KOČKY: Tak to vidím já. Samir (4)

Inu moji milí, jsem zase u vás, abych vám pověděl o svých lidech. Mám je doopravdy rád, ale někdy jim ani trošku nerozumím.

 

 

 

Chudák kocour, to jako já, se může snažit, jak chce, ale pochvaly se nedočká. Všichni v mé smečce jsme zdárně oslavili Vánoce, které by beze mě moji lidi vůbec nezvládli. Se vším jsem jim musel radit a občas i názorně ukázat jak se dělá cukroví, jak se připravuje salát, jak se uklízí, no prostě a jasně nechápu, jak to dříve vůbec přežili, když jsem s nimi nebyl.

Hrozně moc mně také překvapilo jak se naše kočičí dámy Iris a Kotyna málo zapojovaly a paničce nechtěly pomáhat. Víte, já opravdu nerad vidím, když se někdo jen tak zbůhdarma fláká jako ty naše holky. Na druhou stranu musím uznat, že přece jen jsou to už starší dámy a hlavně určitě mají s naší paničkou více zkušeností. Pravda je, že hodně pomáhaly obě dvě při přípravě řízků, to je musím pochválit, kolik toho zvládly.

 

 

Vánoce byly moc hezké, nejvíce se mi líbila ta spousta papírů, krabic, obalů, různých stužek na koberci. To jsem se opravdu vyřádil tak, že jsem zmeškal pohádku, tak jsem byl upracovaný, že jsem usnul. Jaké bylo moje překvapení, když mě probudili. Papíry a provázky nikde. Samozřejmě jsem je hledal a našel v jedné krabici, ale panička mi zakázala je vytáhnout. Jistě, zkusil jsem to, jenže ta naše ženská má dar vidět za roh, hlavně když mi chce zmařit důležitou práci, nebo lumpárničku. Co naplat.

Po Vánocích přišel Silvestr a z toho jsem měl taky velkou radost. Měl jsem spoustu příležitostí uplatnit svůj organizační talent u přípravy pomazánek chuťovek i obložených chlebíčků. Panička mi dala ochutnat skoro od všech salámů i jiných dobrůtek a to jsem se ani nemusel nějak moc doprošovat. Podezírám ji, že za to mohlo víno, co při tom popíjela. No nebyla sama, jak jsem zjistil.

Všichni moji lidi popíjeli víno pivo a jiný alkohol, baštili dobroty, se kterými jsem pomáhal, a byli veselí. Že prý na Silvestra to tak má být. Co se mi moc nelíbilo, byl ten kravál o půlnoci, kdy lítaly rachejtle, bouchaly rány a lidi si vzájemně přáli šťastný Nový rok. Jenže já jsem velmi statečný kocour, a když jsem viděl, že se mí lidi nebojí, šel jsem si raději lehnout za holkama do skříně.

 

 

Druhý den všichni vyspávali a skoro na nás zapomněli. Nebýt páníčka, tak by nás nechali hladovět klidně až do oběda. Naštěstí se vzbudil, nakrmil nás. Mladý páníček byl nevzbuditelný asi taky, protože s ním byla v pokoji i slečna, která s ním chodí. Je moc hezká a milá a umí krásně hladit můj kožíšek. A má mně ráda, i když to není nic divného. Tady máme rádi všichni jenom mně!

Nakonec všichni byli zase normální, jen si stěžovali na bolest hlavy. No nevím, kdyby dali na můj názor tak nepijí ani víno, ani pivo a už vůbec ne z těch malých skleniček, to divně voňavé. Já piji jenom vodu nebo mlíčko a hlava mně nikdy nebolí. Lidi jsou divní.

Tolik o Vánocích a o Silvestru. Původně jsem chtěl povídat o nevděku paničky a o jejím nezájmu o mojí práci. Dobře jsem si pamatoval, jak se zdobil stromeček. Moji lidi přinesli nějakou krabici a vyndali něco divného. Trochu to vypadalo jako strom, ale vůbec to tak nevonělo, šplhat se po tom nedalo, píchalo mně to do tlapiček a tak mně to přestalo zajímat. Náš mladý pak na to začal věšet různé sklo a čokoládu. Ta mně zajímala, ale nic mi nedali, tak jsem se urazil a dělal, že spím.

 

 

Všechno jsem bedlivě poslouchal a tak mi neuniklo, jak si panička stěžovala, že má málo řetězů. Došlo mi to teprve, až mladý páníček zase odjel a panička začala ten divný stromek odstrojovat. Konečně, doma byl zase klid, tak jsem se rozhodl trošku pomoci, abych byl nějak užitečný

Moc se mi líbily takové skleněné koule, byly hezky barevné a krásně se s nimi válelo po koberci, dokud jedna nepraskla. Panička začala nadávat, všechny mi je vzala a šla je uklidit někam pryč. Našel jsem si tedy jinou práci, pomalu jsem sundával střapaté řetězy a tu jsem si vzpomněl, že jich má panička málo. Trochu víc jsem se do toho opřel a ono to šlo. Z jednoho se mi povedlo udělat dva. Moji radost zkazila vracející se panička.

Opět začala nadávat a láteřit, což mně naštvalo. Vždyt´ se tak moc nestalo a chtěl jsem jí jen udělat radost. Řekněte sami, má to kocour v té naší domácnosti lehké?

 

 

Ani trochu ne! Kdybych to tu neměl rád tak se seberu a půjdu jinam. Vůbec nepochybuji o tom, že mně všude uvítají s otevřenou náručí a nejspíš bych měl kapsičky pětkrát denně. Jinde by mně ocenili úplně jinak. Jenže by mi asi chyběla celá ta moje smečka, tak tu zůstanu a dál se budu snažit tu bandu převychovat, aby pochopili, co mají ve mně za poklad.

Nikdy to nevzdám a oni to jednou pochopí, to vím tak jistě, jako, že se Samir jmenuji.

Aktualizováno: 13.3.2013 — 10:21

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. milý WWW, i mně se líbí jméno nového papeže – vždyť František kromě jiného „zasvětil celý svůj život péči o nemocná a opuštěná zvířata“ a na jeho počest se 4.10. slaví den zvířat (h)

    a tobě za historku ráda ťukám (clap)

  2. OT: Dede, odpovídala jsem pod zeleninou, ať neplevelím diskusi pod takovým pěkným kocouřím článkem
    :)

  3. Proč zdobit cokoliv, když máte Samira? Je to ozdoba sám o sobě, ne? A ušetříte na hloupých řetězech.
    OT. Štěňata dostala první odčervení, probiotickou pastu (z ani jednoho nebyli moc nadšení, zatím znají jen mateřské mléko, tohle asi chutnalo jinak). Začínaí se diferencovat. Jsou tam 3 trochu drobnější holky, jedna prostřední a dvě velké po mamince. Kluci jsou skoro stejní, zhruba jako ty velké holky. Všicni se mají k světu. Chůze stále nejistá, zrak stále nezaostřený. Nejlegračnější je Derry. Moc ji zajímají. Zkoušela jim nosit hračky a vyzývat ke hře. To zatím nefungovalo. Tak si k nim lehla jako to dělá máma a bába. Prima, tvářila se důležitě, jako když malé holce dáte do ruky mimino. Jenže štěńata zaregistrovala velkého psa a hurá k ní. Furt dobrý, dokud nezačli hledat mlíčko. Vyskočila z lehu půl metru do výše a prchla. Ale pořád zkouší, co to v té bedně vlastně je a co to dělá. Vloni objevila, že jsou to pejsci vlastně až venku. Letos se zajímá už od začátku. A hlídá… To je ještě větší legrace, protože je ve skutečnosti posera. Ovšem když se máma s bábou starají o mrňouse, Derča je veliký hlídač. Zatím na ni nikdo nezadupal :D tak okolí nepřišlo na to, že je to velmi nejisté hlídání. Ovšem začíná nám vyspívat a osamostatňovat se.
    Ty dvě jsou profesionálky. I když je vidět, jaká námaha to pro fenu je. Ginny letos v únoru moc nepracovala a je docela utahaná. Když byla rozběhaná a ve formě, bylo to lepší.

    1. Chudák Derča, mlíko u ní hledat- to by Světluch taky vyletěla jak raketa :) Světluška začala dospívat taky teď, Borůvka byla dospělejší mnohem dřív. Jenže protože štěňata nechceme a Světluch hárá, což znamená, že většinu dne bivakuje pod pohovkou, nejspíš dojdeme ke kastraci. Hormonální bouře snáší nedobře, hárá celý měsíc, ale faleška je naštěstí slabá. Ovšem jak začne jít do nejlepšího, zase budu cestou odkopávat všechny nejošklivější vořechy (venčím ji zásadně v atypické časy, kdy venku se psy nikdo není, takže potkám jen uprchlíky,co přeskočili plot), budeme mít obech…. celou fasádu domku a pokud vlečeme nějakého vořecha s sebou, nesu zmítající se Světluch v náručí, zatímco na vodítku táhnu vzteklou Borůvku, která je od ní navoněná a vztekle rafe po obtěžujícím nápadníkovi. Tak asi fakt dojde na kastraci.

      1. Meli jsme kocourka Eldridge, takovej celej cernej, dlouhy nohy a velmi elegantni. Ale trouba. Mamina pani Holsteinova ho uz odstavila od kojeni, ale Eldridge zameril snahu na sveho o rok starsiho bratra Glenna, ktery byl zas hodne mohutny a furt se mu motal kolem bricha a hledal ceciky. Jeste ze ten Glenn byl celkem tolerantni, ale i hodny Glenn se po nem tu a tam ohnal.

    2. Ty tu Derču pořád jenom pomlouváš! Ona se snaží, pouští hrůzu jak jen dokáže a prej posera (chuckle)
      Situaci v bedně si dovedu představit dost živě – u nás se to stalo naposledy předevčírem :S Ari ovšem vyspívá a víc než po mlíku touží po boji (je to strašná kosatka!), takže teď už chudáku Berry visí zásadně na chlupech za ušima, pod krkem nebo na hrudi a tahá a tahá. Když potom člověk vidí ty černé čelisti (opatrně) sevřené kolem něžného bílého krčku, tak by neřekl, že agresor je právě ta bílá a Berry se jen snaží si zachránit zbytky srsti 8)

      1. Halíbelí jsou skvělé obě. Výše popsaná situace se odehrává i u nás, ale s jiným hereckým obsazením: šestnáctikilová kokršpanělka Jesie stojí se široce rozkročenýma předníma nohama a se skloněnou hlavou a čtyřkilový skoročivavák Max ji postupně zkouší zakousnout na krku, v podbradku či za ušima. Když už toho má Jesie dost, tak prostě zatřepe hlavou a odejde. U nás to zvykání proběhlo tak nějak zrychleně. Jesie byla po odchodu Šerinky tak zaskočená samotou, že přestávala komunikovat, začala být apatická, bez zájmu o cokoliv včetně jídla. Tak jsem během několika dnů sehnala 5 měsíční štěně – Maxe. Když jsme ho přivezli domů, tak ho se zájmem očichala, zalehla na své místo a pozorovala, co se bude dít. Maxovi trvalo 2 – slovy dvě – hodiny, než se pokusil převzít velení v naší domácnosti včetně Jesie. Ta byla celý svůj život zvyklá na svoji podřízenou pozici vůči Šerině, takže ji zřejmě ani nenapadlo, že by teď mohla postoupit na hodnostním žebříčku. Měla jsem pocit, že se jí velmi ulevilo, že nemusí používat svůj vlastní mozek při hlídání teritoria. Ale hrát si s ním začala až po nějaké době – jako kdyby čekala, že ještě vyroste. Když se tak nestalo, tak ho vzala na milost takového, jaký je a jsem přesvědčená o tom, že si dává pozor, aby mu při hrách neublížila.

  4. Hlášení o vlkodlakovi – odvlčila jsem se cca po třech a půl hodině. Je zajímavé, jak rychle to odešlo – jednu chvíli mi trnula půlka jazyka a ret jako by nebyl můj a naráz lup a všecko v normálu. Naštěstí se jednalo opravdu o malý (i když časově dlouhý) zákrok – domodelování půlky stoličky. Akorát že se pízubdr vždycky ten kousek plomby ulomil, takže jsem měla hústa rozglábená skoro hodinu.
    Další kolo za týden a další týden půjde ven osmička – už nebudu moudrá (chuckle)

  5. Samir je moc pilnej a fotogenickej kocour. A ta poslední fotka, kde jsou i ty zahálčivý kočky, ta je prostě skvělá!

  6. Samire, ještě, že Tě ta panička a zbytek smečky mají. Je dobře, že to nevzdáváš, určitě Tě nakonec pochopí a Ty si je vychováš k obrazu svému :)
    Dede, Ariberi jsou úžasné, držím palce, ať Ti je lépe!
    Mí kamarádi mně tvrdí, že nemám Arinku, ale Arína, protože nejčastěji na ni volám: Arííííí ne! :S

      1. Já než bych je přerecitovala, tak volám „holky!“ Případně obludy, nechátetohovymrchy a podobně. Představ si, že bych volala „Ájoginnyderry“. To už zní jak zaklínadlo :D

  7. Milý Samire!

    Velmi odbdivuji Tvou snahu zůstat ve smečce a vynutit si autoritu.
    Ano to není vůbec snadné. Zeptej se páníčků, jak to chodí někdy u lidské smečky.
    Najednou se něco semele a autorita je v háji. A to ji třeba nosili na ramenou a stavěli jí pomníky. Pak se ale za to nošení styděli a pomníky bourali. Ale také se stáva, že se za to nošení přestavají stydět a nejraději by zase pomníky stavěli.
    Vůbec asi nejjistější je autorita nadekretovaná, třeba na vojně. Tam je to jasné, není o čem debatovat, pokud k tomu nedostaneš rozkaz. Ale i tam někdy dojde k tomu,že majitel autoriy je najednou v koncích.
    Tohle si nech Samire vyprávět.
    Sloužil jsem v Olomouci, v Žižkových kasárnách u strážní roty. Vedle u autoroty velel nějaký kapitán Brozman.Jestli se dívaš s páníčkama na televizi, tak celej major Terazky. Jenže o hodně drsnější.Zkrátka pes. Určitě už tě ňákej prohnal, tak víš o čem píši.
    Jednou kasárna vyjela na týdenní cvičeni, zůstala tam jen naše rota. Měl jsem jeden den dozorčího roty. Naš velitel, kapitán Šipka, když odcházel domů, tak povídal. WWW devéťáka (dozorčí útvaru – pro dámy) má kapitán Brozman, já nechci nic zítra slyšet!! Jinak se s vycházkou rozluč.
    Ten Brozman Samire byl vyhlášenej tím, že když byl u nej voják na hlášení pro přestupek , tak to probíhalo takhle „Brozman -hovortě“, nemělo ale cenu nic říkat, protože okamžitě praštil do stolu a zařval:“nehovortě mi, že žaba fajčí“!!
    A tak to pokračovalo. Když žaba nefajčila třikrát, byly z toho zaražený vycházky na 14 dní
    Ráno jsem odpískal budíček a nástup na rozcvičku. Muzstvo sice vstalo, ale pak se pozašívalo na umývárku, do kuchyne a prostě všude možně.
    Za deset minut na to připochodoval Brozman. “ Soudruhu kapitamne, svobodník WWW, během mé služby se nic zvláštního nestalo, rota je na rozvičce“.
    „Naozaj, zařval Brozman. „Pójdte mi ich ukázať! Odpochodovali jsme na buzerplac. Listopad hustá mlha, nebylo vidět na krok. „Tak kte ich mátě“ a nehovortě mi, že žaba fajčí!!Už jsem neměl co ztratit. Já je taky nevidim soudruh kapitáne. Ale slyším, jak tamhle směrem ke skladu šoupají bagančatama, asi dělají kačáky. „Idem se na ty vaše kačice pozreť súdruh slobodník. Hrnul jsem před Brozmanem mlhu a v duchu se modlil, aby byla pravda, že sloužil u dělostřelců a že je nahluchlej. U skladu nikde nikdo. Brozman se pohupoval na špičkách, ruce za zády.
    Já nevím, teď je slyším jak u autoparku, špitl jsem nesměle. Na rotu!! Zavelel. A nehajte jich nastúpiť.
    Ted už jsem mohl doufat v záchranu, jestli kluci se rychle vzpamatovali. Jen aby nevyběhli teprve z roty.
    V polovině buzerplacu jsem te to šoupání bagančat opravdu zaslechl. Brozman ještě ne. Najednou se z té mlhy, ne od autoparku, ale od ošetřovny vynořila nádherná stonožka, která měla ještě navíc plno hlav.
    Byl jsem zachráněn.Brozman stál zkoprnělej, na čele mu začali nabýhat vrásky. Nadzvedávaly brigadýrku a musely jit přes záda až dolů.
    V Bristolu na pivě jsem to musel znova a znova vyprávět. A co říkal? Chtěli kluci vědět. Nic fakt nic, kluci. Von vypadal, jako když mu spadly hračky do kanálu.
    No jo, povídal Tonda Kadlec, já se mu ani nedivím: Jen si to představte! Vopuštěnej všemi, v husté mlze se mu jak domeček z karet zřítila jeho velká životní jistota. Stál ten nešťastnik najednou před faktem, „že žaba niekedy naozaj fajčí „.

    1. Milý WWW, pochopitelně nemám žádné přímé zkušenosti z vojenské služby ale moc jsem se nachechtala když můj manžel vzpomínal na vojnu. Jeho vzpomínky mohu těžko interpretovat, musel by vyprávět sám a to on už 22 let nemůže. Bohužel. :( ;(
      Děkuji za tvé příspěvky, jsou mi pokaždé velkým potěšením. (clap) (happy) (inlove)

    2. WWW a ještě vojenskej! Pomalu začínám doufat, že tvoje zjevení tuhle nebyla náhoda a můžeme se těšit na další.
      Říká se, že když se sejdou ženský, tak krafaj o porodech a chlapi o vojně. Musím říct, že vojenské historky se aspoň mně poslouchají líp! :)

    3. Že by se konečně začalo blýskat na lepší časy? Papeže máme Františka, to se mi líbí, jaké si vybral jméno, dneska svítí sluníčko, a ke kafíčku si mohu počíst dvojité trojité, jako za starých dobrých časů. :)
      WWW, to vojsko vynořené z mlhy, to sis jistě vysloužil za to, žes býval oblíbený ministrant, že jo? Jinak bys takovou kliku snad ani mít nemohl. 8-| :) (wave)

    4. Jejda, WWW, to se to tak dobre cte. Coz mi pripomnelo male OT. Zjistili jsme, ze mame na DVD filmovou verzi Zertu od Kundery. Je to na stejnym DVD jako Rozmarne leto, akorat jsme si toho nevsimli. S anglickymi titulky, kupodivu kvalitnimi. Tak jsme se na to koukali a prednosta se furt divil. Pritom tu knizku cetl, ale asi to vizuelni zpracovani ho dostalo do kolen. Zejmena se divil na zacatku, jak protagonistu vyhodili ze skoly a pak byl u petepaku. Prej proc se jako neodvolal? U Cheta mne to prekvapilo, protoze ten tech historek slysel spoustu a precetl radu knih z te doby, ale asi je to opravdu tezko pochopitelne pro ty, co v tom nezili.

    5. Ahojky WWW, těch zelených mozků jsem si také užil. Jeden politruk mně řekl, že se usmívám. Já na to, že v řádech není zákaz usmívání. On na to, že se stejně nějak divně usmívám.
      A teď se zase rád usmívám, že jsi se vrátil na Zvířetník.

  8. Samírku četla jsem o tvém trápení hned po půlnoci.
    A pak se mi o tobě jako o koťátku zdálo. Tedy hlavička a přední část těla byla tvoje, zadní část jaksi vybledla, zkrátka byla úplně bílá. Plaval jsi v dlouhém a hlubokém umyvadle společné veřejné koupelny. Bylo tam plno lidí, překvapivě obojího pohlaví, kteří se umývali a sprchovali. A ty jsi plaval s hlavou ponořenou pod vodou. Já se děsila že se utopíš, vlastně jsem myslela že už utopený jsi. Právě jsem tě vytáhla a když jsem shledala že jsi živý rozhodovala jsem se že si tě vezmu domů, jen jsem přemýšlela co asi na to řeknou naše princezničky. Byl jsi ještě malinký, mohlo ti být tak pět týdnů.
    Byl to jeden z těch živých snů, stále ještě stojím v té koupelně a čekám až se ten mužský osprchuje a konečně opustí kabinku. Asi tam budu stát do večera ale zítra snad už ne. (chuckle)

  9. Milý Samirku – tak nevím, je někdy nějaká tvá činnost honorována i pochvalou nebo tvoje panička láteří v jednom kuse? Jestli ona nebude chabrus na nervy a neměla by se někde omývat studenou vodou?!

    Jinak malé OTéčko – jsem na půl huby dřevěná, jazyk mi leze nekontrolovaně z tl…pusy, zuby cvakají v divném rytmu – neměním se na vlkodlaka, jen jsem byla na malém zákročku u zubařky. Nevíte, za jak dlouho to umrtvení odezní?

    1. No, záleží jakou dávku jsi obdržela a kam přesně, ale do dvou hodin by ses měla odvlkodlačit. A buď ráda, že nekouříš :D .

        1. Áno. Ochromený pysk nejenže neudrží nikotiniho tyčinku, ale především neumožňuje potřebné vzduchotěsno. Něco jako díra v komíně. Se však obávám, že pro tyhle trable nebudou mít ctnostní pochopení :P .

    2. Tak vlkodlak! Že jsem to nevěděla dřív :D Ygo, obvykle bys měla být do dvou hodin v normě, pokud nejsi já (mírně alergická) a pokud to nebyl větší zákrok, při kterém ochromují celý nerv tuším nad půlkou čelisti (aspoň tak mi to vysvětlovala zubařka). Pak to trvá déle, já si to obvykle užívám 3-4 hodiny (whew)

    3. Zubonarkoza trvá tak dvě hoďky, ale potom to většinou stojí zato.
      Jinak naše zlatíčko pochvaly a lichcení bere jako naprosto samozřejmou věc a zákazy, příkazy i jiné kazy jsou pro něho útok na jeho veličenstvo a drzá diskriminace jeho majestátu. Mám docela kliku, že mne má hned po Iri z celé smečky nejraději, ale třeba synek můj má od něho několik pořádných škrábanců. Samíš ho bere jako staršího bráchu se kterým je občas nutno bojovat.Páníček Samírka podporuje v každé lumpuvině a tak na „výchovu“ jsem ale úplně sama.Tak je to u nás doma.

    4. Ygo, jak kdy… :)
      Já jsem byla známá tím, že na mne narkotika všeho druhu působí zpomaleně.
      A jednou jsem takhle přišla k zubaři a ten nadšeně pravil, že má úplně nový druh umrtvovadla a ten na mne určitě zabere. No zabral – během pěti minut jsem sebou neovladatelně mlátila v křesle a nebyla se schopná rukou trefit ani do sklenice s vodou. A trvalo dalších 10 minut zděšení celé ordinace, než mě to přešlo. Ale zub tedy byl fakt umrtvenej – málem i se mnou :D

      1. Ještě na DAMU při hodině Evy Kröschlové se stala nepředvídaná věc. Cvičili jsme v sále kde byly sloupy které měly čtverhranný podstavec a kulatý sloup s ozdobami na něm. Měli jsme ladně vyskočit na výčnělek podstavce. Ladně jsem sice vyskočila ale ujela mi cvička a já jela dolů pusou po tom ozdobném kulatém sloupku a tak si přerazila dva přední horní zuby. Jednoho půlku a druhého růžek. :O
        Asi rok jsem tak chodila až mně naše profesorka Vlasta Fabiánová poslala k zubařce herců a politiků jejíž jméno si nepamatuji. Když jsem tam dostala umrtvovací injekci omdlela jsem. Jak dlouho jsem byla v bezvědomí nevím. Zděšení v ordinaci bylo taky patřičné.
        Ještě si vzpomínám jak jsem dostala od školy jako odškodné jen pár stovek. :S

        1. Jo, tak to omdleni po zuboinjekci muze byt dost blba alergie a prokain, ktery se na v te dobe pouzival. Ja jsem po nem prvne taky „jen“ omdlela, ale podruhe jsem sla do plneho anafylaktickeho soku, coz neni zadna sranda.

    5. Ygo, neboj, za chvíli to bude pro Tebe dobré, jenom přednosta už bude mít po klídku :) . To už budeš i mnohomluvná ;) .

  10. Samire, je to prostě všechno na tobě (inlove) Holky kočičí nepomůžou a lidi tvoje snahy nechápou. Co však nemůžou popřít je fakt, že zdobíš všude, kam se umístíš :D

  11. Jsem ráda, že si Samir užil svátků pěkně po kocouřím. Nemůžu se vynadívat na tu jeho světlou zrz :-)

    OT pro BEDU: když jdu na Hadopasy, objeví se hláška: „Na tuto webovou stránku byl vložen obsah z webu i.wz.cz, který je známým distributorem malwaru. Pokud tuto stránku navštívíte, pravděpodobně nakazí váš počítač malwarem.“
    Radši to bonzuju.

    1. hmmmmm, mně IE ani Chrome nehlásí nic

      „závadný“ obsah se tam objevit mohl – prakticky denně, i nekolikrát, mažu spamové zprávy a tam něco být mohlo… zkus to znovu, jestli to dělá pořád, prosím

      1. Furt… Chrome. IE se nebrání. Ale už třetí den mám vůbec se zvířetníkem mimořádné potíže, vůbec aby se načetl… často se to nepodaří a zahlásí se neznámá chyba. Jiné weby chodí v pohodě. No, ono se to vystříbří.

  12. Samirku má to těžké kocourek jeden šikovný pracovitý, ale nedoceněný.
    Nejvíc se mi líbí ta tvá věta :
    “ Tady máme rádi všichni jenom mně! “

    No nedivím se, na zrzounky mám také slabost.

    Míša

  13. Samirku (inlove) , jsi moc krásný kocourek a nemáš to se svými lidmi vůbec jednoduché. (shake) Ještě že je dokážeš řídit pevnou tlapkou. :)
    Xerxová (inlove) , děkuju Ti za dobrou jarní zprávu; letos jaro potřebuju obzvlášť. A držím palce Betynce, aby jí tlapátka dobře sloužila. (nod)
    Přeju všem krásný den. (h)

  14. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Samire, máš ty to těžký. Tolik práce zastaneš a odměna za tu dřinu tááák maláááá – ani pět kapsiček nedostaneš (chuckle) (chuckle)

    Venku mínus jedenáct, sněhový vánoční čas pokračuje (wave)

    Dede, krásné večerní hlášení. Chválím. Skřetovi gratuluji ke dvouměsíčninám (nod) . A dotaz – zkoušíš Aryu nechávat samotnou?? Je čas na nevybudování stoprocentního dvojpsa…

    1. Jsou sice venku Vánoce, ale jaro bude (nod) Dneska poprvé nad špačníkem na sousedově hrušce vyřvával pan domácí špaček (nod) Přiletěli už i k nám, na Sever (nod)

    2. Poslušně hlásím, že vzhledem k mé neschopnosti někam odejít Arya ještě úplně sama nebyla (bude zítra – asi dvě a půl hodiny). Přes den ale je často Berry venku na zahradě a malá doma, takže nejsou pořád spolu. Berry má totiž tak strašlivej medvědí kožich (je vidět na fotkách), že doma prostě vydrží jen chvíli, pak je jí děsně horko. I v tyhle mrazivé noci nespí v boudě, ale na pelíšku za dveřmi – ověřeno při nočním štěněčím čůrání :)
      Jinak hlásím výrazný pokrok! (blush) Včera konečně přijel domů páneček (byl pryč a Aryu ještě neviděl) a Berry poté, co výrazně prohlásila Martina za svého (ten skřeta nepřinesl, to je zlatej páneček :P , tak k němu příšerku nepustím) najednou vzala Ari na milost a začaly si doopravdy společně hrát – i s okusováním hlav a podobně. Dokonce jednu chvíli dovolila malé, aby se k ní přitulila na venkovním pelechu (než jsem Ari vzala domů – štěněčí kožíšek v mrazu stačí na běhání a hrátky, ale ne na spaní). Samozřejmě tam nemusí být s pánečkem žádná příčinná souvislost, ale to nevadí – prostě to zafungovalo právě ten večer :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN