KALIFORNIE: Zamyšlení toaletní aneb hledej restroom! (03)

Hledání záchodů patří mezi nezbytné stránky přežití v cizí zemi. Jakmile opustíte vstřícné prostředí letiště, je to na vás. Je třeba se naučit, jak je u domorodců zvykem ona místa značit, zda a kde obvykle existují ty veřejně dostupné a jak se k využívání toalet stavějí v restauracích v případě, že tam nejíte.

 

Podoba amerických záchodů pro mě nebyla novinkou – ten prvotní údiv (šok to snad opravdu nebyl:)) jsem si odbyla už před lety v New Yorku. A proč údiv? Inu, ten ani tak nemá na svědomí netradičně podlouhlá mísa naplněná vodou, jako spíš ty kabinky. Slyšela jsem, že je to proto, aby se tam člověk nikdy nemohl zaseknout, ale ve skutečnosti mám dojem, že je tam všude vidět!:))

Kabinky začínají vysoko nad zemí (pamatujete se někdo na film Svědek s Harrisonem Fordem, jak se na záchodech ve stoje na míse ukrývá malý kluk, svědek zločinu, zatímco zlí hoši koukají zespoda po kabinkách a hledají možné přítomné?), končí nízko a vedle dveří jsou velmi znatelné škvíry. Uznávám, že klaustrofobie tu nemá šanci, jenže člověk si pak opravdu připadá jako na veřejných záchodcích:))

 

Typické kabinky – tohle je tuším ještě na letišti

 

Ona vodou naplněná mísa vzbuzuje v našinci chvilku jisté obavy (ano, může to cáknout:)), ale ve skutečnosti je to velmi chytrý koncept, hlavně v případě těch veřejných záchodů – mísa se tak skoro nikdy neušpiní a záchody je snazší udržovat čisté. Splachování je obvykle na páčku na boční straně nádržky, ale jak jsme se vzdálili od pobřeží, sem tam jsme potkali i u nás obvyklý systém „na čudlík“.

V Americe najdete toalety pod názvem restroom, což může být pro neznalého kapku zavádějící. Na letištích, nádražích, v obchodních domech to není problém. Záchodů je dost a jsou dobře označené. Totéž platí pro národní parky – i tady jsou záchody skoro na každém parkovišti, jen v divočině to bývají ty suché (vždy čisté a s dostatkem toaletního papíru) a není tam voda. V tomto případě se předpokládá, že si vodu na mytí vozíte s sebou (ano vozili jsme si:))

 

Zde je dobře vidět výška hladiny vody:))

 

Většina „parkových“ záchodů je unisex, tedy nejsou rozdělené na mužské a ženské. Takže jsem si tam zažila jisté zadostiučinění v tom, že když se na záchody stála fronta (v Yosemite), stáli tam muži i ženy. A celkem to odsejpalo, určitě rychleji, než v klasických frontách na ženských záchodcích:))

Jednou mě pobavila kreativita místních rangerů, když jsem na jednom z oněch suchých záchodů (fakt nevím kde – u sekvojí?) našla nápis: „Prosím, neházejte do záchodu věci, které tam nepatří. Hrozně špatně se nám potom vytahují!“ Eh, nevím, jestli vždy výhodou být člověkem s živou obrazotvorností!:))

 

Pro všechny bez rozdílu:))

 

Každopádně klobouk dolů před tím, kdo ten nápis vymyslel. Kromě patologických jedinců, kteří rádi z principu komplikují život ostatním, si myslím, že většina lidí se zasmála, uvědomila si, co práce s tím pracovníci parku mají a odhodila své odpadky do některého z mnoha odpadkových košů, kterých jsou národní parky taky plné.

Pokud jste ve městě a nikde nejsou žádné veřejné restrooms, musíte jít zkusit bistra a restaurace. Tam to bylo podobné, jako u nás. Někde problém nebyl, jinde měli na záchodech ceduli „jen pro hosty“, ale všude se dalo s trochou dobré vůle domluvit. Co mě trochu překvapilo, byl stejný nápis i na benzínové pumpě – ale byla jen jedna a bylo to u San Francisca. (Je pravda, že jsme se vyhýbali pumpám Shell, možná mají i v Americe stejnou politiku, jako v Evropě, kde se jim vyhýbám taky:)) Když jsem si šla vyžádat předmětný klíč, dostala jsem ho přidělaný na obušku. Jo, přesně! Na opravdovém obušku. Možné významy jsem si v duchu probírala radši až poté, co jsem klíč vrátila.

 

Typický suchý záchod

 

Potíž se záchody na pumpách kolem silnic tedy není ani tak v přístupu personálu, jako v jejich nepředvídatelné hustotě. Někde jsou relativně blízko u sebe, jinde máte pro jistotu cedule, které vám na dané silnici označí, za jak dlouho bude další možnost tankovat – ta největší vzdálenost, kterou jsme zaznamenali, byla 97 mil a opravdu si nedělali legraci.

Když jedete po dálnicích tak pumpy nebývají hned u ní (jako u nás), ale obvykle musíte někam z té dálnice sjet, často ze silnice ani tu pumpu a případné přilehlé obchody ani nevidíte. Což, a to musím poznamenat, často ovlivňuje řidičovu ochotu stavět, zvlášť, když se řidič domnívá, že spěchá!:))

Každopádně tu platí – stejně jako u čehokoliv – že se zkušeností to jde líp, a trávíte pak méně času s opoceným čelem ve snaze někde, ale fakt kdekoliv, nějaký záchod najít:))

 

Medvědoodolný odpadkový koš

 

Odbočka odpadová:

Ve všech horách jsou odpadkové koše odolné proti medvědí zvědavosti a touze bufetit. Některé jsou jen známá „kolíbka“, něco jako u nás u kontejnerů na šatstvo nebo na malou elektroniku, jiné jsou sofistikovanější. To musíte strčit ruku do plechového tunýlku a v něm do stran zmáčknout čudlíky a koš se otevře. Jak se ukázalo na jedno parkovišti, neměli s tím potíže jenom medvědi – ta paní byla fakt moc ráda, když jsem jí ukázala, jak na to. Já na to přišla hlavně proto, že jsem děsně zvědavá:))

 

Ještě zpátky k medvědům – tohle je zabezpečený prostor pro ukládání jídla. není bezpečné nechávat jídlo ani v autě…

 

 

PS: Pořídit fotodokumentaci na veřejných záchodcích znamenalo čekat, až budu v celém zařízení sama – to zas tak často nebylo:)) Takže co mám, mám!

 

Další fotky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kalifornie_2017_-_Toaletni_etuda/

 

A jaké máte s hledáním toaletního útočiště v cizích krajích vy?:))

Aktualizováno: 24.5.2017 — 20:41

67 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. V BDR maju zachodky aj na fotobunku – strcite ruku pred snimac a splachnu sa, u niektorych mate aj samocistenie, stlacite gombik a umyju sa. Ale aj v Nemecku som uz zazila hajzliky ako zo 4. cenovej,
    Len jedno na americkych WC nechapem: Preco je sedaacia doska rozdelena???

    1. Yetti, to rozdělení prkýnko je pouze na veřejných toaletách, v domácnostech jsou „celá“ 🙂 Myslím, že je to kvůli čistotě, já to vítám a je to výmysl tak v posledních 20 letech. Nevím, jak ostatní, ale já si při malé potřebě na „veřejné prkýnko“ nesedám, jen si co nejníže přisednu (aby nestříkalo!) Ale drive se mi běžně stávalo, že jsem vešla a prkýnko bylo „pocákané“. Tohle střední dělení tomu zabrání. Když už opravdu nutně musím na velkou, na prkýnko si rozložím toaletní papír, někdy jsou dokonce k dispozici hygienické papírové „lemy“ na celé prkýnko, což oceňuji.

  2. tak, milé dámy, dočítám toaletní historky, skvěle podané, resp. hutné komentáře k nim…až jsem vzbudila našeho bílého kočkoura 😀

  3. Chichi, já jsem poprvé – poněvadž mě nikdo neupozornil – na veřejných záchodcích v USA oběhla několik kabinek, než jsem zjistila, že stojící voda zřejmě neznamená ucpaný záchod. (chuckle)
    Jinak včera jsem byla překvapená i na oné místnůstce v jednom RD tady v Čechách, u rodiny se dvěma malými chlapečky. Na stěně tam byla pánská mušle v mini provedení, v barvě zelené, uvnitř s červeným mlýnkem, který se zřejmě měl pod proudem roztočit. V akci jsem neviděla, neboť starší mládenec byl ve školce a mladší tomu ještě nedorostl. 🙂

    1. Hančo, když jsem to viděla poprvé, měla jsem stejný pocit:))
      Ta mušle pro chlapečky – to musela být výzva! 😀

  4. Jó kdyby tak ten záchúdek byl opravdu všude, kde člověk potřebuje, ale stalo se mi zrovna teď na dovolené, že, jak píše Jenny: ven to musí, a zrovna kde nic tu nic. Byli jsme na pláži u Atlantiku, ten se činil, jak nejlépe dovedl a já potřebovala velice velmi. A v té veliké tísni mi posloužila skálička místo stěn a dveří a pak balvánky, které jsem umělecky navršila na tu svou hromádku (whew) Ještěže tam kromě nás téměř nikdo nebyl.

    1. Eh, kdybych já měla spočítat, kolikrát mi poskytla úkryt přiroda… 😀 Jednou dokonce i v Americe – při přejezdu tuším White Mountains, když jsme byli na dostatečně pustém místě a dostatečně vysoko nad mořem, aby tam nebyly pouštní jedovatky… 😛

    2. Mě se tohle stalo v Mariánských Lázních.
      U Lesního pramene veřejné záchody zavřené a mě se chtělo moc a moc. Naštěstí tam bylo křoví a to mě zachránilo.

  5. Bohulibý článek dnes máme! :-)Štó sdělat, ven to musí! Se divím, že státy EU nemají nařízeno,jak se to má dělat a do čeho, včetně rozměrů. V Americe by se mi to asi líbilo, myslím, že u nás to doznalo také změn, i když….
    Nejlepší na benzinkách jsou ty nerezové, co se samy umývají a pak taky WC a sprchy v těch vyspravených formulích, zavřeš za sebou a pustí dalšího až je čistá. Zažila jsem i turecký na Akropoli, to byl fakt zážitek, místní personál zrovna stávkoval, ostatně stávkuje asi dodnes. :-)) Kolem královského paláce?? nebo co to bylo, ani náznak záchodku, turistů plno a park s odérem neskutečným. Nemůžeš najít? Tak jdi podle much.
    Můj milý domácí záchůdku, budu tě po celý život opatrovat a celou dovču na tebe myslet. Dede, díky za toto téma, dobrých rad není nikdy dost.

    1. Hi, hi Jenny, ta závěrečná modlitbička k domácímu záchudku, tak ta mě dostala.
      Ale že je to dnes kouzelné, lidské téma, Dede, boduješ! Holt je to řešení situace, kterou i anglická královna musí absolvovat …..

    2. Automatika je fajn, dokud funguje. Ale když se takové věci zamotá software, tak se pak jeden nestačí divit 😛
      Eh, vzývání vlastního záchůdku se mi moc líbí – dokázala bych si ho i prožít 😀

  6. Článek mi připomněl některé mé zážitky, například naprosto strašlivé rezavé a špinavé veřejné záchody v Burgasu. Nelze opomenout toitoiky oblíbené na veřejných akcích. Pokud je to vaše jediná možnost, protože jste na té akci účinkujícími, dospěli jsme časem k vymoženosti zvané visací zámek. Dámy od šermu si prostě jednu toiku vybraly a důsledně ji zamykaly. Klíček byl na všem ženám známém místě. Jen jsme nesměly zapomenout nad ránem odemknout, aby nám ji místní žumponoři mohli vyčistit a vypláchnout 🙂

    1. Toiky… já vím, že na akcích je to nutnost, ale jinak kdybych měla volit mezi toikou a keříčky, volím to druhé 😀

      1. Obvykle jsme v nějakėm parku a tam porostu moc nebývá a taky do nėj chodí celou noc pánové, co pijou jedno pivo za druhým… prostě to je stinná stránka akcí.

  7. Dede fakt miluji tvé postřehy, všimneš si věcí, které jsou nám už tak obyčejné a zaběhlé. Nevím proč, ale zkratky WC (ač je to angl. „water closet“), či OO se tu vůbec nepoužívají. Tedy za to WC bych ruku do ohně nedala, ale běžné to určitě není. Když k nám prvně přiletěli bratr a švagrová, první noc jsme zůstali v Atlantě v motelu, protože se chtěli podívat do jejího centra. Pár minut po ubytování, ťuká bratr na náš pokoj, že prý asi ucpali záchod. Neucpali, jen nevěděli o té louži, co po spláchnutí v míse zůstane a mě vůbec nenapadlo je na to upozornit. Hodně veřejných toalet zde funguje na čidlo. Takže jakmile za sebou zavřete dveře, záchod se sám „předspláchne“, pak jakmile se znovu postavíte, také zareaguje a spláchne a pak při otevření dveří za vámi pro jistotu spláchne ještě jednou. S těmi mezerami máš také pravdu, ale jde o zvyk a dokud jsou záchody stále „jen pro dámy“, tak mi to nevadí (uznávám vyjímky jako třeba v Yosemite). Navíc se mi ještě nestalo, aby někdo stál přímo u „mých“ dveří. Některé kabinky jsou pravda dost úzké, ale zase se jich do místnosti vejde více a to je mi přeci jen milejší, než širší kabinky, ale jen jedna nebo dvě. Divadlo, kam jezdíme má dvě scény, ta hlavní je opravdu velká. A naštěstí tomu odpovídá i množství záchodů. Na dámských je snad 15 možná více kabinek a ženy mimo ně jsou jen ty u umyvadel proti kabinkám. Ostatní stojí frontu v takové zrcadlové předsíňce se zrcadlovou stěnou, nebo na chodbě, která z ní vede ven. A slušně čekají, až se některá kabinka uvolní. O přestávce bývá ta fronta pěkně dlouhá, ale právě pro to množství kabinek (ano dost úzkých) to rychle odsejpá a myslím, že všechny dámy si za těch 15 minut stačí odskočit.

    Odbočky z dálnice při dlouhých jízdách také bedlivě sleduji právě ze stejného důvodu. Aviza o další možnosti záchodu si také všímám a většinou tak v polovině jízdy raději manžela upozorňuji, že tam musí sjet, i když třeba on ještě nepotřebuje ani benzín ani záchod . Protože kdo ví, jak daleko bude pak ten další. Navíc, když jsou ta rozmezí opravdu dlouhá a musí se ještě kus (někdy fakt pěkný) z dálnice sjet, je to často nervák. Protože na dálnicich to nejde si v nouzi jen zajet ke kraji a najít vhodný keříček (ani tam nejsou, je tam jen široký travnatý pruh nebo bariéry). To jde jedině na nekonečných a většinou úplně prázdných dálnicích placatou pustou krajinou (jako včera zmíněná Nevada), kde člověk vidí v obou směrech na míle daleko, že nikdo nejede a pak ani ten keřík nepotřebuje.

    Ano „mezinárodní záchody“ to je velice výživné téma. Můj strašák je ten v letadle. Kdykoliv jsem letěla do Prahy sama, na záchod jsem si s sebou brala i kabelku. Jak známo na takových záchodech se jedna fakt pomalu neotočí a navíc se splachuje minimem vody ale maximem vcucávajícího vzduchu. Se mnou to „spláchnutí“ vždy pěkně cuklo a jak jsem se tam byla nucená různě točit a mačkat, vždy jsem trnula, že mi do mísy něco nenávratně spadne.

    1. Díky Maričko, moc jsi mě potěšila – však já taky používala tvé postřehy, pomáhaly mě se rychleji orientovat. A poznala jsem díky tobě i chipmunka! (inlove)

  8. Já jsem měla nejlepší záchodový zážitek v Káhiře. V roce 2001 v říjnu jsme se jeli potápět do Rudého moře. Zářijové události v New Yorku nám trochu zkomplikovaly cestu, protože všechny lety na všechna menší letiště byly ten podzim zrušeny, zůstala jen pravidelná linka z Prahy do Káhiry. Díky tomu jsme museli absolvovat dlouhé přejezdy autobusem a pobyli o den déle, a to v Káhiře. Odlet byl nad ránem, ubytování už jsme neměli, tak jsme trávili noc na bazaru. Přihlásily se potřeby a bylo to třeba řešit. Něco jako veřejné záchody v té čtvrti není, takže zbývají restaurace. Do jedné jsme se usadili a já vyrazila. Personál mě nasměroval ke schodišti, které se ztrácelo kdesi v temné hlubině pod zemí a končilo u dvěří, nad nimiž chabě svítila vysílená žárovka. Podle smradu jsem byla na správném místě. Strčila jsem do dveří, ale ty se zevnitř razantně přibouchly a mužský hlas mě vyzval „Wait!“. Za chvíli se dveře otevřely, v nich stařec vysušený jak mumie s kufijou na hlavě a obřadně mě zval dál. Velká místnost tonoucí v hlubokém šeru, u jedné nalakované stěny rigol v podlaze (tedy pisoár), u něj řada chlapů a všichni na mě civěli. V rohu jediná kabinka, kam mi stařec ukázal. Z díry v zemi vyvěralo cosi, co naštěstí skryla milosrdná téměř tma, měla jsem pocit, že ze všech stěn na mě skáče žloutenka, úplavice a nevím, co ještě. A navíc ticho jak v chrámu páně, takže veškeré moje konání bylo zřetelně slyšet. Poté mě stařec ještě přišoupnul ke špinavému umyvadlu, na plechovém tácku mi podal kousek mýdla, já mu rychle šoupla nějaký ten bakšiš a klidila se odtamtud. Když jsem vycházela, viděla jsem, jak se chlapi znovu otáčejí čelem ke korýtku a znovu se rozproudil hovor. Nevím, kdo z toho měl tehdy vlastně větší zážitek 😀 .
    Pokud jde o „průhledné“ kabinky, taky jsem zažila bezva situaci v obchodním domě v gruzínském Tbilisi. Kabinky prostě neměly žádná dvířka, takže to celé byla prostě věc veřejná. No, potřeba byla silnější, než rozpaky.
    Byly tu zmíněny různě dlouhé fronty na pánských a dámských záchodcích. Jela jsem trajektem z Neapole na Ischii, šla jsem na záchod a ejhle, tradiční situace. Fronta na dámách se vinula i po chodbě, na pánech jako obvykle nikdo. Záchody tam byly jen kabinkové, a tak jsem usoudila, že se nikomu žádná újma nestane, a šla jsem prostě na pány. Fronta dam na mě nejprve koukala pohoršeně, ale když pak viděly, jak rychle a v pohodě jsem pořídila, vzaly si některé ze mě příklad.

    1. Tapuz, nikdy jsem nebyla v severní Africe a mám dojem, že bez toho ještě nějaký čas přežiju – inu jiný kraj… 😛
      Jinak dámy odskakující na neobsazené pány jsem už taky zažila – a nejméně jednou jsem to udělala sama (wasntme)

      1. Však já už tam taky pár let nejezdím a důvodem rozhodně nejsou špinavé záchody. A jsem si víc než jistá, že tyhle země mě už nikdy víc neuvidí. Myslím, že dnešní zprávy to jednoznačně potvrzují.

    1. Díky, zkusím si poslechnout (když budu mít trpělivost – nemám ráda videa, radši čtu…:))

  9. Toto je nosné téma 😀 😀
    Tak přidám taky zážitek – nějak těsně po ´89 jsme jeli autobusem do Bibione. No a začínaly prázdniny, do toho kontroly na hranicích – prostě kolona se zastavila a my všichni tam v tom vedru stáli… už nevím, jestli šest hodin nebo víc, ale šest určitě.
    Po nějakém čase přivezli coby humanitární gestu cisternu s vodou, ale ten druhej problém jaksi vyřešen nebyl. Skončilo to tak, že jsme v řídkém lesíku přidřepávali družně jedna Evropanka vedle druhý, už se to prostě neřešilo, neb řešit nešlo…

    1. Zano, zaseknutá kolona a žádný záchod v dohledu – to je jedna z nočních můr. Už jsem si to zažila, byť zatím jsem měla vždy kliku, že jsem to (někdy tak tak) vydržela „do civilizace“ (blush)
      A naprosto chápu princip přežití – neřešilo se to, protože se to řešit nedalo…

  10. Nejzajímavější záchodový zážitek mám z Bulharska. Že tam jsou turecké záchody, různé často pochybné kvality asi většina návštěvníků čeká. Ale v jedné lepší restauraci (pro nás stále levné) měli turecký záchod De Luxe. S tím si fakt vyhráli k dokonalosti. Masivní madla, pohodlné vyhřívané protiskluzové opěradlo, pryžové nášlapy, čidlo na automatické splachování a bidet. Vše sladěné v elegantní bílé. Nevěřil jsem, že je možné vylepšovat takovou hrůzu jako turecký záchod 😀

    1. Hm, tak to bych ráda viděla! Měl přijde turecký záchod nepohodlný tak nějak „od přírody“ a nevím, jak to může jeho luxusní verze vylepšit 😀

      1. Kdysi dávno můj táta vymyslel teorii, že turecký záchod je geniální způsob, jak urychlit provoz. Nikdo na něm totiž zbytečně dlouho nevysedává 😀
        Nejspíš ani na luxusním, natož pak v kempu 😀

      2. To mně taky, ale je fakt, že na nohy tam byly zarážky, tak to o něco pohodlnější bylo 😀

    2. Já jsem slyšela teorii, že turecký záchod je zdravější. V této pozici lépe funguje břišní lis a je menší riziko hemoroidů. Ovšem ani tahle teorie mi názor na něj nevylepšila…

      1. Ano, to jsem taky slyšela, a nedávno jsem někde na netu četla článek na toto téma a tam psali, že se to dá napodobit, když si sedící člověk podloží nohy stoličkou.

        1. Ano – vezla jsem tuhle Jendu na Surgal klinik do Brna a tam nabízeli právě tuhle speciální stoličku k WC míse – akorát že Jeník tam byl zrovna s porouchaným kolenem, které nemohl ohnout … a kdyby byl nucen používat tuhle stoličku, tak se – s prominutím – ani nevys … nevyprázdní. (rofl)

          1. No ale v těch zemích musí potom všichni mít úžasnej smysl pro rovnováhu, když dokážou tohle provozovat i s jednou nohou nataženou před sebe, když mají stejné potíže jako Jenda 🙂

  11. Checheche – krásné a nosné téma (rofl) . Jelikož se pohybuju po cizině velmi blízké a to ještě až posledních dvacet roků, tak nijaké zvláštní toaletní zážitky nemám. Jenom si vzpomínám, že když jsme poprvé vyjeli do Chorvatska (ještě autobusem rok po válce – teda rok po Jugoslávské válce, aby nebyla mýlka), tak pan autobusák zastavil na obrovském parkovišti Plitvice (taky pěkně matoucí, neb Plitvičky jsou odsud dalších 200 km) a ponuře prohodil „Včil všichni čurat do hotelu, neb je to poslední civilizovaný hajzl, který odteď potkáme!“

    Dále si vzpomínám, jak jsem byla překvapená záchodem na rakouské dálnici u Gratzu, kde všechno bylo na nožní fotobuňku (chuckle) . A to mi připomíná, jak i u nás už je osazována sanitární technika v různorodém technickém provedení – a potom před umývadlem provádím různé prostocviky, abych donutila vodu téci – a nakonec zjistím, že právě tady je docela normální kohoutek na otočení (chuckle) ….

    Jo a nemohu nevzpomenout na toaletní zážitky vojenské, jak o nich často a rád mluví Jeník – nejvýživnější téma je kolotoč. Podle jeho popisu jsem pochopila, že to byla jáma, kolemž ní v jistých rozestupech byly zatlučeny kolky. Uživatelé tohoto důmyslného zařízení přišli, hodili opasek kolem krku, stáhli spodní část uniformy i strenclama, chytli se kolku a podřepli, natočeni zadní částí směrem k jámě, přitom vedli příjemnou konverzaci se spolusekolotočujícími. Jeník říkal, že byli i takový frajeři, kteří při tom stačili i nonšalantně pokuřovat. Ovšem byl velký průser, když už byla záchytná tyč stářím opotřebovaná, neřku-li nahnilá či nalomená … následky ponechám vaší fantazii (rofl)

    1. Eh, Ygo, tenhle vojenskej zážitek mi přimpomněl kdysi neuvěřitelnou situaci z knížky Král krysa – je vidět, že i vylučování může být společenskou záležitostí 😛

      1. Hehe a co Betty MacDonaldová – Vejce a já 😀
        Jak paní Kittlová seděla na hajzlíku, dveře dokořán a konverzovala s návštěvami!

        1. Anebo Švejk. Kterak jednou pan generál poctil pluk svou přítomností, zrovna když vojíni dřepěli nad výkopem… a Švejk jediný zvládl vzdát čest 😀 .

  12. Dede, se zájmem čtu tvůj cestovatelský deník (já cestovatel nyní již jen po české kotlině)se takto alespoň virtuálně pokochám. K tomuto tématu bych měla jednu nyní již úsměvnou vzpomínku na záchody v kempu u moře v tehdejším NDR. Šlo o jakýsi dlouhý dřevěný barák, kde byla vykopaná hluboká a dlouhá jáma, nad ní z prken s kulatými dírami sezení a mezi jednotlivými dírami přepážky. Ovšem vysoké tak, že i poloze sedícího konajícího člověk viděl hlavy ostatních. O vůni se raději rozepisovat nebudu. Snad to byl pozůstatek po kasárnách, či po čem. Když to naše tehdy malá dcera viděla, odmítla zde konat potřebu a chtěla jít do lesa, který byl nedaleko. Ovšem tento nápad mělo bohužel více lidí.Jak jsme byli šťastni, když jsme kemp po několika dnech opouštěli !!!

    1. Eh, milá Jiřino, musím souhlasit s tvojí dcerkou, ani já bych v takovém kempu nechtěla být, byť by byl jinak krásnej 🙂

    2. Když jsme jeli poprvé Lužnici bylo enormně málo vody, takže jsme skončili v táboře a 4 dny seděli na Harrachovce. Tehdy byla restaurace a vše zavřené a i když pod cestou bylo v té době tábořiště, byly zavřené i záchody a umývárny k němu. Stálo nás tam tehdy hafo a hafo jich projelo i před námi. Na záchod se tedy chodilo do lesa, někteří s lopatkou, jiní bez. Les nad Harrachovkou je hodně v kopci, v něm spousta cestiček a steziček. Chůze po cestě byla značně pro odvážné, neb pro příkrost se špatně zalézalo dále do lesa. Týden po našem odjezdu se jely jakési mezinárodní závody na kolech……

  13. DEDE mluvíš mi ze srdce.
    Vždy v oné zemi, kterou navštívím zjišťuju, jak je to se záchodky. Chodím často, abych nemusela letět na poslední chvíli.

    V Římě prakticky neexistují veřejné toalety.
    Ale zato u každé památky jsou a dobře značené.

    Ve Francii jsem nenalezla odvahu vyzkoušet jejich kulaté záchodky na ulici. Prostě jsem měla pocit, že by se ty automatické dveře otevřeli zrovna v té době, kdy já bych vykonávala potřebu.
    Velmi zvláštní záchodky mají v Centre Pompidou v Paříži , funkční ale velmi zvláštní výzdobou.

    Ještě za doby komunismu, jsem byla na zájezdě v Budapešti a tam navštívila záchody v hotelu Hilton. Pozlacené kohoutky, všude mramor a toaleta se spláchla automaticky po odchodu z kabinky. Byla jsem tehdy jak v Jiříkově vidění.

    1. Míšo, neotevřely by se 🙂 svého času byly i v Praze na Václaváku 🙂 mají stejný mechanismus jako toalety ve vlaku vyšší trídy. ale ten pocit je fakt divný 😉

    2. Míšo, tvoje pocity sdílím, ale už jsem ty záchody použila, protože jsem neměla na vybranou – naposledy právě v San Franciscu 🙂

  14. Haha! Jak milé, když jsou to jenom nohy, čouhající zpod dveří! Byli jste někdy v SSSR, potažmo v Gruzii? My, z mladické nerozvážnosti, ano.
    Na jednom větším nádraží se tělo přihlásilo o své, tak kam? Da děvuška, je to tamhle, očeň krasivo! Bylo to tam. Krasivo bíle vykachlíčkovaná místnost s řadou kójí. Jak jistě tušíte, koje neměly dveře a ani mísy. Měly na zemi vykachlíčkovaná stupátka, vsjo krasívo. No a skoro všechny byly obsazené, obojím pohlavím. Já jsem ale musela! I vydala jsem se kolem řady, jen jsem si nebyla jistá, jestli mám zdravit. Tváře tam dřepící byly přívětivé, tak jsem, abych něco nespletla, sekala jen letmé úklony hlavou. Pánbůh mě měl tenkrát rád, poslední kóje byla volná i když se tam někdo úplně nestrefil. Ale aby mě Pánbůh úplně nerozmazlil, musela jsem si tu řadu projít ještě zpátky. Ale to už bylo dobrý, už jsme se znali!
    Takže americké záchody, úplná pohoda. Jeden nesmí být cimprlich!

    1. Jé – a to jsem si vzpomněla – taťka kdysi dávno byl na zájezdu v SSSR právě v těchto středoasijských republikách. Nejvíc ho zaujali záchody v Chivě. To byly klasické dřevěné budky, ale zrada – spodní okraj dvířek začínal ve výšce hlavy sedícího středně velkého člověka. Taťkovi, který měl taktak vojenskou míru, zakrývaly akorát tak čepicu. Ale domácím to vůbec nevadilo, protože ti chodili do pouště – vyhrábli dolík, přičapli v těch svých burnusech a posléze odcházeli do slunce …

  15. Díky Dede za zajímavý článek.
    Rest room jsem už jako sousloví vstřebala a zapamatovala si (člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit). Zlaté kabinky s pohodlnými sedadly, zvlášť pokud je tam i místo na kolena. A jsou-li čisté a s papírem, dá se přežít i ta trocha ne-soukromí.

    Naopak naprosto příšerný byl turecký záchod v Čierné nad Tisou. Jak jsem normálně ráda ženská, tam mne mrzelo, že nejsem chlap a nemůžu konat již ode dveří… (blush). Holt hygiena odpočinkových prostor je vizitkou národa.

    1. JJ, turecké záchody v Rumunsku jsem brala jako kolorit, k té zemi to prostě patřilo. Ale v Čiernej nad Tisou?? Asi bych se snažila hledat keříček… I když ve městě nebo na nádraží člověk nemá na vybranou, že 😛

  16. Zachodky v USA jsem resila pred dvaceti lety, zkusenosti mam stejne. Vsude toaletak – jemny! toaletak a zachody i v kazdem koute divociny. Odskakuji si Americane do prirody jen tak nebo to vzhledem k obavam o zahlednuti ci pod hrozbou vysokych pokut proste vzdycky vydrzi az na misto k tomu urcene? Ja uz nevim.
    Nejhorsi zachod byl v mcDonaldu v Las Vegas. Rozbity, spinavy, bez toaletaku. Snad jedina vyjimka za celou mesic trvajici cestu.
    Na Flore maji v OC velmi zvlastni damske zachody. Steny kabinek nesahaji az na zem, konci kvuliva praktickemu uklidu ca 10cm mezerou nad zemi. Podlaha je cerna. Lestena. Se zrcadlovym efektem. Zamknes, drepnes, sklonis hlavu a …. koukas eee do oci vedle drepici. Neskutecne. Zlate americke kabinky s centimetrivou mezerou mezi dvermi a ramem!

    1. A zase. Zase jsem zapomnela pochvalit clanek a prubezna hlaseni a postrehy a fotky. Je to fajn, ze se s nama o dojmy podelis, Dede!

    2. Eh, milá Evo, efekt lesklé podlahy znám, ale určitě ne v této míře 😀
      Zajímalo by mě, jestli si architekt tento efekt vyzkoušel na vlastní… no oči 😀

  17. Také ve mně tato záchodová dvířka způsobovala nepříjemný pocit, že sedím opravdu na veřejném místě. Ten pohled na „vyčuhující“ nohy byl opravdu neskutečný. Dostali jsme vysvětlení, že je to z bezpečnostních důvodů, kdyby se někomu udělalo špatně, tak aby jej mohli vytáhnout…. snad ano (?)

    1. Vlastně jsem dostala stejné vysvětlení – tedy ještě i s tím, aby mohl člověk vylézt i v případě, že by se zablokoval zámek… Třeba to tak opravdu bude! 🙂

      1. Jestli to začnou dimenzovat na bigmacové jedince, tak tam ta dvířka nemusí být vůbec 😀

  18. No tak tohle je téma, kterým odmala žiju. Bohužel naše maminka opravdu ze všech měst a zemí, které navštívila, měla nejbarvitější zážitky s hajzlíky. Tyhle malé dveře měli také třeba v SSSR, ona se na nich cítila velmi trapně. Fascinovaly ji toalety třeba v Japonsku, teď si tak uvědomuji, že je docela škoda, že to někde nesepsala. Pár zážitků jsem sdílela s ní a ten maďarský byl velmi komický. Bylo to v roce 70, když jsme jeli do Jugoslávie a stavovali se na oběd na jedné rybářské baště ( jen tak OT – od té doby jsem nevzala sumce do úst ) a potřeba WC byla akutní. Doptat se jakoukoli řečí jinou než maďarštinou bylo nemožné a to je moje máti polyglot. Alespoň směr nám ukázali. Tam v chodbě dvoje dveře, na jednich nápis, na druhých jiný, žádný piktogram a obě místnůstky totožné. Dodnes nevím, zda jsem šla na pány či dámy

    1. Hm, myslím, že speciálně v Maďarsku by bylo fajn, kdyby v označování kabinek používali hlavně návodné obrázky! 😀

    2. Tohle jsem v Maďarsku zažil taky. Jim vážně nepřijde nutné cokoliv označovat obrázkem 😀

  19. Dede, víš, že v Kalifornii je zavaleno kus dálnice? Tentokrát to ti nahoře nestihli, byla jsi tam dřív.
    Tvůj cestopis je moc zajímavý a fotky nádherné.

    1. Maruško, já mám dojem, že to jen pozdě doputovala zpráva – ten sesuv tam byl chvilku předtím, než jsme tou silnicí měli jet 🙂 Proto jsme jeli z Monterey ne dolů kolem oceánu, ale rovnou k sekvojím (nod)

  20. Krásné téma Dede! Kdysi si z naší dámské posádky dělal legraci jeden kamarád a doporučoval nám vydat speciálního průvodce po hornorakouskych záchodcích 😀

Napsat komentář: Eva B. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN