ZE VZPOMÍNEK ZOOTECHNIČKY: Výlet do Holandska (1)

Jakmile se po roce 1989 otevřely hranice a s tím i možnost vyrazit ven za zkušenostmi a poznáním z našeho oboru, neváhala jsem. Začala jsem spolupracovat se soukromou firmou dovážející inseminační dávky plemenných býků z Holandska, a ta v roce 1991 uspořádala zájezd nebo spíše exkurzi k holandským farmářům. Itinerář organizovala partnerská plemenářská organizace Holland Genetics.

 

 

Byl to takový ten typický autobusový zájezd z počátku 90. let, kdy se spalo v autobusu, základní hygiena se prováděla v zahraničí na benzinách a s sebou si člověk vezl štangli turistického salámu, štrycli chleba a v plastové flašce od octa (tehdy ještě u nás nebyly petky) vodu, protože v našem oboru peněz moc nebylo. Velice zajímavá byla skladba lidí. Mimo zootechniky, veterináře a plemenáře také bývalí či současní papaláši ze zemědělských správ, předsedové JZD, dojičky a krmiči z celé republiky.

Prospali jsme cestu Německem a někde u hranic s Holandskem jsme zastavili na benzince, abychom se umyli, najedli a zkulturnili. No a pak už jsme vyzvedli našeho průvodce, mladého inženýra Petera z Holland Genetics a zamířili na první farmu. Holandsko člověk pozná i bez informačních cedulí. Rovina jak když střelí, všude superzelené pastviny lemované kanály a na nich pravidelně se opakující stáda krav, ovcí a koní, občas na obzoru známý větrný mlýn. A zvířata i v nejbližší blízkosti obytných domů, škol i továren.

 

 

Na prvním hospodářství nás uvítal majitel, starší člověk, který evidentně z naší návštěvy moc nadšený nebyl. Sice nám zdálky ukázal stáj i dojírnu, ale jinak byl na informace poněkud skoupý a dobytek nám neukázal vůbec. Náš průvodce nám později vysvětlil, že tento hospodář má dva syny, ale starší mu utekl do města, kde pracuje jako pomocný dělník, 5 dnů v týdnu, má volné víkendy a 5 týdnů dovolené. Doma zůstal mladší, ale ani ten nechce pracovat 365 dnů v roce 24 hodin denně, a proto je pán poněkud zatrpklý. Docela jsme ho chápali, i ty jeho syny.

Ale všichni jsme jeli do Holandska proto, abychom něco viděli a ještě více se dozvěděli, tak jsme se tak lehko nevzdali. Farmář se nakonec trochu rozpovídal, no a já se zeptala (přes Petera – farmář mluvil jen holandsky), jakou provádějí prevenci proti mastitidě (zánětu vemene). Farmář se zatvářil, jako kdyby o mastitidě slyšel poprvé, a zavrtěl hlavou, že nic takového nezná. S užitkovostí 8000 litrů za laktaci? V duchu jsem si řekla, že kecá, a nahlédla jsem do stáje. Všude je to stejné, aspoň tedy v Evropě, ve stájích, přípravnách či dojírnách se na parapetech, okenních rámech a stolcích povalují tubičky, krabičky, kelímky a stříkačky od veterinárních léčiv. Tady tomu nebylo jinak.

Tak, copak tu máme, no jasně, širokospektrální antibiotikum, které se aplikuje přímo do každého struku při zaprahování krav, dva měsíce před porodem. Je to vynikající prostředek při prevenci mastitidy. S nevrlým zavrčením mi farmář vytrhl stříkačku z ruky s tím, že to byl výjimečný případ. Dál už jsem se neptala a byla spíš zvědavá, kam pojedeme dál.

 

Červený holštýn

 

 

Na druhém hospodářství nás přivítali dva mladí majitelé, bratři ve věku 24 a 26 let. Naprostý opak od první návštěvy. Milí, sdílní, přátelští, dokonce byli v Československu podívat se v několika našich chovech.

A chovali červený holštýnský skot, to jsou geneticky recesivní homozygoti, něco jako hnědě tečkovaní dalmatini v černě tečkované populaci, 90 % populace holštýnských dojnic je černobílá. Aby někdo choval jen červené stádo, to bylo tehdy v 90. letech opravdu výjimečné. Chlapci měli 80 dojnic základního stáda, což představuje dalších 80 kusů mladého skotu, k tomu ještě 220 ovcí, chovaných na maso.

A sami dva, protože byli oba svobodní. Úctyhodné. Měli ještě maminku, milou elegantní starší paní, která nás, všech 45 lidí, pozvala do stodoly, kde pro nás nachystala občerstvení. Chlapci nic nezatajovali, na moji kontrolní otázku ohledně prevence mastitidy oba naráz prohlásili – samozřejmě, děláme ji plošně, při naší užitkovosti přes 8000 l mléka na krávu by to ani jinak nešlo.

A vzali nás na pastviny a my chodili od krávy ke krávě, hodnotili vemena, fotili, diskutovali o inseminaci, telení, krmení, cenách mléka, prostě, vůbec se nám nechtělo jet dál. Nakonec došlo i na poněkud soukromý dotaz, zda se nebudou oba ženit. Trochu rozpačitě odpověděli, že by rádi, ale je problém s nevěstami. Kde sehnat partnerku, které by nevadilo, že je manžel neustále ve stáji nebo na poli, že žije na samotě, bez přátel, odkázaná na věčné dojíždění kamkoliv autem.

A tehdy jsem udělala svoje první faux paix na této návštěvě, když jsem podotkla, že by přece manželka mohla dojit nebo se starat o telata. Starší farmář se na mě podíval, jako bych spadla z Měsíce, a tiše řekl: „V životě bych nenechal manželku dělat tak těžkou a nebezpečnou práci jako je dojení krav.“

Totálně mě umlčel, a já si v té chvíli vzpomněla na stovky našich dojiček, které roky dřely v neskonale horších podmínkách, a za svou práci byly mnohdy jen terčem posměchu či pohrdání. Za svoji kariéru jsem zaregistrovala jako dojiče jen 2 muže a myslím, že i dnes je u nás dojení doménou žen, na rozdíl nejen od Nizozemska, ale také Francie, Itálie a Německa.

Ale zpět k naší exkurzi. Zajímalo mě, jaké mají chlapci vzdělání. Oba měli střední zemědělskou školu a bakalářské studium na zemědělské univerzitě. (Moc by mě zajímalo, zda by u nás bakalář dojil krávy). A velice zajímavá byla informace ohledně dotací či daňových úlev. Vzhledem k jejich věku, (do 30 let) měli vysoké daňové úlevy, a pokud se dále vzdělávali v oboru, měli nárok na vyšší státní dotace.

Dotace byly striktně cílené. Holandské krávy neznají slámu, celý život stojí na roštech, produkují tedy obrovské množství kejdy. Na kejdu mají všichni farmáři jímky. No, a aby ta kejda nesmrděla po celém Holandsku, dostali zemědělci dotace, aby si na ty jímky pořídili dekly. Jinak samozřejmě že tou kejdou hnojí pole i pastviny, ale zase, přísně se dodržují termíny, kdy mohu hnojit a jakým mechanismem. Zajímavé, a poučné.

 

 

Limousin

 

Nechtělo se nám odjet, ale museli jsme ještě na poslední návštěvu toho dne. Autobus nás vyklopil u něčeho, co připomínalo lesopark, akorát že jeho části byly občas přehrazeny ostnatým drátem a za ním bylo vidět skot. Uprostřed všeho stál na vzorně ostříhaném trávníku doslova a do písmene zámeček jako z pohádky. A od něj přicházeli se zářivým úsměvem na tváři dva postarší lidé, elegantní dáma v plisované sukni a lodičkách na podpatku a starší pán v obleku a špacírkou v ruce. Srdečně nás přivítali a představili svoje hospodářství.

To, co jsme viděli v ohradách, bylo francouzské masné plemeno limousin. Viděla jsem ho poprvé a strašně se mi líbilo. Jsou to taková okrově béžová zvířata, velmi krásně osvalená, ale s jemnou kostrou. V jednom výběhu byly krávy s telaty a ve druhém jalovice. Ty se mi tak líbily, že jsem šla s foťákem blíž a blíž, ale furt to nebylo ono, no tak jsem prostě přelezla ostnatý drát a fotila jak papparazi. Skot jako takový je velmi zvědavý, a tak jsem byla brzy obklopena uslintanými mulci. Jak si tak spokojeně fotím, zachrastilo náhle něco v blízkém křoví a na trávník vstoupilo krásné zvíře s ohlávkou na hlavě… a kruhem v nose. Plemenný býk.

Oba jsme zůstali stát a koukali se na sebe. Pootočila jsem hlavu, abych zjistila, jak to mám daleko k plotu. Jen pár metrů, přeskočit bych ten ostnáč mohla, při nejhorším si roztrhnu gatě, rychle jsem přemýšlela. Býk udělal první krok ke mně, já couvla taky o krok. Druhý. Třetí. Rozhodnuta, že vystartuju, jsem se nadechla, když tu náhle zachrastilo křoví podruhé a vyšel nějaký člověk v montérkách a gumákách.

Podíval se směrem ke mně, rozhodil nesouhlasně rukama, přišel k býkovi, popadl ho za ohlávku a začal ho nastavovat bokem ke mně a přitom mu něco povídal. Pak začal něco říkat i mně, bohužel holandsky neumím, tak jsem jen krčila rameny a nenápadně couvala pryč. Pak se ozvalo za mnou „Máte si ho jít vyfotit, on je hodnej a Ian vám ho podrží.“ Otočila jsem se a uviděla, že za ostnatým drátem se tlemí celé osazenstvo autobusu, které vše sledovalo z bezpečné vzdálenosti a dobře se bavilo, protože zatímco jsem se věnovala morbidním úvahám, majitelé vyprávěli ostatním, jakého mají úžasně hodného plemeníka.

Jakmile jsem přelezla plot, majitel zavelel, že se jde na drink. Zavedli nás do stodoly, kde byl velký stůl, na něm termosky s kávou, džbány se smetanou a mísy se sušenkami. A sklenice s nějakým alkoholem, teď už nevím jakým, ale bylo to něco jako kmínka a chutnalo to příšerně. Ovšem následující zážitky chuťové vjemy zcela zastínily. Majitelé nás zavedli k menšímu chlévu. Zvědavě jsme nahlédli dovnitř a k našemu nadšení jsme zjistili, že jsme přišli zrovna k dojení jerseyek.

Plemeno jersey je jednostranně mléčné plemeno, vyšlechtěné na stejnojmenném ostrovu v kanálu La Manche. Jsou to takové větší kozy, které dojí ne mléko, ale smetanu, protože jeho tučnost činí 5,5 – 6 % na rozdíl od běžného dojného skotu, který má tučnost mléka do 4 %. Navíc jsou tato zvířata velmi krásná, jsou malá, suchá, s velkýma výraznýma očima a dlouhými řasami. Jejich maso se nedá jíst, ono ho z těch krav ani moc není, ale je nažloutlé a údajně hořké, takže se likviduje v kafileriích.

Krávy dojil samozřejmě muž, který zamával na majitelku a ukázal směrem do rohu stáje. V hnízdečku z hoblovaček tam ležela stočená k sobě čerstvě narozená dvojčata, úžasně mrňavá s dětsky nevinným pohledem. Zároveň muž začal něco majitelce vzrušeně povídat a mávat rukama směrem ven. Paní vyběhla ze stáje a my za ní, abychom zjistili, co se děje. Otelená kravka, mamina dvojčat, v energickém cvalu mířila od stáje na pastviny.

Majitelka k našemu úžasu ani na okamžik nezaváhala a v těch svých lodičkách a sukni vyrazila vpřed, přes kravince, krtince, po mokré pastvině. V tu chvíli se poznalo, kolik je mezi účastníky zájezdu zootechniků. Okamžitě nás asi deset vyrazilo taky, udělali jsme rojnici a kravku společně s majitelkou zahnali do stáje k její rodince.

Nedalo mi to a upozornila jsem paní na tenkou šňůru visící krávě z vulvy, bylo to zadržené lůžko, které po dvojčatech bývá v 90 % případů. Mávla rukou, že ví a že se raději půjdeme napít. Tak jsme se ve stodole usadili na balících slámy, občerstvili se kávou a sušenkami a věnovali se diskuzi na převážně politická témata, protože majitel byl politik a chov dobytka měl spíš jako hobby.

 

 

Jersey

 

Rozloučili jsme se jen velmi neradi a odjeli k objednanému hotýlku. Píšu hotýlku, protože v Holandsku je vše takové miniaturní, úsporné a přitom velice milé. Karel Čapek ve svých Cestách Evropou napsal, že Holandsko je zahrádka Evropy, a mně to přišlo velmi výstižné.

Když jsme se ubytovali, šli jsme prozkoumat okolí. Hotýlek byl na okraji čisťoučké obce, obklopený záhony růží, mezi nimiž byly fontánky, jezírka a lavičky. Pozvolna jsme se někteří slezli k ústřední fontáně, přitáhli jsme si lavičky a naráz začaly kolovat láhve s alkoholem různého, jen ne oficiálního původu.

A nejen láhve, znenadání se objevilo mezi přítomným hned několik kytar a začalo se hrát a zpívat. Od všeobecně známého repertoáru Rangers a Greenhornů se přešlo k Hutkovi a Krylovi, a naráz jsme zjistili, že budeme potřebovat víc laviček, protože jsme se venku nakonec sešli všichni, ta úžasně nesourodá společnost lidí různého věku, vzdělání a profesí z celé republiky.

Jak jsme se tak všichni dobře bavili, vůbec jsme nezpozorovali, že se v hotelu začala otevírat okna a v nich objevovat šokované obličeje hostů. Až příchod poněkud rozčileného majitele hotelu nás přerušil v příjemné zábavě. Ne že by byl nějak hrubý, to by si nedovolil, protože si od nás nechal zaplatit předem, ale navrhl nám, abychom se přemístili dovnitř, že má pro nás dostatečně velkou místnost, kde si můžeme zpívat, jak chceme a nebudeme rušit hosty.

Tak jsme se přesunuli do hotelu a majitel nám otevřel jakousi velikou haluznu nebo spíš skladiště, kde byly pel mel naházeny stoly a židle. Majitel se obrátil na našeho tlumočníka: „To bude pro vás to pravé, tady si můžete dělat, co chcete, před vámi tu spali utečenci z Ukrajiny a Běloruska.“

 

Pokračování příště.

 

 

Aktualizováno: 14.4.2013 — 12:35

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krásné povídání. Do Holandska jsem poprvé zavítala ještě v roce 1988 jako tlumočnice, a to shodou okolností pro skupinu našich zemědělců. Objeli jsme několik farem, vesměs malých rodinných. Pro mě to bylo jako zjevení. Jsem městská a o poměrech v našich JZD a státních statcích jsem měla jen povšechnou představu. A v Holandsku jsem najedniu viděla ty čisťounké maloprovozy, kde se dojilo pár černobílých krav ve vykachličkované „koupelně“, měla jsem oči navrch hlavy z čerstvě narozného telátka. Ale abych byla spravedlivá, viděli jsme i farmu špinavou a nepěknou. Bydleli jsme přímo u těch farmářů, já jsem bydlela u pěstitele cibulovin (tulipánů, narcisů, hyacint a mečíků) a růžičkové kapusty, a to právě v době kvetení mečíků. Ta mečíková pole byla skutečně nezapomenutelná. A MMCH, zažila jsem tam i své první setkání s překrásným zlatým retrívrem, kteří u nás tehdy nebyli nijak rozšířeni (alespoň ne v mém okolí). Po příjezdu jsem u mých hostitelů vystoupila na dvoře z auta, pršelo, přihnal se nadšený krásný veliký pes a ze samé radosti mi skočil předníma nohama na prsa. Jenže já měla na sobě bílé sako :D . Viděli jsme i řadu dalších věcí, než jen farmy, bylo to pěkné.
    Kdo máte rádi tyto končiny a neznáte, vřele doporučuji belgické Vlámsko, které je vlastně takovým pokračováním Holandska. Navštívila jsem ho několikrát o pár let později a udělalo na mě úžasný dojem. Připomíná Holandsko, ale zdaleka není stejné. Je teplejší, vřelejší, mísí se do něj už něco z povahy frankofonních Valonů, spousta věcí k vidění, k pití, k jezení, … Zamilovala jsem si tenhle stejně rovinatý kraj s řadami topolů.

  2. Emtesko, krasne se to cetlo a je to velmi zajimave. Akorat jsem se ale dostala neco rict az ted. jako maricka, Holandsko vidavam obcas z letadla. Teda ne ze bych zrovna musela roviny, ale na fotky z Holandska s kytkama a zahradama a malebnyma mestama se divam rada. A kravicky ja moc rada. Ani ne tak moc na jidlo bez hoveziho se opravdu obejdu, ale mam rada syry, ale, hlavne se na kravky rada divam. Maji krasne oci. Kdyz je u nas jednou za rok zemedelska vystava, tak v kravskem „pavilonu“ travim znacne mnozstvi casu.

  3. No jo, Holland, Fryslan … tak bych se jela podívat do některé kaasemakerei
    ;)

    Klidně i v dešti. A na Ilsemeerskou hráz …
    díky za připomenutí

  4. Milá Emtesko, na Zvířetníku najdu vždycky potěšení a radost, dnes dokonce velikou. A to mě ještě radost čeká protože bude pokračování. Jak už jsem psala včera, mám ráda vědomosti prožité. Lépe je pochopím. Už se těším! (clap) (happy)

    OT Nasbíječky stále v trapu. Nemám ponětí kde hledat. Budu asi muset koupit nové. Ale čert ví jestli k tomu starému mobilu nějakou ještě prodávají. Jsem to ale trdlo staré zpitomělé. Ach jo a achich ouvej!!! (envy)

  5. Emtesko, jako vždy, další velmi čtivě psané a fascinující povídání. Také se těším na pokračování.
    V Holandskem jsme kdysi 2x projížděli a do Prahy teď vždy létám přes Amsterdam. Předposlední let byl na jaře. Měla jsem v letadle okýnko a ten pohled na nekonečné lány mnohabarevných tulipánů (tedy pole vždy jedné barvy), dlouhatánske skledníky a celkově upravená krajina bylo jak koukat na překrásný quilt.

    A výraz „štrycli chleba“ tedy slyším poprvé. Domýšlím se že je to buď bochník nebo šiška, ale to je moravsky?

    1. Štrycle chleba je vlastně šiška chleba ,a protože jsem ten výraz přebrala od svojí maminky, předpokládám, že je český(maminka byla rodačka z Písku). (rofl)

      1. „Štrycla chleba“ se říkala i u nás, celá rodina z Moravy, babička z Bořitova, dědeček z Brumovic, spolu pak bydleli ve Velkém Meziříčí.

    2. Ano, Maricko, je to po moravsky. I ja jsem vyrostla na striclich chleba. Ja jsem snad slovo bochnik neslysela, az kdyz jsem zacala casteji jezdit do Prahy.

  6. Emtesko, díky, tvoje články jsou zajímavé a čtivé! Navíc tenhle má pro mne půvab Holandska, to byla první země, kam jsem se po ´89 podívala – na stáž v Amsterdamu, na šest neděl, bohužel v zimě). Dodnes mám k Holandsku mírně sentimentální vztah :) .

  7. Emtesko Tvý povídání bych četla a četla a četla…., styl psaní výborný a nic si nezadá s tématy.
    My uvítali na svět kozlíka. Jedináček. Velikej. Miloučkej. Kozí máma je hodná a osvědčená, ale letos je jí nějak blbě, nafoukla se. A byl strach. Už je líp. Nejdřív kůra olejem a a procházka. Pak vet. JJ práce u zvířat je obtížná a zajímavá, jo. Pro mě je zatím nejsložitější ta masná produkce. Loni a předloni byla kozlata holčičí. Jedináček a dvojčata, všechny jsou doma už jinde, dvě už jsou maminy. Jenže kluci! Ten náš první tu už třetím rokem zlobí. Je kastrát. Jak stodola. Njn. Dva už nehrozí. Tak snad toho letošního udáme někomu do chovu. Další varianta je …S prasátky se záměrně moc nevídám a králičí pohledy mě prostě neopouštěj. Si zase zvykám.
    Jo a za oknem bečí ovce. Furt. Tu už bych pravda vzala něčím po hlavě. Je tlustá až to přestává být dobrý, napojená,najedená, se svou mamkou. Mamkaje v pohodě,mladá řve furt už rok. A nemocná není jen jí baví furt nadávat :)

    1. Radko – s tou „masnou produkcí“ jsme na tom stejně. Ač už bydlíme v domku a svým způsobem bychom jednu králičí samicí zvládli, já to Jendovi zatrhla – žádní králíčci! Opravdu mi vadí jejich porážka (no jo, ale v zeleninovém pelíšku mi už nevadí, opravdu nejsem vegetarián (shake) ) – zatím jsme přemluvili mamku, ať ty králíky ještě pěstuje, že ji zajistíme seno (už nemá pole s jatelinou, tak je seno kapku problém) – tady nejde ani o ty králíky pro nás, jako o to, aby ona měla „zábavu“ a měla se o koho starat – ona to opravdu potřebuje (h)

  8. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Na palouku se pase kráva. Když už má dost, jde se ještě kapánek projít. Potká zajíce a vidí, že v ruce drží cigáro.
    Kráva: „ Tak malej a kouří!“
    Zajíc odfoukne v klidu dým z tlamičky a řekne: „Tak velká a nemá podprsenku!“

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. (coffee)

  9. Děvčátka krásná, mám zcela OT dotaz. Už jsem psala, že máme novou zahradu, značně zpustlou, ale vlastně se mi v tom stavu docela líbí; o víkendu jsme tam s dcérou docela řádily, ještě teď mě bolí „fšecko“.
    V posledních dnech jsem toho o zahrádkách načetla docela dost, takové ty klasické se mi opravdu nelíbí (a kvůli otročině v dětství – viz Yga a Pitrýsek – mám ke klasickému, „zahrádkářskému“ zahradničení celkem odpor). Našla jsem pár odkazů, které mi připadají fajn, co na ně řeknete? – předem upozorňuju, že tam kvůli našemu vytížení jinde budem moct být tak jednou za tři víkendy, jestli hodně, možná i sem tam během týdne, ale jen tak na hodinu-dvě.
    První: http://ekozahrady.com/ (chce to proklikat si všechny posodkazy)

    1. A druhý: http://www.rodovystatek.cz/ – opět vše proklikat.
      Celkem se mi jako vrozenému lenochovi a kavárenskému povaleči zalíbila idea tzv. permakultury, nemáte s ní někdo nějaké zkušenosti?
      Moc dík za všechny případné rady předem.

      1. Aido, s ekozahradami má velké zkušenosti ing.Helena Vlašínová, manželka známého ekoaktivisty Mojmíra Vlašína.Mívá o nich často přednášky, konkrétně o permokulturách. Pracuje, pokud vím, na Medlově universitě a určitě by se našel na ni kontakt.

    2. Aido – mně se filozofie ekozahrady fakt líbí. U mne je problém, že bych potřebovala takovou ekozahradu už zdědit či zakoupit, protože bych ji neuměla založit. Ale jestli na to máš dostatek elánu a představivosti a asi taky trpělivosti, běž do toho – koneckonců, jestliže z takovéto zahrady budeš mít radost, tak to za to stojí.

      1. No, my právě s dcérou (zbytek rodiny k tomu nemám ten vztah) uvažujem, že to z té naší zpustliny zkusíme udělat. Zatím je tam povětšinou jen tráva, plevel a křoví. No, uvidíme, budu dál sbírat informace.
        P.S. Kdyby někoho dalšího něco napadlo, všechny tipy uvítám.
        A teď už spím, fakt jsme si o víkendu „mákly“. Dneska už je to lepší, ale v sobotu a v neděli večer jsem byla úplně hotová.

  10. Milá Milo – krásná vzpomínková reportáž. Jó Holandsko – tak tam jsem taky ještě nebyla (chuckle) . A přitom je mi tato země velmi sympatičeská – je tááááák krásně rovná. A trošku mne mrzí, že si Terka místo holandštiny vybrala ruštinu (nod) (nod) .

    Kravičky krávy, to je moje potěšení a vzpomínky na čas malin nezralých – dvoje prázdniny jsem mezi nima prožila – jedny v teletníku a jedny v kravíně. Jsou to krásná zvířata.

  11. Milá Emtesko (inlove), děkuju Ti za zajímavé a velice čtivě napsané povídání. :) Už se těším na pokračovaní – pro mě je to výlet do oblasti, kterou bohužel znám málo. Přitom je práce se zvířaty sice velice těžká, ale také nesmírně zajímavá.

    1. Milá Emtesko,
      díky, krásné čtení. Taky se těším na pokračování (a fotku hodného býka, to musí být rarita 8) .

  12. Mohla byste se prosím zmínit, proč podle Vašich zkušeností zootechnika u nás po roce 1989 zemědělská i živočišná výroba živoří a proč bylo zmařeno tolik dřívějších velikých investicí do zemědělství? Han

    1. Ráda odpovím soukromě, protože to je delší povídání, začíná a končí to politikou a tu bych tu nechtěla rozvádět, nezlobte se.

  13. Emtesko, tvoje zážitky jsou zajímavé a literární zpracování nemá chybu, moc pěkně se čte. Člověk se vrátí o pár let zpět do mlada. Dneska je všechno jiné, moderní a hlavně těch kravek na mléko je podstatně méně.

  14. Emtesko, díky moc za krásné povídání, prodchnuté láskou ke zvířatům, ale nejspíše i celému povolání (h) (h) (h) (h)

    jen mám výtku – a kde je fotografie toho plemenného býka?? a kde malých telecích dvojčátek????? (inlove)

    1. Milá Bedo, psal se rok 1991, já fotila svojí milovanou Exaktou RLT 1000 východoněmecké výroby na černobílý film. Ty fotky někde jsou, tedy určitě toho býka, ale nevím, zda by se podařilo je kvalitně naskenovat. Zkusím je pohledat a pokud se zadaří, přiložím k pokračování. :)

      1. Možná by bylo lepší pohledat negativ a ten digitalizovat, lepší skenery či fotolaby to umějí s docela slušným výsledkem.

    2. Bedo, si myslím, že je to ten krasavec Limousin. Kdyby se mi chtěl představit, taky bych hledala, kde nechal tesař díru. Dvojčátka holt nejsou.

        1. Já jsem na to potom také přišla, nicméně ten tvůj nebyl určitě o moc jinačí.

          A díky za osvětu! Moc fajn!

  15. Moc krásné povídání! My byli v Holandsku v roce 92, a byla to nádherná cyklo dovolená, a dodnes vzpomínám na úžasný dojem, který na mě tato zem udělala – právě díky zvířatům. Všude jich bylo spousta, krásně čistých, spokojených, blahobytných (inlove) . U nás štěkal u domu na vsi pes, tam klidně mečela (za kanálem místo plotu) koza, bečela ovce či řehtal kůň! A MLP si tam ověřil (doslova na vlastní kůži ;)), že i zdánlivě mělký čistý kanál je plný mazlavého černého bahýnka – zachraňoval kůzle, které do něj spadlo a nešťastná máma jen zoufale mečela na břehu. Myslel si, že si jen jednou nonou stoupne na dno a kůzle vyloví – bláhový, zahučel tam skoro po pás, kůzle musel podebrat a vzít do náruče a za pomoci kamaráda vysadit na břeh… No a pak zjistil, že tam málem zůstane sám – bahýnka nad kolena a ne a ne ho to pustil (chuckle). Ale dojemné bylo, že koza si kůzle rychle odvedla za dům, a pak se vrátila jakoby nám poděkovat! A krávy jsou tam opravdu všude – jedním stádem jsme se na kolech probíjeli i v ulici na předměstí Amsterdamu :O . Holandsko pro mě navždy zůstane krásnou a přívětivou zemí… (h)

    1. Takhle jsme na oxfordském kanále zachranovali ovci. Teda já ne, já jsem se smála. Ale hoši měli co dělat, aby se i s ovcí z toho bahýnka dostali. Ona, ovce hloupá, moc nespolupracovala, takže se do bahýnka neustále nedobrovolně vraceli. Angličané umí nadávat, ale my taky!

  16. Báječné! Tohle mě moc zajímá, přes své jazykové povolání jsem na gymnáziu maturovala mimo jiné ze zemědělství- jako pokusnému ročníku se nám snažili dát nějakou specializaci. I když z rostlinné výroby jsem se toho naučila víc, přece jen nacpat gymnazisty do skleníku bylo jednodušší než do kravína :)

  17. Milá Emtesko, jako obvykle jsi mě nadchla – líbilo by se mi s tebou obhlížet holandské krávy! (inlove) A ta zmínka o ženách a dojení… inu jiný kraj :P Píšeš skvěle, piš dál :)

    Maričko, ještě ke včerejšku: děkuju za úžasný článek! (inlove) S chutí jsem se ponořila do průmyslových videí – to je moje soukromá úchylka, i jako holka jsem moc ráda chodila na exkurze do továren. Mám ráda chytrost a šikovnost konstruktérů – a v zemědělství, kde se musí pracovat s většinou nespolupracující přírodou, to je ještě zajímavější. A kolik strašné práce to ušetří! (h)

    Jinak se omlouvám za virtuální nepřítomnost, máme zase rodinný slet, plný Dům, slavili jsme taťkovy narozeniny… prostě kolem počitadla jsem sotva proletěla (inlove)

    1. Milá Dede, užívej si rodiny, co to dá. A tatínkovi dodatečně velkou gratulaci, ňák mi to ušlo. Sorry. (h) (handshake) (d) (wave)

  18. Krásné povídání Emtesko, už se těším na pokračování.
    V Holandsku jsme také byli, ale spíše za květinami.
    Ovšem byli jsme i na sýrové farmě a ty jejich sýry byly moc dobré.

    Míša

    1. Holandské sýry jsou opravdu velmi dobré, zejména když je koupíte mimo naše obchodní řetězce, (většinou je na tom sýru originální jen obal). Ale proč ne? Když může být v Persilu, prodávaném v ČR 70 objemových procent kuchyňské soli, proč by v holandském obalu musel být opravdu holandský sýr? :)

  19. Milá Mily Herriotová, parádní čtení, zhltla jsem spolu s ranní kávičkou. Tak vidíme, vidíme, že ty rozdíly nebyly až tak děsné. Ženy v zemědělství jsou na samostatnou kapitolu, něco o tom vím. Všichni čeští muži by potřebovali na chvíli přesunout někam ven na zkušenou.
    Moc se těším na pokračovaní, píšeš skvěle.
    Nizozemí bylo první, co jsem po revoluci navštívila, byla jsem u vytržení z domků na pobřeží, okny bez záclon, tvrdé moře,květiny, prostě to byl nádherný zážitek po dřívější nevýjezdnosti. Díííky !!! (h) (wave)

    1. Jenny, ta okna bez záclon mají svoji historii, a to z doby, kdy Nizození ovládali Španělé, to nám vyprávěl průvodce při mojí druhé návštěvě Holandska, kde jsme se věnovali i jiným činnostem než jen objíždění chovatelů. Ono totiž v místnosti nesmělo být víc než 4 osoby, no a aby to ti Španělé mohli kontrolovat, tož v oknech nesměly být záclony. A jaksi se ta tradice udržela doposud, i když je to zvláštní, vidět lidem přímo do obýváku. (rofl)

      1. Pekne cteni pri obede. Stojim v polivkovem baru u talire s horcicovo-vajickovou polevkou, ctu a smeju se. Kolem stoji u pultu mne neznami hladovi u svych polevek a ted se smeji taky :).
        Kdyz jsem prisla pred deviti lety do Drazdan, prvni, co jsem chtela do bytu poridit, byly zaclony a zavesy. Manzel se ukecat nenechal a do dneska jsou okna prazdna. Az na kytky, detske maluvky a kocoura, pochopitelne. Zvykla jsem si. A musim rict, ze zaclony a zavesy tu ma malokdo a to bydlime v centru Neustadtu. Je to mile, kouknout z okna – aha, sousedi maji navstevu, hm, vedle koukaj na televizi a maji novou lampu :).
        Zdravim z Drazdan – i tady je jaro! jupiii! pozna se podle toho, ze v parku si neni s polevkou kam sednout.

      2. Jezuskote, jak to dělali s dvojčaty? Kromě maminky buď jen tatínek nebo jen sourozenec? A s mnohadětnými rodinami vůbec… :O

  20. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krása (nod) Opět láska k práci a úžasný pozorovací talent (nod)

    Nizozemí máme moc rádi. Prochodili a projezdili jsme ho skoro celé – s Aronkou, Lídou a malým synovcem. Byla to tehdy moc pěkná dovolená. Pak jsme tam ještě byli s Xerdou na jarní výstvaě cibulovin. Taky paráda – jarní bouřlivý Atlantik, spousta kytek… Chicht – teď mě došlo, že Betka je v této oblasti nevzdělaná (chuckle)

    1. O 10 let později jsem byla v Holandsku znovu, a mezi jiným také na výstavě cibulovin.Bylo to nádherné. (sun)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN