BTW: Pojďte si hrát aneb drabble je zase tady!

Logo_pohádkyMinulý týden jsem měla ve dvorské knihovně přednášky o psaní. Ta první byla se studenty místního gymnázia, přišlo dvacet sem adeptů literárního umění. Vedle teoretického povídání jsem jim nastražila i tvůrčí past – dostali za úkol za 25 minut napsat drabble na jedno ze zadaných témat.

 

Témata byla následující:

  • Zkouška,
  • A uviděl jsem tisíce hvězd
  • Tak do toho jsem šlápnout nechtěl

 

Musím uznat, že mládežníci byli skvělí. Po první panice, že je nic nenapadá, se dali do práce, a když jsme si pak četli výsledky jejich snahy, bavila jsem se. A tak vám dnes předkládám tři ze příběhů, které byly minulý čtvrtek napsány – užijte si to taky:))

 

Téma: A uviděl jsem tisíce hvězd

Autor: Christine8

 

Krása

Miluji hudbu. A taky tmu. Je tak skvělá, a inspirativní.

A když člověk spojí tyhle dvě věci, vznikne božská kombinace.

Dámy a pánové, jen si to představte. Je teplý, letní večer, ve vzduchu se vznáší vůně květin a člověk lehce melancholického charakteru, s hlavou plnou hlubokých myšlenek, leží uprostřed lesa na paloučku pokrytém zelenými trsy trávy, přemýšlejíce nad pomíjivou krásou života. Se zavřenýma očima, ale za to hlavou naprosto bdělou, zamotává se do vláken hudby znějící v jeho hlavě, napětí sílí, zvuky jsou naléhavější, rychlejší, něco ho donutí otevřít oči a vidí nad hlavou tisíce hvězd.

Nekonečnou krásu konečného života.

 

 

Téma: Tak do toho jsem šlápnout nechtěl

Autor: Vojtěch Krýza

 

Osudový den

Psalo se 15. prosince. Já, jakožto blouznivý básník, šel lesem, což jsem dělával každý den. Ten den byl špatný už od začátku – nemohl jsem dospat, poté se vypla elektrika. Jak jsem se tak díval do korun stromů, náhle se mi propadla noha a průser byl na světě. Šlápl jsem do obrovského vosího hnízda. Z lesa jsem tehdy vyběhl tak rychle, jako se toho rána vypl proud. Noha mi opuchla jako meloun a naštvaný roj vos se upnul na moji manželku přicházející z nákupu. Ještě pět dní poté jsme leželi vedle sebe ve špitále s tím pocitem, že doma budu bit.

 

 

Téma: Zkouška

Autor: Chechták

 

Řeznice Majda

Hluboký temný les a vedle toho chajda,

ve které bydlí stará řeznice Majda.

V lese je i malá školka,

zvěř tam učí dřevomorka.

Každý vzorný rodič,

i když není holič,

tam svou ratolest posílá.

Každý si tam své zkoušky pilně skládá,

až na toho trotla páva.

V jednu chvíli si to všechno dával,

druhý den si v Majdině polévce plaval.

Že nezvládne běh, šplh, plavání,

každému v lesu hrůzu nahání.

Každého slabšího člena či pajdu,

v žaludku bude hřát řeznici Majdu.

Všechna zvířátka drží palce, kolouchu, tak ty to dáš!

Skok, let, křup, ajajaj.

Řeznice Majda začíná zadělávat na guláš.

 

 

Doufám, že se ti mladí bavili a na drablíky nezanevřou.

 

A já mám dnes pro vás všechny výzvu: Co takhle zkusit napsat svoje vlastní stoslůvko na některé z daných témat? :)

 

Pravidla jsou jednoduchá: Napsat text, který má (bez názvu) přesně sto slov a reflektuje dané téma – nemusí ho přesně citovat, ale musí tam být ten význam. Stoslůvka vkládejte do komentářů a máte na to 24 hodin. Protože o půlnoci se na stránky moc lidí nekouká, poběží lhůta od sedmi hodin ráno.

Takže poslední příspěvky musejí být vloženy v úterý 14. října v 7 hodin ráno.

 

Tak co, troufnete si? Moc by se mi líbilo, kdyby ano. Napsaná drabblata potom vyzobu z komentářů a vydám ve zvláštním článku. Nick, pod kterým bude stoslůvko do komentářů vloženo, budu brát jako jméno autora.

 

Dobrý rada na závěr: Odvažte se odvázat! Bude legrace :)

Aktualizováno: 8.1.2015 — 15:01

107 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jsem beznadějně po termínu, ale dnes ráno mě napadlo tohle (můj první):

    Stojí, tělo napjaté, hlavu vystrčenou co nejdál, zadní nožky na zemi, přední packy zaklesuné co nejvýš. Její oční bulvy už skoro opustily své jamkovište, aby jim snad neunikl jediný sebenepatrnější pohyb. A já stojím ve dveřích a pozoruju ji. Copak tam asi vidí? To zaujetí a naprosté soustředění jí závidím. Možná vidí nebe a něm tisíce hvězd, možná rostliny a ryby pod hladinou. Já nevidím nic, jen sem tam padající nepatrnou kapku. Nemám čas tu stát a čekat, až se madam uráčí to vzdát a odejít. Vypínám světlo se slovy:“Kšá kočko, musím ještě tu Tvojí pozorovatelnu spláchnout!“

    1. Kaštánku, je to tvůj první, tak ho taky beru. A na sobotu vyhlásím další témata – mám dojem, že tu máme plno nevyužitých talentů a večery se prodlužují… (chuckle)

  2. Milá Dede, nestačím číst ale těším se na večer, kdy dočtu drabble. Moc se těším!
    V současnosti mám na pilno, zakládám, zakládám, likviduji, to co ti přede mnou nikdy neudělali. Dvacetileté archiválie mne dovádí k zuřivosti. Jak se tak napříč desetiletími hádali o ty funkce, tak si nic nepředávali, uf. Ale mám dobrý pocit, jak to končí, kde má. :))

    1. Tak to Ti nezávidím. Já jednou dělala inventůru zařízení asi 8 let zpátky, protože jí nikdo nikdy nedělal. Dost jsem svojí předchůdkyni proklínana :D

    2. Jenny, ještě chvíli vydrž bude hotovo! (inlove) Četla jsem, že už zakládáš klub seniorů a plánuješ zábavy. Jsi skvělá! (inlove)

  3. Čas uplynul-dokonáno jest.Nechcela som pleveliť,tak teraz :Neskonale Vás všetkých obdivujem,nikdy,ani keby som si ruky po lokte zodrala,by som to nedokázala.Ste úžasné/-í/!!!!

  4. Tbilisi bylo nádherné. Hrdé město hrdého národa nad impozantní řekou Kurou. Teď už nás ale volá Jerevan. Ještě za tmy proto nasedáme do autobusu a vydáváme se do Arménie. Cesta přes jižní hřbety Kavkazu je úchvatná, rychle ubíhá a chladné ráno nás zastihne už v Arménii u jezera Sevan. Na baru v hotelu pijeme kávu a někdo navrhne, že si dáme pro zahřátí koňak. V Kremlu ale sedí Michail Gorbačov a po ránu se nesmí pít. Za zkoušku nic nedáme a objednáváme a hned je nalito. Divíme se, ale barman klidně mávne rukou a směje se: „Nu što, Miša daleko!“

  5. Siderius Nuncius
    Florencie, 1610
    —————
    Věnováno Dede nejen za neúnavnou propagaci fandomu Věda ve sto slovech.
    ——————-
    Drabble:

    Urovnal Virgínii přikrývku, Lívii pohladil po vlasech, udělal oběma dcerám na čelo křížek a tichounce zavřel dveře ložnice. Nad terasou blankytná modř florentského nebe ustoupila tmavomodrému sametu. Osmnáct nádherných let. Marie, Virgínie, Lívie a maličký Vincent… Proč vlastně půl jeho světa zůstalo v Padově?
    Ze zamyšlení ho vytrhlo lehounké zablikání Večernice. Všechen obdiv, celoživotní profesura a plat tisíc florinů ročně se nevyrovnají tomu, co cítí, když obrátí svůj dalekohled k nebi. Hvězdy jsou třicetkrát blíže, než když je pozoroval pouhým okem, Měsíc ukazuje svůj povrch devět set krát větší. Dnes je novoluní. Proto zaměří dalekohled na bílý pás v nadhlavníku.

    —————————–
    „Měli jsme možnost pozorovat podstatu, nebo lépe látku, z níž se skládá Mléčná dráha, tak jak se jeví prostřednictvím dalekohledu; tak berou za své všechny diskuze, které po tolik staletí rozdělovaly filozofy, před jistotou, jež se nabízí našemu pohledu, a díky tomu jsme osvobozeni od mnohomluvných sporů. Galaxie není nic jiného než nesčetné množství hvězd, rozptýlené v malých kupách; ať namíříme dalekohled kamkoliv, hned se zraku objeví pozoruhodný počet hvězd, z nichž mnohé se jeví jako velké a zřetelné; ale množství malých hvězd je úplně nezřetelných.“

    Galileo Galilei, Hvězdný posel (Siderius Nuncius)

    1. Děkuju, JJ – mám strašně ráda tato tvá stoslůvka. Nejen mě nutí se zamyslet (a že to někdy bolí:)), ale vytváříš mi ve vědě obrazy, které mi pomáhají nezapomínat… a to je cenné (inlove)

    2. Čím dál lepší!
      Musel to být úžasnej objev – že ta řeka vlastně není řeka, ale další hvězdy…

      1. V tom s tebou naprosto souhlasím. A musím říci, že jak se otvírají další možnosti, jak se dívat do vesmíru (třeba radiová astronomie), stojíme v úžasu i dneska. Ale malý dalekohled mi ke spokojenosti pořád stačí. :)

  6. Je ráno a zase se jde. Z auta vystupujeme v ustáleném pořadí – já, ona, ona. Fajn, dneska jdeme pod hrází, zkusíme, jak to půjde.

    Černá jde první – musí vyčenichat, kdo se jí tu v noci cáral. Šedivka miniprůvod uzavírá – noční
    návštěvníci ji už tak neberou, nejprve musí vykonat to, proč tam doopravdy jsme. Mezi nima já – musím koukat dopředu, kam se řítí čerňoch a dozadu, kde se kutoší šeďoch.

    Je to zkouška – kvůli egyptské ráně (jak říká Pitrýsek), která nás potrefila – jak dlouho vydržíme, než nás sežerou?! Konec! Nastupovat, pryč. Dneska čtyřicet minut mezi krvelačnými bastardy. Zvládly jsme to – uffffff.

    Tak toto je můj drablík – je z aktuálního života na jihu Jižní Moravy (rofl) . Prý ještě několik týdnů nás budou vysávat kalamitní komáři (vloni v tuto dobu na kontrolním sběru přes noc nasbírali deset jedinců, teď taky deset, ale tisíc).

    1. Joj, Ygo, to je síla. Drabble krásné, ale ty následky, to vás fakt lituju.

      Komáří štípnutí nesvědí, komáří štípnutí nesvědí, komáří štípnutí… drby drby drby…

      1. Mezi námi – říjnový fotočlánek na Zvířetníku bude vykoupen krví – tou, co mi vysáli a tou, kterou jsem sama prolila při drbání. Ovšem prý velcí umělci svá vrcholná díla vytvořili ve nepředstavitelných mukách … (chuckle)

        A jinak chválím všechna stoslůvka, těžko vybrat to, které mne nejvíc oslovilo – snad od MaRi (hug) (které mne rozesmutnilo, i když je vlastně pozitivní) a pak druhé od Maričky (y) (které mi naopak velmi pozvedlo náladu, neb takové „kraviny“ občas taky tajně zkouším – a dopadám na prdel)

        1. Ygo, o komáří pohromě mi říkala už Baty – lity lity, z toho bych se asi zbláznila, komárům náramně chutnám (tmi)
          Pokud jde o fotočlánek, já tam komára zblízka najít nemusím (chuckle)

    2. Ygo, v aktuálnosti jsi dotáhla Hanču :P Moc prima drablátko – nadchla mě věta: …kam se řítí čerňoch a dozadu, kde se kutoší šeďoch :) Já úplně vidím Toyenku, jak se kutoší! (rofl)

  7. Za čtrnáct dní děláš první zkoušku, měla by ses začít učit, o diplomce nemluvě… Ještě rok vydržet… Taky musíš příští týden odevzdat seminárku, abys´ tam mohla jít… Vůbec ti to psaní nejde, zase chodíš večer čumět do lednice a nejen čumět… Je potřeba převléct postele, musíš nakoupit, nemáš chleba a taky na víkend… Chtělas´ vyzkoušet ten novej recept! Bože, v říjnu a svítí slunce! V obýváku budou vidět ty vrstvy prachu… Kdys´ naposledy vysávala? Nevzpomínáš si… Kdyby přišel někdo na návštěvu, hanbou by ses´ propadla… Kruci, zase jedeš z práce pozdě, zelenina už zavřela… Na co zas´ myslíš? Zapomnělas´ vystoupit!
    Dodala bych, co jednoho nenapadne, když má dělat něco úplně jiného a termíny mu začínají hořet za p… é za patama!

    1. Yezi, díky za sondu do života studující při zaměstnání :) . Co mi to jen připomíná :D ? Jdu čumět do lednice … doufám, že jenom čumět :D .
      Ehm, proč myslíš, že zrovna mastím drabble? :))))

      P.S.: Doufám, že ten rok přežiješ (h) .

    2. Yezi, to je přesné – asi takhle obvykle uvažuju, když mě honí termín a já nemám žádnou inspiraci :)
      Díky, je to bezvadné! (inlove)

  8. Start! Konečně!
    Vyrážím dopředu jak střela, se mnou masa koní.
    Zatím to jde dobře, letím jako vítr s Mým Jezdcem v sedle.
    Mám za sebou první skoky. Jdu na další – a sakra! Něco se mi kutálí pod nohy! Uffffff, tak do toho klubka jezdců na zemi jsem fakt šlápnout nechtěl.
    Ustál jsem to, jedeme dál, jen teď musím pořádně zabrat. Není problém, sil mám dost.
    Můj jezdec mi pomáhá, pohybujeme se ve stejném rytmu. Jsem zase v čele, jak to mám rád.
    Vyhráli jsme, plácají mě po krku. Jsem šťastný!
    Jen mi trochu vyschlo.
    Neměl by tady někdo třeba mrkev ?

    1. Hančo! Ale že dovedeš být aktuální :D
      Ten tvůj jezdeckej kurz v tobě zanechal hodně silné dojmy, viď? (inlove)

    2. Mrkev je bezvadnej konec.
      Tohle je na zvířatech príma. Řeší jenom tady a teď, většinou. Krásně jsi to vystihla.

  9. Hodinky ukládám na dno báglu, vím, že tady je nebudu potřebovat. Tady čas plyne jinak, na nějaké hodince nezáleží. Celý den byl krásný. Slunce od rána nemilosrdně pražilo do modré hladiny, tichý svět pod hladinou nás znovu okouzlil svou krásou. Jsme unavení, tak si zasloužíme trochu lenošení. Po udusané cestě docházíme k dřevěnému přístřešku. Ohrádka, rozložené koberce, polštáře. Všude kolem písek a kamení, ticho, moře mírně šplouchá a tajemně světélkuje. Starý beduín nese čaj. Leháme si na koberce a zvedáme oči k nebi. Tisíce zlatých hvězd, mezi nimi měsíc jako loďka. Krása, až se tají dech. Takový býval starý Dahab.

      1. Do Dahabu jsem jezdívala ještě v době, kdy to byla větší vesnice na pobřeží. Žádné hotely, několik potápěčských klubů, bydlelo se v tzv. „campech“, což byla kruhová zeď s bránou a unuděným vrátným. Z vnitřní strany byly ke zdi přilepené více či méně solidní „apartmány“, tedy pokoje, kde byly jen postele a skříň. Sprchny a záchody byly společné, obvykle tam bývala k dispozici i kuchyňka. Uprostřed byl písečný plac. V noci bývalo krásné posezení na střechách, bylo to vyhřáté, bylo tam ticho a černočerná tma. Hlavní „promenáda“ byla taková širší cesta z udusané hlíny, pár krámků a několik takových „kobercových“ hospod. Byl to takový skutečný arabský orient.
        Tak tenhle Dahab už neexistuje. Velmi se rozrostl, ulice jsou vybetonované a vyasfaltované, všude hotely a obchody a v poušti kolem Dahabu turistické resorty, hlučno, v noci světlo, moře přelidněné. Myslím, že dnes už tam čas plyne stejně rychle, jako tady.
        Jsem šťastná, že jsem poznala ještě ten někdejší líný Dahab.
        MMCH, arabsky „dahab“ (hebrejsky „zahav“) znamená „zlato“.

        1. Tohle naprosto chápu, Tapuz. Taky znám pár takových míst, u kterých se děsím, že je jednou někdo „zútulní“ pro turisty. Pak to tam přestane být pro mne :( .
          MMCH, to je velmi poetický název pro město (h) .

  10. Milá Dede,
    předně gratuluji ke zvolení (ale nevím přesně, jestli mám gratulovat Tobě k funkci anebo obci k Tobě), a pak za tohle krásné povídání.
    Máš u mne jedno vědecké jako poděkování, bude tu do půlnoci, jak je jinde zvykem :) .

    1. Milá JJ, díky za pochvalu! Taky studenti koukali, když jsem jim řekla, co je tvůj fandom (chuckle) Jako příklad jsem jim dala to povídání o Pasteurovi.
      A na drablík se těším!

      Jinak se omlouvám za pozdní reakce – byla jsem na cestách a teprve teď začínám vyřizovat resty (wave)

      1. Moc ti děkuji, Dede, za propagaci fandomu (h) . Trochu přemýšlím, proč právě Pasteur. Protože byl poslední anebo protože nebyl o fyzice :P ?

        Tady máš něco pro pobavení, to vědecké ještě nemám.

        Levá, pravá, levá, pravá. Zvedám unaveně nohy a funím. Pot mi kape z vlasů, stéká po ramenou, promáčí triko, prosakuje bermudami a čvachtá v botách. Musím zvedat kolena až k pasu, svaly bolí jako čert. Heknu a ruce sevřou opěrku pevněji. Nevzdám to, nejsem žádné ořezávátko, vydržím až do konce. Ta druhá to taky nevzdává. Dusá a dusá a ještě má dost páry na to, aby pusu nezavřela. To je bída, mladá paní, představte si, že podražili i sůl. A holínky byly loni taky o padesátku levnější, akorát co si vypěstujeme, za to platit nemusíme…
        Už nikdy nebudu šlapat zelí.

        1. (rofl) Páni JJ, je to opravdu autentické? (rofl)

          K tomu Pasteurovi – eh, máš pravdu – ta fyzikální drabble by se mi mnohem hůř vysvětlovala – Pasteura totiž na rozdíl od nich chápu velice dobře! (blush)

            1. Tím je to drabble lepší :P

              K Pasteurovi – ono platí, svůj k svému – a fyzika „moje“ opravdu není! (chuckle)

  11. Dede, moc hezký nápad, všechny drabble co tu jsou se mi vééélmi líbí, jedna hezčí, než druhá – mile „Zvířetnické“. Jelikož já mám tendenci normálně psát hodně „rozvitě“ (a což teprve kdybyste se mnou mluvili :D ), takže tohle je docela fuška. Proto jsem zkusila ještě jednu (jeden?)drabble. Snad se to smí?

    Zkouška

    Odhodlaně stojím na trávíku, ruce nad hlavou, nohu nakročenou vpřed. Nikdo sem nevidí, proč to nezkusit? Dřív jsem ji zvládla hladce, třeba hned několik ze sebou, dokonce jen na jedné ruce. Na tu bez rukou jsem odvahu nenašla nikdy. Vím, je mi už mnohem více let, ale ohebná jsem stále dost. Jdu na to! Zvednout nohu, zaklonit vzad, rychlý předklon á šup. Jakási hvězda to sice byla, jenže když teď mi hlavou pulzuje nahrnutá krev a jsem ráda, že sedím zadkem pevně v trávě. Jsem to ale blbec! Spokojený blbec! Mládí se vrátit nedá, ale za tu zkoušku to stálo.

    1. Mám tam chybu. V třetí větě od spodu má být…“jenže teď mi v hlavě pulzuje“ Jak jsem to přepisovala, tak jsem to odklikla špatně. Dede, prosím oprav (blush)

    2. Maričko, tohle je drabble jak vyšité! Paráda :) A zkoušej dál – stručnost je zatracená výzva a ty už získáváš ten správnej švunk (blush)

    3. Místo jedné hvězdy hnedka plný nebe, nejseš teda žádnej škrt, to ti povím.
      A nezapomíná se.
      A spokojení blbci jsou nejlepší. (h)

  12. Padá.
    Už třetí den bez přestání padá! Spustila žaluzie a šouravě se šine od okna. Povzdychla si, namáhavě usedla na židli u stolu a opřela hůl tak, aby na ni snadno dosáhla. Pohlédla na křeslo stojící opodál. Už dva roky do něj neusedla. Je moc nízké a špatně se z něj vstává. Přesto není prázdné.
    Hop.
    „Vraaauuu.“
    Vrásčitá ruka mechanicky hladí hlavičku šedého mourka, jenž se pohodlně uvelebil na klíně.
    „Vraaau…“
    „Už jsi snědl snídani?“ usmívá se nad prázdnou miskou. „Macíku, to byla poslední kapsička…“
    „Vraauu…“
    Namáhavě se znovu zvedla. Pro sebe by na nákup nešla. Ale Macíka šidit nemůže.

  13. Zkouška,
    A uviděl jsem tisíce hvězd
    Tak do toho jsem šlápnout nechtěl
    (Pokusila jsem se spojit všechna témata.)

    Nic to není

    Zkouška… je to jen zkouška, jestli to zvládnu, nebo se sesypu. Opakovala jsem si a šlapala po cestičce z jednoho konce parku na druhý a zase zpět. Pořád dokola…
    Stmívalo se a nade mnou začínaly jedna po druhé pomrkávat hvězdy. „Neboj se, dáš to,“ snažily se mi dodat odvahu. „Prostě se nadechni a šlápni do toho!“
    ČVAACH!!! Najednou jsem stála po kotníky v blátivé louži, zamaskované spadaným listím. Vlhkost mi vzlínala po kalhotách a já se smála a smála. Jasně, že to dokážu. Je to tak jednoduché! Zvedla jsem nohu, trošku to mlasklo a byla jsem zase na pevné zemi.

    1. Ahoj, Regi!
      To je príma, tahle „velká“ a „dospělá“ holku – jak zkouší, jestli ještě pořád umí nadšeně hopsnout do kaluže! Umí a to je moc dobře. :)

      1. Díky JJ. Něco delšího? No nevím, jsem hlavně na ty drabble, ale je fakt, že se mi občas rozrostou téměř do regulérní povídky.

      1. Ano, ze života. V tom přesném i přeneseném smyslu :-) Díky. Tyhle stránky jsem si už uložila do oblíbených. Zaskočím ráda.

  14. Můžete hádat, které téma to je. Podle mě Do toho jsem šlápnout nechtěl, ale daly by se v tom najít i ty další dvě. :)

    Jestli tudy profičí Zana, tak je to její – a ať se těší, protože by na tohle téma brzo měla dostat povídku.

    ― První průchod ―

    Bělošedé štěně poskakuje kolem, tu vystartuje a uloví sněhovou vločku, podklouznou mu tlapky a ono sebou plácne na zem, překvapeně se posadí, podrbe se a hned zase vyskočí a pádí za další zajímavostí.
    Einar a jeho přátelé zamyšleně obcházejí zvláštní kruhový obrazec na vrcholku kopce. Snaží se pochopit jeho účel.
    Štěně se batolí s nimi.
    Vtom přeťápne přes kamennou obrubu. Spadne dovnitř.
    Reliéfy stromů se zaostří. Celá Mandala se prohne jako obrovská mísa.
    Štěně se kutálí do jejího středu. Vyděšeně piští.
    Einar skočí za ním.
    Nad Mandalou se vyklene kopule temného bezhvězdného nebe.
    Právě otevřela svůj první průchod do Mezisvětí.

    (Bjørkhallen, vrcholek kopce, zhruba osmé století)

    1. Ahoj io. Hezké setkání téměř ve stejnou chvíli. Podobný příběh mi zrovinka nedávno někdo povídal a já si u toho hrála s černobílým štěnětem… :-)

      1. Sím, jestli se můžu vmáčknout, já se taky těším. Mimochodem, pošleme seznam témat? A necháme si něco od místní obce čtenářské a spisovatelské poradit (kromě těch superptákovin, co už nás napadly)?

        1. Alasdaire, směle následuj šálivé světélko, které ti ukázala Dede. Je tam bažina slov. Zabředneš a budeš ztracen! (devil) (h)

    2. Io! A já si říkala, jestli zareaguješ s Mandalou :) A ono i se štěnětem (inlove)
      Ale taky se divím, že není černobílé… eh, neublíží ten příběh štěněti, že ne? (wasntme)

      1. Ne, neboj, štěně se odtud dostane v pořádku. Einar taky. ;)
        Černobílé není proto, že je šedobílé! A šedobílé je proto, že je zčásti vlče. :-)

  15. Je pár minut po půlnoci. Jedu pomalu, cesta se lesem vzhůru do kopce kroutí jako nekonečný světélkující had. Manžel na sedadle spolujezdce pochrupuje, z rádia mě uspává tichá hudba a oči unavují tisíce blýskavých odlesků z odrazek na svodidlech, stromech, patnících a mostcích. Bolí mě záda, nohy i ruce už mám celé ztuhlé, ale tohle přece zvládnu, už to není daleko. Náhle zaznamenávám pohyb. Spojka, brzda, tlumená světla. Muž se s trhnutím probouzí a začíná nadávat. Mně to ale nevadí. Ty dvě zářivé hvězdy, které se teď od nás lhostejně odvracejí a pokračují na své pouti, ty za to stály.

    Tohle naprosto přesně vystihuje moje pocity, když se odněkud vracíme pozdě v noci. Šinu se nejvíce šedesátkou, přesto mám pocit bezmoci, že nestíhám všechno sledovat. Navíc silničáři opravdu na každého půl metru svodidel dali odrazky, takže ta záplava světel je šílená, vidět v tom zvěř je zázrak. Včera to byla jen tahle srna, jindy je nočních poutníků podstatně více. Všechny zdravím a držím palečky potřebným.

    1. Krásně se ti povedlo popsat noční silnici. Vídám ji podobně.
      A díky za ty dvě zářivé hvězdy, co poskakují dál!

    2. Ano, noční jízdy… na jednu stranu je mám ráda, na silnicích je větší klid. Ale tohohle se bojím. Takže taky napínám zrak a předvídám události… Moc povedené drabble.

    3. Mám ráda drabble, noční jízdy a brzdím před každým čtyřnožcem. Vidím, že jsem sem na doporučení io zabloudila správně :-)Moc hezké drabble.

    4. Děkuju moc, milá Alčo – i já takhle jezdím, a kolikrát ty světélkující oči hledám hodně unavená.
      A víš, co mě ještě napadlo? Když se k nám jede z Hradce, tak za Vřešťovem už nejen nejsou na silnici čáry (natpž reflexní), ale nejsou tam ani patníky. Vždycky v noci nebo za mlhy brblám, proč máme mít nejen špatné cesty, ale ještě i úplně neoznačené. Ale díky tobě si uvědomuju, že tak vlastně mnohem lépe identifikuju ty zářivé body, které na na té silnici nemají co dělat… (inlove)
      Hm, mezi Velehrádkem, Lanžovam a Miřejovem v noci pravidelně běhá pejsek – úplně černej (něco jako Melly). Nekouknout se po mě, nikdy bych ho nezahlédla. A tak když ho zase potkám, tak jsem na jednu stranu ráda, že je ještě živej, a na druhou mám vztek, proč ho někdo radši na noc pořádně nezavře – dřív nebo později tu hlavu k autu otočí pozdě a bude po psovi… a někdo bude ještě navíc nešťastnej.

      1. Máš pravdu, to jen tak brblám, protože cestu znám a zvládla bych ji i v husté mlze. Chápu, že bezpečnost provozu je prvořadá, ale ta zvěř na ty cesty tady u nás také patří…
        I já tady mám pár cest, po kterých jezdím ráda. Nesou dva zásadní znaky: povrch vozovky je hodně hrbolatý a na začátku a konci je cedule „Silnice se v zime neudržuje“… :)

  16. A uviděl jsem tisíce hvězd

    Koukám na tebe, jak blaženě spíš na proutěném košíčku po “ strýčkovi Honáskovi „. Jsi bílomourek, ale jsi jiný. Jsi ještě nevycválené kůtě, puberťák. Nemňoukáš, ale spíše vrkáš a pískáš. Máš medvítkovité tváře a šibalské oči. Hepinku máš na háku a kdybychom tě nehlídali,všechno by jsi jí snědl. Jsi hrozné éro, je tě všude plno. Určitě tě poslal přes CD Honásek a také ti ve snu radí, jak na nás. Páničkovi jsi vrátil zase úsměv do tváře. Má tě moc rád a je šťastný, že tě má. A mě už není tak moc smutno po Honáskovi.
    A my zase vidíme tisíce hvězd.

    1. Taky mám moc let takový pomyslný košíček. Ale zatím jsem ho znovu neobsadila. Snad někdy… Zatím se kamarádím s obyvateli košíčků mých kamarádů… Drabblík se mi moc líbí.

    2. Míšo, to šlo ze srdce, viď? (inlove)
      Koukám, že se Fousek krásně zabydlel a jsem ráda, že jsem vyhlásila drabble. Vždyť ty bys o něm jinak ani nenapsala! :) Přiznej se – co už stačil provést? (chuckle)

      1. Já o Fouskovi napíšu, už se na to chystám. Provádí toho hrozně moc. Je to pružina a malý éro.
        Míša

  17. Dede, neodolám :-) a nabídnu ti něco z Hotelu U devíti koček, chceš?

    Téma: Zkouška

    Drabble:
    Je to jen zkouška, že jo? Nebudu zase muset trávit noci venku, v zimě, dešti, že ne? Už jsem to přece dokázal, už jsem ležel na gauči, už mě hladila něžná ruka, už jsem měl zase domov… a teď je okno opět zavřené. Že já chodil ven. Měl jsem se držet vevnitř, když už jsem se tam dostal.

    Noc míjí, hvězdy se otáčí nad hlavou. Okno vrzne.

    „Jsi tu? Pojď domů, přece,“ ozve se seshora. Nadšeně se vrhám do teplého náručí.

    „Ty jsi mi taky truhlík, Jájo,“ šeptá mi do ouška. „Nemusíš se bát chodit ven, víš? Už sem patříš…“

    Doslov: v létě se k nám domů nastěhoval starší černý kocourek, který úpěnlivě hledal domov. Poté, co se mu podařilo proniknout dovnitř a my ho tam nechali, pár týdnů vůbec nevytáhl paty z domu. Maximálně mezi dveřmi si užíval teplých dnů léta. Dodnes, když vyjde ven, má panickou hrůzu z toho, že se mu dveře opět zavřou před nosem. Doufám, že brzy pochopí, že nezavřou…

    1. Toro, Já I. Veliký je tak dojemný. Možná, že tu úzkost v sobě bude mít už napořád … ale to nevadí, hlavně když ty dveře zůstanou otevřené.

      A ty máš už tisíce hvězd na obloze zajištěné, protože každá zachráněná malá dušička vydá za jednu tisícovku. Ne v penězích, ale v dobrém pocitu, ve štěstí, které ti nakonec dá, ve třpytu očí, které se na tebe s důvěrou podívají.

      Přeju všem Jájům světa, aby přečkali své zkoušky, vždy šlapali tam, kde je sucho a čisto a ze svých oken viděli tisíce hvězd.

      Hle mé drabble o hvězdách, zkouškách i šlápotách. Projde to? (whew)

    2. Toro, to je silné drablátko! A taky pravdivé. Ten kocourek nejspíš bude důveru v nezavřené dveře hledat dost dlouho, než pochopí, že měl v životě tu úžasnou kliku, že se nastěhovat právě k tobě (inlove)
      Jo a o tobě jsem taky mluvila – jako o příkladu člověka, který si jako fandom zvolil velmi úzce omezenou realitu a přitom dokázal dodržet všechna témata… (wave)

      1. No páni :-) děkuji. To je přímo pocta. Uctivé poděkování od všech koček, zásilka chlupů dorazí poštou co nejdříve.

  18. Park hýří barvami podzimu, spadané listí hustě pokrývá cesty. Dětinsky mě to svádí do listí kopat. Párkrát neodolám a špičkou boty podeberu vrstvu zhnědlého listí. Není to ono, dětská radost chybí. Zavrtávám do listí oči a lehce našlapuji. Co mi to kdysi říkali? Víš, jak poznáš spadané hnědé listí od psí hormádky? Jak? Ta druhá je pod botou měkčí. A sakra ! Proč jsem se tomu klukovi na skateboardu vyhýbala? Teď budu muset jít ty tři stanice domů pěšky. Určitě by v tramvaji pochopili, ale proč poslouchat jejich tichá pochechtávání. Domů půjdu oklikou po chodníku, ne přes park, začíná se stmívat.

    1. Chichi Maričko, kolikrát jsem už takhle ve městě doplatila na hru se spadaným listím! Mě naštěstí dětské nadšení ještě neopustilo, což přičítám tomu, že tady na venkově jsou závěje listí pořád ještě dost bezpečné (pokud pod ním něco nechcíplo – to je zase realita přírody)
      Jsem moc ráda, žes výzvu přijala – a hned dvakrát. (inlove)

  19. Dřevěný sklopec. Uvnitř maso. Otrávené. Kolikáté dnes už? Pořád to samé. Majetek. Hlad. Lžou. Nevěřím. Ječí na mně. Už mně znají. Jde z nich strach. Došla mi trpělivost. Vyhrožuju. Že tentokrát přivedu policii. Mám ukrutný vztek. Ve sklopci není jen maso. Mrtvý levhart obláčkový. Nekradl slepice. Ale má kožich. Vzteky necítím vedro. Rána sekyrou. Další a další. Sklopec na kusy. Chci rozbíjet hlavy, když vidím to krásné zvíře. To nemohu. Rozbil jsem past. Oni mohou. Jednomu uhnu, druhého srazím, třetího odstrčím. Čtvrtý mně trefí do hlavy a v tom jsem uviděl tisíce hvězd. A pak velmi dlouhé okno. Borneo 1998.

    1. Alasdaire, moc hezké, při tom tolik smutné, protože pravdivé. Taky bych tu sekeru zvedla. Je to z vlastní zkušenosti, nebo do slov zkrácený zážitek jiných ????

      1. Jenom já jich rozbil 6. Ale ono je to tam složité, to tady není místo na to, dopodrobna to líčit.

    2. Alasdaire, ty umíš překvapit! Vypadá to, že nám sem zabloudil člověk s nevšedními zkušenostmi (inlove)
      Krásné drabble, ale smutná realita. Tu sekeru bych ti s chutí podala… Někdy je lov nezbytný, to dokážu pochopit (třeba ti přemnožení divočáci u nás), ale otravy jsou zákeřné a kruté a nedokážu pro ně najít omluvu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD