MLSOTNÍK: Anglické okurkové sandviče – Cucumber Tea Sandwiches

3 - a je hotovo_1Okurková sezóna sice pomalu končí, ale je stále horko, tak proč si odpoledne neudělat pravé anglické sandviče – Cucumber Tea Sandwiches. A nemusíte k nim nutně popíjet čaj.

 

 

 

Mnozí z vás jistě při četbě nějaké knihy z anglického prostředí právě na tyhle zvláštní „zákusky“ narazili, nebo jste je viděli ve filmu. Dámy se sešly na odpolední čajový dýchánek „afternoon tea“, kde při přetřásání místních drbů elegantně uždibovaly co nejmenš kousíčky z malého čtverečku okurkového sandviče. Nevím, jak to dokázaly (nebo jak byly schopné se nekonečně ňimrat s jednou sušenkou), protože tyhle mini sandviče jsou spíše jednohubky. Jejich příprava je ovšem velmi jednoduchá, takže i větší množství vám moc času nezabere. a i hladovější jedlíci budou spokojeni.

 

Dnes se tyhle a podobné malé sandviče podávají na různých party a sešlostech. Někdy bývají i vícepatrové a nahrazují naše chlebíčky. Často se jim říká Finger Sandwiches – což znamená, že je povoleno brát je do ruky. Angličani (i Američani) by naše chlebíčky popsali jako „Open face sandwiches“. Za léta života zde jsem si už na sandviče (tedy i ty velké) zvykla, ale chlebíčkům samozřejmě dávám přednost. Oko se u nich potěší už při pohledu a sliny se sbíhají ještě před nakousnutím. U sendvičů se musíte nechat překvapit, co za dobrotu se mezi dvěma krajíci chleby skrývá.

 

Před čtvrt stoletím prý sendvič vymyslel anglický šlechtic John Montagu (čtvrtý hrabě ze Sandwiche). Tento nevalně proslulý pán byl kromě mnoha jiných neřestí i vášnivý hazardní hráč karet. A protože nehodlal opustit karetní stůl ani kvůli jídlu, nechal si od svého sluhy položit plátky masa mezi dva krajíce chleba. Hrabě si tak držením chlebů nejen neumastil prsty, ale zůstala mu i druhá ruka volná pro držení karet. U hraběte šlo sice o velké chlapské sendviče, tyhle maličké okurkové jsou jemné a chlapa po těžké práci jimi asi těžko potěšíte.

 

 Toto je potřeba

Toto je potřeba

 

Když jsem prvně slyšela (nebo četla už nevím) tenhle zvláštní název, říkala jsem si, jak někomu mohou chutnat plátky okurky mezi chleby? Za našeho pobytu v Anglii jsem je jedla několikrát, ale nenadchly mě natolik, abych je dělala i doma. Možná je k nim potřeba právě horké letní počasí, kdy chladné plátky okurek příjemně osvěží.

 

Když k nám před lety začali létat naši londýnští přátelé, při jednom hovoru došla řeč i na okurkové sendviče, které oni mají rádi. Tak jsem Christ poprosila, zda by pro nás udělala, že bychom je s manželem po letech zase rádi ochutnali. A bylo to přesně to, co nám v letním hicu přišlo skvěle vhod. Zachutnaly nám a já jsem od té doby dokonce zařadila okurkové sendviče mezi naše letní lehké večeře.

 

Okurky jsem vždycky kupovala, protože se mi je nedařilo na záhonech vypěstovat – rychle zhořkly. Letos jsem znovu paličatě zasadila osm sazenic. Dvě sazenice do dvou dnů nějaký něco sežralo, zbývající narostly a rozkvetly. Možná za to mohlo letošní upršené počasí, které okurkám svědčilo, ale rodily od konce května až skoro do poloviny července. Považovala jsem to za ohromný úspěch. Narůstaly postupně, vždy po dvou nebo třech, ale zato nebyly hořké. Dostatečná úroda pro okurkové sandviče. K večeři jsem dělala pro každého dva nebo tři sandviče a když nám to nestačilo, dali jsme si třeba ještě hlávkový salát, nebo něco podobného.

 

Budete potřebovat:

 

bílý hranatý toastovací chleba (takové to mechové nic)

okurku (neměla by mít příliš moc zrníček)

tvaroh (zde cream cheese)

máslo

sůl a pepř

 

Postup práce:

 

Od krajíců tence odkrojte všechny kůrky (nevyhazovat).

 

Ve správné anglické společnosti při pojídání okurkových sendvičů nesmí dámě v puse chroupat. Proto byla okurka vždy oloupaná. Nám chroupání nevadí, takže krájím i se slupkou. Je ale velmi důležité, aby plátky okurky byly co nejtenčí. Já je krájím na struhadle mandolíně, na nejtenčí nastavení.

 

Takhle se to dělá

Takhle se to dělá

 

Chris na sandviče používala pouze máslo, já jeden plátek chleba pomažu máslem, druhý tvarohem „cream cheese“. Oboje ale musí být změklé, jinak to na netoustovaný chleba půjde hodně špatně rozmazat.

 

Na plátek chleba s máslem navršte dvě, tři nebo i více (podle chuti) vrstvy okurek. Můžete posolit a popepřit. Přiklopte druhým krajíčkem pomazaným tvarohem.

 

Hotovo!!! Na dámský dýchánek můžete pokrájet na menší kousky, pro domácí strávníky klidně nechat v celku.

 

Když budete chtít, můžete okurky ještě něčím okořenit. Já to nedělám, nechci zakrýt tu jemnou příjemnou chuť čerstvé okurky a tak pouze solím a trochu pepřím. Také proto se k jejich přípravě používá bílý, netoustovaný chleba. Schválně jsem jednou chleby nejprve otoustovala. Ale nebylo to ono. Chuť opečeného chleba dokázala částečně překrýt chuť okurky a oba jsme se shodli, že s „mechovým“ chlebem jsou sendviče lepší.

 

A je hotovo

A je hotovo

 

Odkrájené kůrky chlebů posypu solí s česnekem a na plechu v troubě opeču do křupava. Jen se po nich zapráší.

 

 

V troubě opečené kůrky

V troubě opečené kůrky

 

DOBROU CHUŤ !!!

Aktualizováno: 15.8.2013 — 10:28

144 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Teeeda to je snad telepatie. Asi před půl hoďkou jsem přemýšlela, co bych tak jako k večeři rodině přichystala, a protože je vedro, tak mě napadly anglické toasty – s okurkou a vajíčkovou pomazánkou. A otevřu Zvířetník – a hele recept!!! No to je báječné!!!
    Tak děkuji, jdu na to :D

  2. Takovej nevinnej okurek to byl… Bych přeci jenom ráda dovysvětlila, že část mých kořenů se nachází mezi Prostějovem a Vyškovem, a to ze strany milované babičky, takže jsem se určitě nechtěla navážet do Moravanů. Jenom do Brňáků, některých :D . A důvod už naťukla Alex.
    Při mém prvním delším pobytu v Brně Jarka mnoho dní po sobě začínala každý hovor větou „to u nás v Brně…“ Doplňte si libovolné chvástání. Chvíli se to dá vydržet, ale čeho je moc… No a po pár dnech tohoto teroru se sejdeme s nic netušící Alex, a ta začne hned první větu po uvítání „víš, Louk, nic ve zlém, ale to u nás v Brně…“ (party)

    1. Když u nás v Brně
      jsou hosti z Brné
      tak čék jen trne…
      Řekne „tož, děcka“
      – přiletí facka.

      Jenny, svrhneme tu dynastii, kandiduj na moravskou královnu!

      1. Ha! A pak mně někde v Brné popraví nebo vytáhnou ze studně.
        Raději zůstanu prostým lidem a v klídku zemru a žádný , poznali jsme Tě jasná… nebude a bude. (rofl)
        A stejně je Brno zlatá loď.

  3. Skoda, tahle inspirace by bývala byla skvělá do veder. Příležitostně zkusím, myslím, že by to sneslo i nějaký vlašák. Díky, Maričko, tvoje mlsotníky jsou vždycky zajímavé.
    Bezvadná diskuze o nářečích :D
    Bětulásková, všechno nej a nějakou slušnou práci zejména.

  4. Lidé dobří, co jste na tom líp s angličtinou než já, proč se Cucumber Tea Sandwiches překládají jako okurkové sendviče k odpolednímu čaji? Proč to nejsou sendviče k okurkovému čaji? ;) . Zrovna včera jsem pila okurkovou limonádu a byla dobrá…

    No ne, tak vážně, jak je to tady s podněty a přívlastky?

    1. Teorii nedodám, ale je to nejdřív čajovej sendvič a až pak okurkovej… podstatný jmén je až to poslední, ostatní jsou přívlastky. Hm, taková Matylda by to řekla nějak inteligentněji… raději mlčet :P

      1. Protože ta dvě slova „Tea Sandwiches“ – patří nerozlučně k sobě, takže je to jako bych napsala „okurkové chlebíčky“. Angličané „Tea“ má navíc několik rozližení a tradiční „Tea sandwiches“, které se k tomu kterému podávají. Trochu jsem zagooglila a narazila na tenhle odkaz, jestli zvládneš angličtinu.

        http://whatscookingamerica.net/History/HighTeaHistory.htm

        Ono i samotné slovo „Tea“ je komplikovaný výraz, silně ovlivněný společenskou vrstvou. V nižších společenských vstvách (dělnických) zasednout k „Tea“ (kolem půl šesté) je zasednout k večeři. K „Dinner“ o něco později zasedají střední společenské vrstvy. A anglická aristokracie a vyšší vrstvy v rodinném prostředí o večeři mluví jako o „Supper“, zatímco „Dinner“ se společenská událost s parádně oblečenými hosty.

        1. Omlouvám se za překlepy, píši rychle, Trixie tu tancuje, protože je doba její procházky a ona má budík v hlavě.

          Díky za komentáře k článku.

          1. Díky za vysvětlení :) . Angličtinou se prokousávám asi jako sendvičem – někdy to jde líp, jindy narazím na nějaký tvrdší kousek :D . Naštěstí ten jazyk má vcelku logiku. Jdu si rozmyslet, do jaké společenské vrstvy patří chlapečci, když chtějí večeři v pět a odmítají k ní čaj :) .

  5. Dobrý tip, Maričko, na jednoduchou letní večeři, zkusím místo tvarohu s lučinou. Mám vyzkoušenou kombinaci rozkrojené okurky a na ní bohatě nakydané lučiny, pečivo ani není třeba, a ty chutě jdou moc dobře dohromady.

  6. Moc děkuji za všechna přání a vynasnažím se cítit se slavnostně. :-)
    Jen co vyvětrám kuchyň, vypustím kočičky z emigrace v ložnici a budeme mít sváteční kuřecí hody.

    A omlouvám se, že nenosím videa, on je počítač neutáhne a to bych je nosila, aniž bych je viděla. Ale pilně čtu a někdy se mi podaří prohlédnout si i celou fotogalerii.

    1. Milá Lásková, všechno nejlepší ti přeju – zdraví, radost a konečně i práci, která tě bude těšit. (inlove) (f) (d) (h) (f) (party)
      Je fajn, že ses zase objevila – ta pauza byla velmi dlouhá (wave)

  7. Tak jsem se konečně dostala ke čtení. Okurkové chlebíčky jsem už při četbě zařadila mezi nepoživatelné věci – to bylo v době, kdy jsem jedla jen oloupané řízky, králíka od babičky mečové a španělské ptáčky ze skla. :) Dnes už toho jím podstatně víc, ale chuť na takové chlebíčky rozhodně nemám. Stejně jako Xerxová bych si dala ty opečené kůrky a k tomu ukusovala z okurky hadovky. :)

    Debata o nářečích mě pobavila. My přece říkáme normálně z Prahy, s maličkým náznakem e, což je samozřejmě úplně správně. Tahá mě za uši, když někdo říká, že jede do Prahi. (wasntme) Myslím, že mix sudetštiny s pražštinou je vlastně ta nejsprávnější čeština; sudetština je, jak správně připomněla Louk, velice malebná, a pražština je zase zurčivě rychlá. :)

    Jen zírám, jak se víra v Tamagočiho šíří mezi Zvířetníky. Zdena b.p. a hlavně Bubu se projevily jako znamenité věrozvěstky. (y) Já jsem Tamagočiho krmila asi den dva někdy zkraje léta. Ale urazila jsem se záhy, že se ksichtí na moje mléko, a taky jsem moc neukázněná na vážení a zapisování, tak to vzalo rychlí konec. Nicméně vidím na svých kamarádkách, že hubnutí s Tamagočim je fakt účinné a proto se ho neodříkám, kdo ví, třeba na něj taky jednou dojde.

    Přeju všem krásný večer. (h)

    1. Ta první věta je nejasná, měla jsem na mysli četbu knih z anglického prostředí v dětství, nikoli četbu dnešního článku.

    2. Počkej, Vaví. Myslím, že pražštinu jsem do zvukomalebnosti netahala (chuckle) .
      Ale vážněji. Vyprávěla kolegyně ústecká, kterak s přáteli seděli v restauraci někde v Hradci Králové, když po chvíli k nim přistoupil velmi kultivovaný pán a převelice se omlouval, že neodolal a část jejich hovoru poslouchal, protože tak příjemnou češtinu prý už dlouho neslyšel.

      1. A vlastně je to zvláštní, protože do Sudet se stěhovali lidé z celé republiky … ačkoli, možná to je právě to ono! Takový přirozený výběr, jako když se volně kříží různí pejskové, vznikne ideální pes … nebo taky řeč. (chuckle)

        Louk, slíbila jsem psát, ale včera jsem přijela až moc pozdě a zloběj mě oči, snad zítra. A Bedě taky odpovím zítra. A Láskové taky. (wave)

  8. Huš jsem konečně tu. Jako vždy s křížkem po funuse. Ještě k té výživné diskuzi o nářečích nížeji :D :
    LOUK!!!! To u nás v Brně (rolf) …… ve čtvrti Líšeň, se říká bramborám jablóška!! Kam se hrabe ta Olomouc a ten Olomouc.

    A také jsem zapoměla včera pogratulovat všem Hankááám – takže vše nej a nej Haničky!!!
    A dnes k narozeninám Bětuláskové, hodně zdravíčka a štěstíčka!

    1. Cháá, nezapomenutelné! A největší psinou je, že rok se s rokem sešel a já můžu říkat „to u nás v Brné…“ (rofl)

      Jablóška bramborám??? Pomóóc, děckááá.

      1. A to ještě nevíš, milá Louk, co k těm jablouškám. To jsem si povídala s manželovým příbuzným z Vysočiny. „Dám vám zajíce“, pravil on. „Zajíce, vy jste myslivec?“ „A jó, já zapomněl, zajíce se u nás říká králíkům. Mám jich dvacet na dvoře v zajícárně.“ „A jak říkáte zajícům, těm opravdovým, co jsou na poli?“ „No prostě polňáci…“

        1. A japa by si, děvčico, přeložila „dneska mě podžigaly moche“? ;)

          Dež vony só to moche medonosné. :D Putvore!

      2. Nejsou jabka jako jabka – na Hané se bramborám říká zemský jabka anebo zemáky a ty, co rostou na stromech, jsou logicky stromový jabka.
        U nás doma se hanácky nemluvilo – zemáky jsem znala, ale když jsem poprvé slyšela o stromových jabkách , málem jsem spadla pod stůl. :D

        1. Takže dle vzoru – stromáky? :D

          Nojo, Hančo, vždyť tys taky pěkně přesazená a nepoznala bych, nebo určitě ne hned. Na rozdíl od další kolegyňky, která je od Zlína a i po třiceti letech tady se odhalí hned první větou.

          1. No já jsem přesazená – páni, to už je let, víc než tvoje kolegyňka, tak jsem už stačila nasáknout češtinou, ale na rodné moravské nářečí přepínám při rozhovoru se svým příbuzenstvem z Moravy. Což jsem dlouhá léta netušila, až mě na to jednou upozornil synek, a při příštím telefonátu se sestřičkou jsem mu musela dát za pravdu.

        2. Hanco, u nas se po hanacky doma taky nemluvilo, i kdyz Olomouc byl zasadne a jenom TEN Olomouc. Ale vicemene cela vesnice Holice po hanacky mluvila – v ruznych stupnich. Nejlepsi bylo, kdyz se sesel muj hanacky dedecek se sestrama, a to teda byla hanactina. Zajimave je, ze ja dodnes mam dva akcenty, argoty, nebo co. V podstate mluvim takovou vicemene ceskou cestinou, jako z Prahy. Ale staci tak par minut na telefonu s mamou v Olomouci, a hned se mi nejaka vyhybka v mozku prehodi, a automaticky mluvim, jak kdybych z te Holice u Olomouce nikdy nevytahla paty. A domluvim s mamou a zavolam sestrenici u Prahy, a tam by zas nikdo nerekl, ze jsem Moravak. Takovej chameleon jsem. S jednou vyjimkou – a tak se pozna i utajeny Moravak. Jedno slovo – naZhledanou. Ja proste to ceske NaShledanou z toho krku nevysoukam. A to nejsu jenom ja, kdyz jsem byla naposledy v Olomouci, tak jsme cela rodina v restauraci zkouseli rict naShledanou, a nejak nam to neslo. (rofl) Dalsi podobny je Zbohem, narozdil od ceskeho Sbohem. To je jednodussi nez nashledanou, ale stejne mi to moc dobre nejde.

      3. Tož děcka,naši čokli jablóška nežeró a když tak je celý vys/eró.Rožla jsem notbůček a včíl vidím tén masakr. Sem se zamyslela a vzpomenula na všechna nářečí,jsou libá,osobitá a razovitá .A jak řikal jeden soudruh z Ostravska, havyřum ,souzi esli to do včilka bylo všecko negatyvni a od teďka to bude gativni. Tož tak.
        Jsem 25km od dřívějšího domova a některým výrazům jsem nerozuměla, třeba tady se říká místo uklízet, uchraňovat a když se ptají jak se mám, říkají,“jak si?,přesto jsem to pochopila a nenazývám to hatmatilkou. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naše česká i moravská nářečí se mi líbí, je to osobité a tím vším se lišíme,což je taky dobře.
        Samozřejmě uznávám stoprocentně libou spisovnou češtinu,je pěkné když ji někdo ovládá,zejména naše děti. (chuckle)

        Haničkám přeji dodatečně všechno nejlepší!!!!! (inlove)

        Maričko díky za návod na stravu pro horký den. (clap)

        Bětulásková, hodně zdravíčka a taky víc štěstíčka. (h)

        1. Jenny, Louk a ostatní – díky za skvělé češtinsko-nářečové okénko (rofl) Pobavila jsem se náramně a přiznám se, že po dnešním dni jsem to opravdu potřebovala :)

          Já jsem sice vyrůstala v Praze, ale půl rodiny mluvilo kérkonoškým nářečím a druhá půlka „východočesky“ (špendlíci na brouci a jdeme k panoj doktoroj) – tedy vlastně taky Sudety. Myslím, že doopravdy jsem si neosvojila nic z extrémnějších forem nářečové čestiny, ale ráda to poslouchám (wasntme)
          Jako Pražačku mě identifikovali za mého mládí, ale co žiju s Martinem (slovenština), tak nikdo o mém přízvuku nemluví, jen někdy si myslí, že jsem přeučená Moravanka :) Ale určitě nemluvím československy (chuckle)

          1. Preucena Moravanka – dobry, Dede. (chuckle) Ale mne to tak neprislo, kdyz jsme spolu mluvily. Ale vite, co je zajimavy? Chet, jak ma ten vynikajici hudebni sluch, je schopnej rozlisit ruzna nareci. Definitivne rozpozna Prazaka od vseobecneho Moravaka. :) A pozna to podle zvuku. Takze mi muze odzpivat, jak mluvi moje sestrenice z Prahy, a jak je to odlisny, kdyz mluvi nase mama. Podle nej ty prizvuky a rytmus jsou jiny. Pak jsem mela obdobi, kdy jsem hodne poslouchala Jarka Nohavicu, a Chet se zarazil nad vyslovnosti – pritom on cesky krome par slov fakt neumi. Tak jsem mu vysvetlila Ostravu a blizkost Polska a kratkych slabik. Snad rok az dva po tom jsme sedeli ve vlaku z Olomouce do Prahy a byli tam Ostravaci. Po chvili mi Chet septal do ucha, ze se mu zda, ze mluvi jak ten Nohavica. A hned si ve vzduchu delal rukou ten rytmus. Zrovna tak odlisi slovenstinu od cestiny – mam tady slovenskou kamaradku. Tu slovenstinu on skutecne umi odzpivat. Podle nej je to nejhudebnejsi slovansky jazyk, co skrze mne poznal. Toz tak.

            1. To je moc pěkné, Hani, jak Chet slyší řeč. (y) A slovenštinu taky považuju za nejlibozvučnější jazyk, ona je taková milostná, krásná.

  9. Všem, kteří si sandviče uděláte přeji, ať chutnají. Ale okurka musí být opravdu tenká, hlavně ta neloupaná. Protože jinak (obzvláště, když je více vrstev) se vám může stát (jako nám), že při zakousnutí okurku neprokousněte, ale vytáhnete z chlebů ven. Jistě i další důvod, proč anglickým dámám loupala – ó ta hanba, kdyby se jim právě tohle přihodilo.

  10. Kuk (wave)

    Přišel pán od O2, připojil své udělátko, sdělil nám, že jeho zařízení ukazuje že je vše O.K. a že nám nejde modem a máme si koupit nový. Odjel a za čtvrt hodiny zničeho nic vše naběhlo… Uvidíme – buď ještě něco někde „pošudlal“ a nebo je modem jen v částečném deliriu…

    Okurku nejraději hlodám syrovou vcelku. Na chlebík bych to plácat nemusela (navíc tousťák nezapečený je buchtoidní nedobrý). Takže bych si dala ty osmažené kůrčičky a okurku do ruky :P

  11. Maričko, to je bezvadný – konečně už vím, o čem jsem tolikrát četla :). Jen by to asi chtělo čerstvé okurky…
    Bětuláskové přeju hodně spokojenosti, štěstí i zdraví a vůbec, ať se všechno daří.
    A k těm nářečím – mně se naopak moc líbí, že může mít čeština tolik různých slov, koncovek, zdá se mi, že ji to obohacuje. Moje babíčka mluvila nefalšovaným krkonošským dialektem a mně se to moc líbilo. A v práci mám kolegy z různých konců republiky a vždycky mě potěší, když se seznámím s novým slovem nebo tvarem slova. Některá pak taky používám, třeba „kozenky“ a „kočenky“ a u některých už ani nevím, jak to má být správně (hadr nebo hadra). Prostě ta čeština je úžasně zábavná :)

    1. Sem se z dovolením přilípnu, hezky jsi to Asteris vystihla. I když já si ty krásy nářečí vychutnávám tady čtením, v reálu tu možnost nemám.

      Jsem Pražák, ale už když jsem psávala dopisy domů třeba z táborů a pak z Paříže, maminka mě opravovala, když jsem nepsala spisovně. Takže „pražský“ prostě psát neumím. Pravopisné chyby určitě dělám často, ale to je něco jiného. V hovoru bych asi neřekla jinak než „hezkej, chytrej, votoč se, vokno nebo i ta dnešní vokurka (vokurkovej salát)“ – ale napsat to do článku bych se tak nějak styděla. A při tom to obdivuji, že někteří z váš umí v nářečí i psát – nemyslím, že je to snadné. Aby z toho nebyla nějaká zkomolenina obojího, ale aby každé slovo bylo správně. Ovšem má to i druhou stránku – pro čtenáře. Jednou jsem četla knížku, kde několik začátečních stránek hrdina mluvil „skotským přízvukem“. Myslela jsem, že to vzdám, ne a ne se tím prokousat, neuměla jsem si ta písmena v hlavě přečíst tak, aby vzniklo správné srozumitelné slovo. Naštěstí pro zbytek knihy už pak „mluvil“ normálně anglicky. A i tady jsem jednou četla povídky z prostředí Jihu a jednu vyprávěl starý bývalý otrok. A bylo to tak i psané. Já nebyla schopná kloudně přečíst ani jeden odstavec. Vůbec mě to nebavilo, byla to příliš velká námaha. Tak jsem knížku strčila choti, ať mi povídku sám přečte nahlas. On umí skvěle napodobovat dialekty a přízvuky a umí je tedy i číst (ale celou knihu by prý také tak číst nechtěl).

      Io (dole), já často na počítači se správným „i“ a „í“ zápasím. Já to vím zda tam má být tečka nebo čárka, ale počítač trvá pouze na tečce (a nevím, proč to dělá). Napíšu „í“ a on mi to přehodí na „i“. Musím se vracet a opravovat, pak už to tam zůstane. Ale protože to nedělá pravidelně a o to je to otravnější to kontrolovat.

  12. Milá Maričko, toť ideální recept pro mne (happy) . A nejvíc bych si dala ty opíklý kůrky :) .

    Sice bílý buchtovitý chleba příliš neoblibuju, ale vzhledem k nechuti k vaření jsem poměrně záhy objevila kouzlo toustů. Je to rychlý, teplý, bez nádobí a s neomezeným množstvím variant. No a někdy mě obtěžovalo i to zapejkání, takže vlastně z lenosti došlo na sendviče. A protože mě taky ukrutně obtěžuje nakupování, tak vždycky vymetám zásoby a vznikají zaujímavé kombinace (wasntme) .
    Proto je tak citelné, skorem až k pláči, řekla bych, když mi zvěř uloupí přichystané jídlo. Vždycky! je poslední svého druhu, no a někdy taky úplně poslední. Minulou neděli už taky takňák nebylo z čeho, i veškerá mazadla došla, tak byl pod posledních pár koleček salámu do toustu vetknut kečup. Než sem stihla dát zapéct, zmocnil se toustu ve zlomku vteřiny mouratec a usilovně prchal s celým kusem kuchyňskou větračkou. Vnější strana okna byla v cukuletu ozdobena nevšedním art deco motivem… Ale to už jsem od mlsotníku dost odbočila :D .

    1. Louk – já vím, že darovat vlastnímu zvířeti poslední sousto v domácnosti nebylo dobrovolné gesto…ale když ty to tak barvitě píšeš, že jsem se přesto provinile usmívala. Třeba se pak v mouratci hnulo svědomí a daruje ti zase on své poslední sousto ulovené myši.

      1. Sousto??? Minule Ben vdechl plnej hrnec špaget :D .

        Nojo, s Pedrouškem jsem dost odvykla. Poděsa mi uloupila večeři hned první večer, co jsem ji přivedla. A navíc krade tak dovedně, že jsem často na pochybách jestli nemám sklerózu a nesnědla jsem si to sama (chuckle) .

        A košky s úlovky jsou momentálně v nemilosti (a ani je nenapadne se s nimi chlubit, natož dělit), protože zahubily samičku holuba hřivnáče, která tu hnízdila a už to byla taková naše domácí slepička zpola ochočená. Já vím, příroda. Kdyby ji dostal divoký dravec, tak ani nehlesnu, ale ty naše unuděný potvory s plnejma miskama…

        1. Kočindy jsou šelmy. Ty těžko odnaučíš lovit. Ber je jako součást přírody. I když já vyžraného kocoura ze sousedství honím od nás ze zahrady, neb mi číhá na „moji“ myšku (norníka rudého v hromadě dříví bydlícího) A jak umí zdrhat, když po něm šišky metám (chuckle)
          Co se týče loupeží jídla, tak jsem zcela nevycvičená. Neb ani jedna doga nebyla lupič…

          1. Jéé, ty máš svýho norníka rudýho? Jeho fotka s popisem byla v prvním atlasu savců, který se mi jako dítku dostal do rukou a jímž jsem věčně listovala, tak je to taková sérdeční záležitost :) .
            Jsem zvědavá, jestli se ukáže náš veverkoplch, tedy plch velký, když už pomalu dozrávají oříšky.
            Nojo, šelmy jedny kočičí. A to jsem jim ze chřtánů plno ptíc, snad zavčasu, vytáhla.
            Pozdravení bláznivé estétce! (wave)

            1. (devil) Já už letos zachránila z huby zubaté-nenechavé 2x mladé ptáky. A můžu za to JÁ , protože jsem mu v každém případě zapoměla nasadit obojek s rolničkou (dwvil) .
              Ale dnes poprvé přinesl myš, ale než jsem ji stačila „uklidit“ zmizela jako mávnutím proutku, neb šla kolem fousatice. Proteiny jako proteiny.

          2. Kočku odnaučíte, nebo naučíte, spoustu věcí, ale lovit ji neodnaučíte nikdy. Dosáhnete jen toho, že bude lovit potají a s úlovky se nebude chlubit. Takže já našeho Čertíka naopak k lovu ponoukám, protože pozorovat ho, jak loví létající hmyz, je požiteček. Mám Labutí jezero doma a zdarma, navíc pokaždé jinak, ale vždy vysoce elegantní.

  13. Opožděně všm Hanám všechno nejlepší!!!
    Maričko, díky za recept, jakožto vášnivému milovníku anglické literatury mi prošlo hlavou takové množství okurkových chlebíčků, že prostě dneska budou k večeři na oslavu všech těch ladies od Forsythů přes Wilda, Agatu Christie až k Wodehousovi a Kingsley Amisovi, o psu samozřejmě nemluvě.

  14. Skvělý článek, dovolím si jen opravit nepřesnost o době, která uplynula od časů, kdy karbaník lord Sandwich sendviče vymyslel. Bylo to v polovině 18. století, první psané zmínky o podobném občerstvení se objevují kolem roku 1772.

  15. MŇAM!
    U nás se dělají rajčatové chlebíčky a okurkové chlebíčky.
    Rajčatové: pořádně potřít veku (máslo, perla, flora…) na to na osminky rajčata, pár teninkých půlměsíčků cibule a postříkat tatarkou…
    Okurkové: veku potřít taveňákem nebo lučinou a na to jak šupiny poskládat silnější plátky okurky a sůl a pepř a nahoru zas kopeček tatarky…

  16. Okurkové sendviče jsou skvělý nápad, to udělám. Dělávám rajčatové, v podstatě skoro stejně, jenom dávám pomazánkové máslo a trochu majonézy a taky jenom sůl a pepř. Jo tohle my můžeme.

    A včera jsem zapomněla na Hany a jejich svátek.
    Tak milé Hany, všechno nejlepší!
    A milá Bětulásková, všechno nejlepší k narozeninám!

    1. OT – začala jsem jíst s tamagočim ;) , ono to asi fakt funguje, jen je poněkud otravné to vše vážit…No, člověk se občas diví, jak jedna lžička másla dovede rozhodit celou bilanci.

      1. jako opravdu????? a bude to fungovat i když já nejsem asi tlustá, to ne (někteří nebudou vůbec číst!!!!), ale vyšpekatila jsem se – hlavně cukrem bohužel – tak, že až se ochladí, nevejdu se do džín… a to myslím naprosto vážně ;(

        aspoň takových 6-8 kil by to chtělo :( … nebo aspoň proboha těch pět!!!!!!!!!!!!!!

        1. Bedo, s tloušťkou bojuju celý život, no spíš jsem to postupně vzdala…Pořád hladová a kila pomalu přibývala, stále blbé řeči od doktorů, že mám zhubnout. Tak jsem tamagoče zkusila, a ono to jde, dokonce jsem přemluvila MHP, že mu budu jídlo počítat a vážit. Sice prská, že toho jídla je MOC, ale asi taky hubne.

          1. Ivo jídla je moc?!

            Já jsem zatím? skončila u registrace. Taky mám pocit že mě to bude otravovat…. (wasntme)

            1. Dtto. Krom toho mám jídla, který oni tam nemají – a jak já je tam mám narvat? Třeba jenom takovej domácí chleba? Je mnohem výživnější a hutnější než ten kupovanej… Nebo česnekový nudle? Mám pocit, že abych mohla jíst s tamagičim, musela bych začít jíst to, čemu říkám „plastový jídlo“ a z čeho je mi blbě – jenom abych to mohla počítat… :(

              1. Narveš je tam prostě, milý Watsone – zadáš je tam jako vlastní recept. Já jsem tam zadala jako první kremrole :-)

              2. Io, je tam kolonka recepty, přidat vlastní recept, tam se dá přidat vlastní potravina/surovina. Tím se ti otevře v nabídce potravin složka oblíbené a vlastní a pak se dá přidávat cokoli. Trvalo mi to asi týden, než jsem na to přišla, mají tam nějakou chybu. Vlastní chleba si napočítáš ze surovin, po upečení zvážíš a přepočítáš hodnoty na 100g (např. chleba váží 950g, vše vydělíš 9,5)

            2. Když si to dobře napočítáš, tak k nesnězení – místo krajíce chleba je spousta zeleniny, místo dvou plátků tučnějšího sýra třeba kelímek cottage…Chce si to jen cvičně napsat na celý den, abys viděla, co můžeš a nemůžeš a vyladit to.

          2. Otéčko: Ivo, nemáš tady na Liberecku štěńítko ? Včera jsem viděla krásnou čtyř-pětiměsíční holčičku choďandu. Když jsem se kluka, který byl s ní venku ptala tak říkal, že je papírová a že ji mají z daleka.ˇPtala jsem se jestli není z Přerova on říká, že možná. Mají už jednu seniorku 13ti letou.

        2. Také jsem se přidala do klubu „Tamagoči“ :-D . Registrovala jsem se hned po článku, odvahu začít jsem našla až v červenci… A musím uznat, že je to prima! Nikdo mě nehoní, jen hlídám sama sebe. Nenervuju se, když mi někde blikne červená, ono se to časem nějak vypiluje – trvalo mi asi týden, než jsem si dle semaforků ujasnila, co a jak, a je pravda, že při dobře zvoleném jídelníčku člověk hlady opravdu netrpí ;-) ! Sice mám výhodu, že já opravdu ráda zeleninu na všechny způsoby, (však se dcera divila, proč si předělávám jídelníček, když dle ní už jím dostatečně zdravě), ale sama jsem zírala na ty počáteční změny – opravdu to člověk bez znalostí předem neodhadne, ale „tamagoči“ hlídá a poradí. A nelepší na něm je, že když si vhodně „vyladím“ jídelníček, v těch vedrech jsem si mohla dovolit i nanuka Míšu k odpolední svačině, nebo večer sklenku vína při večerním posezení. Mohu Bedo a všichni ostatní váhající jen doporučit vyzkoušet – nic moc do předu neřešit a hupsnout do toho po hlavě, oni tě už semaforky nasměrují :-) !

          1. Jj, je to tak, i v rámci diety se dá napočítat kousek čokolády, zmrzlina…, jen se holt musí na něčem ubrat a nejíst to jako jídlo navíc.

          2. JITČA se přidala???????????????????????

            já se asi po***!!!!!!!!! – a to mě právě už definitivně dorazila fotka z dubení, kde zrovna my dvě stojíme vedle sebe v Kočičím hradu, a ty jsi krásně štíhlá, zatímco mně tam přetékají z gatí špeky (aj odkaz bych mohla dát, ale nedám, nemusej to zas vidět úplně všichni :( (blush) )

          3. Včera další díra v opasku. Bez diet, tedy pardon: dodržuji dvě. Bodovou – zbodnu na co přijdu a chuťovou – dieta je všechno, co mi chutná. v pase mám o dalších 13 cm míň a váha se dostala pod 110 kg z původních 136.

              1. Si tak po pár dnech pročítám články a diskuze a najednou na mě šáhne hnus fialovej anonymní. Nemocná hlava? A mouchám křidýlky škubeš?

          1. ježííííš, nedeptej mě hned při pondělku ;(

            já se tam klidně postím!!!! :P … hm, možná krom neučesané buchty, chjo (headbang) :( (shake)

  17. Jé, okurkovej chleba s tvarohem. To já ráda, velmi velmi ráda. A všichni na mě vždycky divně koukali, jako že co je to za blbej nápad, cpát okurek na chleba. Chá chá, jestli já nebudu to, no utajená anglická dáma „D ? Asi se budu muset doma zeptat, jestli mě náhodou neadoptovali z vyšších anglických kruhů ;)

      1. Jasně, ten okurek a ta knedla a ten koblih. Drahého Ferdu to vytáčí doběla, ale jinak mi to přes tu hubu fakt nejde :x .

                1. Hele, děcka (a lidi), ale nejhorší je, když člověk tak blbne s nářečíma a dialektama a tak, že pak ani NEVÍ, jestli je to ta Holomóc, nebo ten Olomouc, ta handra, nebo ten hadr, a co je nejhorší a v čem doteď nemám jasno, ta, nebo ten Kuřim?
                  Na to je pak jediná možnost: Kuřim. Kuřiš? Nekuřim.
                  A je jasno. (chuckle)

                  1. A pak ještě hynu, když slyším, že někdo jede do Zábřehu ( nebo je v Zábřehu ) nebo do Šumperku ( dokonce i to, že je v Šumperce ) . Přece se jezdí do Šumperka, do Zábřeha, je v Zábřeze

        1. Éch, a umíte si vůbec představit, lide moravský, že to až fyzicky bolí??? Mě teda úplně nejvíc „tož děcka“. Ale samože se snažím chňápat, že jaksi co jsme nasáli s mateřským mlíkem… Je to však těžký :) .

          Simpěkně, moc by mě zajímalo, jestli to platí i opačně – jestli se u nějakých čehúnských výrazů taky kroutíte, hmm?

          1. U všeckých, milá Louk, u všeckých! (chuckle) (chuckle) – nejvíc mi vadí koncovka -ou (slibujou, dělajou, nechajou), hlavně když to slyším v médiích (tak mne napadá písnička od Lenky Filipové Blázni se radujou – na zabití.

            1. Ccc, co máš proti Čechům? (envy) Až se někde potkáme, tak uvidíš (flex) :D :D . Já tu moravskou hatmatilku musím už těch třicet let poslouchat, co víc, abych nevyčnívala, tak s ní musím i mluvit ;)

              1. Já nemám nic, to ty si pořád stěžuješ, jak je ti na Moravě špatně. Mě je dobře, protože bývam (rozuměj bydlím) tam, kde je mně dobře na těle a hlavně na duši. A Češi mi venkoncem nevadí, a česká nářečí se mi líbí (hlavně z Krkonoš a Chodska). Pražtina se mi nelíbí, ale zase tolik pražáků na jihu Jižní Moravy nepotkávám, abych si z toho musela „házat štranek“.

                Věřím, že až se jednou potkáme, že na bitku nedojde (shake) .

            2. Slibujou beru, ale dělajou, nechajou to jsem česky nikdy neslyšela. Ale nemusím vědět všechno, že ano.

                1. taky se přidám h hlasujícím za to, že koncovka -ou právě JE moravská!!! dělajou, kouřijou, učijou – jak na nás Čehúni koukali, když jsme s tím přišly do Hradce!!! :O

                  česky, resp. hovorově v médiích zde uslyšíš – kouřej, učej…

                  1. Jé jijou, mluvijou… pro mne, co se z jižních Čech odstěhovala na střední Moravu, to byla pecka, co mne tahala za uši hrozně. Nu, zvykla jsem si, ale nemluvím tak. Já si zase musím dávat pozor na to, abych neřekla, že někam přijdu dýl, jak se říkalo u nás… Jak jako dýl, snad později, ne? vždycky slyším. A zezačátku někteří vůbec nechápali, co tím souslovím přijdu dýl chci vyjádřit. Ať žijí krajové mluvené odlišnosti, je to krása!

                    1. Pcháááá – jaký jijou, u nás (výspa Hanáckého Slovácká) se dycky enom í (ano – je tam jedno dlouhé měkké „i“). Takže na otázku „Co dělajú vaši?“ odpověď „Í.“ – a je jasné.

                      Koncovka -ou je zřejmě teda v těch částech Moravy, kam se normální Hanácký Slovák nedostane, u nás jedině -ú .

          2. Když mi někdo řekne, že je z Prahééé a to é vytáhne o kvintu vejš, tak jsem na nejbližší větvi. Podle společenského a vztahového postavení mluvčího buď zachovávám kamennou tvář nebo řeknu „a pote, děcka, dem!“

            1. Ygo a Baty, díky za odpověď! Ono se do toho opravdu těžko vžívá a sám sebe člověk neslyší.
              Nojó, tak už se nezlobijó! (chuckle)

              Stejně mi přijde, že my sudeťáci oproti různým koutům kotlinky nakonec paradoxně mluvíme poměrně libozvučnou češtinou :D . Teď myslím zvukově, ne některá nespisovná prznění. Myslet si to můžu, žejo.

              1. Jó, myslet si to možeš, to ja. Jeden se pré nemá zbavovat bludů kór rychle, eště by se z teho moh zvencnout. Ale sténě je nélepčí šprecht taková dobrá jadrná brňÁčtina! :P

                Halt každýmu nám narůstla ináč křivá hoba. (chuckle)

              2. Tak já jsem rozený sudeťák od České Lípy – máma pochází z Českého Brodu, otec se narodil v Liberci, jeho rodiče pocházeli od Klatov, takže nějaké nářečí nehrozilo. Pražština se dala přežít, spolustudenti na vejšce, kteří byli z Ostravy, Havířova…byli neposlouchatelní. Nakonec jsem si vzala Moraváka, no. Dodnes ho občas překvapím ryze českým výrazem, který jsem?? třicet let neřekla.

          3. Eště teda k předřečnicím přilípnu:
            „Přídu dýl“ a „to se nechá udělat“ ve smyslu „to půjde, to bude možné“. „Nechávání se“ mě jenom lehce nadzvedne, ale „přicházení dýl“ mě odtransportuje na nejbližší větev, kde se složím smíchy, jelikož mám příliš bujnou fantazii a představím si přicházeče sťa slimejše rozlezlýho na dva kilometry. (chuckle)

            1. Jo a pekelně mě krká nedodržování rozdílu „ji/jí“ a „ni/ní“. „Já jí viděl.“ Co že jí viděl, podprdu?
              No a anglicizující pády tam, kde nemají co dělat, včetně „mějte hezký den“, což je teda taky hnus humus, ale to už není česko-moravština. :-)

            2. Cha, přijdu dýl, viď, jdem k Vencoj, a tak podobně. Z toho zas rostu já. Už tu bydlím 10 let a stejně jsem nic z toho nikdy, ani jednou, ani náznakem nevyřkla.
              Ale co už, to se nějak přežije, hlavní je, že se máme rádi, no ne?

              1. Jasan. Hlavně když víme, že to funguje obousměrně. Nemůžu zapomenout na jednu rodinnou přivdanku (ženu mýho vlastníka, takto syna mátinýho bratrance z dědečkovy strany, mí Moraváci a hobiti mi rozumějí (chuckle) ), která, když jí teta podala šňůru od vysavače se slovy: „Píchni to do zdi,“ nakráčela s tou vidlicí k nejbližší zdi a odtud se otočila s dokonale zmateným tázavým výrazem. :D
                Samozřejmě do toho měla pustit šťávu. Spisovně řečeno to strčit do zásuvky. (clap)

                1. Že se něco nechá udělat místo dá udělat jsem potkala v nějaké knížce a děsně mě to krkalo celých 400 stránek. Ale jestli mi něco škube uši, tak je to konzert a Zděnek. A samozřejmé do Prahééé, že jo.

                2. Taky vlastním několik vlastníků a vlastnic. Drahý můj nechápe naše rodinné vztahy. A já po něm nevyžaduju, aby chápal rozdíl mezi tetou a tetinou. Když jedeme k tetě na jih, vždycky nás někdo uloví na sklinku a on se jen zeptá – To je taky vaše?
                  Na tetin příkaz – kókni na silnic, esi nende tetina Hedvika – pochopil jen to jméno a zoufale žádal o překlad. Ale už chápe, co je rožni. A když jsem mu jednou řekla, že má Svatule zasukovaný šňůrky, tak z toho byl tak vedle, že se zeptal až za dva dny. Tady totiž mají zauzlovaný kaničky.

                  1. Jenda taky nechápe moje rodinné vztahy (s vlastníkama ho už ani neotravuju, to je nad jeho chápání) – jenom při zvlášť pikantních vzpomínkách se chytá za hlavu „kam jsem se to přiženil?!“ A to je jenom z vedlejšího regionu – Podluží – ale to už jsou „úplně jiní lidi s jiným myšlením a jinou řečí“ (chuckle) (chuckle“ !

                3. píchni to do zdi znám, přijdu dýl taky znám (mě dost stěhovali po republice sem tam), konzert je běžné (a hrozné) právě v Hradci – a tam se taky říká „sejdeme se pod věžej“, HU!!!!! :O

          4. Jo, pár by se jich našlo, viz níž. Ale rozumím jim, neptám se. Spíš nějak nechápu, že někdo nerozumí mně. Takže třeba v práci se snažím mluvit fakt spisovně, málokdo odhalí, že su přistěhovalec z východu. Ale jinak si mluvím, jak umím.

  18. Maričko, tyhle sendviče jsme zažila asi 2 x na našich akcích…. zkoušely jsme se v nich,jak říkáš nimrat,protože na čajovém dýchánku,který měl svá pravidla,se hlavně drbalo, pomalinku se upíjel čaj a víc jak kousek sendviče si prostě pravá dáma nevzala,protože byla živa asi ze vzduchu… no ono stažené v těch šílenostech, kdy sotva dýchaly,to ani sníst s chutí nešlo…tak jsem to dle návosu zkoušely, uzobávaly jsme ten jeden hodinu, když jsme si říkaly,že to jde, tak došel Hans,hrábnul do talíče se sendvičema a pronesl- koukám na Vás už dost dlouho a když se s tím tak s.r.t. ! tak se na to nedá dívat…a bylo po dýchánku… (chuckle)

    1. auuuuuuuuuuu (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

      mně spíš vrtá hlavou, jak to můžeš UŽDIBNOUT, když je uvnitř ta okurka, navíc ještě navrstvená přes sebe – ale ani jednu podle mě neuždibneš, maximálně po celých kolečkách… ne?????????????? :O

  19. Milá Maričko, díky za dnešní – pro mne objevný – Mlsotník.

    TOŽ TOTOK SÚ TY OHARKOVÝ TENTONOC? Já pořád dumala, co to ty anglické dámy z horních deseti tisíc oždibovaly. No dobrá, okurky máme téměř z vlastních zdrojů (od mamky), tousťák by se dal koupit, máslo i tvaroh (i když tady bych spíš použila termizovaný sýr typu Lučina) v lednici vyštrachám – že bych si uspořádala čaj o páté? (Ale dneska ne, dneska jdeme mamce řezat dřevo.)

    Ještě k tomu vynálezu lorda Sandwiche – mezi náma, toto znaly už naše stařenky, akorát tomu neříkali vznešeně sandwich (asi toho šlechtice neznali (chuckle) ), ale lepeňák – taky jsem je nosila do škole (nod) .

    1. Lepeňák, Ygo? Když totok slyším, rači se vohnu, než budu mít voteklou hobo… :) .

      Když už je řeč o sendvičích, můj tatínek jednou řekl majitelce uřvaného miničokla, že si to zvíře má strčit mezi dva chleby. To jste měli slyšet ten rajt …. :D

      1. Oteklú hubu nebudeš mít po lepeňáku (nebo taky lepošu), ale tehdy, když „dostaneš po čuni, až se ti obrátí tým kúsavým dozadu“. Možná si to pleteš s lepancem, ale ani po tom bys neměla dojít úhony, neboť lepanec je v podstatě laskavé upozornění dítku milující matičkou, by nekopalo novými botkami do šutrů, protože stály majlant a nový se teda v dohledný době kupovat nebudou (rofl) .

  20. Dnes má narozeniny Bětulásková! (h)
    Všechno nejlepší, milá Lásková, hodně zdraví, pohody, štěstí, abys neměla takové starosti a hlavně aby se pro Tebe konečně našlo nějaké rozumné zaměstnání. (y) (party) (f) (sun) (music) (d) (f) (h)

    Ke čtení článku se bohužel dostanu až později. Přeju všem krásný den! (h)

      1. Kus radosti do života, hodně zdraví, práci a úsměv Ti přejem ze srdce i s vnučkou, která miluje Tvou historku, jak si kotě roznosilo přes noc třešně v obýváku po koberci. Když u mě spí, je to součást povinného uspávacího vyprávění. Takže u Brna přání dvojité!!!

    1. Milá Bětulásková, všechno nej! Zdraví a pohodu v celé smečce a kéž už by se zatra sakra nějaký kloudný džob naskytl (rose1) (d) (rose1) .

  21. Maričko, díky za chutně popsanou krmi. Okurek se mi letos urodilo hodně, mám je ve skleníčku a tam se to vlhké prostředí dobře udržuje. Jednu sazenici roubovaných okurek na jídlo, a několik ze semínek jsem měla na zavaření. Všechno se vydařilo. Nakládačky už odešly do okurkového nebe, roubovanou jsem nyní zmladila, tak doufám, že ještě něco urodí. Čerstvoučké, chřupavoučké okurky já ráda. (Asi bych nemohla chodit na odpolední dýchánky v Anglii ;) ).

  22. Maričko, právě jsem si zapsala toastový chleba na nákupní seznam, takže to zkusím. :) Okurek je dost a čaj to jistí (chuckle)

  23. Eh, tak to zkusím sama (blush) : Xerxová vám všem přeje krásnej den, fouká na bolístka a blahopřeje oslavencům (inlove)

    Nebojte se Xerxová drží, Betka drží, leč O2 spadlo a dodací lhůtu správky mají víc než 24 hodin. Naše statečná panprésorka ze severních hor se nám ohlásí, jak jen to bude možné :) (wave)

  24. Toustovej chleba mám zrovna doma, tak bych to mohla zkusit. A ty opečené kůrky mě taky zaujaly – vypadá to slibně! :)

  25. Io (pode mnou) doufám, že bude chutnat. Když se okurka nakrájí div ne průhledně, je i z jedné středně velké docela pěkný kopeček plátků.

    A PetroK ještě ke včerejšku.
    To tvoje povídání o vižlým duo se moc krásně čte a dřžím palce, aby Hošík nejen čím dál častěji okouzleně zíral do Blančíných očí, ale jednou se k ní i láskyplně přitulil (tedy ne moc, nevím jestli ji Blanka kastrovaná i když na plození už má asi svůj věk – já se v tomhle nevyznám)

    Předevčírem jsem dělala ze žlutých paprik (a dvou středných lilků) „ajvar“. Grilovala jsem jich nejméně 50, takže ke konci čištění jsem se už se semínky tolik nepárala a dost jich tam zůstalo. Dělala jsem to bajvočko, takže jsem to možná trochu přepískla s česnekem a pak, když se mi to zdálo i tak mdlé, zamíchala jsem do masy trochu žiletkové pasty podle Míly Švehlové (a asi dala též trochu více). Jen tak s grilovanými paprikami to bylo trochu moc „syrové“, tak jsem to asi hodinu svařovala na hustší pastu. Mám z toho půl litru ajvaru. Není to špatné, ale přiznávám, že jako „dip“ – tak jak my používáme Salsu – to není ono. Choti to chutná, ale i on dává Salse přednost. Myslím, že to budu používat jako zavářku do masových omáček, tam to určitě bude dobré. Jelikož jsem pravý ajvar z červených paprik nikdy nechutnala, neumím to s tím mým ze žlutých paprik porovnat. Ale experiment to byl zajímavý.

  26. Hurá! Konečně mlsotník, podle kterého můžu vařit! Mám chlebýk, okurku, máslo, tvaroh, sůl, pepř i dobrý černý čaj!
    Nemám sice mechovej chleba, ale to se mi snad promine. :)

    (A teď bych měla jít na každodenního bobříka odvahy – vyvenčit holky.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN