PSI: Povídání ze šuplíku

0718mari1_1Ne vždy nám vyjde to, co jsme si naplánovali. Toto je výsledek, jak dopadla určitá představa :) Možná si někteří vzpomenete, jak se před lety představil tehdy ještě náš Zorro alias Škubánek.

 

 

 

Jeho ňafkání vyšlo na starém Zvířetníku na Neviditelném psu: http://neviditelnypes.lidovky.cz/portret-zorro-0pg-/p_zviretnik.asp?c=A090416_151031_p_zviretnik_dru Netrvalo dlouho a malý Zorro našel svůj nový domov u našich dobrých přátel. A teď přichází povzdech nad neuskutečněnými záměry. Když jsme se před necelými pěti lety stěhovali na Moravu, plánovali jsme si, jak budeme několikrát ročně jezdit navštívit své příbuzné a přátele v Čechách.

Naneštěstí však naše peněženky měly trochu jiný náhled na naše cestování a časem se přidala ještě moje kolena… Nebylo možné tedy ani dodržet představu, jak budu psát hlášení o tom, jak roste jeden černobílý chlupáč. V roce 2009 se uskutečnila návštěva, po které vzniklo následující povídání.

 

0718mari1

 

Můžeš znovu přijet

 

Dobrý den. Jmenuji se Daneček a jsou mi čtyři měsíce. Tedy byly mi 28. června. Bydlím v Čáslavi, mám tam pána a paní, jejich dva syny a jejich tři vnoučata. Už u nich bydlím dva měsíce a podařilo se mi je docela dobře ochočit.

Když jsem se ještě jmenoval Zorro a říkalo se mi Škubánek, měl jsem jinou paní a pána a taky mámu a starší sestru. Tak mě teď napadlo – to u vás lidí taky bývá, že když se přestěhujete, změníte si jméno?

Jednou v sobotu k nám přijeli čtyři lidé. Moc jsem k nim nechtěl chodit, možná proto, že máma a ségra se taky schovaly. Ti lidé si s mými lidmi dali oběd, kávu a povídali si. Když se nic jiného nedělo a Stela (to je ta ségra) si pořád nechtěla hrát, šel jsem se podívat, co tam ti lidé pořád dělají. Co kdyby si chtěli oni pohrát. A taky že ano.

Jeden z nich se ke mně sklonil a začal si se mnou hrát. No, moc jsem tomu nedal, asi proto, že jsem toho pána neznal. Radši jsem se vrátil k mámě. Jen jsem slyšel, jak všichni říkají, že jsem hezký kluk a že se budu určitě rodičům líbit. To bylo přece jasné, vždyť jsem byl hezký odjakživa.

Odpoledne jsem šel ven před dům. Myslím, že nemusím říkat proč. A představte si, že všichni ti lidé šli ven taky. Když jsem se proběhl, paní mě vzala do náruče a na čumáček mi začala padat nějaká divná slaná voda. Pak mě paní dala do náruče tomu pánovi, co si se mnou předtím hrál, a on mě odnesl do takové velké šedé krabice a položil do bedýnky vystlané dekou. Ti čtyři si ke mně posedali do té krabice, ta začala vrčet stejně jako jiná krabice, kam mě dali, když mi několik dní předtím píchali do kožíšku. Ale já jsem se nebál. Ani tehdy, ani tentokrát.

 

0718mari2

 

Když mě z té velké vrčící krabice zase vzali, donesli mě do jiného domečku, kde nebyla ani paní, ani pán, ani máma a sestra taky ne. Čekal jsem, až přijdou, až jsem z toho usnul. Když jsem se probudil, to už tam nebyl nikdo z lidí, kteří byli u nás na Moravě, zavedli mě ven a potom jsem dostal najíst a zase jsme šli ven. Dostal jsem nový obojek a vodítko a velice rychle jsem si na ně zvykl.

Chodím s pánem na procházky. Taky chodíte rádi na procházky? Já moc. Jé, to vám musím vyprávět. To jsem takhle šel s pánem po ulici a potkala nás jedna paní učitelka se smečkou… ééééé, vlastně když jsou to děti, neříká se smečka, ale třída. Těm dětem jsem se líbil, a tak se ke mně rozběhly.

Paní učitelka začala volat: „Děti, pojďte zpátky, cizí pejsky nesmíte hladit.“ Skoro všechny děti se neochotně vrátily k paní učitelce a ona volala dál: „Pro Lucinku to platí taky!“ A víte, co řekl pán? „Pro Lucinku to neplatí, protože to je její pejsek.“ To se mi líbilo, protože Lucinku mám moc rád. Ona říká pánovi dědečku a moc pěkně si spolu hrajeme.

 

0718mari3

 

Dny utíkaly, chodil jsem s pánem ven na procházky, jezdili jsme na chalupu a tam jsem hrál s dětmi, co říkají pánovi dědečku a paní babičko. A jednou jsme takhle jeli z chalupy a já jsem tentokrát nejel s pánem a paní, ale s Jirkou. Víte, kdo je Jirka? Ne? To se divím. Jirka je přece tatínek Lucinky a to on mě dovezl do Čáslavi.

Přijeli jsme tam, kde bydlí, ale k nim do bytu jsme nešli. Šli jsme kousek dál a tam na lavičce seděli lidé, které jsem už tak trochu znal, protože se kamarádí s Jirkou. Všichni se usmívali, hladili mě a hráli si se mnou. A potom přijelo auto (to je ta vrčící krabice, kterou už jsem se naučil jezdit) a z něj vystoupili dva lidé. Jirka mě zrovna moc pěkně hladil, takže jsem si těch dvou nijak nevšímal.

Menší z těch lidí najednou volá: Danečku! A já nic, měl jsem tam přece Jirku a Lucinku, kdo ví, komu to patřilo. Jenže potom – potom se ozvalo: Škubánku! A já jsem ji poznal! Víte, kdo to byl? Přece ta paní, u které bydlí moje máma a která si se mnou hrála, když jsem byl ještě malinký. Utíkal jsem k ní a už jsem se od ní nehnul.

Mazlili jsme se, šli jsme spolu na procházku a já jsem jí vypravoval všechno, co jsem zažil, jak se mám, jak chodím ven a jezdím na chalupu a jak jsem rozkousal pánovy pantofle a… no úplně všechno jsem jí vypověděl. Potom jsme se už museli rozloučit, čekali na mne doma. Ještě jsem stihl ňafnout „Můžeš zase přijet.“

 

0718mari4

 

… no a tady skončily moje plány. Při naší příští návštěvě nám už nebylo představeno mazlivé štěňátko, ale nohatý puberťák, který se sice ochotně nechal pohladit, ale očima hledal hlavně pudlíka naší hostitelky, která nám poskytla přístřeší, aby se měl s kým honit. Po dalším roce jsme se setkali s dobře vychovaným sebevědomým psem, který dobře ví, jak se chovat na návštěvě.

Letos jsme se po více než dvou letech vydali na cestu do Čech. Byla jsem trochu zklamaná, když mi naše stálá hostitelka povídala, že tentokrát Dana asi neuvidím, protože je s rodinou na chalupě. Ovšem stále existují lidé, kteří jsou ochotni udělat druhému radost. V sobotu odpoledne se přece jen objevili.

Byli tři – tatínek Jirka, Lucinka, ze které vyrostla velká slečna, a mohutný černobílý pes s hedvábnou zvlněnou srstí, poslušný a přátelský. Až komicky na mne působila neuvěřitelná podobnost jeho chůze i ostatních pohybů s projevy jeho mámy. Chování ostatních Astiných „dětí“, které se s ní denně vidí, zdaleka nepřipomíná její pohyby tolik jako chování tohoto „synka“ žijícího odmalička tak daleko.

Nedělám si iluze, že by mne psík téměř po třech letech poznal jako svoji první chovatelku. Přesto mojí ješitnosti zalichotilo, když se ve chvíli, kdy jej pán káznil, Dan posadil právě k mým nohám, i když měl na výběr několik dalších známých lidí včetně své věrné kamarádky Lucinky.

 

Další fotky najdete zde: http://kolmapusi.rajce.idnes.cz/Povidani_ze_supliku

Aktualizováno: 17.7.2013 — 10:02

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jedno kytkové O. T.
    Včera pod bílými Karpatami hořec křížatý, len žlutý, Pětiprstka žežulník, Vstavač osmahlý, (ještě teď kvetoucí!) Dnes jsme zjistili, že Velenka je posekaná, takže mečíky bahenní budou, (možná, protože údajně podmáčená louka je suchá až hrůza), až příští rok, ale našli jsme kruštíky růžkaté a mě se povedlo mnohem lépe vyfotit ten obrokvětý vemeník. Zítra máme v plánu Šumavu, víme o kruštících bahenních a dalších lahůdkách.

  2. Milá MaRi, z ňuchňacího štěněte vyrostl moc krásný pes! Já bych ho asi nejvíc přirovnala k border kolii – však má taky chytrej kukuč (inlove) Ať se Asta spustila s kýmkoliv, rozhodně se Dan povedl :)

  3. Jé, MaRi! Hezky se to četlo o plyšáčkovi, ze kterého vyrostl náramný krasavec. HALÓ, nemáš v šuplíčku ještě nějaký sluníčkový poklad? (sun) :)

  4. Milá MaRi, Zorro Škubánek byl neodolatelně roztomilý a jako Dan je z něj veliký sympaťák. Věřím, že máš velkou radost z jeho prímové smečky i z toho, že se s ním můžeš občas vídat. (h)

      1. Oni jsou jenom prdlouši, ale Betynka toho má na starosti. To zvládne jenom ženská! Vyvenčit vás, děti ohlídat a něco je naučit. To psí chlapi neumí. Ty umí udělat díry na zahrádce, roztrhat nějaké papíry a blbnout.

    1. Ti jsou ale krásní! Dospělí koliáci jsou doopavdy elegantní. A Legýsek mi se svým dlouhým čumákem a ne zcela dorostlým límcem v některých momentech připomíná Malou Bílou Arri.+

      1. Hm, o MBK mi radši nemluv – včera se snažila ulovit našeho vrchního myslivce, koza jedna sánská! (fubar) Naštěstí byl chlap celkem rozumnej, tak to snad prošlo. Asi napíšu román „Kdo chce zabít štěkala“ , protože Ari štěká tak často, jak Berry nikdy a těší ji, když někoho vyleká. No, nastoupila puberta a naše malá bílá kočička mi dává pořádně zabrat! (whew)

    2. Milá Marsko, jsou nádherní – jo a pro špičaté čenichy mám slabost (inlove)
      A neboj, časem i tihle kluci k rozumu přijdou, jen si ještě pár let počkáš, no! (wasntme)

    3. Milá Marsko, máte tu kolií krásu a vznešenost zdvojenou. No téměř, jen co Legy doroste, elegán jeden.
      A máte tam u vás moc krásně. Jednou jsi mi poslala fotografie a tady vidím další které to potvrzují.
      Užívejte si Legýska dokud je mladík, uteče to rychle a bude dospělý a stejně huňatý jako Lux. Jestli bude dospěle rozumný to nevím. Asi jim to mladistvé nadšení oběma nějaký čas vydrží.
      Brumla rád vyhrabával hluboké jámy na zahradě, to když se chtěl ochladit, protože v nich pak ležel. Takže si dovedu představit rozměr jam když je vyhrabává zdvojený počet pacek. ;)
      Pohlaď je oba za mne, jsou to elegáni oba dva. (inlove)

      1. Aha, tak proto Melina hrabe pod šeříkem… Penny do té jámy chodívá taky, ale přiložit pracku k dílu ji nenapadlo, zato Melly stvořila za včerejšek takovou divnou mísovitou… ani ne jámu, spíš plac, a já přemýšlela, k čemu to má…

  5. OT – Tak máma je po operaci, má v kotníku hromadu železa a zítra se dozvíme, kdy nám ji pustí domů. Tak snad se operace povedla, nic se nepokazí a nebude muset být dlouho v nemocnici.
    Pokud ještě můžete přidržet, přidržte. Děkuju.

    1. Super. Tak to složitější máte z krku, teď už jenom srůst, zrehabilitovat, ztratit neštovice a vyndat železo (doufám). (y)

    2. Mila Tyno, drzim mamince palce ze vsech sil – ja, veteran ortopedickych operaci. Ke konci zotavovani uz je to vetsinou otrava, ale holt to clovek musi vydrzet. A doufam, ze chlapackovi uz je lip. (y) (y)

    3. Milá týno, držím mamince palce ať se jí kotník dobře zahojí a může zase běhat jako křepelička. A klouček ať se rychle uzdraví. (y) (y) (h)

    4. Týno držím a moc!
      Mě ze 12 čouhajících drátů v patě a hřebu v kotníku zbyl „naštěstí“ jen ten hřeb!
      Normálně chodím, dneska už normálně řídím, vše v pohodě.
      Jen to občas při změně počasí dává najevo, že tam je něco špatně a něco navíc.
      ALE DŮKLADNÁ REHABILITACE JE HODNĚ NUTNÁ A HODNĚ NÁROČNÁ! Pokud má zabrat, jde se „přes bolest“ a je to hodně krušné!
      Moc držím palce, kotník je hnusný kloub na léčení.

  6. Milá Mari, vím že není jednoduché poslat štěňátko do světa, předat je novým páníčkům. Sama jsem to nikdy nezažila ale vím jak reaguje moje sestra když posílá Chikinčiny děti o dům dál. Vím že má stále kontakt s mnoha páníky a že dostává fotografie jak si prcci vedou jak rostou a dospívají.
    Jistě pamatujete na papillona Chiki kterou zle pokousala sousedovic fenka, prokousla ji krkavici a potrhala ji na hlavě. Ale Chiki přežila silou vůle. Měla doma čtrnáctidenní štěňátka a to že se musí o ně postarat ji dodalo sílu přežít. A za pár týdnů půjde 5 letošních štěňat do nových domovů. Z jednoho pejska se stane na začátku srpna dokonce pražák. ;) Jedna fenka zůstane doma aby se smečka neztenčila protože nejstarší fenka Baby nedávno odešla za Duhový most.
    A mamina Chiki se letos stala babičkou. (clap) ( inlove) Fenka z prvního vrhu povila 4 miminka, tři kluky a jednu holku. Tu zprávu dostala sestra před pár týdny i s fotografickou dokumentací. Chápu že takový kontakt a zprávy o Chikinčině ratolestech ji dělají jen radost. Vždyť je své fence pomáhala dva měsíce piplat a to se hned tak nezapomíná.

    1. Velká kočko, nedáš odkaz na nějaké fotky? Pokud vím, tak tady na Zvířetníku je papilloní jen Katka od veverek (inlove)

      1. Milá Dede, mám fotky v e-dopisech od sestry, já to s fotkami neumím, ani rajče nemám. Vloni mi pomohla Beda ale ta měla teď takové trápení s Nyny že jsem ji nechtěla otravovat. (think)

  7. Vida, jaké hezké povídání se dá vylovit z šuplíku, když Dede zatluče na poplach :) .

    Daník Zorro Škubánek je krásný vetaj a je moc prima, že jste ho neztratili z dohledu a víte, že se má dobře, milá MaRi.

  8. Zorro Škubánek je nádhernej pes. Připomíná mi stavbou těla lady Melly. Můžu vědět, jak vypadají / co jsou za rasu jeho rodiče?

    1. (inlove)
      Zorro (alias Škubánek)bylo pouze rodné jméno z doby, kdy se ještě netušilo, kde bude prožívat své dny. Teď už je to už čtyři roky jenom Dan.
      Pater incertus, jak říkáme my latiníci :D , a matka je typický vetaj. Údajně má v rodokmenu jak „vlčáka“, tak jezevčíka a také jednoho „skoroohaře“. To jsou jen předkové, o kterých se ví.
      Dodnes netuším, kde si ho Asta „uhnala“. Od ostatních našich psích kluků byla striktně oddělena, tím jsem si jistá, stejně jako tím, že nám venku neutekla. Jediné vysvětlení je, že při krátkém nesledovaném venčení na našem dvoře přijala návštěvu nějakého místního seladona. Jednoho máme v podezření ;) . Pro mne bylo štěně velkým překvapením, opravdu jsem netušila, že k něčemu takovému došlo. Štěňata měla jen dvě a to druhé nebylo k životu, i když jsem se ho snažila k Astě přikládat.

      1. Jooo, von mě sežral Stránka se nedá zobrazit, heleho, apgrejd! :D

        Jsem psala, že tím je to jasný, proč jsou Dan Zorro Škubánek První i lady Melánie tak krásní: jsou prostě nakřížení tak dokonale, že se všechny nepřirozený rušivý vlivy navzájem vyrušili, a tak jsou… esence psovitosti v celé nádheře. Canis familiaris, sp. vulgaris. :)

  9. O.T.- konečně tady začaly pořádně růst. Právě jsem se vrátili z procházky (hodina i s cestou autem k lesu a zpátky) a máme 10 pravých hřibů, 2 kováře a křemeňáčka. Růžovky na doplnění nepočítám… A co je divné – bez jediného červíka :O

    Jdu krájet na sušení. Betka nadšená, houbosběr miluje (my čučíme do země a ona může nerušeně průzkumničit)

    1. Dan je zhruba střední velikosti, odhaduju ho tak na 20 až 25 kg, ale vypadá mohutně. Kožich má opravdu přepychový, hustý a jemný. Lituju jen, že nemám aktuální fotky, ta poslední u článku je z doby, kdy mu bylo asi rok a půl.

  10. tak všem co sledovali Bedinu Nynýšku: stehy vyndány, límec sundán, Nynýška je v pořádku…jen se jí musí zhojit krk,co jí olysal po nošení ochranného límce. Beda po příchodu z veteriny odpadla a spí spánkem spravedlivých, Nynýška asi taky….. (sun) (h) (clap)

    1. No skvěle! Gratulace veliká. Kočička to zvládne v pohodě a bude konečně spokojená číča bez bolístek. A panička si zaslouží řád vzorné ošetřovatelky.

  11. Milá MaRi (inlove) , z kouzelného štěňátka vyrostl krásný Pan Pes. Jsem moc ráda, že jsi nám dala vědět, jak dobře se má pejsek v vašeho odchovu. :)
    Nestíhám, tak až teď přeju všem krásný den. (h)

  12. Slušní chovatelé se vždy zajímají o své odchovy. Neobjíždím je bez pozvání, připadá mi to jako vtírání se do soukromí. Občas se poptám mailem. Ale s některými majiteli jsme se spřátelili a o těchto psech vím hodně, protože se realtivně pravidelně vídáme. Ostatní mi občas pošlou zprávu nebo pozdrav. Tak vím první rok skoro o všech (po roce už se většinou odmlčí a tak o pejscích starších než rok mám zprávy jen asi z poloviny). Nejhorší je zpráva, že pejsek už nežije (úraz se špatným koncem se může stát i u velmi pečlivých majitelů). Ale i tu vítám jako projev důvěry. Snažím se respektovat a nesekýrovat nové majitele, poradit, pomoci. A přesně vím, jaké je to koukat na krásného vychovaného psa a říkat si – ten se narodil u nás…

  13. Je prima, když se chovatelé zajímají, jak se jejich odchovu daří- i když to není pejsek z chovky. Navíc je Daneček krásně strakaté psisko a podle výrazu čenichu i pěkný rošťák :)

  14. Zrovna včera jsem psala hlásání bývalé paničce naší Majdy, chtěli jsme se tam stavit při cestě z tábora, ale Majda se rozhárala a tak musela zůstat doma. Je hezké vidět své odchovance, nebo alespoň vědět, jak se mají a co dělají.

    1. Nás byla navštívit paní chovatelka minulý týden. Měli jsme z ní docela strach, že prostředí nebude podle představ protože se u nás opravuje barák ale uspěli jsme. Má i fotky na rajčeti. h
      http://rituna.rajce.idnes.cz/Elegán 5 měsíců
      Já se tam taky pokouším něco o našich psech dát ale mám nějak málo času a trvá mi to moc dlouho

      1. Bych řekla, že jste prošli! Opravy na baráku možná nevypadají esteticky, ale lásku ke psům neničí. A ta je nejdůležitější. K vám bych se nebála dát štěně.

      2. Marsko, bezvadná dokumentace. Kolie jsou fakt elegáni. A nevím proč byste neměli před chovatelkou obstát, vždyť je to u vás psí ráj (nod) .
        Hele a co je to vysoký, tmavě modře kvetoucí? Že by ostrožka? Jestli tys ty nebohé psíčky se zahradničením nepomlouvala.

  15. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Je moc fajn, když štěníci najdou své dobré DOMA (nod)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN