MLSOTNÍK: Whisky na schodech – Spaghetti dublinesse e polpettina di carne

Logo_BorekTakto vypadající název čehokoli, neřkuli jídla, evokuje představy modrého nebe, jasného světla, usměvavých žen a dívek rudých rtů v květovaných letních šatech, vína a tichého šplouchání vln, omývajících pláž někde na ostrově Capri.

 

 

Leč, chyba lávky, jsme stále v irském Dublinu, na jarní procházce po Bray Head. Italskou zemi spíš evokuje slunečné počasí, kterého se nám milostivě dostalo po dlouhé zimě, vůně příslibů ve vzduchu a světlo připomínající některé obrazy mistra Leonarda.

Jako každý rok, tak i letos jsem zaskočen spoustou zničehožnic vyrazivších narcisů a pampelišek, bobtnajících pupenců a bezdůvodných úsměvů kolemjdoucích. Obzvlášť milé jsou i pozdravy od neznámých lidí, všichni jsou jaksi přívětivější a člověk propadá klamu, že se vrací staré časy.

Nu nešť, není na světě trampoty, kterou by dobré jídlo nespravilo a tak, díky té jarní konstelaci, připadl jsem na špagety. „Ach, kdeže jsou všechny ty báječné tří a pětivaječné těstoviny, které se uměly tak rozplývat na jazyku s dobrou omáčkou?“ napadá mě při nákupu cucina originale italiana spaghetti, které jediné jsou tu k mání za slušnou cenu.

Přikoupím také balení originálních německých frikadellen, neboli meatballs, čili polpettina di carne, zkrátka šťavnatých masových knedlíčků. Jak už si zajisté laskavý čtenář ráčil povšimnout – jsemť kůže líná a pokud si mohu jakkoli zjednodušit vaření, neváhám ani okamžik, i když jsem si jist, že si koupí čehokoli hotového, (nebo nedej bože polotovaru!) vysloužím od kulinářů kopu nadávek a pohrdlivých posměšků, nebo aspoň několikero nadzvednutých obočí.

Masové knedlíčky ovšem lehce vytvoříme z těsta na karbanátky, vylehčeného našlehaným bílkem. Nevím, jak se to stalo, ale tyhle německé Frikadellen jsou skutečně výtečné a už vícekrát se přihodilo, že jsem se rozhodl je koupit a pak jen nevěřícně zíral do prázdného místa v regále. Lidé poznají co je dobré, a kupují to naveliko. Bohužel těch opravdu dobrých věcí ubývá valem a tak nám nezbývá, než si je sami doma vykouzliti, jsme-li s to.

Přihodím do košíku kilo rajčat a tři barevné papriky, tubu rajského protlaku a jsem hotov vytvořit to veledílo.

U pokladny tohoto, jinak dobře zásobeného a útulného obchodu se vždy ptají, jestli jest nám platiti hotově nebo kartou… Na tuhle otázku bez zaváhání a s železnou pravidelností, ozbrojen kamennou tváří, odvětím sebejistě: „ANO!!“… a pokladní vždy lehce znejistí.

Whisky na nás trpělivě čeká v autě, přední tlapky opřené o rám okna, bedlivě pozoruje všechno a všechny, kdož jsou v dohledu a v pohybu. Jakmile otevřu víko kufru, abych uložil tašku, vyrazí mocný kňouk, který přejde do hrdelního hlubokého zavrčení a to celé pak maskuje zíváním. Poté v jedné vteřině stihne prokličkovat celý vůz, očuchat a políbit všechny příchozí a mokrým čumákem vyrobit šmouhy na dostupných oknech. Věru přičinlivé psisko.

Jakmile se však rozjedeme, vyskočí na zadní okno a postaví se přesně doprostřed odkládacího prostoru, abych náhodou neviděl ve zpětném zrcátku nic jiného než jeho rozesmátý obličej. Zvážní, jen když se k nám přiblíží cyklista nebo motocyklista na svém stroji. To pak dává jasně najevo odhodlání bránit pány vší silou a mocí před těmi lítými bestiemi.

Pokaždé, když se vracíme domů, kňučí dávno před tím, než zacouvám do vjezdu, poté se vrhne ke dveřím, počká, až ho zbavím okšírování a rychle zvizitýruje dům a přijde nám říci, že je vše v pořádku a můžeme bez obav vstoupiti. Ale dlužno podotknout, že jeho první kroky vedou k vlastní žrádelní misce, zkontrolovat jestli se tam něco nezměnilo a zda se někdo nespletl a něco mu tam nepřidal. Pak frkne a otřepe se tak, že si sám napohlavkuje ušima. A je připraven pomáhat při vaření.

 

 

K přípravě omáčky si podám ze stěny nad sporákem hlubokou pánev a rozpustím v ní dva či tři plátky sádla. Na něm smažím cibulku, a když má tu správnou, vyzývavou barvičku, podlévám dvěma až třemi deci dobrého červeného vína z jihoafrických vinic. Přiklopím na chvíli skleněnou poklicí, a když se vínečko s cibulí začne vařit, odkryju a čekám, až se vypaří alkohol a i ten vinný smrádek zmizí. Na pánvi teď mám jen esenci tvořenou osmahnutou cibulkou a zhoustlým vinným základem, což je omáčková poesie vonící sluncem a úrodnou půdou. Rychle zalévám vařící vodou a okořením. Sůl, jen čtyři kuličky pepře, dvě kuličky nového koření, dva hřebíčky a dvě kuličky jalovce. Dávám toho koření tak málo, protože při dokončování omáčky musím směs rozšmelcovati mixerem, a tím ta povařená esence získá na síle.

Nakrájená rajčata, tři stroužky česneku a drobné kousky papriky už nedočkavě volají po mrsknutí do omáčky a tak: šup tam s nimi! Doplním i jednou plechovkou loupaných italských rajčátek a protlak mám připraven pohotově, neboť nic lepšího na rychlé zhuštění omáčky není.

Teď už jen zbývá dodat vrchovatou lžičku oregana, špetku drceného kmínu a další špetku muškátu. Vrchovatou lžičku cukru použiju jen v případě, že by omáčka byla příliš kyselá.

Vždy, když vidím bublat tu nádherně polohustou tresť v pánvi a cítím tu nebeskou vůni dušené zeleninky, nemohu nevzpomenout nejdražšího dědečka Bédy, který začasté komentoval kulinářské snažení babičky Táni slovy: „Jen dej bacha, aby ses nepotento…však my to sežerem takjaktak.“  Inu, vědělť, ten kerkonošský jonák, že se bábi nesplete a nikdy nepřidá namísto kmínu pomeranč.

 

Už, už se mi zdá, že omáčka voní akurátně, zeleninka je podušená a koření ve správné konzistenci, tak tedy ruče uchopím boschovu elektrickou míchačku a projíždím nemilosrdně tím zhurta sekajícím vrtulovým nástrojem vše, co je v pánvi obsaženo. A hle!

Nastojte: vše je uhlazeno, voňavo a čerstvo, kosmickou rychlostí roztříštěné nové koření s jalovcem komíhá půnebím i nozdrami, oči se mlží tím nevídaným požitkem a já cítím, že nezbývá, než přidat rajský protlak, silnější plátek čerstvého másla pro zjemnění chuti a hned na to ty skvělé meatballs. Frikadellen nepotřebují vice než pár minutek prohřát v omáčce, a už tu pochoutku můžu předvést v plné dokonalosti.

Špagetiho nudle se horké již chvějí na hlubokém talíři, nahrubo nastrouhaná gouda se, po holandském způsobu, skromně kupí na desertním talířku a rudé víno čeká ve sklenkách.

Nezbývá, než to báječné jídlo posypat strouhaným sýrem, sklenice naplněné tím červeným ať při přípitku zazvoní hlubokým tónem laskavosti, všichni se na sebe usmívejme a buďme dokonale uklidněni. My, co už spokojeni jsme, víme, že není totiž žádné životní drama, které by dobré jídlo nedokázalo obrátit směrem ku komedii, neřkuli frašce…

 

0607bor1

 

 

(K vykouzlení výživné rajské omáčky po dublinském způsobu potřebujeme důkladnou znalost bílé magie, 4 zralá rajčátka, 1 červenou papriku, plechovku loupaných italských rajčat, rajský protlak, česnek, cibuli, 3-4 deci červeného, drcený kmín, jalovec, nové koření, celý pepř, hřebíček, oregano, muškát, cukr, optimismus a trošku soli. Jedno balení Frikadellen a špagety.)

 

PS – kulinářští michelinoví mistři doporučují nepřidávat do vody na špagety olej, vodou nešetřit a solit až při plném varu. Neproplachovat a slít těsně před nařízeným časem pro vaření. I tak prý trochu dojdou…

 

Tak už si s úsměvem přiťukněme a popřejme si dobrou chuť!

 

 

Aktualizováno: 6.6.2013 — 18:17

80 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zdravím při večeru a mávám Borkovi do Dublinu! :) Prima varianta „červené omáčky“, dělávám ji podle toho, co mě zrovna napadne, tak příště zkusím majdu na tvůj způsob :P (to je olizovací!) Faktem je, že doma víno skoro nikdy není, ale to dokážu napravit!
    (Ono není ani pivo a tuhle mi tu zmíral žízní řemeslník, a co byl nucen poslouchat kompletní koncert od Libery (pracovala jsem ;) ), tak se tomuto nedostatku naší domácnosti, chudák, ani nedivil – nejspíš byl už tak přesvědčen, že nejsme normální (chuckle) )
    Jinak přihodím recept na červené špagety v té nejprostší formě, hodící se třeba na chaty a chalupy: Kdysi jsme kupovali točený salám, dnes bych vzala něco fajnovějšího, opeču to na oleji či šádle ve větším kastrolu s pepřem a pokud to není salám, tak i se solí. Když to voní, poleju to rajským protlakem (klidně tím z půlkilové krabičky od Giany – nepotřebuju, aby byl hustý, jen ho musí být dost) a v případě potřeby maličko doředím horkou vodou. Přidám prolisovaný česnek (hodně) a sůl (přiměřeně). Pokud je protlak kyselejší, lze dosladit, ale obvykle to nedělám. Pak se do toho kydnou uvařené těstoviny, zamíchá a nechá chvíli odležet. Podává se (třeba v ešusu :D ) holé, pokud náhodou máte doma sýr na strouhání, tak se sýrem, zvlčilí jedinci přidají tatarskou omáčku :) a s chutí se to sní.
    Hotové je to velmi rychle – v polních podmínkách obvykle trvá nejdéle vaření těstovin. Není to rafinovaná kuchyně šéfkuchaře, ale dá se tím jednoduše nasytit spousta lidí – nejlépe mládeže mužského pohlaví (wasntme)

  2. Zcela OT, opět, a opět se omlouvám – zemřel pan profesor Kraus, známý enolog, jestli jste ho někdo znali. R.I.P.

  3. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Na počátku Bůh pokryl zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou, žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žít dlouho a zdravě. Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: „Ještě pár horkých višní k té zmrzlině?“ A muž odpověděl:“Ano, rád“ a žena poznamenala: „Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou.“ A tak každý přibral 5 kilo. A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila. A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
    I řekl Hospodin:“zkuste můj čerstvý okurkový salát“. A Ďábel stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy si povolili pásek alespoň o jednu dírku. Bůh ale vyhlásil:“Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!“ A Satan vytvořil malé briošky a camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsa na másle, k čemuž již bylo třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.
    Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo. A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou, oděni do strečových joggingových dresů. Nato Bůh stvořil brambory s nízkým obsahem tuku, bohaté na draslík a jiné cenné látky. Satan z nich odstranil slupku, vnitřek rozdělil na plátky, usmažil a poprášil spoustou soli. A člověk získal dalších pár kilo.
    Pak Hospodin vynalezl libové maso. A Ďábel stvořil McDonalds. A pak se Lucifer zeptal:“Hranolky?“ A člověk odpověděl: „Jasně – extra velkou porci s majonézou!“ A čert řekl:“Tak to má být“ a člověk utrpěl srdeční infarkt. Bůh si povzdechl a stvořil čtyřnásobný bypass.
    A Satan vynalezl státní zdravotní pojištění.

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer, hezké sny a užijte si víkend. (coffee)

    1. Jovásku! (inlove) Jak můžeš vědět, že právě jím ty oloupané naplátkované brambory? (chuckle)

      Konečně se dostávám k dnešnímu článku a k tomu, abych popřála pěkný den. (whew)

    2. Umře takhle starší manželský pár a přijdou do nebe. Archanděl Michael je tam provádí a přivede je do obrovské jídelny, uprostřed které je velký švédský stůl, na jednom konci naklíčené obilí, vločky, jogurt, brokolice, na druhém jitrnice, jelita, bůček, šlehačkové dorty … Manžel se zastaví nad tím bůčkem, přivoní, vezme vidličku, napíchne si kousek a nese ho k ústům. Tu ho žena zadrží: „Co vyvádíš, vždyť je v tom cholesterol, co tvé cévy?“ „Mýlíš se, sestro“, praví archanděl, „jsi v nebi, zde můžeš jíst jak chceš, co chceš a kolik chceš a neublíží ti to.“ „Vidíš?“, zalamentuje muž, „kdybys nás furt necpala tou blbou zdravou výživou, mohli jsme tu už nejmíň deset let bejt!!!“

  4. No jo, pátek, to jsou lukulský hody (clap) !
    Máme prima řezníka, maso má pěkný, dokonce ho i celkem ochotně umele.

  5. Aj keď oneskorene, srdečne blahoželám všetkým dievčatám k úspešnému ukončeniu štúdia.
    Dunaj v Blave už klesá, teraz sa valí na Komárno a Medveďov. V Blave sa traja „odvážlivci“ pokúšali preplávať rozvodnený Dunaj. Dostali sa do polovice rieky a potom ich museli zachraňovať hasiči na člnoch. Ja by som ich celú záchrannú akciu nechala zaplatiť. Potom by ich asi prešla chuť na podobné kraviny.
    OT – včera mi neurológ diagnostifikoval okrem seknutého nervu aj diabetickú neuropatiu. Na nete som sa dočítala, že spomaliť sa to dá regulovaním diabetu a proti bolesti analgetikami. Ale nedá sa s tým robiť nniečo viac? Cvičiť, alebo niečo také? Prosím, kto ste tu lekári, skúste mi poradiť.

    1. Milá Yetti, přiznám se, že s praktickou stránkou problému moc poradit neumím. Spíš můžu dát pár slov k tomu, co je stran celkové prognózy nejdůležitější.
      Alfa a omega je dobrá kompenzace diabetu, což je asi pro pacienta netěžší vůbec – vyžaduje to důslednost v dodržování diety a předepsané léčby, pravidelné kontroly. Druhá věc, která je na neuropatii nejzrádnější, je to, že časem dělá poruchy citlivosti – tj. že člověk necítí, když ho něco bolí, tlačí a podobně. Tedy druhá důležitá věc je prevence tzv. diabetické nohy. To je jedna z nejhorších komplikací diabetu, je způsobená kombinací poruchy citlivosti (diabetická neuropatie) a prokrvení (diabetická mikroangiopatie) končetiny. Porucha citlivosti může za to, že pacient nepřijde včas na to, že má nějaký otlak na noze, a porucha prokrvení může za to, že se to pak velmi špatně hojí. Mohou vznikat velké vředovité defekty, které bohužel někdy tak špatně reagují na lokální léčbu, že je není možno léčit jinak než amputací, proto je velmi důležité se snažit vzniku diabetické nohy předejít. Kromě výše zmiňované kompenzace diabetu je třeba pečlivě vybírat obuv (aby dobře seděla), dobře pečovat o nohy (pedikůra – nějaká dobrá mohla by bejt najitelná přes svaz diabetiků) a jakoukoliv drobnou afekci na noze vždy pečlivě léčit hned z počátku (nic nezanedbat).
      Na bolestivé a jiné projevy neuropatie by byla určitě dobrá i nějaká rehabilitace, taky bych hledala nějaký kontakty přes místní svaz diabetiků (u nás je to moc fajn funkční organizace, jsou tam lidi, který s diabetem žijí léta a rádi poradí, ale nevím nakolik to je pravidlo všude…)
      Držím palce (y)

  6. Jsem tu zpátky.
    Bylo to opravdu děsné, letos je to mnohem horší, nežli před 11 lety. Paradoxně to odskákalo vedlejší údolí – jedna chalupa spadla úplně, spousta jich je podemletých, silnice prakticky neexistuje. V roce 2002 jsme měli tu hrůzu my, ale v Maršově taková povodeň nebyla. Tentokrát Albeřické údolí zůstalo bez větších škod, hůř je na tom Lysečinské a Maršov. Cesta nahoru je ale kompletně zničená, jezdí se po malých ostrůvcích, krajnice pryč, všude krátery, plné bahnité vody a kamení.
    V některých chalupách vody po strop, některým to sebralo kůlny, zápraží, jedna visí nad potokem jen „silou vůle“, protože potok vymlel základy…….
    Soused zachraňoval kozla a utrhl se s ním břeh. Po pár km se zachytil o jakousi větev a vyčkal, až ho hasiči vytáhnou. Pomlácený, ale živý. Jen prý si nic nepamatuje, ale snažil se chránit si hlavu, aby ho při tom převalování v té špinavé kaši nesejmul nějaký kámen.
    Já mám vše v pořádku, ve sklepě tentokrát tak max. 10 cm vody, ani čerpadlo jsem nevytáhla. V roce 2002 nám voda tekla sklepním okénkem ven a stále přibývala. Takže letos na tom jsou jinde hůř.
    Cesta zpátky přes Rudník-Arnultovice-Svobodu n.Úpou – taky zážitek. Všude bahnité kašovité zbytky na zahradách, okolo silnice hromady nábytku, koberců, všude zotvíraná okna, lidé s košťaty a smetáky a hadry…..
    Silnice ze Svobody do Janských Lázní skoro není, a to byla před 2 lety kompletně nově postavená.

    1. Karolíno, díky za zprávu. Docela jsem se bála, že tě to vyplavilo. I tak je jasné, že to ostatní odskákali hodně šeredně. Hlavně, že jsi v pořádku a chalupa také.

  7. Ach jo, došla jsem jen po návrat domů a počátek přípravy toho jistě opět úžasného jídla. (clap)
    Nemohu, nemohu , dál, (music) jedu totiž do Lipníku nad Bečvou na každoroční sraz spolužáků,máme ho teď každý rok s ohledem na náš věk. (chuckle) Jsem hladná jako naši psi, už začínám slinit, takže DOST ! Záměrně jsem neobědvala, jako, že si dám něco až tam, ještě jedou ach jo. ;(
    Budu až večer,s plným bříškem. (wave)

    1. No potěš koště… My jsme letos přežili díky novému poldru a mobilním protipovodňovým stěnám asi 200 m od vody (v roce 2002 to byly metrů asi tak 20), ale tohle je dílo.

      1. Myslíš zavolat starostovi? Jistě se tam najde konkrétních pár lidí, kterým to vše sebralo a pomoc by potřebovali. Přiznám se, že mě to ani nenapadlo, jela jsem hned nahoru, zkontrolovat sobecky hlavně chalupu a pak už nebyl čas, musela jsem zpátky, dneska mám dost práce.
        Ale zavolat starostovi můžu, samozřejmě ráda.

        1. Jj, tohle myslím. Organizuji něco ve vísce a taky se mně ptal náš krajský,zda o někom vím,koho bych jim pro pomoc doporučila.

    2. To je děsný pohled, měla jsem pocit že tam stojím uprostřed některé ze zničených cest. To se asi krajina hojí dlouho po takových zraněních. :(

    3. to jsou strašné fotky :( … ono mám pocit, že my tady (např. konkrétně já v Praze) máme pocit, že vysvitlo sluníčko a vlastně se nic neděje -ale to je hluboký omyl, někde dokonce snad teprve dnes voda kulminuje, a než opadne, než se uklidí… ještě spoustu práce a spoustu starostí :(

  8. Ještě k těm masovejm knedlíčkům (když míšenina na karboš údajně nestačí):

    Trvalo to, než jsem se propracovala k té správné technolgii a přišla na to, že trik správných masových knedlíčků spočívá v hnětení a prášku do pečiva.
    Je na vás, jestli dáváte vejce-nedáváte, jestli žemli máčíte ve vývaru nebo v mléce nebo dokonce ve šlehačce. Základem je hmotu dlouho hníst a hníst, dokud se všechno nespojí v jednolitou masu. To tedy u mne znamená šlehačem s křivými metlami promíchávat a promíchávat a nakonec tam vmíchat prášek do pečiva a nechat odležet aspoň půl dne.

    Vhodné ke svíčkové i k rajské anebo v malinkém provedení ke špagetám. Bezpochyby by se takhle dali udělat i mletí španělští ptáčci, ale to jsem ještě nezkusila.

    1. Tak vajíčka nedáváme, žemli máčíme v mléce a na vliv dúkladného „rozšmelcování“ a odležení jsme po jistém bádání přišli – ale trik s práškem do pečiva jsem neznal. Zase něco navíc…

      1. Mně to poradil před lety pán, co má jugoslávské (srbské i chorvatské) kořeny. Bavili jsme se o vaření a já se rozplývala na vláčností a křehkostí pleskavice a on se smál říkal, že je to tak jednoduchá trik… Od té doby to dávám VŽDY když jde o placičky na grilování a pak vždycky, když jde o masové kuličky,pokud na to nezapomenu, chichi. Množství: 1 prášek na 3/4 kg hmoty (tedy zhruba na půl kila masa).

  9. Borku, ty hotové knedlíčky jsou zřejmě důkaz, že občas se opravdu něco povede. Ale přiznám se, že vycvičen záhadným původem a složením mletých mas jak za bolševika tak v éře laciných hyper-super, dělám si je raději sám (nebo to svěřím MLP, má šikovnější tlapky, alespoň já to tvrdím). Tím spíš, že mi tu kousek od firmy nastražili prodejnu s venkovskými potravinami od sedláků, a protože náš zákazník, náš pán, promptně mi umelou maso, na které si ukážu. A i jinak je ten krám docela past na mlsné jazyky.

    Ale knedlíčky – neknedlíčky, čtete se krásně a Whisky tomu dodává ten správný šibalský pohled. Jak jsem kočičií, toho psa miluju – nevadí :-) ? Navíc jste mě inspiroval, ale ty masové kuličky budou asi na trochu jiný způsob – takový ten severský, s koprem a tak…

    A teď slintám jak plž…

      1. :D Dobrý dotaz, sharko – už skoro jako osolenej, puzen pudem sebezáchovy odcházím na oběd k Paukertům.

    1. mily Terro- knedlicky-kulicky jsou veskrze stredoevropske, cili tak jak je zname, ale chutove a lehkosti prekvapive.
      Tady kupuju mlety maso bez obav, ze by mi to nejakej ceskej reznik zkazil. Kvalitka zarucena, at uz v marketech baleny, nebo u reznika na vahu.
      Myslim ze uz jsem se o „sekane“ zminoval driv a vsichni vime, jak to fungovalo…a mozna stale funguje.
      Whiskymu jsem povypravel o jeho priznivci za morem a on vrtichvostil jak vrtule a pravil:“ Hrrrrmhauf!“…coz je jednoznacne, ze?
      ;) (wave)

  10. Milý Borku, děkujeme za ty dary. (bow)

    Moje tchyně vařila předobrou rajskou omáčku kterou miloval můj malý klouček. A já nemám její recept takže nemohu téměř padesátníkovi připomenout jeho dětství. Ani švagrová už nežije ale možná že bych měla zkusit její dcerku. Třeba byl recept předáván. :) :P

    1. Milá Velká kočko, jest osudem receptů na rajskou omáčku, že se ztrácejí. My jsme ten „jediný správný“ po babičce hledali a zkoušeli asi deset let, než to bylo alespoň trochu „ono“. Když jsme se k variaci na rajskou po babičce dopracovali, našli jsme její vlastnoručně psaný recept založený ve vetché kuchařce u tématu „kterak stolovati“. Kouzlo spočívalo v zahuštění omáčky strouhaným tvrdým perníkem…

        1. Ne, byla od severoruského Pskova – ale to s vařením nejspíš nesouvisí, protože doopravdy vařit se naučila až tady v Čechách. Třeba byla od Pardubic některá z dam, které ji to tak dobře naučily (navíc bábi asi byla kuchařský talent…) A měla ráda takovou tu hutnou severskou kuchyni, pěkně máslo, smetana… ale taky ryby. Ačkoliv vařila léta pro celou rodinu, nikdo z nás nebyl a není koule, takže jenom v tom másle a smetaně to asi nebude…

      1. Oh neeee! :s – ja prece nepisu o „rajsky“ mili a vazeni pratele Bigcat i Terro :)…a ostatni, co se jim nelibil kmin, koreni, nazev a tak dale.
        Je to moje dublinska omacka s rajcaty ke spagetam!
        A hlavne vas chci trosku pobavit a rozptylit chmury…k tomu ostatnimu staci spetka fantazyje! :D (wave)
        (za ten figl s pernikem DIK!)

        1. Fígl s perníkem zmiňuje tuším i Magdalena Dobromila, leč nemohu citovat (příslušná kniha je na chalupě). V podstatě ale nejde o to, nastrouhat do omáčky perník – i když je to nejjednodušší a tento perník, jinak téměř nepoživatelný, se stále vyrábí. Jde o to, dostat do omáčky perníkové koření (podle zvyku skořice, hřebíček, nové koření, pepř, citrónová kůra, anýz, badyán) plus trochu cukru a mouky. Ale to je klasická rajská, kterou nejím, narozdíl od tvůrčích omáček z rajčat.

        2. Borku, já myslím, že to od Velké Kočky byla prostě jen reminiscence na „červenou omáčku“ – no a já jsem se přidal. :-) Rozdíl mezi oběma specialitkami vnímám, vaše inspirace čtu moc rád a Whiskyho drbu, kde to má pesan nejraději…

  11. Zcela OT – prosba o radu (autorovi článku se moc a moc omlouvám), o co jde: od jara máme novou zahrádku. Na vedlejší parcele sousedi natrvalo bydlí a pozemek jim hlídají pejskové – jeden rotwík a jeden kříženec německého ovčáka. V čem je problém: pejskové hlídají svůj pozemek, tudíž neustále štěkají a skáčou na plot (hodně), je to hodně nepříjemné; na té zahradě se skoro nedá být (včera jsme kvůli tomu odešli, opravdu se to nedalo vydržet) – všecky plánované záhonky máme bohužel právě vedle společného plotu. Poradíte, co s tím dělat? – já se vážně nevyznám. Nejraději bychom se s nimi nějak domluvili, aby pejskům vysvětlili, že jsme tam „doma“ i my, zatím se ale bohužel jeví, že sousedi o domluvu zájem nemají, je mi to líto. No, radši tam nebudem, než se hádat nebo nervovat, nějakou stížnost někam podávat nechceme, to nemá smysl.

    1. Já bych měla několik rad:
      * domluvit se se sousedy, že vám to vadí a že byste těm pejsánkům mohli dávat nějaké ty mlsky, aby vás brali lépe
      * dát na plot něco neprůhledného – rákos, apod
      * být tam co nejčastěji aby si psi zvykli
      * v nejkrajnějším případě pohrozit sousedům stížností na obecním úřadě

      1. Tam to nejde (tj. to přehození záhonů), zahrada je už tak udělaná z minula (v tomhle rozvržení je víc než 30 let, sousedi jsou tam noví, my ne, zahrada patří naší rodině od roku ’77, jen my tam začli chodit až teď). No, v důsledku bychom se i na nějaké ty záhony vybodli, nejsme žádní zahradníci, pěstovat nemusíme (a neumíme) nic, horší je, že vedle jejich pozemku máme i chatu a posezení, to se „přesadit“ nedá.
        No, vyzkoušíme všechny výše navržené možnosti a uvidíme.

    2. Jestliže se sousedy není řeč, pravděpodobně budete muset konat vy. Navrhuji přestěhovat plánované záhonky od společného plotu a plot zazelenit. Pro psy nebudete tak nápadní a časem vás snad akceptují.

      Vím jak je nespravedlivé, že rešení musíte hledat vy, ale at je to jak chce, spravedlnost JE slepá. Pokud se toho nechopíte sami, budete na zahradu přicházet se staženým žaludkem a ničit si nervy. To by byla škoda!

      Přeji… no at to dobře dopadne, at najdete východisko.

    3. Já se jen divím, že to štěkání nevadí i těm majitelům..musí to slyšet také… ale napřed bych to zkusila po dobrým…prostě zazvonit a vysvětlit, že se nemusíte kámošit s nima, pokud nebudou mít zájem,ale se psama, aby se nenervovali a neštěkali,když tam budete Vy….

    4. Taky bych se přimlouval za zneprůhlednění plotu, alespoň než si na sebe všechny zúčastněné strany zvyknou. Buď rozšířit záhonek o něco vyššího a zeleného, nebo před plot postavit lehkou oporu a tu nechat popnout – popínavky mají tu výhodu, že většinou rychle rostou (pokud si nevyberete břečťan :-) )a když utrpí nějakou úhonu, dají se snadno nahradit.

      1. To jsem zapomněla, plot už z větší části „zneprůhledněný“ je, z jejich strany jakousi rohoží (do které ale pejskové pilně vykousali hromadu děr a už je tam více méně na ozdobu), z naší strany v těch nejkrizovějších místech – cca 15-20 metrů kolem chaty – velkými tůjemi, ale bohužel to nestačí, zhruba spodních 40-50 metrů a zhruba horních 60 metrů je volných (společnou hranici pozemku máme tak 400 metrů dlouhou), popínavky na ten řev a skákání určitě nepomůžou, ale v plánu je máme taky.
        Jo a sousedům to nevadí, zavřou se do domu (i okna mívají zavřená) a venku nechají psy osudu.
        Dopoledne jsem mluvila s další sousedkou, co má zahradu vedle nás, a prý je to neřešitelné, sousedům se snažili po dobrém domluvit už víckrát – a nic. No, uvidíme, naděje umírá poslední, pořád věřím ve smírné řešení.

        1. Aido, uznávám, že sto metrů popínavek je trochu nad mou představivost. Nikdy jsem nebyl latifundista :-)

          1. No, my taky ne. Uvidíme, snad to dobře dopadne, pořád v to věřím.
            P.S. Jenom se kaju a sypu si popel na hlavu, s těmi čísly jsem o dost přestřelila, při opětovném pročtení svého příspěvku jsem si to znova přepočítala a délka společné hranice pozemku je o hodně menší, omlouvám se za mystifikaci, jsem holt rozený matematik, ach jo…

        2. Většina psů lze „ochodit“ – tudíž si zvyknou. Doporučuji je krmit (třeba piškoty, minikousky sýra)- sice se to ve slušné psí společnosti nedělá (kvůli otravám se namají učit brát od nikoho nic) ale když majitelé s vámi vůbec nespolupracují… Psy nejprve naučit na ňamky a pak občas krmit, ale jen, pokud jsou v klidu. Cílem je, aby Vy jste se nebáli (jste nepsí a asi se jich bojíte – jinak byste si je umravnili i přes plot, pes autoritu a vážně míněný nesouhlas je schopen akceptovat. Vy pro ně nejste cizí, vídají vás pravidelně) a aby se psi na vás vlastně těšili… Hodná teta se každému psisku hodí (chuckle)
          Beta u plotu řve děsivě – ale sousedy z obou stran plotu bere a neřve na ně. Ale je fakt, že když to zkoušela, přiletěla hned facka…

            1. to je úplně jiný štěkot… A dá se lehce ukočírovat. Přeci ňamky jsou za klid… takže štěkotem se vyřvat nedají. Spíš vykníkat – a to je teda taky blbej zvuk (chuckle)

  12. Nojo, pěkné – myslím, že tloustnu jenom tím čtením!

    Já se dnes přidám k těm, kteří poslali vzpomínku na své miláčky za duhou – v úterý to bude rok, co jsme pohřbili naši kočičku Káču. Ještě pořád to bolí, i když jedenáct měsíců stará Tessynka nás už dobře vychovává…

    1. Ano, má svátek i když s tvrdým y ;) . Ale bohužel není přítomna, až po neděli. I tak
      (f) všecko nejlepším Ivetám i Yvetám (f) .

    2. Jovásku,prosím tě písni mi na mail…za můj nick dej jen zavináč a dopiš seznam.cz
      děkuju

  13. Cha – ještě že jsem si špagety s červenou vomajdou naplánovala na sobotu, nemusím slintat zbytečně!
    A už se na ně těším.
    Masové frikadellen z Němec neznám, dělám si masové knedlíčky doma sama (je to vosíračka, to tedy ano, ale co by pro sebe mlsalové neudělali) a ke špagetám jsou opravdu výtečné, jen mne tam zaráží ten kmín…

      1. Vy se máte, ale já mám chuť propucnout ledničku v deset večer … a jak na potvoru tam LJ zrovna dodává proviant, takže by bylo co zblajznout … :( :D

  14. Tak včera večer mne ničil Pohlreich lasagnema a dneska Borek a hned po ránu….(headbang) v deset večer jsme jíst nechtěla,ač slin jsem měla plnou hubu a dneska mám k snídani kafe, dalamánek a rajče… za co? za co? za co? ;(

    1. Jo, Rputi, taky asi kořením míň, ale Borka bych za to nebil :D , ono to koření je hodně síla zvyku a možná že některé moje kombinace by zase povytáhly obočí jemu… Můj milovaný muškátový oříšek (pokud možno v kombinaci s chilli papričkami) by asi taky v lecčems být nemusel. Ale je…je… :-)

      1. No, koření tam moc není, a kdo je nechce nechávat v omáčce a mixovat s ní, stačí je zabalit do kousku gázy a po uvaření vyndat. Ovšem ten kmín bych tam nedávala taky, nanejvýš římský a jen malou špetku (ale to už by chytlo spíš orientální nádech, že).
        P.S. Místo oříšku dávám radši květ, ale jen do bílých omáček a polévek a jen trošku, do červených ne. A trocha chilli nezaškodí v jakémkoli množství. ;-)

  15. hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    ňám ňam špagetky :P To my rádi. Jen raději s hovězím, než s mletou „náhražkou“ (chuckle)

    Dneska je to už sedm let, co odešel za Duhu pan pes – Xerxes Bonoda. To byla na rozdíl od Kosatky dravé normální německá doga… (wave)

    1. Dnešní den je pro nás obě smutnej milá Xerxová, Tvůj Xerxes i můj Šarik šli po Duhovým mostě ve stejný den i rok…. (u) (rose2)

    2. Není to i 7 let, co se narodila kosatka dravá Beta? Myslím, žes psala, že se narodila asi den nebo dva před nebo poté, co Xerxes odešel?
      Nojo, jetí to. Já v tom blázinci (připravujeme se v práci k akreditaci) zapomněla oznámit, že Ája (ailas Ike z Vlčích luk) přešla oficiálně mezi veterány – to jest dovršila 8 let. Sice pokulhává na přední nohu, ale nechali jsme zrentgenovat kde co a klouby má jako mladice, naprosto nez artrózy. Takže to musí být něco se svalem nebo šlachou. Je fakt, že to celkem rozchodí, ale když vycházíme, připadám si jak tyran, chudálk pes pajdá. Pak uvidí něco zajímavého a pádí naprosto plynule (no trochu ztuhlá proti mladým je). Jinak se těší plnému zdraví.
      Další hlásání. Derče zase haraší v kořenáči po hárání (zase je nepoužitelná, ale nemá falešku, jen prázdno v hlavě). Voda se nás osobně nedotkla (a města jen místně a ne tolik). A opadává (snad nezačne zase pršet, zem je nacucaná). Myslím na mardy a lidi ohrožené nebo zasažené povodněmi. Pokud budeme někomu pomáhat, připojíme se.

  16. Aah, druhý článek o jídle během dvou dní :-D
    A vidíš? Já na první kouknuti název přeložila jako dublinské špagety s rozplácnutou kukuřici :-D to jsme my techničani

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN