BTW: Pod dekou

Zahlédla jsem ten nápis kdesi na FB a rozesmál mě. Bylo tam napsáno: Pokud si myslíte, že jsou ženy slabší pohlaví, tak si v noci zkuste přitáhnout deku na svoji stranu!

 

 

Vzpomněla jsem si na časy, kdy jsme s Martinem spávali pod jednou dekou – obvykle to byly dovolené v krajích, kde je praxe jedné obrovské deky pro spící pár brána jako norma. Zjistila jsem, že je to zvyk, který rozhodně nechci následovat. Nemá s tím nic společného láska či další atributy funkčního vztahu, zato s tím zásadně koliduje můj způsob spaní.

Kdyby člověk prostě jen pod dekou spal, nebyl by to až takový problém. Jenže já se do deky nejrůznějším způsobem celá nebo po částech chumlám a balím. Kvůli zimě, pohodlí, či jen rozkošnického vědomí měkkosti a jemnosti materiálu, kterým se ovíjím.

Pokud je jedna deka míněna jako sdílení tepla s druhou osobou, pak to u mě nefunguje. Asi tak, jak to píšou v tom memu… když je pod společnou dekou teplo mě, tak Martin mrzne, páč mu tu deku ukradnu. A to nemluvím o tom všem vrtění a neklidu, který mi ruší spaní, když se nemám čím ovinout. Já si i za horka ráda vezmu místo deky plátěné prostěradlo a aspoň minimálně se zavinu. Že by nějaký atavismus?:))

 

A tak se dnes zvesela ptám: Co vy a vaše deka? Jste ochotni ji v noci sdílet, nebo máte spíš separatistické tendence? Zkoušeli jste delší dobu spát pod společnou dekou? Tedy… myslím s člověkem, předpokládám, že psi nebo kočky deky nekradou, maximálně přilehnou:)))

 

PS: Fotky nejsou ani ilustrační, jen jsem je tuhle našla, když jsem hledala v archivu něco úplně jiného a přišlo mi, že by se vám mohly líbit. Téma je „V práci“:))

 

Daník (2008)

 

Kazan (2008)

Aktualizováno: 14.2.2017 — 21:57

70 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Sdílení deky je moc pěkné téma :-) Nedávno jsem vedla hovor se svou dcerou, která žije v Itálii a stěžovala si na místní poměry ohledně spaní :-) Jak je to hloupý zvyk sdílet jednu velkou deku/peřinu na manželské posteli. Večer se nevyspí a připadá si, že vede po nocích život siamského dvojčete. Každý pohyb na jednom konci peřiny se projeví na druhém konci peřiny a o klidném spánku nemůže být ani řeč. Prý si musí pořídit 2 peřiny, jako je to běžným zvykem u nás :-) Navíc jim v nohách spí kočička Angie, která večery považuje za nejzábavnější momenty dne, takže se prochází z jednoho konce postele na druhý. Ale mladí to vydrží! :-)

    Já momentálně spím pod jednom dekou se štěnětem. Vzhledem k tomu, že ložnice máme v patře domu a tím pádem je cesta na noční a ranní venčení dosti dlouhá, zůstávám spát v obývacím pokoji, kde za francouzskými okny do zahrady to má pejsek úplně nejblíž k vykonání potřeby. Jakmile se osamostatní, bude spávat sám na svém a já pozici na koženém gaučíku ráda uvolním :-)
    Do té doby prožívám lehká muka a často spím se psem za krkem a se srolovanou dekou v nohách. Svůj spací úbor jsem musela doplnit o čepici/kapucu, kam schovávám vlasy. Pejsek mi je s oblibou tahá, okusuje, žmoulá atd., ráno vypadám jako po zásahu vlasové stylistky, které to moc nevyšlo :-) Už se těším na svou postel, svůj polštář a peřinu. A nebudu si nikdy stěžovat, že můj muž chrápe :-)

    1. Ale Šárko, ono snad není nutno spát se štěnětem v posteli. Určitě by mu stačil pelíšek u postele…

      1. Ivo, pelíšek u postele má, ale jak už to tak bývá, v nepozorované chvíli se souká do postele :-) Ve štěněcím věku jde spíše o to častější venčení, tak jsem se uvolila k tomu, abych přespávala nějaký čas na gauči. To lidské teplo pejsky přitahuje :-)

        Gauč stojí za klavírem, což je zóna, kam pejskové vždy měli vstup povolený :-)

        1. No – obávám se, obávám, že těžko budeš pejska odnaučovat, že odteď už spíte každý sám …

          Ale to gaučování se štěnětem mám ještě dobře v paměti – však je to rok a nějaký ten den, kdy jsem taky zalehla na gauč v obýváku, abych se štěnískem nemusela v noci z ložnice, jež je v patře … po čtyřech dnech (teda nocích) utrpení jsem to vzdala a radši chodila po těch schodech – následky spaní na gauči pociťuji dodnes (aspoň mám ten dojem).

          Poznámka – zatím se mnou Ernest v posteli nespí (on stačí kocour Zikmund), ovšem všeho do času – Toya na to došla taky až v osmi letech … osm roků jsem spala v pozoru – z jedné strany mi přilehla duchnu Toya, z druhé Zikmund (rofl)

  2. Jazykový dotaz:To deka ako deka?napr,.volakedajšie Larisy.U nás sa spí pod paplónom,ale niektorí/napr,.JA/majú z duchny z jemného peria z husí z prieadok.To perie dávam každý rok čistiť-chodia takí“svetskí“ majú stroje vyčistia,prevzdušnia.Tú duchnu mám teraz modernú je prešívaná-perie potom nebehá hore dole.Je to poľahoda Celá sa zamuchlám od brady až po päty,vytvorím si bublinu a je tam teplúčko.V spálni nekúrim.No teda ani náhodou jedna a ešte deka pre dvoch!!

    1. Je to TA DEKA a spí se POD DEKOU.
      Všechno, čím se přikrýváme, je PŘIKRÝVKA. A ta se pak dělí na DEKY a PEŘINY.
      DEKA je tkaná látka, jednovrstvá, není ničím plněná – je třeba vlněná, flísová, bavlněná, někdejší Larisa je taky deka.
      Když je v tom peří, tak je to PEŘINA. I u nás se tomu říká taky duchna.
      To, v čem je místo peří syntetické vlákno, je prostě pokrývka, ale říká se tomu i deka nebo peřina.
      Jak vidíš, je to dost chaotické a běžně se to moc nerozlišuje. Každý tomu říká, jak je zvyklý. Nejběžnějším a nejčastějším výrazem je asi DEKA.

      1. A abych tě popletla ještě víc, tak deka může být taký vlasový porost a duchna postarší brněnská dáma (narozdíl od pomladší brněnské dámy, jež se zove mařka) … ó čeština jest jazyk bohatý (rofl)

      2. Viem, že deka je ženského rodu.Myslela som,či sa deka volá náš paplon,alebo je deka ako napr.larisa-za socíku deka v roznych farbách,tou sme sa prikrývali len tak cez deń,alebo sme na dekách ležali v tráve a opaaľovali sme sa. U nas na spanie sa prikrývame paplónom alebo perinou.Ale fakt čeština je veľmi košatý jazyk.

  3. Také spíme každý pod svojí příkrývkou a také se ráda zachumlávám (nebo podle potřeby odkopu). Podle teploty se zabaluji buď do teplé peřiny, do vlněné prošívané deky, v horku pak do prostěradla(flanelového, nebo jen tenké bavlny) bez přikrytí neusnu. A mám na zachumlávní systém. Na noc musíme mít čerstvý vzduch a jednou z dvou oken je „v mých nohách“. Když je v ložnici zima, nejprve začnu kopat, abych si pod peřinou vytvořila co nejrychleji teplo. Pak si přikrývku podhodim pod nohy, udělám si takový štuclík, aby mi netáhlo, nefoukalo na nohy. No a zároveň musím přikrývku vytáhnout preventivně co nejvýs pod bradu, udělat si „zásobu“. Protože když se Woody přijde položit mezi moje lýtka,svojí vahou vytlačí dolík a přikrývku mi stáhne dolu. Já spím dost klidně, převážně na zádech. Ale někdy se přeci jen ráda přetočím na bok. To pak zase potřebuji mít dost postranní „látky“, kterou si zasunu podél nohou, protože jinak se mi nepříjemně slepí kůže (hlavně na stehnech) a to nemám ráda. Prostě přikrýt se pro dobrý spánek (navíc s kočkou) je docela umění. Kdysi jsme spali pod jednou velkou péřovou prošívanou dekou, ale došli jsme k závěru, že v noci strávníme příliš času „rezáním pilou“ a ten již zmíněný průvan, když jsme k sobě byli otočení zády. Takže už dlouhá léta máme každý svoji. Ale když jsme žili v „ledových státech“, tak v zimě jsme tu velikou deku přehazovali přes naše jednotlivé, aby na nás opravdu odnikud netáhlo i když jsme se každý v té svě vrtěl jak bylo libo.

    1. Maričko přesně takhle se balím taky. Nohy do štuclíku, a když jsem na boku, tak si jednu nožku zabalím, aby se mi nelepily k sobě a netlačily kolena o sebe.

  4. Zažila jsem společnou deku v hotelu a pokaždé to bylo utrpení. Krom nemožnosti se zabalit se s ní ani nedalo pořádně pracovat, anžto to byl těžký kus. Děkuji, nechci!
    Mimochodem, tuto zimu jsem objevila mikroplyšové povlečení a zamilovala jsem se do něj. Heboučké, měkounké! A hlavně – v ložnici máme chladno a na spaní větráme, tak mi vždy chvíli trvalo, než jsem si svůj prostor, byť obalená peřinou ze všech stran, zahřála. Ale teď v mikroplyši není peřina nikdy studená! To je lahoda! :) Už jsem v obchodě s povlečením byla třikrát, stále přikupuji, pro sebe, pro mladé, prodavačky už mě vítají. (rofl)
    Fotky jsou bezvadné, milá Dede! A zatímco Daník se tváří jako velký šéf, Kazana zřejmě kancelářská práce poněkud vyčerpala. (rofl)

    1. Hančo? A není to na pohmat jako umělotina? Vídávám to v nabídkách. Také nemám potuchy, jak je na omak mikrovlákno.

      1. Mikrovlákno vyzkoušené nemám, ale mikroplyš je jemný a opravdu moc příjemný, je radost v něm ležet! :)

      2. Alex je to moc příjemné na dotek (jako chlupaté hračky co dnes prodávají) a teploučké. Mě od koupi odradila představa toho, že kdykoli se otočím, budu mít spací triko omotané napevno kolem sebe. Ale třeba to tak není. Láká mě to taky. ;)

  5. Zase budu za exota.
    Spíme pod jednou velkou přikrývkou 2x2m. z Ikey. Nemáme s tím problém.
    Ráda ukrádám teplo, mívám problém usnout, když mám ledové nohy. Naopak nemám tušení ,jestli se ve spánku někdo z nás vrtí, otáčí, stáčí do klubka nebo natahuje. Asi to vnitřně registruju, ale nebudí mě to.
    Myslím, že je to prostě zvyk. Stejně, jako někdo spí, když mu pod oknem jezdí celou noc tramvaje.

    1. Sem se lipnu. Jsem taky exoticka … spime pod jednou dekou, nijak si ji nekrademe a ani nevim, jestli na me v noci tahne. Pac ja jak si lehnu, pritulim se a prikreju, v tu ranu spim. Spolecna deka mi vadi jen, kdyz je jeden z nas nemocny. Pod deku 2x2m se vejdeme i s detma a s kocourem:). Ale na spani uz to neni. To jsem pak ja ta, ktera usinani vzda a jde si lehnout do uvolnene detske postele.
      Jak mi jedna deka nevadi, tak nesnasim anglicky a americky zvyk zastrkavat okraje deky, resp. deky a prehozu pod matraci. To v tom nekdo opravdu dokaze spat?! Nebo to vsichni, stejne jako ja, proste zpod matrace uvolni, a pak teprve se dokazi poradne prikryt a usnout? Wendulko? Maricko? Hano? Jak je to?
      No a pak jeste musim mit pri spani otevrene okno. I kdyz je venku mraz a v pokoji pak deset stupnu :).
      Chlupatcum na fotkach prace slusi!!! Mensi chlupatci, ti kocici, si na klavesnici pri praci lehaji… bod pro psa :).

      1. Evo, a co teprve ve špitále, tam zahrnují konec deky taky pod matraci. Já jsem to vždy vyrvala, abych si mohla pohodlně zmuchlat peřinu, jak jsem zvyklá. Ráno před vizitou mě sestry málem sežraly.

      2. Třetí exot :) Pod dekou 2×2,20 spíme s MLP od začátku společného bydlení. Neradi spíme vedle sebe a přitom dekou oddělení. To jedině v případě nějaké té choroby. Máme i spojovací spacáky ;)

      3. Evo, pro rodiče mého manžela je tohle běžné, já taky nechápu jak v tom spí. Pořád je to v Británii normální způsob stlaní postele. A hlavně dávat jednu velkou deku nebo peřinu pro dva lidi. Chris měl jednu velkou king size peřinu když jsme spolu začali bydlet, ale urychleně jsem koupila dvě double peřiny, 2x2m, protože já se potřebuju zamotat ze všech stran.

  6. Už jsem jednou psala, že kdybych si musela vybrat mezi jednou dekou a rozvodem, bude to ten rozvod (devil) .
    Nechápu, jak tohle někdo může dobrovolně dělat, to přece nemá s institucí manželství (nebo čímkoliv podobným) co dělat… Jediné, co mě napadá, je, že je to pozůstatek časů, kdy lidi přišli z pole nebo fabriky tak servaný, že jim bylo jedno kde a jak spí…

  7. Celou noc se do své deky zamotávám a různě odmotávám. Takže ta velká deka je pro mě šílená. Mimochodem, Dede, pamatuješ si tu v Brightonu? :)

    1. Jo! (rofl)

      Pro ty, kdo nemohou pamatovat – sdílely jsme s Matyldou hotelový pokoj – s jednou postelí a jednou dekou :P

      1. Tohle jsem jednou zažila ve Francii. Na koncertním zájezdu jsme s kamarádkou nafasovaly v jedné rodině širokou manželskou postel s dekou zalisovanou pod matraci jako prkno :D Vyřešily jsme to tak, že jsme mezi sebe nacpaly jeden velký polštář.

  8. Taky jsem vyznavač vlastní deky pro každého. Já se do ní zabalím a zavrtám se. Kdepak se dělit. Navíc se v posteli vrtím a obracím celou noc.

    Ale máš pravdu DEDE v Itálii v hotelech jsme měli deku společnou. A musím pochválit mého muže, protože mě v noci láskyplně přikrýval, aby na mě netáhlo.

    1. Míšo, tvůj muž je zlatíčko :)
      Ostatně Martin se chová podobně – nejspíš už rezignoval. Pokud jde o deku v noci, jsou nejspíš ženy definitivně silnější pohlaví! :D

  9. Jsem hamoun na přikrývky. NIKDY bych nesnesla mít společnou přikrývku, byť by byla sebevětší ]:) .
    Mám ráda svoje teplíčko, smrádeček a pohodlíčko ]:) .

  10. Jsem dekový separatista – pod jednou dekou se nevyspím a nevyspím. Jde o to, že je tam pořád ten fuk, který vznikne mezi těly, kterým mi táhne na ramena. A ramena (a taky nohy) musím mít zabalená – stejně jako Dede i v létě aspoň povlečením – jinak jsem nešťastná. Jediný, kdo může pod mou deku, je Zikmund. Naučil se to až poslední měsíc – myslím, že to dělá z nudy, protože od Vánoc nemůže samostatně rajzovat po venku (má zavřené okýnko do sklepa) a tak vymýšlí kraviny a toto je jedna z nich – dá si večerní misku granulí a pak čeká, až nadzvednu deku a šupne mi do klína.

    Jsem ráda, že žiju ve společnosti, kde je normální mít každý svou deku (rofl) .

    A teď jsem si vzpomněla – jeden čas jako děcka jsme spávaly všechny tři v manželské posteli – já jako nejmladší uprostřed na té fošně, co postele dělila (rofl) a o duchnu jsem se musela dělit s Máničkou nebo Danuškou – to byly galeje. Nejenom že se mi ta deska zarývala do zad, ale to bylo furt „Nevrť se!“ nebo „Lehni si na bok!“ nebo „Ty fakt neumíš ležet na zádech a mít natažené nohy?! Když je máš skrčené, tak nám sem táhne!!“ nebo „Běž si spát s Danů!“ nebo „Běž si spát s Máňů!“ Jaké bylo pro všechny vysvobození, když po pár měsících jsem konečně dostala vlastní gauč – a od té doby nesnáším dělení se o postel, nota bene o přikrývku!! Nene, pěkně každý do svý postýlky …

    1. Jé Ygo, jako obvykle, když se rozepíšeš, tak mě taky pošleš na cestu do vzpomínek:)) Takhle jsme kdysi usínali u babičky – já a brácha s bratrancem, když jsme byli úplně malí a vymohli si, že chceme být spolu. Jen usínali, protože pak jsme byli roznesení do pelechů na podlaze, případně (pro ty menší) do dvou proti sobě postavených a svázaných křesel :D
      Moc dobře si pamatuju, jak to ve středu postelí tlačilo! (chuckle)

  11. U nás je posteľová deka paplón a deka je deka (chuckle) . Na oboje som háklivá, potrebujem sa tiež baliť a kukliť (a potom prípadne rýchlo odkukliť, keď ma náhodou poleje horúčava). Cítim všetky miesta, ktoré nie sú dokonale zakryté, ťahá mi tam. Koľkokrát stačí 5 cm medzi posteľou a okrajom prikrývky a zobudí ma to. Milujem svoju gaučovú dečku, mám veľkú ale ľahkú, z takého mäkkého chlpatého plyšu, neviem presne ako sa ten materiál volá, ale som na nej závislá. Veľmi nebezpečné je mať ju poruke na gauči pred telkou, lebo začína to tak, že ešte sediac si hovorím už len toto si pozriem a idem k počítaču robiť, len na chvíľočku si k tomu ľahnem, len troška sa zakryjem … a ďalšie čo viem je, že je pol deviatej večer a treba ísť so psom a potom spať :)

    1. Ježiš, nějakou takovou deku jsme před lety asi taky měli – každý, kdo se do ní zachumlal, nejpozději do 10 minut usnul, ale fakt každý.

  12. Daník mne rozněžnil…. deku mám svoji,je moje a nepučím a nepučím, ani ve dne ani v noci…. mám tu jednu francouzskou 220 x 200 cm, taky se o ni nerada dělím….a ze spaní,když mi někdo chce deku popotáhnout,kopu…

    1. Takovou deku jsem koupila předloni k Vánocům Honzovi. Když ji rozbalil, tak byl jak pětileté děcko, donesl si ji k nám do ložnice a balil se do ní jak do palačinky. Teď v ní spí stylem půl deky pod sebou, zbytkem se zakryje…

        1. jj,je,koupíš povlečení na francouzskou deku … nebo podle rozměru 220x 200…každej to značí jinak.

  13. Jedině vlastní, taky se do ní potřebuju zabalit, což do společné nejde, a navíc mi taky vadí ten fuk uprostřed, jak tady psala Yga. Tím strašně táhne.
    Ale tu deku si musím k zavinutí rychle připravit hned, jak si lehnu. Musím si ji hned popotáhnout nalevo, abych jí tam měla velký kus připravený na zavinutí, a napravo zůstane jen celkem úzký pás. Protože hned za chvilku, jak dolehnu, přichází tygři a ukládají se mi po pravé straně na tu deku. Stačí, když se tam uvelebí Matýsek s Filípkem, dva šestikiláci, a s dekou nejde ani hnout :D . No a přece je nemůžu nijak vyrušovat, posouvat nebo vyhánět, že.

  14. Deka není problém, problém je polštář. Kocour chce zásadně spát na mém polštáři, nejlépe nad mou hlavou. A tak se posouvám dolů aby zlatíčko mělo dost místa.

  15. Ad dotaz na margo deka – zásadně se nedělím a společnou deku jsme nikdy nesdíleli. Dobrá poznámka s prostěradlem – když je teplo, i to prostěradlo fakt stačí, bez něj už je „zima“ nebo nepohodlno, bez ohledu na okolní teplotu. Nebo v Řecku na pláži jsme spali pod širákem a pod takovými těmi rychleschnoucími osuškami z Decathlonu, asi je všecky znáte, ty jsou taky dobré.

  16. OTéčko a SOS dohromady
    Děcka, znáte nějaký prostředek na uvolnění úplně zabetonového nosu? Nemám ani tak rýbu (akorát mi z něj teče, jak když pustíš tenkým čůrkem kohoutek – sice málo, ale nepřetržitě), jako opuchnutí sliznice – jednou za čas se mi to stane. Nejedná se o nachlazení, ale spíš o alergii.

    Momentálně vypadám jak dement – furt s otevřítou hubou. A představuju si, jak mám do nosu vražené trubky, kterými tam proudí životadárný vzduch (rofl)

    Poznámka – nevím, jestli jsem ještě v Kalifornii (jak jsem byla před chvílí) nebo už zas doma (jak jsem byla ráno). Tohleto přesouvání v čase a kyberprostoru je dost nevyzpytatelné (chuckle)

    1. Nevím, co poradí další, ale z mé zkušenosti – Sanorin-Analergin (kapat do nosu) + nahřívat (do malého rendlíku horkou vodu plus pár kapek TTO*, nad to hlavu zakrytou ručníkem a hluboce vydechovat a nadechovat dokud to vydržíš). A horká vana a pak hned postel – se samostatnou, nedělenou dekou. A nějaký paralen k tomu.
      *TTO je samozřejmě starý známý tea tree oil, někdo ale dává třeba odvar z nějakých bylinek, třeba z majoránky.
      Ale stejně myslím, že zrovna tyhle rady všecky dobře znáš a že Ti nepíšu nic nového. Tohle jen prostě před nedávnem pomohlo mně, taky jsem byla úplně „zabetonovaná“. A nebo se poraď v lékárně, určitě Ti pomůžou.

      1. Počkat, počkat, počkat – myslíš Sanorin do nosu a Analergin jako tabelety, nebo je nějaký přípravek „všecko dohromady“? Tu první verzi dělám.

        Fakt je, že mne to chytlo dneska ráno v robotě – je evidentní, že jsem alergická i na práci (rofl) – akorát nevím, jestli to mám říct i šéfovi :O

        1. Sanorin-Analergin jsou kapky do nosu, normálně ke koupení v lékarně. Jo, jen se doporučuje užívat je max. týden.
          A četla jsem i rady, že tyhle věci urychlí i nějaká antihistaminika braná na pár dní ve formě pilulek (Zyrtec, Xyzal, Claritine apod.), ale jestli je to pravda, to netuším.

          1. Antihistaminika by měla pomoci, splasknou sliznice, ale 100% to není. A bacha, na někoho působí silně sedativně, takže raději vyzkoušet doma, aby nedošlo k nějakému maléru při řízení auta.

          1. Vyskúšala by som aj ten Claritine, jak píše aida, ten je navoľno. Zyrtec, Xyzal, Dithiaden, a pod. sú u nás na predpis (preto pred každou dovolenkou obieham kamarátky alergičky, aby mi niečo prepustili zo svojich zásob, lebo pri mori mám do 3 dní slnečnú… ach jak rada by som ju teraz mala…)

                1. Tak hlásím, že Sanorin-Analergin se již nevyrábí … jinak mám furt hlavu jak pátrací balon, teď jsem došla z venku, kde se to trošku zlepšilo, ale ne o moc. Tak možná, že to není alergie, ale docela normální rýma, Uďo – teším se, až bude večer, já se naložím do té vany a ten frňák se mi uvolní. Teď ještě nemůžu – musím jet pro Jeníka, pak pokrmit divou zvěř, udělat večerní kolečko a pak, pak – ještě že tu vanu máme (rofl) – a ještě že mám sama pro sebe pelíšek s dečičkou.

                  1. To jsem nevěděla, že se už nevyrábí. Naposledy jsem jej kupovala někdy vloni (nebo že by předloni? – my moc nebýváme nemocní).

                  2. YGO, už pár let mě občas něco takového trápí při rýmě, navíc v kombinaci s děsným kýcháním (tak 10x za sebou, je to dost na udušení). Mám na to preventivně napsané Clarinase, což je nějaké antialergikum. Je to asi pěknej utrejch, ale pomůže mi, potřebuju tak 1 – 3 tablety.

    2. Ygo, SeptoNazal spray. Pomohl mi, když jsem se po zavření pusy začala dusit, a to skoro okamžitě. Drž se, dusivá rýma je pěkně protivná.

  17. Ještě k fotkám – zatímco Kazan si říká „Už aby byl fajront!“ Daník vypadá velice zodpovědně.
    Moc hezké vzpomínací fotky. (h) (h)

  18. Ale kradou, a jak! Bylo kouzelný mít pod každou rukou jednoho chlupatce (pes+kocour), ale dávám přednost samostatnému zavrtání. Máme prodloužené přikrývky, protože nutně potřebuju mít zavrtaný krk i nohy a obojí mi s normální délkou nešlo. Nezvládám spát ani přitulená, i když bych ráda, ale pro spánek potřebuji svůj prostor, ve kterém si vytvořím svoje teplíčko a z kterého se mi ráno strašně nechce. Ještě jednu věc potřebuji pro dobrý spánek – čerstvý vzduch. Se zavřeným oknem se v noci budím a větrám a stejně špatně spím. Takže máme pootevřeno pořád.

    1. Četŕstvý vzduch a teplá deka – idelání :)

      Chichi, představuju si kocoura, jak se snaží z tebe stáhnout deku. A tahá, a tahá… pes se přidává… (rofl)

      1. Na tohle je spíš expert Vašek, 2x se zavrtí a on je zabalen a ty nikoliv. Taky už má vlastní přikrývku (krátkou, tedy standartní) a k sobě jej pouštím jen když se ráno vzbudí dřív a vrtí se.
        Ti 2 zrzavci spali jako miminka, ale zkus každou noc spát vzorně na zádech s přilehnutými rameny a bez možnosti se vrtět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD