostě, docela se vyblbneme.
      P. S. Dede, měly jste to hezké a ta paruka Ti vyloženě sluší.

      1. Aido, vy se fakt vyblbnete – musí to být paráda! Já se zatím převlékala (coby dospělá) za někoho minimálně, ale děsně mě to baví (Martina ne)
        Jinak jste pro pro filmový festival zvolili neodolatelné filmy! Mám dojem, že si Tajemný hrad v Karpatech zase naordinuju… (včera v Praze jsem blbě klopýtla (dělala jsem opičky na Katku v kočárku!!) a spadla bolavým kolenem na obrubník. Obávám se, že ani pálenka mi nepomůže, pane hrábě…:))

    2. Jééé – tak na zahájení filmového festivalu, tradičního, prvního ročníku, jste si lepší filmy nemohli vybrat! Já je prostě miluju – jak hraběte Teleke z Tölökö a adjunkta Déziho(A jsme v pérdeli pane hrábě) tak Dicka Cartera a komisaře Ledvinu (Dar přítele Mesra). Na začátek léta jak dělané …

      1. Největší úspěch měla hláška „posilněte nebožáka pálenkou“ (jak najdou adjunkta v tom listí), to jsme to na chvíli stopli a naléval se tulení mor. ;-)

      2. Mě nejvíc fascinujou názvy obcí – Vyšné Vlkodavy, Salašáry a hlavně ona vojenská pochodová píseň. Tu si pak pozpěvuju nejmíň čtvrt roku.

        1. To je prosím policajná pochodová! So sesternicou ju vyspevujeme na každej túre a výprave za hubami. „Populári karpatula ljubi svojho policára. Policía, policía, sympatika korpora!“ Do lesa po dlhej túre nepoznám lepšiu.

        2. Jo, názvy jsou tam skvělé, už to, že pěvkyně je Salsa Verde, neboli Omáčka Zelená, je úža :)

          1. My tak z legrace říkali jedné naší známé, byla operní pěvkyně. Bohužel už zemřela (a jako hrozně mladá), jmenovala se Yvetta Tannenberger, možná jste ji někdo znali, byla úžasná.

        1. Ježišmarjáá – tak ta je taky výživná. A jako děcko jsem byla okouzlená (a v podstatě dodnes)tím, jak Tóma Hluchoněmec projíždí lesy na parní koloběžce. Já myslím, co záběr, to klenot, co replika, to rodinné stříbro.

    1. Jejda, to jsou pěkné masky, úplně mi ten článek unikl, děkuju za odkaz. Takže neblbneme sami, jak vidím. ;-)

    2. Matyldo, letos jsi vypadala nezvykle, ale já hlasuju za to úžasné video (němý film) o stavbě vzducholodi. Tam jsi byla nepřekonatelná! :D

  10. Milá Huberto – jsi úžasná dvorní dáma, která dokáže zdolat mnohá úskalí v průběhu různých staletí, jež se vrhá do víru doby s nezměrným entuziasmem a odvahou! Navíc ti to moc sluší – a ovšem paní králce taktéž. Tleskám a volám bravo!!! (clap) (clap)

    Jinak já jsem trémistka, já bych divadlo hrát nemohla (ale moc se mi ochotničení líbí) … naposledy jsem byla za jednoho ze sedmi trpaslíků na maškarním u nás na Vrbici – bóže, to je už takových tři a třicet roků zpátky. Je pravda, že naše skupina byla oceněna jako třetí nejlepší maska a opravdu nás nikdo nepoznal.

    P.s. – tak mne napadá, když už máte ty krásné šaty a ty tu paruku – a šikovnou švadlenu a vlásenkářku v sousedství – co kdyby další hra vašeho ochotnického spolku byla výpravná a kostýmová …

    P.p.s. pořád přemýšlím, k jaké příležitost jsi si zakoupila onen překrásný šat? Tak nějak si nedovedu představit, že bys v něm uháněla se psy v les …

    P.p.p.s moc se mi líbí ta poslední fotka, jak Žofie vyjadřuje svá přání a ty se na ni díváš takovým tím pohledem „Jak ušlechtilé pohnutky máš, má královno, tak bych ti přála, abys je mohla uskutečnit! Dobře jsme tě vychovali …“

    1. Ygo, práce pod časovým stresem se osvědčila:)) A díky!
      K tvým PS:
      Samozřejmě, že už píšu kostýmovou hru! Ne historickou (na to nemám), ale se zcela dobovými duchy. :P Já ovšem budu v civilu – nevydržela bych hrát bez brýlí, takže role uštvané kastelánky padne na mě:)) Nikdo mě ale nepřipraví o potěšení si vymyslet duchy tří z nejrůznějších důvodů popravených dam (ta zazděná mohla dopadnout líp, kdyby dokázala ten jed správně dávkovat:))
      Zakoupení šatu – myslela jsem, že to byl záchvat šílenství, když jsem je našla v reklamě na facebooku a neodolala jejich historickému vyznění – ona historická móda sluší skoro každé postavě, že… Na co jsem myslela? Já nevím! Možná jsem si představovala, jak se do nich strojím třeba na cestu do Tesca:)) Ale teď věřím, že za tím byla Žofie:)) Teď už je z nich kostým, tak je po starostech.
      Vcelku jsi odhadla vztah dvorní dámy a její královny :D

  11. DEDE to muselo být skvělé.
    Kostým i paruka Ti sluší a vypadáš skutečně jako z doby gotiky.

    Kdy jsem se naposledy převlékla, tak to bylo v dětství o maškarním bále. Byla jsem za námořníka.

    1. Díky Míšo – tak třeba Martina jsem svým luzným zjevem kapku vyděsila:))) Ale nehádám se, pokud mě má radši střapatou, v tričku, kapsáčích a bagančatech se psima v závěsu (má nejobvyklejší podoba), tak mám vlastně kliku :D

    2. Vydesenie nechápem, lebo premena je to navýsosť pôvabná! Ibaže by ho vydesilo, že si tú bytosť nevedel spojiť s tebou, to by som potom ešte chápala (chuckle)

  12. Bouřlivých asi patnáct let dospívání naší Ivči, z toho deset let Plaňanského zvonění, to bylo mnoho rolí. Jednou jsme s Bimbem hráli v Kolíně měšťany, kteří služku nakaženou morem v noci odnesou za hradby. Vlastní matka a tchýně nás nepoznala…Nikdy by mne bývalo nenapadlo, že budu někde něco hrát, za svoji sošnost jsem se vždycky styděla, ale okolnosti a okolní mi mnoho vůle neponechali. Ať už naši skautští lékaři, kteří jako první inscenovali různé život ohrožující situace ( hrála jsem otrávenou chladící kapalinou ) či charizmatický nynější ředitel kolínského muzea. Nicméně jsem ráda i za tyto okolnosti, které mi život přinesl a snad možná ještě není všem dnům konec a zase něco přinese

    1. Inko, nebraň se nový příležitostem – je to osvěžující! :) A kašli na sošnost, lidi byli vždycky všelijací a po dlouhá staletí byli „in“ spíš ti sošnejší, protože to znamenalo, že se umějí otáčet tak, že nemají hlad :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN