ZE VZPOMÍNEK ZOOTECHNIČKY: Ušní známky

Přicházelo babí léto, já seděla u počítače a smolila data do centrální evidence zvířat, když zazvonil telefon. Vrátnice. „Máte tady návštěvu, nějaký pán M. z N.“ (To je dědina4 kmod nás)“ A co chce?“„Nevím, neřekl.“„Tak ho pusťte.“ Za chvíli se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře. Po mém vyzvání, ať jde dál, vstoupil do kanceláře drobný muž neurčitého věku.

 

„Dobrý den,“ pozdravil nesměle, „Jste paní Tesařová?“„ Ano, to jsem já, a vy jste kdo?“ „Já jsem pan M. z N. a poslal mě za vámi pan doktor J. (státní veterinář a dobrý člověk, se kterým jsem měla opravdu nadstandardní vztah) „Řekl, že vy mi pomůžete.“

„A o co se jedná?“„No, víte, pan doktor J. přišel na kontrolu a hrozně mi vynadal, že nemám označená zvířata. Donesl mi ty náušnice a řekl, že se mám obrátit na vás, že je těm mým telatům dáte.“ To je jednoduché,“ říkám, „Půjčím vám nastřelovací kleště, ukážu vám, jak se to dělá a vy si ty ušní známky dáte těm svým zvířatům sám. Pak mi ty kleště vrátíte.“

Muž ucouvl a rukama udělal naprosto odmítavé gesto.“ Ani náhodou, mě by to bolelo.“ „Prosím?“ „No, to bych nemoh, dělat jim takovou bolest“ „Bolest?“ Vytáhla jsem ze zásuvky značkovací kleště, z krabice párek plastových ušních známek a snažila se vysvětlit panu M. princip. Na jedné straně kleští je jehla, na kterou se nasadí část plastové visačky s hrotem, na druhou stranu se nasune část s dírkou. Telecí ucho se jednou rukou chytne, druhou se nasunou na prostřední část ucha čelisti kleští, a cvak!, jedním pohybem je ušní známka pověšená.

Učiněná paráda proti děsivým socialistickým mučicím nástrojům zvaným perforační kleště, kterými se musela napřed vycvaknout teleti do ucha díra o průměru více než1 cma pak se do té díry rvala tvrdá plastová visačka, mnohdy větší než ta díra, všude plno krve, bečení telat, hnisavé rány, prostě proti dnešku horor.

A tady ten člověk mi brečí, že budou zvířata trpět. Ta dírečka je malinkatá, krev žádná neteče, prostě oproti minulosti lážo. Já sama jsem si nechala hned po revoluci přivézt moje první nastřelovací kleště z Anglie, a potom jsem měla ještě lepší z Holandska. Obcházela jsem přitom striktní plemenářské zákony, protože jsem ignorovala jejich původní plastové originály a čísla zvířat jsem si psala na čisté visačky speciálním popisovačem.

Dnes už by to nešlo, to bych platila velmi mastnou pokutu, protože skot musí mít povinně v levém uchu originální visačku (když ji ztratí, musíte si zažádat písemně o duplikát), bez ní nemůžete zvíře kamkoliv prodat nebo přesunout, pokud uhyne, nedostanete od pojišťovny ani korunu a můžete mít velké problémy s odvozem uhynulého zvířete do kafilerky. V pravém uchu může být zavěšena ručně napsaná visačka pro případ, že zvíře ztratí originál, ale to je jen pro vaši kontrolu.

No, tak jsem tedy byla patřičně naježená a rozhodnutá, že chlapa jednoduše vyrazím. Jenže mám měkké srdce a sociální cítění. „Kolik toho máte?“ ptám se. „Ale jenom asi 4 telata a kravku.“ Zpozorněla jsem. Kravku? Jedna věc je cvaknout visačku narozenému teleti, jehož ušní chrupavka je měkká, a druhá dospělé krávě.

To jsem v práci jednoduše řešila tak, že kravám chybějící visačku navěšovali chlapi, protože procvaknout kravské ucho už potřebovalo přece jenom větší sílu a do původní dírky se jeden taky někdy netrefil. „Tak, jak to provedeme,“ říkám. „Já vás k nám odvezu a dovezu zpátky.“ Tak teda jo.

Jeli jsme. Po cestě se ptám:“ A bude tam někdo, kdo by nám eventuálně mohl pomoct?“ „Jo, tata a kluk,“ povídá pan M. Dojeli jsme do N., vyjeli prudký kopec a zastavili u klasického venkovského stavení, před kterým seděl asi osmdesátiletý děda se sklenkou červeného v ruce. „To je tata,“ řekl pan M. Aha, tak ten nám opravdu moc nepomůže, řekla jsem si v duchu, zdvořile pozdravila a následovala pana M. na dvůr.

Tam už bylo shromážděno obecenstvo: tři tetky ve věku šedesát až sedmdesát let, asi 4 dětičky od kojence po asi patnáctiletého výrostka (to byl zřejmě ten zmiňovaný kluk), a žena středních let, kterou jsem v duchu identifikovala na manželku pana M. “To je ta, co je má tak potrápit?“, zeptala se žena pana M. „Jo, to je vona,“ odpověděl pan M. Počítala jsem v duchu do100 achladně požádala pana M. o ušní známky.

Donesl je a vyšli jsme ze dvora do zahrady. No, zahrada to nebyla, byl to oplocený pozemek, kde postávalo několik špinavých, ale jinak velmi dobře vypadajících zvířat. Celkem jsem napočítala pět býků zhruba od 80 do500 kg. „To jsou oni,“ pravil s hrdostí v hlase pan M. Poněkud mi vyschlo v krku. „Ti velcí taky?“ ptám se. „Jo jo, ti taky, jinak bych je nemoh prodat na jatka.“„ A kdo nám je podrží?“ „Voni postojí.“

No, to určitě, pomyslela jsem si. Požádala jsem pana M, ať ty menší býčky zažene pod přístřešek ke žlabu a podrží je tam, případně ať si zavolá někoho na pomoc. Zavolal „kluka“ a celkem bez problémů je tam oba ne zahnali, ale spíš odvedli. Já si nachystala nářadíčko a kupodivu v pohodě jsem dvěma býčkům nastřelila ušní známky. Pan M. překvapeně vydechl: „To je všechno?“ „Jo“, odpověděla jsem, „jdeme na další.“

S těmi, pravda, měl pan M. i kluk poněkud problém, ale zvládli jsme je. Zbýval ten největší, který nás zpoza rohu ohrady podezřívavě pozoroval. Panu M. se jakýmsi způsobem ho podařilo umístit k improvizované zábraně u žlabu, kde se býk začal intenzivně zajímat, co dobrého dostane. Přistoupila jsem k němu z levé strany a nachystala kleště a visačky.

Pan M. ho drbal na čele a povídal mu něco v tom smyslu, že ta baba, co u něj stojí, mu jenom udělá díru do ucha a jinak mu nijak neublíží. Kluk pouze přihlížel. Nevím, do jaké míry to toho býka uklidnilo, ale já obouruč, s vypětím všech sil, s vyvalenýma očima a zatajeným dechem procvakla to tlusté ucho, a známka byla na místě. „Tak, a teď už jenom kravka,“ povídá velmi spokojený pan M.

Šli jsme zpět do stavení, prošli do jakéhosi přístavku, kde jsem v šeru zaregistrovala něco, co připomínalo velikostí mamuta. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že to je kus skotu neurčitého plemene, s rohy dlouhými jako africký skot zebu a hřbetem širokým jako válenda. Odhadovala jsem to na nějakých700 kg. Poněkud ohromeně jsem se obrátila na pana M. „Co to je?“

„No, to je naše kravka. Akorát máme problém, že se vůbec neběhá, a to jsou jí už 4 roky.“ A taky se běhat nikdy nebude, pomyslela jsem si, to by musela sundat víc jak dva metráky. Ta musí mít vaječníky zarostlé do sádla. Chudák doktor nebo inseminátor, co se ji pokoušel kdy vyšetřit. Jako by mi četl myšlenky, pan M. pronesl: „Víte, on už ji vyšetřoval inseminátor i pan doktor, ale nevěděli si rady. Říkali, že ji nesmím tak moc krmit, no ale na to já nemám srdce.“ „No jo, ale to se pak telat a mléka nedočkáte. A co to vůbec je?“ ptám se. „Já nevím, mně to prodal XY, prý je křížená s žírným býkem.“

No, mě spíš zajímalo, jak jí pověsím ty ušní známky. Vypadala mírumilovně, pan M. k ní přistoupil z pravé strany, něco jí povídal, já se protáhla zleva podél štrajcpánu, (pardon, břevna neboli kulatiny, co odděluje od sebe jednotlivá stání zvířat), kleště i visačky nachystané, podrbala jsem ji na čele a uchopila opatrně její levé ucho.

Kráva lehce hodila hlavou a dlouhým rohem posadila pana M. do hrantu, promiňte, žlabu. Lehce hodila hlavou podruhé, druhým rohem mně vyrazila z ruky kleště a odhodila mě na balík slámy. Jinak vypadala, že se jí ta záležitost nijak zvlášť netýká. Lezla jsem po čtyřech, hledala ve slámě kleště a visačky, v duchu proklínala všechny soukromé zemědělce, a pak už bez ostychu nadávala nahlas. A sprostě.

Pan M. mezitím vylezl ze žlabu a usoudil, že je zde opravdu potřeba pomoct. I volal manželku, dědu a dva syny, ve věku12 a15 let. Já jsem zatím našla svoje nádobíčko, postavila se a naštvaná na nejvyšší míru jsem řekla nahlas: „Tak takhle tedy ne, kamarádko!“

Popadla jsem jednou rukou ten děsivě dlouhý roh, narvala kleště na ucho (bylo opravdu hodně tlusté), pustila roh, oběma rukama stiskla kleště, zaťala zuby, a cvak. „A máš to!“, řekla jsem vítězoslavně nahlas. A měla to. A bylo jí to úplně fuk, mrše, dál si spokojeně přežvykovala.

Pan M. byl jako v transu. Neustále mi opakoval, jak to bylo skvělé, jak je šťastný, že to těm jeho zvířatům nezpůsobilo nějakou újmu, že je mi moc dlužen, atd… atd… A co za to chci. Řekla jsem: „Děláte víno?“ „No, já ne, ale děda,“ odpověděl. „Tak mi dejte dva litry dobrého červeného a jsme si kvit.“ „Jenom dva litry?“ „Jo, stačí dva litry.“ Donesl pet flašku s červeným, já se rozloučila s jeho rodinou jako s nejlepšími přáteli, a dovezl mě zpět do práce.

 

 

Tento příběh má dohru. Byla jsem už asi dva týdny v novém zaměstnání a jela jsem poprvé služebním autem (Felicií) domů. Byl únor a já si troufla jet domů zkratkou. Cestou, na jejímž začátku byla cedule s nápisem: Silnice se v zimě neudržuje.

Neudržovala se ani v létě, natož v zimě. A bylo opravdu zima. A na silnici, která je situovaná na sever, led. A v tom ledu vyjeté koleje. A já, coby řidič nezkušený, jsem odhodlaně vyjela vzhůru do kopce. A šlápla na plyn. Auto se velmi brzy stalo neovladatelným a já po chvíli marného úsilí získat nad ním kontrolu, jsem skončila v keřích a posléze napůl v příkopu.

Naštěstí to bylo v poměrně prudkém kopci, takže následky nebyly až tak hrozné. Vypnula jsem motor, vylezla ven a sčítala škody. Kromě urvané SPZ a rozbitého světlometu nic dalšího. Velmi mě překvapilo, že hned první auto, které jelo kolem a jehož řidič mě viděl, zastavilo. Moc mi chtěl pomoct, vytáhli jsme lano, ale na ledovém povrchu neměl šanci.

Postupně zastavilo několik aut, ale řidiči se shodli na tom, že nejsou schopni mě vytáhnout. A pak zastavil poněkud otřískaný Renault, jeho řidič se přidal ke dvěma diskutujícím a řekl jen: „To chce traktor, jináč to nepůjde.“ Pak se obrátil na mě.“ No, já bydlím v N. a mám traktor, já bych pro něj dojel.“„Ale vždyť Vy jste pan M!“ docvaklo mi v tu chvíli.“ Co dělá váš zvěřinec?“

„Jé, paní Tesařová, já jsem tu hned, vydržte!“ Vydržela jsem. Asi tři čtvrtě hodiny, než pan M. přijel, jsem, myslím, deseti ochotným řidičům vysvětlovala, že už pomoc mám a nic mi v podstatě není. Pak přijel pan M. s traktorem, vytáhl mě z příkopu, morálně povzbudil, že už to ty tři kilometry domů určitě zvládnu, vypřáhl traktor, popřál mi hodně zdraví a úspěchů v nové práci, a s úsměvem zakončil slovy: „Teď už jsme si kvit.“

Byli jsme si kvit.

 

Ještě malá poznámka: samice skotu mají žluté ušní známky, samci od růžové přes oranžovou až po červenou. A to v celé Evropě. To jen, kdybyste se chtěli projít někde po pastvině, abyste z dálky viděli, co vás tam čeká.

 

 

Aktualizováno: 7.12.2012 — 19:18

119 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Emtesko, mám ho zrovna na nočním stolku.Toho Tvého kolegu z Anglie…v ničem si s ním nezadáš. Bavím u Tvých popisů úpně stejně (rofl) Jen tak dál (nod)

  2. Barvité a krásně podané povídání Emtesko, je fajn kouknout na věci ze strany vykonavatele.
    Řekla bych, že i když je visačkování teď méně mordýřské oproti minulosti stejně jde o buzeraci státem a třeba u našeho zvířectva i pečovatelstva nutnost ovisačkování budí značnou nevoli. Tak pana M chápu. Ráda bych viděla jak stát se stejnou přísností pohlíží na evidenci chovu psů a koček jako na evidenci zvířat užitkových. To by ubylo množičů. Ale asi, že je je jejich případné sežrání či jiné zvyužívání v stavu nouze eticky složitější se to fláká. Druhý důvod (evidence infekčních chorob a zamezení jejich šíření) zřejmě u psů a koček není hrozbou, nebo co.

  3. Hlásání o miminku!
    Děkujeme s Vojtou moc za palcodržnu při porodu, i díky ní všechno klaplo a po pár hodinkách se nám narodil krásný Tobiášek. Nejprve tedy vypadal, jak poznamenal tatínek, jako dědeček Homera Simpsona, měl stejně krásně šišatou hlavu (party) , ale ta mu brzo krásně zkulatěla. Nejdříve se jevil jako to nejhodnější miminko pod sluncem, jen vzorně papal mlíčko a spinkal. Když zjistil, že nás má zmáknuté a zamilované 8) , přitvrdil a začal zkoušet, kam až může zajít. Nyní ho tedy po kažém kojení ňuňáme a houpáme, dokud pan Topinka neusne. Pak je něžně uložen do postýlky. Když zavrni, tak pozorníme a když začně pofnukávat, je znovu uhoupán do bezvědomí :D Zatím toho po nás více nechce ;) . Jinak pořád vzorně papá, paní doktorce se na kontrole nejdřív protočila ručička na váze a posléze i její oči, když zjistila, kolik náš cvalíček za týden přibral (blush) , neonemocněl (na rozdíl od nás- už týden bojujeme s virozou) a už začíná dobře držet hlavičku jako zeman, když obhlíží polnosti :) Pudlíci jsou v pohodě, sice se diví, že je už neberu do postele a kdeže ty dvouhodinovky na čerstvém vzduchu jsou, ale celkem to zvládají dobře. Takže to je ve zkratce hlásání z Kralup a ted ještě aby Heduš v klidu a pohodě povila svého synáčka, Tobíkova pobratima (inlove) , pro což bude potřebovat rovněž Zvířetníkovou palcodržnu a můžeme všichni strávit ty nejkrásnější Vánoce! Mějte se všichni krásně a fota dodáme hnedle !!! (h)(h)(h)

    1. Díky za hlásání – držím palce, aby Tobíšek stále dobře papkal a taky aby i spinkal. A je pašák, že virozu nechal na vás. Tak se i vy rychle zdravte, ať jste na vánoce koukej.

      A Heduš držím palce, ať má svého synka taky co nejspíš v náručí a ne v bříšku.

    2. To je krásné hlásání,pudlíku. Tak ať jste všichni zdraví a krásní.Simpson,nesimpson vono se to poddá. (wait) Já zas měla E.T. jak vyšitého a taky to přešlo (chuckle)

    3. Pudlíková, pozdě ale přece ze srdce blahopřeju k Tobíškovi (inlove) Doufám, že mu náklonnost ke spánku a jídlu zůstane – dobře vím, jak to vypadá, když tomu tak není (chuckle)
      Pozdravuj Heduš, jsme na ni zvědaví a držíme palce (h)

    4. Pěkné hlásání :) Ach, kde jsou ty doby… no, nic :) Teď aspoň neřvou v noci, protivní jsou jen přes den a nad jejich vysoko vztyčenou hlavou už taky nikdo nejásá, ale na tohle ty máš spooooustu času… :P

    5. Gratuluji k hodnému miminku. Užívej si tu dobu, kdy spinká a nic než mlíčko a přebalení nechce. Věz, že až se začne pohybovat, bude hůř :D Dokud je člověk najde, kam je položil, tak je život super. Pak je začneš pokládat jen do „klece“, nebo na podlahu, ale to je taky ještě dobrý. A pak už najednou zjistíš, že se nezastavíš. Ale sladcí jsou pořád (inlove) a zmáknuté nás taky mají pořád.
      Druhý pokus o odeslání.

    6. taky až opožděně děkuju za pudlíkaté hlášení a přeju s mimíšem samou radost!!! (h) (h) (h)

      a už teď předem držím palečky pro Heduš – opravdu budete mít krásné Vánoce (clap) (y) (inlove)

  4. Fujtajxl, chumelí v Praze jak zamlada.
    Tohle vlhko nesnáším.
    Suchá mrazivá zima mi nevadí, klidně ať je třeba -25° ale sucho, tohle vlhko kolem 0 je strašně nepříjemné.
    Včera jsem šla v suchém mrazivém počasí domů z nemocnice z Bulovky, pěšky je to asi 45 min. ostré chůze. Přišla jsem v pohodě, krásně vymrzlá, dala si hrnek svařáčku a bylo mi skvěle.
    Dneska jsem jela autobusem od Bedy, ani jsem toho moc nenachodila a došla jsem zmrzlá a doslova nerudná, než jsem se zahřála, hrnek svařáčku to teda nespravil. Takové hnusné „vlezlo“ to bylo. A až tohle poroztaje a pak to zase zmrzne, joj to bude veselo. Už dneska auta klouzala, to zase bude bouraček těch cvoků, co nepochopili, že na sněhu a ledu se jezdí úplně jinak.

  5. Krásné povídání.
    Jen tak prolétám (vlastně se jen plížím mezi kašlem a smrkáním). Zdravím všechny.

  6. Vave, ten quilt je snovy. (inlove) Nemuzu od neho oci odtrhnout. A doufam, ze zvireci lazaret se lepsi. Jinak Xerxove a Matyldy zimni fotky mi zas pripomnely, jak v jinem svete ziju. Potrebovala jsem pred polednem zajet do kramu a vypadla jsem jen tak v sandalech a tricku. Vzpomnela jsem si na Maricku, ta je jeste hodne vic na jih od nas. Ti se tam snad muzou primo opalovat.

    Nase maminka oslavila vcera 85. narozeniny ve zdravi a dobre pohode. Domluvila jsem s bratrem a jeho potomstvem, ze muj darek k jejim narozkam bude, ze vezmou babicku do nejake pekne hospody, aby je mela vsechny pohromade a uzila si. K ni do bytu na obed uz by se snad ta cela rodinka ani nevesla. Ono se nam ty maminy narozeniny slavi divne, protoze pred 13 lety na jeji narozeniny umrel nas tata. Mrzi mne, ze jsem tam nebyla, ale neslo to. ;(

  7. Emtesko, další bezvadné povídání, máš krásný sloh a dar vyprávění. Doufám, že máš podobných zážitků ještě kopu v zásobě – těším se na další.

    Vave – úžasný quilt, neuvěřitelná změna barev po dopadu sluníčko, látka září a slunovrat je na ní doslova vidět. Jsi úžasně talentovaná osůbka. Jsem ráda, že Anka i Rozárka jsou na cestě ke zdraví.

    Též o pokroku Karolíniny “chůvičky” jsem si ráda přečetla a pomuchlání Bediných koťat musela být měkoučká radost.

    Včera jsem celý den “perníčkovala” se svými třemi českými kamarádkami – pekly a zdobily jsem perníčky přesně 12 hodin – od 9 do 9 a nechaly jsme toho jen proto, že už nás z toho zdobení chytaly křeče do prstů. Těsta jsem připravila šesti násobnou várku, protože děvčatům se prý fronta na perníčky každým rokem prodlužuje. Ale ono nás to opravdu baví a je to moc fajn strávený den. Já zase od nich pak dostanu krabičky jejich vánočního cukroví, takže svoje už nepeču.

    U vás sněží a je mráz a k nám se vrátilo jaro, hodně přes +20.

    1. Letošní konečné zdobení jsem nějak ani jedna nevyfotily – už jsme byly utahané. Ale tady je několik fotek z minulých perníčkování. Jenom ta poslední, sedmá fotka, jsou moje letošní perničky. Byli jsme na pátek pozvaní na odpolední party a tak jsem z částy těsta udělala hromádku perníčku a vzala je tam. Na fotce č.4 jsou perníčky mojí kamarádky (z nás nejmladší), která umí takovéhle krásy, já tomu říkám „krajkování“. To je její „styl“, já dělám jen dost jednostuché vzory z teček, čárek a spirálek.

      http://marickac.rajce.idnes.cz/pernicky/

    2. Poprvé to nějak neprošlo, zkusím to znovu

      Letošní konečné zdobení jsem nějak ani jedna nevyfotily – už jsme byly utahané. Ale tady je několik fotek z minulých perníčkování. Jenom ta poslední, sedmá fotka, jsou moje perničky z letoška. Byli jsme na pátek pozvaní na odpolední party a tak jsem z částy těsta udělala hromádku perníčku a vzala je tam. Na fotce č.4 jsou perníčky mojí kamarádky (z nás nejmladší), která umí takovéhle krásy, já tomu říkám „krajkování“. To je její „styl“, já dělám jen dost jednostuché vzory z teček, čárek a spirálek.

      http://marickac.rajce.idnes.cz/pernicky/

    1. krásné fotky – Borůvka je fakt nadšená modelka (chuckle)

      Tady se sype a sype a sype… Hodně… Peču cukroví a holt to proložím sportovním zimním cvičením – odhazováním sněhu.

  8. Tak jsem dorazila od Bedy.
    Pomuchlala jsem si koťátka, jsou to holčičky kouzelné, fakt k sežrání! A maličké! Ale živé, veselé, baští, dovádí, hrají si, kočkují se, vyskočí na gauč, z gauče na psací stůl a šup, už jsou na parapetu.
    Zuzanka se nekamarádila, sekla po mně a dala jasně najevo, že koťata jsou už navíc, ještě návštěva a ještě by se jí sápala po kožíšku. Vyklidila jsem pole.
    Nynyška milostivě nastavila tvářičku, ale jak se začal mrskat ocásek, vyklidila jsem pole taky.
    To Mikulenky ještě neznají!
    Domů jsem dorazila zmrzlá jak holubí trus na zábradlí. Je tam lehce pod 0, sněží, strašně to klouže a je takové to lezavé vlhko. Autobus celou cestu netopil, tak to bylo dost nepříjemné posezení.
    A cestou tam revizor a cestou zpátky jich v metru bylo jako tmavočechů na sociálce. A měli docela úspěch, snad 8 lidí nemělo jízdenku.

    1. Vave,to je krása.
      Já se dva měsíce, pravda po chvilkách, šila s vánoční deku pro mamku.
      Několikrát párala, přešívala, sešívala….. nakonec ušila, zabalila, přes moře přepravila……

      Nakonec jsem to nevydržela a mamce jsem deku ukázala. A jak to dopadlo? Společně jsme si zaslzely. Já nad pochvalou a mamka zřejmě dojetím nad tím, že přece jen nějaký ten kousek genu přeskočil. Moje maminka je totiž učitelka výtvarné výchovy v.v. (ono se správně říká, že geny ani klackem neumlátíš :-) )

    2. Ha, v té tmě v hospodě to vůbec nevyniklo.
      Je krásný :-)
      já ani nevím, kdy jsem viděla svůj šicí stůl za denního světla ;( vlastně jo, dneska, nesla jsem tam vázu :D

    3. už v Uhříněvsi se mi moc líbila. Je krásná! A jasně, určitě je to Zimní slunovrat a zimní slunovrat je naděje (inlove) !

    4. Vave, to je krááásný slunovarat a s koníkama. A že ten plot, na kterém je vyfocený slunovrat, už viděl Tvých krásných děl (y)

    5. Tvé přikrývky miluju … kus od kusu jsou působivější. Ty siločáry jsou jedinečné – jsou to stopy … buď divokých koní, nespoutaných a svobodných, nebo nebeských vlasatic, míhajících se vesmírem a věštících příchod nových sluncí.

      Zimní slunovrat = naděje a očekávání – světlo na konci tunelu.

  9. bueeeee, tak jsem dnes přišla o Zvířetnickou misku ;( … měla jsem zalité kafíčko, naplněnou misku s m’usli zalitým mlékem a – taky Nyny, která se kroutila, otírala se a vrkala, že chce taky trochu mlíčka… a najednou jí ujely nožičky, a miska letěla na zem (to zalité müsli jsem ze země umejvala asi půl hodiny, ještě to bylo na dlaždičkách)

    je mi to moc líto, měla jsem i ráda a snídala z ní skoro denně – ale vzhledem k tomu, že je to snad první věc, kterou Nynyška rozbila (a to já bude už 11), nemůžu se na ni ani zlobit, sluníčko moje (sun) (h) (cat)

    1. To je škoda, ale ono to co člověk má rád a používá, nevydrží tak dlouho jako to co člověk dostal, pěkně poděkoval a doma to odložil kamsi dozadu, aby to vytáhl na světlo, jen když má dorazit dárce … :-)

  10. hezkou druhou adventní neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dneska není už tak krásně. Zákon schválnosti funguje – včera hodně mrzlo a tak plán jít ráno fotit slůněm zalité Jizerky z Ještědu (Vilík miluje dopravní prostředky a lanovkou ještě nejel) jsme zrušili. Dneska (bez Vilíka) by to šlo, ale zase není co fotit (chuckle)

  11. Milá Emtesko, už jsem dnes jednou chválila bezvadný počteníčko, byla jsem vyhozena. Mnó nic.
    Taky jsem vzpomínala na krásný výstavy zemědělců v mém rodném městě Přerově. Bejci tam byli jako půl obyváku, kravičky měly mlékárny až po zem a těch úžasných druhů holubů,slepiček,králíků,ovcí,kudrnaté kravky tam byly a dokonce i pštrosi. Zejména děti a to celé generace si vždy přišly na své a rodiče měli postaráno o naplněný den. Bohulibé zastupitelstvo města zničilo celý tento areál a odepřelo moravské zemědělské oblasti se popyšit svým umem. Škoda. Ještě větší blbúci než jsme čekali.
    Díky za písání. A piš heriottko česká ! (h) (wave)

    1. Milá Ivo, gratuluji k těm zasněženým medvídkům, jsou nádherní. A ty velké silné tlapy, budou to velcí hafani. Myslím že bych snadno přerušila tu kolií tradici v naší rodině. Chodští psi jsou úchvatní. (inlove) (inlove) (inlove)

  12. trocha zimních (a hodně dětských) fotek tady:
    http://drporkert.com/dogy/images/beta/1212/index.html

    Betka (jak vidno z týdeníčku) řádí, lítá, skáče, loví nás. Rozhodně nemá potíže s nastupováním do auta či vyskakováním na postel. Jen večer si vzpomene, že průzorové schody do patra nemá ráda a spí dole (se mnou – jinak tiše kvílí, že chce přikrejt a že to sama neumí)

    Dítka odjela už do Prahy, tak teď padla za vlast a spí a spí. A my využili počasí a odmrazili a uklidili mražák a ledničku.

      1. zima je pořádná. Teď jsme poběhali kolem „Kapličky“ a docela mi mrzly uši.
        Koukala jsem na stránky České chalupy a má wifinu a docela solidní ceny…

    1. Krasny zimni den a z Vilika venku zari dobra pohoda a rostactvi. Ten bude otuzilej. :) Vsimla jsem si, ze jste meli venku kocarek s Fanou. To kdyz bratruv nejmladsi syn byl mimco, tak jsme byli vsichni vcetne Cheta na chate v Jesenikach a taky vydatne mrzlo a svitilo (sun) . A Ota lezel na terase, v zavetri na slunku a v kozesinovem fusaku. Chet z toho byl v nezmernem udivu a skoro na mrtvici, ze nechavame deti mrznout. (chuckle)

      1. Jeli jsem ven až v deset, kdy už (sun) mělo sílu a hřálo. Fáňa byla zabalená do deky, koukal jí jen nosík. Spala a spala a spala (až zaspala jedno jídlo (chuckle) a to se jí nestává). Dospávala na zahradě pod lískou, kočár stál na slunném místě… Spokojené miminko (inlove)
        Vilíka jsme do kopce nutili chodit, aby se jen nevozil na sáňkách a neprostydnul. Takže taky pohoda.

    2. Zaujala mne strašlivá Beta s ulovenou rukavicí a pak taky to enono s růžky. Pffff, průhledný schody, ubohé zvíže. A páníček v pelínku, no tedááá, vy to vedete. (chuckle) (wave)

    3. Tak jsem se zase jednou pokoukala na pořádný závěje. To není slepá závist. Já vám je přeju. Ale na Placatce by tolik sněhu opravdu nemuselo být. A fotka, jak vás Betka tlačí na sáňkách je naprosto dokonalá (inlove) (party) (sun)

      1. Po letech jsem vytáhla sáňky a starou kombinézu. Nezapomněla jsem sáňkovat (chuckle) a Vilíka to moc bavilo. Beta byla skvělá – Vilíka nelovila, ale když jsme jeli oba, tak si mě vychutnávala a snažila se mě sundat za jízdy… Což zase bavilo Vilíka – ječí: „Betuška dělá psíííí kusy. Z babičky“ (rofl)
        Vím, že tyhle lety, smyky, skoky pro Betu ideální nejsou, ale neměli jsme to srdce, nevzít ji s sebou. A koneckonců, když jdeme na „normální“ procházku, tak stejně řádí a lítá a skáče a loví mě (fotky jasně ukazují, jaký jsem chudák) (rofl)

  13. Moc hezké a čtivé povídání. Před těmihle zvířaty mám respekt. Z dětství mám zážitek z letního tábora. Byli jsme na výletě a skupinu vedoucích napadlo zkrátit si cestu přes kravský výběh. Ještě teď si vybavuju dusot stáda, které se na nás řítilo a křik vedoucích, ať utíkáme pryč. Oni se rozběhli proti nim, mávali bundami a snažili se je zahnat stranou. Nikomu se naštěstí nic nastalo, ale do kravské ohrady bych už nikdy nevlezla.

    Přidala jsem několik nových fotek kočiček, v pátek byly na dalším očkování a jejich váha už se přehoupla přes kilo.
    Černá je bojovnice, po vetovi, když ji prohlížel, se oháněla tlapkou. Bude se jmenovat Niky. Ale jak ta druhá? Možná by to mohla být Viky?

    http://raven60.rajce.net/Kocicky#0301.jpg

  14. Milá Emtesko – jak já si tvá zootechnická povídání užívám! Tak především si je čtu „tvým hlasem“ (stejně jako u Dede), takže to mám „jako živé“ (chuckle) , no a pak si vždycky vzpomenu na ty dvoje prázdniny mého brigádničení v teletníku a v kravíně – ty nejlepší prádniny na světě, neb jedinou starostí bylo, aby na mne vybyl sušák na gumáky (chuckle) a v sobotu jsem měla ranní, abych mohla na disku (jo, bylo mi stěží sedmnáct).

    Těším se na pokračování.

    1. Jo – a jsem pyšná na to, že jako jedná z mála tady vím, odkáď ten strýc byli (chuckle) (chuckle) (chuckle) . A asi taky vím, v které zkratce jsi to zapíchla ;)

  15. Emtesko, to je nádherná story, přesně herriotovská. Jen jak ta kráva jen tak lehce pohodila hlavou a odmrštila tebe i pana M. z N. Ale nechci se smát. Jsem fakt ráda, že dnes už se telatům neproštípávají uši těmi strašnými kleštěmi. Také jsem to tak musela dělat, nejhorší bylo, když ty kleště byly tupé, to jeden to nebohé ucho jen žvejkal. Nicméne jsem toto opustila již před převratem, takže nových značkovacích kleští už jsem se nedožila.

  16. Ještě, ještě, ještě! Prosím, milá Emtesko (inlove) , to je báječné čtení. A ještě se i člověk vzdělá ve skotovské módě.
    (nod) (clap)

    Ance vyplachuju ránu pilně, naštěstí vytéká stejně betadinová tekutina, jakou tam stříkám. Žádná krev, žádný hnis. I když rána vypadá dost hrozně, jak je to oteklé a zhmožděné, tak vevnitř je podle všeho čistá. A Rózička taky vypadá lépe, teď už nejsou krystaly v záchodku ani růžové. (nod) Děkuju vám za palce. (f)

  17. Emtesko, to je krasna prihoda s pokracovanim. (clap) Jsem to prelozila Chetovi, ktery se taky bavil a mava ti (wave) A jeste jsem se poucila o ruznych slovech ze zootechnickeho slovniku. Ale ja je stejne zas zapomenu. (chuckle) Tesim se na dalsi.

  18. Checheche úžasně píšeš. (*) A děkuju za informaci. Tak chlapečkům – bejčkům dávají růůůžové. To mě podrž, kdo tu barvu vymyslel (chuckle)

    1. A přemýšlím když mají i visačky červené, jestli a/ tím nedráždí kolegy, b/ si uvědomuje, že má v uše něco ČERVENÝHO.
      Emtesko piš, to se tak nádherně čte, když člověk do toho chlíva nemusí za krávou jako barák!

  19. Emtesko, velikej dík! Užívám si každý díl, protože umíš poutavě a vtipně vyprávět a k tomu jen tak mimochodem rozšiřovat obzory (clap) . Jo a ještě pohazuješ pedly v diskuzi, jako třeba minule s rudým posudkem! (rofl)
    Tak simpěkně jen houšť!

  20. Trochu OT pro palcodržnu: teď jsem přišla ne z hradu, ale z Bulovky. „Chůvička“ je podstatně veselejší, vypadá mnohem lépe, přestala mít ty pohřební řeči. Seděly jsme přes hodinu na lavici před pokojem a klábosily. Tak díky všem za palečky, snad už to bude dobré. Ještě má silná atb, pak budou ta další vyšetření – bronchoskopie apod. a věřím, že se z toho dostane.

  21. Jojo, pár telat a kravka… Až na to že kravka byla jako stodola. Krásně se to četlo. Moc se těším na další vzpomínky.

  22. Keď som ešte bývala v LM, časť Liptovská Ondrašová, tak sme mali suseda Milana s manželkou Helenkou. Oni chovali, kŕmili a držali x- zvierat, ale Helenka odmietala zjesť čokoľvek, čo žilo doma. Tak potom veľké zvieratá rozpredali, menšie darovali. Zostal iba nemecký ovčiak zvaný Buck ( podľa Jacka Londona), doma zvaný Bačinko a kocúr, ktorého vyhnala Minda od Brziakov a ubytoval sa pod Bačinkovým výbehom.
    Len tak na okraj: Bolo to vynikajúce ubytovanie, lebo Bačinko likvidoval všetkých neželaných návštevníkov. Včetne líšky, ktorá lovila morky mojej svokry (tchýně).
    Milan zobral líšku do igelitky, Bačinka na vodítko a šupky-dupky k veterinárovi, či líška náhodou nemala besnotu.Nemala.
    Už roky nebývam v LM, tak neviem, či Bačinko ešte žije. My sme spolu vychádzali dobre.Čo sa o mojej tchýni bohužiaľ povedať nedá.
    Ale prečo niekedy vychádza človek lepšie so zvieratami, ako s inými ľuďmi?????

  23. Krásné povídání. Upřimně, chápu obavy pana M – jsem přecitlivělá na bolest a navzdory všem tvrzením mě piercing dost bolel :O .
    Jinak když jsem jednu dobu měla romantické představy o vlastním statku (podpořené „Rančem u Zelené sedmy“) tak MLP reagoval slovy: My nic takového mít nemůžeme, protože jediný užitek z „užitkových“ zvířat by byl ten, že bys je naučila sednout a dávat pac :D

  24. No takto som sa nenasmiala už dávno.Ale hospodár na konci ulice, kde sme mali garáž, má hoviadka a kozu s mladými. Teda koza má každý rok 2 deti. A skúste sa stretnúť s na sršenou kozou :)
    Aj keď musím uznať, že moja stará mama dopadla ešte horšie.
    Stará mama a moja mama, obe už nebohé, boli v regiÓne obce Čierny Balog a zbierali tam maliny – lesné. Maliny sa zbierajú tak, že vpredu na bruchu máte uviazanú kanvičku a do tej zbierate maliny. Lesné maliny sú tak polovica oproti záhradným malinám, ale majú dvojnásobnú chuť a voňu.
    Keď sa kanvička naplní, vysype sa do vedra, ktoré sa nechá stáť na chodníku, alebo podobnom rovnom mieste, aby sa maliny nevysypali.
    A tak stará mama išla vysypať maliny do vedra. Bol už skoro večer, do vedra chýbala tak akurát 1 konvička, ibaže OUHA !!!!! Pri vedre stála divá prasnica – po česky bachyňe – s niekoľkými pásikovanými deťmi a napchávali sa rovno z vedierka. :(
    Stará mama vyliezla na najbližší strom a počkala, kým prasatá nevyumývali vedierko “ dočista, dočista“. Potom odbehli so zdvihnutými chvostíkmi. Potom sa objavilamoja mama a obe ženy skonštatovali, že ich celodenná práca vyšla nazmar. Ale skúste sa pohádať so sviňou, ktorá má pásikované deti :D .

    1. U vás na Slovensku se ději věci :D . Vykládal mi jednou jeden hajný, že když sloužil na Malé Fatře, domluvily se tam s ním lesní dělnice, že budou celou směnu trhat maliny, nadělají malinového vína a taky mu dají. Prý tam byly paseky červené, tak počítaly, že se to vyplatí. Hajný Janko je vyzvedl i s bečkami, naložili to na vlečku, on je odvezl k maliništi s tím, že si pro ně odpoledne přijede, zamával a odjel. Babky se daly do klevetění a trhání a oboje jim šlo jedna radost. Jenže: babky česaly z jedné strany paseky a z druhé se přiblížil medvěd a začal ožírat keříky a spokojeně funět. Babky, jak měly nasazené ty brýle na blízko, znejistěly – že by se ten hajný ještě pro něco vrátil? A proč jen funí a nic neříká? Jedna koukla na tu vysokou rozmazanou postavu na druhé straně paseky a pravila: Jano, to jsi ty? A v kožuchu? Veď je tepľo …
      Medvěd zařval a bylo po plánech na malinové víno. Ty ženičky do lesa bez hajného s kulovnicí už nikdy nikdo nedostal … (inlove)

      Loučím se bratrským
      A medvéket étetni tilos! :P

      1. Tak to se nedivím. Mně úplně stačilo, když jsem spala pod Strážovským vrchem a když jsem se šla ráno exhumovat k potoku, tak jsem tam v bahně na břehu našla po macovi stopy. Chodil v noci pár metrů od nás. Asi nás ochránilo opatřerní, které jsme zásadně dodržovali. Před spaním se všechno jedlé pověsilo do výšky. To opatření jsme vyhlásili dva roky před tím na Šumavě, když nám jeden děsně nasštvaný srnec rozkopal bágl s jídlem a dupnutím na ešus ho zmenšil na pánvičku (wasntme)

        1. Krásný povídání. Nedáme někdy diskuzi na téma „voprsklá zvěř lesní“? Taky bych měla pár příspěvků …

  25. Emtesko, píšeš vážně báječně. Je to čtivý a ještě se člověk spoustu věcí dozví. No a za tu informaci o barvě visaček taky děkuju, ono dnes někdy pastvinu zaberou přes turistickou cestu a člověk nějak projít musí :)

  26. Emtesko, ty jsi článek od článku čím dál lepší a lepší, úplně jsem Tě viděla jak letíš vzduchem na balík slámy a kleště taky :D . A celou rodinu i s širším příbuzenstvem, která sleduje jak budeš jejím miláčkům dělat bebe. Babo zlá (chuckle) .
    Ale vážně, je fajn, že po Listopadu se přivezly i technologie, které nezpůsobují zvířatům fyzická i psychická traumata. Díky EU se stále více přihlíží na welfare hospodářských zvířat. Jinak bychom jim ještě do teď uřezávali rohy, kastrovali a jiné lahůdky, zaživa.
    Nu, ale abych nezapoměla. Já ještě pamatuji panímámu, jak česala kdysi své kravky, nad jejichž hlavami se černaly cedulky se jmény Malina, Bětka atd, křídou se připisovala sdělení o připuštění , otelení, laktaci atd. A že jich panímáma neměla málo. Třeba i deset holek :) . Ale na druhou stranu, tu horší, se domnívám, že se ještě jednalo o poslední generace tuberkulozního skotu a ještě řádila brucelóza. Psaly se poslední roky padesátých let.
    Emtesko díky a prosím, pokračuj takhle dál. Domnívám se, že český Herriot,-tka u nás ještě není!!!

    1. Alex, my měli vazné ustájení a nad každou krávou visela tabulka s jejím ne sice jménem, ale číslem, údaji o narození, zapuštění a laktaci. Každý měsíc byla kontrola laktace a já psala na 200 tabulek množství mléka a z druhé strany množství šrotu, které se jim individuálně přidávalo právě podle litrů nadojeného mléka.
      Rohy jsme jim neřezali, jen pokud rostl bokem a zasahoval třeba do oka, ale odrohovávali jsme telala.Taky o tom chci něco napsat, protože mezi lidmi kolují neuvěřitelné fámy.

      1. Kancelář na uvádění pověr na pravou míru ? Bezva, juž se těším :-)
        Krávy jsem nejvíc vídala o prázdninách u babičky. Sedávaly jsme se sestřenicí v Guľvase na lávke cez jarok, a pozorovaly krávy, jak jdou z pastvy. Každé odpoledne. Dívaly jsme se, jestli mají rohy nahoru nebo dopředu a třídily je podle toho. Tahle je trkavá, tahle je hodná. Věřila jsem Dance tohle třízení, koneckonců, na rozdíl ode mne bydlela na slovensku tak to musela vědět, ne?
        :D

      2. Emtesko, píšeš skvostně (h) .

        Ona ti ta kráva mohla provést taky něco mnohem horšího, než tě decentně odstrčit (chuckle) (no, tak jemné to asi nebylo (think) ).

        Jak píšeš o těch zdravotnických zásazích a fámách kolem nich, dělali jste taky dobytku manikůru (pedikůru či jak se tomu říká, když má jeden jen nohy?). Manželovi příbuzní mívali kravku a té jednou ročně upravovali kopyta. Krávě se to vůbec nelíbilo, napřed bučela, pak se kroutila, pak zvedla ocas a … jak to napsat slušně … nejvíc si to schytal ten, co stál přímo za ní. A jak to po něm teklo, uklidňoval ho dobrák pedikér: „Co nespadne na zem, to je čistý.“ (chuckle)

        Onen příbuzný o tom dokonce napsal fejeton s názvem Čistý jako kravinec. (angel)

        1. JJ, samozřejmě, že jsme to dělali, říká se tomu odborně korektura paznehtů, a zvali jsme si na to specializovanou skupinu pazhehtářů, kteří nejen že ostrouhali kravám paznehty, ale i poléčili ty, které měly tzv.dermatitis digitalis et interdigitalis, neboli zánět paznehtů mezi paznehty. U nás to bylo velmi aktuální, protože jsme měli vazné ustájení a krávy neměly možnost si ty paznehty „ochodit“. (sun)

          1. Díky, Emtesko, ty jsi studnice zootechnických vědomostí (sun) . Můžu se ještě zeptat: Jak se pozná otylá kráva? Má „faldíčky“ ? Vyhublou si představit dovedu, té se dají žebra počítat na zadku se dá pod kyčelní kost vecpat pěst (jestli si tu anatomii trochu nepletu, zkrátka tam, jak nohy navazují na pánev), ale většina krav, co jsem viděla, byla tak pěkně oblá a lesklá a vypadaly v pohodě (sun) .

            Měj se moc pěkně a těším se na další díly (inlove) .

    1. Bedo, ty u mne platíš za Herriotku přes kočky. Ty poslední dvojfotky jsou toho důkazem. Jsi velké (h) !

    2. Je neuvěřitelné, jak se jim ta očička zlepšila a celkově vypadají po necelém týdnu jako jiná koťata!
      Bedo, jsi (*) (h)
      A ovšem Zuzu-sůvička je neodolatelná.

  27. Pro Dede – pokud se ještě něco neposmolí, tak kousek od vás bude jedna naše chodská holka – v Kocléřově.

  28. :-D:-D:-D
    Krásné povídání. Přiznám ale, že jsem čekala to známkování trošku divočejší. :-D

    V Káhiře je kolem 20 stupňů (nad nulou). Když svítí sluníčko, je teplo. Někteří Egypťané už ovšem vytáhli kozačky a zimní bundy.
    Nechcete poslat trochu sněhu či mrazu? Nejlépe před prezidentský palác, tam by takové zchlazení přišlo obzvláště vhod ;-)

  29. Ach jo, tak znovu- u žabek mínus devět a skoro jasno.
    Emtesko, moc prima herriotovské povídání- měla jsi zajímavou profesi.

  30. hmmm – tak jsem koukla na webovou kameru z Jizerky a aktuální teplota je 27 a nějaké desetinky. Pod nulou…

  31. Ot – ještě ke včerejším rohlíčkům (neprošlo). Vanilkové rohlíčky se u nás doma nepekly, proč netuším. Ale jsem vlastníkem skvělé knížky – Cukrářská technologie od Aleny Půlpánové. Je to učebnice pro učňáky a recepty jsou výborné, jsou zřejmě podle původních norem, takže poctivé. Jedinou chybou je to, že jsou na velké množství, ale dá se samozřejmě přepočítat. A teď recept na ty rohlíčky. Dělají se z tzv. vaflového těsta.
    Rozpočet na 10 kg
    Mouka hladká 3250 g
    Cukr moučka 1650 g
    Cukr vanilkový 150 g
    Máslo 3250 g
    Ořechy 1500 g
    Vejce 250 g
    Skořice mletá 15 g

    Dělám z desetiny dávky. Na skořici jsem se dívala dost podezřívavě, ale bez ní to není ono. Těsto je hodně mastné, takže se musí rychle zpracovat, pokud se dělá z margarínu, může se začít oddělovat tuk (spaří se). Nechám odležet alespoň přes noc, rohlíčky nechám na plechu v chladnu ztuhnout a pak peču při cca 200 st. Obaluji až skoro studené, aby vrstva cukru nebyla moc silná a neodpadávala. Těsto se nedrobí, rohlíčky dost nabydou, takže nedělat moc uzavřené a z tlustých válečků, abyste nedopadli jako má švagrová, které se podařily vanilkové prdelky.

  32. Emtesko!!! Ta závěrečná poznámka je k nezaplacení (y) Tvoje příběhy se mi čtou stejně dobře jako ty Herriotovy (clap)

  33. Hézkýýý! Moje kontakty z turem domácím pocházejí z doby, kdy se ještě „náušnice“ nepěstovaly.
    Tady v Zářečí bývával statek u Hrušků a za mých robátkovských let „teta“ Hrušků ještě měla krávu – tura jak stodolu a značně náladovou. Když se usnesla, že se podojit nenechá, tak prostě vyletěla z chlíva nejdřív dížka, pak teta a nakonec i stolička. A bylo, ta kráva prostě s nikým nediskutovala.
    Jednou jsem se, co tříletá jaksi vytratila a všichni mě dlouho a usilovně hledali, až mě našli v chlívě, jak stojím před tou krávou a cpu jí do tlamy snítku jetele … :)

    1. Babička mojí kámošky chodila dojit jedině s přilbou na hlavě – nevím, jestli ještě po Němcích, ale každopádně z hodně odolného materiálu. Že se dojí, bylo poznat na velkou dálku podle „dun“, které se z chléva rozléhaly.

      (Pozn.: „duna“ – dunivá rána, perda :)

      1. LIKO, PAMATUJU SE, ŽE JSEM JAKO DOCELA MALÁ HOLKA KRÁVU, ALE I KOZU, DOKÁZALA PODOJIT. DNES UŽ BYCH TO NEDOKÁZALA. JE TŘEBA NEJEN CVIK, ALE I DOBRÝ CIT V PRSTECH.VÍM OVŠEM DOBŘE, JAK I TA HODNÁ A TRPĚLIVÁ STRAČENA NEB KOZENKA DOKÁŽOU UHÝBAT, NETRPĚLIVĚ PŘEŠLAPOVAT A HLAVNĚ KRÁVY I POŠVIHÁVAT A NE VŽDY DOCELA ČISTÝM OCASEM, KDYŽ SE DOJENÍ MOC PROTAHUJE NEBO SE JIM COKOLI NEZDÁ BÝT OK. JO, KDE JSOU TY ČASY MALIN NEZRALÝCH A BEZSTAROSTNĚ SLADKÝCH DĚTSKÝCH LET V PEKLE NAD ZDOBNICÍ, ŽE? ZDRAVÍM VŠECHNY A PŘEJU KRÁSNÝ VÍKEND. U NÁS NA TEPLOMĚRU VE 2. PATŘE SE UKÁZALO PŘED CHVÍLÍ -10, NAD RÁNEM BYLO ALWE -15!!!JE TROŠKU MLHAVO, ALE SNÍH KRÁSNĚ DRŽÍ, TAKŽE JE ZIMNĚ BÍLO. JEN JÁ VŠAK VEN NEMOHU. ANGINA PEKTORIS MI BRÁNÍ V POHYBU V TOMTO MRAZU. NEUDEJCCHALA BYCH TO. ANI HOKINOVI SE VEN ZATÍM NECHCE,TAKŽE MUSÍME JEŠTĚ CHVÍLI POPČKAT. PES PŮJDE JEN PŘED BARÁK, VYČŮRAT SE. NA VYCHÁZKU HO NEPOVLEČU, BO NEPOTŘEBUJU STAŘIČKÉHO A K TOMU NASTYDLÉHO PSA.

  34. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Parádní počteníčko (nod) Musím rychle, neboť děda chudák tady čte pohádkya já si zvířetničím (chuckle) )neboť v mínus 15 se ven fakt jít zatím nedá…

  35. Emtesko – k té barevnosti – vofce taky ;)
    A jsme za obecní půjčovnu kleští, když je někdo doma nemá nebo si objednal blbý model visaček, nebo ho k nám pošle inseminátor s textem „oni vám pomůžou“ :D

      1. Kozénky jsme posledně měli modré a bílé, jak to vypadá dneska zjistím asi až po novém roce, když si nějaké nové konečně pořídíme ;)

  36. emtesl ko, to je fakt lepší než Hériot. Tvoje závěrečné poučení se mi velice hodí. na pastvinách v nejbližším okolí naší Bělé se as pásavají

    Emtesko, to je nádherný a poučný článek. Moc jsem se pobavila, ale pro mne nejdůležitější je závěr Tvého povídání. Barevné rozlišení skvěle využiju. Kolem naší Bělé se pasou stále docela početná stáda skotu. Jméno plemena neznám, ale už dávno vím, že je to skot chovaný na maso, bývá b venku celoročně a hlavně se chová ve stádech, kde se zvířata neoddělují podle pohlaví anui stáří. Ž Tzv, vedoucí kráva bývá nebezpečná , to vím už dlouho, ale to, jak při svém chabém zraku na velkou dálku rozlišit býka od krávy, to jsem nikdy neuměla. No, už to sice umět tedy budu, ale stejně na území pastvin raději vstupovat nebudu. m Nemám a nikdy ani nikdy mít nebudu tak rychlé nohy, abych se včas uklidila z dosahu kopyt a rohů.Nejsem toreador a prchala jse před krávou jen jednou, a už někdy v raném dětství. Skotu , ale ani koní , se sice nebojím, ale mám respekg před převahou jejich velikostí a hmotností.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN