BTW: Ranní horory

BTW_dé_logoProbouzím se naráz, srdce mi buší a mysl zmatená nepříjemným snem prohledává okolní realitu v naději, že události ze snu s ní nemají nic společného. Jsem jak praštěná a říkám si – proč jsem sakra nevstala, když jsem se probudila poprvé?

 

Pro mě je to známý jev. Vzbudím se brzy ráno, tak brzy, že ještě nemá cenu vstávat, čiperná jak ten ptáček zpěváček. Leč obvykle chodím hodně pozdě spát (nejradši píšu v noci), tak časná rána znamenají příliš krátký spánek a já vím, že pak budu přes den unavená a vypiju zbytečně moc kávy.

Takže se zachumlám a naordinuju si ještě kus spaní. To přijde – a já pak málem lituju, že se tak stalo. Vypadá to, jako by si můj mozek schovával na ranní zdřímnutí ty nejošklivější sny, jaké si umí vymalovat. A když se probudím, jde mi to pomalu a zcela postrádám tu svěžest onoho prvního probuzení.

Jo a něco podobného se mi stává, když jsem hodně unavená nebo na mě něco leze (a není to pes, ale virus:)) a usnu si odpoledne. Taky mám plno snů a probouzím se do poloprobuzení, což znamená, že mi trvá ještě hodnou chvíli, než jedu na plný počet válců – fyzicky i mentálně:))

Nenapadá mě, jak by se to dalo vysvětlit. A tak se vás dnes ptám: stává se vám to taky? Je to vlastně hloupost, ale stejně mě to zajímá. Pojďme si povídat o spaní a snění:))

 

 

Aktualizováno: 28.5.2015 — 22:09

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nuž mňa operovali na pravé koleno. Po úraze sa mi tam vytvoril váčok, kt. sa urputne plnil vodou a krvou. Keď mi po piatykrát vytiahli z kolena krv a vodu, pán Mudr. rozhodol, že mi váčok treba vybrať. Robili mi to laparoskopicky a p. Mudr anesteziologička rozhodla, že mi anestéziu ďobne do infúzie. Ja som úspešne zaspala, ale ľudia, aký som ja mala krásny sen :) .
    Bola som na lúke plnej kvetov (f) .
    Keď som sa prebrala, poďakovala som p. Mudr. a chichňala sa zo mňa celá operačná sála :) .

  2. Sny mých pacientů na op. stole bývají barevné, barvité a velmi intezivní. Naposled si paní objednala, že po dobu operace chce sen o tom jak na chaůlupě sází kytky. Po operaci hlásila, že v daném místě seděla s kamarády v hospůdce. Právě jí natočili to druhé pivo, paní servírka už byla s orosenou sklenicí u ní a my jsme ji probudili.

    1. To jsem nevedela, ze v anestezii muze mit jeden sny. Mne to vzdycky prijde, jako kdyz se propadnu do cerne diry, kde neexisuje cas.

      Ale mam v teto souvislosti zajimavou prihodu. V lednu 1995 jsem mela velmi dlouhou operaci na obou nohach – 6 nebo 7 hodin to trvalo. A mela jsem jen epiduralku se sedativama. Varovali mne, ze muzu mit jiste vedomi o te operaci, ale nic – zase ta cerna dira. V kvetnu tehoz roku jsme koupili nas domecek. Loznice, kde spime byla vymalovana bledemodre. Takova studena bledemodra a bledemodre dvere, ramy, proste vsechno. A tam se mi nad ranem pri rozednivani zacal zdat divny sen, a opakoval se nekolikrat tydne. Slysela jsem pilku, vrtacku, hlasy nade mnou, a videla potoky krve. Ta bledemodra barva byla skoro ta sama, cim maji vybarvene operacni saly, ruzne, temer drevarske, nastroje na mne pouzili a behem operace jsem potrebovala tri transfuze. Tak to musela byt ta barva, co vyvolalo vzbudilo me podvedomi a zdala se mi ta moje operace. Protoze 4 a pul mesice v nasem predchozim byte se mi nic takoveho nezdalo. A kdyz jsme bledemodrou loznici v domecku premalovali na bezovou, tak uz se mi to nikdy nezdalo.

  3. Zrovna dneska jsem měla neuvěřitelně živý sen. Líčila jsem se v koupelně a hledala jsem takový ten pěnový aplikátor na oční stíny. Vzala jsem ho do ruky, měl jasně tyrkysovou barvu, přejela jsem po něm prstem a ta pěna se úplně odrolila. Pak jsem zkusila normální štětec, taky byl tyrkysový, a z toho vypadávaly chlupy :) V tom snu jsem jasně cítila na prstech, jak se ten molitan drolí a jak mě lechtají ty vypadané chlupy.
    Co to asi znamená a proč ty věci byly tyrkysové?
    V rodině „zlidověl“ můj asi dvacet let starý sen. V té době jsem intenzivně pracovala na vyúčtování dodávky interiéru za několik milionů korun, několik stovek položek od mnoha dodavatelů. V noci jsem se v posteli posadila a pronesla jsem zcela zřetelně: „Ne. Ne ne, tuhle fakturu ne!“ a spala jsem dál. Dodnes, když se mi zdá něco moc drahé, mi moji blízcí tuhle hlášku servírují :)

  4. Tak jsem se na chvíli zastavila v Buňkově na Zvířetnickém srazu a bylo to tam moc pěkné, lidí jako psů a psů jako lidí, počasí se zkazilo jen na chvíli, ale řekla bych, že když jsem odjela, tak už se sluníčko vrátilo :P

  5. Dneska se mi z neznámých důvodů zdálo o vypotřebované tubě zubní pasty. Prostě si tam tak ležela na stole a já přemýšlela, kdo ji tam zapomněl. :D

  6. Já si vždycky říkám, že bych si měla dát k posteli notýsek a sny si zapisovat. Mám živý, barevný. Třeba detektivky se mi zdaj, nebo různý jiný příběhy. Teda je fakt, že občas mívám i noční děsy, když mám špatné období a něco se kolem děje nedobrého. A povídám ze spaní, ale naštěstí prý si melu svoje a neodpovídám na dotazy.
    Z posledního živého snu vznikla povídka. Taková střelená, ale je. Uvidíme, jak se bude líbit.

    1. Jejda Toro, a dáš nám tu povídku přečíst? (inlove)
      Já jsem taky mívala dobrodružné sny, které mívaly smysl, ať už dobré nebo špatné. Ale poslední dobou mi přijde, že jsou úplně střelené. Když se mi zdají, tak předstírají logiku, ale jak se probudím, tak se už z toho nedá udělat nic takříkajíc spojitého (chuckle)

    2. Tak to jsme na tom s Torou podobne. Dobrodruzstvi, veci se dejou, lidi z obou mych zemi volne prechazi z jednoho mista do druheho – ti co ziji i ti uz po smrti. veci jinak nemozne jsou mozne svou zvlastni logikou, ktera ve snu dava smysl.
      Primo desive sny nemam. Mela jsem jako dite, ale od te doby ne. Co je ale desivejsi nez hruzny sen je, ze nekdy ve snu vidim zretelne budoucnost, a i v tom snu vim, ze je to sen, a za toto ci ono se stane. To je proste stoprocentni vysledek zaruceny. Nekdy jsou to prkotiny, ale vetsinou, bohuzel, vim, ze nekdo umre, nebo uz umrel, ze nekdo bude tezce nemocny, ze nekdo z me rodiny ma velke potize. Ne nutne vim presne kdo, ale vim. Ale jeste divnejsi jsou – nevim, jak to nazvat, vize asi ne, spis jak vedomi neceho, co se uz stalo nebo stane. A to tak behem dne – neco delam a naraz jak by na mne spadlo vedomi cehosi. Takhle jsem citila dve umrti v CR, aniz bych vedela, ze dotycni meli zdravotni problem. A ten intenzivni pocit smutku jsem mela presne v tu dobu, kdy ty lidi odchazeli.

      1. Hanko, a tímhle způsobem jsi věděla, že budu děsně mrznout? (inlove) Protože jsi mi to napsala ráno v den, kdy se významně ochladilo a já fakt na té lodi mrzla jak drozd (blush)

        1. Jo, proto jsem ti to psala. Vyhodnotila jsem to jako „tak to bude“ druh snu. Aale, jak jsem ti psala, mama a ja jsme ti pujcily teple obleceni. :)

  7. Taková drobnost – v neděli ráno na Praze (nyní Dvojka) ráda poslouchám, když je příjemný moderátor (třeba pánové Větvička, Křesťan, Ivanka Devátá). Ale ležím (pořad začíná v pět) a chvílema usnu a ve snech, velice barvitých (i barevných) a akčních vždy vystupuje ten rozhlasový průvodce či průvodkyně!
    Jinak mi sny při nutnosti zapojit se po probuzení do činnosti padají „do propasti“ a nejdou vylovit.

    1. Assol, to je hodně zajímavé! (nod)

      Jo a tyhle nedělní pořady taťka taky poslouchá – a pak mi o nich vypráví :)

  8. Když si můžu přispat, mám těsně před probuzením nejjasnější a nejživější sny – i když, kdo ví? Třeba si je jen líp pamatuju, když ubíhají až do probuzení. Naštěstí jsou většinou příjemné. Ale to, co mi přijde zvláštní, je, že mé pocity ve snu často nemají nic společného s tím, co se ve snu děje. Něco mě honí, já utíkám, ale nebojím se, klídeček. A naopak, dělám něco normálního, jdu po cestě nebo tak, nikde nic – a mám hrozný strach, až mě to vzbudí. Nevím, čím to může být…

  9. Jo, jo Dede, přesně tohle se mi takée občas stane. Když se čiperně probudím tak hodinu před plánovaným časem, už se usnout nepokouším. Jenže u mě ta čipernost netrvá dostatečně dlouho. Uvědomuji si, že jsem se „nechtěla probudit“, svému mozku to vyčítám a tak stejně nijak účelně „dál nedoskáču“. Většinou to řeším tak, že jdu s kočkami ven, buď si tam sednu na židli, nebo bloumám po zahradě a čekám, až se k tomu „čipernému mozku“ probere i tělo. Jít pak o to dříve večer spát nedokážu. Ale vím, že ten deficit spánku doženu, protože 2x za sebou se mi příliš brzké probouzení stává velice vyjímečně.

    Když se ale dokonale probudím třeba o 3 hod. dříve, tak to se pak znovu pokuším usnout. Někdy to jde rychle, jindy pomaleji. Jenže, když pak znovu zaťafnu, tenhle dodtaečný spánek je opravdu hluboký a probouzím se z něj dost špatně. Tedy vím, že teď už je správný čas, ale tělo i mozek by ještě spaly dál. To se pak po domě určitou dobu ploužím, než jsem schopná správně fungovat. Sny si nepamatuji. Někdz, dokud neotevřu oči, tak si nějakou scénu vybavím, jinak mi sen uletí se zvednutými víčky. Někdy se ráno pokouším upamatovat, co se mi to jen zdálo. Ale dopracuji se pouze k nepatrným zábleskům, které dohromady ale vůbec nedávají smysl – směsice míst, lidí, počínání atd. Nakonec to vzdám a nechám a i ty záblesky z hlavy vypustím.

    Naštěstí žádné příliš žívé a strašidelné sny (třeba jak popisuje Wendulka) se mi nezdají.

    1. Maričko, líbí se mi, jak čekáš na vzbuzení těla, když mozek už jede na plné obrátky (chuckle) Skvělý popis jistého stavu „polovědomí“:))
      Ono to může být i naopak – mozek spí a tělo jede na automatického pilota:))

  10. Nočnými morami trpím od detstva, ktosi mi raz hovoril, že nimi viac trpia ľudia s veľkou fantáziou a živou predstavivosťou. Za seba hovorím, že ak v tom majú prsty fantázia a predstavivosť, mohli by ponúknuť aj nejaký pekný sen :-)

    1. Katko, to je přesné! Na svoji představivost si nemůžu stěžovat, ale taky bych přivítala veselejší kusy (chuckle)

  11. Skolila mne kdysi choroba provázená únavovým syndromem. Vše, v mezích možností, napraveno, ale zůstala mi schopnost usnout kdykoli a kdekoli. Pokud kolem mě v noci krouží noční můry nebo sny, mají smůlu, neprorazí :D
    I když ve skutečnosti spím lehce, vzbudím se v noci, vstanu, hodím prádlo do pračky ať maká, zapadnu do postele a jsem tuhá. Probudí mě psi, vynadám jim, zavřu nebo otevřu okno … spím dál. Není to ideální, když máte vstávat, třeba kvůli odjezdu, v nějakou nelidskou hodinu, stačí abych si sedla a vypínám.
    Nemůžu spát během dne. Když usnu a někdo mě nezvedne během patnácti minut, už se doopravdy neprobudím a zůstanu jak praštěná až do druhého dne. Nevím proč, takhle jsem to měla odevždycky :D

    1. Ri, tohle rychlé usínání jsem byla nucena zvládnout, když se narodil Andy a já spala jen po chvilkách. Vydrželo mi to dlouho, ale bohužel teď už to dávno neplatí (wasntme)

  12. Tak koukám, že jsem tu asi výjimka. Večer usínám tak po jedenácté a budím se v sedm. Sny se mi zdají málokdy, nebo si je nepamatuju. Občas se mi stane, že vím, že se mi něco zdálo, ale nevím co. Jen ve mně zůstane pocit – buď hezký, z nějakého hezkého snu, nebo nepříjemný. To se mi asi zdálo něco nehezkého. Možná spím dobře, protože se záměrně vyhýbám hororům, válečným filmům a pod. Neviděla jsem Schindlerův seznam, Habermannův mlýn ani podobné filmy. Ale na jeden živý sen si z nedávné doby pamatuju. Zdálo se mi, že u nás byl na návštěvě jeden kamarád. Odcházel,obejmul mně a řekl :“Tah ahoj“ Druhý den jsem se dozvěděla, že zemřel. Přišel se se mnou rozloučit, věřím tomu.

  13. POslední dobou usínám dříve něž „slepice“ a budí mne kocour v půlčtvrté ráno..protože je hladovej a nedomazlenej.. už za to dostal od Pitiny, která chce ještě se mnou spát – na budku. Ona kočičí packa v pootevřené puse je horor sám o sobě… a když se mi něco zdá, tak nejhorší jsou sny, kdy celou noc vykonávám fyzickou práci(třeba se vyhrabávám ze závalu z dolu) a ráno se budím totálně utahaná …

    1. Sharko, nedomazlenej kocour by se ode mne o půl čtvrté ráno asi mazlení fakt nedočkal! To je děsná hodina (tmi)

    2. No, o pul ctvrte rano by i nejmilejsi kocka letela fofrem z postele, kdyby otravovala. Nastesti vsechny moje kocky vzdy respektovaly nas spanek – tzn., ze absolutne neotravujou a jsou zticha. (angel) Ale cihaji – kdyz vidi otevrene oko, tak pookrejou a chteji pomazlit. (inlove)

  14. v polospánku – takovém tom, co má člověk pocit, že je ještě úplně vzhůru – mívám někdy „vazbení zvuku“. Běžný nijak hlasitý zvuk (např. projíždějící autobus) se mi najednou mnohonásobně zesílí do nepříjemného pisklavého hluku.

  15. Za mlada, stresy neznaje, nebo jsem si je vůbec nepřipouštěla, jsem spávala celou noc a tvrdě, s krásnými, barevnými a stereo sny. Nyní éééhm po získání životních zkušeností, jinak řečeno ve starobě, už spávám všelijak i s tím probuzením za kuropění. Ale stačí navštívit toaletu a podaří se mi opět usnout, někdy (sweat) . Probuzení škubnutím, že jsem něco zaslechla, nebo se mi zdálo něco hrozivého, znám také :^) .

    1. Teda není to uplně přesně ono, ale při slovech „probuzení škubnutím“ mi naskočilo, co se mi stává běžně. Celkem často se mi zdá, že někde jdu a zvrtne se mi noha a já se pokusím to zvrtnutí vyrovnat. Nebo něco podobného. A ten prudký pohyb fakt udělám a vzbudí mne to. Někdy je delší dobu klid, jindy se mi to stává třeba několik nocí za sebou. Nevím o tom, že by to spouštělo něco konkrétního, třeba zvýšený stres.

  16. Hm, já se v poslední době budím cca v pět hodin nezávisle na tom, kdy jdu spát a kdy mám vstávat. Je to fakt šílené, protože jsem třeba měla stresy v práci, večer nemohla usnout, zaháněla to do dvou do rána četbou a pak se vzbudím v pět! Ve všední den už pak jen dřímu do cca 5:30 a pak vstanu. Občas se mi stihne něco zdát, ale jsou to jen chvilky a ty pravé děsy to nejsou. O víkendu se pokusím doopravdy usnout, ale dýl jak do sedmi to obvykle nevydržím. A tady už je prostor pro sny větší, takže sem tam nějaká můrka se kolem zatřepetá. Já teda nesleduji horory, protože spolehlivě vím, že se mi budou zdát. Za to mi to fakt nestojí. Moje můry jsou právě spíš ty z reálného života a bohatě to stačí.
    Jo a stává se, že se vzbudím v noci, třeba i ve tři ráno a jsem jak rybička. Pak nezbývá, než vstát a jít něco dělat, nebo si číst a počkat, až zase začnu být unavená. Ono to přijde, ale někdy to trvá i hodinu.
    Přes den si umím dát 20, ale nesmím to přetáhnout. Po těch dvaceti minutách vstanu a jsem v pohodě, jak spím hodinu, tak je ze mne mátoha.

    1. karakal přesně takhle odjakživa spím já. usnu mezi půlnocí a druhou hodinou, a ve čtyři ráno jsem vzhůru, vím že mám v šest vstávat a neusnu, protože mám v práci hrozný stress. pokud mám den volna, tak se nutím to dospat a dvě nebo tři hodiny tam ležím dokud znova neusnu. pokud to vypadá obzvlášť beznadějně, tak vstanu a dám si čaj a sandwich a pak to zkusím znova.
      ale opravdu mě ten nedostatek spánku stressuje, zaprvý je to hrozně nezdravý, na srdce, na nadváhu, únavu a všechno možný, a za druhý mám pořád tolik práce a učení, tak mě štve jen tak ležet v posteli a ztrácet čas.

  17. Já jsem tím trpívala za mlada. A stávalo se to také k ránu. Často se mi zdávalo, jak jdu u nás v Plzni po Americké třídě. Najednou si uvědomím, že jsem nahá nebo mám na sobě jenom kalhotky. Nevím, co mám dělat, zaběhnu do průjezdu a hledám nějaké prádlo na šňůrách. Probouzela jsem se docela zpocená. Pak jsem jednou četla v časopisu, že tohle se zdává, když má člověk málo sebevědomí. A to jsem tenkrát měla.
    Míša

  18. Mně se to stává když mě čeká nějaká náročná věc ten den. Příklad: musím přejet autem přes půl Evropy a vstávat o půl šesté ráno, tak v konečném důsledku jdu spát dřív, ale nejde to, usnu tak kolem půlnoci, probudím se ve čtyři, čiperný jako rybička, jsem tak hodinu vzhůru a spím tu poslední půlhodinu jako zabitý a mám velký problém vstát, ale s pomocí různých Red Bullů a podobně se do toho auta nějak nasoukám. Podobně v případě zkoušek, důležitých jednání v práci a podobně.

  19. Na noční můry jsem nikdy netrpěla a v poslední době spolehlivě zahání zlé sny Majda. Mám co dělat, abych si vybojovala kus místa a deku, takže na špatné sny nemám čas

  20. Noční můry mívám v kteroukoli část noci a jsou způsobeny obvykle blbým filmem v nedávné době, tím, že jdu spát hladová a podobně (ne že bych jedla před spaním, ale nesmysl o posledním jídle v pět mi způsobil luxusní noční můry, dneska na to kašlu). Neznám situaci, kdy se brzy ráno probudím čilá a nutím se ještě spát- buď se probudím sama a to asi v půl osmé a to čilá jsem, nebo mě vzbudí budík mezi půl šestou a čtvrt na sedm a to je špatně úplně vždycky- hrabu se z postele jak medvěd z brlohu a kdybych to mohla dospat do té půl osmé, rozhodně by nenásledovaly děsivé sny, měla bych celou dobu dobrý pocit, že ještě nemusím a spala bych jak batole :)

  21. Ahoj Dede. Mně zase ráno často budí hypnagogické jevy. Závodí s budíkem kdo mne dříve vzbudí a někdy vyhrají. Ale už jsem si na ně tak zvykl, že mně nevyletím, jen zavřu znova oči a vyčkám druhého budiče v pelotonu – budíka. Ale pozor, to už se usnout nesnažím, protože se mi pak stává přesně totéž, co tobě. Bývám po tom druhém spaní skleněný a ranní cvičení mne z toho dostane jen částečně. Ošklivé sny má každý, někde jsem četl, že ošklivých nebo aspoň tísnivých snů, je většina.

  22. dede, taky jsem noční sova, usínám vždycky hodně pozdě, za několik málo hodin se probudím a mám problém spát i když to potřebuju, ale špatné sny a noční můry mám kdykoli v průběhu noci, můj mozek si je nešetří na ráno. a občas mám noční můru tak strašnou, že si to pamatuju hodně dlouho.
    to se mi stalo zrovna před pár týdnama. to se mi zdálo,že jsem se v noci probudila, podívala se ke dveřím a ve tmě tam stál anděl z doctor who mezi mojí postelí a dveřma. pro ty co na doctor who nekoukají, andělé jsou přímo hororové postavy, jsou to ty sochy andělů co člověk vidí třeba na hřbitovech. no a ty sochy se můžou pohybovat jenom když je nikdo nevidí, takže jak se ocitnou ve vaší blízkosti, musíte na ně bez mrknutí koukat celou dobu. jedno mrknutí a jsou hned o několik metrů blíž.tak si umíte představit tu hrůzu najít něco takového v ložnici jak to blokuje dveře, věděla jsem že jak budu muset na vteřinu zavřít oči tak mě dostane.
    no a pak jsem se naštěstí z té hrůzy probudila, koukala jsem do tmy, srdce mi bušilo přímo šíleně, byla jsem šťastná že to byl jenom sen, ale pěkně to se mnou otřáslo. tak jsem vstala, že si dám čaj a internet na uklidnění, otevřu ložnicové dveře a hned za nima anděl. v chodbě další a na schodech další. to mi bylo jasné, že je se mnou konec, že nade mnou zvítězil a ještě si se mnou pohrávali pro zábavu. ten pocit děsu byl nepředstavitelný.
    no a pak jsem se opravdu probudila. v domě tma, všude podivné zvuky jako vždycky když jsem sama doma, zpocená, srdíčko chudák pádilo na plný úvazek a tu noc už jsem nespala. doteď si to živě pamatuju a občas když jsem v posteli tak se docela se strachem dívám ke dveřím.

  23. Ano, Dede, zrovna minulý týden jsem usnula u filmu, na který jsem se těšila a ač jsem si dala po večeři kávu, stejně mně TV uspala.Vzbudila jsem se ve 3 ráno, s pocitem,že jsem se dobře vyspala.Podařilo se mi po půl hodině usnout, ale měla jsem „živý sen“,že na mně zvoní sousedka, abych zavolala pomoc.Probrala jsem se s pocitem, že jsem žádnou pomoc nezavolala a váhala, jestli to nemám udělat.Naštěstí sousedka větrala peřiny na balkoně,takže bylo vše OK.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN