KALIFORNIE: Cesta na jih, Palo Alto a Monterey

Ze San Franciska jsme vyjížděli za svítání. Nebyla v tom žádná oběť z naší strany, pokud šlo o brzké vstávání, stále nám pomáhal nezvládnutý časový posun. Byli jsme odhodlaní projet městem dřív, než se opravdu probudí a my uvázneme v jeho nekonečných dopravních zácpách.

 

Přejezd přes Golden Gate se vstávajícím sluníčkem naznačujícím další krásný den byl zážitkem sám o sobě. Napadlo mě, jak dlouho bych tu musela žít, abych ten most přejížděla bez toho, abych ho aspoň krátce neobdivovala:))

Výjezd z města po silnici č. 1 (ano, legendární Road No. 1 vedoucí po pobřeží Pacifiku) nabídnul pohled na „normální“ obytné čtvrti a musím říct, že co jsem viděla, to se mi líbilo. Fotky jsou pouze z auta, už jsme nezastavovali. Z „jedničky“ jsme zahnuli na dálnici č. 280 vedoucí středem onoho poloostrova, na jehož vrcholu květinové město leží.

 

 

Dálnice jako dálnice, leč tato převážně vede (ohleduplně) mimo obydlená místa, tedy vyznačovala se absolutním nedostatkem toaletního zámezí:)) Do Palo Alta, kam se z nostalgických důvodů těšil hlavně Martin, jsem tedy dojela zaslepená jedinou touhou – najít otevřené záchody. O půl sedmé ráno to byla opravdu výzva.

Nakonec pomohla kavárna, spolehlivě otevřený Starbucks. Dali jsme si tu snídani a vyrazili se podívat po městečku, které je ztělesněním Silikonového údolí – se Stanfordskou univerzitou v zádech a líhní technologických firem všude kolem. Svá ústředí tu mají například Hewlet-Packard (HP), EPRI, Amazon, Xerox či Tesla, vylíhli se tu Google, Facebook, Pinterest či Pay Pal. Městečko tvoří nízké domy, je tu plno zeleně, čisto, svěže a bystře – ta líheň nápadů tu na mou duši zanechává svoji nehmotnou stopu:))

Moc se mi líbila plastika zdobící Lytton Plaza – je to velké betonové vejce, které má povrch zbrázděný základními deskami a dalšími počítačovými vnitřnostmi. Popis zní hloupě, skutečnost je hravá, zajímavá a inspirující. V rámci prohlídky města stylem „chodí Pešek okolo“ jsme narazili na další náměstíčko (Cogswell Plaza), kde byla jednak volně dostupná wifi (takže jsme svižně po skypu zavolali domů) a jednak tam byl moc pěkný památník.

 

 

Memorial Grove je tvořen třemi urostlými sekvojemi – ale ne těmi velikými, co žijí jen ve vyšších částech Sierry Nevady (sekvojovec obrovský – sequoiadendron giganteum), ale jejich o něco štíhlejšími, zato vyššími příbuznými nelpícími tolik na nadmořské výšce zvaných v češtině sekvoj vždyzelená (sequoia sempervirens). (Zkuste si tento rozdíl pamatovat – zase na oba typy stromů narazíme:))

Jsou to prý nejvyšší stromy na světě, ten nejvyšší žijící má 115 metrů, některé poražené v předminulém století prý měly i přes 140 metrů. (Člověk prostě porazí všechno) Tohle ale byly vlastně ještě mladičké mimisekvoje, určitě jim nebylo ještě ani sto let a jsou schopné se dožít přes dva tisíce – pokud mají štěstí a nenarazí na lidi chtivé jejich úžasného dřeva. No, a tyto stromy byly vysazeny na počest třech policistů, kteří zahynuli ve službě místní komunitě.

Při procházce po místní hlavní třídě, která se jmenuje příznačně University Ave, jsme našli vedle běžných obchodů ještě dvě zajímavosti. Jednak futuristickou prosklenou prodejnu Apple, která se na toto místo vůbec neměla hodit, ale vypadala jako by tam vyrostla, a pak na obchod, kde nabízeli automatické asistenty.

 

 

Pojízdná věcička běžné lidské výšky s monitorem a reproduktory prý může sloužit jako neúnavný prodavač chrlící všechny požadované údaje, které by si člověk nezapamatoval, zatímco jeho lidský nadřízený vstoupí do procesu až bude-li žádán. Koukala jsem do té výlohy dost dlouho na to, aby mě napadla spousta nesmyslů – bylo to inspirativní!:))

Když jsme se vynadívali, sedli jsme do auta a přejeli o kousek vedle, abychom mohli obdivovat krásný areál Stanfordské univerzity. Tedy, jeho jednu maličkou část, neboť, jak jsme se poučili, samotný kampus má 700 budov (malé stavby se nepočítají), které leží na rozloze větší než 3300 hektarů. Pokud ale chcete vědět opravdu úctyhodné číslo, týkající se této univerzity, tak je to číslo 19. Právě tolik má prý aktuálně univerzita žijících laureátů Nobelovy ceny a pokud jsem dobře počítala, tak mají dalších dvanáct, kteří již nežijí.

Na to, že byla škola založena „až“ roku 1891 si opravdu nevede špatně:)) A jak píší, do tohoto seznamu jsou započítáni pouze vědci, kteří patří na zdejší fakulty. Nepočítají tak třeba Johna Steinbecka (Nobelova cena za literaturu 1962), který na školu dvakrát nastoupil a dvakrát z ní zase vypadnul:))

 

 

Areál je velmi krásný, ostatně koukněte na fotky. Rodinovy sochy byly překvapením, ale rozhodně ne nemilým. Jedna osobní poznámka: ano, zase jsem hledala restrooms, neboli záchody. Spolehněte se, že tam jsou, v moc hezkých domečcích. Proč ale musí být jeden domeček pro pány a druhý pro dámy a mezi nimi aspoň půl kilometru kampusu, je mi záhadou. (Ano, samozřejmě jsem ve chvíli potřeby našla domeček pro pány – ten pro dámy odtud nebyl ani v dohledu!:)) Jeden by čekal, že na místě nejintenzivnější koncentrace tvůrčích mozků široko daleko udělají oba domečky oboupohlavní, aby uspokojení oné základní lidské potřeby bylo prostorově efektivnější. No, co už. Nakonec většina zdejších domorodců jezdí na kole a tam nějakého půlkilometru nehraje roli. Turisté se mohou proběhnout:))

Ze Stanfordu jsme se vrátili na dálnici 280, abychom se za San José napojili na páteřní dálnici č. 101, ze které jsme před Salinas uhnuli směrem na Monterey. Naším cílem bylo koukat na oceán a pobyt zde měl být východiskem pro další cestu na jih po oné legendární přímořské silnici č. 1. Ovšem moje zdravotní trable a sesuv půdy důkladně blokující „jedničku“ už kousek pod Monterey nás nakonec přinutily změnit plány. V Monterey jsme zůstali dva dny, objevili prodejní řetězec Whole Foods Market (o tom později) a skutečně pilně obdivovali pacifické pobřeží s nezbytnými lachtany a tuleni.

 

 

Moc se mi například líbila uzavřená pláž, do které se dalo jen shora nakukovat, rezervovaná pro matky s dětmi – tedy v tomto případě tulení:)) Jak pravily cedule, na jednom pobřeží se tu setkávají sea lions a seals, tedy lachtani a tuleni. Zjistila jsem, že mám v českých názvech zmatek a musela jsem googlit, abych si to ujasnila.

Takže sea lions jsou lachtani, jsou hluční, družní, rádi se povalují na břehu (nebo na pontonech) chodí po svých poměrně velkých ploutvonohách, kterými se umějí klidně i podrbat za svýma viditelnýma ušima.

Tuleni jsou radši ve vodě, což je logické, protože jejich ploutvonohy jsou nevýznamné a na suchu se musejí plazit po břiše. Leč oč jsou jejich nohy víc k nepotřebě na suchu, o to lépe se jim s nimi plave – jsou hydrodynamičtější (přece nejsou aerodynamičtí, když plavou, ne?:)), zdaleka tolik neřvou a nejsou tak společenští, jako jejich nohatější bratranci.

 

 

Ale zpátky k Monterey. Moc ráda bych vám napsala něco o městě, ale nějak není co – ulice, domečky, na svazích u oceánu. Nenašli jsme nic, co by se dalo nazvat městským centrem v evropském slova významu, ale taky musím uznat, že jsme ho až tak nehledali. Byli jsme fascinování mořem a město nám sloužilo k tomu, abychom měli kde bloudit mezi místy, která jsme hodlali navštívit. To bylo tím, že to tam bylo oproti San Franciscu tak příjemně malé, že se nám nechtělo vytahovat mapu – přece trefíme! No, nakonec jsme vždycky trefili, ale občas to chvíli trvalo:))

Co jsme si nenechali ujít, je místní 17 mílová cesta zázraků „17-Mile Drive“ – tedy turistická cesta, za kterou se musí platit, abyste si užili těch nejlepších výhledů mezi Pacific Grove a Carmelem. Ok, platí se za kde co a my jste tak kvůli kdečemu přijeli, ne? Co mě ovšem nazvedlo je fakt, že do oné vyhlídkové cesty zařadili dva golfové kluby. Proč?

Přiznám se, že mě golfisté štvou – jednak si velmi často zaberou nejkrásnější místa sami pro sebe a jednak budují hřiště i na místech, kde jde o pustou zvrácenost. Co si myslíte, není v poušti v Údolí smrti golfové hřiště? Je! A samozřejmě tam pěstují trávu… A když už jsem u toho prskání, jestlipak víte, že když v Dubaji chtěli vybudovat golfové hřiště připomínající poušť, vozili si písek odněkud z druhé strany světa, protože v tom jejich se propadaly míčky? Asi se nedovedu vžít do golfového ducha, v této věci se ani nesnažím být objektivní.

 

 

Dobrá, zpátky na 17 mílovou cestu. Když jsem překousla golfové kluby, tak zbytek bylo čisté potěšení – pobřeží je tam krásné, pláže, skály a cypřiše – jak ty „divoké“, tak jeden opečovávaně osamělý, který tam prý roste už dvě stě let. To tuším není na cypřiš tak strašně moc, úžasné je to, že ho nikdo neporazil. Zdejší cypřiše patří do rodu Cupressus macrocarpa, což je středně vysoký strom, kterému se dobře daří na mořském pobřeží, kde jsou chladnější léta, ne moc studené zimy a bývá tam mlha:))

Fascinující zajímavostí bylo místo, kde proudy u pobřeží „vaří vodu“ – nechci si ani představit, jaké to muselo být, když loď hledala místo na přistání a omylem se dostala do takovýchto míst. Však je tu na pobřeží plno majáků – jako ostatně na každém mořském pobřeží:))

Dočetli jsme se, kolik různých zvířat (např. mořské vydry, velryby, kosatky delfíni), ptáků a ryb tady můžeme vidět díky tomu, že záliv Monterey Bay je plný mořských chráněných území (Soquel Canyon State Marine Conservation Area, Portuguese Ledge State Marine Conservation Area, Pacific Grove Marine Gardens State Marine Conservation Area, Lovers Point State Marine Reserve, Edward F. Ricketts State Marine Conservation Area a Asilomar State Marine Reserve) a jak psali na jedné z informačních cedulí, je to i důvod, proč je tu největší výskyt mořských vědců na čtverečnou míli široko daleko:))

 

 

Poté, co jsme vyjeli ze 17-Mile Drive jsme pro jednou zatočili na opravované mimoúrovňové křižovatce přesně tam, kam jsme chtěli a dojeli jsme do městečka Carmel By The Sea. Dlouhé jméno skrývá půvabné až pitoreskní městečko. Jeho centrum je taková španělská verze Hobitína a za slunečného dne vypadá, jako by ho postavili v Disney Worldu. Proč? Inu, dělá to ten pohádkový vzhled a davy turistů! Pokud máte čas, podívejte se na Street View na Google mapách – začněte na Ocean Ave a koukněte i do vedlejších uliček.

Třetí den ráno jsme sbalili do našeho 4Runnera sakypaky, poučeni nakoupili zásoby a vyrazili k horám. Dalším cílem byly sekvoje – tedy pro mě cíl, na který jsem se těšila úplně nejvíc.

 

 

 

Fotky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kalifornie_2017_-_Cesta_na_jih%2C_Palo_Alto_a_Monterey/

 

Tak co, našli jste na fotkách něco, co byste chtěli opravdu vidět na vlastní oči? Co a proč? A ještě – překvapilo vás něco?:))

Aktualizováno: 7.6.2017 — 23:06

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Skvělé čtení z životního výletu :-)
    Těším se na všelijaká ta mile postranní témata (príma detail ty dva veeelmi oddělené záchody :-) ).
    I když – jeden čas ještě v předchozím zaměstnání jsem s kolegy často jezdila do Brna, kde jsme školili. Jedna dáma (podotýkám, že jí bylo lehce přes čtyřicet) měla problém dojet celou trasu bez přestávky – protože se strašně styděla si říct.

  2. Dede to je zase krásné album! Zvědavě jsem si fotky prohlédla dříve, než jsem četla. A tak jsem ráda, žes napsala, že ta jízda za východu slunce nebyla „z donucení“ . Tuhle krajinu vůbec neznám, tak jsem se jen kochala a jsem ráda, žes sis dala práci s dokreslujícími popiskami. Nadchla mě série fotek ze Standforstké univ. (jak budovy, tak kostel) a na asistentční navigátory jsem jen vyvalila oči, že něco takového existuje. Městečko Carmel je všeobecně dost známé i proto, že tam bydlel (nevím, jestli ještě) Clint Eastwood a dokonce byl jeden čas i starostou, o čemž se v mediích dost psalo.

    V názoru na golfová hřiště se shodnu s tebou. Nejen pro zabírání krásné krajiny a výhledů „jen pro vybrané“, ale pro to plýtvání vodou, protože slanou se určitě tráva nezalévá. A při tom třeba na Floridě, kde se to golfovými hřišti jen hemží je trvale vody nedostatek – ať pitné, nebo té spodní. Kalifornii také tráví sucha, lidé nesmí zalévat trávníky atd. ALE golfová hřiště se musí zelenat, ať se děje, co se děje.

    Ptáci na plaza se anglicky jmenují Turns, nevím, jak je to česky. Jsou to moc hezcí ptáci. Na „naší“ plaza na Floridě jsem je viděla několikrát, vždy jen tak pět, šest. Zato o kus jižněji už jsem jich už dostkrát viděla celé velké kolonie (někde mám dokonce fotku). Vždy mě fascinovalo, jak stejně jako racci, všichni ptáci vždy stáli stejným směrem „do větru“ (asi by se jim opačně příliš čechralo peří či co). Na fotce ten vlevo bude zřejmě junior, ti jsou více do hněda, než šediva a na hlavách ještě nemají ty čepičky.

    1. teď jsem koukla do svého atlasu ptáku a je to „rybák velkosubý“ (druh rybáci lat. Sterna Hirundo).

    2. No, vida, jak se pěkně seznamujeme se zajímavostmi. Já věděla, že když dorazí Marička, že nám ledacos objasní. Takže ten ptačí frája s čepicí je rybák.
      A Carmel=starostování C. Eastwooda! Díky Maričko!

  3. Hlasuji pro tuleně a lachtany, ty bych viděla moc ráda a myslím, že jejich pozorování by se mi hodně dlouho neomrzelo. Oni při tom vyvalování se u moře vypadají tak šťastně! (inlove)

  4. Dede díky! Fascinující oceán a krásně zazvěřeno a zarostlinováno. Sekvoji bych měla ráda v blízkosti, no aspoň jsem se pokochala na fotkách. Ty sekvojové mimi by mi stačily. Je krásné, že vám dal život možnost to vše vidět a prožít, moc vám to přeji.
    Ještě dotaz, když nechtěli ev. platebky, to jste museli vozit sebou takovou hotovost nebo se v bankomatech dalo vybrat na karty, které jsou v Česku k dispozici?
    Těším se na další postřehy.

    1. Jenny, bankomaty fungovaly bez problémů, v obchodech to bylo na hození korunou – většinou ano, někdy ne. Člověk nikdy nevěděl. Když jsem se ptala v bance, tak pravili, že by to neměl být problém, že je to většinou interní politika jednotlivých prodejců, kteří se bojí prázdných účtů. Tak nevím – co jiného mi asi banka řekne, že? :)

    2. Jenny, jedno sekvojcové mimi máme na zahradě ;) Sázeli jsme před asi dvanácti lety třiceticentimetrovou rostlinku, teď je skoro nejvyšším stromem v zahradě.

  5. OTéčko – psala jsem to sice už na Hady, ale musím to dát i sem

    MÁME DOMA MAGORA ANEB RAKOUSKÁ ARMÁDA OPĚT SLAVNĚ ZVÍTĚZILA
    Tak dneska Terka obhájila magisterskou práci a tím úspěšně zakončila své mnohaleté vysokoškolské snažení. Řeknu vám, spadl nám velký balvan ze srdce… sláva ti, dcero milená. Vola zabijeme a tři dny se veseliti budeme (rofl)(rofl)

    1. Gratulujem!!! Pšijmi moji rúši, jak sa u nás hovorí (rose) A štátnice už boli? (nebiť prosím, ja už si to poradie fakt nepamätám…)

    2. Ygo, moc a moc gratuluju! (party) To je skvělé a Terka je borka nejen na koňském hřbetě (inlove)

      Eh, pamatuju si ty krásné dny, když se tak stalo u nás – vždycky jsem si říkala, že se opiju, až budou mít moje děti po školách, ale nikdy jsem to neudělala, páč to neumím. Ale cítila jsem se velmi povzneseně! :D

    3. YGO, vyřiď Terce, že s Jiřím od srdce gratulujeme!! A vám dvěma s Jeníkem blahopřejeme k tak všestranné dcerunce!
      Nesměle podotýkám – kus zabitého vola vezměte zítra s sebou.
      Já jsem napřed četla „máme doma maroda“ a lekla se, že nepojedete! Uff!

      1. Jo jo, nad kusem vola se bude dobře debatovat, jestli náhodou není ženský rod od magora megera…
        :* Nevezmete s sebou oslavenkyni?

        1. Děkuji všem, Terce jsem vyřídila. Oslavenkyni sebou nebereme, už nad ránem jede zpět do Čech, a v sedm hodin už bude zase v sedle – jó, prý tři dny nevyjdem z oslav, jsem zvědavá, jestli si aspoň večer spolu připijeme …

    4. Jejda, to je bezva, moc gratuluju!
      P.S. Jestli se můžu zeptat, co vlastně pak dělala za školu, když jí ta první nesedla? Nějak mi to bohužel vypadlo z paměti.
      P.P.S. Nám pro změnu včera naše adoptivní dítě (kamarád ve věku našich dětí, s kterým jezdíváme na dovolenou a letos nejspíš pojedeme zas) oznámilo, že bohužel propadlo a bude tudíž opakovat ročník. On je ale šikovný a chytrý, takže se o něj nebojíme, to dá, jen to holt bude trvat dýl.

  6. Jejda, to se tak pěkně čte. Moc vám přeju, že jste tam byli a že jste viděli tolik zajímavých věcí.

  7. Já bych určitě chtěla vidět to živočichově rozmanité pobřeží Pacifiku. Líbí se mi i Stanford, fotky z toho podloubí jsou nádherné, hra světla a stínu. Sochy Občané Calais vynikají svým umístěním. No a ta mimina sekvojí….
    Tak jako Matylda, doufám v poračování. Moc se těším na národní parky.

  8. Dede, je to krásné povídání. Mne moc dojaly ty sekvoje na památku policistů. Tak ať dlouho rostou a připomínají, že na ně někdo vzpomíná v dobrém.

    Tedy musím říct, že je naprosto zarážející nepoměr mezi počtem nobelovských vědců a záchodů. Vědec přece většinou dostane nejlepší nápad, když se zvedne od toho, co dělá, a zajde si… že by se v oněch končinách chodilo třeba na kafe anebo na svačinku?

    1. Je-li jasná přímá úměra mezi zvednutím se vědce za bohulibým účelem a počtem nejlepších nápadů na nobelovku, pak zde ve zmiňovaném S. vyjímka potvrzuje pravidlo? :-)

      1. No, vědci asi svoje zařízení mají v hojném počtu :D Já mluvím o těch venkovních, mimo hlavní budovy kampusu (wasntme)

  9. Moře, moře…
    ty vlny byly z těch fotek krásně slyšet. Na ty bych se vydržela koukat půl dne. Universitní kampus nádherný, má to ducha. A moc se mi líbí domečky v Carmelu. I ty detaily, drobnosti, ty tvoří právě ten genius loci daného městečka. Taky jsem detailista, taky vyhledávám místa, kterých si běžně člověk moc nevšímá, ale právě ty přehlížené detaily jsou tím opravdovým duchem daného místa.
    Taky se mi moc líbí, jak se snaží chránit zbytek své přírody, pozdě, ale přece. A funguje to, a lidi to respektují, obejdou se bez všelijakých ekoteroristů, kterým je v podstatě příroda u zadele, a kteří sledují jen své vlastní zájmy.
    Dede, strašně se těším na další vyprávění a fotky.
    Děkuju.

    1. Tečko, máš pravdu – Carmel byl plný půvabných detailů!
      A přírodu tam skutečně chrání, někdy člověk mírně skřípe zubama (zase jen po vyhrazeném chodníčku), ale ty desetitisíce lidí, co jejich nejhezčími místy ročně projdou, by to tam skutečně zdevastovali jen pouhou přítomností a chůzí

  10. Dede krásně jsem si početla.
    Fotky moc pěkné.
    A co bych chtěla vidět ? Moře.
    Je drsně divoké ale krásné.

  11. Tak jsme prohlídla fotky a musím říct, že: bych chtěla vidět tuleně a lachtany, moc se mi líbil ten kostel, sochy vypadají báječně, nadchl mě MAJÁK (jak jinak) a všeobecně fotky moře. Burgery nejím, tak mě nějak nezaujaly, zato ty domy s dlaždičkami hozenými k Mexiku se mi líbily moc. Tiše doufám v další pokračování :)

    1. Však jsem na tebe s tím majákem myslela! :) Pokračování budou, ale snažím se vám zajistit i jiné čtení, nemohu vás utlouct jen Amerikou :)

  12. Milá Dede – krásné fotky a zajímavé povídání. Tak co bych opravdu ráda viděla na vlastní oka, to je ten rozdíl mezi tuleni a lachtany v jejich přirozeném prostředí (rofl) . Jinak se mi líbí ten mexický nádech architektury.

    Poznámka: dosud jsem neměla nic proti golfistům a golfovým hřištím. Ovšem všeho do času – teď nad námi visí hrozba, že z jediné slušné louky, kde se dají venčit psi, aniž by hrozilo, že na každém kroku zakopneme o cyklisty (i když i tady se vyskytují), udělají golfové hřiště! Grrrrr – prý se tam ani nic moc nezmění, jen se vysekají určité partie – něco se naveze, něco odveze … a turistický ruch bude kvést od brzkého jara do hódně dlouhého podzimu … kreténi.

    1. Nevěř tomu, že se nic nezmění! Ani psí tlapka tam nebude smět páchnout do blízkosti, natožpak celý pes i s doprovodem. Na Vysočině, za Svratkou jsme jednou okolo takového šli a aniž si to uvědomili přešli jsme kousek toho jejich slavného grínu a to byl řev. Přitom golfista nikde žádný, jenom hlídač. Je to už hodně let, ale to jak se z toho nyní stává modla všech zbohatlíků…. Dřív hráli golf lidé, kteří měli o tento sport opravdu zájem a rádi byli venku, v přírodě. Dnes, to myslím současnost, je to IN. Ale to je bohužel u všech poměrně finančně náročných sportů.

      1. No právě proto jsem dost nasraná – je to jediné místo, kam se můžeme jít v sezónu projít celkem v klidu – jinak asi budu venčit o půlnoci nebo ve tři ráno. A samosebou, že se to tam změní … a ne málo.

        1. Golfové ihriská mám ťažko v zuboch a beriem ich osobne (punch) U nás za rybníkmi máme jedno skoro fungl nové, prechádzkové trasy zarúbané. V krásnych hubárskych terénoch v Senici za letiskom, kde sa chodilo na nádherné suchohríby aj dubáky, vykusli obrovský kus lesa, oplotili, skultúrnili umelými vodnými plochami a namiesto hubárov tam už majú prístup len členovia s tereňákmi 500×600 metrov s 18 výfukmi (cit. Lukáš Pavlásek :) ) Na hubároch pravda nikto nezarobil, že…

          1. Km, řeklas to přesně – golfová hřiště jsou v krajině zlo. Znásilní ji a zavřou pro všechny kromě mastně platících. Nemám to ráda a nenutím se k tomu.

            1. Vřele souhlasím s všemi předřečnicemi, protože 1) mám ráda přírodu, 2) pár novodobých golfistů bohužel znám, je to čiré zlo.

                1. Anebo nasyslit nějaké sysly (taky nemám ráda golfová hřiště).

                  (V Americe na to určitě mají psouny, jak ti dovedou hrabat…).

    2. V Liberci Radčicích takhle přetnuli cyklostezku golfovým hřištěm. Teď se musí do slušného kopce

  13. Dede, prohlédla jsem album, přečetla poutavě napsaný článek! Bezvááá! Budu prohlížet znovu, dnes s přískoky.

  14. Ziju v te zemi severne od U.S. a v lonskem roce jsme jeli Vancouer – L.A. Dolu rychle po dalnici, zpatky mnohem pomaleji ze zastavkama. Tez jsme navstivili Monterey a projeli 17-Mile Highway, ktera je uzasna. Starbucks je zarucena zachodova (a nejen to☕️) zastavka. Rest areas u dalnic maji take toalety, ale chapu, ze vzdalenosti jsou ponekud delsi nez v Evrope.

    1. Napiš někdy z Kanady! Budeme jen rádi :) A ještě kdyby bylo třeba pár fotek… (já vím, podej prst…:))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD