ČLOVĚČINY: Rezonance

Závist je určitě velice špatná vlastnost. Předpokládám o sobě, možná právem a možná trochu domýšlivě, že mám tuto nectnost jen v nepatrné míře, a v tak trochu neběžném pojetí. Nezávidím bohatým majetek: nebyl to nikdy můj cíl. Nezávidím mladým jejich mládí: bylo by to nejen zbytečné, ale velmi pošetilé.

 

 

Vídávám ale občas na internetu fotografie milých starších pánů, kteří se tam kdesi daleko, většinou na jižní polokouli, setkávají se svými krajany u totemu a táboráku, připomínajíce si tradici trampského potlachu. Několik účastníků těchto potlachů hraje na kytaru a všichni dohromady hezky zpívají. Trochu jim závidím, ale není to obdoba písně „Závidím“, která textem Jiřího Grossmanna je vlastně opěvováním života, ve své době proslaveným nádherným hlasem Nadi Urbánkové.

Ne, já se upřímně přiznávám, že těm kytaristům, o nichž se zmiňuji, opravdu závidím. Hrával jsem totiž ve svých mladších letech na kytaru docela slušně a měl jsem i hlas, za který jsem se určitě stydět nemusel. Jenomže lhostejný a neúprosný čas se neslitoval ani nade mnou. Prsty změkly, většinu náročnějších akordů jsem zapomněl, pak doba písním nepřála – a hlas ztratil původní rozsah. Když se ale nad tím vším trochu zamyslím, dojdu k podezření, že těm amatérským zpěvákům a kytaristům závidím hlavně jejich pospolitost, jejich setkávání, jejich uchovávání přátelství a zvolna odcházejících hodnot…

Každý strunný nástroj, a o kytaře to platí rovněž, potřebuje občas naladit. Kovové struny kytary jsem musel dolaďovat nesčetněkrát. Dostal jsem se ale nejednou do situace, kdy tato činnost byla sice žádoucí, jenže kolem mne byl hluk, který mé snaze nepřál. Řešil jsem to tedy tak, že jsem se spolehl na rezonanci: struna s nižším tónem po stisku na hmatníku vydává tón, odpovídající požadovanému vyššímu tónu struny sousední, ta se rozkmitá, a toto rozkmitání je při pohledu zblízka vidět. Jak jednoduché, milí přátelé…

Tak to bylo o akustické rezonanci. Rezonanci mechanického chvění. Já vím, že není jediná, že je také magnetická rezonance, elektromagnetická rezonance, nukleární magnetická rezonance, dráhová rezonance – a možná ještě jiné. Zajímalo mne, zda je možná rezonance v člověku, ať už vzniklá bezděčně či záměrně.

Ano, podle mých zkušeností, rezonance v člověku je možná. Někdy ji vyvolá píseň, spojená se vzpomínkami, někdy fotografie, obrázek… Jak vypadá taková rezonance u mne? V mysli se na chvíli rozhostí ticho, možná se zároveň trochu zatají dech, pak by se mohl objevit pocit uvolnění, smích nebo alespoň utajovaný úsměv… Jenže jak přibývají léta, stále častěji se vrací pocit dojetí, nekontrolovaně a nejspíše i nekontrolovatelně se slzy derou do očí, někdy jen náznakem, někdy prorazí navenek.

 

Zkusil jsem tedy nedávno vyvolat vzpomínky na Vánoce. Evangelium podle Lukáše, kapitola 2, Bible kralická: I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět… A potom vyprávění o tom, co shrnuje lidová koleda – „To jsme všickni lidé hříšní radostně čekali, co andělé dnes vesele nám jsou zvěstovali, v městečku Betlémě, v jesličkách, na slámě leží malé pacholátko na zimě.“

Rozhrnula se paměť, vracejíc se do vzdálené minulosti, a přinesla zasuté vzpomínky: Předvánoční příprava na besídku v kostele, holčičky, hledající spiklenecky v textech Nového zákona slova o Kristově narození, možná v předtuše, že samy jednou budou dárkyněmi života. Dětský sbor, zpívající vánoční duchovní písně za doprovodu harmonia nebo varhan.

A doma stromek. Strojila ho nejspíše maminka a asi jí to nedalo moc práce: skleněné vánoční ozdoby se uchovávaly dlouhodobě, cukroví k zavěšení na větve stromku nebylo mnoho. Naposledy se dávaly na stromek malé skřipcové svícny a do nich se vkládaly stearinové svíčičky.

Co jsme mívali k večeři paměť neuchovala, nebylo to ale nic okázalého: byli jsme chudí. Dárky pod stromečkem byly, nebylo jich moc a byly spíše skromné, nejčastějšími dárky byly knížky. Leccos o těch Vánocích mého dětství jsem zapomněl. Co ale nelze zapomenout je sváteční, skoro se dá říci skoro slavnostní nálada, vycházející ze společně sdílené víry a nejspíše i náboženského pojetí Vánoc mého dětství.

To bylo všechno dávno, v létech, která většina mladších lidí považuje za jakousi prehistorii. Válka a surová ruka osudu zakončila i tu skromnou a nenáročnou rodinnou idylu. Přišel čas, kdy na dárky nebylo a nebyla ani nálada Vánoce nějak slavit. Měli jsme pak ještě někdy stromeček? Už nevím. Čas šel dál, měl jsem vlastní děti a musel jsem se, podle možností, a ty nebyly valné, starat o jejich Vánoce.

Víra je prý milost Boží, říkával evangelický farář, který byl léta mým nenápadným učitelem a přítelem. Ta milost Boží, možná vlivem otřesných událostí, jimiž musel svět projít, mně byla odňata. V létech, kdy mne dřívější režim trestal za neposlušnost, vyslechl jsem několik bohoslužeb, přenášených zahraničními vysílači. Zjistil jsem, že už nic, co je spojeno s náboženstvím, kostely, církvemi, naivní představou Boha a jeho všemohoucnosti, ke mně nemluví. Je to možná škoda, vím o lidech, jimž víra pomáhala v nejtěžších hodinách života. Já mezi ně asi nepatřím…

 

Zkusil jsem si představit současné Vánoce, tak jak je vidím dnes. V představách defilují obrazy věcí a dějů, ale prohlížím je bez zaujetí, vnitřní rezonance nepřichází. Na stolku v jedné místnosti je stromeček, není kupovaný, máme jej na zahradě ve velkém květináči a před Vánocemi jej necháváme několik dní na chodbě, aby si zvykl na vyšší teplotu v domě, a pak se přemístí do místnosti.

Jsou na něm skleněné ozdoby a jako svíčky elektrické žárovičky. K večeři je nejspíše bramborový salát a řízek; mí blízcí ryby nejedí. Pod každým talířem bankovka, prý aby se nás držely peníze, a kdo za to může, že to tak nefunguje. K volnému odběru ještě i dlouho po svátcích bude vánoční cukroví, má paní a velitelka je dělá pro několik příbuzných, a dělá je dobré. Na jednom místě u stolu bude možná talíř i příbory, ale židle u toho místa zůstává prázdná. Je připomínkou milých a blízkých lidí, kteří se nedožili.

Pod stromečkem jsou dárky, ale není jich mnoho: vánoční dárkování může být v zásadě neúčelné, jedni zbytečně utrácejí a jiní se musí tvářit překvapeně a vděčně… Obchody jsou plné lidí, shánět dárky může být i za trest. Již řadu let přicházejí Vánoce jako oslava konzumního způsobu života, žádné sváteční chvíle odpočinku, žádné Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. V počítači mám spoustu nabídek všeho možného, nespočet reklam na věci, které nepotřebuji. Internetem přicházejí také přání, k Vánocům, ale i k novému roku…

A přesto jsem na internetu narazil na melodii, která spustila vnitřní rezonanci. Byla to píseň, kterou hrál lodní orchestr Titaniku, když se loď potápěla. Nearer My God To Thee … Blíž Tobě, Bože můj… Dávno mne přestala provázet dětská představa Všemohoucího, ale povědomí čehosi nad námi, vysoce spravedlivého a neskutečně velikého v lidech, a tedy i ve mně, přetrvává.

Ano. Blíž Tobě, Bože můj…

 

 

 

Aktualizováno: 2.1.2013 — 18:45

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ano funguje to…jak léta přibývají, tak se stále častěji vrací pocit dojetí a slzy, ty potvory, se mi po přečtení článku nekontrolovatelně vydraly ven z oka…proč? Snad pro ty, co tu už nejsou, snad pro vzpomínku, snad mi ten článek připomenul něco, co je hluboko v duši ukryté…snad jsem jen unavená a trochu naměkko…

  2. Vám všem, které můj článek oslovil, děkuji za porozumění a za milá slova. Jeden komentář naznačuje možnost rezonance mezi lidmi. Ano, existuje to… A je to dobře.

  3. Omlouvám se za OT, ale nemáte někdo někoho známého, kdo se zabývá genetikou? Potřebovala bych radu nebo spíš potvrzení domněnky…

  4. (headbang) Otázka pro Jiného Honzu. Jak je to s Tvými narozeninami. Pitrýsek je hlásí na dnes, ale my máme záznam, že v roce 2008 a 2010 jsi měl narozeniny 4.ledna. Kde je pravda? (headbang)

  5. Pane Milane, krasne zamysleni. rekla bych tomo duchovno. Kdyz uz jste zminil Bliz k tobe, Boze bliz, dovolila bych si odkaz na na spiritual Just a Closer Walk with Thee – podobne tema, krasne odehrane. Kdyz jsem to slysela prvne (byt v jinem podani), tak mi tekly sly a pritom jsem mela krasny pocit. https://www.youtube.com/watch?v=A91pY1L9meQ

    (Na zacatku je pitoma reklama, ale jde to preskocit – skip – kliknutim).

  6. Velmi mě dojala ta pasáž o rezonanci v člověku, kdy se rozechvívají tóny vzpomínek a do očí se derou slzy, stává se mi to často i když jsem někdy cynická,což vyplývá z životních prožitků a různých byť i domnělých křivd. Ta pravá rezonance se projeví tak jak píšete Milane, v souvislostech.
    Vzpomínám na úžasné Vánoce v široké rodině, kde se hrálo na klavír zpívalo nádherně, stromek byl až do stropu v místnosti zvané jídelna. V místnosti sálaly teplem obrovské černé kachláky,pod stromkem byl nádherný betlém vybavený figurkami,pod stromkem schody, zvoucí se praktikabl potažený suknem a spoustu dárků. Můj pokojík pro panenku, udělaný z papundeklu, potažený zdobným krásným papírem, nábytek vytvořený z krabiček od zápalek , potažených sametovými zbytky,okénka do pokojíku z barevného celofánu jakoby svítila. A tak jako ty Vánoce se téměř denně procházím virtuálně v paměti mozkového softwaru, po mém rodném domě, laskám každou dlaždičku, každý kus nábytku, který už není,vzpomínám na všechny mé milé, kteří už nejsou, pláču nad tím, že se už nemohu na nic zeptat jak to tenkrát bylo.
    A po Vašem krásném psaní si k tomu pustím tu vzpomínanou píseň a vím, že se život naplňuje a já s údivem čekám na vše co ještě přichází a přijde a beru to jako dar i když někdy na mně padá pěkná chandra. Ale pak jste tu Vy moji Zvířetníci a hned je jednomu líp.
    Ach, jo, to jsem zas toho nakecala. (h) (wave)

    1. Jenny, tys to napsala tak pekne, hlavne ten konec: „vím, že se život naplňuje a já s údivem čekám na vše co ještě přichází a přijde a beru to jako dar i když někdy na mně padá pěkná chandra.“ (h) A cinka mi na stromecku zvonek z Hostyna. Tam mi to taky rezonovalo.

  7. Pitrysku, hodne pohody a zdravi a radost z pratel lidskych i psich. (h) (f) (d) (dance)

    Jiny Honzo, chtela jsem prani olisit, ale vlastne nakonec to same. Hodne pohody a zdravi a radost z pratel lidskych i psich. (h) (f) (d) (dance)

  8. Drahí oslavenci:Pitrýsek a j.Honza:všetko šťastie sveta v tomto roku,ta 13-ka bude pre Pitrýska royhodujúca.

  9. Všem dnes slavícím Pitrýskům, jiným Honzům a dalším přeje naše smečka hodně slunných dnů plných radosti, zdraví a spokojenosti.
    (Dnes si také připomínám třicet let ode dne, kdy jsem se po běžné operaci vydala za Duhový most. Tehdy mě tam ještě nechtěli a vrátili zpět.)

    1. K MaRi se přidám. Přání lepší nevymyslím. Tak Pitrýsku, Jiný Honzo a MaRi (myslím, že i tobě je k čemu gratulovat) všechno nejlepší, pevné zdraví a splnění 3 přání (sun) (inlove) (f) (f) (f) (^) (d) (music) (dance) (hug)

  10. Milý Pitrýsku, putuj neúnavně dál za švestkovou vůní a najdi cestou mnoho dobrého a krásného. Ta šťastná třináctka letošního roku ti v tom pomůže. (inlove) (hug) :* (happy) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    1. Milý Pitrýsku,
      hodně zdraví, štěstí, pohody, úsměvných mailíků, krásných brožiček, půvabných kníračů a splněných přání (h) (h) (h) (rose1) (rose1) (rose1)

    2. Děkuji za přání milí joVovi. Ten ibich je nádherný. Miluji ibišky, kdysi jsem jich měla docela obstojnou sbírku, vč. toho žlutého.

      Ale dovoluji si doplnit, že dnes slaví také j.Honza. Už jsem mu psala.

    3. Milí dnešní narozeninoví oslavenci, paní z Chipsína a jiný Honzo, všechno nejlepší! Hlavně zdraví, hodně pohody v lidsko-zvířecích smečkách kolem vás, aspoň kousek štěstí, protože bez něj to nejde, dobré kamarády… a všechno ostatní už půjde samo (h) .

      A mám dojem, že tu máme i jmeninovou oslavenkyni. Tak příjemný svátečný den a rovněž všechno nej!

    4. Milá Pitrýsku – paní na Čipsíně a Hančí XIII. – krásný narozeninový večer ti přeji, hodně zdraví a štěstí a radosti.

      Milý jiný Honzo – taktéž tobě přeji krásné narozeniny, hodně zraví, štěstí a radosti.

      Oběma posílám (f) (sun) (f) (sun) (f) (sun)

      1. Pitrýsku, hodně zdraví, spokojenosti a radosti (inlove) (rose1) (rose1) !
        Jiný Honzo, ať se ti daří, na co sáhneš (beer) (*) !

        MaRi, to je taky důvod k oslavě (^) .

    5. Pitrýsku, všechno nejlepší, pevnou ruku při krášlení pejsků,mnoho epesních kloboučků a hlavně zdraví, vinšuju za celou naši smečku. (f) (f) (rose1) (rose1) (f) (f) (d)

    6. Pitrýsku, všechno nej a krásnou čapku!
      Jiný Honzo, tobě pro změnu všechno nej a hodně sněhu!
      (d) (d)

  11. Neviem ako a čo písať,som rada,že Vás /Ťa/ poznám a počítam medzi svojich priateľov a trochu aj učiteľa.Učiteľa poznávania pravdy,krásy a istôt.
    A za zvukov piesne Bliž k Tebe Bože môj pôjde moje telo do zeme-už som si to dohovorila s p.farárom s podmienkou,že zbor odspieva obe strofy./Totiž v jednu stredu/fotbalovú stredu/ to mladý pán farár skrátili kvoli fotbalu-zdalo sa mi to nehorázne a aj som mu to povedala,/Zasmiali sme sa nakoniec obaja,keď mi vysvetlil spojenie života so smrťou.-Ale sľúbil!

  12. OT – je to kluk!
    …Gorilí mládě, které se před Vánocemi narodilo v pražské zoologické zahradě, je sameček. Potvrdily to genetické analýzy, informoval ve čtvrtek mluvčí zahrady Michal Šťastný…

  13. VAVE a XERXOVÁ – :* – to špatné čtení (naCpi – naSpi se do zásoby) vůbec nemusí být od věci!
    Má vlastní dítka ujídala naší domácí kočce z misky – kočka dostávala obvykle vařené filé (tehdy bylo dobré, bez přidané vody a levné). No a když to baštila kočka, až jí od tlamičky odlítávalo, co by si nezoblo dítko kolem lezoucí?
    A tak jsem našla malé dítko, kterak napůl klečí – napůl sedí u kočičí misky, láduje si do pusy kousky vařeného filé a sedící kočku, větší než to dítko, opodál. Budiž kočce k dobru, že jen nedůvěřivě hleděla, jak jí v misce ubývá… ]:)

    1. Jasný důkaz, že našimi prapředky byly opice! (rofl) A filé bez vody? No problem. je jen potřeba vědět, kde ho koupit. (V ČR nikde).

  14. Dnes budu číst až večer, jen prolétám, všechny zdravím a připojuji se k denní mantře Xerxové. (h)
    Téma p. Milana Pavla, vyžaduje večerní klid k zamyšlení.

    Upozorňuji na včerejší diskuzi, kdo nebyl později večer, jsou tam úžasné verše JJ, ri a Louk, stojí za to nahlídnout. (inlove) (inlove) (inlove) (inlove) (wave)

    1. A taky jsou tam ženyjální nápady na růžové háčkované dary pro Louk :)
      Vánoce pro mě neztratily kouzlo nikdy, ale jako dospělá na tom musím setsakra makat :) aby mě to nesemlelo a zůstala mi radost ze světýlek, hudby a stromečku.
      Přeji všem hezký den.

  15. Milý pane Pavle,
    děkuji za toto krásné zamyšlení o vánocích, a nejen o vánocích. (h)

    Nearer My God To Thee … Blíž Tobě, Bože můj… je opravdu nádherná píseň, ku podivu jen několik prostých veršů, jednoduchá melodie, a přece dokáže rezonovat na ty nejvnitřnější struny v každém z nás. Nevím, jestli vyvracet zažité a krásné legendy, ale podle těch, co přežili potopení Titanicu, prý orchestr tuto melodii nehrál. Nemohu to tvrdit s jistotou, nebyla jsem u toho (v době potopení Titaniku byl jeden rok mojí babičce), ale prý kapela hrála lehké ragtimové melodie a populární písně. Možná proto, že se pokoušela zabránit panice při nastupování do člunů, která by určitě nastala, kdyby si většina pasažérů najednou uvědomila, co se děje, možná proto, že chtěli pasažéry vyprovázet v naději na dlouhá léta života pozemského, ne připravovat na cestu poslední. Když byly všechny čluny naplněny, poděkoval prý kapelník hudebníkům a vyzval je, aby nyní pamatovali na svou záchranu. Nevybavuji si však, že by jejich jména byla na seznamech zachráněných :( .

    Moje dětské vánoce byly krásné, prolnuté tím, že jsme všichni pohromadě a konečně máme více času jeden na druhého. Nejlepším dárkem pod stromeček byly knihy, které mi musely být vzápětí s omlovou odebrány, že číst mohu začít až zítra (znali mě, nešla bych spát do poslední stránky). Pak se nějak ode mne duchové vánoc vzdálili a navrátili se až teď, když chystám vánoce dětem. Přes jejich radost se vrací radost moje. A nejoblíbenějším dárkem pod stromečkem jsou knížky …

    1. Tak to bylo zajímavé, ten Titanic.
      A to nešťastné slovo rezonance! Tolik všelijakých významů! U Haderky jsme museli vědět, že rezonance je když – je napětí a proud ve fázi. (Ovšemže v LCR obvodu.)

      1. Díky (blush) . Přednáška o potopení Titaniku mě letos (jejda, vlastně loni) neminula a při sbírání materiálů jsem narazila na spoustu věcí, které mě uchvátily, ale do přednášky se nehodily, toto byla jedna z nich.

        RLC obvody jsou oblíbené nástroje tortury koukám všude ;) … mohu se zeptat, kdeže to bylo u Haderky?

        1. Doc. Haderka (křestní jméno si nepamatuji) byl bývalý majitel Tesly Brno – když to pochopitelně ještě nebyla Tesla. Před 50 a něco lety vyučoval předmět Radiotechnická měření na ČVUT v Poděbradech. Oblíbená serie laboratorních cvičení: změřit hodnotu malého (nebo velkého) odporu pomocí rezonančního obvodu při kmitočtu, řekněme, 2 MHz.

          1. Děkuji. (inlove) Pan docent byl prostě pan docent, když se mu povedlo zafixovat studentům tuto poučku do hlavy na padesát a více let.

            Není divu, že tahle úloha je evergreen, protože je experimentálně naprosto úžasná, a těch možností, jak ji realizovat, je spousta. Vy jste tedy při stálé frekvenci měnili C (případně L, ale C mi přijde jednodušší)? Dneska se spíš strčí studentům tónový generátor, aby si ve stabilním RLC obvodu zakreslili rezonanční křivku proudu v závislosti na použité frekvenci. No vida, už jsme zase zpátky v Tesle, konkrétně u jejího loga (wait) (wave) .

            1. Ono je to s tím generátorem totiž rychlejší a navíc se to dá i snáz simulovat na počítadle. (generátor s frekvencí od/do, L, C, spustit, podívat se, kde je na grafu vrchol a hodnotu L, nebo C upravit.) Simulační program je Open source, čili zadarmo, (Symetrix), prvotní hodnoty se nastaví odhadem a max. na pátý pokus máme rezonanční vrchol. Každopádně je to mnohem jednodušší, než počítání, už jen z toho důvodu, že u kapacit musíme zadávat hodnoty ve faradech, čili v reálu počítáme s deset na minus šestou až dvanáctou a chybička se vloudí velmi snadno. Navíc je také zajímavé, že obměnou hodnot C a L zjistíme, že rezonanční vrchol vyjde pokaždé jinak vysoký a jinak tvarovaný, což je v praxi občas dosti podstatné.

              1. Ach jo, zkusmež zastavit pokrok ;) . U nás je úloha až ve druhém praktiku a mám podezření, že studenti to již mají tak předžvýkané, že počítač sám řídí frekvenční generátor, měří proud, maluje křivku a určuje extrém. Ovšem, je to rychlejší a přesnější, ale co to mladému hloubavému experimentátorovi přinese? Snad aspoň sestavení obvodu a možnost měnit R,L,C zůstaly lidským rukám (wasntme) .

                1. Ono totiž v praxi nejde jen o rezonanční frekvenci, kdy počet kombinací L/C pro daný kmitočet je ne zrovna malý, ale hlavně o celkovou impedanci vyladěného rezonančního obvodu a počítat tohle klasickým způsobem by byl příšerný horor. A jak známo, čas jsou peníze, zejména dnes a proč trávit hodiny bezduchým počítáním, když počítač zvládne to samé za několik sekund? A pořád ještě zbývá sehnat patřičný kondenzátor, protože při výpočtu se musí dosazovat vyráběné hodnoty a k němu pak vyrobit příslušnou cívku, obvod sestavit a proměřit, zda bude celek ve kterém ten obvod je, fungovat tak, jak má. To počítání je jen bezduchá otročina, půvab je právě v tom následujícím.

                  1. Už si nevzpomínám, jak se ty odpory měřily. Haderkovým koníčkem byl Q-metr, ale při této úloze se myslím nepoužíval. Nicméně smysl mé původní poznámky byl ten, že vrchol křivky NENÍ rezonance (nebo aspoň nemusí být).

                    1. A o tom to právě je! tvar a vrchol křivky závisí na jakosti rezonančního obvodu. v reálu má cívka nějaký ten ohmický odpor, kondenzátor také není ,,jen“ kondenzátor a výsledek je pak poplatný konkrétním použitým součástkám. Jenže tohle všechno prostý výpočet rezonanční frekvence poněkud neobsáhne; simulační program ale ano. Takže: dřinu strojům, radost z kutění a bastlení tvůrci, patřičnými stroji diponujícímu.

    2. Milá JJ, díky za zajímavé poznámky k Titanicu :) . Už jsem tu asi jednou zmiňovala, jak mě jistý varský nadšený historik upozornil, že kousek od našeho činžáku existovala ještě jedna porcelánka, o které se málo vědělo. Byla snad vznikem nejmladší, avšak prosperovala. Tak dobře, že si její majitelé zakoupili za odměnu… lístky na Titanic. Z porcelánky se pak stala pekárna, protože tito lidé se z plavby nevrátili. Chci tím jen říct, že zvláštních osudů v souvislosti s Titanicem bychom zřejmě našli spoustu, jen se dostat blíž k pramenům.

      A díky za uherákové rady! Jsi moc šikovná, tedy co se poezie týče. Takovou veršovanou radu bych nezvládla ani náhodou (shake) . Chich, ale chránit cenné poživatiny houpací sítí by mě věru nenapadlo, zvláště po shlédnutí instruktážního seriálu Tom a Jerry :D .

      1. Milá Louk,
        to je moc zajímavé, o tom majiteli porcelánky. Jak vidět, Titanic pohnul osudem mnoha rodin, a to nejen z první třídy.
        Taky díky za chválu (blush) , nějak ve mě zarezonovala vzpomínka na ten uherák. Bylo to na družebním pobytu v Moskvě, kdy jedna spolužačka nafasovala štangli uheráku s tím, že se s námi může rozdělit. Nechtělo se jí, a tak byla velmi ošklivá, když vytáhla štangli načatou z kufru. Prej jsme jí ukradli klíčky. Když vrátila uherák do kufru, bylo jasné, že jsme v tom nevinně, protože v boku zavazadla byla vykousaná díra. I naštvala se dívka milá, přivázala salám na špagát a přehodila ho přes lampu. Uprostřed noci se ozvalo mlaskání, následované zoufalým pištěním. Rozsvítili jsme: z uheráku zbývá patička a na té se houpe myš, která si užrala „půdu pod nohama“. Protože měla pěkně nacpané panděro, spadla dolů jako hruška a odkutálela se pod postel, kam na ni nikdo nedosáhl. Měla se radši rozdělit s námi, škrťa (myslím tu dívčicu), my bychom jí na to ochutnání nechali (rofl) .

  16. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásné zamyšlení nad časem vánočním (inlove)

    Mně dneska přijedou dárečci pražští (nod) Lída bude chvilku slaměnnou vdovou a tak si budu dítek užívat a užívat. Betka se tvářila podiveně, když jsem ji včera říkala: „naspi se do zásoby“

    1. Chi, Xerxová (inlove) , já to četla „nacpi se do zásoby“ a rozveselila mě představa, kterak drobná dítka ujídají Betynce krmi z misky. (chuckle)
      Přeju všem krásný den! (h) Teď nestíhám číst, asi až navečer.

  17. Milý příteli děkuji za pěkné zamyšlení nad dobou vánoční a nejen její. Ano čas neúprosně plyne a někde jsem se dočetl, že ve věku pokročilejším prochází člověk dobou reminiscenční. Asi na tom bude něco pravdy, občas si také rád zavzpomínám…

    1. Tak tak. Byli jsme mladí a blbli jsme. Dnes už máme zábrany, dané věkem, chorobami a společenským postavením, (čest výjimkám), ale na ty krásné časy, kdy jsme blbli a byla legrace se moc hezky vzpomíná. Bohužel důvodů k jásotu a spokojenosti je poslední dobou velmi pomálu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN