MLSOTNÍK: Whisky na schodech – Rôti de porc avec choucroute et de’boullettes

Logo_BorekNe dosti na tom, že tě, vážený čtenáři, otravuju francouzskými názvy prostých jídel, ještě navíc se chystám popsati zde přípravu jednoho ze stěžejních pokrmů české kuchyně, (zástupec mladé generace by jistojistě řekl „vlajkové lodi”, či, nedejbože, „pilotního jídla”), a to naší milé vepřové pečínky se zelím a houskovým, nebo lépe bramborovým knedlíčkem.

 

Francouzština je nejnádhernějším, hned po češtině, evropským jazykem a názvy jídel vyvedené ve francouzštině evokují nevšední kulinářské zážitky. Navíc francouzský název jakéhokoli jídla povznáší mé hochštaplerství na feudální úroveň a dodává mému psaní přídech světovosti, ne-li aspoň evropanství.

Laskavý čtenář chápe a s úsměvem promíjí, kdežto morous či hnidopich, který nemá rád psy, nechápe, nepromíjí a jí jen jídla popsaná srozumitelně, chutnající sterilně a jistojistě je pojídá v buffetu ve stoje. Ať mu slouží ku zdraví a ať s vrozeným škarohlídstvím tento spisek odloží a vrátí se ke čtení poslední stránky novin.

My, kteří milujeme radosti života a od jednoho jídla ke druhému hledíme s úsměvem v napjatém očekávání, víme co je v životě důležité a nic nás jen tak nezaskočí. Proto zanechám zbytečných plků a rovnou pospíším k dalšímu vyprávění o radostech vaření, radostech psích i lidských a radosti vůbec.

 

Při jedné ze psích procházek po břehu dublinského Grand Canal, se mě má předobrá žena zeptala, zda vím na co má už dlouho chuť a co jsme už dlouho k nedělnímu obědu neměli. „To skutečně netuším.” odvětil jsem, jat neblahou předtuchou sysifovského úkolu uvařit přinejmenším svíčkovou a houskové knedlíky, polévku s játrovými knedlíčky a nadívané husí krky mákem a slavičími jazýčky.

„Prase!” vece šťastně má rozmilá žena a já s údivem zjišťuji, že má vlastně pravdu, vepřovou jsme skutečně už nějaký čas zanedbávali. „Dobrá, vyrazíme za Garrym, třeba to naše plecko bude mít.”. Tím naším pleckem myslím zhruba pětikilový kus vepřové plece i s částí nohy, kterou nám náš řezník přenechává za velice solidní cenu, protože ho neobtěžuji prosbami o vykostění a zbavení kůže.

Ihned tedy zajedeme do village, kde nám Garry opravdu přes pult podává nádherný kus masa, bez smlouvání platíme a s myšlenkou na voňavou pečínku v hlavách, vyrážíme zpět k domovu.

 

Whisky nás netrpělivě vyhlíží zpoza stolu, umístěného před oknem, a než stačíme odemknout, už vyluzuje známé zvuky zvířete mučeného nesnesitelnou touhou spatřit co nejdříve páníčky. Víme samozřejmě, že netouží ani zdaleka tak po nás, jako po pokladech, které se skrývají v tašce mnou nesené. Na okamžik ji položím na podlahu, aby mohl přivonět, a hned ji musím zase zvednout, protože ta lítá šelma už už dosahuje vyceněnými zuby na ukryté prasátko.

„Ani nápad, prcku” uklidňuji psisko a s příslibem podání kousků odřezků utíkám do kuchyně. Whisky stepuje jako Fred Astair, zpívá jako Yma Sumac a olizuje se jako lev před spořádáním celé zebry. Položí se na přední packy, zatímco zadní vytrčí do polohy „už-mě netrap-s-tím-masem”, vrtí ocáskem a znovu vyluzuje zvuky, které by spíš slušely roztoužené kočce.

„Však se dočkáš, nejdřív to musím rozbourat a vykostit, trumbero” říkám mu s úsměvem, neboť není větší radosti, než jakou nám poskytuje inteligentní rozhovor se psem. „Kňouk!” odpovídá po psím způsobu a zaujímá strategické postavení na schodech, co nejblíže u mé hlavy, aby mu neunikl jediný řez, jediný můj pohyb.

 

Když přejíždím ostří svého sabatieru ocílkou, pohybuje hlavou sem tam a nahlas polyká sliny, přímo u mého ucha, což mne dohání k šílenství, leč nedbám a snažím se být laskavý.

Nejprve svižně oddělím přední nohu v kloubu od zbytku plece, tu ponechám v celku na ovar a židovskou polévku; dobroty, o nichž si povíme později. Poté se pouštím do vykostění plece, dá to trochu práci, ale vyplatí se, protože tím získám kost na vývar a dva druhy masa pro přípravu různých dobrot.

Od tmavě červeného, libového svalu, odkrajuji ostatní, na pohled nepříliš vzhledné, prorostlejší maso, které použiju na pečínku, a z toho usměvavého špalku nakrájím desítku steaků pro pozdější využití, a už teď se těším na naložené vepřové přírodní řízečky. Leč zpět k pečeni.

 

Ale smůla – nemohu pokračovati, neb Whisky se vehementně dožaduje kousků masíčka odkrojených od těch řízků, a tak nelze jinak než mu aspoň část naservírovat do nedočkavé tlamičky. První tři zhltne okamžitě, pak dostane kousek i s tou tuhou kůží a nastává proces žvýkání, žmoulání a mlaskání, jak když armáda mašíruje bažinou. Polkne hlasitě, jako hroch, položí mordu na přední tlapky a jedním okem čtverácky vykukuje přes okraj schodů s výrazem „tak-už-dělej-těším-se-na-další”.

Nakrájené řízečky uložím do mrazničky a pokračuji v přípravě pečeně tím, že položím maso kůží vzhůru a ten bledý kruponek ozdobím podélnými a příčnými řezy, aby vznikla mřížka. Ta umožní sádlu vespod lepší vypečení, zachytí sůl, česnek a kmín a hlavně způsobí masivní slinotvorbu už v momentě, kdy se začíná péci. Ale nepředbíhejmež!

Milovaná, předobrá žena ruče loupe cibuli. Té potřebuji přinejmenším tolik, kolik je polovina váhy masa, takže větší přehršel. Na hluboké pánvi se rozpouští sádlíčko, se kterým nikterak nešetřím u vědomí, jak báječně chutná na chlebu, vypečené, se šťávou z masa. Nahrubo nakrájenou cibuli osmažím do hněda, zaliju vývarem a nechám vařit. Než se vzdorná cibulička usmaží, nasolím maso ze všech stran a připravím si hrst česneku, nakrájeného na jemné plátky. Čím víc, tím lépe!

 

Trouba se nám už rozpaluje a nadchází veledůležitá fáze přípravy, kterou je kořenění. Do pekáče liju hnědavou cibulovou omáčku, posypávám dvěma třetinami česneku, přidávám kmín, celý pepř, nové koření, šalvěj, tymián, bazalku, dobromysl a špetičku muškátu pro zlehčení vůně. Do této kořeněné směsi položím připravenou pečínku jak mimi do kolébky a svrchu přikrývám znovu kmínem, česnekem a čerstvě mletým pepřem.

„Voilà!” zvolám, až sebou Whisky na schodišti trhne a setře mě rozčileným pohledem. Z otevřené trouby dýchne vlna horka, do nějž rychle zasunu přiklopený pekáč s tou dobrotou a zavřu s rezolutním klapnutím.

Nechám vepřovou v troubě, přiklopenou vrchním pekáčem, necelou půlhodinku dusit, pak odstraním pokličku, podleju horkým vývarem, a na menším plameni peču za stálého dozoru, podlévání, polévání, odhánění psa, aby si nespálil čumec, povzbuzování chuti chladivým belgickým pivečkem, nasávání vůně a nedočkavým sledováním barvy pečící se kůžičky, až k naprosté dokonalosti.

 

Bramborové knedlíčky se pomalu vaří na plotně, z gramofonu se line melodie Vivaldiho Čtyř ročních období a já mohu konečně vypnout troubu a naposledy polít tu laskominu šťávou, nabíranou pěkně ze dna pekáčku. Knedlíky krájené postaru nití se na teplých talířích vyjímají skvěle, kysané zelí, dušené na cibulce s rajčátkem a trochou pepře z města Cayenne, voní a já přidávám na talíře plátky té skvělé pečínky, polívám šťávou v níž se báječně snoubí aroma česneku s kmínem a kořením.

 

První sousto masa na vidličce, spolu s kouskem bramborového knedlíčku a zelí, křupavě se rozplývá v ústech a pak už jen: „Mmmmmm…ááááá…úúúhmmmm”, možná, že by to už stačilo, ale kdeže! Teprve zapití toho sousta chladným světlým ležákem korunuje požitek. Tak se má jíst, tak se má užívat těch darů. Staří Čechové věděli co je dobré!

Tak dobrou chuť a ať slouží ku zdraví!

 

0524bor1

 

(K přípravě této klasické miniatury není třeba mnoho: postačí pořádný kus vepřového plecka nebo krkovičky ponechané s kůží, černé i bílé koření, bylinky, spousta česneku a cibule, větší kus sádla, aby zbylo zítra na chleba, nezapomenu na kmín a trošku muškátu, vývar na podlévání, dobrou troubu, přítomnost spřízněných duší, pro které s radostí vařím, pes, aby se nevyhazovaly odřezky a bylo veselo. Tichá, nevtíravá hudbička a studené pivo.)

 

PS: O přípravě příloh, jako jsou bramborové knedlíčky a dušené zelí chocroute se zmíním jinde, je to na delší, dobrodružné vyprávění o tom, jak český gourmand v Irské zemi k bramborovým knedlíkům přišel.

 

Aktualizováno: 23.5.2013 — 21:03

136 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A jeden maly OTik: Mam v Columbii kamaradku, Cesku, pani, ktera odesla z Ceskoslovenska v r. 1947 na studium do Francie a holt se pak uz nevratila. Je ji skoro 89 let, je s ni dost sranda a mluvi velmi dobre cesky, ale tu a tam ji to uz prece jenom zadrhne. A tuhle mne strasne rozesmala. Ani jsme se nebavily o vareni, spis jako o domacnosti. A povidala, ze jeji syn nekdy bejkuje pomalu, a nekdy zas bejkuje rychle… Nez mi to doslo, tak jsem valila oci. Ona si pujcila angl. slovo bake (vyslov bejk), tedy pect, a krasne si ho odcasovala.

    1. S počeštěnými švédskými slovy nastane taky legrace.

      Eva Lindenkranc (překládala a to i Havlovy hry) tu žila už dlouho když jsme my dorazili v roce 1968. Byla rozvedená a starala se o synka. A jednou nám rozčíleně sdělovala že chlapci ukradli ve škole nové drahé rukavice když on se právě dušoval. (chuckle)

      Sprcha je tady „en dusch“ a sprchovat se tedy říká „duscha“, čti duša. A milá Eva tomu slovu dala jen český tvar. Už je Eva dávno za Duhovým mostem, kouření ji způsobilo ošklivou smrt.

      1. Napsala jsem špatně Evino příjmení. Lindekrantz. Byla provdaná za nějakého zdejšího sochaře, nevím kterého.

  2. Mily Borku, to se to zas cetlo. (makeup) – ten je olizovaci. V nasledne diskuzi se ukazalo, ze je veprova pecene a pak je vepro, zelo, knedlo. To druhe delam opravdu tradicne – cesnek, hodne kminu, sul. Bez cibule. Ale pak je prece skala peceni, ktere nemusi nutne byt prostonarodni klenot ceske kuchyne. A tam si pak cpu, co mne napadne. Mam moc rada, kdyz se plecko pece velmi pomalu, tak treba pet hodin, pod poklickou, az se uplne rozpada od vidlicky a zustane pritom prevelice stavnate. Ono to pak skoro vypada jak jizanske bar-b-que, zesladne, cili dokoncit krapkou kvalitniho octu nebo citronu. Varianty temer nekonecne a fantazie si vyhraje. No ale k tomu bych zase knedlik a zeli nedavala. Toz tak. :)

  3. Milá Jany, Janičky, JoVáskové, Jenny, Io, Lásková a i vy všechny jinak utajené, přeju všechno nejlepší ke svátku! Hodně radosti a příjemných překvapení, včetne skvělé sváteční večeře :D (inlove) (f) (rose1) (party) (sun)

  4. Milý Borku, zrovna do vepřové pečeně (peču všechna masa v těžkém litinovém hrnci a ještě těžší pokličkou :) ) bych asi tymián a spol nedala, protože já to mám zafixované jen se solí a kmínem. Ale proč to nezkusit? :P (ten je olizovací!) Já, co tady píšeš recepty, jsem začala mnohem víc používat tymián a rozmarýn a jak to některým jídlům sluší :D

    Knedlíky se u nás jedí málo a s nevelkým nadšení, takjednou za čas koupím knedlík dubenecký nebo jaroměřský – oba jsou dobré, nevypadají ani nechutnají jako polystyrén a mají ďurky po dvoubodci (chuckle)

    1. Mila Dede, jak rikal taticek – Nebat se a zkouset i jiny varianty
      ;) , kombinuju a komponuju s rozmyslem a vyzkouseny veci se snazim neumele popsat, hlavne jde o zabavu a pak taky o dobry pocit s plnym briskem laskominy.
      (wave)

  5. Kde je Rozverníček ??
    Já to nemám zapotřebí se takhle nervovat, já jsem nikomu nic neudělala, já mám nárok na Rozverníček.
    Já bez něj neusnu, když tak až k ránu a to se mi zdají samý hovadiny.
    JoVo, prosím !!!

    1. Vono je to Anežko s tím spaním někdy vopravdu těžký.
      To taky chudák pan Gittleman nemohl spát.
      Žádná pilulka od lékařů, žádná přátelská rada jeho nespavosti nepomohla. Pan Gittleman vypadal vyzáble, kost a kůže, oči vpadlé, až mu jednoho dne jeho společník, pan Feigenbaum, řekl: „Hochu drahý, ty skončíš v blázinci.“
      „A co mám dělat?“ bědoval Gittleman. „Piju na noc horké mléko, dávám si horkou lázeň, pouštím si uklidňující hudbu – co pilulek mi už doktoři předepsali, a všecko je k ničemu…“ „A což takhle počítat ovce? To je jeden z nejstarších prostředků…“ Gittleman se chytil za hlavu: „Že mne to nenapadlo! Tys mi asi zachránil život! Dnes v noci s tím začnu,
      a kdybych měl těch ovcí napočítat deset tisíc,
      to by v tom byl čert, abych neusnul!“
      Druhý den ráno, jakmile se Gittleman objevil ve dveřích, Feigenbaum na něho vybafnul: „Tak co, pomohlo to?“
      „Vůbec ne,“ zaúpěl Gittleman. „Počítal jsem ovce.
      Co já jich napočítal! Dva tisíce jsem jich
      spočítal, a nic, žádná únava. Pak jsem ty ovce začal sčítat, jednu po druhé, dva tisíce ovcí, a pořád jsem byl vzhůru. Pak jsem dostal nápad a ušil jsem dva tisíce pánských svrchníků. Co tobě budu vykládat, jaká je to dřina, ušít dva tisíce svrchníků! A to mě tak vyčerpalo, že jsem už prakticky chrápal – a pak se stala ta hrozná věc.“ „Co se stalo?“ „Do rána jsem neusnul samou starostí, kde seženu klot na dva tisíce podšívek!“

  6. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Paní Šťastná se ptá muže: „Pepo, budeš jíst tu polívku?
    Jestli ne, přidám tam maso a dám ji psovi!“

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer,
    hezké sny a pánům doporučuji,
    aby si dávali pozor na to, co jim ženy vaří! (coffee)

    1. Jéééé tak teď jsem z toho úplně pitomá.
      Esli jsem to přehlídla, nebo jsme psali současně. Ale to je jedno.JoVo, tady je taková zima, že si to vůbec neumíš představit. A kdo za to mnůže ?? Samosebou nikdo!! Nikdo se k tomu nehlásí.
      JoVo je todlecnto vůbec možný ??

      1. Jó, Anežko ta zima potvrzuje, slova našeho bývalého prezidenta,že globální oteplování neexistuje! (whew)

      2. Tady je taky zima, Anežko. Ty se ale máš, můžeš zaskočit za panem kapitánem na pravý námořnický grog, to Tě zahřeje. Já tu ale žádného kapitána po ruce nemám. :(

        Jovásku, to snad ani není vtip, to je ze života! (chuckle)

        Janičko Jovásková z krajkového světa (h), přeju Ti všechno nejlepší k svátku. (f)

        1. (wave) Vave, děkuji za přáníčko. S tím krajkovým světem je to trochu horší (whew) , ale na kytky ještě koukám shora. :x

  7. Díkuji za svátková přání a vysílám gratulace i všem jmenovkyním a že jich tu je. :* (rose1)

    V pondělí jdu na pohovor a je to místo takové, že lepší bych na závěr kariéry nevydumala, tak proto ty palce. Pročež jsem si k svátku pořídila přednostně výpis z rejstříku a sváteční hazuku.

    No a na závěr pátku a začátek víkendu musím nějaké OT, váhala jsem mezi sloníky a tygříky, ale Richard chrabrý otec zvítězil:

    http://youtu.be/4L1UJG3cQIE

    1. Laskova, budu posilat tvym smerem intenzivni pozitivni vlny. To by bylo, aby to nevyslo! (y) Ono se to lehce rekne, ale nenervuj se presprilis.

      1. Nenervuju se, pilně se učím ode všeho něco, ale vím už teď, že u pohovoru budou sedět lidé, kterým se můj životopis nelíbí. Takže zás ták si to nemaluju… :-)

    2. Přeji k svátku vše nejlepší, a hlavně držím palečky na ten pohovor! (y)(y)(y) A životopis že se nelíbí, na to nedbej, ono někdy je nakonec vše jinak… Tak v pondělí držím!!!

  8. Ještě dodatečně všem přítomným i mírně zabukózním Janám přeju všechno nejlepší, štěstí, zdraví, spokojenost a radost (no aspoň od každýho kousek, žeáno) (inlove) (rese1) !

  9. Děkuji všem za přání k jmeninám a přeji všem ostatním Janám, Jenkám, Janičkám,Johankám a jak Vám doma říkají, všechno nej,nej,nej,nej a hlavně to zdraví a aspoň kapku toho po… , štěsíčka. (inlově) (d) (f) (wave)

    1. To jsem netušila, kolik nás tu je. Milé Jany a Janičky, všechno nejlepší k svátku! Doufám, že jste si ho užily co nejlépe.

  10. Tak tentokráte jsem to udělala mazaně. Vidím Borka a mažu se najíst. Udělala jsem si pěkně na prkénko samé dobrůtky a otevřela víno. Pak jsem se teprve nechala unášet na vlně skvělé pečeně, aniž bych slintala jak…. , však vy víte kdo. (8)
    Óóó, cibulka, tu oblibuji velmi,pěkně do zlatova,hmhm, toto voní. Přednosta je cibulový král, nejenže ji miluje ale i krájí, hodnej kluk. (toivo)
    Borku, díky,Whisky se u Vás dobře nasadil, pejskův ráj to napohled a na počmuch. (chuckle) (wave)

    1. Diky Jenny, Whiskymu to samozrejme vyridim, az ho pusti momentalni spacci amok, prohani je a rve jako tur, ze se mu dovolujou prochazet po JEHO zahradce…jeci i na tu rodinku co si udelala hnizdo v okapu, ma chudak starosti :)

  11. Dede, jak jsi na tom s články ?? Mám napsat kratičké dnešní Jizerky i s mojí „koupelí“ v Jizerce ?? (rofl) Bylo teplo – celých 7 stupňů, takže pohodička pohoda (chuckle)
    Pokud máš frontu – popíšu stručně zde (wave)
    PS – chtěla jsem v tu chvíli Betu zabít, ale nezabila… Aby si to někdo špatně nevysvětlil – je zcela v pohodě, užila si výlet, od počátku až do konce byla nadšená a spokojená…

  12. Zajímavá obměna české klasiky s tou cibulí, možná to s ní někdy zkusím. Dávám kvanta cibule do guláše a pak už nemusím ničím zahušťovat. A nezklamal jste, Borku, ani tentokrát, rajčátko v zelí jsem postřehla! :)

    Všem našim „velkým“ Janám a taky Janičce od jiného Honzy k svátku všechno nejlepší a hodně radosti, ať se vám (nejen) dnešní den vydaří! (rose1)

    1. Já cibuli jo, ale nevařenou, přidávám prostě do pekáče čtvrtky nebo tak něco…
      Hlad!!!!!!!!!!!!!!!

  13. Prosím dávejte ty recepty na zelí české,zelí moravské, knedlíky peříčkové a přesné i karlovarské a buchtové,recept na červenou řepu do Kuchařského koutku na Hady!!! PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM.

    1. I ty hubo mlsná (rofl) . Ode mě tam nic nebude, já i ty knedle dělám od oka. Jedinou věcí, kdy vážím suroviny jsou bábovky a vánoční cukroví.

      1. Přesně tak, já dělám peříčka od oka, z polohrubé mouky, mléka, vejce, vyběhlého droždí, samosebou sůl a do kvásku trochu cukru. Tešto nesmí být moc hutné. Vaří se 15-20 minut, hodně vyběhnou ve vodě. A je tam zrada v tom, že když taháš jeden knedl ven, druhý musíš hned přikrýt ve vodě, aby se nesrazil. Hrozně rychle propíchat vytažený a šup s druhým ven a zase rychle propíchat. Půlku várky jsem obvykle zmrazila na příště a po rozmrazení peříčka zůstávají peříčky a přitom to nejsou blemty.

        1. Knedl houskový nerada a tudíž se nestydím koupit. Ovšem bramborovej, to je něco jinýho, ten udělám s láskou (čti: užírám ještě syrovej) :* .

    2. SHARKO, KDYSI JSEM DALA NA STARÝ ZVÍŘETNÍ VELIKÉ MNOŽSTVÍ NEJRŮZNĚJŠÍCH KNEDLÍ. PŘESNĚ ZVÁŽENÉ MNOŽSTVÍ TÉŽ POPIS ÚPOSTUPU JEJICH ZHOTOVENÍ BYL NAPSÁN PRO MOU DCERU, TEHDY ZAPŘISÁHLOU ODPŮRKYNI JAKÉHO KOLI VAŘENÍ, TEDY PRO,ÚPLNÉ KUCHAŘSKÉ NEUMĚTELY A „VAŘÍCÍ UCHA“. ZKUS DOHLEDAT JEŠTĚ NA STARÉM ZVÍŘETNICKÉM MLSOTNÍKU NA LIDOVKÁCH, PROTOŽE JÁ DÁT ODKAZ NEUMÍM. MYSLÍM, ŽE SE TO JMENOVALO „KNEDLE POKAŽDÉ JINAK“ O STATNÍ JSOU MNOHEM ŠIKOVNĚJŠÍ, TAKŽE ODKAZ TU JISTĚ ZA CHVÍLI BUDE.

  14. Milý Borku, četlo se to jako vždy krásně. Nejradši dělám vepřovou pečeni z karé, tj. celé vepřové kotlety bez kosti – je to takový pěkný válec. Večer před dnem pečení vetřu speciální sůl – je to od Kotány a jmenuje se křehké maso (tenhle typ jsem dostala na kurzu vaření, aby bylo maso extra měkké) a pak posypu kořením opět od Kotány a to se jmenuje – hle jak objevné – vepřeová pečeně :D Válec masa obalený v soli a koření pak nechám přes noc v pekáčku pod fólií. Druhý den pak roztopím troubu na 280°C, v tom peču 20 minut, dalších 30 minut na 150 °C a pak dotáhnu dalších 30 minut jen na 90 °C. Ještě za tepla nakrájím na tenké plátky. Podáváme teplé nebo i studené návštěvě (miluju češtinu), s chlebem a hořticí (nejlepší ale francouzkou začky Maille typu au Miel neboli s medem). Další možnost zabalit pak do vrapů s rajčaty, salátem a dresinkem…

  15. Všem spoluJanám všechno nej! (f) (sun) (f)

    Dneska jsme měli katedrovou slezinu a je nás sice pět a půl, ale když se zavolá Jano, tak se otočí půlka katedry.
    Takže máme přezdívky a normálně jima tak na sebe voláme. :-D
    Například jsem tak byla paní profesorkou vyzvána, že se mám nechat jít vyzkoušet. :-) Na jméno neslyším, jelikož vedle mě sedí tři další, dvě zprava a jedna zleva, slyším na přezdívku…

    1. Taky bych jedla a jedla, jak je to krásně vypsáno :)

      Hrnečky jsou božíííí, až je mě mrzí, že žádný nemám :)

      1. Az ted koukam, ze me pocitadlo zaprelo, to jsem byla ja :))
        A hrnky jsou fakt paradni, ted se jen muzu tlouct do kebule, ze jsem je minula :)

    2. jéééééé, já už se na něj těším, na hrneček… a taky na pamětní list, a taky na jmenovku… ó, já se mám!!! (h) (h) (h)

  16. Už jsem psala ráno, ale sežralo mi to a nebyl čas na opravu. Zatím se dole hezky rozjela debata knedlíková. No já jsem si přečetla opravdu z důvodu krásného čtení, protože klasické vepřoknedlozelo mi vyvolává vrhací reflex, nikdy jsem nevařila a nevařím. Pečenou krůtu s česnekem, cibulí, solí a kmínem klidně, ještě pod ni dám kousek sádla, tak nevím, jsem nějaká vadná. Ale s těma ingrediencema bych šetřila, já mám raději jednodušší chutě. Je to možná nemoc z povalování, nevím.

  17. Ách, tady se dneska zase ž…ee papá na vysoké úrovni. Pak mám zhubnout při takové pééézii. Mňam.
    A abych nezapomněla: Všem Janám (a že jich tu je, známých i utajených (inlove) přeju pevné zdraví, hodně radosti v životě a splnění tří přání (to každé extra). (f) (f) (f)

  18. 1,všetkým oslávenkyniam všetko najlepšie prajem/ je ich tu veľa,o niektorých ani neviem-tak všetkým/
    2.Betuláskovej palce budem držať-len mi nejak ušlo,k čomu.Dohľadám.
    3.Ach to bola poézia-to jedlo!! Aj tu sa zozimilo a bravčové pečené považujem za „zimné“ jedlo-tak zajtra bude.Knedlíky kupujem/ nebite ma-fakt kupujem/Možno zajtra urobím teda tie zemiakové,alebo žeby lokše?premyslim/Dusenú kapustu/zelí/ doma robíme len dusenú a s troškou karamelu a korenia.som zvedava na Borkovu.Z duše neznáašam tú s múkou blancavú-takú robí sestra.No už je to Češka.
    4.Borku a Whiskyste moja krvná skupina,moc a moc ďakujem.Merci.(To aby som nebola taký degeš,ale svetáčka

    1. :D …diky mila Verenko, vase slovenstina mne vztycky potesi, narodil jsem se v Bratislave, kde jsem zil asi osm hodin a pak jsem byl nemilosrdne zavlecen do Cech. Takze odtud patrne naklonost k poetice slovenskeho jazyka. S tim zelim s moukou mate pravdu…v moravskeme finale vypada s prominutim trochu jako…eee…ale ne! Nebudem si kazit chut! :p

    2. Do českého zelí mouka nepatří! To je moravský vynález. Bohužel českými kulinářskými zázraky v provozovnách veřejného stravování dovedený do dokonalosti, protože pak ke knedlíku stačí půl hrnku vody, lžíce mouky a tři vlákna zelí a můžeme servírovat. Brrr

  19. Ještě OT pro WWW. Člověčiny se živelně šíří severozápadními Sudety a obvykle kdo nakouknul, odtrhnout se nemohl a honem přeposílal dál (možná dílem ze škodolibosti, aby měl i někdo další nabouranou pracmorálku). Pravděpodobně lidi zdejší ocení to báječné psaní ještě víc než vnitrozemci. Takže zprostředkovávám poděkování spokojených čtenářů!

    1. moc mě mrzí, že jsem hlavně vzpomínky na dětství a německočeská kamarádství nestihla dát přečíst sousedce „Uli“ Umřela loni… Na svá školní léta nevzpomínala vůbec ráda – jediné německé dítě ve třídě plné přistěhovaleckých „nových“ spolužáků (ona neuměla ani slovo česky). Parchant bez táty – rodiče měli domluvený termín svatby, ale on šel do koncentráku (byl německý protifašista) – dřív, než se stihli vzít. A Uli už byla na cestě. Všichni příbuzní pak odsunuti (jen její maminka nesměla jít do odsunu – byla takzvaně nepostradatelná pro fabriku) … kdo nezažil, asi těžko pochopí…
      Domy a lidi tady všude kolem nás mají různou historii

  20. Nojo, Borku. Krom morousů a hnidopichů by se našla přinejmenším ještě jedna kategorie, a to kulinářský lenoch. Musí už bejt mlsná hodně úporná, abych si zapatlala kastrol. Obvykle vystačím s nožem a prkýnkem, skývu zakrojím a spokojeně přikusuju gurmetskou poezii v próze jako kupř. Whiskyho na schodech. Takovej teoretickej epikurejec (chuckle) .
    Dlužno však dodat, že takto podané recepty jsou prudce infekční! Dík! (y) :)

    1. Epikurejstvi theoreticke jsem taky pestoval v dobach pred mou laskavou zenou, ktera rada papa a jen dobre papu :)
      Aspon ze se mi dari vam u toho prkynka s uherakem ty chvile zprijemnit.

  21. Borku, díky za krásně napsané „vařící“ povídání. Vepřové maso příliš často nevařím, jelikož mám pro kousek masa( a nejen toho vepřového) dost dalekou cestu. V „díře po granátu“, kde nyní žiju (a ani v nejbližším okolí) , není žádné řeznictví. A kupovat předražené maso balíčkové, u kterého není vůbec vidět, co vlastně kupuju, se mi fakt nechce.

    A nyní si dovolím odbočit a připomenout všem pajdalům, revmatikům a dalším nešťastníkům, co maj klouby bolavé , aby si vzpomněli na TOJEFUKOVO MAZÁNÍ),na nějž byl vyvěšený recept velmi dlouho na hadopasech . Je třeba jen sehnat mořskou cibuli, které mám velký přebytek( jelikož stále odnožuje a tvoří další a další cibule ,takže se už nevejde do květníku) a taky několik ještě docela měkkých nových výhonků jedle bělokoré. Jedle rostou skoro před okny na našem panelákovém sídlišti a mořské cibule taky shánět nemusím. A potřebný a dost silný koncentrát kafru v lihu, se dá sehnat v každé lékárně. Kdo nezná, tady je recept na výrobu mazání, který jsem si dobře uložila,protože mazání každoročně vytvářím pro svého Jiřího.A ještě dodám, že dle mé zkušenosti těch výhonků stačí cc 25-30 kousků a lihu cca 200-250 ml. Vytvoří se posléze jakási dost hustá emulze, která se použije dle návodu. Trochu upravený recept je zde:
    TOJEFUKOVO MAZÁNÍ NA REVMATICKÉ KLOUBY A NA ZÁDA

    Čerstvě vyrašené, ještě měkké výhonky jedle bělokoré (ze smrku to není ono ) smícháme s dvěma velkými(nasekanými ) mořskými cibulemi, lehce namačkáme do lahve od okurek, zalejeme 40% čistým lihem, ve kterém je rozpuštěný kafr ( slovensky gáfor ) – maximální možná koncentrace kafru, v lékárně by to měli namíchat.
    Čtyři týdny nechat odstát, scedit. Bolavé místo se tím namaže, přiloží se teplý zábal aspoň na hodinu. Zkusit na malé plošce, kdyby mazání pálilo, zředit až do snášenlivosti , ale je nutno počítat s pomalejším účinkem.
    Při nutnosti lihový výluh naředit se k ředění používá březový nálev!
    Po sundání obkladu s emulzí přiložíme teplý obklad z nálevu z březového listí – 20 deka čerstvého nebo 10 deka sušeného listí, zalít dvěma litry vařící vody, nechat zchladnout, obklad v tom namočit.
    Nálev v tomto množství se dá večer všechen nalít do koupele, vydržet v ní půl hodiny.

      1. BEDO, DÍKY, ALE NEKONTROLOVALA JSEM TO. JEN JSEM SI DOVOLILA DOPLNIT ASPOŇ JEDNOTLIVÉ IGREDIENCE POUŽITÝMI KUSY NEBO MILILITRY PODLE SVÉ ZKUŠENOSTI. DALA JSEM TOTIŽ RECEPT I S POTŘEBNÝMI M ROSTLINNÝMI SUROVINAMI JEDNÉ ZNÁMÉ A ONA VÝSLEDKU NAPROSTO NEDŮVĚŘOVALA, PROTOŽE FAKT PO ROZMIXOVÁNÍ NALOŽENÉHO POLOTOVARU VZNIKNE DOCELA HUSTÁ EMULZE. MAZÁNÍ VŠAK ÚČINKUJE DOBŘE,TAKŽE JÁ NIC NECEDÍM, ALE MIXUJU).BOHUŽEL JSEM SE TEHDY TOJEFUKA NESTIHLA ZEPTAT NA TO, ZDA SE VŠE POUZE VYLOUHUJE V KAFROVÉM LIHU A PŘECEDÍ NEBO SE TO ROZMIXUJE. RECPET JSEM SI TUDÍŽ UPRAVILA DLE SVÉ ZKUŠENSTI A POTŘEBY. PŘEJU VŠEM TADY KRÁSNÝ VÍKEND. U NÁS JE SUROVÁ ZIMA A NA DNEŠEK BYLA VENKU NA TRÁVĚ JINOVATKA. UVIDÍME, CO BUDE ZÍTRA RÁNO.

  22. Pro mě je k vepřový pečeni základ cibule, česnek, pepř, sůl a kmín(poměrně hodně kmínu). Zelený blbinky bylinky nedávám, ale určitě nemůžou uškodit, tučná chuť vepřové přebije leccos a bylinky můžou udělat prima službu. Muškát asi zvýrazní chutě. Se mi ten recept líbí a to nemluvím o potěšení z whiskytanečků.

  23. Borku, i když maso nejím, lépe řečeno se mu vyhýbám, myslím, že bych si s vámi jednu porci dala!

  24. Já mám ráda pečínku a můžu ji jak se zelím, tak s křenovkou či rajskou (knedlíková varianta, kterou už ale téměř nedělám, neboť u nás nikdo knedle nechce ;( ) anebo s brkaší či vařenými bramborami.

    Pečínku s rýží se nedovedu ani představit (hlavně proto, že já rýži tuze nerada (shake) )

    Milý Borku, moc se mi líbí, s jakým zaujetím popisuješ přípravu masa, kdežto přílohy odbudeš jedním prťavým odstavečkem (ale už ji v PS vysvětlil, že na přílohy bude zvláštní Mlsotník (clape) ).

    Jo na zítra budu dělat tvá kuřecí stehna z minulého týdne (budu je píct brzo ráno, neboť pak už budu z domu pryč, tak aby zbývající členové rodiny nestrádali).

    1. My měli dneska v obýváku krásných patnáct stupňů Celsiových – prý jih Jižní Moravy a tady je zima jak v psírně.

      1. Jizerky zase vyhrály… Mrzlo, až praštělo. Inu dar za to včerejší slůňo.
        Dneska už se to kazí. A to proto, že jsem chtěla jet dneska odpoledne nebo zítra ráno na Jizerku na narcisy a úpolíny… A ono tam mínus pět

      1. Nevim, co všichni máte. Tu druhý den azúro. Za sluncem opravdu nemusíte do Káhiry nebo Alabamy :P . Pravda, s teplotama už to taková sláva není, z loukeskymáckého pohledu však počas nemá chybu!

        Bedulko, to je trošíčku za ten včerejší smích! :D

        1. včera kráááásně – to jsem přišla domů v šest večer. Když dneska máme možnost zajet do Jizerek, tak se to zhoršilo. Uvidíme – zkouknu kamery z Jizerky…

    2. Tady v Götebořicích to není lepší. Tedy sluníčko svítí to zase jo ale nic nějak nezvládá. Je tu zkrátka zima, v noci mělo být na nule ale nekontrolovala jsem to.

      Čím mi přibývá let a bolestí tak nenávidím oblékání. Oblékat se a převlékat se v jednom kuse a tady aby jeden měl slupek jak cibulička. Tu se něco může případně odložit a nebo honem na sebe natáhnout a tak je to po celý celičký rok. Ještě než přejdu Duhový most tak bych chtěla zažít jeden takový ten teplý večer jako za mlada. Ovšem ta ruka kterou jsem tehdy držela tu nebude a ani ten komu patřila. Ale věřte že jsem teplé večery zažila i tady ale opravdu jen málokdy. To jsou pak ty neuvěřitelné nezapomenutelné chvilky. Věřím že mi ta prožitá léta zimy tady na severu budou jednou vynahrazena. No asi se znovu narodím a to někde v Africe. (chuckle) (sun) (sun) (sun) (sweat)

  25. Názvy jídel vyvedené ve francouzštině evokují Terryho Pratchetta a Otce prasátek. Restaurační klačtina.

  26. Ouuuu, to musela být dobrota. Já se tedy u pečeného vepřového spoléhám pouze na nejprostší kořenění, k hromadě cibule a česneku mi stačí jen sůl a kmín. A se zelím a bramborovým knedlíkem se obtěžuji jen zřídka, mí chlapi dávají přednost dřevorubecké variantě s chlebem a hořčicí. Člověka fakt nadzvedne, když se piplá půlku dopoledne s knedlíkama a zelím a chlapci s mlsným pohledem do pekáče (a to pečení masa je nejmíň pracné) prohlásí „a nemohl bych to dostat s chlebem?“ Tak co bych se špónovala, že?

    U nás bude zítra kotleta na pánvi opečená a v troubě dotažená, k ní pečená červená řepa s balkánským sýrem a koriandrem a pečené brambory.

    1. Hele prosimTě Bubu, jak děláš tu červenou řepu? To jí nakrájíš na kolečka a na to nastrouháš balkán? Nebo to vypadá jinak? Ještě si to pak ve finále dokážu představit zastříknuté balsamicem. Prosím prosím napiš, jak to děláš. Řepu miluju na všechny způsoby… Zatím takovej nejlepší recept byl: uvařit, nakrájet na kolečka a naložit je do sósu z medu, soli, oliváče a aceta balsamika. Vedle v misce přidat do riccoty všeliké čerstvé byliny na drobno – tymián, bazalka, jarní cibulka. Bylinkovou riccotou pak jednotlivá okapaná kolečka řepy spojovat. Jmenuje se to ravioli z červené řepy. Kamarádka vegetariánka byla okouzlena :)

      1. Nejsem bubu, ale jestli můžu odpovědět za sebe, pečenou červenou řepu dělám na dva způsoby. 1) Neoloupanou, ale omytou řepu zabalit do alobalu a péct (tak hodinu, záleží na velikosti a stáří řepy), pak použít do teplého nebo studeného salátu (olol, balsamico, sůl, pepř, nějaká bylinka podle chuti, lze i trocha česneku), 2) oloupanou omytou řepu nakrájet na větší kostky (tak 2x2x2cm i víc), pokapat olol, mírně posolit, jemně podlít a péct pod poklicí do křupava. Dobré je přidat třeba pár snítek čerstvého tymiánu, nějaký ten stroužek česneku (klidně i neoloupaný), mrkev pokrájenou na hrubá kolečka, brambory na kostky, případně i cibuli, co má kdo rád a má doma – stačí ale klidně i jen ten tymián. Až je řepa na skus, nadrobit na ni balkánský sýr (hodně – proto se málo solí) a nechat ještě cca 10 min zapéct, už bez poklice. Společně se sýrem lze přidat i omytý mladý listový špenát. Jako vylepšení je dobrá i do měkka uvařená pšenice (tak hrst až dvě).
        Oboje je moc dobré, přes zimu to vaříme často, klidně i jednou za týden.

        1. Milá Aido, díky moc za řepné recepty. Řepu zbožňuju, jsem ale poměrně ojedinělý případ. Tak mě ostatní řepomilci vždycky velmi potěší….

    1. Milé Jany a Janičky, Láskové, Loukové i všechny ostatní, přeju vám hodně pohody a zdraví a lásky a štěstí a tak vůbec všechno dobré. (h)

      1. Taktéž se připojuju k přání hodně zdraví a spokojenosti všem Janám, co tu je. Ještě přidám – JanaBa, JanaBu, JoVásková
        (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f)

          1. Nojo, my tu máme Janiček jak naseto! :) Tak se omlouvám všem, které jsem ráno s ještě spícím mozkem nezvládla jmenovat.
            (f) (h) (sun)

          2. Tož,včíl jsem teprvá dolezla.Děkuji má Loučko a Tobě přeji jen samé čisté radosti Tvého života. (inlove) (wave)

    2. Janám i Janinkám přeju samý radosti.

      A v pondělí myslete prosím na palce pro Bětuláskovou, kdybych se nedostala připomenout. Díky.

    3. Takže milé Jany, Janičky a Janinky všechno nejlepší přeji, oslavte se mohutně, máte dva dny na odpočinek po těch oslavách.
      (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

  27. hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    bude vepřové o víkendu. Bude… :P Jen ještě nevím, jestli pečené, nebo jako sekaná.

    Betka ráno pomalu vstane, protáhne se, opatrně chodí (říkám si chůdě babča) – a pak vylítne ven, vyplaší straky z trávníku a jen tak ze srandy dusá v trysku sem tam kolem plotu. Co kdyby někdo chtěl jít. Nějak ji nevadí, že nikdo nejde… Vylemtá pak spoustu leknínové limonády, seřve špačky a hrdličky a vrátí se s pocitem dobře vykonané práce (chuckle)

    1. Ája nám už delší dobu kulhá na přední. Nejdřív jsme myslela, že si při lítání něco namohla, ale opakovalo se to vždy s přestávkou pár měsíců. Tak jsme navštívili veterináře. Prohlédl, osnímkoval lokty i ramena a … nic. Klouby má i v 8 letech a jejím způsobu života (magor) jak mladice – naprosto bez artrózy. Zřejmě nějaká šlacha nebo sval, celkem se s tím nedá nic dělat. Tak dáváme protilánětlivé léky (když si vzpomenu a vzpomenu si, když vypadá hůř – takhle to říkají revmatolgové – pokud si pacient zapomene vzít lék tak je to dobře, protože ho nepotřebuje). Je zajímavé, že to spíš rozchodí. Jakmile má klidový režim, je horší.
      Momentálně kulhá hůř, protože s Derčou obě hárají a nepřejte si vidět, co se děje na zahradě (smajlík s červenáním se mi nezobrazl). A to je oficiálně veteránka….

      1. Takhle kulhala i Borůvka- jenže ve dvou letech. Rentgen nic neprokázal, klouby odpovídající věku. A tak jsme koupili Světluši, nechali Borůvku víc běhat a pokud na jaře nebo na podzim při prudké změně počasí trochu kulhá, dostane pár dní po sobě Aptoflex. Taky zřejmě šlacha nebo něco tak.

      2. dokud jsme Evo měla Šarika, tak jsem mu na kulhavou přední pravou,dávala ty gelový zahřívací polštářky..pomáhalo to… dostal nákolenku,přes ni ten polštářek a omotat obinadlem a ponožku, pes si lehnul a dělal nemocnýho…za dva dny byl zase fit…na rentgenu nic,klouby taky OK…
        hnus, kterej zabíral byla francovka a v ní vymáčené – nastrouhané kaštany koňské…jenže nastříkat to na plínu,obalit nohu a stáhnout..to bylo dílo…ono mu to smrdělo….

      3. Já se chystám k doktorovi s Ellie – jako odrůstající štěně si něco udělala se zadní nohou. Dostala dva norocarpy a přestala kulhat. Od té doby se jí to občas vrátilo, hlavně když bylo bláto nebo uklouzaný sníh. Jenže teď kulhá s přestávkami celé jaro. Má na tom svůj podíl viny i MHP (devi) , nedá si říct, že jí opravdu nemůže házet tenisáky, jak Ellie brzdí, tak opět začne kulhat…Vet mi taky říká, že to bude jak s podvrtnutým kotníkem u lidí, stačí blbě šlápnout a je to tu zas.

      4. Loni na jaře mě začalo bolet koleno. Hrozně. Pak obě. Jedno napuchlo. Docela dost. Nikam jsem s tím nešla. Spousta známejch je po operaci s kolenem. Mám o tolik kilo víc, že se mi to nechtělo s doktory probírat. Ani slyšet diagnozu. Celý léto a podzim byl bolavej. Někdy mě bolest i v noci vzbudila. Psí vycházky byly utrpení, ale po nich chvíli úleva. V zimě jsem zase vypomáhala v penzionu a za den naběhala kilometry. Bolest kolen přešla. Téměř úplně. Hodně se zmenšily otoky. Pořád je to docela dobrý. Když uvíznu u pc práce celej den musím druhý den najít práci mimo židli. Musí se ty klouby hejbat.

        1. Radko, dají se ale i bez doktora koupit různý mazadla, a některé i docela pomůžou.. já si teď úterý ošklivě podvrtla kotník, když jsem na chodbě venčila Zuzanku :D … uvažovala jsem, jestli s tím jít na rtg, ale nakonec jsem se na to vykašlala, kotník poctivě mazala plus ten první den loupla dvě pirulky… a už to skoro nebolí, je o téměř splasklé, akorát poměrně barevné, až duhové (rofl)

          1. Milá Bedo, třeba to už nebudeš číst ale podvrtnutý kotník nepodceňuj. Já jsem to taky chtěla rozmazat a rozchodit a už druhý rok mám velmi velké potíže s chůzí. Být tebou tak bych na ten rentgen šla. Bez bolesti neujdu ani kilometr a to jsem se něco před dvěma roky nachodila.

        2. Ano milá Radko pravdu díš. Při pohybu se ty klouby jakoby promazávají. (dance) Takže dnes už doktoři neříkají lidem s artrosou v kolenou aby nohy nenamáhali ale naopak aby se co nejvíce pohybovali. Ony ty endorfiny coby náš vlastní morfin taky nejsou k zahození. Mně se to jen teď kapánek komplikuje tím zánětem v levé patě. Jeden se s tím zánětem setsakramentsky těžko pohybuje. :O (shake) (think)

  28. No, teď po ránu trochu těžší nálož..ale k obědu, pokud by k tomu byly chlupatý knedlíky a na zapití poctivá chlazená plznička..tak to jo,to bych si říct dala…. :P
    jen tu cibuli mne do vepřové pečeně maminka dávat nenaučila…je to moc sladký,říkala… ;)

  29. Borku, některé vaše recepty mi trošku připomínají pohádku o pejskovi a kočičce ;). Vepřové maso s takovým množstvím koření bych byla ochotna sníst s dušenou rýží, ale bramborový knedlík a kysané zelí se mi k němu absolutně nehodí

    1. Taky si myslím, že toho koření je až trochu moc, takže to nutně přebije chuť masa.
      Já oblibuju tenhle recept:
      Nejdříve maso omyjeme a osušíme. Osolíme, potřeme česnekem a kořením. Na rozehřátém sádle maso opečeme a podlijeme horkou vodou. Pak dáme opečené maso i s výpekem na plech a podlijeme horkou vodou.

      Kýtu vložíme do vyhřáté trouby a pečeme. Občas maso v troubě podlijeme a otáčíme. Před koncem pečení přidáme do výpeku nakrájenou cibuli a maso potřeme medem rozmíchaným v troše vody. Vepřovou kýtu prudce zapečeme, až med trochu zkaramelizuje. Staročeskou vepřovou kýtu vyjmeme a nakrájíme na plátky.

      1. No, mně ta kombinace koření a bylinek (každá zvlášť by stačila) připadá divná, hlavně ten kmín se mezi to nehodí.

        1. No já nevím – na pečínku patří česnek, cibule a kmín! Určitě nic nezkazí ani trochu pepře, ale ten bych dala spíš v celku, a snítka rozmarýnu to určitě nezkazí.

          Zelí dělávám zaprášené (já vím, mnozí to nesnáší, ale já miluju) a ne moc kyselé (když dělám z kysaného zelí, tak šťávu vymačkám a někdy i propláchnu) a knedlík nadýchaný (i to hodně Čechů nemá rádo, prý jako buchta, ale já zas nesnáším „přesné knedle“ – zkrátka proti gustu žádný dyšputát).

          1. Jsem asi mentálně zaostalá ;), ačkoli pocházím z Čech, nevím, co jsou to „přesné“ knedle. Máti vařila knedlíky z pytlíku, hnus, kynuté jsem se naučila až od své tchýně, ale už umím je lépe než ona (rofl)

            1. Ba ne, nejsi mentálně zaostalá, jenom pocházíš z Čech (nod) . Termín „přesné knedle“ je z Moravy, lépe řečeno z cípu Hanáckého Slovácka … to jsou takové knedle, které nejsou nakynuté … zkrátka takové tuháče. Ty oblibovali dědák Knápkuj, tak u Knápků se vařili dva druhy (rofl) .

              1. Tak to jsem si oddechla (whew) . No, já jsem vlastně takový hybrid – máti z Č. Brodu vyrostlá v Sudetech, otec narozený a vyrostlý v Liberci, jeho máti pocházela z Klatov. Vdala jsem se do Přerova, tchýně je z vesnice kousek odtud, tchán pochází z Vyškovska, takže asi vařím tak trochu divně (chuckle) , něco jako na Moravě, něco jako ze Šumavy, ale ukrutně mě to nebaví, strávníci jsou vybíraví až hanba.

                1. já zas asi mám teda raději ty „přesné“ knedle (taky čtu poprvé) – zkrátka trochu tužší, aby bylo do čeho kousnout… a ne aby to byla taková jenom „pěna“, která s v puse rozplizne a nacucaná šťávou se skoro nedá nabrat, páč je to skoro kašovité… vždycky nad knedlíkama v obchodě dumám, pokud značku neznám (jako že ne, páč knedlíky nekupuju tak často), který bude hutnější – někdy je i zkouším promačkávat (blush) (třeba jako chleba, jestli je měkký)

                  1. U nás se také děly hutnější, práškové, hrubá mouka,sůl,
                    prášek do pečiva, voda, udělat řidší těsto a nakrájet
                    rohlíky. Udělat šišky a uvařit. Kolegyně dala recept, kde je obrácený postup. Nákrájet starší rohlíky, pokapat
                    olejem zalít trochou mléka se žloutkem, nemusí být a
                    přidat hrubou mouku s práškem do pečiva. Zamíchat,
                    zpracovat, udělat šišky a uvařit.

          2. Zelí zaprášené nee, ale peříčkové knedlíky ano, mňam! Ani do nich nedávám housku. A neblemcají se, Bedulko, jsou skvělé.
            Já zase nesnáším knedle drobivé a příliš tuhé, i když takové normální mi nevadí, ty taky můžu (zvláště když knedle nemusím vařit, chichi).
            Vepřovou peču jen s cibulí, česnekem, kmínem a solí, občas s jablkem.
            A jelikož čekám, až mi děvčata donesou oběd, tak musím přestat o jídle psát, protože mi tu kručí v břiše pekelně nahlas a ruším při práci kolegy. (chuckle)

            1. ale ano, zelí rozhodně MUSÍ býti zaprášené (chuckle) … no jasně, drobivé knedlíky já taky ne-e, ale trochu tužší jo, souhlas že houska tam případně ani nemusí být… hm, „jako peříčko“ – a není to už potom těsto jako na tzv. „blbouny“??? :P

              hm, a já držím dietu a od rána se tu zabývám vepřovou pečení (jojo, ty „kostičky“ nahoře to dělávala moje babička) a knedlema, chjooooooo

            2. Peříčkové knedle rozhodně nejsou rozblemcané (rozblemcané jsou až tehdy, když je třikrát rozpaříš (chuckle) ). Já teda jeden rohlíček dávám – pro sichr, aby fakt nakynuly.

              Ale jinak v poslední době dóst ujíždím na karlovarském knedlíku (který je v podstatě jenom zňácaný rohlík), ale ten teda nedělám, ten si dávám u nás v hospodě, kam chodíme na „závodní stravování“.

          3. No já jsem z té tvrdé školy, takže u nás se dělaly ty přesné knedle. Potom jsem dělávala to že jsem nakrájenou housku trochu opekla na másle než jsem kostečky housky přidala do těsta knedlíků. Můžete to zkusit! :)

    2. Zdravim Ivo-mozna by bylo schudnejsi to koreni pouzit a az pak smahem odsoudit, verte ze je to kombinace dobra a pokud to okorenit skutecne umite, je to lahudka. Tak dobre chutnani k ryzi…s veprovym je fakt neodolatelna! ;)

  30. Mám hlad! Při takovém čtení musí dostat chuť na masíčko ivegetarián. Tohle je týrání. Dobrou :-)

  31. VRAHU!
    Dojela jsem před půlnocí domů, vyprahlá jak Saharská poušť, hladová jak Nomád. Dnes jsem hned ráno cosi zařizovala, takže na snídani nebyl čas. Oběd byl silně pozdní a sestával ze dvou krásně čerstvých vypečených bagetek a hrachové hutné polévky s opečenou slaninkou a plátky česneku. Té jsem měla dva obrovské talíře, ovšem pak následoval pobyt v autě, delší nežli 8 hodin a v podstatě se dá říci, že jsem poslední 3 hodiny jen lehce levitovala nad sedadlem řidiče a občas stoupla na pedály. Hrachovka sice byla vynikající, ale špatná volba před dlouhým sezením. Po dojezdu jsem pro jistotu oběhla blok, aby mi nelevitovali pro změnu kocouři.

    Ale četlo se to krásně a sbíhají se mi sliny a hned bych se do podobné přípravy pustila. Díky za krásný zážitek při čtení, je to nádhera. A jdu konečně spát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN