ROZHLEDNÍK: Naše zahrádky

Trochu mě inspirovala LenkaS a její pěstovací návody. Uvědomila jsem si totiž, že ač oba panelákoví, máme za sebou už spoustu vypěstované zeleniny a hory překopané hlíny. A několik zahrad, které povstaly ne zrovna z popela, ale z plevela jo. Tak jsem vzpomínala a psala. Třeba potěším ty, kteří se na zahrádkaření teprve chystají.

 

 

V písku nic neroste

Když jsme ještě bydleli v Hradci, zcela nečekaně mi kamarádka nabídla, že se se mnou podělí o pronájem zahrádky. Souhlasila jsem, celá zvědavá, co dokážeme. Byl to kousek zastíněného pozemku s písčitou půdou. Těžko to nazvat hlínou, voda z toho mizela stejně rychle, jako jsme ji dolévali. Ale bylo to maličké a jako první pokusné políčko ideální. Hned první rok jsme vyseli mrkev, petržel, cibuli a později přidali rajčata a papriky na folii. Myslím, že i nějakou bramboru.

Okopávali jsme, zalévali a k našemu překvapení sklidili úrodu mrkve, cibule a rajčat. Brambory byly velké jako ořechy a paprika plodila ještě v listopadu. Ale byla to NAŠE zelenina a jídlo z ní bylo lepší, než cokoli, co jsme mohli koupit, rozhodně jsme si to mysleli. Naše děti to raději uznaly taky. Jejich tolerance k rodičovským nápadům je v podstatě bezmezná dodnes.

V Hradci jsme se pak přestěhovali a k bytu patřila i malá zahrádka. Naše nadšení neznalo mezí. Na tuhle zahrádku se vešel i malý skleník, květinový záhon za obrubníkem, dva stromky angreštu a rybízový keř. Tyhle dvě písečné zahrádky mě naučily pěstovat mrkev (dodnes se cítím být mrkvovým odborníkem) a petržel (v písku půjde za vodou, bude dlouhá). Naučila jsem se pěstovat gladioly (jako brambory) a okurky na tyčce.

Naučili jsme se jezdit do Svobodných Dvorů pro hnojivo, které nazývali ekora a byl to nejspíš kompostovaný hnůj. Smrdělo to strašlivě a pytel nám vystačil na skleník a půl zahrádky. Bojovali jsme (vítězně) proti angreštovému padlí a pochopila jsem, že tymián mi na kamení a písku dobře poroste i přezimuje. Měla jsem tam i deset sazenic jahod. Byla to stáleplodící odrůda. Každý týden na nich narostly tři jahody. To mě nebavilo. Ale synek ještě v listopadu nosil do školy jahody, že si je sebral na zahrádce. A sklízel závist.

A pak přišla Jára s nabídkou.

 

Jíl

 

V jílu roste všechno

Pozeptala se mně kolegyňka v práci, jestli nevím o někom, kdo by si od ní chtěl pronajmout zahradu. Vlastně sad, takový třicetiarový… Neměla jsem představu, jak vypadá třicetiarový pozemek, ale jasně, že se nám hodil. Byl to neoplocený starý sad, bez vody, elektřiny a jakéhokoli přístřešku. Uzavřeli jsme smlouvu na sedmiletý pronájem, sehnali starou chladící bednu z Avie, jako uzamykatelný sklad na nářadí a jali se hospodařit.

Nejpodstatnější na téhle zahradě bylo, že se nacházela v Hořicích v Podkrkonoší. Pro ty kdo to neví, je to místo, kde se vyskytuje kvalitní keramická hlína… prostě jíl. Pás podél stromů jsme poprvé orali na prvního máje. Známý s traktorem a jednoradlicovým pluhem obrátil třicet centimetrů vysoké hroudy trávou nabok a odjel. Nám zbylo „jen“ hroudy rozkopat motykami a upravit na pěkné záhonky. První víkend jsme udělali asi čtyři půlmetrové záhonky a během dalšího suchého týdne slunce hroudy vypálilo do zvonivé keramiky. Neměla jsem sílu něco takového rozbít. Páník ano, takže velkou motykou vyráběl hrubý povrch a já jej zjemňovala, ale spíš schovávala brambory pod povrch země. Šlo nám to pomalu.

Sadba brambor nám došla asi v polovině délky rozorané části, síly taky. Druhá polovina políčka musela počkat do dalšího roku (a pak přijel soused s širokým kultivátorem a upravil oraniště na vzornou zahrádku během dvou hodin). Mezitím sad zarostl trávou do výšky člověka. Ve dvou jsme ho pokosili (ručně kosami), seno usušili a nesehnali nikoho, kdo by o to seno stál. Spálili jsme ho v následující zimě na záhonech a tím ohromně zlepšili půdní vlastnosti v tom místě.

Na podzim jsme sbírali obrovská množství hnusných spadaných jablek a hned další rok se nám sad odměnil několika metráky fantastických jablíček. To množství se nedalo sníst, ale dalo se odvézt do Hrobic, kde nám je za mírný poplatek úhledně zabalili do skleněného kabátku. Byl to výborný obchodní artikl, za který jsme si mohli například půjčit terru na orání a kultivování zahrady, takže velké motyky zůstaly do budoucna zapomenuty.

 

Kultivace bramborami

 

Jak už jsem dříve napsala, tahle zahrada byla bez zdroje vody. Byla jsem rozhodnutá, pěstovat tam brambory a cibuli. Na ostatní jsem měla příruční zahrádku u bytu. Ale tahle zahrada mě naučila spoustu věcí o vodě a zálivce vůbec. Heslo dne znělo: zálivka je pro měkejše. Brambory jsme zakopali pod hlínu a nechali tak. Mrkev a petržel jsme vyseli sejáčkem někdy v březnu a svěřili přírodě. Jiřinám se tahle hlína ohromně líbila a zálivku nevyžadovaly. Rebarbora vedle kompostu rostla do nebe. Majoránku při vysazení tenounkých nitek na záhon stačilo zalít jednou, je to suchopejr, vždycky si poradila. Cibuli a česnek zalívat netřeba. Rajčata mají netušené schopnosti.

Vždycky jsme začínali hned na začátku března výsevem petržele. Pak následovala mrkev (nantéská karotka) a cibule (stuttgartská). Do dubna jsme zahrabali pod hlínu brambory a v půli května přišel čas na rajčata a majoránku. Každému rajčeti jsme vykopali hlubokou jámu, naplnili vodou z konve, do vzniklé studánky spustili sazeničku, že jen chocholka koukala a hlínu shora opatrně přihrnuli (aby sluníčko na vodu nevidělo a nevypilo ji). Kdo někdy sázel majoránku, ví, že je to jako sázet vlasy. Přesto i tahle rostlinka vydržela a měli jsme jí tolik, že jsme mohli zásobit příbuzenstvo široko daleko.

Tehdy bylo několik po sobě jdoucích let, kdy po deštivém březnu následoval suchý duben a první déšť přišel až na Medarda a někdy ani tehdy ne. Přesto všechny rostliny vydržely. Dodnes to přičítám schopnosti jílovité hlíny udržet vodu a dodat ji rostlinám z hloubky, i když se z okopaného povrchu záhonku prášilo a ušlapané cestičky měly kvalitu kletovaného betonu. Od té doby jsem nikdy neměla tak obrovské množství rajčat a tak dokonalé mrkve a petržele. Nikdy.

Sedmiletý nájem skončil a my po nějaké době opustili Hradec. Po hořické zkušenosti jsme si stanovili podmínku, že nový pozemek nesmí být větší než deset arů, protože víc nezvládneme. Má dvanáct.

 

Vzrostlá zahrada

 

Zahrada u domu

Dům se zahradou jsme koupili v únoru. Do března probíhalo čištění zahrady od staveb a zbytků dřeva. Pak přišlo jaro a celý pozemek se zazelenal. Kopřivami. Na celé zahradě nebylo jediné stébélko trávy. Všude samá velikonoční nádivka. Když mě přešel první šok, popadla jsem rýč a motyčku, vybrala místo a zavelela si: tady bude záhonek. A byl.

Ta zem byla tak fantasticky lehká (v porovnání s hořickým jílem) a tak příjemná (v porovnání s hradeckým pískovištěm). Přibyl skleník a kaskáda sudů na sběr vody ze střech. Záhonky se ustálily, kompost funguje a zahrada v červnu připomíná úžasné nakartáčované patchworkové dílo. (Někdy v červenci se to zvrtne a do října tam mám zdivočelou džungli dobrou tak pro slepice. Fakt nevím, čím to je :) )

Repertoár pěstované zeleniny se rozšířil o druhy, které by bez zálivky nevydržely. Ale základní druhy zůstávají. Česnek, petržel, karotka, cibule, šalotka a samozřejmě brambory. Méně jisté výsledky máme u pórku, červené řepy, kopru, špenátu, fazolí tyčkových i keříkových na zelené lusky.

Docela dobře už zvládám kedlubny, saláty, brokolici, zelí, kapustu, růžičkovou kapustu, zato vodní rostliny, jako jsou papriky, rajčata, okurky, salátové okurky, celer, dýně i cukety, patizony a vloni i vodní meloun považuji za téměř zmáknuté a spolehlivé. Od některého víc, od jiných jen pár rostlinek.

Nemám tu krmnou řepu pro králíky. Prostě jí neumím (sousedovi o deset metrů vedle krásně roste), ale protože mrkev mám nacvičenou dobře, vyrábím spoustu žluté krmné mrkve, takže v králíkárně nejsou stížnosti. Nepokouším se o květák, neposlouchá mě. Jednou jsem zkoušela lilek. Narostla mi ve skleníku obrovská fialová pichlavá adéla s bílými (!) plody. Tak k tomu jsem se ani nepřiblížila a páník jí vyhodil.

Červený kadeřavý salát byl tak hořký, že ho nechtěly ani slepice. Kopr se povede tak jednou za dva roky, v polovině případů ho mšice najdou dříve než já a jde rovnou ke slepicím. Totéž platí o špenátu. Tam mám ale větší šance, seje se dříve a mšice to málokdy stihnou. Naštěstí, když se něco pokazí, slepice výsledek i tak ocení. Nejsou vybíravé a člověk aspoň nemá pocit, že jeho práce vyšla nazmar.

Asi před dvěma lety mi na zahradu udělali nájezd slimáci a sežrali skoro všechno, i když speciální zájem měli o květy kosatců, jiřin a afrikánů. Tak do naší menažérie přišly kačenky. Celou zimu žily volně na zahradě a teď, když se objevil první žlutý krokus, ani ho nezašláply. Ale někdo okousal rašící tulipány, asi budeme muset obnovit protikačení plůtek. Protože jaro se blíží. Blíží se doba nových experimentů, nových odrůd a nových objevů.

 

Zahrádkářský patchwork

 

Když to teď po sobě čtu, přemýšlím, proč to všechno. A kde se vůbec ve mně bere ta „láska k rodné hroudě“. Proč musím každý rok sázet česnek a sít mrkev, když jí spoustu rozdám? Na co potřebuju schovávat rajčata do mrazáku a po zavaření pár sklínek okurek zbytek úrody nosit do práce, ať si kolegyňky taky užijou. Proč každý den, když přijedu z práce, musím napřed obejít zahrádku (leckdy v lodičkách), proč o víkendech trávím hodiny s nosem zavrtaným v hlíně… Proč? No právě proto.

Pro ten nos v hlíně. Každý dotek hlíny na rukách (pracuji v rukavicích), každý paprsek slunce na hřbetě mě nabíjí. Můžu si koupit zeleninu v supermarketu, ale nemůžu si koupit pocit dobře vykonané práce, když se ohlédnu po vzorném záhonku.

Můžu ležet na zahradě a číst si, ale kvůli zahrádce mám důvod být venku, pod modrou oblohou a to každý den. Baví mě to. A jestli se někdo chystá zahradničit a neví, jestli má dost dobrou půdu na svém pozemku, můžu říct tohle: Je to jedno, kam si dáte zahrádku. Stačí ji mít rád. Něco už vám přinese.

 

Fotky najdete zde: http://jakkel.rajce.idnes.cz/Zahrady

 

 

Aktualizováno: 5.4.2013 — 17:52

148 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ri: Jenom pro upřesnění… Hořickou zahradu jsme měli před zahrádkou u letiště a to že jsme neremcali (aspoň ne moc) neznamená že jsme zapoměli na využívání nás jakožto levné pracovní síly. :-)

  2. my jako čistě panelákoví, máme zahrádku na balkoně.
    Balkon je velký, slunce na něj odpoledne svítí.
    A tak nic nebránilo tomu si pořídit keříčkové chery rajčátka a papriky. A představte si, že jsme nejen měli velkou úrodu až do podzimu a hlavně rajčátka byla skvělá. Červená a sladká. I papriky se povedly. Letos do toho jdeme zase a ve větším množství.
    Chtěla bych zkusit jahody. Máte někdo zkušenost s pěstováním jahod na balkóně ?

    Míša

  3. Tento rozhledník mi připomněl, že už nějaký čas zvažuji vytvořit sem seriál Trampoty markýze a markýzy ze sadu. Snad se k tomu časem dokopu.

    1. Piš, miláčku, piš, než si řekne (i) Myš! Nebo je potřeba v tvém prohlášení vyměnit „s“ za „t“? Poradíme, posloužíme … (h) (h) (h) ;) .

  4. Problémem letošní zimy není její extrémní délka (i když krátká není), ani extrémní teploty, ale to, že byla/je extrémně tmavá. Krátké předjaří, kdy pár dní svítilo sluníčko a sotva stačil (někde) roztát sníh, přešlo znovu do zimy a zatažené oblohy….

  5. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Benjamin Bernstein si s náramnou pýchou namaloval krámskou ceduli a chystal se ji pověsit nad obchod. ZDE KE KOUPI DENNĚ ČERSTVÉ RYBY. Sotva se ale opřel žebřík, objevil se kibic. „Co je tohle za hloupý nápis?“ „Jak to, hloupý?
    Co je na něm špatného?“ „Čerstvé ryby, Bernsteine? Lidi by jaktěživo nenapadlo, že prodáváš ryby, co nejsou čerstvé – leda když to takhle plakátuješ!“ „Máš pravdu.“ Bernstein chytil štětku a zamaloval slovo ČERSTVÉ. „Moment!“ povídá kibic.
    „A co to KE KOUPI? Jasně že jsou ke koupi, přece je nerozdáváš!“ Bernstein zamaloval i KE KOUPI. „Teď už to je dobře?“ zeptal se.
    „Není. K čemu to ZDE? To je snad jasné, že je neprodáváš někde jinde, ne?“ „To je pravda!“ A Bernstein zamaloval i ZDE.
    „Takže nám zbylo DENNĚ“ rozvíjel to kibic. „A já se ptám, je to moudré? Když jsou čerstvé, tak je nutně dovážejí denně, no ne?“ Jasně!“ Bernstein začmáral i DENNĚ, takže zbylo: RYBY. „Dokonalé,“ povídá kibic. Bernstein nakročil na žebřík, když tu se objevil druhý kibic. „Proč tam věšíš tu směšnou ceduli?“ „Co se ti na ní nezdá?“
    „Žádnou ceduli nepotřebuješ, Bernsteine. Tvoje ryby je cítit na hony daleko!“
    A tak Bernstein zase slezl a byl rád, že má tak bystré kamarády.

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. (coffee)

      1. Ventilátor, rozhánějící rybí aroma na hony daleko. Odborníci tvrdí, že čichové vjemy jsou nejsilnější. A pověsit ceduli Čerstvé ryby nad krám, který smrdí rybinou na kilometr rozhodně není šťastné reklamní řešení.

    1. Jééééé JoVo, vono se to v tom židovském vobchodování má všelijak.
      Kohn se jednoiu pohádal s Roubíčkem k vůli svíčkám.
      Roubíček mu je prodal, Kohn viděl že cena je výborná, tak jich nakoupil plno!
      Ale, pak přiletěl za Roubíčkem,: Ty svíčky, co mi je prodali, nemaj vůbec knot.
      A Roubíček už se vopravdu namíchnul. Kohn, voni sou jak malý děcko. Na co vlastně voni ty svíčky chtěli ??!
      Na svícení, nebo na kšeft !!!!

      1. Jéééé Anežko, to je jako s tím krejčím Tanenzweigem.
        Pan Tanenzweig, krejčí, zhurta udeří na svého kolegu: „Jak to, žes zase levnější? Nemůžeš být levnější než já, když šiju jen z kradených látek!“
        „Já prodávám jen kradený obleky.“

      2. Jojo – kšeft je kšeft, ovšem a na druhou stranu Žid Židu skoro bratrem.

        Pan Roubíček se prochází po Praze. Jde kolem obchodu se zeleninou a vidí na ceduli nápis:“Židům brambory neprodáváme.“ Okamžitě vtrhne do obchodu a nechá si zavolat vedoucího. K jeho úžasu to tam vede pan Kohn. Roubíček vyhrkne:“ Kohn, to oni nechali napsat na ceduli Židům brambory neprodáváme?“ Kohn se pohotově ohradí: „Ja Roubíček, a viděli oni ty brambory?“

        1. To mi připomíná jeden drsný protektorátní:

          (*)
          Kohn potká Roubíčka a ten se chlubí, že včera prodal další husu.
          „A zač?“
          „Za stovku?“
          „A jak to udělali? Vždyť my teď nesmíme obchodovat!“
          „Dal jsem si do novin inzerát.“
          Kohn to zkusí a dostane se do strašného průšvihu s hospodářskou kontrolou a jen velkými úplatky se dostane z toho maléru. Takže když potká Roubíčka podruhé, zeptá se ho:
          „Poslechnou, Roubíček, jak to udělali s tím inzerátem? Já měl děsný průšvih.“
          „A co oni dali za inzerát?“
          „Prodám husy, po sto korunách.“
          „Špatně. Takhle to mělo bejt: Když jsem šel v neděli z kostela, ztratil jsem peněženku, ve které bylo sto korun. Nálezci budiž odměnou krásně vykrmená husa. No to by neřekli, kolik lidí našlo tu moji peněženku!“
          (*)

    1. Nám taky kousek, Jiříku :) ! Tady je zatím ještě pod mrakem.
      Ale optimista říká: konečně nesněží (wave) .

    2. Ježíši, kde to všichni žijete.Já mám pocit, že jsem zamrzla někde, kde je pořád listopad.V Polabí ani paprsek.

  6. Tak jsem byl okolnostmi donucen se vrátit, i když jen částečně do doby, kdy se lámalo století. Můj soused, od něhož mám, mimo jiné, kvalitní, bezplatný, necenzurovaný a nepráskající internet mi přinesl ze školy, kde učí jako melouch informatiku, dva zničené laboratorní zdroje BS 525, (výroba Tesla Brno, vnitřnosti poplatné době výroby, t. j 70. a 80. léta minulého století).Servisní dokumentaci jsem na netu sice sehnal, ale brzy jsem zjistil, že klasický způsob opravy nepadá v úvahu. Takže jsem dal dohromady nové schema zapojení se současnými součástkami, otestoval ho na simulátoru a teď jsem právě vyndal z leptací lázně destičku s plošným spojem pro nové zapojení, které bude o dost blbuvzdornější Takže teď odřít barvu, nalakovat kalafunovým lakem, zaletovat součástky a vyzkoušet. Pokud se zadaří, tak další tři destičky totéž a potom vrtat, brousit, drátovat, letovat. Materiál objednatel zaplatí. Pokud máte někdo stejný problém, budu brzy schopen zaslat kompletní dokumentaci, včetně popisu postupu; hodlám to poslat jako článek do Amára, nebo jak se to teď jmenuje.

  7. OT palcodržna: Milí Zvířetníci, vzpomínáte na moji prosbu o pomoc pro mimčo s nemocnými ledvinami? Tak s velkou radostí hlásím, že klučík je na tom podstatně lépe, by přímo výborně proti tomu, jak zněla první i druhá prognóza. Zatím jestě není zcela zdravý, ale snad k tomu za lehké podpůrné léčby antibiotiky dospěje. Takže velké díky!!!

    1. Dospěje, určitě dospěje … pokud se stav lepší tak se snad zlepší až úplně do dobra. Věřím, že bude potřeba čas, aby ledviny miminka „dozrály“. Kdysi jsem někde na netu četla od jedné maminky, že své dítě plně kojila do jednohu roku. Právě kvůli nemocným ledvinám (velmi moc nemocným). A tomu dítěti ty ledviny krásně dozrály a ve 4 letech nemělo žádné problémy. Takže chci věřit, že tohle bude podobný případ, a za nějakou dobu si rodiče s úlevou utřou zpocená čela, protože jejich dítě bude vlastně zdravé (aspoň natolik, aby ho to neomezovalo v běžném životě)
      Palečky raději ještě trošku přidržím, to nikdy neškodí (y) :)

      1. To je krásná zpráva. Tak nefrologie byla náš cíl „výletů“ po 14 roků. Moc na malého myslím.

          1. Kdysi jsem kdesi zaslechl, že na ledviny je dobrý pýr. podrobnosti neznám, ale náš druhý kocourek, Ferda ho na chatě vyhledával a dlabal. (Také měl s ledvinami problémy). Nicméně doporučuji ověřit.

  8. Sluníčko, sluníčko jéééééé JoVo, WWW DeDe já se zblázním….vopravdové sluníčko….někdo v sámošce říkal že není , že je to vejmysl…..sluníčko…..

    1. Nekecej, Anežko, fakt slunce? To kulatý, svítí, fakt? U vás?
      Já se zblázním, ono ještě někde je!

          1. Čau Maggie,když to upřesním, tak Kačice. Nechodíte na Záplavy koupat psy? Teda teď né, když je teplo.

      1. Ve Švédsku v Götebořicích už alespoň tři týdny a to denně. Ale v noci mráz až minus 10 stupňů a ledový fukavec.
        Podle věrohodných prognos sem přijde teplo někdy v květnu. Tak už se těším!!! (sun) (f) (sun) (f) (sun)

  9. Hezké nedělní odpoledne. Noční partička je veselá kopa, podle komentářů. Já už tou dobou čtu a chystám se na spaní.
    Dopoledne jsme se tři hodinky brodili s Evou a Waiki mokrým sněhem po kotníky cestou necestou našimi lesy, sice chvílemi padal sníh, ajk jinak, ale jinak liduprázdno jenom stopy zvěře – balada. Až na příhodu, kdy mi při šplhání do strmé stráňky nad potokem ujely nohy, hůlky také, protože půda byla zmrzlá nakost. Já jsem se svezla do potoka, ale Eva mi pomohla vylézt, byla jsem jenom mírně zabahněná na pozadí a zádech. Takže ať žije jaro!

        1. My už máme u Přerova týden štěstí a to bílé svinstvo se nám vyhýbá. Dokonce jsem včera doryla zbytek záhonků.

        2. No děcka, tak já vás vyvedu z omylu, že je letošní jaro zpožděné. Jak mi před chvíli řekla Terka, vloni 4.4. jela dostih v Praze a byl přídavek na váhu na přioblečení 0,5 kg, neboť byly tři stupně celsiové a padal sníh. Takže vsjo v narmále – a u nás už sníh jenom v naší předzahrádce, kam ho pilně odhazoval soused ze svého parkoviště (nod) .
          A nad potokem létají vlaštovky (ty se mi nepodařilo vyfotit, za prvé mne překvapily a za druhé byly moc rychlé (chuckle) ).

          1. Ygo, včera jsme měli výborné víno, na etiketě byly uvedeny Habánské sklepy, obec Vrbice. To je tam u vás? Jestli ano, tak vy se tedy máte! Lepší jsem hodně dlouho neměla. Kupuji zásadně vína moravská a ne v obchoďáku ani stáčená kdesi na ulici do plastů (brr)

              1. Upřesním- Svatovavřinecké- pozdní sběr /2006/ podoblast Velkopavlovická- vinařská obec Vrbice – trať Úlehle -tak to stálo na etiketě. Ať to je pravda nebo ne, bylo moc dobré. Uvidím zda se dá ještě sehnat – šetřit nebudu-tolik ho zese nevypijeme.

                1. Aha – tak to jo. Na etiketě je napsáno, odkud pocházejí hrozny, ze kterých je víno vyrobeno. Takže hrozny z vrbeckých Ulehel, ale zpracované v Bílovicích. Vrbecký Vavřineček je kvalitní (Vrbice totiž patří do pětice jihomoravských obcí, kde rodí výborné červené odrůdy)

  10. Zdravím při neděli.
    Včera se moje psina vytáhla a má zkoušku v A1.Když splní ještě jednu,může postoupit do vyšší kategorie.
    Před chvilkou jsme se vrátily ze cvičáku a světe div se,občas se ukáže slůňo a hřeje.

  11. Báječné vyprávění, milá Ri. Rozbíjení hrud na poprvé zorané zahradě znám až moc dobře, sázeli jsme tam potom brambory. Tahle plodina mě teda nikdy nezaujala- když se nesázely, tak je rodiče chtěli okopat, potom kopčit a následně- fůůůůj- sbírat mandelinky. Podobně jsem neměla ráda snad jen jednocení mrkve a petržele :)Jinak jsem proti pracem na zahradě celkem nic neměla, protože se k nim dalo utéct, když bylo potřeba umývat nádobí. Zahrádku u domu mám malou, kromě jezírka a kytek bude jen lehce užitková. A rozhodně tam nebudou brambory ani mrkev :)

      1. Jednocení mrkve je paráda. Jednotit hektary cukrovky už méně. Dneska se to už nedělá ale když jsem byla zaměstnaná v JZD tak jo a ještě se o to baby hádaly. Ale byla jsem zase mladá…

  12. Milá Ri (inlove) , tvůj článek jsem si mimořádně užila a když jsi psala o hořickém jílu, tak jsem zuřivě přikyvovala: Jo! To důvěrně znám! Však máme Hořice coby kamenem dvakrát dohodil.
    Moc se mi líbí fotodokumentace – prohlížela jsem si to nejednou a přemýšlela, jestli se i letos dočkáme zelené trávy a vzrostlých rajčat (angel)
    Z celého textu sálá láska: jednoduchá, pragmatická a velmi hluboká. Velmi sympatická :) Piš dál! (f) (sun)

    1. Pokusy o obdělávání zahrádky jsem už dávno vzdali, jednak tam rostl hlavně plevel, jednak sklízeli především ,,nepřizpůsobiví“. (oni jsou ve skutečnosti mnohem přizpůsobivější než my). Takže teď máme na zahrádce především trávník, potom jednu juku, jednu pivoňku, jeden rododendron, jednu sasanku narcisokvětou, trs střevičníků pantoflíčků a trs prstnatců májových, což nám ke štěstí bohatě stačí. Všechno to roste a kvete bez jakékoli péče, takže se pouze kocháme.

  13. Přeju vespolek dobré ráno z Prahy. (wave) (inlove) Dnes je ještě hnusněji než včera, cosi mokrého, chvílemi sněžného padá, fůůůůůj, hanba!
    Přes ošklivé počasí přeju všem krásný den! (h)

  14. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Tady pro změnu v noci nasněžilo… Maličko, ale opět je všechno bílé (wasntme)

  15. Tedy milá Ri, takhle by to vyprávěl můj manžel kdyby byl vůbec někdy vyprávěl jak co cítí. Ale jeho cítění bylo vidět na dnes už bohužel zpustošené zahradě. Ten rok 1991 tu bylo kupodivu tepleji a on už na zahradě něco dělal. Vím že tenkrát odřízl větev keře japonské třešně která se velice rozrostla a roztahovala se nad zahradou.
    Za pár dní nato 9.dubna večer zemřel doma na infarkt.
    Já jsem na japonskou třešeň od té doby nesáhla a neodštípla ji ani malou větvičku. Keř se rozrůstá dál, je vysoký jako domek a jenom sousedka jej omezuje neboť se ten dareba roztahuje i nad její zahradou. Myslím tím tu zlou sousedku která mi asi otrávila kočičku Lailu. Kupodivu ona je stále tady a způsobuje mi všelijaké nepříjemnosti. Nedovedu si to vysvětlit proč pomsta keře zasáhla jen Jindřicha a nezasahuje nikoho jiného. (think) Nicméně obdivuji kvetoucí japonskou třešničku ale jen na dálku. Kvetoucí je opravdu překrásná.
    Vlastně vám všem kdo s láskou opatrujete rodnou hroudu, ať už pěstujete zeleninu a nebo květiny, vám všem to závidím. Bolavá záda mám od nehody která se mi přihodila taky na DAMU. Nějak ta studia pro mne nebyla šťastná. (shake) :S
    A tak sklánění se nad záhonkem se nestalo mým koníčkem. Mimo to mám od dětství alergii na zeminu nebo vlastně na roztoče v ní žijícího. Okamžitě se mi ruce osypou. Snažila jsem se alespoň ošetřovat růže které můj manžel zasadil. Se synovou pomocí jsem jich i pár přidala. Při jejich ošetřování jsem byla poškrábaná jejich trny snad ještě víc než dnes od mých princezniček které se, musím podotknout, jako princezny naprosto nechovají. :( Čert ví jestli ony jsou královského rodu. Jejich dlouhosrstá matka Alice urozeně vypadala, ale otec byl asi nějaký pobuda.

    Co myslíte, jsou za Duhovým mostem zahrady plné růží a keřů i stromků japonských třešní? Moc bych to Jindřichovi přála. (happy)

      1. Podle pana Úterý Lobsanga Rampy najde každý za duhovým mostem to, co si právě přeje, pokud si to, na základě toho, co na zemi páchal, ovšem zaslouží. Ne, že bych tomu věřil, ale ty jeho knížky jsou zajímavé.

  16. Milá ri – moc hezký popis práce na zahrádce, dobře se to čte a ještě lépe přestavuje – jak ty a Jakkel rozboucháváte slínové balvany (ech, taky znám).

    Po přečtení článku a většiny komentářů se stydím tady přiznat – NENÁVIDÍM práci na poli, zahrádce (a někdy i v květináči). Přestože jsem děva z dědiny … teda ne přestože, ale PROTOŽE, protože jsem děva z dědiny, kde od svitu do smrku se robotovalo na poli. Když se dokopala postnica, kopčili se erteple, když se dokopčily erteple, plela se řepa, když se doplela řepa, seklo se seno (kosou), … práce na zeleninové zahrádce (ech – chtěla jsem říct na zahradě cca ubohých 5 árů) byla brána jako nedělní poobědový odpočinek … To je prokletí těch, kteří žijí v poměrně dost úrodné krajině (sice ne tak jako na Hané, ale zase do Vysočiny to mělo hóódně daleko) a maminka patří mezi ty, která s RADOSTÍ po nocích pleská tihle … Její heslo dne: „Tumlujme se!“

    Divíte se, že jsem v dětství a dospívání milovala průtrže mračen? To byl jediný čas, kdy jsem si nepřipadala jako černý muž pod bičem otrokáře (chuckle) (chuckle) (chuckle)

    Pitrýsku, je vidět, že ty a já jsme stejné krve (nod)

    1. Asi bych to sem neměla psát, ale jsem v druhé generaci panelákový člověk. A jako YGA polní dřinu, já nenávidím TENIS. A to ze stejného důvodu ;)
      Ale přece jen dnes, v době sekaček s pojezdem, kultivátorů a zahradních čerpadel jsou zahrádkové práce v podstatě příjemné :-)

    2. YGO ! Nebyla jsem sice zemědělský člověk ale jen zahradní dítě. Zato s námi v určitých letech vymetli všechno a tak jsme jako školní děti obdělávaly pozemky pro školní jídelny a to povinně i v prázdniny. Pak už to začalo. V hangárech družstev na Hané, čištění cibule, týdny jsme pak smrkaly hlínu,mrkev těsně před zámrzem,předtím květáky, pole a pole. Pak nás narvali na brambory, kůň nám šlapal na záda, zima jak v Rusku, vítr ze strnišť a nakonec jsme okrajovali řepu,bo zemědělci nestíhali sklidit úrodnou Hanou a to jsem ani nevzpomněla tuny chmelu ale to byla už jenom brnkačka. To všechno v ubohých hadrových teniskách a sáčku od montérek. Vždycky když jsem viděla na poli shrbené ženy z rostlinné výroby, chtělo se mi plakat. V dnešní době ale už není téměř co takto obdělávat, jen ty zahrádky nám zůstaly. Tak, kdo to umí a dělá to rád ať se mu moc a moc daří. (wave)

      1. Ej – školní Práce na pozemku je kapitola sama pro sebe. Prý aby měla dítka to pravé sepětí s přírodou! Na venkově!! Když děckam odpadla kabela od ruky, přiskočila motyka!!! A co se na školní zahradě vypěstovalo, to sežrali (a to doslova a do písmene) učitelé.
        Neradostné vzpomínky na dětství (chuckle) (chuckle) (chuckle)

        I když – přes veškerou dřinu, bych svoje dětství za jiné nevyměnila … akorát ta láska k rodné hroudě (tím myslím latifundie ne zemi jako takovou) se jaksi nedostavila (wasntme) .

        1. Souhlas. Školní pozemky byly pěkná pruda, Nicméně já i moji rodiče jsme se spokojili s hodnocením dostatečný na vysvědčení, takže se to dalo jakž takž vydržet.

  17. Sněhuprostou zahradu ještě zcela nemáme, ale je to fuk, stejně letos nebudu vyvíjet žádnou zahradní činnost. Jen balkonově si budu užívat.
    Sněhulákovo torzo stále máme pod oknem, letos se všichni jmenovali Felix.
    A dnes jsme měli oficiální vítání občánků, takže chlapáček už je občan. Nebyl sice nejstarší, zato byl největší. Je to takové naše přerostlé hovádko. Ale co, chlap má být velikej.

    1. :D Ale co, hlavně že mu chutná. Moje prostřední dcera měla v jednom roce 13 kg, za což si vysloužila zápis do zdravotní karty – „lehce obézní – matka napomenuta“. A dnes má sotva 165 cm a váhu lehce podprůměrnou.

  18. :) R O Z V E R N Í Č E K . :)

    Policajt kupuje zahradu a přemýšlí, co na ni dá. „No co, tady dáš cibuli, tady mrkev a sem bych dal slepice,“ radí prodávající.“No tak dobrá, dohodnuto.“
    Za nějakou dobu se zase potkají a ten prodávající se ptá: „Tak co zahrada?“
    „No perfektní. Cibule obrovská, mrkev půlmetrová, jenom ty slepice mi ještě nevzešly… Jestli já je nedal moc hluboko…“

    (coffee) Vinšuju všem přítomným hezký sobotní večer a klidný spánek. (coffee)

    1. Jéééé JoVo, já ty vtipy vo policajtech nemám moc ráda.
      Vod tý doby, co tady u Chebu na Jesenickej přehradě tragicky utonuli tři členové VB.
      Voni chtěli udělat radost náčelníkovi a vykopat mu na hausbodu sklep !!

      1. Jo, Anežko, to byla tragédie! Nebyl to náhodou ten náčelník, který říkal svým podřízeným:
        „Dostali jsme nový trezor. Bude v mé kanceláři, takže ho budu mít na starost a nikdo se do něj nedostane, protože je na desetimístný kód. Můžu vám prozradit jen to, že to jsou samé pětky, ale nemohu vám prozradit v jakém pořadí.“

      2. To víš Anežko, vono to je těžký, ale co si myslet o tom, že Policejní prezídium vydalo senzační tiskovou zprávu: „Podle výzkumů našich laboratoří je na Měsíci život!“ V odůvodnění zazněl jediný, zato silný argument: „Celou noc se tam svítí!“
        Tak co tomu říkáš Ty?

    2. (rofl) (rofl) (rofl)

      Že on ty slepice nasadil nohama navrch!
      Taky by ten prodávající měl vědět, že má vždycky přidat návod v českém jazyce!

      Hele, jak má vypadat přesný popis:
      „Můžete tu osobu popsat?“
      „Byla střední postavy a měla plnovous.“
      „Byl to muž nebo žena?“

      1. (chuckle) (clap)

        „Proč jste nezakročil, když ta parta tloukla toho bezbranného muže?“ ptá se nadřízený policisty.
        „Já jsem nic neviděl.“ „To není možné. Podle svědků jste byl vzdálen od místa činu deset metrů!“
        „Když já měl zavřené oči. Já totiž nemůžu vidět, když někdo druhému ubližuje!“ (tmi)

        1. No – oni ti policajti jsou stejně v jádru dobří hoši.

          Při noční obchůzce najde policajt se psem polozmrzlého a hladového bezdomovce. Vyndá z kapsy chleba a řízek a ptá se ho: „Chceš kousnout?“
          „To bych hrozně rád!“
          „Azore, kousni ho!“

      2. Nó YGO, ty asi ale nevíš, že každá žena po čtyřítce vypadá jako docela pěknej chlap, takže klidně mohla mít plnovous, já bych je nepodceňovala, něco o tom vím. (chuckle) (rofl)

        Myslím, že v USA by mně za to zavřeli. 8)

    3. (rofl) (rofl) (rofl) Moji milí JoVo, Anežko Šejbalovic, Vave a YGO děkuji, děkuji, děkuji, dík. Tohle jsem dnes moc potřebovala. (bow) (hug) :* (inlove)

    4. Sedí hajnej u píva v horské chalupě a čas od času vzhlédne a z okna zařve: „tím zeleným nahóóóórůůůůů“
      Přijde štamgast z vesnice a po chvíli pozorování mu to nedá a zeptá se: „hele, co blbneš?????“
      „Ále“, dí hajnej, „mám tu brigádu policajtů na sázení stromků, tak dozoruju, jak to sázej!“.

      1. Na tom není nic nenormálního. V zeleném prostředí běžné. Alespoň jsme v něčem předběhli USA, kde v návodech k použití čehokoliv , na základě některých soudních kauz, předpokládají, že co uživatel to blbec.
        Já jsem osobně četl , a to není anekdota, ve vojenských předpisech z padesátých let, a to konkrétně v předpisu Děl.1.1 tuto sentenci: „Koně zapřaháme hlavou po směru jízdy.“ Ale to jsme u, již dříve diskutovaném, souboru elementárních znalostí.

        1. No jo, ale co když ten vůz stojí v opačném směru než jakým pak hodlám jet? Jak tam toho koně teda přikurtuju? ;-)

    1. Betynko, Tvoje rodné moravské úvaly na tom nejsou s jarem lépe. I u nás je zahrada pod sněhem, do kterého se bořím. To nemluvím o odházených hromadách. Stále sypu ptákům a zítra se jdu bořit do lesa (flex) .

      1. No prosím, padesát kilásku k jihu a už tu máme konečně jaro. Trnkové keře vypadají, že jen jen rozkvést … a dnes jsem už neviděla hejna kulíků, asi už vzali čáru na sever. Zato špačků jsou tu roje.

        1. Ač jsme severněji než Alex, tak sníh nemáme, naštěstí nenapadl. Ale jaro mám jen ve skleníku, salátky a kedloubky přežily i venkovních -10

  19. Ri, kouzelnou zahrádku vám přávidím ale když to čtu, tak mě z toho bolí celý člověk. Jo, být tak o pár roků mladší…, takhle akorát pár jahod, borůvek a kytiček pro radost. Náš pejsa ničitel není tak to jde.

    1. Tedýýýý, Vave, to je krása (y) . Tak to jsou už vlastně obrazy. Tak tohle jsem ještě neviděla. S dovolením přepošlu příbuzné, se kterou jsme byly tenkrát v Tišnově na výstavě patschworku.

    2. Neuvěřitelné množství nápadů a tvořivé síly.
      Znám jen nejzákladnější techniku patchworku a tak vůbec nechápu jak umělkyně dospějí ke konečnému dílu. Pochopila jsem jen že prošívání hraje roli, že jde i o aplikace a vyšívání ať už na stroji a nebo ručně. Ale je to zřejmě daleko složitější než jsem si kdy myslela.

      Dnes se používají nové materiály. Kdysi se využíval starý materiál z oblečení či tkanin v domácnosti které dosloužily. Každá taková deka svědčila o kusu života té či oné rodiny.
      Dnes jsou to opravdu obrazy které svědčí o myšlenkách, fantasii a dovednosti umělkyň. (y)

      1. Ano, jsou to moc krásné věci. Ale musím přiznat, že já v patchworku vidím hlavně to využití starých látek, a starých vzorů. Mám ráda klasiku.

  20. Sněhulák Pišta si povídá v Krušných horách se sněhulákem Šanym.
    Ty Šany, sněhuláku, nezdá se ti, že jsme už ňák moc starý ?
    Můj dědeček minulej rok vydržel jen do 23 března a to už mu pořádně ani mrkev nedržela a koncem února na sluníčku přišel o voko.
    No, je to divný zamyslel se Šany. Takhle bejt starej, to nejni taky nic pěknýho. Navečer se mi už zdálo,že mrkev taky povoluje, ale ráno to zase přituhne, jak potom sněhulák vypadá?! Jako že mám křivej nos nebo co?
    A teď si představ, povídá Pišta, že jeden příbuznej z Jeseníků mi vzkázal, že se mu mrkev ještě nehnula a že vydrží do konce dubna.
    Vytahuje se , řekl sněhulák Šany, tihle moravští sněhuláci nic jinýho neumí tak je to !

    1. jojo – sněhuláci to letos potáhnou dlouho. Chudák sněhuláčí důchodové sociální zabezpečení. To bude plateb, všichni stále přežívají…
      Dneska jsme chtěli vyrazit na Ovčí horu nad Machnínem a z lesa nás vyhnalo sněhu nad kotníky… Betě by se šlo blbě a tak jsme to otočili zpátky a prochodili polozasněžené louky na úbočí… Tam by taky šlo vystavět sněhuláků…

      1. No, máte na Liberecký straně ještě moc moc sněhu. V pátek jsem byla za kopcem tak jsem viděla na vlastní voko. To u nás na druhé straně už jsou louky holé a cesty suché, jenten vítr kdyby tak nefuněl.

    2. WWW, chudáci sněhuláci, mají to letos opravdu těžké. A pokud některému mrkev nakonec vypadne, nebo přijde o voko, asi už nikoho nebaví jim je vrátit, natož stavět nové. Už se na ně pomalu ani nemohou dívat. Ach jo :(

    3. Tady v Praze na sněhuláka už dávno, milý Pišto. Ale že by tu bylo teplo, to tu tedy není. Trávníky jsou po dlouhé zimě celé šedivé. (A tento týden městští zahradníci nakrátko ořezali zlatý déšť, který byl těsně před rozkvětem. Jako by řekli, tady teda jaro nečekejte! Grrr!)

      Milý Pišto, něco by se s tím mělo udělat – není správné, aby sněhuláci přesluhovali! Jestli budete dělat demonstraci na Staromáku, tak se mnou počítejte. (nod)

      1. Ořezat zlatý déšť na jaře? To dělá náš soused skoro každdý rok.Ovšem omlouvá ho, že není městský zahradník.

    4. Jeseníky na Ovčárně je – 2 st. a sníh 190 cm. Sněhuláci nevím, žádný mi nevolal. Asi lyžujou. Flákají se a relaxují.
      :) (chuckle) (wave)

      1. Ba, ba, koukáme na to občas hodně z blízka (jezdíme do Karlovy Studánky na bazén).
        A proč se nikdo nechlubí? Asi to bude tím, že tady se zatím nic mimořádného neděje – prostě je sníh. Dcera má narozeniny 12. dubna a většinou v tu dobu sníh byl, takže jsme v normálu. Co nás letos rozčiluje (asi tak, jako všechny) je méně sluníčka. Ale dnes odpoledne má vylézt, tak jedeme na zahrádku, potřebuji k mrkvi a petrželi, co jsou v zemi už dávno, naset řekdvičky, salát, kedlubny, rajčata, okurky a zasadit česněk a cibuli. Asi bych měla zmínit, že zahradničíme výhradně ve skleníku, takže sníh je vítaný, protože ho naházíme dovnitř hromady a nemusíme dlouho zalévat…
        Co nás tady trošku mrzí (ale zvykli jsme si), je to, že máme sice krásný výhled na Praděd, ale přes Velký Kotel. A v něm ležívá sníh někdy až do července, což je poznat na větru, který většinou fouká právě odtamtud. Takže do léta vítr, ochlazovaný sněhem z Kotle, pak už chladna zrána… žádná vedra si tu neužíváme, ale má to zase jiné výhody, já osobně bych neměnila.

  21. Milá Ri, obdivuji Vás oba. Písání je napsáno s takovou láskou k zahrádce, že mne znovu svrbí dlaně. Navíc musím říci, že jste velmi , velmi pracovití. Vím o čem je také zahrádka,na jednom konci začneš a druhý konec už čeká.Pamatuji, když jsem ze zahrádky přijížděla na kole i s úrodou, či něčím jiným a doma na mně čekal přednosta se synem, jakože, kdy bude TA večeře. Žádného jsem ku pomoci želbohu neměla a tak jsem to časem vzdala. Ale jednou….! Teď bych zase nestíhala.
    Díky!!! Těším se i tak na svou malou zahrádku před oknem i za oknem. (h) (f) (sun) (wave)

  22. Na slimáky máme vyzkoušený skvělý přípravek Nemaslug – jsou to parazitické hlístice. Je to prášek, který se rozpustí ve vodě a formou zálivky nebo postřiku se aplikuje na zahradu. A jelikož máme na zahradě psa i kočku, víme, že těm to nevadí, což je velká výhoda. Aplikuje se na jaře a na podzim, dá se koupit na internetu. Funguje spolehlivě!
    Díry do listů a květů, vykousané až na žilky způsobuje lalokonosec. Je velmi obtížné ho odchytit např. sběrem, protože vylézá za tmy a je citlivý na okolní pohyb. Opět funguje postřik parazitickými hlísticemi, prostředek se dá koupit např. ve firmě Biocont Laboratory.

    1. Milá Ri, hezky se to četlo. I já mám za sebou nějakou tu kultivovanou louku. Na jednom pozemku u Labe jsem opravdu zírala na první sklizeň. Pod drny písčitá a odpočatá zemina a takovou nadúrodu rajčat jsem už nikdy neměla. Ale i já se musela po osmi letech tohoto pozemku vzdát. Patřil firmě, kterou jsem opustila. Poslední dobou si hraju na malé zahrádce u domu. A tam vedu maximálně boj se mšicemi na růžích.
      Ale mám prosbu. Kamarádka má na pozemku krtonožky. Než jsem přišla k ní na zahradu, tak jsem viděla snad 2 za celý život. Asi mají sraz z celé střední Evropy a přilehlého okolí. Nemáte někdo dobrou radu?

      1. Krtonožky se hubí obtížně. Účinné je vyrytí chodbiček a vyzdvižení hnízd. Stěny hnízda jsou vyztužené slinami a při vyrývání se nerozpadnou. Prý se osvědčil i přípravek v granulích na hubení slimáků a nebo, pokud mají venkovní zvířata, doporučuji opět parazitické hlístice – odkaz výše.

  23. Zdravím při sobotě všechny zvířetníky.
    Snad už se dočkáme a na zahrádky a jiné latifundije budeme moci vyrazit,čekání je poněkud dlouhé.
    Dnes po druhé hodině na nás myslete,jedeme na zkoušky ,tak ať to moje potrhdílo doběhne alespoň někaký běh se ctí.
    P.S. Už se dlouho neozvala Louk,co se to u nich děje?

    1. Ahoj sousedko (wave) , na Cvrliky, sněhu nemajíc, vypukly stavební a zahradní akce naplno, takže sice duch jarý, ale tělesná schránka klopýtá v závěsu. Všichni dobytci ve výtečné náladě, radostni, že se něco děje a mají venku společnost a tolik předmětů k obveselení…

      Jak jste se popasovali se zkouškami?

      Ri, krásné psaní a fotodokumentace! Díky! :)

  24. Nemám domeček, ale pronajatou zahrádku jo a už se nemůžu dočkat, až to půjde na ní něco konečně dělat. Já raději právě tu okrasnou a vždycky se těším a čekám, jaké kytičky vykouknou a jestli nepomrzly a podobně. Sisska je na zahradě taky nadšená. Posílám podrbání pejsanům i číčám.

  25. Za chvíli jedeme do Prahy na výstavu (karavanů) tak nebudu odpovídat, ale třeba aspoň nahlédnu na mobilu. S okrasnou zahradou mám problém. Když je pozemek daleko od domu, celkem to nemá moc smysl. A tady před domem bych sice moc chtěla parčík s rybníčkem, ale jednak tu není místo a dvojak je Rony rezolutně proti. Stačí, aby trochu navlhlo, a pes při sprintech a otočkách vytváří díry a závrty, z trávníku už zase máme oraniště. A pak nemám trpělivost na okopávání skalek nebo trvalkových záhonů. Tady pořád ještě prorůstají pýr, svlačce, bodláky a jiné podivné obludy, tak to co se dá na podzim zorat je uklizené, to ostatní pro zlost 8)

  26. Moc krásné vyprávění. Potřebovala bych radu od mrkvového odborníka – jak zabránit bez chemie provrtávání mrkve jakýmsi malým červíkem?

    1. Odborník jsem jen podle sebe, to se nemůže brát vážně :-)
      Ale osvědčuje se mi: sít velmi brzy (na začátku března, ale to už se nestíhá), sít do místa, kde vloni byla cibule, pro ten rok nehnojit a po vyklíčení nezalívat (ať si sama najde co potřebuje) v těžkých mokrých hlínách asi žádná rada není, snad jen opravdu důkladně jednotit, aby to měli červíci od jedné mrkve ke druhé daleko (whew)

    2. Ten červík je larva (či co) mušky jménem pochmurnatka mrkvová, na netu se dají najít rady, jak se napadení bránit. Omlouvám se, že to sem nevypíšu rovnou, ale strašně spěchám.

  27. Tohle nesmím číst.
    Tohle nesmím číst, nebo…
    Tohle nesmím číst, nebo nechám domek domkem a vrhnu se tu na zahrádku!
    .
    .
    .
    Pozdě. :-D

    Báječný motivační článek, Ri!

  28. Ri, z tvého vyprávění to vypadá, že není větší sranda než ručně obdělávat třicet arů jílu ;) . Jo, když člověk píše o něčem, co ho baví…
    Tradičně moc čtivě napsaný článek, príma čtení na víkend :*

    1. Tak tak, barvitě to vidím :)
      A svědí mne prsty – venku jsou 4°C – to už by šlo, odpoledne vylezu na zahradu. Alespoň na chvilku.

    2. Sem se lípnu.
      Třicet arů zahrady pěstované s láskou, tiše obdivuji
      V naší zahradě vykvétají plevele a podle pořadí v čase: talovíny, ladoňky, bledule, sněženky, krokusy, modřence, narcisy, tulipány, forzýtie, kérie,petrklíče, fialky, mirabelka, broskvoně, třešeň, šeřík, konvalinky, pivoňky, kosatce,orlíčky,floxy, afrikány, cinie, netýkavky.
      Milá Ri, v tomto předjarním čase už hodinu v duchu brouzdám naší zahradou na Moravě a je mi báječně.
      Děkuji.

  29. Tak tuto zálibu upřimně přívidím. Fakt. Moje heslo: Pět květináčů s ibišky a jsem s otázkou rodné hroudy vyrovnaná.
    Můj tatínek byl vášnivý zahradník amatér(jinak PH.Mr., RNDr.) Maminka svými žáčky milovaná učitelka. Ale dohromady jejich vychovatelské úsilí stálo za starou belu. Těžko mne naučit lásce k rodné hroudě, když kolem lítají a hrají si kamamrádi, když já musela napřed vyplet pár arů cibule. A to navíc, když jsem byla na odér cibule a česneku přímo alergická. A tak miluji pohled na šíré rodné lány (pokud na nich není voltaika nebo řepka) a krásné jarní zahrádky. Ze srdce pochválím pěstitelské úspěchy. Ale, prosím, mě vynechte. já jen těch pět květináčů.
    Jinak musím poznamenat, že také ve zdejším kraji se jarně upravené zahrádky, s načesanými čupřinkami natí, s postupem sezony, mění v rezavou džungli.

    1. Vzpomínám na světlejší chvíle svého života, například když mi strýc bezzemek napsal, že po něm zdědím veškerou půdu. To byl nádherný okamžik! Přijel jsem, vzal jsem si dva květináče a zase jsem odjel.
      (povídky Š + G).

  30. Milá Ri, děkuji za krásné povídání o tvém zahradničení (sun) , co je vypěstováno s láskovou dřinou, to chutná. Mám již třetí zahradu, kterou obhospodařuji bez dodržování agrotechnických lhůt a nějak kouzelně mi to vychází.
    Ri ta tvoje mrkvička pro králíky je parádní, ale obdivuji i tvoje gladioly,hrabavé rekultivační pracovnice, ty kačenky jsou asi ty papkalky slimáků :) takové pracovní čety jsou snem pro mou zahradu.

  31. Milá Ri (inlove) , Tvé vyprávění o zahradách je jako pohlazení. Je láskyplné a je jako živá voda. (h)
    Fotky báječně dokumentují tu úžasnou přeměnu úhoru v rodinný eden. A mě napadá, že to je ta nejlepší ilustrace k nedávnému článku Pavla Ž. Jen tak – O smyslu.
    Člověk většinou nedosáhne na ty velké věci, ale může dosáhnout na ty „malé“ v bezprostřední blízkosti. A hodně malých věcí dohromady dává věci velké – poušť, to jsou jen zrnka písku, moře se skládá z kapek vody a svět kolem nás je takový, jak si ho postavíme.

    Tu touhu zarýt prsty do hlíny máme podobnou, i když u mě určitě nesměřuje k záhonům zeleniny. V tom jsem zcela nepochybně po květinové babičce přeslicové, ne po zemědělské babičce mečové. :) Venku je stále chladno a zataženo, ale pevně věřím, že se (sun) na zádech už brzo dočkáme. (nod)

    Přeju všem krásný den! (h)

  32. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Neumíte se nudit. Ani ty, ani Jakel. Prostě si to užíváte s květenou i zvířenou. Okrasnou i užitečnou. Baví vás to a tak vám nevadí ani ta práce kolem. Spousta jiných vám může závidět.
    Podrbej moji lásku – Půůůdla (a dalmatiny můžeš taky, ať jim to není líto (wave) )

    1. Pozdrav a podrbání jsem našemu velkému psovi (i oběma dalmatinům) vyřídila :D se tu celí nadnášejí radostí :D

    2. kopíruju ze včerejška

      pro Xerxovou

      před malou chvílí na mě dcerka hodila nápad, že pojedeme v neděli za bílými tygříky – no je to dost naknap, ale chci se zeptat… aehmmmmm, nemáte čírou náhodou v zologajdě nějakýho známýho (chuckle) – který by umožnil třeba nějaký bližší přístup nebo tak něco podobného (já VÍM že už jsou docela velcí) :D (blush)

      děkuji předem, zadem i bokem :)

      1. známé v ZOO nemám. Takže nepomůžu. V neděli nejsem ani doma, že bych Vás mohla třeba doprovodit.

        Od rána dělám kontroly nasazení rozvrhových akcí pro celou fakultu, takže nestíhám, nečtu, pracuju. To je daň za volný svatební pátek… V poledne jsem slíbila, že to hotové odešlu. Tak i Betka čeká na výlet dnes výjimečně odpolední…

  33. Milá Ri, ptáš se, proč to všechno děláš ?? Kromě toho, cos vyjmenovala jistě i proto, že by ses nedokázala ani jedinou celou sezónu dívat na ladem ležící záhony. My, kteří jsem nakažení zahrádkou, víme, že je to nemoc nevyléčitelná a jedinou úlevu přináší vnoření nosu a rukou do hlíny.Přesto obdivuji vaši dlouholetou dřinu a vytrvalost, která nakonec byla korunovaná úspěchy. Žádná zelenina není lepší a chutnější, než ta z vlastní zahrádky přimo na vlastní stůl. Moje slovenská kamarádka vždycky tvrdila, že její švestky „ve skleněním kabátku“ byly lepší platidlo než peníze. Moc hezky jsi to Ri napsala, měli jste a máte krásné zahrádky a navíc i památeční skvělé fotky, kde se můžete podívat, jak jste začínali.
    Kypření půdy bramborami jsem prvně viděla až v Německu. Tam kolem každého nově postaveného domu měli zasázené brambory a já nechápala proč. Až mi to někdo vysvětlil.

  34. Při pohledu na fotky bych skoro taky měla chuť něco pěstovat. V Dejvicích jsme si jednou od sousedky vypůjčili záhonek zvící 2 metrů čtverečních a zaseli špenát. Dokonce nám i vyrostl. Pak jsme ho sklidili a při praní těch zelenejch potvor jsem se zařekla, že jediný pravý špenát roste v mrazicím boxu v supermarketu (rofl) Úspěšně pěstuju jenom v bytě, a to výhradně zcela neužitečné pokojové rostliny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN