BTW: Když spolu dva spí

Fuj, to byl ale strašný sen! Probudila jsem s pozůstatkem snového výkřiku na rtech a zoufale se snažila zorientovat v prostoru a čase. V temnotě podkrovní ložnice se ke mně najednou natáhla hřejivá ruka mého muže, a aniž by se doopravdy probudil, přitáhl mě k sobě a něco zamumlal. Splašeně pádící srdce se mi začalo uklidňovat a já byla vděčná, že nespím sama a nemusím se bát.

 

Napadlo vás někdy, jak náročná a na vnější vlivy citlivá disciplína, to společné spaní vlastně je? Když dokážeme vedle někoho spokojeně spát, je to vlastně deklarace velké důvěry. Protože ve spánku jsme velmi zranitelní. Když spíme, nedokážeme předstírat, že jsme mladší, krásnější a lepší než ve skutečnosti. V té posteli je naše nejvlastnější já.

Harmonii společného spaní je ale třeba stále citlivě ladit. Co když jeden rád spí při otevřeném okně, zatímco ten druhý mrzne? Někdo rád čte před usnutím, druhého to ruší, a tak bychom mohli pokračovat. Také, jak roky jdou, hrozí reálné nebezpečí, že si společní spáči pořídí asynchronickou nespavost – každý se beze spánku vrtí v jinou část noci. A to nemluvím o… jak bych to hezky řekla… hlučném spaní! Co potom s tím?

Když si to všechno projdu, tak mám dojem, že čas harmonického společného spánku je relativně vzácnou součástí partnerských vztahů, takže je třeba o něj pečovat a být za něj vděční. Protože někdy není pro klid partnerů jiné řešení, než oddělené ložnice. A jednou přijde čas, kdy ten druhý bude ve společném loži chybět napořád.

Takže až si zase jednou budete schovávat hlavu pod polštář, protože váš partner bude zrovna spát s gustem a hlučností pravého bohatýra, zkuste si připomenout, jaké máte štěstí, že ho máte. Konec konců, špunty do uší nestojí žádný majlant:))

Aktualizováno: 27.1.2013 — 16:27

94 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krásné téma a ještě lepší a pravdivější Vaše povídání. Je pěkné, když máte důvod být ráda, že svého muže vedle sebe máte.

  2. No ja keď som ešte bývala s mojim ex a 2 kočičákmi, tak sa mi tiež stávalo, že som nemala kde spať :) . Ex sa odsťahoval a kocúra som posunula k jednej starej panej. Tá vlastní celý hárem mačiek a Minuš sa tam dobre adaptoval. Levica nie, lebo domáca mačacia šéfka ju bila a vyháňala. Je to paradox, pretože Levica ako vykastrovaná mačka jej mala byť ukradnutá, a vyháňať by mala cudzieho nekastrovaného kocúra. Tak som Levicu vzala nazad domov. No a tá moja drnda si v poslednom čase zvykla spať na mojej hrudi, alebo na bruchu. No a skúste spať so 6-kg kočkou na hrudi ;) .

  3. Pěkné, koneckonců v posteli strávíme velkou část života :D Ke špuntům: dá se na ně zvyknout, ale má to jeden háček, opravdu kvalitní špunty značí, že neslyšíte budík! Ovšem přiznávám, že pokud spím mimo vlastní bydlík, tak bych bez nich nepřežila(wasntme)

  4. Prima tema Dede. Pěkné psaní a výživné komentáře. Přeju Bětě brzké vylepšení tlapátek a Pavčině mláděti správnej start a zvířetníkům obecně pohodový spánek.
    Já vlastně skoro nikdy nespala sama. Spím tvrdě a vzbudí mě máloco. Ještě bezpsí jsme měli v bytě zloděje a zjistili to až ráno dle vylomených dveří a chybějících věcí.
    Jsem ze tří sourozenců v jednom pokoji. Od 14let na intru. V pokoji nás bylo pět holek. Pak kolej, po třech. Pak velmi krátké období byt se spolužačkama se samostatnou cimrou a pak muž.
    S ním jsme si nastěhovali do společnýho spaní Arga. Ještě to šlo s Danem a když přišel Šmudla přistavili jsme přistýlku nebo je někdy vyhodili všechny do pelechu, když nebylo jak se otočit bez odpadnutí na zem.
    Muž trošku morbidně říkával jak jsou Ti pejsci stejně hodní, že nás nemaj tendenci třeba v noci zadávit.
    No a pak jsem se párkrát probudila a v noci koukala na člověka vedle sebe a necítila se v bezpečí. Takže teď zrovna riskuju jen chlupatce.Sama nejsem.

      1. Hani za srdíčko děkuju. Chtěla jsem navázat na Dede zmíněnou potřebu důvěry pro využití společné postele :) . Co jsem popsala už je odžité a asi i srovnané.
        To o nočním zakousnutí páníka psem jsme brali jako blbou srandu, když jsme tak leželi obložený psovstvem.

  5. Milá Dede, to je téma! :)
    Máš pravdu, že společné spaní je náročná disciplína. My s MLP máme zásadně odlišné názory na teplotní poměry v ložnici – já nutně potřebuji čerstvý vzduch a MLP s poukazem na citlivé čelní dutiny preferuje teplíčko. Budiž mu přičteno ke cti, že – přestože jsem si větrání prosadila – společné lože neopustil. Teplíčko mu zajišťuje jedna deka navíc a na hlavu si nasazuje čelenku. (chuckle)
    Já už jsem si na to zvykla, ale obě vnučky ve věku tak kolem jednoho roku považovaly dědečka v čelence za divného člověka a po ránu s ním nechtěly kamarádit. :)

    1. HANČO, ZCELA TI ROZUMÍM. U NÁS DOMA JE TO TOTÉŽ. JIŘÍ SPÍ NABALENÝ JAK PUMPA , MÁ DVĚ VELICE TEPLÉ POKRÝVKY V JEDNÉ KAPNĚ A STEJNĚ SE STÁLE TAHÁME O KOHOUTEK TOPENÍ, A NA HLAVĚ MÁ NARAŽENÉHO FLÍSOVÉHO KULICHA. TAKY JSEM SE ČASEM SMÍŘILA S TÍM, ŽE OKNA OTEVÍRÁM TEPRVE RÁNO, KDYŽ ON ODEJDE PRACOVAT. VĚTRÁM SICE PŘES DEN, ALE JEN TAJNĚ, ABY TO NEZJISTIL A NEPROTESTOVAL, ŽE JE DOMA ZIMA NEBO PRŮVAN. JIŘÍ VŠAK NEVAŘÍ ANI NEPEČE NIC V TROUBĚ, TAKŽE TEPLOTNÍ ROZDÍLY MEZI BYTEM A KUCHYNÍ ANI NEZNÁ, NATOŽ ABY JE ŘEŠIL.

  6. Kafebraundozelena znám od babičky přeslicové, která zcela jistě Betty neznala.
    Pavčo (inlove) , držím palce, aby ten mix jídlo-spánek vyšel tak, jak si přejete.
    Xerxová (inlove) , musí být těžké akční Betuli držet v klidovém režimu, ale vy to zvládnete a bude líp. (y)
    Hanko W (inlove) , úplně jsi mě rozněžnila. Vidím medvěda Cheta, jak Tě převádí přes ulici za ruku, a musím se usmívat.

    1. Pozor na to… je fakt, že co se spaní týče, jsem dost nepovedenej exemplář, ale absolutně neusnu se špunty v uších. Moc hluku stejně neodfiltujou a mám pocit, že mi v uších bobtnaj a nejspíš za chvíli vybuchnou… ¨
      Zjevně mi není vzájemné hospodářské pomoci :P .

      1. Chce to otestovat, je jich několik typů.
        Já si je beru když jedu někam na tangomarathon a spí se hromadně. Jak furt někdo courá, tak bych se jinak nevyspal.

      2. Hlava narvaná pod peřinou splní stejnej účel a navíc odstíní světlo (můj problém, vždycky mám pod oknem lampu, takže i na chatě, kde je okno do zahrady a lesa, strkám ze zvyku hlavu pod peřinu) a ráno se obvykle nezapomene vyndat. (chuckle)
        Neumím si představit, že bych usnula s ucpanýma ušima… to se fakt dá?

    2. Jo, špunty jsou príma, znám člověka, ke kterému se v domě nikdo nedostal, protože měl v noci špunty v uších. Hasiči lítali jak zběsilí, všude zvonili na partaje a tam nic. Nakonec se sice nic nestalo, ale kdyby fakt hořelo, nevím, na co by mu ty špunty byly.

  7. hmmm – tak bude mít zítra Beta zaracha. Včera večer si zkazila skvělý den (byla výrazně lepší) , když při házení sněhu vysvětlila kolemjdoucí jezevčici, že ten plot je její. Plot je dlouhý a Beta ten trysk doplněný dusotem a skoky odnesla viditelným chvilkovým zhoršením. Pak doma i celý dnešek (doma a na zahradě) vypadala slibně – ale procházka po lesní cestě (je pravda, že taky připadlo a ztěžklo to) ukázala zhoršení. Takže procházka zkrácena a zítřejší vygumována z plánu…

    Však mi to postupně vyladíme… (wave)

  8. Pavčo, nevím, nevím… Můj muž se po narození každého z našich dvou synů DOBROVOLNĚ odstěhoval ze společné ložnice. Noční povykování dítka ho budilo a jako zootechnik vstával většinou ve čtyři hodiny. A já jsem byla docela ráda, protože nevyspalej chlap je strašně nerudnej a vztah by to asi poznamenalo víc, než dočasně opuštěnej společnej spací prostor! Ale každý reaguje jinak, takže kdo ví? :D

    1. No právě: kolik lidí, tolik názorů a tolik různých zkušeností… tak se snažím si nic nemalovat a nepředpokládat, a jen jsem prostě zvědavá, jak to bude u nás. Já jsem prý byla extrémní nespavec (první tři roky, od té doby se to celý život snažím dohnat :D )MLP prý spal dobře, ale zase nechtěl jíst – tak doufám, že jsme to nakombinovali správně a že mládě zdědí po každém z nás to lepší :D

  9. Děkuju za bezvadné komentáře – celá diskuze je skvělá (inlove)
    Inko, tvůj noční režim by mě dozajista zabil (whew) , to je horší, než s malými dětmi! (A že já měla nespavce, ajajaj! (angel) ) O hrůzách života ve směnném provozu jsem hodně slyšela a děkuju za to, že jsem to nikdy nemusela dělat…
    Pokud jde o hlučné spaní, tak nejhorší byl Kazan – na něj naplatilo vůbec nic, leda opustit společný spací prostor (chuckle)

  10. Krásné téma, krásně napsané…děkuji za pěkné čtení a téma k zamyšlení.
    Já si moc vážím toho, že s MLP od začátku spolubydlení spíme zásadně pod jednou velkou peřinou. A stejně tak si vážím toho, že mimo domov v podhodě usínám kdekoli, kdykoli, za jakýchkoli okolností. A jsem-li sama doma, také s tím nemám žádný problém. Ale pokud má MLP v noci odněkud dorazit, nebo je doma a jen se mi prostě chce spát dřív než jemu, to se pod tou velkou peřinou převaluju a pořádně neusnu dřív, než se ke mně přidá.
    V dohlednu k nám přibyde mládě: tak jsem zvědavá, jak nám s těmihle zvyklostmi zatočí – ale pevně doufám, že na oddělené ložnice nedojde :D

    1. Kdy máme mláďátku držet palce na šťastnou cestu? Už teď přeji hodně štěstí. A teda.. esli jsem správně pochopila(protože slovník Zvířetnický má svá specifika)… copak to bude?
      (f) (sun) (f)

      1. Moc děkuji :) Ještě tak 3-4 týdny by tam mělo vydržet, zatím se chová předpisově, skoro podle tabulek, tak doufám, že v tom hodlá pokračovat aspoň než bude šťastně na světě.
        A co to bude si necháváme jako překvapení :)

        1. No Pitrýsek spíš myslela, zda to bude mláďátko lidské či něco ze zvířecí říše (chuckle) Teď už se to myslím vyjasnilo, a je jedno jakého pohlaví to bude, stejně to to časem bude časem zviře (rofl) (rofl) (rofl) Tak se sem hodíte oba. Držím palečky (y) (y) (y)

        2. Jejej, milá Pavčo, tak to máš vlastně „za pár“! (inlove) Tak hezky odpočívej do zásoby, ať se mládě narodí v pohodě a na čas (h) A dej vědět, kdy budeš potřebovat přidržet palce, my už tu máme se zařizováním úspěšných porodů své zkušenosti (chuckle)

          1. Právě že to vím, jak pěkně zdejší palcodržna funguje.
            A vždycky, když je potřeba, poctivě do ní přispívám, i když zpoza buku moc nevykukuju.
            Tak asi tentokrát opravdu poprosím o nějaký ten paleček pro sebe, až ten správný čas přijde :)

            1. Jo, a ještě jsem chtěla říct – výraz „mládě“ použitý i pro lidská miminka jsem určitě nachytala právě tady a tak se mi to líbilo, že už to používá celá naše rodina :D

  11. Jak už jsem psala dole, jsme směnaři. Ložnici i pelech máme společný. Já teda nechrápu,já nééé (shake) I když mi bylo naznačeno,že snad lžu či co. Ovšem jak pravil Jindřich, když spím tak spím. Protože po třech nočních na závěr 7denního cyklu to není spánek,ale mdloby (rofl)

  12. Krásné zamyšlení a svatá pravda! Važte si společného spánku, když ho můžete mít a máte. Já už bohužel pět let spím bez ochranné ruky mého muže a moc mi to chybí. Jenom Betynka vedle mne dýchá a občas i chrápe! :)

  13. Milá Dede, napsala jsi to krásně,je příjemné vědět, že Tě někdo chrání a vyvede ze zlých snů i skutečností.
    Přednosta se obrací v posteli takovým zvláštním způsobem. Ve spánku se vypne jako luk, opřený o paty a krk,předtím provede odraz od matrace a celý se ve výskoku otočí.To je taková řucha,že by to vzbudilo i těžké spáče.A tak využíváme každý svého wigvamu a spíme klidně. Se zazvěřením bydlíku bychom se stejně dohromady nevešly. Zatím co přednost spí obložen Ájou a Daníkem (dog) (dog) , mne obkládá Čita a Mia (cat) (cat) . Čita mi leží na hlavě jako čepice a Mia se přesunuje do koleních důlků,dle mnou prováděných obratů.
    Všichni nejklidněji spíme, když jsme pěkně pohromadě doma,pak nastává domácí nirvána. (h) :) (wave)

    1. Já byla ještě tak před 5 lety přesvědčená, že partneři mají spát spolu v jedné ložnici a posteli.
      Pak začalo být trochu dusno v noci – duc duc NECHRÁPEJ!!!
      Já že chrápu?! TY CHRÁPEŠ!! Etc, etc….
      Jednou, když jsem měla pocit že se mnou bylo celou noc smýkáno, jsem se zdravě naštvala, zakoupila si soukromou postel a odsunula se do obýváku. Dvojí výhra to byla!! Jednak mám svatý klid na spaní chrápajíc nebo ne a taky mám večer televizi jen pro sebe. :P

  14. Kdykoliv s Chetem prechazime ulici, nebo jdem parkovistem, tak mne drzi za ruku. Teda ne, ze bychom v predstareckem veku byli jak dve hrdlicky a drzeli se furt za ruce :x , ne, ne, ale pri tom prechazeni ma Chet pocit, ze mne musi chranit. Uz jsem na to tak zvykla, ze kdyz nekde prechazim sama, tak skoro automaticky zvednu levou ruku a cekam na tu velkou tlapu meho junaka. To je vlastne jak s tim spolecnym spanim – kdyz je chlad nebo spatny sen, tak je o co se zahrat nebo oprit. Kdyz jsem v loni v unoru byla po operaci krcni patere, tak jsem spala v obyvaku v polosede ve velkem rozkladacim kresle. Naapred se okamzite presunul na noc Jakey z loznicoveho pelisku do obyvaku; pelisek nebo ne, lezel u mne. Zrovna tak kocky. Chet to za nejakou chvili uz nemohl vydrzet, tak si z druhe loznice prinesl matraci, a v tom obyvaku taky vetsinou spal. :)

  15. Jenom jsem ještě chtěla říct, že jsem fanda společné postele a nejraději bych měla takovou tu velkou se závěsem. Nedovedu si představit, že spíme každý jinde, potřebuju toho druhého cítit vedle sebe. Vědět, že tam pro mne je, kdybych potřebovala. Že ví, když se mi špatně spí, že si navzájem jistíme klidný spánek. Když naše děti byla ještě upíři a nedalo se s nima spát, dělil se o ty noce se mnou. Kuba vstával i 16x za noc a Kačka prokládala noc dvěma hodinama naprosté bdělosti, kdy se mezi námi batolila v posteli a jeden z nás ji jistil. A jak je krásné, když člověk vleze rozklepaný z takové noční anabáze a partner se ho neštítí nýbrž ho vezme do náruče a zahřeje.

    1. Já sloupkovou postel mám. Sice bez závěsů, ale už jen ty sloupy vytvářejí pocit uzavřeného hnízda. Kvůli téhle posteli se nemohu nikdy přestěhovat – truhlář ji stavěl přímo na místě a přestěhovat se prostě nedá (rofl)

  16. Dede, to je velmi hezké povídání nebo spíš psaní. Člověk si vlastně teprve ubíhajícími roky a nelehkými prožitky váží toho ,, usínání a spaní“ vedle někoho, koho můžeme vzít za ruku, pohladit a třeba i mírně kopnout pokud spí velmi hlasitě. Dede, díky.

  17. Hm, vlastně sem na tom dobře, protože nemusim chodit v noci ven. Pokud se chce Rysík vyvenčit, zvládne to i sám do nočníku, pokud je přistaven. Jenže jak to potřebuje jednou za uherák, tak přistaven nebývá a pak mě budí. No ale to je ten nejméně častý důvod buzení. Teď poslední dobou budí hlavně Rysinka, neb se ani nevzapmatovala z choroby jedné a teď nám ochraptěla, patrně chorobou novou. No a v noci chce bumbat. Nevím kolikrát, nepočítám to. Pryč je čas, kdy sem si ráno pamatovala, v kolik hodin mě to děti vzbudily (teda ne jednou, ale ty 4 časy sem celkem udržela). Teď jen mrknu, jak dlouho to bude ještě trvat, než budeme moct vstávat. Ale jsme rozhodnuti udělat z pracovny dětský pokojíček a vyzkoušet, jestli budou děti spát v klidu s oknem do ulice. Já bohužel auta na dlažbě (nedej bože autobus, má zastávku takřka pod oknem, naštěstí ale na protější straně) nezaspím. Paní doktorka říkala, že děti si na to zvyknout, tak to vyzkoušíme.
    Dřív jsem říkala, že mě chrápání vlastního chlapa nevzbudí. Že chrápe jsme zjišťovala v okamžicích, kdy nás v místnosti spalo více a mě budilo mlaskání nespokojených spolunocležníků. Dnes vím, že chrápe, protože sem v noci tak často vzhůru, že to prostě slyším, ale ze spánku mě to neprobudí. Budí mě mnohem slabší kňourání dětí ze spaní. Nejlépe spím sama, mám opravdu lehké a špatné spaní. Od mala. Po kom to ty děti mají (wasntme)

    1. Autobus pod okny je opravdu radost. Okno ve zvýšeném přízemí. Poslední bus odjížděl tak ve 22.45, aby stihl odvézt odpolední směnu. A lidičkové, šťastní, že mají šichtu za sebou, vesele švitořili (obvzlášť na MDŽ a na Josefa.. to se ještě v práci mohlo slavit). Pak tam ten autobus stál, aby ve 4.00 mohl řidič zapnout motor, aby se autobus nahřál na první jízdu. Zvláštní je, že nikoho ani nenapadlo sepisovat petice. Asi jsem byli zvyklí na noční posuny na nádraží. Hukot sergejů a třískání nárazníků. Břeclav je přece uzel.

      1. Když jsem vyrůstala na Vinohradské v Praze, byla jsem zvyklá nejen na auta, ale i na mnohem hlučnější tramvaje. Nevadily mi ani vlaky, zdravě jsem zaspala všechno (chuckle)
        Ovšem co bydlíme v naší vísce, umím sice odfiltrovat štěkot cizích psů (štěkot mých mě budí), ale město je už na mě vždy příliš hlučné a plné světla. Jsem prostě rozmazlená, no :)

  18. Patřím k těm s odděleným spaním. Vždycky jsem špatně usínala a jak známo s věkem se tyhle věci zhoršujou. Neusnu při čtení, koukání na bednu… a ne dřív než za hodinu. Nevadí mi světlo, ale – dokud nespím pořádně – téměř jakýkoliv zvuk mě vzbudí a můžu to celé zopakovat. Není zase tak neobvyklé, abych usínala naprosto zlámaná a zničená někdy mezi třetí a čtvrtou ráno (vstávám v šest), měla jsem období, kdy jsem chodila občas dobrovolně do práce na šestou.
    Naopak Franta je ten typ, co si nanese do postele noviny a časopisy, přečte stránku, usne, celý mu to plácne na xicht a on takhle přikrytej spí ještě asi půl hodiny, pak se nějak probere a ještě dvakrát to zopakuje. Optimálně při zapnuté televizi. Spící vydává různorodé zvuky…
    Ale společnej stůl nám jde furt moc dobře ;) .

  19. Tak decentně pojmout intimní téma dokáže jen Dede. Je to obyčejná věc, ten spánek a přitom tak vzácná pro toho, komu schází.Já naštěstí usínám snadno, vždy a všude (v pátek jsem se bála, abych neusnula na „Hobitovi“, přece jen 3hodiny jsou tři hodiny, ale naštěstí nee). Takové pohodové usínání je obzvlášť výhodné pro pracovníka na třísměnném provozu. Chudinky spolupracovnice, které přes den nemohly spát. Ve čtvrtek už chodily jako mátohy. A co teprve, když jsme najeli na nepřetržitý provoz. Jeden den spát v noci, ob den zase ve dne. Ta hrůza probuzení! Je ráno, nebo už odpoledne? Je dnes dnes, nebo už je zítra? Děkuji, už nechci!
    S mistříčkem jsme spolu už čtyřiačtyřicet let (toto uteklo). Většinu času byla jeho půlka manžlože prázdná, protože jezdil po montážích. A tak mi chvíli trvalo zase si zvyknout, že se mou přespává v jedné místnosti také nějaký člověk. Jeho déle trvající přítomnost v loži obzvlášť popudila naše zviřátka, která svým teplem suplovala jeho absenci. Jako že – cococo? A také páník byl nemile překvapen, že se zhasnutím lampičky udělá několik temných stínů hup, hup, hup a v pelíšku je narváno. Ale už si zvykl. Vyčkávací taktika pejsek zvítězila. A Mňouk je jen tak navíc.
    Dnešní noc byla zase dobrá. B. ji právě dospává. Na Šelminku zase přišel její běhací metabolismus a Týnka začala problémovat (patrně to bude srdíčko) a tak nás čeká návštěva MVDra. Jsem dnes pěkně utahaná. Několikrát za noc vyletět z vyhřátého pelíšku, v letu aspoň přehodit bundu přes ramena a utíkat otevřít dveře na dvůr. Postát na schodku, dokud není vykonáno, dvůr neprozkoumán. Potom utřít aspoň tlamky a packy od sněhu. Protože chce jedna, ale s ní vyletí i ty ostatní. Ty se probudí až když stojí ve sněhu a přemýšlejí, jak se tam dostaly a co tam vlastně chtějí.
    Ještě štěstí, že ráno mohu vstávat až se oko samo otevře. Ale na to není, díky Chipsinkám spolehnutí.

    1. Ten člověk co vymyslel tenhle typ pracovního režimu byl jemně řečeno kastrovaný samec druhu Bos primigenius f. taurus. Pokud člověk dělá pořád v noci, tak si prostě posune a přizpůsobí denní režim, ale neustále přeskakovat je šílené.

      1. Ano, je to děsné na psýchu. Buď jsme byli apatičtí, nebo podráždění. A navíc jsem měla pocit, že jsem nějak „uvázaná“. Nikam se nedalo jít, ani jet. Celý volný víkend vycházel asi za měsíc a půl( a to, obvykle, pršelo :@ ). Jo a nepřetržitého provozu jsou ještě dvě varianty. S osmihodinovými nebo dvanáctihodinovými směnami. Jedna lepší druhé. Nejhorší bylo, jet v rozpálenou letní neděli po obědě na šichtu. Cestou potkávat lidi jedoucí na koupaliště s dekami přehozenými přes řídítka. To bylo na vraždu.
        A navíc rozšiřuji téma: Lidi, co říkáte na letní a zimní čas? Za sebe jsem toto vždy odsuzovala a považuji za naprostý nesmysl. Pro omladinu – v začátku nám to bylo zdůvodněno, že není el. proud. Ale dnes???

        1. jó, nebožtík odpůrce pekař Pecka ze Sobětuch….co on se naluvil a naprotestoval… taky bych to zrušila, už to k ničemu není.

        2. Já to mám ráda, protože v práci trčívám do dlouho a díky letnímu času mám ještě možnost se za světla projít.

          1. Mně by nevadil jeden nebo druhej čas. Vadí mi ty posuny a rok od roku víc. Nemohli by se už pro jednou rozhodnout?

            1. Mne teda ty posuny vubec nevadi. Nejen ta hodina mezi letnim a zimnim casem, ale zcela bez problemu se presouvam s sestihodinovym rozdilem mezi Evropou a USA. Akorat ze prvnich par dnu v CR mi nechutna snidane – ono jist rohlik se sunkou a syrem v dobe, kdy muj organismus si mysli, ze jsou dve rano… Snad je to tim, ze az do nedavna jsem spala velmi tvrde. A letni cas miluju, protoze chodim z prace dost pozde a ta extra trocha svetla je fajn.

            2. Já jsem jednoznačně pro LETNÍ čas – ráno se ještě bez toho sluníčka obejdu a odpoledne se psy bych si světla užila!

            3. Přesně, jen jeden čas napořád. Přiznám se, že pak už raději akceptuji ten letní. V zimě je sice otrava vstávat za tmy, ale to stejně vstávám. Jen by se holt rozednilo o hodinu později, zato odpolední a večerní světlo je pro mě neuvěřitelně důležité. V Itálii mi vlastně jako jedna z mála věcí vadilo, že i v plném létě po 21 hodině byla tma jako v pytli. Naopak Skandinávii jsem si vždy užívala naplno.

              1. Připojuju se – přesuny mi nevadí (tu hodinu ani nepoznám, protože nemusím extrémně brzy vstávat) a mám ráda světlo déle do večera. Pokud by se měl nějaký čas fixovat, byla bych pro ten letní :)

            4. Nenene, já jsem pro přesouvání. Nejlíp tak, aby se vstávalo podle sluníčka, (sun) hezky pomalu dopředu a na podzim zase dozadu (chuckle)
              A ještě bych myslela, že dny, kdy ráno prší z tmavých mraků, by měl být vyhlášen speciální spací den (rain)

              1. Jo, tenhle čas by mi vyhovoval.
                A kdyby to nešlo, tak bych si prosila zimní. Já ráda v poledne sluníčko nad hlavou, a ne s vyplazeným jazykem někde těsně před vrcholem kopečka. :)

        3. Pitrýsku, co – na psýchu! Jako cvok jsem si připadal před těmi dávnými léty, kdy jsem se jaksi nepohodl s tehdejšími mocipány a svou kvalifikaci jsem „využíval“ v jistém třísměnném provozu. Jeli jsme šestnáctky… což znamenalo, že člověk nevěděl nejen, jestli je den nebo noc, ale taky, jestli je pondělí nebo snad už středa. Fujtajbl to byl. Ještěže to trvalo jen necelých šest let, opravdu by mi asi hráblo. Dřív nebo později.

            1. P.S. ty šestnáctky na nás také zkoušeli. Ale, když začaly i mladé holky omdlévat, zvýšila s úrazovost (unavené ženské nechávaly ruce ve formách, což je, skoro, na amputaci)tak to stáhli. Holt chemický provoz je něco extra výživného.

              1. Já dělám třísměňák celý život (puke) nejdříve osmičky a už dlouho kombinaci 8 + 12, co je za datum s tím mám problém,ale co je za den vím přesně. Protože jedu 2,2,3 = ranní, odpolední, noční. Už jsem si zvykla. A podle plné či prázdné postele vím, jakou mám směnu. Nedej bože když dojde k situaci,kdy nám třeba na čas změní harmonogram :@

                1. A jiné místo není? Vždyť to je o zdraví. Já tak pracovala posledních šestnáct let. Ke konci jsem měla odchod do důchodu spočítaný na týdny.

            2. Zcela OT: jéééé, u vás se taky říká „kafébraundozelena“? Jsi třetí člověk, od kterého to slyším, první dva byli mí rodiče… To jsem se potěšil :)

              1. Terro, to je z Betty MacDonaldové :D a tudíž je to v pár generacích českých žen (a možná i jejich mužů) ustálené rčení :)

                1. Aha, tak takhle dobře knížky paní Betty neznám. Ale něco mi tu nehraje – děda tohle rčení používal dřív, než první z těch knížek vyšla. Netušíte náhodou někdo, co bylo v originále? Protože pak je to „kafébraundozelena“ překladatelova oprávněná licence a anglický ekvivalent by mě docela zajímal… :)

                2. B. Mac Donaldovou jsem, kdysi, četla, ale nějak pozapomenula. Já to mám od babičky přeslicové.

                  1. Aha, tak to spíš překladatel použil jeden zaužívaný výraz aby přeložil jiný :) U nás doma se nepoužívá, tak jsem myslela na tu knížku, protože tam jsem to já četla vlastně poprvé :)

        4. Taky mám raději letní čas! (nod)
          Posuny mi problém nedělají, provedu o hoďku vpřed či vzad a pouštím z hlavy.

    1. :D Hezký :D A nejlepší ze všeho je odpověď na otázku po toaletním papíru… Tak nějak povědomá.
      Ruby, kdo mi shodil do sako?!
      …..
      (Ruby je nezvěstná)

      Velké Mlčící Balvany bychom měli doma dva:Céčka. Ti toho opravdu moc nenaluví. A třetí mlčící balvan je momentálně MLP – nastydly jí na běžkách hlasivky…

  20. Máme s přednosotu možnost být odjakživa v noci každý sám. Ještě před pár lety asi pět let nazpět, jsme ji využívali pouze v případě chcípů. Klérka s námi vždy spávala v ložnici na svém pelíšku, nu někdy jsme se ráno vzbudili v posteli ve čtyřech :D , to myslím různodruhově. Jenomže potom jsem bolestivě onemocněla a začala jsem přednostu moc a moc budit, tak jsme se rozdělili. Víte, jak začnou přibývat léta je to vzájemné rušení čím dál intenzívnější. Takže já spávala s Klérkou a přednosta s kocourem. Dámský budoár a pánský pokoj :) .Ale stejně máme pootevřené dveře od každého pokoje, abychom se slyšeli, „kdyby něco“.

  21. Jojo, pravdu máš. Jsem zvyklá, že vedle mne někdo funí a chrápe a z boku na bok se obrací ve výskoku. Společnou matraci bychom mít nemohli. A když náhodou mám spát sama, budím se a spím jak na psí plachtě.
    Jo a máme úzkou postel (jen 80+80 cm). A když se nám tam nasáčkuje 36 kg Báry ( velmi ohleduplně… žďuchne do mne, abych uhnula) a 30 kg Rózy (velmi oprskle… s rozběhem skočí a pak si nás několika kolečky rozhrne), tak mívám chuť si vzít peřinu a odstěhovat se na gauč. Ale jsem saďour. Roztahujícího se čokla nemilosrdně „skopnu“. ;) Někdy se čubiny umravněně uskromní a jindy si uraženě poodejdou na křeslo.

  22. Moc pěkné téma, milá Dede. (h)
    Jsem sova, Vašek skřivan, potřebuji čerstvý vzduch, Vašek ho považuje za nebezpečný (wasntme) , v noci couráme oba a mít na sobě naskládanou veškerou zvěř není to pravé, takže jsme uvítali možnost mít každý svou ložnici-pracovnu s tím, že Vašek spí s Ankou a já s kočkami. (nod)
    Ale je fakt, že když jsem v bytě úplně sama, je to hodně divné. Přece jen ta možnost nebýt sám je k nezaplacení. :)
    Ovšem momentálně je to lepší možnost, přednostu skolil chcíp (ze všeho nejvíc se podobá chřipce), tak je lepší si ddržet řádný odstup, neb někdo skrzevá zvěř a zásobování musí zůstat na nohou. (whew)
    Přeju všem krásný den! (h)

  23. 1. chrání – no u nás po chirurgickém odstranění štítné žlázy chrápu já. Manžel mě lehounce šimrá na ruce, abych se otočila a tímto manévrem chrápat přestala.

    2. společné spaní – po rozvodu jsem spala 10 let na manželské posteli sama. Teď 5 let v druhém manželství spím zase s manželem. Jen jsme si koupili nové postele.
    A byl to problém si zase zvyknout s někým spát ve společné posteli. Ale teď jsem ráda .

    3.spaní s kocourem – spal s námi Honásek u manžela na polštáři v rohu.
    Já ho vždy před spaním hladila po jeho sametové pacičce.
    Po té jeho zubní anabázi, jsem značně dojatá, mu zakoupila nádherný plyšový pelíšek. 14 dní ho ignoroval.
    Ze soboty na neděli se nám v noci pozvracel v ložnici na koberec a odkráčel do pelíšku. A spí v něm. V ložnici už být s náma nechce.

    4. Buzení – Honásek hrozně rád škrábe packou na dveře v 4 15 hod, což je nádhera, když v 5 25 hod vstáváte do práce.

    Míša

  24. O té doby co máme Derču mám pocit, že prostor pro mé já se výrazně zmenšil. Naše Popelka umí otvírat všechny dveře (klíč nemáme a při bušení tlapami na dveře by stejně spát nešlo). Takže si udělala z baráku průchoďák, který s obrovskou chutí využívají i ty druhé dvě. Ale zvykli jsme si a pokud musím někde spát sama, je mi smutno a i s MLP už je nás „málo“. A zjistila jsem, že i když trpím občas „stařeckou nespavostí“, nemá na ni vliv ani hlasité spaní MLP, ani průchody čub. Nespavost je jen a jen vnitřní záležitost. I když tuhle se přišla přitulit Ginuška, což znamenalo, že na mě zřítila svých skoro 40 kg, jen jsem hekla. To mě tedy probudilo.

  25. Moje spaní bylo do nedávna naprosto zničující,vstávala jsem otřesená,nevyspalá,zničená.Během dne bych usnula kdekoli,třeba v sámožce u chlaďáku s jogurty..Usnula sem jako spolujezdec,nemohla sem se udžet třeba v čekárně..těžká spánková apnoe..To je opravdu hodně nepříjemná věc.Na dovolenou jen do dvou místností,spaní už jsme měli dávno oddělené,vyhovuje nám mít každý svoji místnost.
    Dnes spím s ventilátorem a je to lepší.Zaplať pámbu,že se najde řešení.

  26. No to je téma! Můj tatínek chrápal tak, že přechrápal hravě televizi, ale spát do ložnice nešel. Bimbo hlučně spí celej život a byla bych opravdu ráda, kdyby chrápal, protože co on někdy vydává za zvuky, to je něco. Že bych volila spaní bez něj, to jen v případě, že nemohu spát a nechci ho čtením či převalováním budit.
    Jo a je mi to už pomalu fuk, po letech chrápu taky.
    Spí nás v té ložnici více a ostatní používají ložnici jako nástupní či výstupní prostor. Noc na dnešek byla opravdu fantastická:
    21.58 – usínám
    22.07 – úúúúž jsem vzhůru, přišel Bimbo
    22.15 – přifuněla Majda
    23.58 – chci vééééééééééééééén pravil Batman před mou postelí. Takže vstát, otevřít okno, nechat na sebe spadnout sníh, zavřít za kocourem
    00.35 – děsivé drápání po skle. Bráška chce ven. Otevřít okno, kocour usedne na strom pod oknem a hledí zamyšleně do chumelenice. Zavřít okno
    01.47 – situace se opakuje, stále venku sněžíme a navíc fučíme
    03.47 – děsivé drápání po skle. Nechce se mi vstávat. Vyskočí Bimbo, popadne kocoura a vysune ho oknem ven. Usínám
    03.58 – dupání po okně, kocour chce domů. Vstát, otevřít okno, kocour se na mne otřepe
    Mimo to je celá noc prokládána do postele vstupující Majdou, která se mi rozvaluje od kolen dolů. Před vstupem do postele do mne dloubne abych uhnula…..
    Když jsme s dětma na táboře, máme stan na kraji. Když jsme jezdili puťáky, vyhazovali nás miláčci daleko od nich. Když jsem s nima jezdila sama a musel se mnou někdo spát, myslím, že si tahaly slánku. Sláva hlučnému spaní, kolik zážitků díky chrápání člověk za život nastřádá

    1. Co vy si to dovolujete,sněžit,fučet a někdy i pršet..proč to tomu nebožákovi Batmanovi děláte???? (angel)

  27. Pokud Mušketýr odjede pryč, vadí mi, že nikdo vedle mne nefuní (wasntme) I když onehdy chrápal a Borůvka taky- ve chvíli, kdy se jeden tiše nadechoval, druhý hlasitě chrápnul. Šlo jim to moc dobře. Přinutit psa nechrápat je teda těžší, než u člověka :P

  28. Tedy, dede, to jsou zas slova do pranice!! Podle svých zadků chrápu, až se barák v základech třese. Spím prý tak hlasitě, že jsem slyšet přes dvoje , ba někdy u troje, zavřené dveře, ale mám tohle hlasité spaní v genech. Můj tatínek byl ve velice hlasitém spaní přeborník,jelikož začal řezat zásoby dřeva na zimu ještě dříve, nežli docela dolehl. Smáli jsme se, že táta chrápe, i když mu jedna noha ještě visí z postele dolů. I můj Jiří mne několikrát za noc budí se slovy,abych s přetočila a přestala chrápat. Když to však udělá potřetí za noc,naštvu se a odsunu se vedle, do bývalého dětského pokoje. Brzy nato pak mne budí hartusení, kde prý jsem, a ať se vrátím, bo on nemůže pořádně usnout. Já spím, jak když mne do vody hodili, Jiří má spaní lehounké jak vánek a spolehlivě ho probudí i nejjemnější šelest.Vím ale, že jen díky lehounkému spánku mého Jiřího u mne dři zjistili spánkové apnoe, takže se vše začalo řešit velice brzy a včas.Ale pravdu díš, dede, ani já se pořádně a klidně nevyspím, je-li můj Jiří u dcery Věrči a mám být v ložnici sama.

  29. Milá Dede, to jsem zvědavá, co ti napíše Dan, k tomu:
    váš partner bude zrovna spát s gustem a hlučností pravého bohatýra, zkuste si připomenout, jaké máte štěstí, že ho máte… (rofl)
    protože moje matka se jednou vyjádřila,že chrápu jak stádo splašenejch hrochů (chuckle)
    a mimochodem, ty špunty všem nefungujou, v tom absolutním tichu se totiž „slyšícím“ lidem spí dost blbě… (angel)

  30. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    trochu ta krásná slova znevážním (chuckle) A co když ten, s kým spíte, chce jít každou hodinku ven, podívat se, zda-li na rohožce není ženich? A pískáááá (devil) Normálně ji při hárání utavíme pohybem – ale v klidovém režimu to nelze. A tak jsem házela sníh v jedenáct, o půlnoci, v půlpátý… a pak už štěká Cézar a kvílí Beta neustále… Fakt plná noc vášní (rofl)

    1. ženich (clap) a na rohožce..jo,to znám…kocour ženich se u mě hledá v mikrovlnce, v televizi, pod mojí dekou (ale jen když spím) a za zavřenejma dvéřma na toaletu… naposledy jsem řvala smíchy (musela jsem se jít smát jinam)když Pidikočka bušila packou do Gojko Mitiče – převlečeného za indiána a ptala se ho: jsi kocouuuur? Asi ji mátlo to jeho kožešinové zdobení. Ovšem on se urazil a nasedl na koně a odjížděl, tak Pidi ještě flákla i toho koně, něco zamrnčela a seskočila z TV stolku na zem. Tam dostal na držku chudák Miňák, protože chtěl vědět, s kým to Pidi hovořila. Dostal bez varování a otázky, protože o něm Pidi buď ví, že kocour už není a nebo si říká,že je hluchej, když na tak jednoduchou otázku neodpovídá…

    2. Doufám, že v pantoflích :D a noční košili, naboso. Já tedy jo. V pátek jak tolik mrzlo /-20 u nás/ tak jsem rozbíjela ledovou tříšť takto oblečená. Kdyby mě někdo viděl! (tmi) (fubar) Ono by nás to bylo vyplavilo.

    3. Milá Xerxová, soucítím s Tebou (nod) Nám hárá naše nejlepší psí favoritka a tak už takřka tři neděle „teskně hučí Niagára“ Na favoritku nemůže, v důsledku čehož hodlá, to naše pako zplodit následníky s páníkem. Což se nesetkává s pochopením (chuckle) Takže psék tráví čas v pelechu, kde nejen teskně hučí ale ještě navíc vilně hledí. Pokud se sklidní je vypušten mezi nás. Okolo venkovních dveří projde voňavá královna….. (headbang)

  31. A co když spolu spí tři a více? Večer usínáme dva, já a MLP každý jinak. MLP zalehne a spí, já si chviličku, jen pár stránek čtu. Po zhasnutí světla přiskočí Kuba a postupně jednoho po druhém nás poctí svou přítomností. A nad ránem přijde Junior, před ranním vstávání, se na chvilku přitulit….

  32. Připomnělo mi to moji maminku. Poté, co ovdověla, mi jednou řekla. „Celej život jsem Jindrovi (otec byl také Jindřich) nadávala, že chrápe. No a teď nemůžu spát, protože mi tu nikdo nechrápe.“

    1. ještě PS.
      Prý také výrazně předu.
      Já to ale posoudit nemohu, protože když spím, tak spím pořádně a neflákám to.

    2. Milý Jindřichu, potvrzuji slova tvé maminky. Bez Jindry se spí opravdu těžko. A nejen spí, těžko se i žije. 9.dubna to bude 22 let života bez něho. Takže tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN