ČLOVĚČINY: Poznámka na okraj – Co mám teď v hlavě

1001yga1_1Prý dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. No to je fakt, ovšem výsledek je stejný, ať si stoupneš do stružky z jarního tání nebo do Labe v Hamburku. Čvachtá ti v botách…

 

 

 

Jenda má pamatováka, není pro něj problém přiřadit k náhodně zahlédnuté osobě jméno, telefonní číslo a espézetku auta současného i minulého, kdežto já často ani nevím, jestli dotyčnou osobu vůbec znám. Ovšem věci se mu tak nějak mimovolně zakládají – v tom jsme si rovni (:o)).

Co se mu ale stalo toťkaj, to asi já nedoženu:

Radostně jsme vyjeli na prodloužený víkend do Jeseníků s tím, že si uděláme zastávku na Svatém Kopečku u Olomouce. Tentokrát jsme dokonce ani nezakufrovali a hladce zaparkovali v mile dostupné vzdálenosti od baziliky. Jaře jsem vyhopsla z vozu a jala jsem se vystupovat k vytčenému cíli a zároveň jsem pronášela moudra a štelovala si foťák. Po pěti minutách mne přece jenom zarazilo, že mi muž můj milený nepřizvukuje, ba ani neoponuje. Otočím se a vidím, že se pořád štrachá v autě.

„Co tam furt ještě hledáš?“ řvu z kopce. „Ledvinku!“ řve na kopec. Rozkývám své tělo k poklusu a vracím se zpět. Společně probrakujeme auto, ale taštičky nět. Po zoufalém telefonním hovoru s dcerou milenou, doma sedící, zjišťuje, že ledvina není toulavá (naštěstí), ale pouze v kuchyni zapomenutá. Leč běda, spolu s ní taky řidičák, techničák, prachy i platební karty.

Ještě že má Jan neblahý zvyk srkat si bezmyšlenkovitě peníze do různých kapes, takže o hladu a žízni jsme nakonec nebyli. Absenci Jeníkova řidičáku vyřešila účast mého průkazu a nepřítomnost techničáku zase pečlivá řidička, která do puntíku dodržovala předpisy silničního provozu, aby nebyl důvod vozidlo stavět zelenými panáčky.

„Za to můžete vy! Kdybysme se ještě nestavovali doma a vy ještě neprobírali stravovací návyky zvěře, já bych nešel na toaletu, nebyl bych nucen si sundat kapsičku a nezapomněl bych ji!“ Nakonec jsme si Jeseníky opět užili k plné spokojenosti a bez mrzutostí a po návratu domů jsme radostně přebalili kufr, vyházeli pohorky a přidali ploutve a juchů na jih, k moři.

 

„Máš ledvinku?“ nedalo mi to. „Mám!“ Šlápla jsem na plyn a tamty v nohy ujížděli jsme přes Rakousko a Slovinsko k Jadranu. Na palubě byla výborná nálada a nikdo netušil, že pod čarou ponoru číhá ledovec (;o).

Na slovinsko-chorvatské hranici halt a překvapivě po nás chtějí doklady.

Já s klidem Angličana vytáhla občanku, ale koutkem oka jsem zaregistrovala jakýsi horečnatý pohyb – kapitán lodi propátrává hlubiny svého příručního zavazadýlka – tady je techničák, tady řidičák, ale kde je, u všech všudy, ta občanka? Ne a ne ji najít.

Tož co včil?! No nic, Jenda s ksichtem pokerového hráče celníkovi cpal řidičák. Slovinský celňas nasadil výraz ukřižovaného Krista a po třetí vysvětlovat, že toto on nechce, on touží po jiné kartičce. A Jan mu po čtvrté vykládal, že nic jiného nedostane. Nakonec si Slovinec pomyslně nad námi umyl ruce a se slovy „Mně je to to jedno, ale policajti vedle vás stejně nepustí“ nás mávnutím poslal do jámy lvové, k Chorvatům.

Nebudu napínat. Jenda nasadil pohled věrného Džurbase, zkroušeně podal řidičák a snažil se vysvětlit, že žádný jiný doklad z něj nevyrazí, protože občanka i pas si dovolenou nezasloužili, tudíž zůstali doma – čtyři sta kilometrů na sever odtud. „Já vím, cesta daleká,“ pokýval chápavě hlavou celník. „JEĎTE!“ propustil nás do země zaslíbené.

„Za to můžete vy! Když jsme včera byli nakupovat zásoby pro Terku, aby nám doma nezhynula hlady, probendil jsem všecky peníze. A tak jsem tu prázdnou peněženku nechal doma, co s ní!“ A že v ní má náhodou založenou občanku, tak na to si nevzpomněl. Kupodivu, na zpáteční cestě se řidičáku nikdo nedivil. Asi už jsme byli profláklí.

A co jsem tím vším chtěla říct – že teda řeka opravdu nebyla stejná (přece jenom nemít doklady v Čechách je jednoduší než v cizině, byť spřátelené) a nožky jsme si kapku ošpláchli (ty chvíle strachu, jak to bez dokumentů zvládneme), ale naštěstí jsme se neutopili.

Jo – a ženská, ta stejnak může za všecko, hlavně za to špatné!!!

Přeji šťastné cestování s doklady i bez nich :)

 

YGA

Aktualizováno: 30.9.2013 — 21:51

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dobrý den Ygo, tak to vy jste měli ještě docela kliku. Náš kolega s manželkou se vraceli před třemi týdny z dovolené z Chorvatska a shořel jim na cestě dočista dočista auťák. Zachránili sebe a jen něhaké příruční zavazadlo. Kdyby to prý bylo o sto metrů dál tak z toho nevyvázli živí. Než vyřídili všechny formality tak tam museli zůstat o týden dýl. Tak to jsou zážitky! Prožít bych to nechtěla.

  2. článek mě moc pobavil :D
    Do zahraničí jsem sice ještě doklady nezapomněl, ale v běžném dni se mi to stalo již několikrát.
    Jednou, to jsme ještě bydleli v HK, jsem jel do práce do Prahy, cesta cca 130km tam a 130 zpět. V Praze mi počitadlo ukazovalo, že na zbytek nafty ujedu ještě 40 km a u benzinky jsem zjistil, že nemám doklady, CCS ani jinou kartu a ani peníze :D No jel jsem jak nejúsporněji dovedu a dojel snad jen na výpary. V HK jsem pak natočil o 5 litrů víc, než je velikost nádrže dle techničáku :D
    Od té doby vozím v autě poschovávaných pár stovek pro podobné případy, abych dojel domů :D

  3. YGO, moc hezké, co mi to jen připomíná,hahaha. Dobrodruzi
    na cestách.
    Ondymo jsem si šla vyřídit nový řidičák,ten co jsem měla platí jen do konce roku.
    Jaké bylo mé překvapení, když milá úřednice vyndala řidičák ze složky hotový i s fotkou. žádost jsem podala totiž už
    v loňnském roce a doklad tam už rok trčel. (wave)

  4. Září 1990, smanželskou dvojicí emigrantských přátel jedu autobusem poprvé k nim na návštěvu do celoživotně vysněné Vídně. Pasová kontrola – „madam, pas vám platil do včerejška, je mi líto!“ Ve vteřině rozhodnuto, kufr jede do Vídně, já zpátky do Brna a budu jednat. Jo, ale autobus na Brno hodinu pryč, další večer. V povzdálí rakouský výletní autokar u motorestu, nastupuje se…Tryskem tam, nakonec jsem šoféra i vedoucího důchodcovského zájezdu přemluvila a uprosila, byli plní, tak na stojáka s nimi do Brna a zavezli mě až do cwentra před policajty pasové, i když měli jen Brnem projíždět dál na Vysočinu.
    Doba byla tehdy dobrodružná, pasovníci se srdečně zachechtali a pravili, no, s tím se musí něco dělat. vyfotili mě a přijďte si v půl páté, poslední autobus vám jede v šest. A já s ním odjela a prožila první neskutečný vídeňský týden, na nočním nástupišti u Hiltonu čekali všichni, co jsem je po vstupu vojsk na dvacet let ztratila.

  5. Jééé, Jenda umí krásně „kvůli tobě!“

    Rodinná historka:
    dítko si hraje se zavíracím nožem – nech to bejt, je ostrej, řízneš se – fik… auuuu… buééééé… kvůli tobě! kdyby sis to zavřel….

  6. Tak to jsem netušila, že já začnu tu smutnou čtverku posledních příspěvků ;(

    Chci říct, že nás vlastně překvapilo, že po nás na slovinsko-chorvatské hranici chtějí vůbec nějaké doklady – zhýčkáni ostatními přejezdy hranic, které jsme kolikrát ani nezaznamenali. A nebyli jsme sami. Zatímco Jenda orodoval u Slovinců, aby ho pustili na ten řidičák, tak před závorou zastavili Pražáci. Řidič s nechápavým výrazem v obličeji na celníka vyštěkl „Co chceš?“ Ten Slovinec byl asi svatý, protože mu s úsměvem ukázal mou občanku.

  7. No – to si jedna šla udělat ten chytrý pas s otisky prstů… před cestou do Providence. No a ptala se, jestli se to určitě stihne. Úředník moudře pokýval hlavou a pravil: „no, bude to taktak, neb máte už měsíc propadlou občanku a tu si musíte vyřídit nejdřív…“
    Stihlo se to – i s pokutou za propadnutí dokladu (wesntme)

    1. Jojo, vloni jsme v plném počtu došli u nás v obci k volbám, vyslechnu si „nojo, vy chodíte vždycky a v plném počtu“, vytáhnu občanku a slyším „víte, že už máte půl roku propadlou občanku?“ Co ze mne vypadlo, opakovat nebudu… No musela jsem si dom pro pas (ten propadlej nemám) a do druhého kola voleb jsem šla už s náhradním dokladem.

      1. Řidičák už mám vyměněný, občanky nám skončí příští rok v březnu, pas už potřebovat nebudu a ZTP mám na doživotí. Takže občanky pořešíme příští rok a je vystaráno.

  8. v roce 1982- dobrý den, pasová a celní kontrola, předložte svoje doklady a připravte si celní prohlášení -prosím.
    Jsme napjatí jak struny…jsme na hr.p. Rajka a míříme do Jugoslávie. Ulitá stomarkovka mi propaluje kůži… otci byl přidělen zájezd pro dvě osoby. Marně se ho snažil vrátit s tím, že jsme tři. Mamka zůstala nakonec doma. A najednou se do ticha, které v autobusu panovalo, ozval pobaveně přísný hlas muže v zeleném – slečno,vy si vezměte svoje věci a vystupte, nikam nepojedete. To ticho bylo ještě větší a lidi napjatější. Jen ten hlas nás mátl. Slečna se slzama brala svetřík a malé zavazadlo,řidič otvíral zavazadlový prostor,aby jí pomohl vylovit kufr. Slečno, je mi líto,pro Vás dovolená skončila. Slečna se rozplakala. Muž, který jí cestu za sluncem znemožnil jí podával kapesník a omluvně sděloval,ač nemusel… Já bych Vás pustil, jenže vy máte od včera propadlej pas….a nám v autobuse padaly ze srdcí balvany a staženými hrdly prošel opět čerstvý vzduch…

  9. YGo, typicky úsměvně umíš popsat i situaci, která v ten moment jistě úsměvná nebyla. Bývalý prezident R. Reagan jednou řekl „Každý chlap potřebuje manželku, protože dříve či později nastanou v jeho životě situace, které nebude moci svést na vládu“. :D

    Fotky z Jeseníků v albu máš jako vždy krásné, jsi prostě makro-expert.

    A snad mi dovolíš poslední OT. Protože pro Zvířetník už nebudu mít možnost pochlubit se s naším novým přírůstkem -5 měsíční kočičkou Woody – udělám to tady. V červnu jí v lese jako maličké kotě vyčuchala Trixie. My jsme se ale po Rusty zařekli, že další kočku už fakt ne. Tak jsme jí tři měsíce jezdili denně do lesa krmit. Když se nenašel nikdo, kdo by si jí vzal….co nám zbývalo, než si jí vzít. Minulý týden skončila u nás. Už bychom jí nikomu nedali. S Rusty se po třech dnech už honily přesně jak jsme v to doufali, se Smoky to ještě chvilku potrvá, ale je to na dobré cestě. Článek o ní už nedopíšu, ale fotky a videa jsem postupně dávala dohromady, tak se na tu naši krasavici můžete podívat.

    http://marickac.rajce.idnes.cz/Kocicka_Woody/#

    1. Maričko, napíšeš, prosím napíšeš…klidně i na Hady, pokud to tosce nebude vadit…a dokud Dede zase neotevře bránu….

    2. Já už taky nenapíšu o Edovi (bude jen na našich stránkách. A že nám už chlapec vyrostl a zlumpačil.
      Rozepsané články nedopíšu.
      Daleko víc mi budou chybět podobné vtípky (ten s Reaganem je opravdu dobrý), historky. Ty člověk nevygooglí ani nevymyslí. To se musí zažít a sdílet.

      1. božemůj, kdo je Eda? ale určitě má čtyři nohy a chlupatý kožíšek, a tak vím že si o něm přečíst chci (h)

    3. Maričko, krásné fotky s výborným slovním doprovodem. A ta poslední „Spící trojka“ je důkazem, že u vás je vždycky pohoda.

      Já se taky chystala na článek o Zikim, fotky už mám, ale …

    4. Maričko, ta je nádherná, jak kartouzská s rodokmenem! Ale jsi si jistá, že je to ona? Ta fotka mě nepřesvědčila, ale nedokáži si ji zvětšit, tak to nevidím přesně….
      Maričko, prosím, jestli budeš psát článek nebo i jen tak, pošli mi ho na jankabuzavináčseznam.cz, hrozně nerada bych o kontakt s tebou přišla, často na tebe vzpomínám, jak jsi byla usměvavá a laskavá při setkání v Praze.

    5. Maričko je nááááádherná, ocásek jak veverka, krásný kožíšek, miloučký čumáček, CDK to zase jednou dobře zařídila.
      Máte tu smečku kočičí nádherně vybarvenou. A je príma, že se spřátelily a hrají si a snášejí se bez problémů.
      Prosím, napiš a pošli povídání na můj mail, stejně jsem se Ti chystala psát.

    6. Děkuji, článek dopíšu a pošlu buď na Hady, pokud se tam najde okýnko, nebo zájemcům mailem. A budu se těšit na články ostatních.

      Jano Bu a Bedo – ano, je to opravdu holčička , včera byla na prohlídce a očkování, první týden v listopadu jde na kastraci. Kartouzská to asi není, nemá ten správný ocas !!! Má ho náádherně huňatý a tak bych se spíše klonila k poměrně nové am.rase „Nebelung“ (vyšlechtěná v r. 1984 v Coloradu). Modrá je i podsada, prostě skrz naskrz, celý kožich jemňoučky jak činčila – koukněte na fotky )

      http://www.catbreedsjunction.com/pictures-of-nebelung-cats.html

      Díky za všechny komentáře na rajčeti, nechtějí mi naskakovat odpovědi, zkusím večer

      1. Krásné číči. Kartouzky,thajky a p se mi moc líbí, ale ke štěstí mi stačí ta dokonale černá pouliční směs z útulku. Je to až neskutečné, jak je ta černá kulička vděčná za každé pohlazení.

    7. Maričko, jak to prosímtě děláš, že tvoji nalezenci jsou jedna ozdoba výstavy vedle druhé? Já vždycky našla tak českou strakatou nebo moravského mourka, a ty takové dámy s rodokmenem… no nic, s nebo bez, jsou nádherné a moc Ti je všechny přeju.

      Mávám za Velkou louži.

      1. Kdo umí umí, kdo ne tak č*mí – Maričko máš krásný kočky a u Tebe se mají, jak na kraji v nebi. (h)

      2. JJ, také nevíme, jak si ty šedivé krasavice zasloužíme (Woody je – zatím – o trochu světlejší než Smoky). Normálně myslím, že tady v barevnosti převažují různé kombinace černé a bílé (takové Dixie), HankaW by jistě potvrdila. Ty naše šedivé krásky a i zděděná sněhově bílá Indy jsou opravdu vyjímky. Ale jsme pochopitelně rádi, že jsou u nás a těší mě, že se i vám líbí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN