ROZCESTNÍK: Haná je jiná, Haná je svá

0624pet16_1Bude to rok, co jsem za prací odjel z hornatého Liberecka do rovinaté metropole Hané, Olomouce. Říkal jsem si, že po studiích v Hradci Králové mě roviny nedokáží překvapit, přesto překvapily. Haná je jiná, Haná je svá. Ne, že bych na Hané nikdy nebyl. Vlakem i autem jsem ji přejel nespočetkrát, Olomouc jsem také několikrát navštívil. Přesto platí, že někde žít a něco navštívit je rozdíl diametrální. Za ten rok jsem nastřádal poznatky v následujících oblastech, které tu opravdu, varuji, velmi subjektivně popíši :)

 

 

Jídlo

Je to zvláštní, myslel jsem, že v době nadnárodních řetězců už mě nic nepřekvapí, cokoli jde sehnat kdekoli a pro nějakou potravinovou exotiku musím minimálně za hranice (nejlépe dvoje nebo troje). Olomouc mým představám uštědřila tvrdou lekci. Já tady vlastně do těch hyper-supermarketů vůbec nemusím chodit.

Těch obchůdků s místními produkty, kozími, ovčími sýry, salámy a hlavně loštickými tvarůžky. To se jen tak v nezemědělských oblastech nevidí. Gurmán tu může experimentovat, jak dlouho se mu zachce. Ještě víc mě ale dostal fakt, že tu je italský market. A to opravdu s Italy. Italové mají v Olomouci nezanedbatelnou menšinu, mají tu v Olomouci několik obchodů s potravinami, kavárnu, porcelán a pracují v cukrárnách; možná jsem i něco zapomněl).

Vážně bych to v Olomouci nečekal. A ty jejich sýry, sušené šunky, olivové oleje, vína, kávy, špagety… to jsou skutečné delikatesy. Navíc se vám v obchodě opravdu věnují, o produktu vědí první poslední a od všeho si musíte ochutnat, abyste si náhodou nedej bože nekoupili něco, co nechcete, co vám nechutná, no to by byla pohroma.

 

0624pet01

 

Italský market nabízí různé ochutnávky. Jejich velmi zajímavá je vanička s panenským olivovým olejem, do které se namáčí kolečka bagety nebo ještě lépe toskánského chleba. Po namočení se to pak ještě posolí. Říkají, že to je pro nastartování chuťových buněk před jídlem nebo k vínu k lepšímu vnímání chuti.

 

 

0624pet02

 

V Olomouci je snad největší koncentrace cukráren na kilometr čtvereční. Příklad budiž cukrárna Aida na horním náměstí.

 

 

Pivovary

Jen na území města Olomouce je 6 pivovarů, další jsou v nejbližším okolí a v okruhu 30 kilometrů jich jsou snad desítky. Navíc tu jsou dvě specializované prodejny piv, které dováží pivo z dalších minipivovarů. Netušil jsem, že Haná je tak pivům zaslíbená. Samozřejmě je tu i plno pálenic, což jsem tu čekal spíš. Nejlepší to má Náměšť na Hané, kde „U Jadrníčků“ je pivovar i pálenice v jednom domě.

 

0624pet03

 

Pivovar Chomout chrlí do okolí obrovskou nabídku piv, najde se i několik hospod, které jej i točí.

 

 

Vzdálenosti

V rovinách se zkracují vzdálenosti a to takřka exponenciálně. Jet z Liberce nebo Jablonce mimo dálnici (která je jen jedna) 50 kilometrů vydá na hodinu a auto je bezpodmínečně nutné. Vlak to jede 2x delší oklikou, autobus 2x déle a na kole na to potřebujete celý den a slušnou fyzičku. Tady to je vzdálenost, kterou lidé běžně jezdí do práce, na kole to je odpolední projížďka, rychlík na hlavní trati ji dává za půl hoďky, lokálky za tu hodinu.

I v kratším měřítku je to jiné. Pěšky je člověk všude hned. Udivuje mě kolik toho v Olomouci je při ruce a v docházkové vzdálenosti. Centrum můžu procházet sem a tam bez problémů. Z centra stačí deset minut chůze a jste v přírodě. Park tu funguje jako taková sportovní dálnice, díky které lze pěšky nebo na kole projít v zeleni, ale středem města z jedné strany na druhou.

 

0624pet04

 

Smetanovy sady, spolu s Čechovými sady tvoří hlavní pěší a cyklo spojnici skrz město. Pohyb je pak velmi příjemný.

 

0624pet05

 

Zkracování vzdáleností je řidičům k ničemu, protože Olomouc zácpami trpí. Tohle je fotka z kruháče u Globusu kam je „provizorně“ už několik let svedený obchvat. Toto je naprosto normální stav. Přidejme k tomu velké množství uzavírek ve městě a občas vznikne naprostý dopravní chaos. Očistcem byla např. uzavírka ulice Velkomoravské.

 

 

Cyklistika

Souvisí to se vzdálenostmi a rovinou. Celkem dost lidí tu jezdí na kole, ale proti Hradci to nic není. Tam si při křížení cyklostezky musel chodec opravdu dávat bacha. Tady po městě lidé také na kole jezdí, ale spíš po okrajích jako do práce/obchodu (před Lidlem bývá připnutých celkem dost kol), ale centru se cyklisté celkem vyhýbají.

Má to svou logiku, do centra nevede prakticky žádná cyklostezka a celé historické centrum je tvořené kočičími hlavami, na kterých z vás kolo vyklepe duši. Pro mě je zajímavé, kolik lidí jezdí na kole na vesnicích (a opravdu odlehlých částech Olomouce jako Chomoutov nebo Nové Sady). Možná je to jen můj pohled, ale na vesnicích vidím mnohem víc „místních cyklistů“ než jinde. A to jezdí na kolech, která byste už před 20 lety nazvali starými.

Často jsem takového cyklistu už slyšel z dálky, protože na tom kole se třáslo úplně všechno. Viděl jsem velmi staré lidi co s kolem (a někdy i psem) brázdili polní cesty z vesnice do vesnice. Téměř v každé vesnici bylo nějaké kolo jen tak opřené o strom nebo obchod. A celkově v Olomouckém kraji jsem viděl více nepřipoutaných nehlídaných kol než v celé ČR před tím.

 

0624pet06

 

V Olomouci vzniká Bikesharing služba rekola.cz. Tato služba bude i Brně nebo Hradci. Přes aplikaci zjistíte polohu takového růžového kola. Zaplatíte pomocí SMS, přijde vám kód a ten použijete na odemčení zámku. Pak jej zas na nějakém stanovišti necháte.

 

 

Vesnice

 

Místní vesničky mně fakt učarovaly. Snad každá je udržovaná, nikdy jsem neviděl delší úsek rozpadlých domů. V bývalých Sudetech jsou na pokraji rozpadu často celé vesnice. Omítky tu jsou snad vždy úhledné, náves má pokosenou trávu a bývá velmi prostorná a sochy a kostely bývají v perfektním stavu.

Přijde mi to neuvěřitelné, v těch domech musí žít lidé po několik generací, ten vztah z toho úplně čiší, nejen k domu, ale k celé obci. Velmi mne zaujalo, že tu valná většina vesnic je složená ze spojených domů. U nás jsou domy téměř vždy oddělené, soused je za plotem, ale aby regulérně domy sdílely zeď, to jsem znal jen z „řadovek“, „okálů“, „finských domků“, ale ne jako naprosto běžnou součást obce o pár stech obyvatelích.

Také tu je díky velkém prostoru skoro vždy prostor mezi domem a silnicí. Obvykle je to uspořádání Dům-trávník-chodník +silnice+ chodník-trávník-dům. Místy je přehozené pořadí trávníku a chodníku. Díky tomu jsou ty prostory, kudy silnice vede mnohem vzdušnější, širší, bezpečnější a méně hlučné především pro tamní obyvatele. U nás na severu je to nemyslitelné z prostorových důvodů.

 

0624pet07

 

Široká náves, domy nalepené na sebe a oddělené trávou od hlavní silnice. To je Hanácká obec

 

 

Mluva

Jasně, je to Morava, mám s tím počítat. Já s tím také počítám, že se tu mluví trochu jinak. Nejvíc mě zaujalo, o čem se mimo Hanou skoro nehovoří, nahrazování „j“ za „n“, hlavně ve tvarech slova jít. „to nende“, „kdy přindeš“. O to mi tu ani tak nejde. „Problém“ je v tom, že tu každý mluví jinak!

Tady každý podle toho odkud pochází, nebo odkud pochází jeho rodina má jiný akcent, jiné koncovky, jinak využívá hovorová slova, jeden krátce, druhý dlouze, že nikdy nevím, na koho narazím. V Čechách jsou ty rozdíly mnohem menší, a pokud jsou, tak většinou pro celou oblast velmi podobné, tady si každá vesnice drží „svůj jazyk“ Je to záludné, ale zábavné zároveň, líbí se mi, jak si tu patrně každá vesnice nebo region udrželi svou identitu ve své mluvě, svou vlastní větev vývoje.

Narazíte na prodavačku nebo řidiče autobusu co bydlí o 20 km dál a už to zas zní jinak. Svět je hned takový pestřejší. Snažím se představit, jak to asi vypadalo před 100 lety, kdy se do toho mísila i němčina, polština, mnohem více slovenština a třeba i maďarština a i ta nářečí byla v mnohem původní podobě a lidé v tom v pohodě žili a rozuměli si.

 

 

Počasí

Celkově je tu určitě tepleji než u nás, co mi ale přijde zajímavé, že v Olomouci se v podzimních a zimních měsících drží mnohem víc inverze. Jak ten vzduch se zarazí o hradbu Jeseníků, tak tu tvoří neprostupnou poklici a způsobuje tu fakt hrozné mlhy, sychravo a místy pro někoho i hůře dýchatelno. Bylo tu naprosto běžné, že v horách i měsíc v kuse bylo lepší počasí než dole ve městě. Třeba Hradec je teplotně mnohem teplejší a slunnější, přitom výškově leží možná i o něco výš.

 

0624pet08

 

Stačí vylézt trochu výš a je vidět jak se ta inverze povaluje v podhůří, někdy více, někdy méně

 

0624pet09

 

Inverze bývá hlavně na podzim opravdu silná, toto je fotka z rána na Svatém kopečku koncem října. Dole ve městě panovalo velmi sychravé a studené počasí.

 

0624pet10

 

Sněhu tu bylo víc než v HK. Studená fronta z hor je znát (a ty hory, hlavně Oderské Vrchy nejsou až tak daleko).

 

Řeky

Jak je tu rovina, daleko od hor, tak řeky mají mnohem více času posbírat více vody a jsou tak širší, ale zas klidnější. Místy mne překvapí, že označení potok tu nesou toky, širší než to čemu u nás se říká řeka. A i ty řeky jsou tu široké jak veletoky. Asi by mi dalo zabrat hodně času naučit se všechny řeky a „říčky“ v okolí, které jsou větší než naše hlavní řeka Nisa.

 

0624pet11

Díky rovině tu jsou teda řeky opravdu líné. I ta hlavní Morava vypadá mnoho kilometrů spíš jako podlouhlé jezero.

 

Řeka Morava na jih od Olomouce je po dlouhé kilometry téměř stojící, mnoho způsobují jezy, ale hlavní důvod je téměř nulový sklon koryta.

Na druhou stranu poskytují opravdu spoustu možností ke koupání. Průměrné dítě (a nejen dítě, viděl jsem plavce, co kraulovali skrz centrum Olomouce) si může bez problémů zaplavat v tolika řekách! To my, na horách, jsme vždy byli varováni před silným proudem. S vodou bohužel souvisí i vyšší výskyt komárů a jiné havěti. U větších vodních ploch jako je Chomoutovské jezero, je jejich množství rozhodně vyšší, než je snesitelné.

 

0624pet12

 

Chomoutovské jezero je významnou ornitologickou lokalitou, bohužel množství hmyzu v jeho okolí je nad snesitelnou úroveň.

 

Není rovina jako rovina

Ze začátku mne trochu děsil fakt, že tu je vlastně všechno zajímavé daleko. Třeba okolo Jablonce je spousta kopců, lesů, rozhleden, horských chat, skalních měst, sjezdovek, hřebenovek a to i v dosahu MHD. V tomto kontextu pro mě v Olomouci byl jen Svatý Kopeček. Jinak samá pole, dokonce i v centru města je pole!

 

0624pet13

 

Pole sousedí přímo se sídlištěm Povel v Olomouci. Tak to má celé město, místy je ještě uprostřed pole nějaký hypermarket nebo logistické centrum.

 

Jenže on tu člověk nesmí přemýšlet v horských vzdálenostech. Jednotka kilometr tu je mnohem kratší. A i když se podívám blíže i na tu krajinu typu „samá pole“, objevím, že se také trochu liší. Třeba různými druhy polí a skoro nikde není řepka! Každé pole je trochu jiné a trochu zajímavé, a i ta rovina není až tak rovná. Někdy ano, ale většinou je velmi velmi velmi mírně zvlněná a tak se stane, že jedete do kopce, aniž byste to pořádně tušili a najednou je před vámi výhled jak z rozhledny, jen protože jste se dostali nějakých 15 – 20 metrů nad obzor. A lesů tu je opravdu málo, takže je vidět hlavně samá pole a hradbu Jeseníků a Oderských vrchů.

 

0624pet14

 

Nakloněna rovina u obce Charváty. Mírný sklon poskytne výhled mimo jiné na Svatý kopeček a Oderské vrchy. Zdolání takového kopce opravdu nevyžaduje žádnou měřitelnou námahu.

 

To mne uklidňuje, že to není ta strašná nekonečná rovina jako v Polsku, severním Německu nebo Maďarsku, ale rovina ohraničená hradbou hor, podobně jako byla v Rohanu v Pánu Prstenů.

 

0624pet15

 

U Drahanovic mají pole zas jinou barvu, země tu je asi nejplacatější.

 

 

Ale co je pěkné, že díky všem těm polím je krajina krásně barevná, každý region je na něco specializovaný a má tak svou „barvu“ a ta barva se ještě s průběhem roku mění.

 

Sečteno a podtrženo Haná mne mile překvapila, vlastně mne překvapila i Česká republika, jak umí být i při své velikosti rozmanitá.

 

0624pet16

 

Klášterní Hradisko v Olomouci jak jinak než s polem :)

 

A já se přidám s otázkou: Jak jste vy objevovali nový kraj, do kterého jste přišli žít? Jak moc se lišily vaše předpoklady, následně první dojmy a nakonec dojmy řekněme trvalejší? :) Pojďme si povídat o objevování, a to nejen u nečekaně okouzlující Hané   (inlove)

Aktualizováno: 23.6.2015 — 19:35

79 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. No děkuji za pěkné počtení po ránu! Jenže! Zapomnělo se na:
    červený kostel, pravoslavné kostely vůbec, kašny i ten svérázný orloj, sobotní zeleninové trhy v Olomouci a Flóru, litovelské pomoraví, chudobín, vdolky, Bouzov, Javoříčko, Mladeč, Bílou Lhotu, Zlatou křepelku, Kosíř, Náměšť na Hané, Bočkovu díru a čertův most, Nové Zámky, Náklo, Úsov …
    a hlavně, že fšecko má svuj čas – to sme me Hanáce.

  2. olomouc je taťulkovo rodné město, já jsem se narodila v místku, ale od šesti let jsem žila v české lípě v lužických horách a tak se mi ta placatost krajiny kolem olomouce vždycky zdála zvláštní. z návštěv u příbuzných si pamatuju si hlavně hodné lidi co se o nás báječně starali a všude pole se zlatým obilím a třešňové sady.

  3. Svaty Kopecek – basen od Wolkera. Zacina: Žlutavý kostel vlá na hoře zelené, to je korouhev této krajiny tiché a svěcené…

  4. Mile cislo, udelal jsi mi velikou radost. Jsem z Olomouce, vyrostla jsem v Holici, coz je dnes uz Olomouc, ale v jadru ma furt character vesnice, a po mame jsem Hanak z mnoha generaci. Pravda, jako pubertak jsem Olomouc nesnasela; jednak jsem chtela do Prahy (kam jsem take v 18 letech odesla), druhak se me rebelske pubertacke dusi jevil jako malomesto. Ale uz pred dost lety jsem zmenila nazor a nahlizim na sve rodne mesto velmi laskave. Ne, ze bych zavrhla Prahu – Praha je moje tezka srdecni zalezitost. Ale zije se tam dnes hur nez za mych mladsich casu. Olomouc je takovy bezva balicek. Historicka cast je fakt krasna, jsou tam velmi pekne parky (muj oblibeny je Vypad – asi se to jmenuje Bezrucovy sady) Vse je dobre dosazitelne. A kdyz se zlepsila situace obchodu v centru, tak vlastne vsechno, co bych chtela, tam taky dostanu a je to pri ruce. Hlavne mne potesila jedna italska prodejna – myslim, ze ta, co mas na fotce. V Ostruznicke. Kdyz jsem tam ted byla v zime na delsi dobu, tak pokazde, kdyz jsem byla ve meste, jsem se tam musela zastavit.

    A mam rada okoli Olomouce. Nejsem priznivcem rovin, ale na te Hane to nevadi. Od nasich z domu jsem videla Sv. Kopecek – tam zacinaji Jeseniky. A v zime, kdyz bylo dost snehu, tak se tam fakt dobre bezkovalo. Miluju, kdyz si to rychlik hasi od Prahy do Olomouce, na jedne strane zacinajici Jeseniky, na druhe je videt Drahanska Vrchovina, ta urodna placka mezi tim a z ni vykukuje Hradisko, Dom a Sv. Michal. To se vzdycky dojmu.

    Mam rada i tu linou reku; casto jsem projela Holici na kole a sjela k Morave, a sedavala s knizkou u reky.

    1. Moc hezky napsáno. Ano je to ta italská prodejna, ale je to jen menší obchod, ten největší mají v Hodolanech u zastávky tram Hodolanská naproti pivovaru Mačák :)

      Jestli máš rád takový pohled tak zkus jet vlakem z Olomouce na Šternberk ;-)

      1. Tu cestu znam autem nescetnekrat, protoze tak jezdime na chalupu v Jesenikach. Z vlaku ne. Ale pohled pekny. :)

  5. Když jsem se před lety přestěhovala „z kraja kúsek za řekú Moravú“, z místa, kde jsem měla výhled „na Hostének“ – ano, za mého dětství se v Holešově mísila dvě nářečí – k Čáslavi a Kutné Hoře, překvapilo mě, že na vesnici, kde jsem bydlela, byly domy stavěné „na úzko“ a směrem do dvora, v lese mi chybělo víc listnáčů, místo nichž byly borovice, které jsem nevídala ani v Hostýnkách, ani v Chřibech, po celou dobu jsem si musela překládat frázi „přijdu dlouho“ (chuckle) . A ještě jedno, škoda že graficky to bude obtížné vyjádřit: Když mě poslali poprvé „k Novákový“, ptala jsem se, kde má onen Novák kancelář :D .

    1. Jó, s tím “ k …ový“ mám problém dodnes. Nejlepší bylo, když jsem si měla jít vyřídit rehabilitaci, tak jsem se zeptala, jestli mám jít ke Koudelkový. Sestra na mě nechápavě koukala, že dr. Koudelka není rehabiliťák, že jsem myslela k dr. Koudelkové. Na to jsem jí už škodolibě přitakala, že teda k doktorce Koudelkový. Myslím, že nad tím přemýšlela ještě hodně dlouho.

    2. teď budu za blbou, ale já jsem to s tou Novákovou vůbec nepochopila (to je dnes už podruhé :( )

      k Novákový je k nějaké paní Novákové, nebo ne?

      jo, dlouho ve významu pozdě jsem poznala až v Hradci a dlouho jsem si na to nemohla zvyknout (furbar)

      1. Bedo, ono se to fakt těžko napíše. Prostě já Moravačka jdu jedině k paní Novákové. Jak je na konci jména zvuk přepisovaný buď I, nebo Y, je to chlap (chuckle)

        1. jo taaaaaak… hm, s dlouhým na konci to asi neznám, ale nejspíš bych to zapsala s měkkým I :P

          že k Novákový místo Novákové je jenom v Čechách, to je mi jasný (teda jasné ;) )

  6. Děkuji za dokonalý cestopis o krásné Hané (+ fotky). Co si pamatuji, byli jsem v Olomouci, Prostějově, Kroměříži, na sv. Kopečku a na Hostýně. Ale nemohu říci, že jsme si města poctivě prohlédli, bylo to spíše projíždění, tak jak nám časový limit „na Moravu“ povolil. Možná jsme zajeli ještě do jiných míst, ale to už si nepamatuji. Ale vzpomínám si, že v jednom městě (???) se dělaly přípravy na Jízdu králů, ale bohužel až o pár dnů později, takže jsme se nemohli podívat, což mě dost mrzelo.

    Kdysi dávno si manžel olivový olej ráno natíral na veku (a občas ji i namočil), když se všemožně snažil snížit cholesterol, ale nakonec stejně skončil u prášků. Dělal to právě po doslechu, že se máčená bageta používá jako appetizer a že je to velmi zdravé. No já olivový olej ráda nemám, jeho chuť mě nechutná ani při vaření, takže „syrovou „chuť si klidně odpustím. Zato ta sladká dobrůtka na fotce vypadá velice lákavě. Jen jsem nevykoumala, co je v tom „srdíčku“ – na zmrzlinu to nevypadá, že by citronový sorbet?

    A otázka od Dede ??? Přesně, jak píše „multičíslo“…“Přesto platí, že někde žít a něco navštívit je rozdíl diametrální“. Tedy jestli na místo koukám jako pouhý turista, nebo vím, že se dívám na svůj „nový domov“. V prvním případě mohu být nadšená, třeba i závidět lidem tam žijícím. Nebo pravý opak – shlédnout, udělat si úsudek (třeba i negativní) a odjet. Zato, když vím, že „tady teď musím žít“, jakékoliv negativní postřehy a dojmy je lepší nechat „usadit, rozležet, a počkat“. Bydlela jsem (tedy v manželství) už na mnoha místech jak v USA, tak v Německu. U některých býval první dojem nic moc, ale všude jsem nakonec byla spokojená, někdy více, někdy méně. Přesto když přišla doba jet jinam, příliš mě to nermoutilo. Právě na am.Jih se mi ale vůůbec nechtlělo jet (opustit skvělé bydlení ve středu Frankfurtu) a první dojmy (nás obou) tomu odpovídaly – byly dost deprimující. Manžel sem jel „pro povýšení“ a slíbil, že to tu snad rok zvládnu a pak se pokusí vrátit do Německa. Snažili jsme se tu dobu využít k „možnosti poznat život na Jihu“. Neuplynul ani rok a manžel opravdu dostal možnost vrátit se do Německa (Bavorska). Přijal ji (vždyť právě „padla opona“). Ale k úžasu nás obou se nám odtud nechtělo, za ten rok nám Jih přirostl k srdci. U mě to bylo za celá ta léta poprvé, co jsme se chtěla někam zase vrátit. Tak jsme dům neprodali, ale pronajali a po 6 letech jsme se sem vrátili: A jsme tu oba rádi. Je to tu placatina, krajina svoji „krásou“ rozhodně nebije do očím, chybí mi evropské lesy, za kulturou se musí jezdit atd. Ale lidé jsou tu milí, život „laid-back“ a vše, co mi k pohodlnému a pokojnému životu stačí.

    1. Ještě něco jsem chtěla napsat. „Poslouchat“ různá nářečí a dialekty je milé, i když třeba všemu nerozumím :) ALE – neumím je číst !!! Vy – třeba Morvaváci – kteří tak mluvíte to „slyšíte“ i při fonetickém čtení, ale po mne je to hrůza. Kdysi jsem četla moc pěknou detektivku, už jsem zapomněla od koho. A první kapitola byla skoro celá psaná „skotsky“ (hrdina vedl myšlenkový monolog). Myslela jsem, že knihu vzdám, každou větou jsem se prokousávala a stejně ji rozuměla jen napůl. Přitom „mluvené“ skotštině už jsem se (díky filmům)naučila rozumět (stejně jako irštině atd.). Tak jsem knížku vrazila choti do ruky, ať mi to celé přečte, on je na tohle fakt skvělý (a já čtenému rozuměla). Naštěstí pak už byla celá kniha v poctivé angličtině. Stejně tak jsem tady jednou dala choti přečíst povídku, kterou vyprávěl starý černoch a byla také psaná foneticky „černossky“. Jak ji manžel četl, neměla jsem problem rozumět, sama jsem z napsaného pochopila snad jen dvě slova ve větě. Takže se obávám, že bych asi zápasila se čtením něčeho v hanáčtině, či jiném nářečí. Jak jste na tom vy ????

      1. Překládala jsem trilogii z žánru urban fantasy, kterou psala autorka od vás z jihu slangem drogových dealerů a jiných vejlupků. Gramatika žádná, občas jsem si tu šmodrchanici četla nahlas, abych slyšela, oč jde, protože napsaná písmenka nevypadala jako angličtina. Šlo to občas blbě, ale šlo to.

        1. Z toho si Matyldo nic nedelej. Ja si to taky obcas musim precist nahlas. Ale neni to jen slang dealeru a podobnych. Kdybys slysela mluvit tchyni, ale hlavne nektere jeji kumpany, tak by sis rvala vlasy jako ja, kdyz jsem zacala jezdit s Chetem k bazinam. (sweat)

  7. Sice jsem se nestěhovala z kraje do jiného kraje, ale v rámci velkého města na jeho opačný konec (ale vlastně do bývalého okresu Brno-venkov). Před skoro čtyřiceti lety, si naši přátelé, brňáci-měšťáci jako poleno, ťukali na čelo, že jsme praštění se stěhovat na takový lont. Autobusový jizdní řád byl jako noty na buben, R 43 byla pouze projektem na papíře. Nikdy jsem nelitovala a jsem těch čtyřicet let šťastná, že jsem mohla odjet ze zaměstnání ve městě k nám domů, vzít psa a jít do lesa. Ano, je to tu poněkud hrbaté a zdá se mi že čím dál víc hrbatější (chuckle) , ale mám ráda přírodu a lesy, což v mém dětství ve Slatině nebylo. Ještě že tam byli bývalí sedláci a jejich hospodářská (už tehdy zabavená) zvířata, takže i tam jsem měla život krásný. Ale „Les je svět a svět je lese“. Dovolila jsem si vypůjčit název jedné sci-fi povídky. Nedávno jsme přelezla Babí lom – napříč – a tady, kdo má zájem jsou fotky.

    http://dig.rajce.net/Pres_BL

    Byl sice opar, ale i tak je vidět ta krása kolem. Ajvi nahoře na rozhledně ještě nebyla, tak jsem jí tu krásu okolo musela ukázat ;) .

    1. Alex, krásné fotky !!! Ano o takovýchto procházkách si tu mohu jen snit (jak jsem právě výše napsala). Ajvi je féééšandááá.

  8. Jako dítě předškolního věku jsem strávil poslední rok války, kdy Ostravě hrozily nálety, na vesnici nedaleko Přerova. Jo, po vzoru dětí z Londýna :-)
    Samé milé dětské vzpomínky. I ten úplný konec války, kdy ustupující Němci vyhodili do povětří mostek přes mlýnský náhon, vypadal jako dětská hra.
    Ano, domky přesně jak popisuje autor.
    Haná je mi milá, i když jsem tam později už jenom projížděl.

    Snad bych ještě připomněl kulturní tradice Hané, už z barokní doby. Samozřejmě hlavně „Hanácké Athény“, Kroměříž s proslulým hudebním archivem, hudebníci jako Biber, Vejvanovský. Hanácké tance v barokní hudbě, i opery byly napsány v hanáckém nářečí.

    A co to jméno Haná znamená? Výklady se různí.

  9. Sečteno a podtrženo Haná mne mile překvapila, vlastně mne překvapila i Česká republika, jak umí být i při své velikosti rozmanitá – tak moment, i když je jmenována Česká republika, zřejmě jako státní útvar, tak mě to vytáhlo za ucho… neb Haná néni v žádné České republice, ale je na Moravě… stejně jako já nejsu Čech, ale Moravák… a to se nikdy nezmění, ať jsem bydlela v Brně, Bratislavě, Hradci Králové, Praze

    krásný článek, který mě pohladil po duši, protože na Hané mám své kořeny… Vyškov, Litovel, Cholina, Prostějov, Přemyslovice… teda otec se narodil v Hustopečích, což je JJM, taky Břeclav, ale poměrně brzy přesídlili do Vyškova

    asi zase půjdu pohledat ten papír, na který jsem si dělala zápisky, když jsem jednou tahala z mámy, kdo jsou mí příbuzní (odkud a co dělali) asi tak dvě nebo tři generace nazpět… přestože těžce nemocná, dokázala mi většinu toho říct, tátu s Alzheimerem už dnes nevyzpovídám, co jsem s ním jednou podobný hovor vedla, já blbka jsem si to nepsala – a dnes už je z toho v hlavě jen vítr prohánějící se pustou prázdnou krajinou

    taky mě ještě oslovila část věnovaná mluvě (ostatně, taky profesionální deformace) – to samé, jakmile se přestanu kontrolovat (což je i rozhovoru s Kačkou, která je rodák český), začnu mluvit moravsky… dnes už možná tolik ne, ale některé prvky jsou natolik zaryté, že je nevytrhne vůbec nic… jo a taky když tam přijedu – to okamžitě začnu mluvit „po místním“… může to na někoho zapůsobit, že se nějak přetvařuju nebo co, ale já to nedokážu ovládnout, jde to tam samo… protože to někde v hloubi prostě je

    sakra, já dnes nenapíšu žádný postřeh z žádného místa, žádnou vzpomínku… je to pro mě dnes hluboce nitrně emocionální, ale díky za to, srdíčko se mi tetelí (h) (h) (h)

    1. safra, ještě ty kola, o těch jsem nenapsala… i když na ně jsem naplni přesedlala spíš až v Hradci, jak na Setkání správně identifikovala ri (y) (chuckle)

      1. já vím že nemáme, taky jsem to napsala, že jako státní útvar ano… hihi, ale stejně mě to za to ucho (teda oko) vytáhlo!! :D :P (rofl)

        1. Za ucho mě tahají Čechy, to jo, ale Česká republika??? Haná JE v České republice. Není v Čechách.

            1. Jsem z Kroměříže. Z Moravy. Z České republiky.
              Svému nadřízenému jsem v jím diktovaných projevech a dopisech odmítala psát slovo Čechy. On nesnášel Česko, takže z toho vždycky vyšla Česká republika. ČR = Čechy, Morava a Slezsko.

  10. Článek o Hané jsem přečetla, moc hezky napsané a určitě má každý kraj něco do sebe, to „svoje“. Pár zmínek zde bylo o Děčíně, tak neodolám přidat svou trošku do mlýna. Jsem v Děčíně narozená a nemám zájem se odtud hnout, bez kopců, které za chvíli možná budu mít problém udýchat, to prostě nejde. Vzpomínám na několikadenní školní výlet na Moravu, Přerov – Kroměříž, jak já toužila po kopcích, a to mi bylo kolem 17., to bylo až k neunesení, jak já vyhlížela od Roudnice ty naše kopce a labské zákruty, byla jsem šťastná jak blecha, že jsem zase doma. To samé po prázdninovém pobytu tehdy v NDR, ve vlaku jsem skoro brečela štěstím, že jsem zase mezi kopci. Kolo mě nic neříká, jedině pěšky nebo klasika auto/veřejná doprava :-) Prostě patřím sem na sever tělem i duší :-)

    1. A že tam na Děčínsku máte pěkný kraj, jen s nepřizpůsobivými nejsou problémy? (čerpám jen z médií, proto by mě zajímala zkušenost)

      1. Jsou, bohužel. Je vzácnost potkat je v menším počtu než ve dvou. Kolega dělá pro Provident půjčky, pohybuje se ve čtvrti, kde jsou jich plné paneláky, obvykle z novin se dovídám, co se tam stalo. V neděli odpoledne při cestě do centra jsem si až zoufala, co jsem potkávala mladých matek tmavší pleti, kolem každé minimálně 3 děti…. a když jsem si promítla, že přibudou ti utečenci, bylo mi všelijak a líto mých dětí a zároveň skoro obava, koho si jednou přivedou za partnery a co na mě bude koukat z kočárku. Dcera před časem měla i zájem jet do asijských zemí na vlastní pěst a na mé námitky reagovala, že mám rasové předsudky, což jsem jí potvrdila a opakovala, že jejich kultura tady u nás nemá co dělat, žádné mešity apod. No a přišla patálie s IS a dceru to naštěstí přešlo, sleduje dost dokumenty a už o tom nemluví.

  11. Óóó, můj rodný kraji, má rodná mluvo,ty drahý skvoste, jediný z velkého odkazů dědů, který si zachoval v svatosti prosté , všechnu jich slávu, všechnu jich bědu (J.Seifert- parafráze).
    Díky za úžasný článek o Hané, ze které jsem se v téměř důchodovém věku odsunula pod Hostýn,kde kraj tento náleží k Hanáckému Záhoří, nikoliv k Valašsku, jak se mylně někteří domnívají. Je zde všude přenádherně a hlavně je to můj domov. Díky!!!

  12. Ještě jedna věc mě na Hané opravdu baví :D

    To jejich přirovnávání různých míst k českým a světovým „značkám“:
    To máte:

    Hanácké Mont Blanc – Velký Kosíř
    Hanácký Blaník – Bradlo
    Hanácké Benátky – Litovel
    Hanácké Woodstock – Ve Velké Bystřici koncerty
    Hanácké Detroit – Přerov
    Hanácký Jeruzalem – Prostějov
    Hanácké Athény – Korměříž
    Hanácké Versailles – Vyškov
    Hanácké Nashville – každoroční akce v pivovaru Chomout

    a já nevím co ještě (rofl)

    Jak tahle tradice pojmenovávání vznikla? Přišla z venku nebo od místních? Měla nějak motivovat místní, aby byli hrdí na svůj kraj?

    1. To byl takový obecný zvyk v našich zemích ve druhé polovině devatenáctého století, když uzrál proces národního obrození a rozjela se naplno vrcholná průmyslová revoluce. V Čechách ty Atény taky mají několikery. Najednou bylo z kotlinky vidět dál do světa, víc se cestovalo, hodně se studovalo a hrdě se srovnávalo.

  13. Milé šestičíslo! Moc pěkný článek o kousku moravské země. Žírné a plodné zemi. Sice placka, ale bohatá kulturně a i svými statky. Olomouc znám, ale jenom tu historickou. Hned po Listopadu jsem byla na pár dní na školení MS DOS, a tak jsem každé odpoledne brouzdala starou Olomoucí. Bylo to těsně po návštěvě papeže, ale stejně asi nebyla tak vyšperkovaná jako dnes. „Zabrat“ dostala v roce 1997 při prvních katastrofických povodních, které postihly naši kotlinku. Hanou znám jenom z okna auta, když jsem jezdívala se šéfem na služebky kvůli řece Moravě, nebo když jsme s manželem přejížděli do Beskyd, nebo Jeseníků. Díky za poutavé a pěkné povídání!!! A doprovodné fotky jsou Kalendářofky!

  14. Občas vzpomínám na Plzeň, jak jsem se děsila velkého města a jak mne velmi mile překvapila – řeky dodávají městu kouzlo a specifický charakter i z pohledu normálního člověka, ale pohled pejskaře – NÁDHERA! Spousta zeleně, možnost projít skoro kamkoliv právě tou zelení podél řeky, mimo provoz, s volně lítajícími psy. A že je tam KAM chodit! Denně tříhodinová procházka, vždycky bylo kam aniž bych se musela moc opakovat. V létě plavení psů v řekách. Ráj.

    Praha byla po tomhle dost šok a to jsme pečlivě vybrali snad nejlepší možné místo k bydlení. Ano, mám „za zadkem“ les, dokonce na podzim nosím houby. Ale je to JEDEN MALÝ LES. Když to přeženu – znám každý strom jménem a veverkám eviduju snědené šišky. No, tak ne, ale mít na výběr jen jestli obkroužím les zleva nebo zprava, brr. Takže aspoň občas musím sednout do MHD a dojet někam jinam – kamkoliv kam to nejede dlouho, je tam zeleno a je to JINDE. Všechny rozumné zelené plochy v Praze už máme procourané.

    Taky mi tu dokonale otrávili vztah k běhání – běžec je za každým druhým stromem, nejlépe dokonale vystajlovaný, sluchátka v uších a chytrej telefon s GPS na rukávu. A ty desetitisícové běhy rozpáleným městem, brr. Podobně cyklisté – namakané kola určené na alpské stráně, proto se na kopec vezu tramvají, pak ten kopec nešetrnou jízdou slítnu a k tomu dám ještě kus po asfaltu, běda kdo mi neuhne. Potkávám jich takových hodně. Když omylem zajedou opravdu do terénu, předběhnu je – jezdit totiž neumějí. Ta skutečná, funkční cyklistika – do práce, na nákup, to tu moc nejde, kvůli provozu i kvůli značné kopcovitosti.

    1. Souhlasím, je to jeden z důvodů proč jsem se zatím do Prahy moc nehnal. Já mám Prahu rád, mám k ní opravdový vztah, který asi k Hané mít nebudu, ale trpí mnoha problémy. Přírodou na prvním místě, i ten les v Praze je hrozně přelidněný (prostě průměrně tam je víc lidí než v běžném lese) a od toho odpovídá i bordel, feťáci nebo bezdomovci co tam jde najít. Dostat se mimo Prahu trvá hrozně dlouho téměř odkudkoli a jedna strana ČR je vždy člověku tak nějak nedostupná (přes celou Prahu), takže pokud bydlíte v Dejvicích, těžko půjdete do Průhonického parku, bydlíte-li v Počernicích, tak se nepojedete podívat na Karlštejn. Všichni se do Prahy stěhují a lidí je pak všude mraky a je jich opravdu moc, moc aut, moc v ulicích, běžců, cyklistů…Centrum už téměř není pro místní a mám strach, že i ta pravá Praha se pomalu ztrácí a od zbytku republiky se čím dál odcizuje, což je škoda :(

      1. Já jsem v Praze rozená a za celý svůj život jsem si odskočila na nějakou dobu jen do Paříže a pak zase hupky šupky zpátky do Prahy. Praha je moje rodná hrouda, můj domov, mám ji ráda se vším všudy. Před týdnem jsem se v rámci Prahy přestěhovala zpátky do paneláku!!! svého dětství. Mám okna na tři strany. Do dvou stran koukám do tak husté zeleně, že pomalu nedohlédnu na zem, průhledem skrz ty stromy vidím Hradčany tak, že mohu z okna sledovat novoroční ohňostroj. Z oken na třetí stranu koukám na ulici, moc lidí tam není, jen tak akorát, aby se člověk necítil jako v pustině. Centrum je plné lidí, to je pravda. Daň za to, že je zajímavá a v Česku první na ráně, než se návštěvníci rozprchnou i někam jinam. Však Paříž byla taky „přelidněná“ a na rozdíl od Prahy jsem tam bydlela v centru, takže jsem to měla z první ruky. Nic mi tu nechybí ani nevadí, jsem tu spokojená, jsem tu doma. Je tu tolik krásných míst, stejně jako všude jinde, každý z nás má rád to svoje. Líbí se mi i mnohde jinde, vlastně skoro všude, kam v naší kotlince zavítám, ale vždycky se zase těším zpátky do Prahy. „Praha je Praha, to máte marný.“

      2. Ano, centrum Prahy už není pro místní, co by tam taky dělali.
        Otázkou ale je, proč se do ní všichni stěhují, (ano, možnost výdělku, téměř polovina současných obyvatel je z Moravy), a proč na ni tedy potom tak s gustem nadávají a Pražák je pro ně téměř synonymem pro ignoranta.

        1. O tomhle jsem chtěla původně psát, ale nechtěla jsem vyvolat dusno, protože i tady mohou být tací, kteří se do Prahy přistěhovali a nadávají. Ano, těch je mnoho, zpravidla jim tu vadí všechno, včetně nás, kdo tu žijeme od narození. Ale tvrdošíjně tu setrvávají. Proč? Ale stejný osud a stejnou nezaslouženě hloupou pověst mají asi všechna hlavní nebo největší města.

          1. Přistěhovala jsem se sem, nelíbí se mi tu, ale je tu můj milovaný rodilý pražák, má tady práci i svého velkého koníčka. Obojí by byl jinde problém, takže nebylo co řešit. Ale zamilovala jsem se do něj, ne do Prahy.

          2. V tom mate, Abyt a Tapuz, pravdu. Ac z Moravy, na Prahu nedam dopustit a fakt nerozumim nekterym moravskym soukmenovcum, co furt remcaji. Ja jsem v dusi jak Prazak, tak Moravak, a vubec nemam pocit, ze jedno vylucuje druhe. Proboha, proc bych nemohla mit rada obe mista?

            1. Přesně tak Hano, Morava je krásná zem, mám ji ráda, je jiná než Čechy, proto pro mě stále zajímavá a poutavá, většina mých životních přátel navíc z Moravy pochází, tu zbytečnou animozitu jsem léta ignorovala coby jakýsi folklór směšný spíš, ale poslední dobou už mi to vadí. Spíš mrzí, než vadí.

              1. souhlasím s vámi, komu je to tady v Praze tak odporné, má svobodu se odstěhovat, žejo

                akorát teda řidič-Pražák, to není ani pro mě zrovna „nic moc“

  15. Moc hezky popsané a nafocené okolí Olomouce. Je vidět, že ti padlo do oka i do srdce. Navíc Olomouc je nádherné město se spoustou krásných kostelů.

    Jó rovina, to je moje. A jak říkáš, není to rovinaté nekonečno – na konci vždycky vidíš nějaké ty pahorky (pro mne trošku depresivně působilo střední Slovenskou okolo Levic – tam ta rovina není ohraničena ničim).

    Řadová zástavba je běžná pro vesnice i v našem regionu – vpředu vyrovnaná (nebo nevyrovnaná, jak to zrovna vyšlo (rofl) ) řada domů, stavěná do háku, pak přední a zadní dvůr (na předním kytičky, na zadním hospodářská zvířátka) a za tím vším ještě humno či zahrada – ta hospodářská část je okolojdoucím vlastně schovaná za hradbou domů.

    Jo – a kolo je i tady regulérní dopravní prostředek (například já pocházím z vesnice, která je oproti jiným na kopci – druhá nejvýše položená v našem regionu – a tam třebas se chodilo jen pěšky, tak si kolo teď užívám). Ono taky jet v Břeclavě v dopravní špičce něco vyřídit po městě autem je o nervy a peníze – zácpa a obsazená parkoviště – zato na kole se prosmíknu i třebas po chodníku nebo mezi zaparkovanýma autama.

    A nářečí? No ba – každá vesnice tady má jiné nářečí a jiný kroj. Například na Vrbici se vyslovovalo tvrdé l, kdežto ve vedlejším Kobylí bylo l vyslovováno měkce (to se musí slyšet). Vrbice i Krumvíř patří do Hanáckého Slovácka (to je trošku jiný region než ta pravá Haná (chuckle), ale na Vrbici všichni dělajů, kdežto v Krumvíři už dělajó …

    A ještě se musím pochlubit, že na Vrbici se běžně používá jedno z nejkratších slov. Na otázku „Co dělá vaša Mařa?“ se odpoví „Í.“ Schválně – co tá Mařa vlastně dělá (rofl) ?

    1. Ygo, toto isté platí aj z druhej strany Karpát, toť na Záhorí. Kompletné časovanie je takéto: já ím, ty íš, on í, my íme, vy íte, oni edzá. Mňa ako starú štruktúru okamžite napadol Julo Satinský s časovaním slovesa Budenbrook po záhorácky: Já budem brúk, ty budeš brúk, on bude brúk, my budeme brúci … Zápor: Nebudem brúk. Zosilnený zápor: Just nebudem brúk! (L+S: Ktosi je za dverami) :D Sorry za ótéčko, neodolala som.

      1. Vaúúúúú, to je nádhera, nějak mi to uniklo, neznala jsem, přesto, že ty dva míluju od začátku.

      2. Tak Záhoráci a mi časujeme skoro stejně, akorát oni ijú … i když k záhoráčtině má blíž Jenda, který jest z kované podlužácké vesnice, teď už města, z Lanžhota (chuckle) .

        Jinak jsem ráda, že všichni pochopili, že Mařa spolu s Itušú ijú doma itrnice a indy zas idú inam a inde ijú pěry ze zerzem a je tam aj Indřich s Irků (rofl) (rofl)

    2. Ygo, uplne jak dneska slysim, kdyz si sousedovic chlapecek chodil k nam hrat s brachou, a jeho starsi sestra obcas v dobe vecere presla pres ulici k nam a oznamila mu: „Máš it ist“. Opravdu kratka „i“. A abych pravdu rekla, tai ja, kdyz se nehlidam, tak taky reknu „ist“, i kdyz to „j“ tam nejak zabuduju, ale spis jen jako pridech.

  16. Vyrůstala jsem v Praze, ale kořeny jsem měla odjakživa v horách (Krkonoších). To mě nejspíš vybavilo schopností přijmout za svou širokou škálu krajin, s výjimkou roviny:)) Ne, že by se mi rovina neuměla líbit nebo mě zaujmout, ale není to místo, kde bych se dlouhodobě cítila dobře (wasntme)
    Díky štěstí jsem vlastně všechny své dlouhodobé pobyty strávila v hezkých místech – na Taiwanu, v Norsku i v Anglii. A všude bylo kopečkovato (chuckle)
    Když jsme hledali místo, kde postavit náš dům, nechtěla jsem do hor, jak je jinak mám ráda. Důvod byl prozaický, hory jsou náročné a člověk nemládne. Naše líbezné kopcovité Podzvičinsko, kdy mám hory na dosah ruky, mi naprosto vyhovuje :)
    Jinak v naší republice je jedna rovina, která se mi strašně líbí – Třeboňsko. Nejspíš to bude tím, že je to tam rovné, ale ve vyšší nadmořské výšce, takže tam jsou překrásné lesy… lesy jako u nás. A ty mi v našich nížinách prostě chybí (blush)

    Jinak kdo chce vidět létající fenku… :)
    http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Ari_a_micek_aneb_letajici_fenka/

    1. Já si zvykl mít kolem sebe tolik výletních a rozmanitých cílů, že na to potřebuju skoro dva životy. V tomhle bylo pro mě šokem Španělsko. Tam jsem po měsíci už nevěděl kam, protože všechno bylo extrémně daleko a poblíž toho bylo zoufale málo.

  17. Hezké :) Placatý kraj má něco do sebe.
    Vidím úžas člověka, který poměřuje magistrátní město s divočinou :D
    Já se stěhovala opačně. Z fungujícího města do divočiny. Opravdovské. Chodníky? Ještě nedorazily. Autobus? Někdy ani znamení nepomůže. Asfalt na silnicích ? Nooo, když si odhrnete trochu té hlíny :D Služby, specializované prodejny …
    Mám na výběr tři místa, kam si můžu dojet, Hradec, Prahu a Mladou Boleslav :D
    Jenže já jsem člověk polabský. To je krajina – placatina s hromádkami, jediná správná.
    V Praze se mi nelíbilo, na Benešov (u Děčína) a místní inverze vzpomínán s hrůzou dodnes, Hradec je moc fajn. Tady taky, jen mám pocit, že kolem Prahy je plot a za ním pak už jen „romantika“
    :D

      1. Nene, jen blíž ku matičce stověžaté (kvůli dojíždění do práce, nakonec hradecká dálnice stále ještě docela hotová není).

        :D

  18. Přesadila jsem se z Prahy do Kolína a po čase na větší vesnici. Ten Kolín mne šokoval svým smradem, což dneska už až tak není, ale před těmi třiceti lety bylo. Vůbec se mi nelíbil a po Praze to šok byl. Přesazení na vesnici jsem uvítala – zahrádka, pejsek, kočička, králíci a moje milované krávy. Postupně se z nás stali plaňanští patrioté a neměnili bychom. Hory jsem nikdy nemusela, takže polabská placka mi vyhovuje

    1. Plaňany jsou takový krásný konec světa u Prahy. Projížděl jsem tam tu lokálku z Peček až do Bečvár. Je zajímavé jak zapomenutý a klidný kraj se nachází tak blízko od Prahy.

  19. Pokud jde o kola, tak u nás je to stejné- na vesnici jezdí na kole všichni, i děti do školy, před základkou je dlouhý stojan na kola.Stojan na kola je tady nezbytným vybavením před každým obchodem :) Pokud to jen trochu jde, jezdím na kole skoro všude. Babičky často špatně chodí, ale na kole drandí pořád perfektně, případně se o kolo opírají (asi místo chodítka). Helmu na kolo tady nosí teda jenom děti, v tom k nám pokrok ještě nedorazil. A taky nevím, co bych s ní v obchodě dělala, když mám co dělat s košíkem a taškou (a venku pověšenou na kole ji teda nechávat nebudu, nenechavci jsou i tady).
    Domky nalepené vedle sebe jsou tady běžný standard, samostatně stojící jsou obvykle jen ty moderní a ještě ne vždycky. A nejstarší část obce tady vypadá tak, jak popisuješ- domky, pruh trávy a pak silnice. Trochu nám tady teda kulhají ty chodníky- na hlavní ulici chodníky jsou, ale v těch bočních uličkách jak kdy. A stejně tam všichni chodí po silnici.

    1. Helmu na kolo tady nosí teda jenom děti, v tom k nám pokrok ještě nedorazil. A taky nevím, co bych s ní v obchodě dělala, když mám co dělat s košíkem a taškou (a venku pověšenou na kole ji teda nechávat nebudu, nenechavci jsou i tady).

      Nechala na hlavě!

    2. Mě se to líbí, kolo je pohyb a zároveň dopravní prostředek. Díky tomu jsou všichni mnohem zdravější, než kdyby se všude dopravovali autem nebo tam nejeli/nešli vůbec. A budu asi kacíř, ale na městskou a povesnickou cyklistiku mi taky přilba přijde zbytečná a v mnoha evropských městech se k těmto účelům skutečně nepoužívá. Na delší výlety a do terénu rozhodně s přilbou, ale do obchodu, k sousedce, na poštu a zpět?

  20. sotva jsem zapustila kořínky v Děčíně, už mě přesadili do Chrudimi, potom jsem se přesadila sama do Pardubic a hodně uvažuju,že se na stará kolena do Děčína vrátím…

  21. Ale že máš tu Hanou rád…. to je poznat…
    a až zas pojedeš, dojeď do Loštic a stav se v jejich cukrárně..na tvarůžkové zákusky….

  22. Zaujala mě pasáž o řekách. Kdo a podle jakých kritérií stanoví, zda jde o řeku nebo potok? Nebo je to „historicky“ dané pojmenování?

  23. Zdar krajane!
    Před třiceti lety jsem přišla po pěti letech studií v Praze do Přerova, před tím jsem žila 18 let u N.Boru. Příchod na Hanou byl šok – nikde kopečky jako v Lužkách, placka jak blázen, jen na obzoru hory. Počasí nebo spíš podnebí překvapivě spíš drsnější než „u nás“. Pětatřiceti stupňový mráz jsem na severu Čech nezažila, v Přerově ano, před pár lety se celý měsíc držely mrazy ve dne kolem -20, zatímco v Čechách bylo o deset stupňů tepleji. Překvapením také byly časté zimy s holomrazy, kdy celá krajina získala plavou barvu, tráva vymrzla do béžova. Celkově tu asi méně prší než u našich, kromě posledních pár let v létě usychají trávníky, nejen ve městě, ale i na vesnicích. Pokud nastane proudění ve směru Moravské brány, tak podle toho odkud fouká, je extrémní horko nebo v zimě mráz. A ani po třiceti letech to není „doma“, když jedeme do Čech, tak za Mělníkem začíná ta správná krajina – rovina a z ní se začínají zvedat jednotlivé sopky a směrem k severu jich přibývá…

    1. No já u nás v Jablonci i Liberci zažil hodně, ale čekal jsem tu mírnější klima to jo. Hlavně inverze tu jsou úplně jiný level a a z toho pak vychází ty holomrazy a námrazy (viz nedávná vlaková námrazová kalamita). A taky pro mě tady asi nikdy doma nebude, je to jiný kraj, ale s tím vztahem k němu se tu člověk musí narodit.

      1. Jj, vzpomínám si, jak máti do telefonu skuhrala, že je u nich už mínus osm (večer kolem osmé) a v Přerově bylo mínus osmnáct, v poledne.

        1. To víš, my Moraváci děláme všecko pořádně – když horko, tak vedro, když sucho, tak sahara, když mokro, tak potopa a když zima, tak mráz až praští. (chuckle)
          A když milujeme, tak až na dřeň a když nenávidíme, tak na nože (chuckle)(chuckle)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN