HOST DEDENÍKU – Bubu: Jak jsem se učila vařit

Bubu_logoTo se na mne jednou tatánek zadíval a pronesl památnou větu: Bůhví, jak budeš vlastně vypadat, je potřeba, aby ses naučila vařit, jinak mi zůstaneš na krku.

 

No, nebylo to zrovna citlivé k dívence sotva čtrnáctileté, co právě překonává drobné trauma ze svých končetin připomínajících sekáče obecného. Nicméně nutno mu připočíst k dobru, že se výuky aktivně účastnil. Ty prázdniny totiž s mamulí chodili na obědy domů a statečně jedli, co my se ségrou uvařily.

Další rozvoj byl již zcela v mých rukou a vzhledem k vrozené zvídavosti a mlsné hubě jsem ho rozhodně nepodcenila a také jsem ho neodflákla. Vzdělávání je ovšem proces, co nikdy nekončí. I stalo se, že jsme se sestrou obdržely k narozeninám stejný dar: předplatné na kurs vaření dle našeho výběru. Probíraly jsme se nabídkou témat a… co byste řekli? No jasně, shodly jsme se. Nejsme my náhodou sestry?

Zvolily jsme kurs Jak perfektně připravit zvěřinu. Zvlášť když v programu byla šípková omáčka. Pečeného kance se zelím bych uměla, ale se šípkovou…? Začala jsem se moc moc těšit.

A tak jsem vyrazila do Prahy, místo kursu, ač vesničanka, našla snadno (v propozicích myslí na vše, i na bloudivky bludné) a už se mohlo začít vařit. Překvapilo mne, že tu byla převaha mužů a jediné další dvě ženy byly profíci (z hospody). Možná kvůli té zvěřině. To je poněkud mužské téma.

Nebudu vypočítávat, co všechno jsme vařili a jaké suroviny použili. Řeknu jen, že všechno bylo výtečné, lektoři báječní, milí, vtipní, zábavní a pitný režim se při vaření dodržuje snadno (doporučuji jet na kurs vlakem). Velmi jsem si to užila a odjížděla jsem s mastnou mlsnou hubou roztaženou od ucha k uchu. A ten úsměv mi vydržel následující dva dny. Prostě náramně strávený čas.

 

1016bub1

 

Jenže nebyla bych to já, kdybych se s nově nabytými znalostmi nechtěla pochlubit. Využila jsem k tomu naši poslední garden party v sezoně. Zvlášť když kamarád dodal nezanedbatelný kus daňka a srnce. Na pořadu večera bylo mnoho dobrot.

Dýňová polévka, grilovaná kuřecí křídla na medu, srnčí ragú, daňčí pečeně se šípkovou, grilovaná daňčí kýta, smetanová omáčka s hříbky, zvěřinová terinka s mandlemi a nějaké to drobné zobání. Naštěstí jsem se nemusela „patlat“ se sladkým, to si vzali na starost ostatní. Vzhledem k tomu, že ráno byly kastroly, hrnce a mísy prázdné, mejdan se, zdá se, povedl.

Uvaříte si taky srnčí ragú? Vyšlo mi skoro stejně dobré jako na kursu.

Potřebujete jen srnčí plec, cibuli, sádlo, bobkový list, badyán, červené víno, česnek, vývar, sůl, pepř.
(na cca půl kila masa: 2 cibule, lžíce sádla, 2 stroužky česneku, 2 bobkové listy, 3 hvězdičky badyánu, červeného vína tak půl lahve, vývaru asi taky tak)

Na sádle opečete cibuli do zlatohněda, pak na to hodíte na kostky nakrájené maso a osmahnete. I nasekaný česnek je třeba orestovat. Osolit, opepřit. Pak podlijte dobrým červeným vínem a nechte ho skoro všechno odpařit. To je důležité, fakt skoro všechno. Přidejte bobkový list, badyán, podlijte vývarem a pod pokličkou pomalu duste. Při dušení by omáčka měla přirozeně zhoustnout a získat příjemnou konzistenci.
Pro mne bylo veliké překvapení to, jak si se zvěřinou rozumí badyán.

 

Děkuju Bubu (i když – jak to čtu, honí mě šíleně mlsná!) a tak se ptám hned dvěma různými směry:

Ten první se týká zvěřiny. Máte ji rádi, umíte si ji připravit nebo si radši zajdete do ověřené restaurace? Co máte ze zvěřinových jídel nejradši? A jedna navíc – kde vlastně zvěřinu sháníte? Bydlím na vesnici, ale musela bych pro ni do Makra…

Druhá série otázek se týká učení se vaření – byli jste někdy na nějakém kursu? O čem byl a jak se vám to líbilo?

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:33

49 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Li ma cinsko-cesky slovnik, jinak ma vsechno okopirovan – vsechny materialy ma pohromade, ale protoze jich zacalo pribyvat, rekla jsem ji, ze nemusi vsechny nosit.

  2. Pro Bubu: hledala jsem něco jiného a ejhle, co na mě vykouklo: http://www.laboratorio.cz/cs/kurzy/zverinana-aneb-lovecky-kurz-vareni/ – konkurenční kurz šéfa mého syna*. Možná by mohlo být zajímavé jít se tam podívat pro porovnání, v čem se to (kromě ceny) liší od toho z Prakulu; bohužel je už obsazeno.
    *Včera ho prvně viděl na vlastní oči, v rámci té své brigády pomáhal na jedné akci, kde byl RL hlavní hvězdou. Prý byl (teda RL) rád, že si s ním (teda s mým synem) mohl pokecat italsky.

  3. Ze zvěřiny jsem připravovala svíčkovou. Vynikající masíčko.
    Ragú, guláš, pečeni se zelím a bramborovými knedlíky, ale také rolády a minutky.
    Podle toho, jaké se mi podařilo sehnat maso.
    Guláš z kance, svíčkovou z daňka nebo jelena, minutka ze srnčího, pečeně z kance nebo zajíce, zajíc skvělý i na smetaně……
    Jo, zvěřinu miluju a také je to úplně jiné maso. Oni nikdy nesežerou něco, co jim nejede.

  4. OT pro zvířecí lidi – taky vám tak strašně líná zvěř?? Já mám dojem, že se holky rozhodly, že mají kožichy vyšlé z módy, tak se ještě před zimou rozhodly převlíct.
    Když do toho započítám bahno na zahradě (ad stavba), je to dost děsná kombinace (headbang)

    1. Dede, je to divné, ale holky línaly v létě!!, kocouři taky. Teď ani nijak nenasazují kožichy, tak nevím, jak vážně to myslí se zimou. Ale žerou děsně, všech pět chlupatců.

  5. OT, i když zase ne tak úplně, protože jde zase o jídlo :D . Honila mě mlsná a vzpomněla jsem si na diskusi, co se tady vedla před týdnem. Tak jsem nelenila a udělala scones. Dneska se mi mimořádně vydařily, krásně vyskočily, jsou křehoučké. Aby byla trochu změna, nakrájela jsem do těsta nadrobno sušené brusinky. Je to hezké a hlavně dobré.

    1. Tapuz, však on to Jamie doporučeje – namáčels ty brusinky do něčeho? :)

      Já jsem zase pekla superšvestkovej koláč :) A co na něm bylo super? Ohromné množství švestek, Potřebovala jsem je spotřebovat a tak jsem fakt nešetřila. A kynuté těsto bylo na velkém plechu tenoučké… mňam! :P

  6. Když jsem byla malá, měli naši myslivecké známé. Zajíců a bažantů bylo vždycky v sezóně povícero. Zatímco se zbytek rodiny rozplýval nad pochoutkou, já jsem popelčila v mase vlákno od vlákna a hledala broky. Vždycky jsem do nějakého kousla. A šíleně jsem to nesnášela. Ne nestýská se mi po žádné zvěřině :)

    1. Ri, to je přesně stejná vzpomínka, jakou měla mamina – broky v bažantech a zajících a písek v listovém salátu (babička se s mytím nepatlala – opláchla jen salát pod tekoucí vodou – však byl z jejich zahrady a trocha písku ještě nikoho nezabila:))

      Když jsme náhodou dostali nějakou zvěřinu, pátrala po brocích se zarputilostí Sherlocka Holmese a salát vždycky máčela v nádobě s vodou, aby písek měl možnost klesnout ke dnu. Na salát to fungovalo, ale broky někdy zvítězily :)

  7. Zvěřinu máme rádi a kupodivu mám i zdroj. To se takhle na podzim zajde nad Dalmatinovem do hospody a když je tam větší koncentrace chlápků v zeleném, tak se do prostoru vypustí věta: „Budete pro mě mít zítra kus vysoké?“. Ráno si pak zajdu k jejich boudě, dají mi vybrat tak ze tří kusů, laňku mi stáhnou a rozčtvrtí. Kusy odvezu na kolečku do chalupy, vykostím, naporcuju a v Praze pak rozvezu do spřátelených mrazáků. A mám na rok vystaráno :) A protože z laně je opravdu dost masa, obvykle do toho jdu s někým napůl, to je tak akorát. Zrovna před týdnem jsem zpracovala poslední kousek a chystám se na nákup dalšího kusu.

    1. Ještě přihodím oblíbený recept – na špeku důkladně orestovat cibuli, kořenovou zeleninu (hodně), koření (jalovec, pepř, nové koření). Zvlášť orestovat prošpikované osolené opepřené maso (cca 1,25 kg) a uložit na zeleninový základ, přihodit malý bobkový list. Do pánve po mase nalít vývar (tak dvě deci) a rozpustit všechny přípečky, trochu zredukovat. Maso podlít vývarem a slušným červeným vínem, aspoň půl lahve. Zaklopit pekáč a dát do trouby na cca 130 stupňů na pár hodin – po obědě začnete a k večeři máte lahůdku. Zeleninu můžete po upečení i rozmixovat na omáčku, ale nezapomeňte vylovit koření! Omáčku zjemním kouskem másla, nezahušťuji. Ohledně vína při vaření platí zásada – pod maso nalijte pouze to, co jste ochotni dopít.

  8. Bubu, hezký článek, takové menu bych si určitě dala. Co jsou „grilovaná kuřecí křídla na medu“ ?

    Myslím, že nějaké kruzy vaření jsem měla na ZDŠ, ale už si jaksi vůůbec nepamatuji, co jsme se učili.

    Přestože zdejší jižané milují lovy, pokud vím, žádná restaurace zvěřinu nepodává a nedá se ani koupit v obchodech. Takže jí znám pouze z českých restaurací (a v USA jsem ji sama dělala snad 3x, když jsem od známého lovce dostala kus srnčího a jednou divokou husu). Ale celkově mi chuť zvěřiny zase tak nechutná, abych o ní snila. Když mám možnost dát si jí v rest. pochutnám si, ale doma nám ani jednomu nechybí.Ovšem to srnčí ragů zní velmi chutně !!!

    1. maričko, tři lžíce medu a tři lžíce sojové omáčky, smíchat, opatlat tím křídla a dát na několik hodin uležet.

      1. a nééébo…
        tři lžíce medu, deci brandy, 2 chilli papričky a opatlat…

        do marinád já raději brandy než sojovku ;-)

        1. Wndulko, Bubu – díky za „recept“ !

          Ale „křídla“, to fakt myslíte jen samotná křídla? Ta, co se prodávají tady moc masa nemají, akorát tak uvařit a obrat tu trochu do polévky. Určitě ne tolik, aby se na ně vyplatilo „napatlat“ tu směs ! Ale vypadá lákavě, zkusím v ní „marinovat“ kuřecí prsíčka, která používám nejčastěji (a pak ještě celé čtvrtky).

          1. tady jsou křídla taky docela malý, a ten recept jsem radši použila na prsíčka nakrájený na kostky

  9. Zvěřinu ráda nemám. Žádnou a na žádný způsob. Může za to moje babička, excelentní kuchařka, která poměrně často dělávala zajíce, a na to se vždycky sešla celá rodina. Dělala ho různě, na smetaně, na víně, paštiku,… Milovníci této krmě si vždycky pochutnali. Já, malá holka, jsem byla zoufalá. Nejen, že se mi z toho podivného čuchu zvedal žaludek, ale ještě jsem bojovala i s masem samotným. Já, milovnice libového a čistého masíčka, jsem se potýkala s tím šlachovitým, blanitým a chrupavčitým zajícem (mmch ze stejného důvodu nejím telecí). Hrůza. Od té doby cítím ten zvěřinový závan ze vší zvěřiny a to je pro mě konec. Mou nechuť umocnila v dospělosti ještě jedna příhoda, kdy jsem v jedné pražské zvěřinové restauraci dostala zasmrádlou jelení paštiku (nebyla jsem tam dobrovolně, byla to nějaká oslava). Ale celkem vzato s tím nemám potíže, protože zvěřina běžně není :D .
    Na nějaký komerční kurz vaření jsem nikdy nechodila. Mými kurzy byla babiččina a maminčina kuchyně, kde jsem se jako holka často a ráda ochomýtala a naučila se tak všechno, co kuchařka potřebuje znát. Vždycky jsem si navíc ráda četla v kuchařkách a receptech a ráda zkouším nové věci (i když je to někdy slepá ulička), vařím ráda a troufám si o sobě tvrdit, že vařím dobře. Ráda se dívám v televizi i na kuchařské pořady a spíš, než kompletní recepty v nich ráda chytám různé drobné nápady a zajímavosti.
    Vysloveně cizokrajné pokrmy vyžadující zvláštní ingredience nebo postupy se doma nesnažím dělat, raději si je dám v autentické cizokrajné restauraci nebo ještě lépe přímo v zemi původu. (Situaci mi dost zjednodušuje fakt, že čínská, vietnamská, korejská, japonská a podobné kuchyně mi vůbec nechutnají, takže od těch mám pokoj).

  10. Tak, děcka, abych byla k dnesku stylová, dala jsem si na oběd co? dala jsem si jelení plecko v hříbkovo-smetanové omáčce – a bylo to poměrně jedlé, akorát ta plec chtěla lehce špíknout. :P (olizovací)

  11. Jediné co mne mrzí na mém rozvodu je, že jsem přišla o častá pozvání na nějakou zvěřinovou specialitu. Exmanželova maminka je skvělá kuchařka a měla jakýsi přístup k základní surovině. To bývaly hody přímo lukulské. Bohužel, sice se „tchýní“ scházíme, ale tyto hody jsou určeny jen pro rodinu.

  12. Zvěřinu mám ráda, ale nikdy jsem ji nevařila. Nemám jak se k ní dostat a k masu z Makra mám hlubokou nedůvěru- když jsem jednou v Makru byla, tak tam děsně smrdělo zkažený maso a čichová paměť je neúprosná.
    Ale na kurz vaření bych šla hned! Nebo aspoň k Bubu ochutnat výsledky kurzu :)

  13. Odpovědi na otázky: 1) Pokud jde o zvěřinu, nějaké větší zkušenosti s ní nemám, doma ji nejíme, takže ani připravovat ji neumím, navíc není zdroj. 2) Pokud jde o kurzy vaření, to už je jiná, těch mám za sebou tolik, že je asi ani nejsem schopná spočítat, resp. si na všechny vzpomenout. Něco málo jsem absolvovala v době, když jsem chodila na ZŠ a SŠ – díky máti, byly to kurzy, které jim zařídil její tehdejší zaměstnavatel v bývalé a dnes už znova současné Vesně, bylo to celkem fajn, takový základ, co se nikdy neztratí. No ale k nejlepším kurzům jsem se dostala zhruba tak před osmi-deseti lety a bylo jich opravdu dost, namátkou mě napadá třeba Sahara (kurs severoafrické kuchyně), Tažíny (něco podobného, jen se vše dělalo formou tažínu – a kolikrát vůbec ne v originální nádobě, ta vlastně zas tak nutná není, jde spíš o postup a suroviny), Balkán (balkánská kuchyně), Abruzzo (středoitalská kuchyně), pak tam bylo taky několik lekcí kuchyně židovské (aškenázské, sefardské a současné izraelské), nějaké Rusko a dál zrovna nevím, bylo toho víc (ty kurzy byly bezvadné, většinou se konaly u někoho na zahradě nebo doma, většinou nás bylo tak do deseti, takže jsme si mohli všecko vyzkoušet a sami udělat; nakonec se vše samozřejmě společně snědlo a případné přebytky vzaly domů). Nejlepší ovšem na tom je to, že s pánem, který ty kurzy pořádal, jsem se nakonec hodně spřátelila (a dokonce mu několikrát i sama pomáhala vařit), postupně přibývali i další členové rodiny, nejdřív manžel, pak dcéra a nakonec i syn. Takže teď máme výborného rodinného kamaráda, se kterýmu navíc občas vaříme. Už jsme toho společně absolvovali celkem dost, o většině akcí jsem zde myslím psala (např. dvakrát vaření pro ŽOB, z toho jednou šábesová večeře pro 100 lidí, nějaký ten street food festival apod.). Teď převzal štafetu syn a celé léto spolu o víkendech vařili na různých svadbách a oslavách. Syn se navíc do vaření jaksi zabral, takže nejdřív dělal jako brigádu pomocníka pekaře v jednom známém pražském restauračním řetězci od A (a Ambiente to není, takže možná tušíte), teď „povýšil“ a je u nich v cateringu, takže vaří nebo obsluhuje na různých (někdy i docela prestižních) akcích a baví ho to. No, uvidíme, co se z toho časem vyvrbí. Když nic jiného, bude umět péct, vařit a nosit, to se mu nikdy neztratí a dobře se na to balí holky. ;-)
    P.S. Za případné překlepy se omlouvám, píšu to dost narychlo.

  14. Popis hodů, které umí Bubu připravit je něco, co by se nemělo číst na lačný žaludek – a když jsme u toho, tak ani na plný :P Vždycky to v člověku zažehne neodolatelné chutě, které aby plašil čím… jogurtem? Ten doma mám, ale je trapně nedostačující! (chuckle)

    Přiznám se, že na zvěřinu chodím do hospody. Ne proto, že bych se nechtěla naučit, jak se připravovat, ale proto, že ji prostě nemám. Nevím, komu vlastně patří zvěř prohánějící se naší krajinou, kdo tu ulovenou prodává? U nás ji nekoupím, Makro mám daleko. Sharko, díky za odkaz – výletově bych se mohla do Lázní Bohdaneč někdy podívat :)
    A přitom mám zvěřinu moc ráda a netrvám na receptech, jejichž cílem je „potlačit“ zvěřinou chuť.

    A tak mě napadá – když se divočáci vyskytují v lese po stovkách (kde jsou časy, kdy šlo o desítky kusů), proč vlastně není kančí aspoň trochu dostupnější? Vždyť i ti myslivci (jim patří ta zvěř?) se jich už musejí přejíst :) Možná je problém dostat zvěřinu do obchodu – legislativně hygienický, či co já vím. Ostatně – nevíte to náhodou někdo, jak to vlastně se zvěřinou a obchody je? :)

        1. Dede, znám to jenom teoreticky (příslušné předpisy apod., je to jedna z věcí, kterými se „bavím“ v práci), jsem kancelářská myš, do terénu nechodím, na honu jsem v životě nebyla. Abych to nemusela sáhodlouze vypisovat, našla jsem nějaké shrnující odkazy. Jeden je článek od mých kolegů: http://www.omssvitavy.cz/msk/prodej_ulov_zvere.pdf

    1. Jenom k těm myslivcům – střelená zvěř patří mysliveckému sdružení, které obhospodařuje tu kterou honitbu. Střelec dostane tuším jenom vnitřnosti a snad jednou za rok má nárok na jedno střelené zvíře, zbytek by se měl prodávat …

  15. bubu ty jsi šikovná. a na fotce vypadáš moc pěkně! jenom dneska všude vidím recepty na jídla ze surovin, co nemám šanci sehnat. zrovna jsem na zvířetníku byla rozvrkočena z toho že v anglii není uzený. i když ta zvěřina by se sehnat dala, viděla jsem řezníka na internetu co dodává různé exotické maso, i ty ceny by se daly zaplatit, ale dodávka stojí skoro tolik co týdenní nákup.
    s tím kurzem vaření to je zajímavý nápad, v londýně jich je hodně, zatím jsem si vyzkoušela jenom sushi, a byla to skvělá zábava.

  16. Čože o to, zverinu by som si dala, ale nemám zdroje. Kedysi za hlbokého socíku bývala u nás v meste predajňa hydina-zverina a keď mal človek známych, tak sa tam občas fakt dal kúpiť aj bažant alebo zajac. Čo môj dedko asi mal, lebo babička vedela úžasného pečeného bažanta, špikovaného slaninkou a plneného žemľovou plnkou s pečienkou, slaninkou a korením. Odvtedy som ale bažanta nejedla a tak len z detsva sa mi vybavuje tá zľahka, ale nie nepríjemne nahorklá chuť tmavých bažantích prsíčok. A inak čítať tie krásne opisy jedál pred obedom v práci rovná sa týraniu zvierat, ledva stíham pregĺgať slinty :S

    1. Tak mi to nedalo a guglila som tie zdroje diviny tu na okolí a mäsiarstvo Achberger v Bratislave skutočne má v ponuke divinu ale tie ceny ma teda dosť zabrzdili v ďalšom rozlete. Orez nejde pod 8 ečiek za kilo a čisté stehno alebo plece z jeleňa aj diviaka je za 15 za kilo. Tak s varením mäsa asi ostanem pri domácom zvieratstve a rybách, bez známostí je divina pre mňa drahé hobby…

  17. Milá Bubu,
    kdyby mi někdo dal kvízovou otázku „Kdo ze Zvířetníků se zúčastnil kursu přípravy zvěřiny?“ věř, že bych vyhrkla tvé jméno (rofl) – neb Bubu jest synonymem gurmeta (byla jsem kdysi poučena, že gurmán se nemá v tomto smyslu používat, protože to ve skutečnosti znamená pažravec, což ty v žádném případě nejsi).

    Jinak já zvěřinu mám ráda, ale radši si na ni zajdu do hospody, když jsou zvěřinové dny. A tam si dávám divokou husičku s červeným zelím … Ale umím celkem slušný kančí guláš, snad i moje kančí řízky či na víně se daly jíst, akorát že kančí tak nějak došlo (a přitom se to divočáky na jihu Jižní Moravy jen hemží – a tím myslím ty čtyřnohé, i když i těch dvounohých je neúrekom, akorát že ti jsou celoročně hájení).

  18. Milá DEDE a Bubu, zvěřina není šálek mé kávy. Ale je to tím, že u nás doma se nevařila.
    Kurs vaření může opravdu zábavný.

    Můj manžel Petr co je v důchodu, tak vaření v týdnu vzal na sebe. A vaří skvěle. Nebojí se koření. Vždy si najde na internetu recept a vyzkouší ho, případně si poupraví k obrazu svému. A protože miluje Itálii a italskou kuchyni, zaměřil se na těstoviny. Jeho špagety Carbonara jsou bezkonkurenční a z fleku by je mohl vařit v tratorii v Itálii.

    1. Kursy vyření jsou prima. Říkaly jsme si se ségrou, že bychom z toho mohly udělat tradici. Vhodné téma kursu se najde vždy.

  19. Jó zvěřina, to naše kamarádka měla manžela, který byl vášnivý nimrod a nanosil jí a svým dvěma dcerám metráky masa. A protože měli se ženou takovou trochu dost rozdělenou domácnost tak se nedozvěděl, že ani ona, ani holky to nevaří a končí to u nás. To byla doba, kdy jsem měla v mrazáku srnčí kýtu, balvan divočáka a obrovského zajíce. U nás doma se zvěřina moc nevařila, byť jsme ji moc milovali, ale zdroj jsme neměli. Až po svatbě jsem se dostala do rodiny, kde občas kápl bažant, divoká kachna, kilko srnčího či zajíček. Takže jsem se pomalu učila zvěřinu vařit a díky plynulému přísunu vyzkoušela spoustu receptů. Jedny Vánoce jsem uvařila 5 jídel z kančí kýty – řízek, guláš, na divoko, se zelím a na Nový rok odleželý stejk. Další Vánoce byl na programu obří zajíc – paštika, na smetaně, pečený a cibuláč. Takže zvěřinu ano, jakoukoli, i ty divoké kachničky, i ten bažantík, nic u nás nezůstane ladem

    1. Divoké kachničky zrovna nemusím. Musela bych je dostat už nahaté (jsem alergická na peří a jednou jsem kvůli škubání kachny skončila na pohotovosti).
      Ale ostatní zvěřinu ano. To tedy můžu.

      1. Divokou kachničku neškubu, ostatně neškubu ani bažanta, divoké ptactvo svlíkám a oblékám mu slušivou košilku z anglické slaniny. Jest mi zcela jedno, jak se to dělat má či nemá, ta kůže je pro mne dost nechutná a ta její náhražka udrží masíčko šťavnaté a navíc mu malinko přidá vůni. Takže převlečené kachničky pečené s červeným zelím a bramborovým knedlíčkem. Převlečeného bažantíka s různými přílohami různě upraveného

  20. Poslední vynikající zvěřinu jsem jedl v Pendolinu před třemi týdny. Doporučuji navštívit jídelní vůz (nejen pendolina), když bude možnost. Ta zvěřina je tam fakt parádní.

    1. Dede, jestli si dobře pamatuji, říkala jsi kdysi, že když jste v Praze, že si občas skočíte na snídani do Hotelu Imperial a kousek od něj v Havlíčkově ulici směrem k nádraží otevřeli NOWACO, kde mají docela výběr zvěřiny mražené i chlazené, a za přijatelné ceny…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN