BTW: Když v kostele ržáli koně

1125dar4_1Sedím na lavici studeného barokního kostela a hlavu mám v oblacích. V uších slyším hukot divoké vody, výkřik dravce, dusot koňských kopyt. Zvuk se ozvěnou odráží od horských štítů, vzduch je jiskřivý a duše nahá. Ach, to je ale hudba!

 

Přitom jsem ještě den předtím neměla ani ponětí, že něco takového existuje. Dozvěděla jsem se o koncertě jen náhodou, když jsme domlouvali další zkoušku divadla. Kamarádce nedalo moc práce nás s Danou přesvědčit, že tohle stojí za to. Jak já jsem ráda, že jsem tak snadno přesvědčitelná! Tedy aspoň pokud jde o hudbu:))

V kostele sv. Josefa v Dubenci totiž vystoupila skupina Altai Kai (jeden z přepisů z ruštiny) – tři mládenci pocházející z Altaje, hrající tamější hudbu na tamější nástroje. Po několik prvních písniček je provázel dětský orchestr Základní umělecké školy ve Dvoře Králové, potom už hráli sami.

 

Kostel sv. Josefa v Dubenci

Kostel sv. Josefa v Dubenci

 

Úžasná akustika kostela prohlubovala zážitek až k neuvěření. Ono to celé bylo dost k neuvěření, protože součástí té hudby jsou dokonale napodobované zvuky přírody – živých tvorů i živlů, větru a vody. No prosím – slyšeli jsme někdy pod barokním oltářem zaržát koně? Tak já včera ano – a byl jak živý!:))

Ona celá ta hudba často zněla rytmem připomínajícím dusot koňských kopyt. Jednou pohodlně cválajících, jindy tepající zem v soustředěném galopu. Sama melodie byla chvíli lehkým vánkem, jindy dunící vodou, poté tesknou duší či srdcem zpívajícím radostí. Napadlo mě, jak dokonale umí lidová hudba zrcadlit svět… a jak se proto svým způsobem jedna druhé podobá:))

 

Žákovský soubor ZUŠ Dvůr Králové

Žákovský soubor ZUŠ Dvůr Králové

 

A potom předvedli něco těžko uvěřitelného – já bych to nazvala lidskou fujarou. Šlo totiž o altajský hrdelní zpěv. Sama to vlastně popsat nedokážu, takže koukneme, co o tom píší zasvěcení na stránkách http://www.altaikai.cz/:

„Hluboký hrdelní neboli alikvotní zpěv má své prameny ve střední Asii. Starověké kultury ho používaly u rituálních obřadů, oslavě hrdinských skutků a především k léčení nemocných.

V sibiřské Altai se tento druh zpěvu stále předává z generace na generaci. Zdejší zpěváci se už od mládí učí zvláštnímu nastavení úst, hrdla a jemné práci jazyka, aby se jim povedl hluboký dvojhlasný zpěv zesílením tzv. alikvotních hlubokých tónů.

Posluchač může vnímat nejen hru tradičních nástrojů a hluboký zpěv, ale i různé přírodní zvuky, zurčení vody, šumění větru, zpěv ptáků, hlasy zvířat i pastevců a to všechno v jedné chvíli. Svým zpěvem se spojují nejen se zemí, přírodou i předky a vyprávějí hrdinské eposy, ale uzdravují nemocné, proto mezi svým lidem požívají velké vážnosti.“

 

Altajci

Altajci

 

 

Nevím, jestli takový hlas dokáže uzdravit tělo, ale rozhodně potěší duši. Je mi moc líto, že nemám takové vybavení, abych vám dokázala ten zážitek pořádně zprostředkovat. Protože tento druh hudby provozovaný v kostele s vynikající akustikou je něco, na co nezapomenete. Přesto jsem se snažila fotit a nahrávat, aspoň jak můj foťák stačil.

 

Takže tady najdete plakát na představení: http://www.dubenec.cz/obec/aktualne.html

Tady najdete videa:

První: https://www.youtube.com/watch?v=0IJFvZVPVvg

Druhé: https://www.youtube.com/watch?v=5XutTo_dv68

Třetí: https://www.youtube.com/watch?v=m3po5c1CKZM

 

A tady je video z netu: https://www.youtube.com/watch?v=2lnxs_DMUDk

Užijte si to!:))

 

Dnes se neptám jen na to, jak se vám tahle hudba líbí, byť mě to samozřejmě zajímá. Spíš jsem zvědavá na vaše zkušenosti s jinými typy lidové hudby, naší i cizí – a to jak aktivní (hrajete, zpíváte, tančíte), tak pasivní – posloucháte. I negativní názor je názorem, takže pokud vás tento druh hudby neoslovuje, klidně to řekněte také:))

 

Muzikanti...

Muzikanti…

 

Aktualizováno: 25.11.2014 — 00:16

105 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milovníky varhan a klávesové hudby vůbec, bych ještě rád upozornil na Slováka Mariána Vargu, je to jeden z nejlepších hráčů na Hammondky vůbec. Nevím jestli on/Collegium Musicum kdy koncertovali v nějakém kostelu, ale dost bych se divil kdyby ne.
    https://www.youtube.com/watch?v=sleNjIk9Ukw
    Dobrou noc. :)

        1. To nevadí, stejně bych jej nečetl. Mně je, upřímně řečeno, zcela jedno co si o Hapkovi myslí Rejžek či kterýkoliv jiný kritik, pane Krmiči. :)

      1. Sorry, ale tohle můj šálek čaje není, i když něco do sebe to má. Ale pamatujete ještě na Otu Čermáka a jeho elektrofonické varhany? Nedávno jsem desky s jeho nahrávkami našel vyhozené u konťáku. Až budu mít chvilku, tak to zdigitalizuji a kdo bude chtít, pošlu mu to, bohužel přes net jen vMP3, což je humus, nebo v plném CD formátu přes Skype chat.

        1. To víte, že my staří si to pamatujeme.

          Jen tak mimochodem, ty poslední varhany, co rozflákal na padrť, když se v autě zabil, byly myslím české výroby. Ale nejraději prý měl varhany Riegg (hammondky, neplést s Rieger-Kloss!), ve velmi světlém leštěném dřevě, co stály u nás na dílně.

  2. Pro Alasdaira – píšu to radši nahoru, dole už by se to špatně hledalo – tak ten Scott a Skoti, to je rok 1819 (sekla jsem se; mmch. sám Scott prý nikdy kilt nenosil, snad jen kostkované kalhoty, ty prý ano), ten Wagner + Vikingové + rohy, to je rok 1876 (opery z cyklu Prsten Niebelungův + scénograf Karl Emil Döpler; zase jsem se s datováním mírně sekla).
    Legrační.

    1. Já ti nevím, wiki není nejlepší zdroj, ale když se odkazují na Encyklopedii Britanniku… http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_kilt
      Píšou, že kilt je známý od 16. století a že slovo samotné pochází ze severských dialektů.
      Na jednu stranu je fakt, že první stupeň vývoje látkového oděvu je zavinovací sukně (a deriváty). Na druhou stranu Keltové byli ti, kdo do zdejšího prostoru přinesli kalhoty.
      Tak nevím, chtělo by to vážně někoho, kdo se na tuhle otázku specializuje. A to se tady u nás bude těžko hledat. Lidi z living history mají zhruba stejné zdroje informací jako já – já si je hledám pro svoje psaní, což ti zřejmě uniklo (a teď to výjimečně nemyslím ironicky). Ovšem já se pro tyhle účely zabývám severským krojem v 16. století a odíváním anglických středních vrstev a oděvem univerzitním, což všechno ty Skoty poněkud obchází, bohužel.
      A ten chlápek od nás z fakulty, etnolog, který chodil v kiltu (i na přednášky, byl príma) a fakt o tom moc věděl, protože se tím zabýval výzkumně, je už naneštěstí bůhvíkde.

      1. Nehledám na wiki, tu za věrohodnou nepovažuju ani náhodou, hledám v papírových knihách, a proto mi hledání chvíli trvalo – navíc jsem měla mezitím i jiné povinosti.

            1. No tak když se ti nechce udat zdroj, který stavíš proti Encyklopedii Britannice, tak se nediv, že ti nebudu věřit. :P

    2. Zde se musim zastat aidy – u te vymeny s Io nebylo okenko na odpoved. Aida vzdy hovori korektne a vecne a nikoho nesnizuje a neironizuje. To se Io jeste musi naucit. Za to, ze ji chybi kinderstube asi nemuze. Jako spravny lingisticky nadany brnak Io asi vi, co ten vyraz znamena. Ale, nikdy neni pozde…

      1. Poznej Aidu osobně a pochopíš, proč ji část Brňáků nemá ráda.
        Pamatuješ, jak tu Dede měla ten článek o šikaně na pracovišti?
        No, Aida tehdy byla mezi těmi, kdo se do toho kolegy s gustem opírali.
        Já si občas dělám legraci, ale když argumentuju, tak to aspoň dělám akademicky správně. Aida? Vůbec. A to by to při všech svých školách měla umět. Nejpozději u obhajob diplomky je znalost kritické diskuse a uvádění zdrojů nezbytná. Ale Aida? Když hrozí, že by byla chycená u výmyslu, tak se jí najednou nechce. Hm. :)

        1. Jejdamane, teďka na to koukám jak puk, vůbec, ale vůbec netuším, o čem mluvíš (s tím pracovištěm)…
          Zbytku nerozumím.

          1. SVS a OAF, nepamatuješ?

            Veterináři nemají jako součást studia diplomové nebo podobné práce a jejich ústní obhajoby? Aha… zajímavé.
            Při té příležitosti by ses dozvěděla, že jakékoli tvrzení, které není tvoje teorie, musíš nejpozději na dotaz oponenta ozdrojovat, jinak je považováno za plácání mokrým hadrem o rybník.

              1. Dede, klid, opravdu si na to nepamatuju, vůbec netuším, o co se jedná.
                Ale raději bych už toto téma taky opustila.

            1. Takže podle vás třeba diplomant na elektrofakultě musí ozdrojovat Ohmův zákon? To jsou mi vjecy.
              (Omlouvám se, ať to admin smaže.)

              1. Odpovím si sám: nemusí, protože inženýrství není věda. Na rozdíl od humanitních oborů. Veterina je věda nebo není?

                1. Není. Jeden pedagog z mojí alma mater říkával (byl z Ostravska) „veterynař ma byt silny jako byk a chytry dvakrat tolik“. ;-)
                  Jo a diplomku jsme nedělali, ani humánní lékaři tehdy. Dnes je dobrovolná.

      2. A nezlob se, ale když se někdo na něco zeptá, já odpovím a ten někdo mi pak řekne, že ho zajímá názor někoho, kdo tomu „doopravdy rozumí“, tak to není zrovna vrchol kinderstube, ne? Zvlášť když mám k diskutované otázce oborově podstatně blíž než Aida i navrhovaný zdroj Matylda.
        No ale to nic, máš, Hani, určitě pravdu a za všechno můžu já. :-D

          1. Já měla spíš na mysli ty kroje, ke Skotům se debata přešupačila ani nevím jak. A samozřejmě jsem myslela spíš na Kačku než na Tebe. Pokud Ti vadí, že jsem Tě zmínila, tak se mc omlouvám. Je mi líto, kam tahle debata sklouzla, to mě vážně nenapadlo.

  3. ioannina
    Co říkáte na použití skladby Mille regretz ve filmu Čarostřelec? Je to tam ve dvou scénách. Ovšemže v úpravě na pavanu od mého oblíbeného Tilmana Susato.

    Jinak renesanční hudbu částečně ano, ale etno néé! (Pěkně prosím o prominutí.)

    1. Etno ne? A co třeba takový klezmer? To je úžasná muzika. Já vím, spíš lidovka než etno. Vždycky mě u něj děsně svědí nohy na tancování, a to netancuju, ani neumím.

      1. Klezmer? Nezavrhuji, ale ani nevyhledávám. Já už dnes skoro vůbec hudbu neposlouchám. Na stará kolena mě to nějak přestalo bavit.
        Ale pro zajímavost k moravským lidovým. Mám dvě úplně nejstarší desky, co nazpívala Šuláková. Samozřejmě 78 ot/min. Na té první ani není uvedena jménem. Někdo s tou cimbálovkou zpívá, tak co :-)

        1. Jednu takovou mám taky. (okolo Suče/A vy páni muzikanti). Pérový gramofon mám také, zbývá ještě namontovat dvojici elektretových vložek a zprovoznit předzesilovač. A bude veselo: Čert a Káča, (předehra k, tuším, třetímu dějství), Na krásném modrém dunaji s Adou Sari, živá nahrávka Stille nacht, heilige nacht z Kolínské katedrály, (Kolín nad Rýnem), Něco od Duke Elingtona a t. d. Až to bude zdigitalizované, bude to v kvalitě, v jaké to šlo po natočení na lisovací matrice. :)

    2. Nejsem moc na filmy, omlouvám se.
      Ale úpravy těchhle profláklých kousků sbírám, takže si to vyšťourám.

  4. Milá Dede – s radostí jsem si poslechla všechny odkazy – nebyla jsem si jistá, jak na mne zapůsobí tenhle ten „syrový“ zpěv – a hned na první poslech se mi to líbilo.

    Co se týká zpěvu v kostele (tedy toho civilního) – já jsem pro – tedy určitého typu, tak nějak si tam neumím představit Kabáty (chuckle) . Ale například zrovna Hradišťan s Jurou Pavlicou v nádherném poštorenském kostele neměl chybu. Jo a mezi náma, on i Fredie by klidně v kostele zpívat mohl a nebylo by to nic proti ničemu (clap)

    Jo – a moravskou lidovou, s cimbálem a huslama, tu miluju. Nemluvím teď o těch profláklých muzikách (Technik a podobně), ale o cimbálkách vesměs neznámých, hrajících regionální lidovku. A až někdy narazíte na možnost jít na mužácké zpívání, běžte tam! To poznáte, co to je, když vám po zádech přechází mráz, když par krásných chlapů zpívá
    http://www.youtube.com/watch?v=S_ZYUldnyj8

  5. Poslouchám etno všeho druhu, když mě něco zaujme, tak to začnu sbírat. Takhle mám nějaký ten Dálný Východ (šakuhači!), Bolívijce a Peruánce z doby, než se stihli komercializovat (dokonce jsem tehdy ty lidi osobně znala a mám jednu kazetu úplně čistou, bez cizích vlivů, nahráli mi ji k nějakým narozeninám). S nimi jsem zkusila zpívat a hrát, ale nenaučili mě to, je to ještě moc daleko, než abych to dala za relativně krátkou dobu jenom z poslechu. Miluju bretaňské věci. Ty si zpívám. Objevila jsem severskou hudbu přes skupinu Garmarna, to si taky zpívám. Zpívám a hraju Kelty.
    Dlouhodobě zpívám a hraju renesanci – a od renesanční hudby není k lidové až zas tak daleko. Ty postupy se totiž v lidové evropské hudbě víceméně zachovaly.
    Naše lidovky… si kupodivu dost vybírám.
    Obecně mě baví spíš starší vrstvy (i když u těch Keltů to beru všechno). Balady, jo, to je moje. O’Carolan…

    1. Jo a koně před barokním oltářem mě nijak nepobuřujou. Baroko bylo stejně jedno velký divadlo, oni by to vzali i stavitelovi současníci. A akustiku má ten prostor určitě úžasnou.
      Pokud jde o Toho nahoře, jsem si jistá, že má mnohem tolerantnější názory a mnohem větší smysl pro humor, než mu my lidi přisuzujeme. :)

        1. Jestli ,,ten nahoře“ vůbec existuje, (jestli ano, tak má u mne pěkných pár facek), tak mu je veškeré naše pinožení nejspíš dokonale šumafuk.

    2. Io, to je úctyhodná sbírka! Nenajdeš někde nějaké odkazy ze své oblíbené muziky na poslechnutí? Tvořím si v duchu jednu ze svých terorií (chuckle) , tak přivítám další materiál! (wave)

      1. Zkusím to, ale u některých věcí vím, že na netu stopro nejsou, takové ty staré kazety občas obsahujou dost skvosty (a proto taky trvám na kazeťáku).
        Zkusila jsem to i nechat převést na mp3, ale chytá to při převodu děsný šumy, bere to i vibrace přehrávače. :(

      2. Šakuhači: https://www.youtube.com/watch?v=3uQAzmIQIIc
        Volně pokračuj v dalších videích a strávíš na tom několik pěkných hodin. Tyhle věci ráda pouštím při tréninku džó, udělají hezkou protiváhu té námaze a z cvičení se stane meditace, jak to patří. Pomáhá to i líp dýchat – chytíš se toho pomalýho rytmu…

          1. Chlap, kterej když ho to chytí, zhudebňuje Tolkiena: Patrick Ewen: https://www.youtube.com/watch?v=AtrAJA4asQQ (pokračuj volně po červeném chodníčku návrhů dalších videí). Když tu byl přes Alliance Francaise, zpívali jsme s ním tady tuhle písničku taky a byla to právě taková sranda jako na tomhle videu.
            Ten chlap je totální šílenec s houslema, tahací harmonikou a kytarou. Paráda! Krom toho má smysl pro humor.

      3. Lament Turlougha O’Carolanna: https://www.youtube.com/watch?v=zNNgzoyCukY Velmi známá a celkem těžká věc. Původně se to má hrát na keltskou harfu, ale těch provedení je milion a půl.
        Velice dobře hraje Carolanna Michal Hromek. Najdu.
        Existují notace, ale stejně si to každý má správně připoupravit – rozuměj přizdobit – po svém. Ta základní melodická linka je v zásadě jednoduchá; jsou to ozdobičky, co určuje dobrého hráče. A Carolann byl ze všech nejlepší.

        1. Díky moc, Io, ráda si to projdu. Dnes večer mám kurz, tak možná něco až před spaním a zítra je taky den :) (wave)

              1. Různé ty Asonance a tak už hledat nemusím; odtud se pak dá odpíchnout k jejich pramenům a jít podle názvů skladeb, až si najdeš provedení, které ti vyhovuje, a pak zase jít po tom interpretovi, který tě zaujal.
                Takové ty věci jako Enya, Enigma, Era, Loreena McKennit a tak jsou obecně známé a snadno dohledatelné, takže ty odkazovat nebudu, ať ti to nepřehltím moc.
                Mimochodem, co nemám já, to má Kerry, která na tu tin whistle i hraje.

          1. Promiň, spletla jsem se, to není Lament… měla jsem otevřených moc oken naráz. Tohle je *moderní* autor. Ale to je jedno – jak sám říká, je to, jako by neexistoval čas.

      4. Sever. Garmarnu už jsem odkazovala mockrát. Dají se postahovat i v mp3, mají těch disků pěknou řadu. Mimo jiné nahráli (ve svém aranžmá, ale originální text i melodii) Hildegardu z Bingen. Ta ženská musela tehdy v tom svém středověku žít úplně mimo čas, ta hudba je s ničím tehdejším neporovnatelná.
        Odkazuju klasiku – Herr Mannelig; Hildegarda je třeba skladba Euchari, která tam bude někde taky naskakovat.
        https://www.youtube.com/watch?v=z2kc570KwUs

        1. Tak jo – sice jsme měli spoustu depky a kdo ještě na začátku písně žil, ten byl na konci spolehlivě mrtvej, ale chtělo by to i trochu divokosti. Värttinä – tři ženské z Finska. Občas mám pocit, že jsou bosorky a že některýma písničkama můžou někoho nepohodlnýho s úsměvem na rtech proklít. Ale možná je to i tím (pro mě naprosto nesrozumitelným) jazykem. :-)
          https://www.youtube.com/watch?v=0uzz25zCBQ8

            1. Haggardi a ty různý německý mutace mě už až tak neberou, jsou buď děsně uječený – na třech předchozích vidíš, že severská hudba není jenom děsně drsná, ale že je především svým zvláštním způsobem moc pěkně melodická, krásně se tam proplétá harmonie. Němci to řeší stylem „kopnu do barelu, zachraptím, narazím si rohatou helmu a shodím bicí z útesu“. Pro mě m-m.

              1. To je úžasný popis hudebního stylu!! :D:DPřitom Vikingové rohaté helmy neměli, zajímaloby mně koho to napadlo jim je přiřknout.

                1. No, to bych věděla celkem přesně – autor kostýmů jedné z Wagnerových oper ke konci 19. století (je to ověřené, nejedná se o fámu, jen ten přesný rok z hlavy nevím, ale ještě můžu pohledat).
                  Stejně jako kilty Skotům „vymyslel“ Walter Scott někdy v letech 1820-1830 (opět se nejedná o fámu, ale o ověřený fakt).

                  1. Já vám to věřím, děkuji. U té opery to umím pochopit, je to prostě efektní, ale co to Scotta napadlo…

                    1. On tam ten kostkovaný vzor existoval i tradičně, jenom nebylo to přesné přisouzení konkrétních tartanů konkrétním klanům. I Skoti měli svoje národní obrození – no a tehdy se to stalo. :)

                    2. Akorát, že jim vymyslel i ty sukně, ty do té doby nenosili. A i s těmi tartany a klany je to více méně sporné. Ale co, za cca 200 let už se to celkem vžilo, tak to každý bere jako samozřejmost a tradici.
                      Kdoví, jak vlastně doopravdy vypadaly české (a moravské) kroje před 200 lety)… Respektive – ví to někdo? (Matylda?)

                    3. No, etnoogové a lidi, co dělají dějiny odívání, by to vědět měli. :-P
                      Na našich krojích je celkem znát, že začínají někde v renesanci – tam, kde se poprvé oddělí sukně od živůtku, a pak pokračují vlastní větví vývoje (zdobení, nafukování rukávců, přizpůsobení praktičnosti – ty sukně ze zástěr) dál. Podobný vývoj máš i v lidové architektuře, kde přežívají nesmírně dlouho velmi staré postupy, třeba druh klenby. na první pohled to v tom nepoznáš, když nevíš, kam se koukat, protože to kolem je plné ptáčků a kytiček, ale je to tam. :)

                    4. O dějinách odívání, lidové architektuře i architektuře městské a sakrální jsem myslím docela informovaná, spíš mě zajímal názor někoho, kdo tomu doopravdy rozumí.

                    5. Ah, pardon, paní veterinářko, samozřejmě že jsi v tomhle oboru mnohem informovanější a vzdělanější než všichni tady kolem. :D

                    6. Píšu, že nejsem, naopak, proto dám na slovo někoho poučenějšího, vzdělanějšího.
                      Jen mě prostě odívání baví, tak jsem si časem koupila všechny díly Dějin odívání z nakladatelství LN (je jich 17 nebo 18, přesně nevím) a všechny je pročetla, některé víckrát. Přesto bych si však nikdy netroufla tvrdit, že tomu nějak zvlášť rozumím.
                      Dtto architektura (náš největší koníček doma) nebo výtvarné umění a kultura vůbec; knížek na tohle téma máme odhadem tak třetinu až polovinu domácí knihovničky, baví mě to moc, jakous takous orientaci mám, ale opět bych si nikdy netroufla tvrdit, že tomu nějak zvlášť rozumím, na to jsou povolanější, a taky proto jsem se ptala, opravdu jsem jen poučený laik.

                    7. No, a nikdy tě nenapadlo, že k mému oboru to tak trochu patří, že? Že bych mohla mít ne nějaký ty knížky, ale i nějaký ty zkoušky? ;)
                      Ale přímo etnolog nejsem, a tak si taky počkám na někoho povolanějšího.

                    8. Io, ale to ti přeci nikdo nebere, že jsi největší odborník na literaturu, architekturu, hudbu, výchovu psů, chov koček, vaření, pečení, mezilidskké vztahy, nejlepší žijící spisovatelka….

                    9. Nepleteš si to? Tohle tu o sobě tvrdí Aida. :-D
                      Já mám jen občas tu drzost se pochlubit, když něco vyhraju nebo něco vydám.
                      Jo a taky mám tu drzost odpovídat na dotazy ze svých oborů – klasická filologie a dějiny starověku; a canisterapie.
                      No a tady jsem měla tu drzost dát Dede seznam mojí oblíbené muziky s nějakým tím komentářem. Mohla jsem si rovnou myslet, že tím pořádně zprudím Aidu, která tu má prakticky monopol na tapetování odkazy, a samozřejmě tebe, která jen hledáš, kde si vylít jed. :P

                    10. Nikdy jsem o sobě nic takového netvrdila a netvrdím. Možná sis mě s někým spletla.

                    11. No, tak už jsem se dozvěděla, že jsem trapná, zapšklá, teď si vylívám jedy. Co se dozvím příště, slečno Dokonalá?

                    12. To nevím co se dozvíte, ale všiml jsem si že neodoláte sebemenší příležitosti se do Ioanniny opřít. Proč, to víte asi jen vy.

        1. Renesance je zachovaná v tabulaturách a notacích. Hledá se to tak, že znáš skladbu a pak trpělivě prosíváš interprety. Když kápneš na dobré provedení, otestuješ si interpreta na dvou, třech dalších tobě známých skladbách, a pak mu už můžeš věřit. I tak – není předepsané, který nástroj hraje co a lidi mají někdy hodně pitomé nápady (stylu „shodím vozembouch z útesu; při opilecké písni chraptím“). Jelikož obvykle rozumím slovům a dovedu odhadnout kontext vzniku písně, tak při tom hodně trpím – například když chraptí věci jako koledy. Ale OK… dobrej autor je Gastoldi, di Lasso, Josquin des Prez a tak; hodně těžká skladba je El Grillo a capella. To jsou ty prubířský kameny, na kterých zkouším interprety.
          Tihleti Hebrejci jsou naprosto fantastičtí. Doporučuju cokoli od nich:
          https://www.youtube.com/watch?v=62-aBOZrqh8

          1. Josquin des Prez je přechod mezi gotikou a renesancí. Dobře je to poznat tady na tomhle motetu: https://www.youtube.com/watch?v=3GBwbt6hK6c
            Vypadá jednoduše, ale nedejte se zmást – každý hlas má vlastní melodickou linku a je tu a tam dost těžké ji udržet, když se to tak pěkně sejde v disonanci. Ano, tam, kde to skřípe, až běhá mráz po zádech, to JE autorský záměr. Text vypráví o tisíci lítostech – Mille regretz.

            1. Když už jsme u tohohle autora, všechny jeho mše jsou jedna lahoda. Třeba Missa Pange Lingua.
              Musíte si samozřejmě dobře vybrat interpreta. Na Tallis Sholars je spoleh, ať zpívají cokoli.
              https://www.youtube.com/watch?v=vlB1HR4BgUg
              Pokračujte volně dál v duchovní hudbě, kterou zpívají Tallis Sholars. Zpívají autora, po němž se jmenují – Thoma Tallis, anglický autor z doby přelomu na anglikánskou církev; potom Byrda, což byl katolík za Alžběty a skladatel tak dobrý, že ho Alžběta nejen nechala žít, ale dokonce pozvala na svůj dvůr. Toho teda ještě najdu, to si neodpustím.

              1. Od Williama Byrda doporučuju (všecko) — OK, OK, hlavně mše pro 4 a 5 hlasů, skladby k Alžbětině korunovaci a vlastně (všechno) — OK, OK…
                Že mu bylo hodně špatně, když viděl, jak se jeho starý svět hroutí, to je poznat tady z tohohle: https://www.youtube.com/watch?v=OBGUN5fENrQ
                Tristitia et anxietas occupaverunt interiora mea – smutek a úzkost zachvátily mé nitro…

  6. Ahoj Dede, psala jsem ti před pár dny mail (mělas autom. odpověď), budu ráda, když mi pomůžeš. Našla jsi ho?

    1. Štětinko, já nějak nevím, o jaký článek šlo. Vyšel na Zvířetníku nebo někde na Andyho blogu? Ráda bych ti pomohla, ale fakt nevím. Nebo zkus vygooglit jméno a klíčová slova, která si pamatuješ… (Andy toho prostě napsal moc)

      1. No vyšlo to tehdy ještě na starém Zvířetníku. Je to opravdu dlouho. Googlit jsem právě zkoušela, i do vyhledávače na NP, nic mi to nenašlo

        1. Hm, to bude problém. Andy se tento týden stěhuje a poslední týdny nemá čas vůbec na nic – když nedělá v práci, dělá na domě. On by asi věděl… No, pokud to počká do příštího týdne, mohl by to najít sám. On vědět bude :)

  7. Zažila jsem koncert Hradišťanu (což je inspirace moravskou lidovou hudbou) v obyčejné sokolovně, kde při velkomoravském chorálu ten zvuk církevní stavby dodal zvukař. Ač v sokolovně, byl to neuvěřitelný zážitek, v duchu jsem se přenesla do nějaké rotundy a měla jsme co dělat, aby mi netekly slzy, jaká to byla paráda. Takže beru, že druh hudby se nemusí slučovat s budovou. I když gregoriánské chorály v podání bratří Ebenů na Petrově byly úžasné možná i díky prostředí.
    Mám docela ráda lidovou hudbu, se zájmem si poslechnu i cizokrajnou lidovku, ale Morava je Morava :)

  8. Zážitek to musel být velmi zajímavý, nikdy jsem neměla problém se seznámit s nějakým jiným kulturním projevem. Od keramiky až po tu muziku. Jestli se mi potom v konečné fázi líbí nebo ne to už se vyvíjí od přislušného výtvoru. Ale co bych Dede, rozhodně nestrávila, tak tento typ hudby sice v nádherně akustickém, ale přece jenom v prostředí barokního kostela. Něco jiného je varhanní koncert v katedrále v Norinberku (Míšo to musel člověku běhat mráz po zádech) a něco jiného je halekačka z Altaje. A to bych ještě dokázala pozřít i tu halekačku z našich Beskyd. No, skřípala bych zuby, ale…… Podotýkám, jsem ateista.

    1. Vidíš a já si vždycky myslela, že akustika kostela udělá mráz po zádech i z Kočka leze dírou. Nakonec, na to taky byly, ne?
      Halekačka z Altaje …
      Kdysi jsme koncertovali se sborem v kostele v Saint Just (FR). Kdo ví, jak se dívali místní na druhou půlku koncertu, když už se nezpívalo latinsky ale česky a texty jako „Sela jsem já majoránek …“

      1. Jo, koncerty v kostele jsou něco mimozemského. Když třeba Boni Pueri zpívají africkou písničku a běhají a výskají, napodobují zvířata tak to určitě nikoho neurazí. Zrovna tak Severáček a jeho české a moravské písničky udělají stejně ,,mráz po zádech“ jak říká ri, jako písně duchovní. A kdybyste zažili koncert, kdy je celý kostelík i cestička k němu osvětlená jenom stovkami kalíšků svíček, jako to zažíváme každoročně my, tady v kostele Sv. Jakuba v Letařovicích. To je zážitek za dlouhý čas. Mohla bych vyjmenovat těch místních zážitků víc.
        Myslím, že takový koncert hochů z Altaje neohrozí posvátnost místa. A musel to být zážitek

        1. Maruško, jak jsem viděla mnoho nádherných chrámů a katedrál, tak domácí kostelík, vyrostlý z kraje, kde žiješ, kde o Vánocích zdravíš přálele, sousedy a známé… to je zcela osobitý a těžko nahraditelný zážitek (inlove)

    2. Alex, v té hudbě bylo tolik citu obecně a lásky k té zemi zvlášť, že mi to naprosto nepřišlo nepatřičné. A myslím, že nikomu z těch, kdo tam byli. A že tam byl před začátkem u kostelních dveří nějaký dav!
      Mimochodem tvůj názor sdílí víc lidí – onen dirigující učitel (v té první části) o tom později mluvil. A já si umím představit, že to tak vypadá pro někoho, kdo o nich jen slyší. Ale pro ty, kdo je slyšeli hrát na vlastní uši, v tom nic špatného nebylo. Byla to krásná hudba, do které ti tři vkládali duši a nabídli ji nám ku poslechu. myslím, že i ten nahoře si to s potěšením poslechl (inlove)
      Mimochodem, jsou to křesťané – byť pravoslavní (angel)

      1. No, je pravda, že kdybych tam byla a naskočily by mi husí kůže ze zážitku, tak bych to také brala jinak :) .

  9. Musela to být nádhera DEDE. Videa si poslechnu až doma, v práci nemám zvukovku.

    Lidovou hudbu mám ráda. Nejraději táhlé moravské písně. A z českých naši “ Plzeňská věž převyšuje kopce ……“

    Mám také krásný zážitek s hudbou z kostela. Vloni jsme byli na vánočních trzích v Norimberku a tam v kostele Pany Marie zažili krásný varhaní koncert. Hudba se až dotýkala gotických věží, rozléhala se prostorem. Dokázala být majestátní a všeobjímající. Ale i něžná a krásná.

    Míša

    1. Varhany miluju kdykoliv, ale varhany v kostele – ještě s krásnou hudbou… to mi pak prostě tečou slzy, protože je to silné k neunesení (inlove)

        1. Nedovedla bych najít, ale znám a miluju! (h)
          Představuju si to v tom kostele, to by byl velmi mnohovrstevnatý zážitek! :D

          1. Mně se to vybavilo okamžitě, když Dede začala mluvit o varhanách. Naštěstí jméno R.G. jsem si pamatoval, takže nalezení bylo už snadné. :)

      1. Varhany v kostele dohromady s havajskou kytarou a dokonalým sborem jsme zažili v Honolulu v kostele, kde jsme se, náhodou, přimotali ke svatebnímu obřadu. Chtěli nás napřed vyhodit, ale neznalost angličtiny a mých pár havajských výrazů nás zachránilo.

    2. Míšo i ostatní milovníci varhanní hudby, provozované přímo v v chrámu, chápu vás s rozumím.Podotýkám, že jsem zarytý antikrist, ale . .MĚLA JSEM NA MOSTECKÉ ZÁKLADCE OPRAVDU SKVĚLÉHO UČITELE HUDEBNÍ VÝCHOVY. bYL VLASTNĚ CHRÁMOVÝM VARHANÍKEM GOTICKÉHO CHRÁMU NANEBEVZETÍ PANENKY MARIE. ANO, BYL A JE TO PRÁVĚ ONEN KOSTEL, CO HO KOMUNISTI NECHALI PŘESTĚHOVAT PO KOLEJÍCH O KUS DÁL, ABY HO NEMUSELI ZBOŘIT NEBO HO NECHAT ROZŘEZAT NA KUSY A PRODAT DO USA. V TOM CHRÁMU BYLY NÁDHERNÉ A OPRAVDU PŮVODNÍ VARHANY. ATMOSFÉRU BAREVNÝCH,POZDNĚ GOTICKÝCH MOZAIKOVÝCH OKEN V ZAPADAJÍCÍM SLUNEČNÍM OSVITU, VŮNI STARÝCH DŘEVĚNÝCH LAVIC , OPRAVDOVÝ CHLAD GOTICKÝCH ZDÍ,MAJESTÁTNÝ ZVUK STARÝCH A HLAVNĚ SKVĚLE POSTAVENÝCH VARHAN, KTERÉ SE ROZEZVUČELY POD PRSTY NAŠEHO UČITELE SKVĚLOU HUDBOU, A NEJEN BACHOVOU, ALE I NEJRŮZNĚJŠÍCH I POZDNĚJŠÍCH AUTORŮ, TOHLE NEDOKÁŽU ZAPOMENOUT DO KONCE ŽIVOTA. UČITEL NÁM TAM PŘEHRÁVAL VARHANNÍ DÍLA VŠECH DOB.PŘED KONCERTEM NÁS VZAL K SOBĚ NA KŮR,KDE NÁM NEJDŘÍV PŘIBLÍŽIL TOHO, KDO SKLADBU SLOŽIL ,A KDY A PROČ JI SLOŽIL. POTÉ NÁS POSLAL DOLŮ, ZPĚT DO DŘEVĚNÝCH LAVIC,ZAMKL CHRÁM A HRÁL A HRÁL JAK O ŽIVOT. A MY PUBERŤÁCI POSLOUCHALI BEZ DECHU, BEZ HNUTÍ A BEZ ŠPITNUTÍ A JAKOBY PŘIKOVANÍ K TOMU DŘEVU. NÁDHERA NÁDHER. DÍKY TOMUHLE VARHANÍKOVI JSEM UŽ JAKO 12 LETÁ HOLKA MĚLA DOST VYBRANÝ HUDEBNÍ VKUS.

  10. Ahoj Dede. Tohle rozeznívání alikvotních tónů je typické i pro meditační zpěvy tibetských mnichů a v Evropě to používali třeba průkopník elektronické hudby Stockhausen, klasik Györgi Ligeti, čestný člen Královské hudební akademie nebo Terry Oldfield na svých CD věnovaných Asii. Jestli ten zvuk uzdravuje, to nemám ponětí. Mně příjemný není. Lidovou, nebo přesněji asi etnickou hudbu, jsem občas poslouchal spíš v autentickém prostředí. Dávat všechny ty koně a ptáky před barokní oltář, na to bych si musel asi nejdříve zvyknout. Nicméně. Z vlastní zkušenosti vím, jak zajímavě a dobře mohou znít pod východním Himálajem evropské písně a jak zaujatě jim místní naslouchali, takže jsem určitě pro. :)

    1. Víš, ti koně a ptáci byli součástí té hudby, oni se jí prolínali, zapadali do hudební kompozice jako… prostě zvuk nějakého nástroje. Ona ta duše pastevců se prostě od té naší liší – a mě se ta odlišnost líbila. S asijskou hudbou (na Taiwanu) jsem měla problém, nelíbila se mi, prostě mi v mozku nedokázala stlačit to správné tlačítko. (wasntme)
      O to víc mě zaujalo, jak moc tam uznávají a mají rádi naši „západní klasiku“. Už když jsme jeli taxíkem z letiště, tak nám taxikář hrdě předvedl, že zná Bedřicha Smetanu a pustil nám v autě Vltavu. To bylo taky podivné setkání hudby a místa :)

      1. Milá Dede. Rozumím ti velice. Já moc našich lidovek neumím, ale kamarádi ano a s jednou kolegyní jsme po kratší tiché domluvě „dali“ Svobodovu písničku z jedné pohádky o šípkové Růžence. Ta kolísavá téměř „keltská“ melodie vyvolala bouřlivé ovace i když to původně není duet. A to taky nerozuměli ani slovo.

    1. Páni Jindřichu, přestože o Enigmě vím a znám některé její písničky, tuhle jsem neznala. Díky za odkaz! (wave)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN