BTW: Když malá katastrofa vyroste

BTW_dé_logo„Ahoj holčičky moje pejskatý… Ari, neskákej! Ne! NESKÁKEJ! Sakra, Ari, vidíš, že to… NESKÁKEJ TY KOZO PITOMÁ! Ano, Beruško, ty jsi tu taky… Ari, ne! Tak vidíš, říkala jsem ti to, hezky zůstaň. Martine, můžeš projít, už tu potvoru držím.

 

 

 

Projít vrátky je poslední měsíce adrenalinová záležitost. Kolem obličeje se mi v rychlých výpadech míhá zubatá bílá hlava doplněná blíže neurčitelným počtem drápatých tlap, zatímco já si snažím chránit obličej, slušné oblečení, nezranit tu příšeru klíči, které držím v rukou a tak nějak mimochodem si probojovat cestu k Domu. Martin se mě občas ptá, kdy že ten pes dostane rozum? Závidím mu optimismus skrytý v tom slůvku „kdy“. Já totiž používám spíš zaúpění obsahující slůvka „vůbec“ a „někdy“…

Ano, naše Malá Bílá Katastrofa již není zdaleka tak malá, bílá je vždycky, byť někdy pod špínou, zato katastrofou je stále vydařenější. Není divu – do našich životů vstoupila psí puberta. Ano, je to neuvěřitelné, ale tomu malému huňatému štěňátku bude příští týden už osm měsíců. Malá polární lištička vyrostla do nohaté kostnaté vlčice s rozesmátou tlamou a předlouhým ocasem. Když teď začala hárat, tak jsem ji změřila – dorostla do plné výšky předepsané standardem, takže má 61 cm. Aktuální váhu opravdu nevím, řekla bych, že to bude kolem dvaceti tří – čtyř kilo.

 

ariberry_2

 

 

Navzdory tomu, že jsou s Berry vlastně obě „ovčandy“, mají každá trochu jinou postavu. Berry je statná, má silné tlapy, a ač je mrštná i rychlá, je prostě „bytelně“ stavěná. Má velikou sílu, a přestože od ledna samým pohybem a úpravou stravy zhubla tak, že mi vypadává z obojku (myslím, že bude mít pod 33 kilo), rozhodně bych ji nenazvala útlou nebo jemnou.

Zato Ari je prostě hubený vlk, rozený běžec se štíhlýma vysokýma nohama. V současnosti je Berry silnější, šikovnější a obratnější, ale už při běhu na středně dlouhou vzdálenost (hod míčkem na provázku) je vidět, že je Ari rychlejší. Martin doufá, že by s ním jednou mohla dobrovolně běhat, a třeba ho i tahat. Když vyběhne s Berry, tak tvrdí (Martin:)), že po nějakých pěti – šesti kilometrech ji to přestane bavit a zbytek cesty aby táhl on ji :)

No, protože jsem už o holkách dávno nepsala, rozdělím povídání do takových tematických okének – třeba se mi podaří na moc věcí nezapomenout:)

 

ariberry_3

 

Okénko první: štěkání

Užvaněnost, kterou se Ari už jako mrně odlišovala od svých sourozenců, jí zůstala, jen doplnila své miminí výrazivo o štěkot tak zvučný a hluboký, že je těžko uvěřit, že vychází z nedospělé fenky. S jistým povzdechem musím konstatovat, že štěká ráda a často. Naštěstí u nás na vsi se štěkání za plotem očekává a ani jeho frekvence nemůže být předmětem stížností sousedů, protože jejich psi štěkají ještě podstatně častěji.

Popravdě slyším od známých mnoho upřímně míněných pochval, že máme zase konečně hlídacího psa. Vlídná mlčenlivost naší Berry v lidech jaksi nedokáže probudit patřičný respekt, zatímco řev bílého nedospělce dělá jaksepatří dojem.

 

Ariberry_4

 

Přestože venku je její štěkot obvykle známkou nejistoty nebo i strachu, na domácím území je to jiné. V tomto případě bych to označila oním osvědčeným eufemismem tak často používaným v popisu psích plemen: k příchozím je nedůvěřivá a ostražitá. Teprve moje výrazné upozornění, že je vše v pořádku a dotyčný může vstoupit, znamená konec výhrůžek, ale i pak chvilku trvá, než se uklidní úplně. Pro naše dlouholeté sousedy, zvyklé na to, že je psi přátelsky vítají, je to trochu nepříjemné překvapení, ale přizpůsobili se. Oni nás sice znají nějakých čtrnáct let, ale ta čubina zná je jen pár měsíců!

Popravdě mi její chování vyhovuje. Žijeme na kraji malé vesnice, většinou jsem sama doma a tak potřebuju, aby lidé psy respektovali. S Berry je ta potíž, že na lidi neštěká a vlastně nikdy nevaruje. Většinou vypadá jako vlídný plyšák a toho, že zpozorní, si málokdo všimne, protože se neunavuje žádnými výhrůžkami.

 

Ariberry_5

 

Pokud se jí už něco doopravdy nezdá, tak prostě vystartuje a zařve dotyčnému do obličeje – ať je to pes nebo člověk. Naštěstí nikdy nemusela udělat víc – ten šok obvykle stačí, aby se dotyčný zase začal chovat podle jejího kodexu. No, prostě je mnohem lepší, když Ari zaštěká a Berry může zůstat plyšákem. To ovšem neznamená, že je Berry němá – štěká na kočky (pokud se jí zdá, že kocour drze čumí, tak i vrčí – Beruška, ne kocour:)) a ráda se přidá ke štěkotu na duchy (pro mě nezjistitelná příčina, pravděpodobně zvěř nebo schovaná kočka).

V prvním momentu štěkne na procházejícího psa, pokud se ovšem nerozhodne, že je sexy a nezačne s ním flirtovat (Ari ječí na každého – ještě nepoznala kouzlo opačného pohlaví). Na procházející feny – ty velké – potom Berry řve a dělá strašného psa.

To je jediná chvíle, kdy slyším děsné vrčení, vidím stažené uši a vyceněné zuby doprovázené výpady proti plotu a opravdu nepříjemným štěkotem. Druhá fena za plotem obvykle toto chování věrně zrcadlí – sousedovic skorolabradorka Sára například s velkým potěšením. Když se jindy dámy potkají venku, neděje se nic, to všechno ten plot.

 

Ariberry_6

 

Okénko druhé: skákání

Scénka popsaná v úvodu je bohužel denní realitou. Obvykle doporučované výchovné techniky se míjejí účinkem, protože je strašně těžké zvládnout psa šílícího radostí a nic jiného to v tu chvíli není. Trestat ji nehodlám, okřiknutí nepomáhá, a když se k ní otočím zády (nemluvím s tebou, když se chováš jako debil), tak mi prostě ty drápaté tlapy přistanou na lopatkách a ucho mám olíznuté pro změnu zezadu. Vím, že to vyřeší trpělivost, snaha ji nenásilně zklidňovat a čas.

Naštěstí se toto bláznivé chování vztahuje jen na milované členy smečky a jen na okamžik vítání. Martin říká, že díky ní je vždy gentlemanem s dokonale nablýskanými botami – co už má dělat, když mu je ta bláznivá čuba pokaždé podupe? Většinou s povzdechem dodá: „To Berry, ta neskákala!“ Ale to je jen krátká paměť. Dobře se pamatuju, jak opatrně vylézal z auta na dvorku našeho anglického domu a vyhrožoval rozesmáté divoce vítající Berry: „Neskákej, ty příšero! Podívej, jak jsi mi zase podupala boty!“

 

Se psima a míčkem na poli_1

 

Ale vraťme se k Ari. Na cizí lidi naštěstí neskáče – popravdě se mi nějak povedlo docílit, že cizí lidi ignoruje, ostatně nemá ani moc ráda, když na ni někdo cizí sahá, byť to na můj pokyn strpí. Sama od sebe se nechá pohladit obvykle jen od jí vybraných lidí a jen trošku:))

Potom je tu skákání z nejistoty, případně ze strachu. Dělá to jenom mě a v tu chvíli ji podezřívám, že by mi nejradši vyskočila do náruče, naše strašlivá bílá vlčice, a zůstala tam, dokud rozčilující moment neodezní. Tam je to snazší – cesta je jediná: socializovat a zase socializovat. Je to stejné, jako se štěkotem na neznámé lidi na opuštěných místech. Naštěstí oboje se nám už daří zvládat.

Jak je vítací skákání s plynoucím časem umírněnější, tak skákání hravé je spíš horší, protože ta koza tak vyrostla. To ji chytí rapl, lítá kolem a skáče na mě jako na Berry. Kdo měl kdy brýle odstřelené psím čenichem pochopí, jak moc je to příjemná záležitost. V tomto případě už na ni zařvu a naposledy už chytla facku přes čumák. Musí si uvědomit, že jsem rozbitná dřív, než mě opravdu znehybní:))

 

Se psima a míčkem na poli_2

 

Okénko třetí: Ariberry

Vztah Berry a Ari je dobrý, možná i výborný, ale na rozdíl od vztahu třeba Nazgúlů (tedy dvou psů – samců) mi přijde mnohem komplikovanější. Berry je dominantní, ale laskavým způsobem – jako by předávala dál Kazanovy postoje. Ari je strašnej prevít, vymýšlí kraviny, léčky a úskoky, je neskutečně soutěživá a navíc poděs (Ano Louk, odhadla jsi ji přesně (chuckle) ).

Berry většinu jejích nápadů snáší, k některým se přidá, na jiné shovívavě hledí, další ignoruje. Někdy si říkáme: „Jak tohle skončí, vždyť ta Ari ji strašně šidí, všechno jí bere, jak může být Berry takovej ňouma? No a pak přijde okamžik O, Berry si řekne „tak dost“ a všechno se na moment změní.

Obvyklá lekce vypadá tak, že si Berry dojde pro něco, co Ari strašně moc chce, sebere jí to a brání to pouhým Pohledem. Ari se svíjí, jako by ten Pohled měl aspoň 220 voltů, pak se podrobí. A Berry se zdvihne a tu věc jí jednoduše vrátí. Nikdy jsem neviděla žádné vrčení, natož byť jen náznak útoku. Zato lví zařvání do ksichtu nezvedence tu bylo – asi tak čtyřikrát, co já vím, co nám do životů vstoupila Ariina puberta. Popravdě si z toho Ari zase tolik nedělala, Pohled je prý horší:))

 

Se psima a míčkem na poli_3

 

Holky si spolu jinak vyhrajou, lítají jak střelené – myslím, že Berry nikdy neměla tolik přirozeného pohybu a dělá jí to náramně dobře. Pokud jde o zábavu s námi, tak Berry je aportér – fanatik. Z Ari se časem (jak rostla a dokázala rychleji běhat) stal lupič aportů, posléze fanatický poloaportér. Což znamená, že pro hozený míček či cokoliv vyběhne a pokud ho ukořistí, nechce ho dát (aby ho nezískala Berry) a trpí tím, protože ví, že když ho nedá, tak se nebude házet. Chudák štěně!:))

Nějaký čas jsme žili v nedobré variantě, kdy Ari lítala s kořistí v tlamě a nenechala se ani přivolat, natož, aby tu věc dala z huby nebo aspoň někde nechala. Věděla jsem, že prostě nesmím takové chování upevnit ani omylem, takže jsem ji v takovém případě prostě ignorovala. Tady jsem měla velikou kliku, že jsme často cvičily na oplocené zahradě, nebo na loukách či v lese – tedy na místech dostatečně bezpečných, abych si jí mohla „nevšímat“ a přitom ji neohrozit.

 

Ariberry_7

 

Teď jsme na tom tak, že chytí-li aport (míček na provázku, létající talíř, plyšáka…) Berry, tak se jí Ari pověsí na to, co jí z aportu kouká z tlamy, Berry ji vleče směrem ke mně a já aport odeberu a mohu znovu hodit. Pokud věc chytí Ari, tak Berry běží zpátky ke mně, zatímco Ari vítězně letí mírným obloukem, aby se aport nedostal do Berryiny blízkosti.

Někde poblíž mě dá najevo, že to pustí, pokud uzemním Berry. Takže já dám oběma psicím povel lehni (hromovým hlasem, zvládám prýštící emoce:)), odeberu aport, a jedeme na další kolečko. Občas některá nevydrží s nervy a skočí po míčku, když ho mám ještě v ruce a pak mívám modřiny a strašně nadávám.

Součástí boje o aport je i přetahování. Berry je velmi silná, ale když se spojí Ariina urputnost s tím, jak rychle vyrostla, rozhodně souboje nejsou jednoznačnou záležitostí. Berry při přetahování mlčí, Ari ze začátku taky. Ale jak souboj pokračuje, povoluje štěně uzdu emocím a začne do toho tiše kvílet. Hlasitost a naléhavost kvilu je nepřímo úměrná Ariiným šancím na vítězství:))

 

Ariberry_8

 

Popravdě jejich souboje o cokoliv jsou zničující záležitost pro jakékoliv cokoliv, co vezmou do huby. Údajně nezničitelný létající talíř se osvědčil – ty kozy ho ještě nerozervaly, ale jednou se k němu Ari dostala mimo můj přímý dozor a kus ho ukousala.

Míčky můžeme používat jen ty z pevné gumy, plné. Tenisák Ari zničí během pár minut. Zlikvidovala větší část Berryiných plyšáků tím, že z nich odkousala vše nepodstatné, tedy většinou končetiny. Není to takové to úporné hryzání z nervozity nebo nudy, to je nadšení nad silou čerstvě vyrostlých molárů. Ari přihmouří oči a se vším soustředěním hryže – odolá máloco.

Když jsme byli s Martinem v Norsku, tak zlikvidovala velkou zahradní konev a umyvadlo z pevného plastu – tedy tomu vyrobila „krajkový“ lem. Opakovaným majstrštykem je odmontování poslední části okapové roury.

Společně potom holky neúnavně běhají, čuchají, hrají si a taky plavou. Ari začala plavat hned, jak roztál na Zátluckém rybníku led a od té doby se stále zdokonaluje. V létě přestala plavat stylem „parník“ (cákající přední nohy) a naučila se s chutí do vody skákat. Ještě neplave tak rychle a efektivně jako Berry, ale snaží se.

Obě holky jsou hodně venku, a co se na jaře oteplilo, tak venku i spí. Ari je tak pěkná, sice hubená, ale dobře osvalená  a otužilá fenka.

 

Ariberry_9

 

Už radši končím, začíná to připomínat ságu:)) Prostě holky psí postupně vytvořily dobrou dvojku a s námi tvoří spokojenou smečku. Ano, pouští všude chlupy, mohutně cintají vodu kolem misky a občas mě samou radostí a s trochou nepozornosti sejmou, ale jsem vděčná, že je mám. Pořád se mi stýská po Kazanovi a občas si představuju tu melu, kdyby se sešli všichni moji psi jinde, než za duhou. To by byl rachot! A Max by tomu šéfoval:))

 

Další fotky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/

 

Aktualizováno: 20.9.2013 — 20:13

69 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jsem tu občasný návštěvník a tohle povídání je báječné. Jak kdybych viděla naše psy, jen s tím rozdílem, že starší je tříletý pes a mladší fence je 15 měsíců.

  2. Dede krásné povídání a nádherné pejskové.
    Já se nad sebou zamyslím a pokusím se napsat něco Honásovi a Hepině.

    Míša

  3. Obě jsou moc hezký, holčičky pejskatý :) , malá pokušitelka Ari i majitelka chlupaté svatozáře Berri. Zdá se, že je 2x zábavnější mít dva psy místo jednoho! (Huš, huš, odstup, myšlenko!)
    Denis svoje vítací orgie zakončuje stojem na hlavě, kdy přední část psa leží na zádech a zadní nohy stojí anebo taky ještě trochu běží, takže hlava už přitom jede – jakoby se nemohl rozhodnout, jestli už se hodí na záda a nechá se drbkat anebo jestli ještě pokračovat ve skákání. (rofl)

    1. Dva psi jsou skvělí, když na to máš podmínky. Pomohla jsem ti? (chuckle)
      Polohu, jakou zaujímá Denis znám (inlove), jen si nevzpomínám, který ze psů to dělal… myslím, že Max :)

  4. No ne! Po včerejších fotkách i krásný zápisky. Když Malá Katastrofa roste, stává se z ní… ne, nic jsem neřekla :D navíc se to báječně čte a zase tak moc ti to nevěřím (chuckle) . Tak hodně rafdosti a taky soutěžních úspěch§ (y)

    1. …velká katastrofa, já vím (whew) Ona je Ari normální živé psisko, jen nás rozmazlila vzorná Beruška – asi tak, jako Ygu její zlatíčko Toyenka :)

  5. Dovolím si malé SOS – nějak docházejí články a mlsotníky nejsou vůbec. Nemohli byste prosím prohlídnout své virtuální šuplíčky a případně – když něco najdete – to poslat? (blush)

    1. heč heč :P já jsem vzorňák – v sobotu návrat a včera jsem poslala… heč heč

      Mezi přeprškami jsme museli do lesa – neb dáma je pohybuchtivá a dokonce zase terénem lítá a přetahuje se o vodítko. Ale je pravda, že moc neskáče a občas jí nohy dost zašmajdaj

      1. To je dobře, že je veselá (inlove)
        To mi připomíná, jak před časem kolegyně zahájila větu slovy: „my, starší, rozšafné dámy….!“ Měla jsem z toho trošku šok. Jednak se necítím být starší (no, uznávám, že „mladší“ už asi nejsem :P ), dáma… no, znáte mě, většinou… A rozšafná?? Duševní vyrovnanosti, která se v mých představách s tímhle slovem pojí, zřejmě v tomto životě těžko dosáhnu.
        Asi se víc podobám Betě ;)

        1. no, nevím, rozšafná není určitě. Spíš prdlá a praštěná. Ale to bych si zase nedovolila říct o tvé maličkosti (chuckle) (wave)

          Kdy přijedete do Liberce ?? Začíná podzim, bude hezky na kopečkách…

          1. Přijedeme :-)
            Jestli se nezlomí počasí a nebude nějak extra krásně, tak bychom chtěli na 28. října a spol. – Franta bude mít prázdniny, tak aby to bylo na dýl.

    1. Ponejvíc proto, aby byly vidět. Aby si je myslivci nespletli s divočákem. Taky aby myslivci nemohli tvrdit, že si je spletli s divočákem. :P
      Ve městě to nějakým způsobem uklidňuje lidi. Slušně se chovající vlčák s dečkou je důvěryhodnější než tentýž vlčák bez dečky.
      Taky na ni musí být zvyklé, protože ji oblékají pod stopovací postroj :)

      1. My také máme bezpečnostní vestu, zatím pro mladého, pro Luxe nemůžeme sehnat velikost. Pro Luxe máme zatím žlutý postroj neboli kšíry s reflexními proužky. K večeru musíme na procházku kus po silnici a pes v tom je dobře vidět. Opravdu auta větčinou zpomalují. A v lese je to tak jak to uvádí Dede. A my musíme chodit buď po silnici nebo v lese.

  6. Moc pekne se o tve smecce cte, Dede. Je to usmevne a plne lasky. A veselosti. O vitani: Jakey mne udajne vita vysokym kvilicim hlasem, kdyz prijizdim k domu – pravi Chet. Kdyz uz vystupuju z auta, tak se Jakey vrha na kychynske dvere, pak ho Chet vypusti, Jakey obehne a osteka auto a pak se tuli a mota, hlavne mezi nohy. Coz neni nejlepsi idea pro moji kramlavou nohu. A kdyz mam na sobe pracovne spolecensky odev, tak pak musim odchlupovat odev. Ale kdyz ten trumbelka mne tak rad vidi. (inlove)

    1. Už psa dlouho nemám. Ale po tom vítání se mi stejská. Ano, pes člověka vítá i po deseti minutách stejně, (když si tento třeba zapomene peněženku), jako kdyby se po deseti letech vracel z války. (wave)

  7. Už dávno mi chyběl článek o duu AriBerry. Je prima, že se psí holky dobře skamarádily. Občas nahlížím do rajčete a fotečky jsou skvělé. Jen si říkám, že a bílá barva je drobet nepraktická. Na Berry není nikdy nic vidět, ale když proleze nějakým pěkným bahnem Ari, najednou máš dva černé psy. A ty její pubertální nápady jsou parádní. Ale ona ji Berry udrží zkrátka. A že nejsou dvojpes, žže ten vztah je jiný. Asi to ani jinak být nemůže, Kazan s Daníkem od narození vyrůstali spolu, takže ten dvojpes byl dokonalý, zde je to o sžívání a bude to jen a jen lepší.
    A stýskání po Kazanovi….. nám také chybí Micánek, to tak je. Vlastně chybí více než Micinka. Ta nám odešla v takovém období, že jsem to snad dodnes nepochopila.

    1. Milá Apino, s bílou barvou je problém pouze psychologický (chuckle) Ono je špína na Ari sice strašně vidět, ale jakmile to uschne, obvykle to samo poměrně rychle opadá. Musím uznat, že Berry se čistí hůř – už proto, že se nechce nechat česat, resp. přitom děsně držkuje. Kapitola sama u sebe u obou jsou jemné chlupy za ušima – jak se pořád hravě vraždí, tak si je navzájem oslintají a zacuchají, a když se poté v rámci zápasů párkrát překulí v prachu nebo v bahně, tak je efekt dost strašlivý. (tmi) Posledně měla Ari tyhle chlupy dokonce zelené…

      1. zelené… jsem někde četla, že vědci objevili nějaké nové jednoduché „živočichy“, kteří si zřejmě vypomáhají fotosyntézou :D

  8. Není ona Ari nějaká nevlastní sestřenice našeho Legýska? Nohatý, dlouhý, hubatý, zubatý stvoření. Navíc je Legýsek uštěkaný a Lux ho doplňuje. Je to u nás rámus na blázinec. Luxík, ač třiapůlletý si hraje jako puberťák. Sice nevydrží to tempo co má ,,malý“ ale hraje si s ním zubatou hru, přetahují se a prostě blbnou. A Luxík taky víc žere ale nepřibírá na váze. Legýs teď přišel na nápad vytrhávat trávu z chodníku, mezi dlaždicemi. Absolutně se nesmí používat žádný prostředek proti plevelům ani proti slimákům. Lux si toho nikdy nevšímal. No, prostě se taky nenudíme.

    1. Ano, Ari má určitě o třetinu větší příděl potravy než Berry, ale co nejde do růstu, to vylítá. Takže žere třikrát denně a pořád je hubená jak koza (blush)

  9. Moc krásné černobílé povídání jsi nám nadělila, milá Dede. (h) Obě chlupaté a ouškaté holky jsou báječné a společně tvoříte jedinečnou dívčí družinu, kroti které nemá nikdo šanci. :)
    Přeju všem krásný den. (h)

      1. Milá Dede, je to tak, slušíte si navzájem.
        Mně ty holky psí dojímají,jsou tak nádhernéé. Úžasný výběr.Podařil se excelentně.
        (dog) (dog)
        Přeji hodně a hodně zážitků se smečkou.
        Nejvíc se mi líbí ten společný aport,klocík v drštičkách a uši z vody ven. (chuckle) (inlove) (wave)
        Jo a naše Ája II. by mohla vítat celé delegace, tolik má při tom úkonu energie. Neskáče ale vrtí a vrtí celým tělem, kvílí blažeností a pak hubičkuje a hubičkuje.
        Daník jen pozoruje okem,které je zrovna vzhůru a micky čekají až budou na řadě. (h)

        1. Milá Jenny, to je moc hezkej obrázek, co jsi tu vykreslila! (inlove) Popravdě já jsem ráda, že Ari aspoň nepusinkuje… (chuckle)

  10. (clap) Zdravím Ariberry!
    Něco mi to připomíná :) Najtyna je taky puberťák. Vyvádí kdeco, přesto se mi zdá o něco klidnější než byla. Minulý týden začala hárat, takže taky už to není žádné štěňátko. I když jí tak pořád říkám :)
    Ari má kliku, že má parťačku na blbnutí. Ravenka je už starší dáma, lehce psychicky labilní a především oproti dvacetikilovému štěněti moc malá. Takže vrhne-li se na ni hravá Najty, Ravenka propadne panice a jde se před chlupatou katastrofou radši někam schovat…

  11. Jsou prima dvojka – Berry a Ari. Doplňují se skvěle a Berry se od Kazana naučila láskyplně šéfovat.

    Taky mám pocit, Róza Báru strašně šidí, mám tendence zasahovat a řešit to, ale když tomu nechám volný průběh, Bára si Rózičku umí srovnat.
    Jo a maličké štěňátko, co se rádo chová (a schovává) na klíně máme taky. Je tomu rok a půl, váží to 30 kg a jmenuje se Róza.
    Ale moc dobře ví, že může skákat jen okolo mě a ne na mě. Takže vítá skákavým způsobem, ale nejsem ani obtlapkaná, ani podupaná. Prostě jsem ji odstrkávala a odstrkávala a nádávala a nadávala, až to nakonec pochopila. A že to trvalo. Ale hopík je pořád.

    1. Taky doufám, že dojdeme do takového stavu – tak vítá Berry :) Já Ari kolikrát chytím a opravdu přidržím na nohách, ale je až fyzicky cítit ta potlačovaná erupce emocí. Tak ji pustím, a nastane výbuch – tedy další skok (wasntme)
      Ale je to opravdu lepší než bylo, tak doufám, že brzy bude průchod bezpečný – když o to budu stát (chuckle)

    1. JanoBa, to video psa vitajiciho sveho panika mne skutene potesilo a dojalo. Takhle vydatne vitala nase Grizzly mamu, kdyz jednou za rok prijela na dva az tri mesice. :)

    1. Už když jsem ten článek četla v sobotních papírových Lidovkách, říkala jsem si – nepracuje tam náhodou Apina? Pěkné útočiště máte.

      1. Taky jsem to viděla v sobotních Lidovkách, ale nevěděla jsem, že je to Apinovo :) Máte to tam opravdu hezké (ten skleník!:))

        1. Já vím, teď jsem se docela odkopala, ale je to skvost. Stojí za to se podělit. Chtělo by to všechno lepší údržbu, jak skleník, tak nádherný park s docela vzácnými druhy stromů. Jen se bojím, bojím. Je tu plán na nová okna a zateplení a podle nových podmínek výběrových řízení má vždy vyhrát nejnižší cena. Takže plasťáky nebo špaletová? Dosaďte si sami. Ale to nejhorší je bránit se developerským tlakům. Nejen parádní budova s parkem, ale patří k nám docela nezanedbatelné množství pozemků. V téhle lokalitě…

          1. díky za to „odkopání“, milá Apino – máš pravdu, je to skvost! miluju první republiku a její architektura mě asi nikdy nepřestane uchvacovat. moc ráda bych viděla celý areál naživo,ale on asi není volně přístupný veřejnosti, nebo ano ? ( flower )

            1. Já mám také ráda prvorepublikovou architekturu a nejen jí. Strašně ráda se dívám na prvorepublikovou módu Teď zrovna v Četnických humoreskách. Nevím, třeba tomu nerozumím ale myslím si, že se jim to moc povedlo. To je taková elegance. A co takové ty prvorepublikové vily, tam bych chtěla bydlet.¨
              Apině závidím to pracovní prostředí a zároveň moc přeji aby to vydrželo v takovém stylu a ,,nesprasil“ to někdo.

            2. Volně přístupné to samozřejmě není. Teď okolo 27. 10 bude ale noc vědců a asi tu někdo bude, takže to by byla příležitost. Potom malé jednotky osob jsem asi schopna sem po dohodě dostat jako ohlášenou návštěvu, ale určitě ne autobusový zájezd.

              Teď v sobotu jsem měla dokonce problém se dostat do areálu i já. Je tam nová hlídačka a je fakt ostrá. Kerberos je hadr oproti ní. A já si tam chci volně přijít pracovat bez bumážky o nařízené práci (chuckle)

          2. Vždy záleží na zadání a technickém projektu. Soutěží se vždy projekt a jeho rozpočet. Jestli jsou tam specifická okna, musí je soutěžící dodržet. A pak je to otázka kvalitního stavebního dozoru aby hlídal rozpočet a provedení. (wave)

            1. U těch oken si bohužel nedělám moc iluze – když znám lidi zde, ale to není na veřejné povídání. Takže to technické zadání bude odpovídat povaze zadavatelů. A rozpočet je samozřejmě napnutý. Věčná škoda, že ta budova není památkově chráněná, pak by si nemohli dělat, co chtějí a možná by se dala získat i nějaká dotace.

  12. Rozum? Co to je? Při vítání Světluška skáče na lidi, zatímco Borůvka se kolem nich ovíjí a proplétá se jim mezi nohama. Docela vražedná kombinace. Borůvka je šílený aportér, Světlušce hned ve dvou letech došlo, o čem to asi je, ale vydat aport moc nechce, míček mi navíc přihrává tlapkou jako fotbalista. Tenisák se jí na rozdíl od Borůvky nevejde do huby a musela jsem koupit menší gumový míček. Světluška je větší štěkna, díky sklu ve vstupních dveřích hlídá, co se kolem šustne, a vřeští. Borůvka štěká taky, navíc hlubším hlasem, takže je obecně známo, že máme dva strašlivé psy :)

    1. Byla to psina, když jsme byli společně na Křivonosce – byla ze všech těch holek pěkná smečka :) Škoda, když už si i Světluch začala zvykat, že ani Berry není vlkodlak, tak Berry vybafla na Bastíka a chudák Světluška si nejspíš zapsala za strakaté uši, že těm velkým černým se fakt věřit nedá (wasntme)

  13. Podle mne dost záleží na vítaném člověku. Já to opravdu nemám ráda, takže při mém příchodu psi zůstávají tam kde leží a jen se jim rozvrtí ocásky. Já si odložím a přijdu je jednotlivě pomazlit. Když přijde páník, Vašík mu přistane na hlavě, poskakuje okolo něj, do toho vlítne Barda, štěká a snaží se taky procpat k pohlazení. No děs, obzvlášť když člověk něco nese.
    Taky záleží na situaci. Že najdou moji mamku u ní doma je přece normální, zavrtí ocasem a hledají co nechal kocour k snědku. Ale stejný člověk u nás doma, je UDÁLOST, proto je potřeba vyskočit jí na hlavu a vyštěkat to celému okolí.

  14. Dede, nedávno jsem si na Vás vzpomněla, když jsem jela přes jednu vesnici – taky tam za plotem vyčuhovaly dva čenichy a čtyři vztyčená ušiska – black & white.
    Je moc bezvadný, že to holkám spolu tak klape! (inlove)

  15. Kdy dostane ten pes rozum? O našich si myslím, že asi nikdy. U nás je vítací scéna taková, že Ája štěká a vyje, Ginny vyskakuje tiše a Derry skáče jak gumová téměř do výše branky a hystericky štěkovyje. Pak otevřu a všechny (i ta osmiletá veteránka) se snaží na mě vyskočit, olíznout nos. Mám málo rukou. Pak se uklidní, Derry si vezme jakoukoliv hračku (říkáme, že má dudlíka) a tu mi nosí. Než dojdeme od branky k domu (asi 15 m), tak se uklidní. Ale vítat se musíme ještě aspoň 5 minut (i kdybychom šli jen s tříděným odpadem). Třeba budeš úspěšnější a holky přestanou. Myslím, že víc psů indukuje davovou psychózu a vítání dvou nebo tří je horší, než jednoho.
    A smečka? Tvoje holky jsou prima a to,že se vůdce méně projevuje, je normální. Vůdce nemusí ječet, stačí Pohled a Zavrčení. Berry je normální vyrovnaná sebevědomá fena. Nevěř tomu, že by se nechala dobrovolně šidit. Ona dobře ví, co tomu spratkovi chce povolit.
    A řekla bych „konečně“! Konečně jsme se dočkali povídání a bílé katastrofě (i když to žádná katastrofa není). Pozdravuj obě.

    1. Ajo, tak proto se mlaďaska Melánie permanentně vtírá (mně, Penuška jí o to nestojí) a staruška Penny většinou pochrupává tam, kde se jí zrovna zlíbí, a přijde jenom, když je potřeba rozumné slovo? (Například: „Víš, že nemáme vodu, jo? A hodláš s tím něco udělat hned, nebo budu muset otravovat ještě jednou. OK. Víš, že nemáme vodu. Tak. Melly, dohlídni na to a až bude voda, přijď mě vzbudit.“)
      To samý dělají, když hlídají. Melly řekne: „Haf? Jako asi, já teda nevím, ale haf? Za dveřma je? Někdo? Zloděj? Vrahoun? A není to náš soukromej vrahoun, co máme nařízený ho ignorovat? Haf? Penny?“ Pokud Penny dál spí spánkem spravedlivých hluchých pejsků, Melly toho nechá. Pokud se Penny probudí, sejde ze schodů, začichá u dveří a pak prohlásí: „Vrrr! Hafff! Hafff! Vrrrahoun! Trrrapem! Prrryč! HAFFF! VRRR,“ tak Melly štěká, dokud vrahoun neodejde.

      Duo AriBerry je nádherný. Silně závidím, že jsou obě v kondici a hrajou si spolu. Moje holky to nedělají – Melly příliš respektuje Penynčina omezení.

  16. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    cháchá – tak si myslím, že se to hledání živého a sebevědomého bělouše povedlo (rofl) Prý že běloby často trpí labilností a neprůbojností. Prostě se holka bílá povedla.
    Tvoji smečku netřeba komentovat. Dokážete je vyladit – a je jedno, jestli je to smečka tří různě velkých a starých kluků nebo pak duo Nazgúlů, Kazan taky Berrýšku přijal s láskou a jak vidět, i různě staré čubinky dokáží krásně vycházet. Jen tak dál (nod)

    Jo a nestěžuj si – mě za krkem přistávalo těch kilíček podstatně víc (tmi) (chuckle) A uklidni Martina – fakt to přestalo – letos, když už jí nohy až tak neslouží…

    1. Ono to tak nějak nevyznělo, ale když s Ari zrovna necloumá přebytek energie, tak je to opravdu milé a mazlivé štěňátko. Hlavně, když se třeba zrovna budí :P

      1. Nevyznělo :D .

        Dede, měla jsi při výběru štěnda šťastnou ruku! Kombinace těchhle povah jeví se ideálně. Beruška nemá šanci zpohodlnět a přitom máš jistotu, že Arína nezardousí, přestože by kolikrát zasloužila :) .
        Krásná dvojka a radostné čtení! Pro mě obzvlášť pasáž o okapu :D .

        1. Ale copak, snad neměly stodůlky taky plechový období? :P U Ari to nebyla jen ta okapová roura (tedy správněji okapový svod:)), ale taky plechový kyblík, lopatka… Ono toho bylo víc – proto MBK (blush)

  17. jj, to znám, to tak dobře znám…se tu usmívám na obrazovku a v očích mám slano a u srdíčka píchlo…
    vždyť tohle prováděla i moje trojovčáčí smečka, která si běhá za Duhou a pobaveně pozoruje,jak ti žiju se 7 kočkami a 1 kočkourem. Sice Pitina aportuje,Kačenka podává pacičku,Noriska je závislák jako byl Šarik a Bezule mi myje obličej,jako to dělávala Barunka, Miňák si lehá vedle mě,jako lehával Šarik a nechá si drbat břicho…Pidikočka je paličatá jako Fren a Blonďatá noha straší ptáky,jako to dělával on…ale chybí mi ty na centimetrové kousky rozkousané tenisáky, dlouhej čumák zabořenej do podkolenní jamky, packy na ramenech a olízanej a skoro zlomenej nos, brejlím se stejská po leteckých dnech… dík Dede (h)

  18. Milá Dede, krásné a šikovné holky máš.

    A malé OT: musím se trošku pochlubit. Pobočka Oregon Human Society,West Adoption Centrum Portland, kde dobrovolníkuji hlásí, že 500 adopcí psů a koček od ledna 2013. 500 psů, koček a koťat našlo svoje nové pánečky a domov.

  19. Ano, známe POHLED. Když Aira už moc prudí vlastní matku (poměrně často), tak se na ni Fleur tak zvláštně zespodu podívá. Když ani to není dostačující, tak vydá téměř neslyšitelné hluboké zavrčení a mladá srazí kufry: „Sir, yes sir“ a honem někam zaleze. Kupodivu Ellie si na Fleur nedovoluje, od mala ji uznává jako Alfu.

Napsat komentář: zana Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD