BTW: Polévka plná vzpomínek

BTW_dé_logoDělám ji moc ráda, tu polévku. A nejen proto, že je dobrá, ale protože je pro mě plná vzpomínek. Na Zvířetník, kdy se po nocích plšilo s WWW a Tojefukem a na webu bývalo veselo. Nu a pod historicky prvním Mlsotníkem se najednou začaly sypat recepty a WWW se přidal se svými pórkovými. Zatímco pórek se šunkou a sýrem mě neinspiroval, polévka ano a stala se stálicí v mé kuchyni.

 

Savojská polévka podle WWW

On to nazval pórkovou polévkou, ale protože já mám v hlavě pod tím názvem něco jiného, přejmenovala jsem si pro sebe tu polévku na savojskou, neboli polévku savojských horalů. Je to záležitost výživná, lze ji servírovat i jako samostatnou večeři. Tedy pokud vám domem nebrousí hladová pubertální mládež – té to dáte jen jako předkrm:)) Věřím, že si na tu polévku řada z vás vzpomene, ona je opravdu dost jedinečná.

Takže co obsahuje savojská polévka podle WWW? V zásadě jen pórek, mrkev a brambory. Máslo, sůl, vodu. Já někdy nad polévkou otočím mlýnkem s pepřem. Množství na 4 porce (a něco) podle WWW: 2 velké pórky, 2 velké mrkve, 4 velké brambory. Já to beru tak nějak od oka – zhruba kolik pórku, tolik mrkve a brambor víc:)) Máslo – WWW psal až půl kostky, ale já tolik opravdu nedávám, nemohla bych to pak jíst a to by byla škoda.

Příprava je jednoduchá, principem je nejdřív nepřipálit, potom neutopit:)) Takže dáme do hrnku rozehřát máslo, na něj dáme opékat nakrájený pórek. Mícháme, aby se nepřipálilo ani máslo ani pórek. Potom přidáme nakrájenou mrkev, já dělám tenčí kolečka. Stále opékám, ale v konvici už vařím vodu. Posolím. Míchám. Voní to. Pokud by se to chtělo připálit, zakápnu vodou – ale jen zakápnu! No a pak tam přidám nakrájené brambory, podleju trochu víc, a když to pěkně bublá, tak přidám (vařící) vodu tak, aby byla tak 2-3 cm nad zeleninou, ne víc.

Vařím tak dlouho, až je mrkev spolehlivě měkká. Pokud se brambory kapku rozvaří, tak se nic neděje, protože se to stejně mixuje. Takže když je všechno měkoučké, tak ochutnám, obvykle dosolím, někdy trochu opepřím, jak mám chuť. Potom vypnu plotýnku a polévku rozmixuju ponorným mixérem do hladka. Podávám s dobrým chlebem namazaným máslem. A je to strašně dobré!

Samozřejmě už v té diskuzi se objevily nápady, jak polévku různě doplnit. Smetana byla třeba logická volba. Vyzkoušela jsem ledacos, ale pořád mi nejvíc chutná ten originální recept. Pro mě je to polévka zimní, ale z podzima, když je ještě mám, do ní někdy přihodím malé rajče nebo dvě – tři cherry rajčátka. To je jediné „vylepšení“, které mi nezkazilo požitek z této polévky.

 

Jenže já jsem kuchařka neustále vařící stylem „co dům dal“ nebo „takhle by to třeba taky šlo“. A byla to právě vymazlená jednoduchost a příprava savojské polévky, která mě inspirovala k jinému pokusu. Polévka zatím nemá název:))

 

Polévka bez názvu

Vzala jsem pórek (celý), celer (půl menší bulvy), mrkev (tři středně velké), brambory (několik menších), rajčata (dvě velká) a sušené houby (hrst). Příprava byla v podstatě stejná, jako u savojské polévky, jen rajčata šla do polévky až po bramborách a sušené houby jsem tam hodila, když bylo dost bublající polévky, aby měly kde plavat. Vařila jsem to pomalu a poměrně dlouho, solila a kořenila trochou majoránky.

Tak deset minut před koncem vaření jsem tam vsypala hrst nadrobno nakrájených zelených bylinek ze zahrady – petrželku kudrnatou i „plochou“, celerovou nať z normálního celeru i trochu z naťového celeru. Prostě co jsem ještě našla zelené a prospívající na (listopadové:)) zahradě.

Výsledek byl velmi dobrý – kvalitní suroviny udělají své, ani další koření nebylo potřeba. Bez jíšky nebyla polévka těžká, ale díky bramborám stejně zasytila.

Tahle polévka samozřejmě nabízí spoustu možností modifikace – s různou další zeleninou, s jiným kořením. Mě vyhovovala ve své jednoduchosti. Já teď nějak vůbec nějak vařím jednoduše, přestala jsem nějak mít na rafinovanosti chuť:))

 

A tak dnes vybízím k diskuzi o polévkách, intuitivním vaření. Jaké polévky jsou u vás neměnné stálice a jaké podléhají změnám určených obsahem vaší lednice a spíže? Máte nějaké zvířetnické recepty, které se u vás udomácnily, až se staly rodinnou klasikou?

 

A… mávám za duhu WWW, Tojefukovi, Kardiakovi, jakož i ostatním, kteří kdysi uměli udělat z diskuzí jeden velký neuvěřitelně živý, pestrý a přitom vlídný kabaret:))

 

 

Diskuzi s polévkou najdete tady – užijte si! :)  http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A060309_235243_p_zviretnik_dru&razeni=&strana=3

Aktualizováno: 19.11.2015 — 21:49

74 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nu, „savojská“ polévka byla kdysi zviditelněna v minikuchařce Vlasty Laval, v té se ovšem žádný pórek nevyskytuje a polévka se nemixuje. Její verze obsahuje především spoustu strouhané mrkve, restované na másle a cibuli, posléze zaprášené moukou, opět restováno. Po zalití vodou a přidání nějaké té brambory vaříme, dokud mrkev nepustí nádhernou oranžovou barvu a hořkosladkou chuť, pro tuto polévku typickou. Dochucuje se muškátovým oříškeme (vřele doporučuji) a pažitkou, v krkonošské verzi „vopichem“ (libeček). To zelené by mělo být čerstvé nebo zmrzlé, nikoliv sušené. Cokoliv tam přidáte navíc, pošle bohužel tu typickou chuť jinam až hodně jinam. Max. pár zelených hrášků pro veselejší vzhled. S vopichem nepřehnat, je silný. Česnek a pórek nikdy, kmín také ne. Pepř nikdy. Máslem nešetřit, možno i přidat, s mrkví se nádherně pojí, záleží na tom, jak to má být syté. Mrkví hodně a pokud se bude zdát, že jí je dost, ještě přidejte. A poznámka – z mladých jarních mrkviček či těch vodových oranžádek z marketu to nemá vůbec žádnou chuť. Mrkev by měla být mrkev.

    1. Savojská je můj název pro pórkovou polévku ze Savojska, kde žil a kde se ji naučil autor tohoto receptu :)
      Nicméně tahle polévka zní taky dobře, byť savojská už pro mě nebude (wasntme)

  2. Ahoj dievčence.
    Ja mám tiež rada zeleninové polievky, ale zeler neznášam. Ak by som vzala zeler do pusy, tak Aram CHačaturijan by mal sólo :(.

    1. Ri, to musel být parádní výlet! A kde jsi nechala půůdla? (wave)

      PS: úklid coby primární zdroj kamenů je vysvětlení, které se mi líbí (chuckle)

  3. Dršťkovou miluju. Ovšem musí být dobře ochucená, delší kusy drštěk, ne ty drcené, nesmí být bělené savem, prostě klasická dršťková, kterou uvařit dá docela dost práce.
    Pamatuji si, jak jsme se spolužačkou chodily na dršťkovou polévku do bufáčů – zatímco Dáda milovala tu „vodu“, já zase ty dršťky. Takže jsme si každá vyjedla to své a pak jsme si talíře (k velké nelibosti okolopostávajících „čekatelů“ – už tehdy tam byli se skromným dotazem „páreček už je volný?“) vyměnily. Mňam. Dneska ovšem o pořádnou dršťkovou polévku zavadím jen minimálně. Obvykle je hnusně zahuštěná, dršťky jsou mleté nebo sekané nadrobno, smrdí divně, není pořádně dochucená………. Nejraději bych si jí uvařila sama, ale tady????

  4. DNES KA JE U NÁS ZJEDNODUŠENÍ PÓRKOVKA, JELIKOŽ MŮJ JIŘÍ JE POBLÍVKOŽROUT, TAKŽE OBĚD BEZ POBLÍVKY NENÍ ZCELA ÚPLNÝ A OK. A JEŠTĚ METEOHLÁSÁNÍ ZPOD ČESKÉHO LESA. DNES RÁNO JSME SE VZBUDILI DO BÍLÉHO RÁNA. PO VYDATNÝCH NEKOLIKADENNÍCH DEŠTÍCH NAPADL SNÍH. JE TO FAKT NÁDHERA, KTERÁN ALE PATRNĚ DLOUHO NEVYDRŘ ŽÍ, NEB JE DOCELA TEPLO.ALE SNAD SNÍH TEPRVE V PLNÉ SÍLE DORAZÍ.LITUJU VŠECHNY, KDOŽ MAJÍ VŠUDE VYPRAHLÝ TROUD A PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ ZBYTEK VÍKENDU. VČERA U NÁS BYL NÁDJ HERNĚ SLUNNÝ A NEZVYKLE TEPLÝ DEN, PROTO MNE TEN DNEŠNÍ SNÍH DOCELA PŘEKVAPIL.

    1. LENKO, MY JSME SI ZA SNĚHEM DNESKA VYJELI NA POMEZNÍ BOUDY – BYLO NÁDHERNĚ, -2 STUPNĚ, SNÍH, NIKDE NIKDO. U NÁS BYLO RÁNO MALIČKO, ALE ROZTÁLO TO UŽ KOLEM DEVÁTÉ RÁNO…

      1. To musela být PARÁDA ! Čistý čerstvý sníh.
        Polívky můžu, ty jednoduché zeleninové mám nejraději. Dětem jsme vařily zeleninové p.,co v nich stály lžíce, na chatách to bylo nejjednoduší, maso nebylo a lednice na chaloupkách málokdy.
        Na TJF vzpomínám s úsměvem, vybavily se mi Tojefukovy keksy, tak jsem si to našla,fakt hoši perlili. :-)
        Doufám, že tam nahoře mastí karty a vedou diškuze.

      2. DEDE, MRKNI DO POŠTY, POSÍLALA JSEM UPŘESNĚNÍ TĚCH JABLEČNÝCH KNEDLÍ.UŽ DLOUHO JSEM JE NEDĚLALA A VYPADLY MI Z PAMĚTI.U NÁS TAKY SNÍH SICE O ROZTÁL BRZY, ALE TA VLÁHA V ZEMI PRÁVĚ POMALÝM TÁNÍM ZŮSTALA. NA ZAHRADĚ SE ZAS JEDNA BOŘÍ POMALU DO PŮLKY KOTNÍKŮ. VLÁHU VÍTÁM, NEBOUŘÍM SE.JEN TO MOHLO PŘIJÍT TROŠINKU DŘÍVE.

  5. Polévka savojské tetičky u nás patří mezi oblíbené, akorátže ji nemixuju. Jak od dětství nemám ráda kaše až na bramborovou, tak trpím nedůvěrou vůči polívkám podobného druhu. V nerozmixovaném stavu je pro mě báječná.
    Polívky mám ráda všeho druhu, snad jen dršťová je nejedlá. Úplně nemusím černou zabijačkovou- ta krev mi tam nějak drhne v krku.
    Vývary dělávám ráda, hlavně v zimě jsou báječné, obírám do nich maso, pak taky dám zeleninu a nudle- asi neumím řidší polívky :)

    1. Jo, jednou jsem taky tuhle polívku nemixovala – ale pak jsem se k mixování vrátila. S tím chlebem je to pak nějaké… příjemnější :)

      Jo a vývary mám také husté zeleninou, masem a nudlemi. Vodové polévky, kterých se člověk spíš jen napije, mě taky neoslovily :P

  6. Velke diky za pripomenuti WWW, Tojefuka a spol. a hodiny plchu. Ona kdyz hodina plchu nastala v Evrope, tak jsem u nas zrovna prisla z prace, a kdyz to bylo dobre vyladene, tak jsem fakt u pocitadla byla jak prikovana. Pamatuju den, kdy WWW prohlasil, ze Zviretnik bude jeho chaloupka rodna internetova. :) A dobre, ze byla.

    Ta porkova polevka je perfektni, ale fakt nutno dodrzovat postup. Delam ji dost casto, protoze jsem fakt na polivky. To Chet nebyl, ale naucila jsem ho.

  7. Taky jsem spíš na hustý polívky, ale jednu vývarovou mám ráda. To když vařím brokolici, tak si schovám ten vývar a do něj dělám krupicový knedlíčky. Hodně knedlíčků :-)

    1. Zano, tak to by mě jako polívka nenapadlo (inlove)
      Jak děláš krupicový knedlíčky? Já mám dojem, že něco takového dělala mamina do mrkvové polévky (mrkev v tom byla nastrouhaná, bylo to takové celé jemné) a ty knedlíčky na tom byly nejlepší – takové nadýchané. Ale protože mrkvovou polívku nikdy nedělám, zapomněla jsem i na ty knedlíčky… :)

      1. Krupicové knedlíčky. Pro 4 lidičky a ještě zbyde. 1 vejce, tak 3 polévkové lžíce krupice a na špičku nože muškátový květ. Vše se umíchá v hrnečku do takové tužší pasty. Pak se namočenou lžičkou ve vroucí polévce vykrajují malé knedlíčky , tak na půlku žičky, a sklepnou rovnou do vroucí polévky. Na první si počkáme jak se bude chovat. Pokud se rozvaří, tak přidáme krupici. Pokud nevyplave dáme trochu prdopeče. Excelentní do všech vývarů.

        1. Já je dělám tak, že utřu kousek másla se solí, přidám vajíčko a krupici. Pokud je to husté, rozředím trochou mléka. Ochutím muškátovým květem a lžičkou vykrajuji do polévky malé knedlíčky.

  8. Inspirována tímto článkem jsem dnes polévku uvařila, moc mě chutnala.Zařazuji ji do repertoaru.Dede dík.

  9. Jé polívky… ty já můžu. Kromě dršťkové, tu nemusím teda. A když je vařím, tak v nich většinou lžíce stojí. Ale taková polívka vzpomínková, to je „zapražená“. Dělala mi ji maminka a mně strašně moc chutnala, přitom to byla jen normální zásmažka rozvařená vodou a přidané nudle, osolená, okmínovaná a s maggi. Dneska už bych to asi nejedla, nebo nevím, už strašně moc let jsem to nevařila, ale kdykoliv zavoní zásmažka, tak si na tu polévku a na maminku vzpomenu. Vyžadovala jsem ji, kdykoliv jsem byla nemocná, vždycky jsem měla pocit, že je mi po ní líp… no jo. Kdeže ty roky jsou.

    1. Zrovna takovou vařila moje mamina jen s tím rozdílem, že do hotové máslové zásmažky rozbila jedno či dvě vejce podle okolností a míchala tak dlouho, až se vejce srazila a s jíškou vytvořila jakési cucky. Pak teprve zalila vodou. Vařívám jí dodnes a přidávám i petrželovou nať. :P

      1. chuchvalce- a pořád jí říkám chuchvalcová a tak yji vždycky chci,když jsem marod nebo když s emě máti ptá,co bych si dal ak jídlu,když k ní jedu..no má to jednoduchý, prostě chuchvalcovou…

    2. Taky mám vzpomínací polívky, které bych dnes nejedla :) Jako třeba babiččinu uzenou s kroupama. Brr, nemám uzené ráda, takže ani polívku, ale té její jsem vždycky trochu snědla, aby to babičce nebylo líto (blush)

    3. TORO, TAKY NEMÁM RÁDA DRŠŤKOVKU A DÁ SE ŘÍCI, ŽE BYCH JI POZŘÍT DNESKA NEDOKÁZALA. TO JE BLOK Z MÉHO DTĚSTVÍ, KDY SE U NÁS DRŠŤKOVÉ ČASTO VYKYTOVALA A MŮJ TÁTA MNE DOKÁZAL SVÝMA SILNÝMA ŘEZNICKÝMA RUKAMA POŘÁDNĚ ZŘEZAT ZA TO, ŽE JSEM TUHLE „POCHOUTKU“ NEDOKÁZALA VZÍT DO PUSY,NATOŽ JI SPOLKNOUT.A UŽ JEN PUCH ZVAŘENÝCH DRŠTEK MI ZPŮSOBUJE OBRACENÍ ŽALUDKU NARUBY.

  10. Dokud k nám ještě jezdila maminka, polévky jsem si užívala, protože si je maminka vařila k obědu – polévka je přeci grunt (a kdo jí nejí ten je špunt, dodával náš tatínek). Co jsem vdaná, tak jsem polévkám jako předkrm odvykla, přesněji spíše zlenivěla, nám stačí prostě jen jedno hlavní jídlo (jen večeříme). Ale při výletech po vlasti České jsem si polévku ráda dávala v rest.

    Takže doma polévku dělám jen jako hlavní jídlo a především v zimě. No a nejčastěji je to právě ta savojskou. V Americe ji proslavil francouzský šefkuchar pod názvem „vichyssoise“ (nevím proč), ve Francii je pod tímto názvem neznámá, ale přísady jsou úplně stejné. Původně se podávala jako studená polévka, ale my jí jíme zásadně horkou a na talíři přidám kopeček zakysané smetany, strouhaný sýr a rychle promíchám. Milujeme ji !!!

    A pak ráda dělám bramboračku! To je pro mne prostě vzpomínková polévka, vůně mého dětství. Úplně se vidím, jak na chatě na mě maminka z kuchyně volá, ať jí doběhnu na záhon uříznout trs šnitkýlu a stonek libečku „do polévky“. A když tady v dalaních mnu suchý libeček a majoránku do polévky, tyhle vzpomínky se vrací.

    1. Studená se ta polévka taky dá jíst, ale jen „dá“ – pochutnám si ale jen na horké :)
      Maričko, třeba se tak prezentuje u vás, protože vy máte hodně dlouho v roce horko? Něco jako gaspacho?
      Bramboračku mám taky ráda a taky je u nás za celé jídlo. A přiznám se, že my s Markem obecně máme rádi polévku zvlášť, protože s druhým jídlem je to už pak moc jídla najednou :)

  11. U nás je jedna z nejoblíbenějších polévek drůbeží nudlová, z poctivého vývaru, s obraným masem a zeleninou, a těch nudlí musí být opravdu hodně! Často taky vařím bramboračku, zeleninovou na různé způsoby, cibulačku, bílou houbovku, rajskou.
    Tuhle, jak říkaš, Dede, savojskou, jsem jednou nebo dvakrát dělala, není to tak dávno, když se o francouzské pórkové někde diskutovalo, chutnala nám, ale recept jsem si nedala do „oblíbených“ a zapomněla na ni. Což si tahle výborná polévka rozhodně nezaslouží! Bude u nás příští týden. :P Díky za připomenutí! A za odkaz na staré diskuse na Zvířetníku taky. (inlove)

    1. Hanšo, pořádný kuřecí nebo krůtí vývar (většinou s nudlemi) je u nás nejen pochoutkou, ale i obvyklým posílením pro marody. Jak slyším, že někdo jede domů a je mu ouvej, chystám (mimo jiné) slepičí polívku (chuckle)

      Zkus tuhle wéwéwéčkovu, je skvělá i pro děti, máš naději, že si u tebe vnoučata najdou další „babiččinu nejlepší dobrotu“:))

  12. Také jsem Dede, poslední dobou na jednoduchá a praktická jídla. Veškeré televizní pořady o vaření, mne spolehlivě od obrazovky odeženou. Vařím intuitivně a hlavně se potřebuji někde inspirovat. A to někde, je v Domově sv.Alžběty, kde mám maminku. Tam vaří praktické kuchařky a velmi chutně, takže provádím u nich špionáž na týdenním jídelníčku.
    Také vzpomínám na ty dva zvířetnické bardy :-(.

    1. Hm, taky bych potřebovala nějakou inspiraci! :) I když přes týden, když mám vařit pro sebe, tak na to kašlu. Nejdřív jím zbytky z víkendu, pokud jsou, pak žiju na tom nejjednodušším. Brambory (často na loupačku.)), těstoviny s parmazánem, pokud se už víc obtěžuju.
      Zjišťuju, že mi k plné radosti stačí velmi jednoduchá jídla, hlavně, když mám k dispozici dobré suroviny. Skvělý chleba, dobrý sýr, jogurty z farmy, zeleninu, brambory… Ani to maso mi nechybí, byť vím, že úplně ho vychat není dobré.

      1. DEDE, ZKUS PRO ISPIRACI OBČAS NAKOUKNOUT DO KUCHAŘSKÉHO KOUTKU NA HADECH. JEDNODUŠE LZE UVAŘIT I PTO JEDNOHO. NA TVOU PORCI TŘEBA BRAMBORÁKU PŘECE SNADNO STAČÍ JEN JEDNA VŠTŠÍ SYROVÁ A OLOUPANÁ BRAMBORA, TROŠKU SOLI, TROŠKA STUDENÉ VODY,MAJORÁNKY ,ČESNEKU A TŘEBA JEN JEDNO MALÉ VEJCE.TO, NA ČEM BRAMBORÁKY UDĚLÁŠ, TO UŽ JE JEN TVÁ VĚC. KDYŽ MNE SAMOTNOU HONÍ MLSNÁ A UŽ NEVÍM, CO DO TÝ MLSNÝ HUBY VSTRČIT, ANIŽ BYCH SI NEROZHODILA GLYKÉMII OLOUPU JEDNU BRAMBORU, NAKRÁJÍM JI NA KOUSÍČKY, VRHNU VŠE DO STAŘIČKÉHO NOŽOVÉHO MIXÉRU, CMRDNU TROŠKU VODY PŘIHODÍM KOŘENÍ, SŮL A VEJCE A NAJEMNO ROZMIXUJU. HNED PO MIXOVÁNÍ HMOTU NE ALIJU DO JINÉ NÁDOBKY A HNED TEN MIXÉR UMYJU, ABY TAM HMOTA NEZASCHLA.PAK UŽ JEN NA JAKÉMKOLI TUKU( HÁ PREFERUJU SÁDLO) UPEČU BTAMBORÁKY. TROUFNU SI TVRDIT, ŽE TAKOVÝRTO OBĚD JE HOTOV BĚHEM 30 MINUT I S UPEČČNÍM BRAMBORÁKU A UMYTÍM NÁDOBÍ.PŮLHODINKU ČASU JISTĚ NEJDEŠ. A BRAMBORÁK SE DÁ UDĚLAT JEN NA TEFLONCE, KTEROU LZE TUKEM POUZE VYTŘÍT NEBO OSTŘIKOVAČEM NA TUK POSTŘÍKAT.ZKRÁTKA DÁ SE UVAŘIT JEDNODUCHÉ JÍDLO TŘEBA JEN PRO JEDNOHO. RYCHLÁ JE I OBYČEJNÁ MILÁNSKÁ OMÁČKA Z KONZERVOVANÝCH OLOUPANÝCH RAJČAT.TA JE PŘÍMO BLESKOVÁ. NEJDÉLE SE TU VAŘÍ TĚSTOVINY.TAKY ČERVENÁ ČOČKA JE BLESKOVKA. VÍM, O ČEM TO MLUVÍŠ. JÁ VAŘIT MUSÍM DENNĚ , ALE PRO DVA LIDI. JIŘÍ JEŠTĚ PRACUJE, TRAKŽE JÁ SI VŠE UVAŘÍM, NAJÍM SE A PO PŘÍCHODU MLP Z PRÁCE UŽ JEN SERVÍRUJU. NETUŠÍM, CO MÁŠ RÁDA TY, ALE TŘEBA JEN OBYČEJNÉ ZELENINOVÉ RIZOTO SE SÝREM JE TÉŽ SKVĚLÝ OBĚD PRO JEDNOHO. NĚKDY TAKY PODLEHNU LENOSTI A ODBYDU SE V POLEDNE JEN CHLEBEM S NĚČÍM. ALE KDYŽ PŘIJDE JIŘÍ DOMŮ, NAOBĚDVÁM SE SPOLU S NÍM A MÁM TO UŽ JAKO VEČEŘI. KROM TOHO SE DÁ VAŘIT I NĚJAKÁ SLADKOST, JAKO JEDNODUCHÉM JABLEČNÉ KNEDLÍKY. STROUHANÝCH JABLEK JE STEJNĚ JAKO POLOHRUBÉ MOUKY, ŠPETKA SOLI DO NICH A ŠPETKLA SOLI DO VODY NA VAŘENÍ.VAŘÍ SE PODLE VELIKOSTI KNEDLÍ CCA 5-10 MINUT. JE TO BLESKOVKA.JÁ K TĚM KNEDLÍM DĚLÁM TVAROH ROZŠLEHANÝ S TROCHOU JOGURTU.VRCH SYPU MLETOU SKOŘICÍ A JIŘÍ SI TO JEŠTĚ CUKRUJE.VZHLEEM K TOMU, ŽE NEJSEM ZVYKLÁ VYHAZOVAT ZBYTKY JÍDLA,TY KNEDLE DĚLÁM NA 1 PORCI JEN Z 1 VĚTŠÍHO JABLKA .

        1. PÁNI LENKO, TY JABLEČNÉ KNEDLÍKY ZNĚJÍ ZAJÍMAVĚ, ALE JAK TO, ŽE TO DRŽÍ POHROMADĚ? BEZ VAJÍČKA NEBO TAK? :)
          A DÍKY ZA PŘIPOMENUTÍ ZELENINOVÉHO RIZOTA, KDYSI JSEM TO DĚLALA ČASTO, ALE NĚJAK JSEM NA TO ZAPOMNĚLA. ASPOŇ VÍM, CO SI ZÍTRA DÁM (wave)

          1. ODPOVÍDÁM AŽ NYNÍ, ALE UŽ MÁM NĚKIOLKKRÁT VYZKOUŠENO, TY KNEDLE DRŽÍ POHROMADĚ HKLAVNĚ KVŮLI Š´TÁVĚ V JABLKÁCH OBSAŽENÉ .MOUKA VLASTNĚ JEN ZAJISTÍ TO, ŽE SE HMOTA KRÁSNĚ SOPOJÍ. A NEZAPOMEŃ DO KNEDLÍ PŘIDAT I ŠPETIČKU SOLI. TEN RECEPT NENÍ Z MÉ HLAVY,KDOSI MI HO KDYSI OPOSLAL MAILEM, ALE JE FAKT BLESKOVĚ RYCHLÝ A VZNIKNE JÍM MOC DOBRÉ JÍDLO,KTERÉ SI UŽ NA TALÍŘI DOCHI UR TÍŠ DLE SVÉHO GUSTA. MNĚ STAČÍ K POLITÍ I JEN TUČNĚJŠÍ JOGURT, MŮJ SLADKOMIL SI KNEDLE POSYPE CUKREM SE SKIOŘICÍ. ANI TY KNEDLE NETŘEBA MASTIT, JELIKOŽ POKUD SE PŘIDÁ TŘEBA ZAKYSANÁ SMETANA, TUČNÉ JE TO AŽAŽ. A TAKY MŃAMÓZNÍ.KDYŽ VEZMU VĚ ELKÉ JABLKO, ZÍSKÁM VĚTŠINOU ROVNOU OBĚD PRO NÁS OBA. A VÁ ÝHODOU JE NEUŽÍTÍ VEJCE,TAKŽE ŽÁDNÝ ZBYTĚČNÝ TUK ANI CHOLESTEROL APOD. JE TO I PRO DIABETIKA DOCELA DIETNÍ JÍDLO, KDYŽ KNEDLÍ NESNÍ VELKOU PORCI A NEUTOPÍ KNEDLE NA TALÍŘI V NĚJAKÉM TUKU.

  13. Miluji polífky :-)
    V práci nám zrušili jídelnu, tak docházíme pravidelně do restaurace, já jen na polévku (a pivo). Nemusím vývary, ty jsou takové o ničem, ale husté krémové polévky nebo drškovka, bramboračka, gulášovka – to je moje. Mňam!

  14. Milá Dede, děkuji za recept, vypadá to zajímavě a hlavně by to mohla celá rodina včetně toho nejmenšího. Asi zítra vyzkouším :) Polívky já ráda :)
    Co se týče zvířetnických receptů, oblíbili jsme si tvoji dýňovou s celerem, letos byla, s drobnými obměnami, už několikrát.
    Vařím jedině intuitivně :D Kupodivu z toho málokdy vyleze něco úplně nepoživatelného. Špatné je, že když se něco obzvlášť povede, nejsem to pak schopná zopakovat.

    1. Pavčo, mám to stejné – někdy se mi povede něco úžasného a já si pak zpětně lámu hlavu nad tím, jak jsem to, sakra, vlastně udělala? :)
      Jsem ráda, že ti „moje“ varianta dýňové polévky chutná! (wave)

    2. Jj to mi připomnělo, že kdysi ex prohlašoval: „Bylo to vynikající, škoda, že už to nikdy nebudu jíst znovu!“
      Tím, že improvizuju s kořením apod. vznikají neustále nové chutě a kombinace.

  15. Polévky ano. Už jsem to tady kdysi zmiňoval. Teď už ovšem dělám jen nejjednodušší. Dříve, když nás bylo doma víc, jsme vařili boršč, to jsem uměl. Opravdu důkladný boršč, možná ho znáte jinak, ale myslím, že tam na východě mají snad v každé oblasti jiný recept.
    Přidám naopak absolutně nejjednodušší recept na dršťkovou polévku:
    Krájené předvařené dršťky, balené, ze supermarketu, vařit s trochou koření – pepř, sůl, nové koření, bobkový list. Žádná paprika! Na talíři ochutit octem a pepřem.
    No jo, vy řeknete, že to samozřejmě není žádná dršťková polévka, to jsou prostě vařené dršťky.
    Jinak mám ale rád každou dršťkovou polévku.

    1. No, to opravdu klasická držťková není, ale dobré to být může, proč ne.
      Já teď v týdnu dělala držťkovou falešnou – z hlívy, už je snězená.

      1. z hlívy bych si dala ale dršťkovou, z drštěk, tak tu ne. Zkoušela jsem ji vařit asi dvakrát a vždycky za stálého míchání jsem ji vylila. I když jindy opravdu s ničím neplýtvám. Cítila jsem z toho něco, no něco.

        1. A že jsi ji nenabídla psům, ti by si jistě dali říct! :)
          Jinak ti, Maruško, naprosto rozumím, já bych taky dršťkovou nejedla, dokonce jsem se ji ani nikdy nepokoušela uvařit.

          1. Eh, taky se bez dršťkové polévky obejdu. Občas mi dali ochutnat jiní („ideologie“ v tom není), někdy mi to i chutnalo, ale stačí mi tak dvě sousta. Doma jsem ji nikdy nedělala a ani nebudu. Není po tom poptávka :P

          2. Že jsem ji nenabídla psům? Protože podělané kolie, to není zrovna to co bychom museli mít doma a ještě k tomu mojí vinou. Oni rozum nemají, jedli by hlavně když jim to voní

  16. Tu diskusi si pamatuju. A protože pórek já ráda, hned jsem polévku vyzkoušela. No, neujala se. Později jsem zjistila, že mi brambory v polévce nevadí … dokud nejsou rozmixované. Je to záhada.
    Oblíbená polévka našich dětí se vaří jednou do roka. Jmenuje se jarní, domácí, zahradní a ty názvy plně vystihují přípravu. Někdy v červnu, když člověk neodolá a nahlédne pod keřík brambor, aby zklamaně zjistil, že je příliš brzo, má v ruce dvě nebo tři zakrslé brambůrky. Na oběd málo. Tak obejde zahradu, vytáhne dvě miniaturní mrkvičky, petržel jako nitku, lístek z celeru a lísteček z kadeřávku a jednu fakt mrňavou cibulku. Tu cibulku osmahne na kaňce tuku, přidá trochu vody, přihodí nakrájenou zeleninku a rovnou i lžičku krupice, protože je to uvařené skoro hned. A trošku loňského česneku. Naše děti říkají, že tahle polévka chutná úplně jinak, než cokoli, co se uvaří z té samé zeleniny, o měsíc později. :) Taky mi to tak připadá :)
    A v poslední zimě jsme objevili polévku zdravotní, zvanou instantní česnečka. Vyžaduje to samozřejmě vývar z nějakého zvířete, nebo jeho součástí. Já obvykle skladuju vývar v kulatých půllitrových krabičkách v mrazáku, takže když přijdeme zmrzlí z výletu nebo ze zahrady, dám ho rozehřát do hrnce s troškou vody. Do polévkového talíře se rozmáčkne stroužek česneku, nasype se pepř, troška soli a na špičku nože feferonkové pasty (množství dle nátury) a celé se to instantně zalije vroucím vývarem. :D Z hrnečku je to lepší :D Periferie se okamžitě prohřejí a žádné bacily a viry nemají šanci :D

    1. Zjednodušeně to dělal doma tatínek – rozbilo se vejce do talíře, rozšlehalo se solí a utřeným česnekem. V hrnku se uvařila voda s kmínem a ten vývar se nalil na rozšlehané vejce. Ještě se párkrát kmitlo vidličkou a polévka byla hotová. Když byl sýr, stouhnul se sýr, obvykle nebyl.

    2. Česnečka záchranná! :) U nás se dělá tak, že se na talíř prolisuje česnek (hodně), přidá kousek syrového másla, na kamnech upeče chleba na křupavou topinku, která se nakrájí na ten česnek s máslem.
      V hrnku se pak svaří voda se solí, kmínem a cibulí, která se pak naleje do těch talířů.
      Ani v tomto případě bacily nemají šanci :P Jen je záhodno, aby tu polévku měli pokud možno všichni členové domácnosti, protože Dům je pak cítit, jako bychom se opevňovali proti upírům a nezčesnekovaný jedinec to může hůř snášet (chuckle)

      1. Aj naša cesnačka je tak silno cesnaková, že nie je pre slabé povahy :) U nás používame vodu z varených zemiakov, ktorú nalejeme na kúsok masla, roztlačený cesnak (veľa) a vajce, rozšľaháme, pridáme soľ, majoránku, kmín a trošku nakrájaných zemiakov. Hotovo. Mne sa na tom najviac páči, že táto polievka je vlastne vedľajším produktom pri varení zemiakov – aspoň sa tá voda pekne využije :)

    3. Pořád vám tam chybí ty feferonky :P
      A moje kolegyně Vendulka říkala, že česnek je dobrej, ale skutečně rozehnat angínu dovede jen pořádná lžička chilli :D

  17. Tiež som polievková a uprednostňujem jednoduché zeleninové polievky. Táto od WWW je fantastická. Mám ale rada aj taliansku minestrone – vždy, keď pridávam cukety, spomeniem si na staré hádky medzi Tojefukom a WWW ohľadom toho, či je cuketka jedlá alebo naopak prudko jedovatá :-)

      1. Ahoj Dede, veľmi jednoducho, v podstate ako klasickú zeleninovú, teda popražím cibuľu, pridám koreňovú zeleninu – zeler používam stopkový, popražím, pridám trochu korenia, zalejem vodou a varím. Pridám cuketu nakrájanú na kocky a nakoniec už do hotovej pridám fazuľu z konzervy a nechám prehriať. Cestoviny buď dám, alebo aj nedám – podľa toho, akú hustú polievku som spravila. Ak mám náhodou kurací vývar, použijem ho – vtedy robím „kuraciu“ minestrone :-) V lete pridávam aj nakrájané paradajky, ale v zime ich vynechávam, lebo aj tak nemajú žiadnu chuť, takže pokiaľ nedávam kurací vývar, dám trochu pretlaku. Viem, že niekto do polievky dáva aj hrášok, ale ja nemám rada kombináciu hrášku a fazule, a tak ho nedávam. Ak mám bazalku, na konci ju pridám, inak si vystačím s petržlenovou vňaťou. Ako ju robíš ty?

  18. Já jsem také polévková. Zahuštěné polévky to je moje.
    Moje hitparáda je bramborová, zelňačka, hovězí s noky.

    Jediná polévka, kterou jsem jako dítě upřímně nenáviděla, byla mléková s drobením. Maminka mi jí vařila a já vyjídala jen to drobení.

    1. Tak mlékovou mamina doma jen zkusila… a pak zjistila, že ji sama nemá tak ráda, aby byla ochotná sníst vše, co uvařila :P
      Něco jiného byla kulajda… ta je úžasná! (Ale taky jsem k ní musela dorůst:))

  19. Já jsem „polífková“ a vždycky jsem byla. Polévky jsme vařily s maminkou a přikusovaly chleba, když nic lepšího nebylo a byly to polévky „co dům dal“, případně zahrada, les nebo sousedi. Ne, nekradly jsme jim na zahrádce, jen jsme vděčně přijímaly případné přebytky.
    Tahle pórková je vynikající a já jsem jí zkusila podávat se žemlovými nebo drožďovými knedlíčky. Tak to bylo vlastně hlavní jídlo a moc dobré. Vařím i tu se smetanou a docela ráda, ale pak tam nejsou brambory ani mrkev, jen ten pórek.
    Já teď vařím polévky hlavně zahuštěné, protože je mám často jako jediné teplé jídlo třeba po návratu z jízd. Nebo si přes den dojdu na polévku do nějakého řeznictví s teplým pultem, ale tam jsou většinou dršťkové, gulášové a to také jíst věčně nelze.
    Ale taková zabíjačková, tu si dám kdykoliv. Ale ne kdekoliv. Už máme také vytipovaná místa, kam se dá jít najíst jen jednou.
    YGO ta trhanková polévka vůbec nevypadá špatně!!! Určitě vyzkouším. S houbami, sušenými, zatím zásoby jsou.

    1. Karolíno, věřím, že profesonální řidiči jsou lidé se skvělým přehledem, kde se jak vaří a ty, se svojí mlsnou pusou nemůžeš být výjimkou :)
      Však taky motorest, kde stojí kaminony, obvykle stojí za vyzkoušení :)

  20. U nás je nepřekonatelnou stálicí s mnoha obměnami „trhanková polívka“ – jednoduchá, ale výživná zeleninová polívka, vhodná na podzim a zimu a brzké jaro s mnoha modifikacemi.

    Kdysi na sádle, nyníuž na kapce oleje a lžicce másla pomalu smažím cibulku a nasekanou kořenovou zeleninu (zásadně vynechávám cerel, neb ten neoblibuju, ale kdo má rád, může i ten) „na karamel“, pak přidám lžičku-dvě hladké mouky a prosmažím na jíšku (já spíš na světlou, než tmavou – už kvůli té cibulce, aby nezhořkla). Zaleju vodou do požadované hustoty, přidám nakrájené brambory, osolím, dokořením (na mlýnku Tramp pomelu pepř, nové koření, hřebíček a přihodím bobkáč) a vařím. Pokud chci dělat trhankovou polívku čočkovou, než oloupu a nakrájím brambory, dám povařit ještě čočku, pokud chci dělat houbovou, dám dusit houby společně se zeleninou, pokud fazolovou, přidám sterilované fazole až nakonec (a tak dále a podle toho, co je zrovna po ruce – tady se fantazii meze nekladou – třebas brokolice je mňam, ale musí se tam hodit až na konec). A až je vše hotovo, dojde na ty trhanky – hrubá mouka + sůl + vajíčko = polotuhé těsto … žičečkou vykrajuju trhanky a házím do vroucí polívky, jak vyplavou, je hotovo. Na talíř si můžete ještě nasekat česnek a přidat majoránku a pak už si jenom pomlaskává a přidává a vylizuje talíř. Pokud si dá člověk dva talířky takovéto polívky, už opravdu kačenu se zelím do sebe nedá (:o))))).

    Tolik lidí tady chybí … nenahraditelně … (h)

    1. Já nejsem polívková, z hustých polévek mám ráda jen hrachovku (tu mám ráda hodně) s krutonky, můžu sníst i fazolovou, ale to už není tak ono. Můžu vývary, i když je dělám málokdy. Ale tuhle „trhanku“ do vývarů dělávám, říkám tomu nočky. Pokud mám, tak místo hrubé mouky dávám hrubou krupici, jsou pak takové „drsnější“.
      Miluju zelňačku, u nás se dělala odjakživa. Ale tu už vlastně nepovažuji ani za polévku, to je kompletní hlavní jídlo. S čerstvým měkkým chlebem… mňam.

      Vzpomínám na Jiřinu z GB. Nebývala moc slyšet, ale tak nějak si na ni často vzpomenu (rose2) .

    2. U nás se tomu říká „kapání“ a nedává se do toho sůl. :)
      Jinak tenhle druh polévek miluju a věřím, že místo na kachnu s knedlíkem už nezbude! (chuckle)

      1. NO – není to ani kapání (to je těsto daleko řidší) ani strouhání (kde je zas těstíčko daleko tužší) – jsou to v podstatě ty noky (včetně té krupice, je-li po ruce). (rofl) (rofl) Zkrátka, trhanky jsou trhanky … (chuckle)

  21. ale Dede, to se pleteš, rafinovanost je přece v té jednoduchosti, všichni si řeknou obyčejná polívka a pak to při ochutnání přijde… rafinovanost největšího kalibru, kam se hrabou lanýže a podobné výmysly… :P
    smetana polévku zjemní,ale to zjemnění vezme té zelenině prostě chuť, zabalí ji do sebe a pak to není ono..máslo a správně přidávaná voda to nakrémují při mixování samy a pomůžou jim brambory s mrkví…
    já si plší diskuse ráda za bukem četla…chybí tu spousta lidí a U Kance je tak veselo…doufám, že je ta hospůdka nafukovací… :D

    1. Máš pravdu, s rafinovastí v jednoduchosti… ono to pltí, jen se musí vařit dobře (když péct, tak péct a ne dusit a podobně) a musíš mít dobré suroviny.

      A U kance je opravdu až moc plno… (h)

  22. Milá Dede, díky za vzpomínku (plší)i na diskuze o vaření! Dodnes mám v hlavě recept od WWW, jak opékat v mikrovlnce špekáčky :o))…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD