ROZCESTNÍK: Stíny horkého léta

Ta dovolená začala báječně. Sobotní dopoledne pohodový přejezd Maďarska a části Chorvatska, na přecpaném parkovišti u Plitviček parkování u vchodu a ve stínu, po vydatné vycházce po vodopádech nocleh v hloubi lesů, takže po moc a moc letech jsem se nad ránem vzbudila a neviděla jsem ani „ň“, taková tam byla tma.

 

 

A ráno po výborném chorvatském kafi (kdy se nám srolovaly ponožky) jsme vyrazili serpentinami k moři. A tam nás už čekala naše chorvatská parta – sestra, švagr, sestra švagra (a zároveň švagrová sestry), švagr švagra, úžasně teplé moře, k obědu gulášek a výhled na moře a po obědě šlofíček… jsem si myslela… ale… Jenom jsem sáhla po knížce, že se uspím (Jenda už slušně zařezával), uslyšela jsem ze společné terasy Maruščin hlas „Hoří“. Vyletěla jsem „Kde?!“ „Naproti, v Grebaštici.“

Bože, už jednou jsme zažili chorvatský požár – celé odpoledne a noc jsme napjatě čekali, co bude, pak nás nebožtík kapitán nad ránem nekompromisně odlifroval do Splitu, do jeho bytu. Byl to nervy drásající zážitek, i když nakonec samotné Šparadiči oheň nezachvátil – ale návrat zpět a pohled na spálený poloostrov naproti byl tristní a saze jsme vymetali ještě dva dny – je to už deset roků a dosud to mám v sobě. Proto se mi nemůžete divit, že jsem okamžitě stála na terase s dalekohledem v ruce a pozorovala, co bude dál.

A se mnou na balkonech stál zbytek Šparadiči – i když byl konec sezóny a většina vilek už nebyla obsazena, dokonce už i dost domácích odjelo do svých zimovišť, pár nás tu ještě bylo. S hrůzou jsme pozorovali ohnivé potoky a řeky, které se valily po protější stráni (cca 5 kilásků od nás) stále blíž a blíž k městečku. Viděli a slyšeli jsme přijíždět hasičská a policejní auta, zato civilní vozy přestaly jezdit – magistrála se zastavila.

 

 

Volali jsme na sousedku (domácí) „Jak to vypadá?“ … „Zle, přiletěl jugo – letadla nenaberou vodu.“ To byla zlá zpráva, protože v dalmatských kopcích se nedá požár zvládnout jinak, než hašením speciálními letadly a mořskou vodou. Je pravda, že v naší zátoce, oproti dopoledni, se voda jakoby vařila, šplouchaly velmi nepříjemné vlny a vítr fučel.

Svíralo se mi srdce, když jsem viděla oheň, který „tekl“ stále níž a níž k domkům. Chudáci, požár zde řádil naposledy před rokem a už je to tady zas a se špatnými vyhlídkami na pomoc.

Ticho! Teď jsem zaslechla … ano, to je jako … letadlo! Krásný pohled na žlutého povětroně. Ale podaří se mu nabrat vodu? Pokouší se o to v naší zátoce, poskakuje nad vodou jako raněná velryba s otevřenou tlamou a… podaří se. Vznese se k nebi, zakrouží nad protějším poloostrovem a namíří nad ohnivý pruh. Výborně, trefí se hned napoprvé.

 

 

Bravurní – ozve se vzdechnutí a jedno tlesknutí dlaní – víc není třeba, je to naše nesmělé ocenění jeho umění. A teď, poslouchejte, ještě jedno letadlo. I když v naší zátoce už vodu nenabírají (ta za poloostrovem je mělčí, delší, lépe chráněná a tudíž je lehčí z ní vodu nabrat), vidíme je vznášet se nad ohnivými jazyky a přesnými zásahy je hasit.

Všichni jsme si oddechli. Je to dobré, Grebaštica je pro tentokrát zachráněná – v jednu hodinu jsem uslyšela to osudné slovo „hoří“ a ve tři doutnaly poslední zbytky. Díky báječným mužům na létajících strojích, hrdinům a profesionálům v tom nejlepším slova smyslu.

V Chorvatsku se vatrogascům – hasičům vzdává velká pocta. Být pilotem hasícího letadla, to je ještě o třídu výš. Tito muži musí mít pro strach uděláno, musí být precizní a mít dobré oko a velice dobře ovládat ten obrovský stroj, který se může při špatném manévru lehce zřítit do moře. Viděli jsme dva, kteří byli vizitkou tohoto povolání.

Dalmácii požáry sužují každoročně – souhra horka, sucha, lidské hlouposti a lhostejnosti a špatného úsudku při výsadbě pinií místo historicky doložených listnáčů je tím faktorem, které je rozpoutávají. I grebaštický požár, kterého jsme byli přímými svědky, je výsledkem kombinace těchto okolností – nějaký tydýt odhodil nedopalek cigarety do suché trávy, ta zapálila nedaleké pinie a protože hořící šišky těchto jehličnanů fungují jako zápalné granáty – hořící vystřelují do vzdálenosti až pěti metrů, takže překonají místní silničky i už vyhořelá místa – vzplanuly i ty stromy, které byly vloni ušetřeny.

 

 

Zvláštní tvar místních požárů – z dálky to vypadá, jako by po kopcích tekla rozžhavená láva – je dán tím, že jakás takás prsť je jen v zářezech vápencových skal, tam se také uchytí vyšší vegetace (keříky, následně i stromky) a kopce nad Jadranem jsou porostlé v jakýchsi řadách. Takže když hoří, hoří tyto pruhy (protože tráva shořela při minulém požáru anebo tam vůbec neroste).

Ještě zajímavost – v Chorvatsku se hasí především tam, kde je ohroženo obydlené místo. Proto jsou kopce kolem holé, tam se už nehasí. A ohořené kmeny se nechávají na pospas přírodě, takže ještě po pěti letech je poznat, kde řádil ohnivý kohout. To, že se tentokrát hasilo i na kopci nad městečkem, bylo asi tím, že pod vrcholem je nějaké strategické místo – dodnes nevíme, jestli je to vodárna nebo plynová stanice či nějaké vojenské zařízení.

 

Poznámka číslo jedna: Jenda se vzbudil v pět hodin a ptal se nás, jestli dneska k večeři grilujeme :) Slyšela jsem, že jsou lidi, kteří spí, jako když je do vody hodí, ale že by se říkalo, že spí, jako když kolem řádí požár?!

Poznámka číslo dvě: na druhý den se tam, kde hořelo, vznášel podivný šedý oblak. Na dotaz mi sousedka vysvětlila, že to fakt nehoří, ale že tam zvláštní stroj hloubí ve vápenci jámy na olivový sad. Další vítězství života nad smrtí.

Poznámka číslo tři: ten den marně bojovalo na 850 hasičů s rozsáhlým požárem u Šibeniku. Zvládli ho až třetím dnem.

 

Fotky najdete zde: http://yga.rajce.net/2012_HORI

 

 

 

Aktualizováno: 19.4.2013 — 20:08

110 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Ygo, požár bych na vlastní kůži zažít nechtěla, ale vidět ta letadla… to zase jo :) Jak miluju stroje a obratné lidi, tak tady je to všechno ještě umocněné. (f)

    Díky za to, žes to napsala a klobouk dolů před tvou schopností fotit – jsi fakt dobrá! (inlove)

  2. Všem Vám moc děkuji za milá přání ke jmeninám (h) !
    A tady zase ode mne pár fotek z dnešního nádherného dne, už mám spálený gesicht, ale zážitky byly nádherné, ve výborné společnosti, co jiného si může člověk přát (h) ?

    http://dig.rajce.idnes.cz/Mandlonova_stezka_21.4.2013

    Viděla jsem, že už mne předběhla Hujer Emteska, ale my to máme domů o kousek dál ;) . Musím se mrknout jak viděla ten dnešní zážitek ona.

    1. Emtesko, to je zajímavé, my měli stejně krásný den! A tímto vám všem chci poděkovat za milou společnost, krásné zážitky, člověk má zase na co vzpomínat!

    2. Milá Alex, všechno nejlepší a nějaké štěně ve výhledu ti přeju (inlove)
      Tvoje i Emtesčiny fotky prohlídnu až zítra, zase mě hrozně zlobí net a nemám nervy se s tím rozčilovat :x

  3. Pokud někomu zbudou na zítra volné palečky, prosím o přidržení. Dělám v 8.00 důležitou profesní zkoušku. Hodně mi na tom záleží a je to hodně složité. Už mi toho víc do hlavy neleze, takže se asi vypravím do postele s hebkými kožíšky a co jsem se stihla naučit, to jsem stihla. Dále je to vis maior.
    Ale tady to obvykle funguje, tak snad.

  4. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Sára leží na smrtelném loži. Izak, její choť, stojí při ní.
    „Izak,“ praví Sára, „já už asi brzo umřu. A přitom mě ti je tak pěkně u srdce. Dívám se z okna ven, vidím ty večerní červánky, ty stráně za naším městečkem, je mi, jako bych měla celý svůj život před sebou na dlani. V těch stráních jsme si hráli jako děti, později jsem tam v aleji dostala svůj první polibek a taky přišla o věneček. Procházeli jsme se tam jako snoubenci, jako novomanželé a nakonec jsme tam chodili s našimi dětmi. To ti je tak příjemný pocit, myslet na ty šťastné chvíle, co jsme tam prožili, člověk by úplně zapomněl, že umírá…“
    Izak přejde od postele k oknu, zavře jej a stáhne roletu. Poté se vrátí k manželce a uchopí ji za ruku.
    „Sára,“ řekne nabádavě, „nerozptyluj se.“

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný nedělní večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. (coffee)

    1. Leží Izák na smrtelné posteli.
      „Sára, ženo má, jsi tady?“ „Ano, drahý, stojím tady vedle tebe.“
      „Icik, můj synu, jsi tady?“ „Ano, tatínku, stojím tady taky.“
      „Ráchel, dcero má, jsi tady?“ „Ano, tatínku, stojím vedle Icika.“
      „Tak co je to za pořádky? A kdo zůstal ve kvelbu?!“

  5. Ygo, zajímavé, a pro Chorvatsko bohužel tak typické. My před pár lety (zprostředkovaně a z pevniny) zažili tenhle požár: http://hr.wikipedia.org/wiki/Kornatska_tragedija – bylo to vážně děsné.
    P.S. Počasí o víkendu se nakonec vzpamatovalo a přálo nám, ještě teď mě bolí nohy (a játra). Nově nalezené sestřičce se to moc líbilo a hned se pídila po dalších plánovaných akcích, líbilo se to i zbytku „zájezdu“, děvčica australská (studuje architekturu) byla moc nadšená z Mikulova (kromě původních staveb se jí moc líbila nová galerie Závodný, tam nadělala snad 70 fotek) i z Pálavy a i ti Norové, co jsme s sebou vzali, byli moc spokojení.

  6. Tak já se těšila na nějaký válečný nebo těsně poválečný vzpomínky,dle filmu,co se tak jmenoval..a oni vatrogasci a požáry v Chorvatsku…. vím jak je to hrozný a co škod to napáchá,kamarádově rodině nezbyl z olivového háje jedinej strom…. ;(

  7. Drahá Alex,všetko najlepšie prajem,nech sa chmáry z Tvoho života stratia a nikdy neobjavia.Uži si tento slnečný deń aj všetky ďalšie,tiež len slnečné

    1. Milá Alex, vřele gratuluji k svátku, krásné procházky, kytičku od manžílka a mňouk a něžné vrrr motórku Darečka. (sun) (rose1) (cat)

      A ještě YGO, včera jsem zapomněla napsat, že s tou větou…“A tam nás už čekala naše chorvatská parta – sestra, švagr, sestra švagra (a zároveň švagrová sestry), švagr švagra, úžasně teplé moře… tos mi dala pořádně zabrat, než jsem si to přebrala :D

      1. Taky se připojujeme. Škoda, že jsme zapomněli ráno kouknout do kalendáře, popřáli bychom z oči v oči.

  8. Viděl jsem na jihu Francie několik takových požárů. Naštěstí jen jako divák. Až mne napadlo jednou, kde je hranice sobeckosti. Ležel jsem na pláži a sledoval letadla jak přistávají a okamžitě zase z hladiny startují.Nebyl jsem sám, kdo se na to v „pohodě“ díval jako na dobrodružný film.

    1. Sobeckost … to je těžké říct v tomto případě. Kdybys byl mohl, kdyby byli mohli lidé na pláži třeba utvořit řetěz a podávat si kbelík s vodou z ruky do ruky, tak by asi zůstal ležet málokdo.
      Já jsem zase hodně přemýšlela nad jinou „sobeckostí“. Ne jednou se stalo, že jel autobus na dovolenou k moři nebo do hor, měl havárii, ranění, ba dokonce mrtví lidé. Část lidí se vždycky vrátí domů – většinou jsou to příbuzní a blízcí přátelé postižených. A část lidí vždy pokračuje na dovolenou. První impuls je vykřiknout „jak jen můžou!“ Jenže pa musíš pomyslet na to, že to je jediná dovolená, kterou v létě dostanou, že mají dlouho určený termín. Že to zaplatili. A když se vrátí a půjdou do práce, budou letos bez dovolené. A když zůstanou doma, tak se jim bude vracet ten okamžik nárazu.
      Pokračují tedy dál a doufají, že jim moře či hory pomohou zapomenout. Je, nebo to není sobecké? Vždyť třeba právě oni na místě nehody nejvíc pomáhali, vždyť třeba i oni budou někoho postrádat …
      Těžké téma jsi nastolil na nedělní odpoledne, milý www.

      1. Vave, přesně. Taky jsem ležel na pláži a sledoval ten kolotoč.
        WWW – co člověk MŮŽE dělat? Jedině se pohlídat, jestli heslo „do ničeho se neplést, odborníci už jsou na cestě“ není lenost kombinovaná se zbabělostí. A – podle nátury – držet palce nebo se modlit.

  9. To letadlo je tahle sranda: http://cs.wikipedia.org/wiki/Canadair_CL-215.
    Já se přidám s loňským zážitkem, koncem srpna. Severně od Splitu, nepatrně jižně od Trogiru. Požáry měly sezónu, hasilo se skoro denně, většinou za zády, asi dvakrát za vodou. Ve špičkových hodinách to bylo jak na kolotoči – bylo jich tam sedm; jen nevím, jestli k tomu dva vrtulníky, nebo z toho dva vrtulníky.
    Zaujalo mě, že to vlastně ani nevypadalo jako dobrodružství, jen jako tvrdá práce pro lidi i pro stroje. Pravda – kochali jsme se z pláže nebo z terasy, bylo jen občas potřeba stáhnout hlavu mezi ramena, aby o ni člověk nepřišel. Ale když jsme pak jeli domů a viděli hory ohořelé až k plotům, taky na to člověk koukal… jak bych to… míň s nadhledem.

      1. Uvnitř trupu je nádrž a pod břichem letadla vyúsťuje roura. Letadlo letí těsně nad hladinou, roura nabírá vodu a pilot sleduje ukazatel. Když je nádrž plná, letadlo se vznese a zpětná klapka znemožní aby voda opět vytekla. Na vypouštění na určeném místě je velkoplošná výpusť. Princip jednoduchý, ovládání takovéhoto stroje mimořádně obtížné a větší vlna může být pro stroj i posádku smrtící.

  10. YGÓ !!! Dnes přišla jak se říká huba k hubě a tak mám pozdravit tvého přednostu od p. ing. Juráčka, teda , jestli jsme se trefili. (wave)

      1. Jináč nebój, nic osobního,on pro mou vísku něco tvoří a povídal, že dělal něco i ve Tvé vísce a já zase, že tam u Vás někoho znám a že je tam krásně a už to bylo. (wave)

  11. Nemá náhodou naše Alex svátek? Pokud ano, tak Ti přeji z hezkého to nejhezčí, z dobrého to nejlepší a tisíc jiných malých radostí denně. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) a jestli nemáš tak Ti to přeji stejně (h)

      1. ´Já vím, jsem popleta. Měl to být svátek milá Alex. Tak to přání k narozeninám bylo jaksi do zálohy. ;) (nod)

  12. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
    (sun) vstává, bude hezky. Užívejte si pohodovou neděli bez hašení požárů i průšvihů (wave)

  13. OT – sice tematicky někde jinde, ale řekla bych, že jako takový ranní nedělní pohlazení docela dobré! (sun)

    “Kavárna u zavěšenýho kafe”
    …Víte, co je to zavěšené kafe? Nevíte? Tak to přijde pán do kavárny, vypije jednu kávu a povídá: „Platím dvě kávy. Tu, co jsem vypil a druhou zavěšenou.“ Přijde jiný pán, co nemá peníze. A ten povídá: „Není tady nějaký zavěšený kafe? Když je, tak ho vypije a jde domů…“
    http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Zdarma-kava-nebo-i-psycholog-Netradicni-pomoc-lidem-v-chudobe-269469

  14. uffff – to byl akční den. Ráno s Betkou oběhnout lesopark. Pak pro Vilíka do Prahy a do botanky na motýly(zano, dík za společnost (wave) ). Doma „cyklovýlet“(s Betkou), pak trampolína a klouzajda (bez Betky). Modelování a četba (s Betkou) a vrácení Vilíka v osm večer do Prahy – jen se mu mezitím postel odstěhovala o pár kiláčků (fakt pár – tedy dva) jinam…
    Původně nám společnost měla celý den dělat i Františka (všechna kojení už se v případě nouze dají zaplácnout něčím jiným), ale ta si včera pořídila virovou angínu s horečkama, takže ta asistovala stěhovákům… Kdy jindy onemocnět, že… Deníček bude ještě dnes. Snad. Možná… (wasntme)

    1. Se učím, se učím, se učím, zítra předposlední zkouška. A proto jsem byla k večeru vyzkoušet svoje nové brusle. Poprvé. A jak jsem se tak potácela mezi Hamrem a Stráží, tak jsem i na tebe pomyslela, že by bylo konečně načase seznámit spoluzrozence Vilíka a Sváťu, stejně jako spolujmenovce Františka s Fanynkou. Navíc Áňa si pamatuje tu velkou Betí hlavu, co jí oslizla celou na Losince

      1. Hlubokou zvířetnickou máte nejspíš z ruky (tam bude Vilém) , tak to spíš vidím na nějakou tu ZOOšku či náš oblíbený Stohánek (chuckle)

  15. Milá YGO,
    krásný napínavý článek s dobrým koncem.

    Milá Ivo,
    v šest ráno mě nezvladatelné nutkání donutilo pustit si Zvířetník, v devět bylo zaděláno (kvásek v ledničce byl), po dvanácté upečeno. Do dneška ubráněn, bychom se nevzduli, dnes vydán v plen. Je skvělý! Doporučují JJ, LJ, AJ, TJ, Io, Penn a Mell.

  16. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Hádá se Kohn a Roubitschek.
    Kohn argumentuje: „Ale vždyť jim říkám, že černá barva je přece barva, jako každá jiná!“
    Roubitschek: „Ne, černa není žadná barva!“ Asi po hodině tvrdého handrkovaní jdou za vrchním Rabínem, aby je rozsoudil. Vrchní Rabín jim slíbí, že celou věc prostuduje do druhého dne, ať jdou zatím domů.
    Druhý den se oba vrátí a Vrchní Rabín jim řekne: „Četl jsem v Tóře, a nic tam není, co by říkalo, že černá není barva, takže můžeme říci, že černá barvou skutečně je…“
    „Vidíš,“ řekne Kohn Roubitschkovi vítězně a oba jdou pryč. Ale už druhý den jsou zase před Vrchním Rabínem, protože se nemohou shodnout, jest-li bílá je taky barva. Kohn tvrdí, že ano, Roubitschek, že ne.
    Rabín zase slíbí otázku zkonzultovat s Tórou, a druhý den jim potvrdí, že i bílá s největší pravděpodobností barvou skutečně je. V tu chvíli zvolá Kohn s rukama k nebi: „No tak vidějí Roubitschek, že jsem jim prodal barevnou televizi!!!“

    (coffee) ( Přeji všem přítomným klidný sobotní večer a těšte se na neděli. (coffee)

      1. (wave) Tak ještě jeden krátký. (tmi)

        Přijde Kohn domů a hned prohlašuje: „Sára, rozvádíme se od stolu i od lože!“
        „Proboha, Kohn, tak ty už ani jíst nemůžeš?“

  17. Yga,vzrušujúce a fotky bezvadné.Požiar zblízka som na dovolenke nezažila.Pred nejakým časom som na nete čítala o najbizarnejšej smrti.na ostrove Tassos našli na spáleništi Nemca v potapačskom neoprenovom obleku mrtvého.Zistilo sa,že bol v mori potopený-obdivoval morský svet,priletelo lietadlo,ktoré naberalo do vakov vodu na hasenie a no nabralo ho do vaku a nad ohňom vypustilo i s vodou.Neviem či je to možné,ale muselo to byť hrozné.

    1. Milá Verenko, to bude asi kachna – ale když jsme viděli, že požár už je zvládnut, tak se nám vrátil humor a naše Maruška (sestra) velmi dramaticky pohovořila o tom, jak se na spáleništi bývalého lesa našel na pahýlu vysokého stromu uhořelý potápěč (ona je véééélká hééééérečka (chuckle) (chuckle) ) „To musí být strašné – potápíš se a najednou zjistíš, že vlastně letíš!“

      1. Tuto historku jsem také slyšel zhruba patnáct let zpátky, ovšem asi ze třetí ruky, takže to opravdu může být kachna.

    2. Podle mě to kachna opravdu je. Buď je potápěč (nebo plavec) víceméně vynořený, a pak přijde o hlavu, možná s kusem zad nebo tak něco (hrana pro nabírání vody musí být víceméně ostrá, jinak by letadlo v okamžiku ponoření zakoplo a nabilo si čumák; proto taky nemůže být extra hluboko) nebo víceméně ponořený, a zůstane, kde je, maximálně mu tlaková vlna vyrazí dech (jak rychle letí v tu chvíli letadlo? Je za ním docela efektní vodotrysk a motory taky markantně zvýší otáčky a jedou naplno, ta voda určitě pěkně brzdí) a utopí se.

  18. YGO, to tedy musel být hrůzný zážitek. Ono stačí vidět takový požár v TV, natož na vlastní oči. Ty fotky jsou velmi názorné, pilot byl přímo akrobat. Tady ve Státech jsou požáry také dost běžné, hlavně v Kalifornii a žasnu, že tam vůbec ještě nějaké lesy jsou. Zde na Jihu všechno roste děsně rychle a tak se tu často zakládají tzv. kontrolované požáry, kdy se pod dohledem a rychle vypálí lesní podrost, aby se příroda zregenerovala. Už několikrát jsme při jízdě na Floridu viděli muže chodit v řadách s plamenomety (či jak se to jmenuje), a zapalovat les. Plameny postupují opravdu rychle, takže kmeny stromů sice ožehnou, ale kůru do hloubky nepropálí a strom roste dál. A myslím, že někde na druhém konci mají vyhloubené „zákopy“, kde se oheň sám zastaví. No a do roka, či dvou by jeden nepoznal, že tam kdy hořelo, všechno je zase zarostlé šťavnatou zelení. Pouze kmeny stromů zůstávají tak do výšky metru začernalé.

    Při nějakém posledním velkém požáru v kalifornských lesích mluvil jeden hasič o tom, jak to mají často těžké. Hlavně bohatí lidé si čím dál více staví domy (často obrovské) nebo letní sídla daleko od „hluku velkoměsta“ – v hloubi lesa, někdy s velkým pozemkem kolem, kam vede úzká soukromá cesta. No a když pak hoří les, tak jejich povinností a prioritou je nejprve evakuovat lidi a hlavně pak zachraňovat jejich drahé domy. Jenže právě kvůli soukromí se k nim špatně dostávají, zapojí se do toho spousta hasičů, letadla hasí nejprve tyhle oblasti. A když k nim přímo nemohou, snaží se je od požáru alespoň odříznout. A les mezitím hoří dál a zvěř nemá kam prchnout.

    LenkoS ;( – je mi moc líto, že jste poslali Hokinka za Duhu. Ale měl s vámi krásný život, byl milovaným pejskem a odešel jako psí kmet. Ale věřím, že prázdnota po něm je teď skoro hmatatelná a bolí. (u) (hug)

  19. Nuvěřitelný zápas lidí se smrtícími živly. Nikdy jsem nezažila ani všeničící oheň ani záplavy a zemětřesení už vůbec ne. Je s podivem že se lidé pustí s bránící se zeměkoulí do zápasu. A z malých lidiček vyrostou hrdinové velkých rozměrů a dokonce přírodní živly pokoří. Bohužel ne vždycky. Ale člověk dělá co může. (y) :O (clap) (h)

    Já jsem ovšem celý život to co je můj pes. (chuckle) Vlastně nemám právo ho osočovat. Prostě žádný hrdina ze mne nevyrostl. :(

    1. Ve zprávách : bylo zemětřesení v západní Číně kolem Ya´an a Lushan, zatím 156 mrtvých a přes 5.000 zraněných.
      A na východním pobřeží Švédska záplavy, nejhůře je na tom Uppsala a podle zpráv bude ještě hůře.
      Naše zeměkoule se hned tak lidem nepoddá.

  20. Ygo, úplně mi to bralo dech a popis nabírání vody mi skoro vehnal slzy do očí. Viděla jsem to párkrát na vlastní oči poměrně zblízka a ten um, aby letadlo klouzající po hladině ještě nabíralo vodu a přitom se nezabořilo čumákem pod hladinu… to tření a odpor si neumím ani představit… natož při zvlněné hladině. Čistý adrenalin. Pěkně děkuju. Piloti jsou hrdinové.

    1. Přesně, Liko – jsou to hrdinové.

      Když hořelo u Splitu (ach – v Chorvatsku se s ohněm musí počítat), viděla jsem hasit i vrtulníky se speciálními vaky – myslím, že to je ještě nebezpečnější.

  21. Zajímavé, zajímavé… já znám lesní požár jen tady v naší kotlince. Když jsme byla jako třináctiletá na táboře, kousek od nás hořel les. Jako starší děcka jsme popadli kýble, lopaty, nalámali větve a šli hasit. Naštěstí ještě nechytily velké stromy, hasili jsme jen podrost. Lítali jsme tam asi hodinu a půl, než přijeli hasiči. A to bylo skoro po všem. Ale na ta popálená zvířata jaksi zapomenout nejde.

  22. Ygo, díky za zajímavé písání. Viděla jsem na skalách Biokova ty strážní budky, odkud nepřetržitě bylo sledováno, zda někde nepropuká požár. Ale na vlastní oči bych ten požár tedy nemusela. To byla dovča! Hasiči jsou hrdinové, v tom vedru a ještě oheň, brrrr.
    Měj se krásně a foť! Děláš to bezvadně!!!! (h) (wave)

  23. Čekala jsem poklidné dovolenkové vyprávění, milá YGO (inlove) , přesně takové, jaké se hodí pro člověka skoleného chcípem, ale Ty jsi nám naservírovala pěkné drama, ufff! Jsem z toho ještě zpocenější. (whew)
    Člověk si teprve po přečtení takového článku uvědomí, že žije v zemi, ve městě, kde se s požáry běžně nesetkává, ale že to zase není historicky tak dávno, kdy popelem dokázaly lehnout celé čtvrti a obce.
    Ona je pravda, až se to mnohdy a mnohým nezdá, že žijeme v dobré a bezpečné době. Dík za tohle připomenutí, milá YGO. (h)
    Přeju všem krásný sobotní den. (h)

  24. YGO, brr, to jsou zážitky… K tomuhle jsem se naštěstí nikdy nenatrefila.
    Netušila jsem, že pinie nejsou v Chorvatsku domácí.

    1. Ech – ne že by nebyly úplně domácí, ale kdysi pohoří kolem moře (co teď známe jako téměř holá) byla porostlá smíšenými až listnatými lesy – a asi nejvíc duby. Jenže pinie o poznání rychleji rostou a navíc jsou zřejmě více rezistentní oproti prosolené zemi – protože porosty jsou devastovány nejen ohněm, ale hlavně tou slanou vodou, kterou se hasí. Mimo jiné se proto nehasí požáry tam, kde neohrožují obydlená místa, následná obnova zeleně je rychlejší.

    1. To jsou nádherné fotky, Lásková. (inlove) (y) (h)
      Mojka je krásná a mimi taky. Rpuťka má pravdu, Mojka je velice inteligentní a pečlivá mamina. Tohle mimi mi udělalo nečekanou radost. (h)

  25. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    To jsou zážitky. Ufff. Já jednou zažila v hotelu na Krétě, že hořela hlavní trafostanice. taky pěkný ohýnek – naštěstí do moře vedla dlouhá betonová mola, tak jsme si stolečky na večerní posezení odnesli tam. A všichni nafasovali svíčky, protože proud neproudoval…

    1. No – jeden večer při svíčkách je určitě romantika, ale celý týden bez elektriky už ónesranda (chuckle) .

    1. Díky za pochvalu. A to jsem nevyfotila letadlo při náběru vody, neboť jsem stála v úžasu s otevřenou pusou a držela palce, aby se to podařilo – nabíral přímo před náma.

      1. Jo, fotky jsou úžasně zajímavý, Franta taky děkuje. Prý to letadlo je kanadský výroby, používá se tam na lesní požáry.

        1. Ano, zažila jsem před mnoha lety požár na poloostrově Pelješac a letadlům tam říkali “ kanadiery“. Nebylo nám přitom úplně volno, protože požár odřízl poloostrov od pevniny. Naštěstí to hasiči poměrně rychle zvládli a jediným pozůstatkem byl všudepřítomný pach a popílek.

    1. Milá Akden – jsi pilňucha nejpilňuchovatější! Balíček došel v pořádku a tímto vyhlašuji, že základ pro akci Růžový Opletov mám (to pro ty z nás, kteří jako já, ještě nevyzkoušeli háček v akci (chuckle) ).

      A dovolená byla super, jako vždy. Toto bylo jenom takové Malé ohnivé intermezzo. Ve Šparadiči hořelo před čtyřmi lety (asi) a to prý bylo drámo – shořel les těsně nad magistrálou a tady šlo všem o majetky i zraví – navíc to bylo na začátku sezóny, takže Šparadiči plné turistů, po magistrále jedno auto za druhým a kemp taky praskal ve švech (ten shořel sakumpikum) – my přijeli uzavírat sezónu a nestačili jsme se divit – vypadalo to tam úplně jinak.

  26. Hu, to je strašidelné.
    My viděli jen asi týden staré stopy po jiném požáru. Asi to tak nějak příroda vymyslela a plánovala,
    ale když se rozzuří kterýkoli z živlů, člověk si uvědomí, jak je malý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN