ROZCESTNÍK: Jak jsme přežili cestu kolem Světa

Proč se lidi ptají, kam pojedeme na dovolenou? A co jim mám říkat? Copak já vím, co nás napadne, až zapřáhneme karavan? Třeba letos v létě… říkám všem, že jedeme kolem Světa. A taky jo.

 

 

 

Mám kolegyni, která jezdí každý rok na Staňkov. S karavanem. Líčí, jak je to bezva místo. Třeboňsko, rybí restaurace, příroda, cyklostezky… ráj na zemi. A nám zbyl malý kousek dovolené.

Třeboňsko jsme našli snadno, Staňkov taky, kemp ne. Ztratili jsme se na divokých lesních pěšinách. A ztráceli se tam skoro celou dobu našeho pobytu.

V recepci našeho kempu většinou nikdo nebyl. Jen nápis na okně vyzýval: “klidně se ubytujte“. Tak jsme ustavili karavan, vztyčili předstan a vyrazili na první obhlídku. Předběžný průzkum se rychle změnil na orientační závod. Dočista ztracení jsme potupně zapli navigaci a konečně našli trasu i sebe. A pak i karavan známých. Podrobně si nechali vysvětlit, kde stojíme my a my jim vylíčili dlouhou strastiplnou cestu k nim. Měli z toho radost.

Večer jsme pak ještě vyšli na vycházku. Jen opatrně a pěšky. Jen před kemp, protože už byla tma a my se nechtěli ztratit. Po několika krocích jsme se ocitli uprostřed Staňkova, přesně tam, kam jsme se v předchozích hodinách pracně probíjeli cestou necestou. Tak tomu říkám překvapení!

Další den jsme se věnovali přípravě na cestu kolem světa. Půjčili jsme si šlapadlo a pokusili se celý rybník přejet. Skoro se nám to podařilo. Byli jsme ve formě :)

 

 

Nadešel den cesty kolem Světa. Celkem asi padesát kilometrů. Máme trochu obavy, po včerejšku jsme nějací ztuhlí. Ale plán je plán. To nejdůležitější je správně zvolit trasu. Hlavně do Třeboně, dál už to nějak najdeme.

Jedeme přes Lutovou, podél rybníků u kterési Lužnice. Cesta je příjemná, stinná, i když místy rozbahněná. Probíjíme se systémem rybníků a jejich spojek. Fotí se špatně. Ne že by nebylo co, ale všude jsou komáři. Páník fotí, já zuřím.

Z vegetace jsme vyrušili miliony mrňavých černých bestií. V mžiku jsme komáry doslova obaleni. Necháváme focení a bereme na ramena nohy i kola. O to rychleji jsme v Třeboni. Město je rozpálené, plné turistů a stánků. Cesta kolem Světa může začít.

Naučná stezka kolem rybníka Svět vede lázeňským parkem, po asfaltu. Pak už jen pěšinkou polem, loukou a dál směrem k rašeliništím. Svět je koupací rybník a viděli jsme dokonce kitesurfera ve výcviku. Dost ho to neposlouchalo, skončil v rákosí.

Celá třetina naučné stezky se věnuje rašeliništím Vimperky a jejich ochraně. Plížíme se pěšinkou, pozorujeme zelené lupínky v rezatých jezírcích. Má se tu chodit pěšky, kola šťoucháme před sebou. Půda se houpe pod nohama. Na každém druhém kroku je zastávka naučné stezky. Obrázky rostlin a živočichů a popisy. Smůla.

Nemůžu číst, nemůžu ani počkat, než páník všechno vyfotí. Jsme v samém centru komáří líhně. Lužní lesy, rašeliniště, mokřady, to všechno produkuje komáry hladové jako psy a rychlé tak, že loví a vysávají pomalejší cyklisty. Divím se, že zdejší jinak pěkné a dobře značené cyklostezky, nejsou lemovány kosterními pozůstatky ubohých vysátých cyklistů. Prcháme.

 

 

Stezka pokračuje kolem rybníčků nahoru a nahoru lesem. Kola šplhají přes kořeny a louže a my s nimi. Byla by to příjemná cesta, ale není. Nezastavujeme, nefotíme. Proklínáme kořeny a komáry. Potom kopec a komáry. A za chvíli taky blátivé louže a komáry. To už klesáme. Proti nám jedou cyklisté.

Nelíbí se jim bahno a pátrají, zda výš bude cesta sušší. Ujišťuji je, že louže jsou všudypřítomné. O upírech pomlčím. Na to přijdou sami. Setkání nám vlilo novou krev do žil (komáři zajásali) a po pár stovkách metrů vyjíždíme nejen z lesa ale dokonce na asfalt. Pochválena budiž civilizace.

Ještě trochu bahna a jsme v Třeboni. Chvíli kroužíme po pískových cestičkách. Fotíme Schwarzenberskou hrobku. Máme pocit, že jsme se zdrželi, tak vyrážíme ke Staňkovu.

Zpáteční cesta se mění v martyrium. V úprku před komáry jsme nedodrželi povinné přestávky ani pitný režim. Teď se nám to zle mstí. Cesta k Majdaleně je z betonových panelů, přímá a drncavá. Buď mírně stoupá, nebo jedeme proti mírnému větru a v lese je horko a dusno. Všude kolem jsou kopřivy a za nimi… no, hádejte.

Plazíme se z posledních sil po silnici. Kdysi jsme tu už byli. Ani z toho se nedokážeme radovat. Po deseti kilometrech konečně nacházíme hospodu opatřenou stínem. A kofolou. Raději hodně kofoly. Chlazená kofola a hádka štamgastů nás občerstvila, takže můžeme jet dál. Nakonec jsme šťastně dorazili do kempu. Už nikdy víc! Z posledních sil se dovlečeme pár kroků k rybníku a vysílení padáme do vody…

Po půl hodině lezeme z rybníka hladoví a natěšení. Vynalézám cuketový buřtguláš a po večeři nakládáme zapomenutou pláštěnku a věcné dary (cibuli a cuketu). Jedeme na návštěvu do vedlejšího tábořiště. Musíme probrat podrobnosti dnešního výletu a pochlubit se, jak jsme hravě ujeli padesát dva kilometrů.

Jedeme na kolech, samozřejmě. Večer je velmi teplý. Posedáváme před karavanem asi do jedenácti. Pak vypadne elektřina v celém kempu. Ráno balíme. Už jsme zase ve formě :) Opouštíme Čechy a jedeme na jih. Dál? To ještě nebylo všechno?

Další fotky z cesty kolem Světa jsou zde: http://gwendyvitmar.rajce.idnes.cz/Stankov/#

 

 

Aktualizováno: 3.12.2012 — 19:11

69 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mila Ri, pozde, ale prece. Nejak jsem se moc nedostala k pocitaci a doma jsem az vcil. Dobre se to cetlo, i kdyz jsem mela pocit, ze se snad budu skrabat. :) V nasich bazinach je taky prekomarovano; do nekterych se v lete odvazi jen dobrodruzi nebo masochisti. Ja se mezi ne nepocitam.

  2. Díky za reakce a báječné komentáře.
    Ta akce se skutečně odehrála letos o prázdninách a protože byla počátkem jiné, delší cesty, doma musel zůstat někdo rozumný, kdo se postará o dům a zvěřinec.
    Už druhý rok nám letní stráž dělala moje kolegyně, za což jí patří náš nesmírný dík. A její dětičky jí pomáhaly, ale podmínkou bylo, že budou mít na hraní pejsky.
    A páník nechce brát psy do kempu (ale to se nesmí říkat nahlas :-) )

    1. Milá ri, jsem tu pozdě ale přece jsem to stihla. Moc hezké a vtipné komentování komáří stezky kolem Třeboně.
      Prý se tam pasou koně,houby bzučiví predátoři.
      Krásné fotky mi připomněly návštěvu toho místa avšak v zimě.
      Jak píše Zana, ideální stav pro komáří potravu.
      Díky,pěkně jsem se s Vámi prošla. (wave)

  3. Chachá, když my jsme byli v Třeboni, tak tam nebyl ani jeden jedinej mrňavej komár!
    Že by to bylo tím prosincem :D ?

  4. Páni, vy jste se měli tak krásně, moc vám to přeji.

    Kofola je úžasné pití, jen jedinou chybu má, to, že v sobě nemá pivní kvasnice (chuckle) . Tedy byť požijete libovolné množství, komáry neodpudíte, ale když se při cyklistice potíte jako pivní soudek, nadechnou se a místo zahryznutí padají zpátky do rybníka. No ale pijte, když je před vámi náročný den …

    Mějte se krásně a těším se na pokračování (dedukuji správně, že Staňkovem to neskončilo?).

        1. Nevzdávej se, jsou nádherní – jen tyhle portréty musí vidět co nejvíc lidí… sdílejte na facebooku, pokud to jde :)

  5. Mílo přeji dodatečně vše nejlepší k narozeninám, jistě to byla krásná oslava, jakou tam u Vás umíte udělat. (h) (rose1) (d)

  6. Včera jsem tu moc nebyla, takže jsem teprve dneska pozdě odpoledne dočítala komentáře ke včerejšku.

    Vave to je mi líto, že jsi s těmi kapkami krve měla oprávněné obavy, ale jsem ráda, že se to včas podchytilo. Přeji Rózince brzké uzdravení a moc jí držím palce a kocouři posílají hebké pohlazení marůdkovi. Určitě to bude v pořádku a vyléčí se bez následků. (h)

    1. Děkuju, Karolínko. (h) Na oplátku držím palce Ríšovi, ale to Ty víš. :)
      Nejhorší je, že na protest proti bolesti Rózinka začala čůrat mimo záchodek, zatím naštěstí na vybrané věci, jako je složená deka nebo poduška v pelíšku, tak se to dá prát. Snad to brzo přejde, jen co poleví problémy.

      1. no jo, to se stává – oni si ten záchůdek spojí s tou bolestí a začnou se mu vyhýbat… až se uzdraví, zase to přejde – držím palce!!! (h) (y) (h) (y) (h)

      2. Vydrž ještě den dva, jestli atb zaberou, rychle bude líp.

        Mimochodem, my na čůraní mimo výseč nepotřebujeme ani zánět – v neděli se stavil bratr kočičí strejda a pidlí si tu něco na počítači a jednu chvíli koukám, že na bundě pohozené na gauči se Babet pokouší hrabat. Vrhám se a co nemyslíš? No jasně mu počurala bundu. Protože voněla Matesem, bráchovým kočíkem. A strejdou. Naštěstí v močáčku měla jen málo, na dvě loužinky, a bunda byla silonová nepropustná, tak bunda šla do sprchy a Babetka byla přinesena ke strejdovi, ať si ji pokárá, a na veškerá kárání se mi kroutila v náruči, boxovala po nás ťapama a volala:“Něněněněéé!“

      3. Beda má pravdu!
        To se zlepší, jakmile bolest pomine. Asi každý, kdo měl zánět močového ústrojí ví, že to bolí! Já tedy ano.
        Pak se zase vrátí Rózinka do normálu a bude zlobit a zdobit.
        Držíme jí palce a tlapičky (h) (y)

  7. Se omlouvám, číst budu až pozdě večer. V so a ne byla u nás zase výstavka vánoční s vystoupením našich andílků.
    Kdo chce ať mrkne. Děti byly tak dojemné, že obecenstvo mělo v očích slzy. Máme bezva spolupracovníky a šikovné.

    http://www.rajce.net/a7446833

    Letím , máme v kapli adventní koncert a pak horký punč a koláče. (wave)

    1. Parádní fotky a nádherná atmosféra, milá Jenny (inlove) Vaše vesnice je obdivuhodná a řekla bych, že v tom máš hodně namočené prsty právě ty (h) (party)

  8. Jo, jo – mé Jižní Čechy a komáři, však tam tomu říkáme Komárov. A přece je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst, jaká jsem kdy viděla. Staňkov je krásný, okolí kouzelné. Také tam ráda jezdím na kole, tedy pokud koleno dovolí.

  9. Teď mi došlo – oni se snad dovolenkovali bez psisek ?? :O Kde jste nechali puntíkované tažné zařízení a půůůůdla, který má být v košíku na nosiči??

  10. tak ještě sem:
    velké OT:
    na dnešní večer jsou k mání 2 lístky do Vinohradského divadla v Praze, k předání na místě….je to na hru: To byla moje písnička…začátek je v 19 hodin. Ihned volejte paní Herlíkovou: 606 680 470, které lístky zbyly a o tuto službu mne požádala…

    1. No, zrovna o tomhle představení ma dneska Jana Machalická v papírových Lidovkách pěkně uštěpačný článek, doporučuju najít a pročíst. ;-)

      1. aido,
        já byla požádána,že je škoda, aby lístky propadly, tak jsem vykonala… kvalitu a obsah jsem neřešila…jestli se někdo našel,kdo zavolal, snad mě za to nezbije-to ať tluče Herlíkovou!!!! (chuckle)

      2. předávám zprávy z hlediště – zbylí členové výpravy jeli a výborně se bavili, hlavní protagonisté byli úúúžasní, hlavně paní Kolářová a paní Vančurová a Jan Šťastný. poslední dobou musím říct, že když čtu nějakou pěkně jedovatou kritiku ( hlavně na filmy a od p. Spáčilové), mám záruku, že se mi to bude líbit :-D

        1. inu, jedovaté kritiky od paní Spáčilové bývaly doporučením už v dobách, kdy byly otiskovány v Rudém právu (chuckle)

  11. Hezké čtení a krásné fotky. Voda a komáři patří k sobě. Máme za zahradou zbytky slepých ramen Labe a některé letní večery se dá na zahradě vydržet jen těžko.

    OT – hlásání, jak se mají nalezené kočičky. Už jsou u mě 14 dní. Za tu dobu hodně vyrostly, však jim také chutná. Ta menší už bude mít kilo. Mrazivá noc, kterou prožily venku, jim naštěstí neublížila. Jsou moc hodné, je znát že jsou dvě, vyhrají si spolu. Naučily se otevírat zašupovací dveře a už nechtějí být na samotce. Kocour Ríša si s nimi hned začal hrát, ale Barnabáš se s nimi kamarádit nechce. Překvapilo mě, že se kočičky vůbec nebojí psů. O Tobiho se hned začaly otírat, až z toho byl chudák vedle. V pátek mají jít na přeočkování, tak si je tu ještě nechám. Říkám si, jestli jim to můžu udělat, dát je pryč. Jsou na sebe tak zvyklé, kam jde jedna, tam běží i druhá a odpočívají stulené k sobě. Ale můžu mít 5 kočičáků?????
    http://raven60.rajce.net/Kocicky
    http://raven60.rajce.net/Nalezena_kotatka

    1. Můj Ríša zdraví Tvého Ríšu!!!
      A na otázku „Můžu mít pět kočičkáků?“ – přečti si článeček z podzimu roku 2010, kdy jsem řešila problém „Já nemůžu mít 3 kocoury!“ (h)
      A co mám? 3 kocoury.
      A nelituju!

      1. Karolíno, můj Ríša opětuje pozdrav a přeje Tvému Ríšovi abyste spolu prožili ještě spoustu hezkých dní.
        Oni si jsou kluci i podobní. Tady se můžeš podívat
        http://raven60.rajce.net/Barnabas_a_Risa/

        Ještě loni jsem měla kočičku a tři kocoury. Jeden z nich se na podzim ztratil, nikdy se netoulal, byl kastrovaný a držel se kolem zahrady. Kousíček za plotem je struha se zarostlým svahem a on tam lovil hryzce. Ten den se k večeru ozvaly dva výstřely, tak mě napadá, že ho nějaký bláznivý myslivec, který si rád zastřílí, trefil.
        Kočičkám jsem zatím nedala jména, říkám jim holky. To aby mi tak nepřirostly k srdci. Jsou roztomilé, mazlivé, hned vrní. Nechtěla bych, aby se rozdělily. Kdyby u mě zůstaly, dostala bych se lehce nad původní stav. No, začínám být na vážkách.

        1. Hurááá!
          Už jsi na vážkách!
          Já jsem byla vlastně na těch vážkách už v době, kdy jsem psala ten zoufalý článek, protože Ríša – tehdy Jaroušek, byl má srdeční záležitost a strašně moc se mi líbil ještě předtím, nežli přišel domů Melíšek.
          A že to takhle dopadlo, je moc dobře. Kdyby byl na té terase zůstal, tak už asi není. Jídlo měl, ale s jeho diagnózou by se asi nic nedělalo.

          1. Mého Ríšu jsem poprvé uviděla jako malé kotě, tehdá se jmenoval jinak a bydlel jinde. Moc se mi líbil. Souhrou podivných náhod nakonec skončil u mě, ale to by bylo na delší povídání.

        2. Hele Ríšo, nejsi brácha?
          Fakt jsme stejní, i ten výraz. (handshake)

          A už jim dej jména – stejně si je necháš!

          Ríšánek

    2. Blanko!! taky řešíš, jak to udělat, aby kočičky zůstaly spolu? jsem na to stejně – Mikulenky jsou úžasné a nádherně si spolu vyhrají, napapají se, vyspinkají, vše společně (h) (h) (h)

      a já nevím, jestli mám hladit dřív Adélku nebo Babetku, protože obě se natahují a vrní, mňoukají zatím spíš bezhlase… ale pořád jim ještě držte palečky, zdravé nejsou a taky bříška mají pořád plná škrkavek :(

      1. Bedo, Mikulenky jsou krásné kočičky. V tomhle počasí si je venku ani nechci představit, chudinky maličké. Držím palce, ať se brzo uzdraví a rostou do krásy (y)

  12. velké OT:
    na dnešní večer jsou k mání 2 lístky do Vinohradského divadla v Praze, k předání na místě….je to na hru: To byla moje písnička…začátek je v 19 hodin. Ihned volejte paní Herlíkovou: 606 680 470, které lístky zbyly a o tuto službu mne požádala…

  13. Dost jsme se pobavila, i když po letošním létě já nesnáším jiný hmyz- mouchy. Sucho tady zabilo komáry, ale máme ve vsi školní statek pro studenty zemědělky. Tudíž se tady chová všechno a letos prý měli málo peněz na měnění podestýlky, a tak tu slámu prý čímsi stříkali, aby to tolik nesmrdělo, ovšem muší populaci to bylo asi jedno a zajásala. Sítě do oken a dveří jsme pořídili v rekordním tempu.

  14. Milá Ri, bezva článek :) Já jsem na Třeboňsku v podstatě vyrostla a stále se tam hodně vracím: i když si ráda vydupu nějaký ten kopeček a nebojím se ani trochu větších, tahle nádherná třeboňská placka je prostě moje srdeční záležitost. I s těmi komáry :)
    Zážitků spousta: třeba návštěva kamaráda s novou přítelkyní – nejen, že ji za námi táhnul na kole v krásném letním dni (cca třicet ve stínu), navíc zkratkou, tudíž místo dvaceti ujeli asi čtyřicet kilometrů. Z hlediska komárů to byl snad nejhorší den toho léta, i na nás otrlé jich bylo dost, a následovala taková ta horká dusná noc, kdy do spacáku se zalézt pořádně nedá, a mimo spacák je území… hádejte čí… (Jo, spali jsme prakticky pod širákem.) Slečna si po ránu napsala do deníčku něco jako „nikdy více“ a jaké já měla černé svědomí… Naštěstí to dobře dopadlo, dnes už je to jeho paní a dokonce nás i párkrát znovu navštívili, oba :D

    Nebo Stará řeka, zakleté místo, jak dlouho já se tam na té kánoi chtěla dostat… Nádherná záležitost, stojí za to. A v říjnu má také co do sebe…

    1. Stará řeka je věru zakleté místo a nádherná záležitost a v říjnu má do sebe navíc i to, že tam pobývají jen ti nejodolnější. Komáři. :D

      1. V sobu byl skvělý Vašík Karakálek. Přišel na Mikulášské venčení, podíval se na Ivču a Kulicha a ptal se, kde je malá Abytka (chuckle) Hned si na svou lásku vzpomněl (inlove)

          1. To teda byl (inlove) , protože z toho smutku, že tam nebyla, se mu pak o ní v noci zdálo. Teda moc pěknej sen to nebyl, bolelo jí v něm bříško. Což je ovšem pochopitelné, protože břicho jí v Podmitrově bolelo v neděli před odjezdem. Je to šílený, co si to dítě pamatuje. pamatoval si i její jméno. On je dost vysazený na starší holčičky, i když jeho současná největší láska je kupodivu stejnej ročník jako on :D

            1. Ale brouček malej, to je fakt neuvěřitelný, co si děti pamatujou. Sofii to hned vyřídím, a slibuju, že na příští „Podmitrov“ ji přivleku s sebou, aby Karakálek nebyl smutnej. (inlove)

      2. :D Nemůžu vyloučit, že tam i v tu dobu nějací komáři byli. Ale my odtud tenkrát potupně utekli kvůli hroznému větru a teplotě jen lehce nad bodem mrazu – prostě ideální vodácké počasí :D
        O pár let později jsme to zopakovali v docela normálním červenci – bez vody, děsně poštípaní, ale šťastní.

  15. Milá Ri a jakkeli – Jižní Čechy jsou jednou z našich lásek. Jezdíme sem téměř každý rok – to víš, mi nížiníci přece jenom tíhneme k těm rovinám (a komáři pro nás nic nového – lužní lesy jich produkují nesčíselně a je jedno, zda na jihu Čech či Moravy). Jenda tam sviští na kole a já s Toyou si najdeme hezké a schůdné poznávací stezky (kvůli starušce už žádné šplhání) a vždy si to užijeme. Vlastně – když si tak vzpomínám – s komáry jsme problémy nikdy neměli – a to jsme tam byli i v době povodní. Asi jsme už imunní.

    Fotky jsou klasicky dobré, ba výborné, ale od jakkela už ani jinou kvalitu nečekám (clap) . A povídání super, těším se na další povídání.

  16. Milá Ri, když jsem to četla, tak jsem jednak smála (protože skvěle píšeš) a jednak jsem měla nutkání se podrbat.
    To proto, že letos jsme měli dovolenou v Třeboni na dvakrát – první pokus byl v červnu (moc nevyšel, Martin skončil ve špitálu, já jezdila vlastně sama než jim utekl) a druhý koncem července – s Markem a psima.
    V červnu to bylo po poměrně suchém jaru, takže kromě meandrů Lužnice nebo Nové řeky (či jak se tomu říká) se dalo s komáry přežít. V červenci, po té delší deštivé periodě, to bylo strašlivé. (tmi) Podepíšu každý tvůj komáří povzdech! A taky kořenový a kalužový! (chuckle)

    1. Bedo, prosím (já moc nechodím na Hadopasi), bank. číslo, které je tam uvedené a které spravuje zana je to správné číslo pro příspěvek na Mikulenky, nebo mám hledat dál … ? (whew)

  17. ri, moc pěkné vyprávění – zvlášť takhle z pokojíčku a na židli… ale věřím, že i přes všechny nástrahy to byla fajn dovolená, nepíšeš rok – kdy že jste takhle dobrodružně putovali? hádám, že VÁS nezastaví ani věk a nic

    „Setkání nám vlilo novou krev do žil (komáři zajásali)“ – tohle mě dokonale odbouralo, hezky píšeš (y) (h) (y)

  18. Jo jo, Jižní Čechy a komáři. Žila jsem tam cca 10 let, tak o tom něco vím. Člověk jde do lesa na houby či ostružiny a nakonec lesem proběhne a vrátí se bez ničeho. Čerstvě vymalovaná ložnice je do týdne samý krvavý flek. Ale u Lužnice je to zdaleka nejhorší. To si pamatuji ještě z četných vodáckých zážitků. Ale když fouká, nebo není sezona, tak je tam nádherně. Jo a já nesnesu repelenty, ale nemám pocit, že by mě žrali víc než ostatní.

  19. Nojo, Třeboňsko a komáři – to k sobě tak nějak patří. Bez repelentu nelze. Letos jich bylo víc než normálně, bylo hodně deštivo a všude louže. I my, takřka místní, jsme na ně nadávali (běžné množství už moc nevnímáme).
    A teď si představte zkoušky se psem, kde je klid na stanovišti nebo odložení a nemůžeš ani vzít nohy na ramena, ani se moc ohánět, abys nezvedla psa. No, letos byly klidové discipliny dost masakr… My v Třeboni cvičíme dost pravidelně, takže mokřiny a komáry známe velmi důvěrně. Nejlepší, je když je vítr. Proto jsem se (odpusť) shovívavě usmívala zážitkům, které jsou pro nás úplně normální. Třeboňsko na kola a chození je nejlepší na podzim nebo v předjaří. Ale koupání je tam nepřekonatelné.
    Jo a staňkovský kemp je bludiště. Není vaše chyba, že jste se nenašli.

  20. No, tak v blízkosti Třeboně (u Spolí) jsem strávila týden „pod širákem“, před dávnými a dávnými lety. Komáři nás tehdy netrápili vůbec, patrně proto, že celý ten týden lilo a bylo tak nějak těsně nad nulou, přestože byl červenec. Část kamarádů spala pod obrácenou výsypkou pro krmení ryb, nás dvě holky nechal místní hostinský spát na seně.

  21. Zlatá Lužnice, to byla první a poslední řeka našeho Mimiho. Po zkušenostech s Bohouškem jsme podcenili přípravu a první den s ročním puberťákem na kanoi jsme byli těžce na rozvod. Na rozvodí nás naposledy udělal a Bimbo rozhodl, že bychom my dva mohli chvíli po břehu, krásnou álejí, pes se vyběhá a snad popojedem. Štrádovali jsme kolem vody nádhernou álejí a najednou álej vede na jednu stranu, řeka meandruje, páník tvrdí, že jen na kousek. Uvěřila jsem . Když už jsme se pomalu neslyšeli, propadla jsem panice, sestoupila z cesty a jala se hledat řeku. Z louky se zdvihl závoj, zajásal a obalil mne i psa. Do konce tábora se mi některé ďobance nestačily zahojil. Již nikdy Lužnice, ať je jak chce krásná. Ohře je též půvabná a téměř komárůprostá

  22. Chacha-cheche-chocho! (chuckle) To je ale nápad jezdit kolem světa, pardon, kolem Světa „v nivních lesích Lužnice, která v těchto místech meandruje“. Lužnice je komáry vyhlášená, zejména pak stará řeka. Rovněž pak je vyhlášená voleji a protivětrem; můžete být rádi, že jste alespoň těm volejům vyhnuli. (clap) (wave)
    Jinak jako vždy půvabné a osobité vyprávění, milá ri (inlove) , už se těším na pokračování. (y) :)
    Přeju všem krásný den (h) a děkuju za palce pro Rózinku. (f)

    1. Zjistila jsem teď a držím!

      Kolem, teda poblíž Světa jsem se vyskytovala jenom jednou, ale stálo to za to… vlastně ona už Penny dlouho nevyprávěla žádný humorný příhody ze svýho pohnutýho života, že?

  23. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jó komáři – to je věc. Přežili jste cestu kolem Světa – těším se na další pokračování.

    Betka v noci „zlobila“ – bojím se bojím, že se záda ozvala. Uvidíme – spala na zemi, přikrytá duchýnkou…

  24. Milá Ri, podobný (ba troufám si tvrdit, že větší) nájezd komárů jsme si loni zažili v Everglades na Floridě, do té doby jsem něco podobného. To je ta blízkost vody, vysoká teplota vzduchu a měkké bahýnko (nebo rašelina) v okolí – to je komáří ráj. Takže věř, že si přesně dovedu představit, jak vám bylo. Přesto jste pašáci, že jste cestu kolem světa zvládli. A fotky jsou krásné, hlavně, když já si je mohu vychutnat bez dotěrných komárů
    A ono bude další pokračování ???? Tak už se těším.

    Věta “Necháváme focení a bereme na ramena nohy i kola” polechtala moji představivost.:D

    Vave – držím palce Rozince.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN