VÁNOČNÍ POHÁDKOVÝ TÝDEN: Vánoční generálka

Logo_pohádkyAneb pohádka o princi, který dělal všechno možné proto, aby se nemusel oženit – věnováno Kubovi a všem stejně smýšlejícím mladým mužům:))

Na královském hradě byly vánoční přípravy v plném proudu. Ve velkém sále zdobili obrovskou jedli, v kuchyni leštili celé sady stříbrných příborů, v přípravně na obrovském stole balily šikovné ruce komorných a komorníků hromady dárků pro všechny zámecké zaměstnance a jejich děti. Všude smích, všude písničky.

Jen princ Radan seděl zhnuseně v křesle a vztekle kopal do podnožky. Takhle si nechat zkazit Vánoce! Prý – pozítří je Boží hod, Eulálie s rodiči přijeli na svátky, tak vás dneska večer zasnoubíme. Krucinál! Pod stromeček má přece čtrnáctiletý kluk dostat čepici, rukavice, šálu, knížku, hokejku anebo něco takového, ale nevěstu? A ještě tu husu Eulálii? Tak to tedy ne, milí rodičové! Vy argumentujete tradicemi, tak vás utluču vaší vlastní zbraní! Dohnali jste mne k tomu, tak si nestěžujte!

Radan s tlustou knihou pod paží vstoupil do matčina salónu. Obě královny popíjely čokoládu, králové whisky, Eulálie seděla znuděně v křesle, prohlížela si nehty a listovala módním časopisem. Princ Radan si odkašlal a předstoupil před ně: „Milí hosté, drazí rodičové, protože se mi vám ten pitomý nápad se zásnubami nepovedlo vymluvit, mám ještě poslední přání. Přesněji tři. Podle naší rodinné tradice má odsouzenec, pardon, budoucí snoubenec, právo zadat budoucí snoubence tři úkoly. A pokud je ona nesplní,“ usmál se na Eulálii jako vlk na ovci, „nemusí si ji brát!“

„Ty, ty, ty,…“ nemohl popadnout dech otec král. „Ctiteli rodinných tradic, chceš říci, tatínku?“ uklonil se Radan. „Podle této knihy jsi dal mamince naplést pro celý královský dvůr vánočky ze šesti. Prý to zvládla levou zadní.“ Matka se zasnila a zčervenala jako růžička. „A co bys chtěl po své nastávající ty, synku?“ zeptala se mírně. „Inspirovaly mne ty vánoce, co mi je chcete zkazit. Musí mi připravit krásné vánoční menu, takovou generálku na Štědrý večer. Takže: kapr, salát, vánočka. Toť vše.“ uklonil se směrem k Eulálii, která na něj zírala jako na beďar, co se objevil do rána na nose.

„Tradice a zvyky tvé budoucí rodiny musíme ctít, děvenko,“ přerušil trapné ticho otec Eulálie. „Tak snad abys šla zadělat na tu vánočku, ne?“

Eulálie si zhnuseně uvázala zástěru, uchopila balíček kvasnic a bez rozbalení ho mrskla do díže s moukou. Zalila vše ledovým mlékem a proklela Radana slovy, které asi odposlouchala od fasádníků při opravě rodného zámku. Aby taky ne, když si při uchopení vařečky zlomila ten čerstvě namalovaný nehet –  a co hůř, mléko se nad úlomkem zavřelo, takže šance jej znovu přilepit byla nulová. „Prdím na míchání, to se rozpustí,“ sdělila zhnuseně Radanovi. „Myslíš ten papír od kvasnic?“ rýpnul si Radan.

Princezna zasyčela jako kobra a šla postavit na plotnu brambory. Dala je sice do železňáku a ten postavila na oheň, ale neobtěžovala se do něj nalít vodu. A Radan si vzpomněl na radu svého otce, že ženským se do vaření nemá kecat, tak raději mlčel. Příjemnou vůni opékané bramborové slupky vystřídal záhy štiplavý zápach, posléze hustý dým. Zámecká protipožární hlídka vyhlásila brzičko pohotovost a vynesla urychleně železňák na halapartně na hnojiště. Čistit jej už nemělo cenu. Leda ho vrazit do muzea s popiskem „kakabus“. Anebo tam postavit Eulálii, která nasadila tentýž výraz.

Radan pobaveně šimral pod bradičkou největšího šupináče, který plaval v zámecké kapří kádi. „Koukni, Vašku, to je má nastávající. Tedy, ona si to ještě pořád myslí. Tak na ni buď hodný a neukousni jí ruku až v zápěstí. Stačí ten prstíček, co mu chybí nehtíček, takže ho má na prdíček. Anebo ji můžeš proplesknout ocasem, ju?“ Eulálie viditelně zaváhala. Bylo vidět, že při ichtyologii si nejspíš pod lavicí prohlížela katalogy parfémů – zjevně se snažila vzpomenout, zdali má kapr tesáky.

Nakonec se rozhodla pro nejbezpečnější řešení. „Ty debile,“ štěkla na Radana, „tebe si nevezmu, ani kdybys byl poslední chlap na světě. Za to mi svatební šaty se sedmimetrovou vlečkou, účes s perlami a briliantový prsten nestojí. Já jedu domů a ty se můžeš jít klouzat!“ „Nepůjdu se klouzat, darling,“ zavolal za odcházející Eulálií Radan. „Jdu si zabruslit!“

Radan si navlékl svetr, palčáky, hodil přes rameno brusle, jezevčíkovi na obojek vodítko a utíkal zadní brankou k rybníku. „Klucí!!!“ volal na celé kolo. „Jsem tady! Jsem šťastný! Jsem svobodný! Jupííí!“

Kluci na rybníce nebyli, pan učitel s nimi nacvičoval ve škole koledy. Jen porybných Bětka sekala díry do ledu, aby mohly ryby dýchat. Zrovna Bětka s očima jako trnky a s pohyby jako štika. Zrovna Bětka, která si ho okázale nevšímala.

Vletěl do bruslí a rozjel se na ledovou plochu. Pes nadšeně štěkal uvázaný ke stromu a Radan vyváděl hůř než on – skákal, jezdil v podřepu, na jedné noze, točil piruety a kroužil ve stále větších kruzích, jen aby si ho Bětka konečně všimla. Zareagovala, až když profičel nebezpečně blízko čerstvě vysekané díry. „Brzdi, Radane,“ zavolala za ním. „Za větvičkami je díra!“ „To přeskočím!“ kasal se Radan a zamířil přímo k otvoru. Až těsně před dírou mu došlo, že se silně přecenil. Nedokázal se vyhnout, přeskočit ani zastavit. Jen to žbluňklo.

Bětka nechala sekyru sekyrou, díru dírou a rozeběhla se na břeh k jezevčíkovi. Děkovala osudu, že si Radan nepořídil na psa flexinu, ale desetimetrový kožený řemen. Ten mu dokáže hodit i ze břehu a nebude se muset starat, jestli se pod ní taky neproboří led.

Za chvilku ležel Radan na ledu vedle díry a zuby mu drkotaly o sebe. Bětka s ním třásla a pokoušela se ho postavit na nohy. „Vstávej, ty vole, když ses neutopil, nesmíš taky zmrznout!“ povzbuzovala prince, který na to příliš nereagoval. Krucinál, proletělo hlavou Bětce, do tepla ho neodnesu, je moc těžký, a navíc, jak usne, bude zle. Musím na to jinak.

Složila vodítko nakrátko a rozpřáhla se k pořádné ráně. „Koukej vstávat, mizero!“ zařvala na prince z plných plic. „Na nohy a do zámku, a fofrem. Broku, žeň ho!“ Radan se ztěžka postavil na nohy a udělal první krok. „Tak hneš se anebo ne?!“ praštila si Bětka ještě jednou. „Že ti přidám!“ Radan se potácivě rozběhl k hlavní zámecké bráně. Pes nadšeně skákal kolem něj, Bětka utíkala za ním, a když měla pocit, že zpomaluje, švihla ho pořádně vodítkem.

Euláliin otec soptil vzteky: „Taková potupa! Taková pohana! Pěkně jste si toho svého fracka vychovali!“ Radanův otec zrudl jako rajče: „My? Vždyť vaše fiflena ani bramboru uvařit neumí, vy máte co mluvit! Matky koukaly vztekle jedna na druhou, přemýšlejíc, zda mají ty své chlapy raději zchladit, aby z toho nebyl mezinárodní konflikt, anebo jestli si mají taky přiložit polínko.

V tom se z nádvoří ozvalo: „Radane, ty lumpe, koukni pohnout tou svou línou prdelí!“ Bez ohledu na královskou důstojnost se obojí rodičové i se zhrzenou Eulálilí vrhli k oknům. Naskytl se jim zvláštní pohled.

Do brány vbíhal nejvyšší možnou rychlostí princ, v závěsu za ním rozdováděný jezevčík a zčervenalá Bětka, která za mohutného povykování prince pravidelně přetáhla něčím nápadně podobným biči: „Ty mi za to ještě poděkuješ, ty vole! Nauč se to dopředu: Děkuji vám, paní! Jste velmi laskava, paní, že o mne tak pečujete! Zapiš si to za uši, ty nicko princovská!“

Obojí rodičové se na sebe zděšeně podívali. „No, pokud to princ preferuje raději takto,“ zalapal po dechu otec Eulálie, „pak bude lepší, když si každý necháme svoje a rozejdeme se pouze jako přátelé, ne jako příbuzní!“ „Asi měly pravdu, ty naše děti,“ vzdychly si svorně královny. „Jsou ještě tak mladé, tak nezralé… nač si nějakými zásnubami kazit Vánoce!“

 

Dede: Dnešní otázka se přímo nabízí: Copak úžasného jste provedli svým nebohým – nebo pomýleným? – rodičům vy, když jste byli ve věku spratků pubertálních?:))

Aktualizováno: 21.12.2015 — 23:22

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkná pohádka :) I ta včerejší. A už se těším na další :)

    Milá Dede, dodatečně přeju všechno nejlepší k svátku.

    Já byla v pubertě divné dítko: nejradši někde sama se psem. Nebo zalezlá u knížky. Vzpomínám si, jak mě naši POSÍLALI do hospody (chuckle) To když u nás zvonili moji spolužáci a mně se nechtělo. Naštěstí pak leccos zachránila parta na táboře a hlavně výborná třída na gymplu. Tak asi jen z toho hocha, se kterým jsem někdy v sedmnácti chodila, nebyli rodiče úplně šťastní, ale jinak se mnou moc starostí snad neměli. :)

  2. JJ to je ale krásná pohádka !!! Prvně jsem se zasmála u jména Eulalie a pak už jsem se prochechtala celou pohádkou – moc se ti povedla :)))

    No já myslím prošla pubertou bez problémů, nepamatuji se na žádné vrtochy mladé holky, ani na to, že bych kdy rodiče nějakou svojí blbostí silně zarmoutila. Samozřejmě jsem nebyla bezchybný zlatoušek, ale kvítko z čertovy zahrádky také ne.

      1. Copak Eulalie. Ale dát dítěti jméno Renáta, když oba rodiče ráčkují, to je za trest:) Tenkrát snad logopedie ani neexistovala, zato umím krásné francouzské „r“ :)
        Moc hezká pohádka!

        1. Renato, to muj bratr to v rackujici rodine jeste vylepsil. Mame „r“ v prijmeni a sveho prvorozeneho syna pojmenoval Richard. Pry, aby se dite snazilo nerackovat. Nastesti fakt nerackuje. Jo a to povedene francouzske „r“ mam taky.

  3. Tak obě děti si to nahlas četly u balení dárků a děsně se smály- takže s pohádkou jsi zřejmě prošla i u postpubertální mládeže :)

  4. JJ, moc a moc pekna pohadka. :) Opravdu. A hlavne ten konec.

    Coby pubertak jsem byla dost podes, ale v mezich. Teda doma jsem moc neprudila, ale to ani moc neslo, protoze nasi byli moc bezva rodice nadani davkou tolerance kvuli drobnym excesum. Meli jsme takovou tichou nepsanou dohodu, ze pokud mam dobre znamky a nedelam nic, za co by se nasi museli stydet nebo ja pred nema, tak holt budiz. A navic s nasima bylo dobre a veselo, takze jsem s nima rada chodila do spoecnosti a prijala, ze v tom pripade nemuzu oblecenim predstirat, ze jsem hippie. (rofl)

  5. Prosím pěkně, dala jsem na Hady 10.setkání Zvířetníků, tak se mrkněte.
    Číst a dočítat budu později. nějak se nemohu soustředit.

  6. Supr pohádka – já taky nevím, proč všecky pohádky musí končit svatbou (a to i ty pro dospělé) – jakoby manželství nutně muselo být nějakou výhrou (je dobře, pokud se tak stane).
    Jinak já byla taky celkem slušné dítko … anebo mne už rodiče tak neprožívali. Holt třetí holka (si pamatuju, tak taťku prosily kamarádky nejstarší sestry, aby ji pustil na disku – v půl deváté ho uprosily, ale „v půl jedenácté nejpozději doma!“ No jo, jenže ta diskotéka byla v Kobylí – pět kilometrů pěšky (rofl)(rofl).
    A mně říkali „a co furt trčíš doma?!“ když jsem NÁHODOU jednu sobotu nikam nešla – jestli tu Máničku neměli radši než mne?! (chuckle)

  7. No, náš tatínek byl hodně přísný a tak se u nás na nějakou pubertu nehrálo. Teda v mém případě, za těch skoro deset let hodně vystydl, takže ségra byla ten klasický Luftbalón a vůbec. No a po devítce jsem zmizela z domova a nejdřív na intru a poté na privátě zkoušela cestu k dospělosti. Takže to, co naši nevěděli jim nemohlo ubližovat. A že jsme se navyváděli. Ale snad jsem té dospělosti dosáhla bez velkých ztrát…

    1. Jak jsem to pochopila, sestra je mladší?
      Tak to se nedivím, to už rodičům dochází někdy pára…
      Hezké vánoce, inko.

  8. Milá JJ, tuhle pohádku jsem si užila od začátku do konce a smála jsem se moc moc, protože coby matka dvou synů jsem v Radanovi viděla pravdivý portrét bystrého klukovského uvažování (rofl)

    Pokud jde o moji vlastní otázku, tak mám dojem, že jsem byla nudný puberťák – ve dvanácti jsem utekla na jízdárnu, kde jsem trávila většinu svého volného času a pokud jsem něčím prudila, tak to byly nekonečné hovory o koních, na které ne každý měl nervy:))

    1. Díky moc, Dede.
      Mně chlapečci neustále dodávají inspiraci, oni se taky nezdají :).
      Jo, nudné hovory – u nás teď byly o sinicích. A pořád a furt a ještě jednou dokola… (rofl)

        1. Jak se to vezme, Dede. O koních se povídá furt pryč, tohle bylo furt dokola… zlatí koně (a teď zlatý vesmír, zaplaťpánbůh za tu změnu).

  9. Hmmm, tohle vykládat… nutně jsme potřebovala dočíst knížku ve volné hodině a měla jsem pospíchat zpátky do školy, tak místo sprintu z třetího patra k popelnicím jsem smetí vysypala z okna, stejně ho pod okny bylo tolik… ale sousedi mě napráskali a šla jsem toho uklízet mnohem víc :) Jinak jsem byla puťa, co pořád čte- a v osmnácti jsem začala dělat historický šerm a mizet z domu častěji, než se rodičům líbilo- ale přežili jsme to všichni :)

    1. Jak s tebou soucítím… člověk si jednou jedenkrát něco odflákne a schytá si to za širé okolí. Jo, to se mi taky stává, takže jsem se to už odnaučila dělat.
      Mohli být rádi, rodičové, že mizíš na šerm – nenašla sis tam náhodou Mušketýra?
      P.S.: Musím poděkovat za inspiraci – tou byla věta v diskuzi pod Andyho pohádkou „Kubovi by se nelíbila, protože se tam pořád podniká všechno proto, aby se někdo oženil.“ Tak tady je to naopak…

  10. Já si taky nevzpomínám, že bych něco podobného vyvedla. Snad až na skutečnost, že jsem si první dítko pořídila už v polovině vysoké školy…
    No nic, dostudovali jsme i s chlapečkem, pořídili jsme mu sestru a dneska už jsou z nich ti velcí, co se do ženění a vdávání neženou.
    Pohádka je báječná – úplně vidím polozmrzlého prince a Bětku v ráži, jak se ženou do paláce a rodiče na to zírají. JJ, to se ti povedlo.

    1. To je psina, ten začátek je jako bys psala o mně. Až nato, že jsme chlapečkovi pak nepořídili sestřičku, ale brášku. :)
      Pokud jde o pubertu a hraní na rodičovské nervy, byla jsem poměrně klidné děvče, jen jsem to někdy trochu přeháněla s módou (příliš krátké sukně a příliš dlouhé vlasy). I když – vzpomínám i na případ, kdy jsem utekla z rodičovské dovolené. Ale jen na jeden den! :D
      Díky, milá JJ, za dnešní pohádku, pobavila mě velmi!

  11. Krásná pohádka. A je pravdou, že dnešní mládenci se do ženění moc neženou. Ale není to naštěstí pravidlem.

    Víš DEDE já byla v pubertě hodná. Nezlobila jsem. Já si ráda četla a snila.

    1. Katty, já tak nějak nápodobně naštvala rodiče, ale úplně naopak – já si to dítko (ty dítka) pořídila až hodně daleko po škole.
      Ono s rodiči je to těžké. Oni nevědí, co chtějí :D.
      Napřed je to pořád:
      „Nežeň se!“
      „Neudělej z nás babičku a dědečka!“
      a pak si to rozmyslí a začnou:
      „Proč se neženíš?“
      „Kdy už z nás konečně uděláš prarodiče?“
      Ale co, už máme všichni, co jsme chtěli, a jsme spokojení :). A za pár let začnu s touhle písničkou já…
      Díky za chválu. Co chuděře Bětce zbývalo? Vždyť ona vlastně princi zachránila život, že ano…

      1. Jo, milá JJ, už se pomalu dostávám do té druhé fáze. Já měla děti opravdu dost brzy, takže už jsou oba dospělí a nějaké to vnoučátko by už mě nezaskočilo.

    2. Míšo, a víš, že mne to tak nějak nepřekvapuje? (h)
      Asi ti to vydrželo do dospělosti a doma mají tvoji chlapi pravý poklad.
      Já taky za pubertu a postpubertu přečetla kdeco a jsem tomu moc ráda… i básničky jsem smolila… :D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD