KOČKY: Madam Jekkyl a Madam Hyde neboli Brutální Amálka

Když jsem si vybírala mainskou kočičku, na internetu se všude psalo o něžné společenské povaze této kočky, ale i o její samostatnosti, hravosti a vůbec samých báječných vlastnostech. Snad jen mimochodem jsem si také přečetla, že je to jedno z přírodních plemen koček. Prima, nechtěla jsem přece žádnou přešlechtěnou kočku. Po více než roce soužití s Amálkou musím říci, že vše je pravda.

 

Je něžná, společenská, hravá, jak jen mainka může být, dokonalá Madam Jekkyl. A tak se stalo, že jsem se nepřipravila na druhou stranu povahy této kočičky – na Madam Hyde. Je v ní totiž ta přírodní kočka, respektive kus divoké kočky schovaný v matoucím nevinně vyhlížejícím strakatém kožíšku. A tahle kočička občas není vůbec něžná, naopak se rozhodla, že si mě vychová silou.

Začalo to jedním mým hloupým nápadem. Koupila jsem Amálce k loňským vánocům hračku „tunel“, aby měla nějakou novou zábavu. V té době jí bylo okolo sedmi měsíců a já do té doby znala hravé kotě, které celkem ničím nevybočovalo z běžných norem. Tunel se Amálce velice zalíbil a začaly jsme si hrát. Jenže kromě různých mávátek jsem začala do tunelu nakukovat ve chvíli, kdy Amálka číhala na druhé straně. Amálka pak celá nadšená proti mně vyrazila, já samozřejmě včas ucukla. Že to byla chyba, mi došlo, když mi Amálka asi po třech týdnech poprvé skočila na hlavu.

 

 

 

Vůbec jsem nevěřila, že by něco podobného mohlo být možné, naše předchozí kočky sice napadlo leccos, ale nikdy na nás takto neskočily. Jukání do tunelu jsem samozřejmě okamžitě ukončila, ale problém byl tu. Zpočátku jsem se vlastně vůbec nebránila, myslela jsem, že to byla jen náhoda, že to přejde. Jenže Amálka přestala respektovat mou hlavu a vůbec mou osobu jako nedotknutelnou a navíc si s dospíváním začala uvědomovat svou stále větší sílu. Tak se rozhodla mě začít vychovávat. Samozřejmě po svém.

Já jsem zase byla rozhodnutá, že některá pravidla se také mají dodržovat. Takže jsme se střetávaly při nočních diskuzích o vhodnosti drápání mé postele (Před časem jsem si inteligentně pořídila čalouněnou, ale Micánka nějak nenapadlo, že je k drápání) nebo o vhodnosti drápání gauče. O tom, že má škrabadlo, a že je pár dalších míst, která mohu tolerovat. Gauč jsem brzy překryla dekou, která ji neláká, postel jsem také „opevnila“, což se samo sobě stalo pro Amálku zábavou. Proč by škrábala koberec, kterým je čaloun pokryt, když ten čaloun má přímo pod tím kobercem? Není přece hloupá.

Přesně na tyto diskuze začala Amálka reagovat tím, že po mně jednoduše skočila, pokud možno s vytaženými drápy přímo na hlavu. Podobně začala reagovat na česání. Češu sice tak jemně, jak dokážu, srst si podržím, ale občas to jistě zatahá. A vlastně kolikrát i na pochování. Prostě se mi vykroutila, pak se obloukem vrátila a skočila po mně. Když měla smůlu, trefila se jen na nohu, pokud jsem seděla třeba na gauči nebo ležela, šla mi cíleně po hlavě.

 

 

Došlo mi, že tohle prostě a jednoduše nejde, že Brutální Amálku je třeba pokrotit dříve než se vymkne jakékoli kontrole, než přijdu o oči. Při posledním útoku se jí už podařilo se mi drápem trefit do oka a jen zavřené víčko zabránilo úrazu. Jenže jak se krotí kočka? Nepořídila jsem si kočku, abych na ni byla protivná, je to proti celé mé mysli. Na druhou stranu nechci přijít o zrak a tohle začalo být opravdu nebezpečné. Jednou v noci jsem ji po jednom z útoků přidržela na posteli, chvíli dala pokoj, ale pak jí došlo, že lepší je po mně skočit znovu hned, jak ji pustím. Přemýšlela jsem, co dál. Že si nevymýšlím, pochopila i máma, která poté, kdy mi po jednom česání Amálka skočila na nohu, vykřikla: „To byl útok!“

Nakonec jsem na to šla jinak, Amálka jako ostatně všechny správné mainky, je společenská kočička. Ve svých milých chvílích si Madam Jekkyl vždy vybere naši společnost, když zjistí, že jsem v jiné místnosti, dojde si za mnou, když jsme s mámou každá jinde, najde si strategickou pozici, aby nás měla pod odhledem obě. Tak jsem zkusila Amálku po útoku vykázat z místnosti a alespoň na chvíli jí odepřít světlo mé přítomnosti.

Pomalu to začalo fungovat. Posléze zjistila, že po útoku musí rychle utíkat, protože se za ní žene lítá naštvaná saň (má maličkost), která, pokud Amálka není dostatečně rychlá, je schopna ji popadnout za kůži na krku přesně tak, jako to dělávala její maminka kočka, a vyhodit ji za dveře. Ne, že bych ji za dveřmi držela nějak dlouho, v podstatě jde o několik minut, ale mezitím Amálka v hlavě přehodí výhybku a je z ní opět milá kočička. Delší doba strávená za dveřmi by již byla kontraproduktivní.

 

 

Jenže po pravdě řečeno, tenhle způsob pořád nestačil. K útokům pořád docházelo, i když v menší míře. Byl klid třeba celý týden a já měla doma jemné něžné stvoření, dokonalou Madam Jekkyl. A pak najednou během vteřiny z ní byla Madam Hyde. Posléze jsem začala chápat Amálčinu řeč těla před útokem. Nemá běžně tolik rozšířené zorničky jako naše předchozí kočky, ale před útokem se roztáhnou, oči má najednou úplně černé upřené na mě, k tomu vztyčené uši, švihá ocasem, tělo celé napnuté, prostě naštvaná kočka, které adrenalin stříká i ušima.

Zkusila jsem další krok, už ne jen reakce na útok, ale pokusila jsem se Amálce ukázat, že ani já nejsem žádné „béčko“. Když se ona na mě upřeně dívá, dívám se také, hlasem jí vysvětluji, že není dobrý nápad po mně skákat, posléze jsem se vztyčila a dělala velekočku. Jednou jsem to přehnala, Amálka strachy zakňourala. Sice útok vzdala, ale dostala strach. Sakra, tak tohle přece nechci. Chci, aby mi Amálka věřila, abychom spolu dobře vycházely.

Jenže příště jsem svou mluvu těla ukončila trochu dříve, myslela jsem si, že to Amálka vzdala a nechtěla jsem ji děsit, a tak jsem si šla po svém a přitom se otočila zády. Chyba, okamžitě mi skočila na záda, až na lopatky. Obrana útokem. Tak tohle byl instinkt divoké šelmy, ale spíše levharta než kočky. Kdyby byla dost velká, byla by mi prokousla krční páteř. Aha, takže příště je nutné se ujistit, že útok doopravdy vzdala.

 

 

Později jsem přišla ještě na jedno vylepšení. Pochopila jsem, že Amálka se ve chvíli svého vzteku vlastně dostává do patové situace, není schopna vzdát svůj úmysl, přitom má vlastně velký respekt a neví, jak z toho ven. Ona nakonec není zdaleka tak suverénní, jak se mi snaží předvádět. Koneckonců její opatrnost vůči našim příbuzným a vůbec návštěvám je veliká. Jenže, pokud tato situace trvá, není schopna ji sama ukončit jinak než útokem. Je to pro ni začarovaný kruh.

Začala jsem zkoušet další věc, nejen, že ji upřeně sleduji, ale posléze jí vkročím do osobní, tedy spíše „kočičí“, bubliny. Do toho intimního prostoru, který si každý sám chrání. Funguje to, Amálka odchází, sice ještě nespokojená, ale odchází. I v takové chvíli ale vidím, že má ještě nebezpečnou náladu a vše se ještě může zvrtnout. Ale ve chvíli, kdy už je přece jen v pohybu a ne zcela soustředěná na možný útok, jsem začala zkoušet další věc.

Přeprogramovat jí myšlenky na něco jiného, protože ji nechci vyhazovat za dveře. Chci přece tu milou kočičí kamarádku, jakou dokáže být. I já už v takové chvíli se na ni nedívám upřeně, spíše ji jen sleduji, aby věděla, změním tón řeči a pokouším se upoutat její pozornost na něco jiného. Například pinknu do koulodráhy nebo jí hodím víčko od Pet lahve. Najednou je tahle ještě před vteřinou namíchnutá kočka soustředěná na něco jiného a stává se z ní zase ta hodná Amálka.

Po pravdě řečeno, Amálka si mě také vychovala, vím, že nemá ráda velké chování a vůbec omezování. Často to totiž způsobuje konflikt, jen co opustí mou náruč a já pak musim dělat tu protivnou velekočku. Tak jsem různé braní do náruče omezila, ale ne úplně, musí být totiž zvyklá, že s ní různě manipuluji. Spíše ji krátce pochovám a zase pustím.

 

 

Protože si teď určitě všichni myslíte, že u nás doma vládne bojová nálada, že se pereme, v nejlepším případě máme příměří, ráda bych vás všechny uklidnila. Tak to opravdu není. Máma celou dobu říká, jak je Amálka hodná, hodnější než Micinka s Micánkem. A Amálka v podstatě je, koneckonců po mámě ještě neskočila. Hodně komunikuje, dokáže si o spoustu věcí říci. Její vrkání, mňoukání i pokřikování má neuvěřitelné množství výrazů, které jsou většinou naprosto srozumitelné. Snaží se aktivně domluvit tak, abych pochopila, o co jí jde. A většinu času spolu komunikujeme úplně bez problémů.

Amálka mě považuje za svou parťačku, teď už snad ale uznala, že není mou šéfovou. Ale když přijde a vrkne, že si chce hrát, že mám házet víčka nebo dělat jiné blbinky, nebo přijde a vrkne, že co sedím u počítače, když si máme přece spolu hrát, to je vždy radost. Ráno pozdraví, večer pozdraví, u papání pokřikuje, kde to vázne, přitom holčička v podstatě není hladová, jen jí jede „huba rundem“.

Myslím, že jsme se s Amálkou nakonec pochopily, ona už ví, že si nenechám líbit úplně všechno, že to, co toleruji, má své meze, já se snažím jí v rámci možností vyjít vstříc. Na hlavu už mi Amálka neskočila alespoň šest týdnů, občas se pokouší ještě o ruku nebo nohu. Poslední víkend už se i nechala nosit a chovat, dokonce i česat bez toho, že by se pokoušela se mi za to pomstít. Byla naprostá pohoda. Tak snad už je vše na dobré cestě, Amálce je rok a čtyři měsíce a snad už ví, kde je mezi námi její místo, místo naší milované kočičky, se kterou je spousta legrace a radosti. Tak jen to nezakřiknout.

 

Fotečky jsou zde: http://apina.rajce.idnes.cz/Amalka8/

 

Aktualizováno: 20.11.2012 — 19:07

69 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. (flex) (emo) NO ZVLADLA JSTE ,ALE TREFILA JSTE NA DOMINU..KOCKU. POZNALA, ZE JSTE SICE DOKONALA PANICKA ,ALE I CITLIVA…/DO CHVILE, NEZ JSTE EXPLODOVALA DO VYBUCH (flex) /VIZ DALSI TAKTIKY..STRATEGIE BOJE ./MYSLIM ,ZE ONA TOHLE VSE VEDELA…ONI TOTIZ VEDI VECI DOPREDU!!!A POHRALA SI S VAMI..VEDELA ZA BUDE MUSET UBRAT,JINAK BY SKONCILA SPATNE ..A IQ TEDA MELA..ZTAHLA SE DO ZAKOPU..S UTOKY.. (~)

  2. Dobrý den, Vaše kočička je nádherná, je to madam :-) pořídila jste si nejen nádhernou kočku, ale také velmi inteligentní zvíře, které zkouší, co vydržíte, kam až může zajít. To, co si k Vám dovolí je jen to, co jí sama dovolíte…je důležité jí ukázat, kdo je pánem smečky, nastavit hranice, její důvěru tím nezničíte. Je to šelmička, ale ve volné přírodě by taky narazila při útoku na silnějšího jedince, tak jí ukažte, že u Vás doma jste to Vy :-) S přáním hezkých dní Vám i Amálce (sun)

  3. Apino a Amalko, vcera navecer u nas na vidlakove pri vetrnem pocasi zas prubezne vypadaval internet. Takze az ted vam pisu, jak to s krasnou svehlavou Amalkou dobre zvladas. Maine je drsnej ale krasnej stat. Asi jak ta tvoje Amalka. Stravila jsem v Mainu nekolikrat dost casu – na severu Penobskotske zatoky u kamarada meho otce. Kdyz jsem koukala na fotky Amalky s dlouhym nadhernym ocasem, tak jsem si vzpomnela, jak jednu noc jsem vysla z onoho domu ve skutecne divoke pustine a neco se kolem sustlo, a ona to byla pubertalni liska, ktera se stravovala na krunyrich od humru, ktere jsme meli pred tim k veceri. Kamarad Stefan vzdycky daval ven zbytky jidla pro lisky. Tohle mlade se tak na mne divalo jako jezulatko – to je moc dobry k snedku, a ty mi to nevezmes, ze jo? Aaale, kdybys mi to chtela vzit, tak te udatne zakousnu.

  4. Amálka je krásná, ale holt hrdá paní kočka.
    Něco o tom vím. Naše Hepina je kříženec sibiřáka a šedomourky. Taky dokáže být ostrá. Ráda kouše.
    Před lety jsme si musely mezi sebou vyjasnit, kdo je alfakočka.
    Zajímavé je, že mého syna autistu miluje.
    A na malého vnoučka si netroufne. Jen zasyčí.
    Samík jí štve, i když je na ní něžný. Moc dobře ale ví, že nesmí škrábnout ani kousnout.
    Samozřejmě, že Samíka i Hepinu hlídáme.
    Míša

  5. Milá Apino,
    zrovna jsem shlédla (no, spíš doposlouchala) povídání o lidech, kteří mají doma nebezpečná exotická zvířata. Divím se, že to nebylo i o Tobě a Tvém rysovi :O :D .
    Amálky je tedy kus, a ty štětky na uších ji jasně zařazují. Obdivuji Tě, že téhle divošce dokážeš dělat alfasuperkočku, ještě navíc tak, že si ona zachovává svou kočičí hrdost. Jen tak dál a nepolevuj, ona to bude zkoušet ještě dlouho, jestli ne občasně pořád.

    Kočku jsem nikdy neměla, vždycky jsem se jen o nějakou starala. Byly to tulačky bezprizorné (že měly majitele? jako by neměly!), které byly vděčné za kousek jídla, časem se osmělily tak, že snesly dotyk (při jídle), později objevily, jak je úžasné se mazlit. Ty si nějakou hierarchii neřešily, byly jen vděčné. Bohužel, jako kočky toulavé neměly dlouhou životnost… no nic, zkrátka nemám zkušenosti s kočičí výchovou.

    Přeji Tobě, mamince i Amálce ještě spoustu krásných společných chvil, a ty, Amálo, buď vděčná za svou úžasnou smečku a neprovokuj, panička si tě stejně srovná 8) (h) .

  6. Apino, Amálka je nááádherná kočka. Strašně moc se mi líbí, jsem do ní úplně zamilovaná.
    Tak ať Vám ta výchova kočičích dam v Česku vychází a můžete spolu krásně příst.

  7. Milí Zvířetníci, děkuji za krásné komentáře. Po pravdě řečeno jsem se trochu obávala, zda se někomu nebudou mé metody zdát trochu příliš tvrdé, ale s Amálkou jsme si musely vyjasnit pozice. I proto, že jinak by se časem mohla stát, a to mou vinou, naprosto nezvladatelnou. Určitě je pro mě celá diskuze přínosem, celou dobu se totiž téhle kočičce snažím porozumět. Samozřejmě jsem si vědoma, že ty hierarchické vztahy nikdy nebudou fungovat přesně jako u psů, kteří jsou typicky smečková zvířata, ale je vidět, že i u Amálky ukázaná platí. Projev slabosti je nutné využítm případně potrestat a udělat z toho výhodu pro sebe. Nedá se nic dělat, tohle jsou prastaré instinkty zvířat a je nutné na ně brát ohled. Samozřejmě si nemyslím, že by se zvíře, zvláště domácí, řídilo pouze a jedině instinkty, na to jsem u našich kočiček, ale i pejsků našich příbuzných, viděla příiš mnoho lásky, schopnosti pochopit druhého, dokonce se vcítit, schopnost přemýšlet a vymýšlet různé věci, pamatovat si věci dobré i zlé a jednat adekvátně takové situaci. Prostě si myslím, že zvířata tuto vyšší signální soustavu mají do určité míry vyvinutou a používají ji.
    Na druhou stranu například ten skok na záda, když jsem se k Amálce tenkrát po mé jednoznačně najevo dané nelibosti otočila zády (a vůbec mi to nedošlo, protože jsem ji považovala za kočku domácí a ne za pardála), tak to byl instinkt, díky kterému Amálka využila mé slabosti a nepozornosti a skočila po mně.Ano můj soucit a neochota na Amálku pouštět hrůzu je svým způsobem slabost, kterou zvíře pozná a okamžitě ji využije ve svůj prospěch.
    Ale dnes večer vidím Amálku, která se na mě dívá, chce mi rozumět a vůbec se se mnou normálně dohodnout, teď předvádí dokonalou Madam Jekkyl.

    1. Milá Apino, rozhodně bych nečekala, že by někdo proti tvým metodám něco namítal – snad možná jen to, že jsou až příliš jemné, na tvoji pardálku :D Podle mě jsi napsala velmi dobrou etologickou studii a oceňuju, jak se snažíš Amálku usměrňovat, aniž bys ji utlačovala – o zlomení už vůbec nemůže být řeč. Je to nádherná kočka, strašně se mi líbí. (inlove)

      Ozývám se až dnes, včera jsem byla celý den v Praze a večer jsem to nestihla :)

  8. Apino, promiň mi OT pro moravské Zvířetnice. Nový termín Brnění je tady
    http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?t=2024

    Apino, jak chápu Tvou snahu o výchovu. Náš mrňavka Dareček je atomové kotě, velmi zubaté a drápkaté (už podruhé jsem mu musela zastřihovat špičky drápků). A už je nekompromisně za kůži na krku strháván z našich těl, stolů nebo když otravuje stejným způsobem hluchou a slepopu Klérku. Holt důslednou výchovu jsme museli spustit brzo, aby nám mládeneček nepřerostl přes domácnost. I přes ten jeho kouzelný ksichtíček :) !

  9. Amálka je fakt kus nádherné kočičky. (h)
    Náš Montýsek měl pravděpodobně mainského tatínka, ale jelikož maminka byla obyčejná kočička, tak měl v dospělosti pouhých pět kilo a to se dalo zvládnout :-) . Ale povahu měl dost podobnou jak tvoje Amálka. Mazlit jen kdy on chtěl a zásadně musel být všema čtyřma na zemi. Braní do náruče strpěl jen výjimečně a pouze na chviličku. A když ho někdo naštval, bylo zle. Na hlavu sice nedoskočil, ale zubama i drápama se dokázal zaseknout velice hluboko. Když mu byl asi rok začal v noci útočit na ty kdo šli kolem jeho pelíšku na WC. Hlavně děti se ho začali dost bát. Přemístit noční pelíšek dost dobře nešlo, tak jsme to řešili vodou. Stačilo namočit špičky prstů do vody a prskonut proti útočícímu kocourovi. Pomohlo to téměř okamžitě.
    Ale když jsme si vyjasnili co komu vadí, tak byl skoro pořád něžné zlatíčko (inlove)

    1. Jsem ráda, že jste se s Montýskem nakonec dohodli. Těžko říci, zda byl jeho tatíček mainský kocour, měli jsme Micánka, který měl z 1/4 perské geny, a ten míval až 6 a půl kilo. Ale u něho to bylo spíše dobrou výživou jeho maminky Micinky a potom jeho. A povaha se mu časem a se špatnou zkušeností, kterou si přinesl z toulek, postupně velmi měnila ze sebevědomého kocoura, který vypráskal veškerou konkurenci až po ustrašeného kocourka. A chybí moc a moc, bobeček náš.

  10. Apino Amálka je kouzelná! A zkrátka osobnost.
    Ale myslím, že si počínáš velmi dobře.
    Kde jsou ty časy, kdy byl Melíšek nošen v náručí přes dvůr do kanceláře a byl to mazlicí kocourek. Dneska se nenechá vzít do náručí, teda nechá, ale ten xicht u toho!
    Jen když se jako Narcis shlíží v zrcadle v koupelně, to natahuje hlavičku doleva-doprava-doleva-doprava a kouká se na to, jak je krásný! Pak ale neeee, dolůůůůůů!
    Ríša je náručák a mazlí se strašně rád. Zvednu ho do náručí, rozvrní se a vydržel by to hodiny.
    Zrzínek je mazlicí také, dnes už ano. Přijde si sám. Vyleze na psací stůl k počítači, pak pomaličku obezřetně přemístí ručičky na mě, našlape si a už je v náručí. Na rameni zatíná drápky a když se něčeho lekne, mám rameno jako řešeto. Krvavé řešeto. Přitom mi strká vousky do nosu a čumáček do uší, děsně to lechtá. Naštěstí neznám, že by doma něco drápali jiného, nežli škrabadla.

    1. Parádník Melíšek, v zrcadle se přece musí náležitě prohlédnout. A dělá také žirafu jako Amálka? Ta je kolikrát legrační, když zvědavě natáhne hlavičku a krk má najednou třikrát tak dlouhý. Podrbej za mě Melíška, Zrzínka a hlavně Ríšánka, ať je mu dobře. (h)

  11. Mainky jsou obecně krásné kočky a Amálka je toho důkazem.

    Máme kočku, Mourinku, starou dámu, která se velmi ráda chová. Ovšem když ji má někdo na klíně příliš dlouho, začně být neklidná. Ne, že by se nechtěla dál chovat, ale je čím dál náročnější – vadí jí chybný způsob hlazení, hlazení na špatném místě, že se lidská pohovka špatně pohnula… Pak najednou zaprská, sekne packou a skočí dolů. Většina rodiny se naučila, kdy je lepší ji opatrně shodit, ale už jsme takhle vyděsili pár návštěv, které byly nadšená, jak se ta kočička nechá chovat a mazlit – a bylo jim řečeno, že pozor, mohly by na konci schytat drápanec.

    Naučit kočku něco, co jsem později zhodnotila jako kardinální chybu, se mi povedlo dvakrát. Poprvé, před více než deseti lety mi jako dvanáctileté přišlo nesmírně zábavné naučit tehdy párměsíční Mourinku a její sestru Ťapi šplhat po noze. Nic moc nevážily a já nosila silné kalhoty. Že to nebyl dobrý nápad jsem pochopila tehdy, když si o nějakou dobu později zkusily vylézt po noze úplné holé :-D Bohudík se to odnaučily, Mourinka úplně, Ťapi, která se ráda nosí, se dnes spokojí s postavením se na zadní a pohledem „ty mě chceš zvednout a odnést na rameni domů“.

    Podruhé, mnohem později, si jedno hravé kotě rádo hrálo s mými vlasy. Pak jsem nějaký čas musela v jeho přítomnosti nosit výhradně stažený drdol. Ale taky je to přešlo.

    1. Ano, odnaučit něco kočičku je dost náročný úkol. Sama jsem se o tom přesvědčila. A napiš někdy nějaké povídání ;)

  12. Nejsem kočičí psycholog, ale dělá to na mne dojem, že puberťanda bojuje o místo alfa kočky. Svědčí pro to i fakt, že maminku vůbec nenapadá. Alfa kočkou jsi přece ty!
    Ty sis to asi opravdu pokazila tou hlavou v tunelu. Do té doby jsi byla vnímána jako vyyysoká alfa kočka, na kterou nikdo nemá a najednou jsi ze sebe udělala kočku s hlavou u země, tedy napadnutelnou.

    1. Rputi, vidím to stejně, Amálka jako sílící puberťačka chce v naší smečce velet a bojuje o pozici. Akorát jsem si myslela, že jde po stupíncích, nejdříve mě, potom mámu. Že vypozorovala, že já se s mámou nehádám (koneckonců i proto, abych si ušetřila nervy sama sobě, ale to není toto téma). Ale je možné, že mě bere jako superalfu a útočí rovnou na špici hierarchie jak ji vidí ona. Koneckonců, já jsem vrchní jídlonoš. Já rozděluji ňamky.
      Ten tunel také hodnotím jako chybu spolu s podceněním sebevědomí, jaké taková mainka může mít. Je to opravdu tak trochu jiná kočka. Ano, sama jsem ze sebe udělala napadnutelnou. No každá případná další kočka má útrum – ne s tunelem, ale s tímto pitomým způsobem hry.
      Ale na druhou stranu, doufám, že jsem to nakonec ustála. Poučení je to ale veliké.

      1. Apino, on to tak pitomý způsob hry není, já s tím mám docela dobré zkušenosti, kdy hra na jukanou je báječná sranda a podobné problémy jsem nikdy neměla. Spíš to možná bylo špatně načasované na okamžik, kdy zrovna mladá měla chuť dělat náramný ramena.
        No stalo se a zdá se, že zvládáš. Jsem zvědavá, jak dlouho jí ty pokusy vadrží, vzhledem k tomu, že mainky dospívají až be třech letech. Držím palce!

        1. holky, mám 3 tunely,8 koček…ale nenapadlo by mě při hře strkat do tunelu hlavu nebo do něj nahlížet…na to mám tyčku a na tyčce peříčka, připadně do tunelu svítím laserem a to je pak šustot..a když ty tunely svážu k sobě..vlastně ani nepotřebuju televizi,želvinám dala teta Beda skládací stan,vchod měl a zasíťované okénko,patrně to zadělané okno iritovalo obě želviny a tak tam síťka není, stan se koulí po zemi,proskakuje se nebo se hájí…případně je složen,zborcen a zadupán a největší bžunda je,když Vám jde naproti želvina a stan si nese jako krunýř na zádech,to se ve dveřích na rohožce skoro počuráte smíchy ani to za Vás nemusí dělat Kačenka

  13. Kousancem se mi odvděčovaly za pohlazení i některé mé kočičky.
    Jednou jsem se dozvěděla že kočky mají centrum libosti a nelibosti v těsné blízkosti a tak se často stává že dojde k rychlé záměně a uprostřed velkého mazlení se kočka najednou zakousne do vaší ruky. (angel) (cat) (devil)

    1. Na tomhle něco bude, Amálka je zrovna taková. Před papáním se mazlíme, mazlíme, nahlas přede, úplný malý motorek a najednou raf a ještě zasekne drápy a chce se rvát. Ale tohle nejsou ty její skoky. To je ještě něco jiného. Ale budu si pamatovat, centra libosti a nelibosti sídlí vedle sebe.

    2. V tom případě má Mína (ale jen ona) jedno z několika center nelibosti na bříšku. Vztahovala jsem to k jizvě po císaři. (cat)

  14. Amálka je opravdická princezna. Zdobí kudy leží (h) (sun) A ty jsi velmi šikovná krotitelka (inlove)
    Mínu znám od 2. dne jejího života. A taky kočka „srubovitá“ Chovat se nenechá nikdy a mazlit, jen když ona chce. Je dokonce moment, kdy ještě hladit a drbat chce a v příští vteřině NE!!! A KOUSNU!!! Já už dokážu odhadnout a být připravena. Moje ruka hladící se změní v košíček na čumák. Tím pádem jsem já uznaný vítěz. Nedovolím si Mínu hladit jen tak mimochodem. Vždy ve střehu :* To Míny brácha a Mouryn jsou úplně z jiného košíku. Prostě když se příjde hladit, tak až do úplného vyhladění ;)

    1. Tyhle přechody od mazlení ke kousání také znám, vyzkouším ten kočíček, pokud mi tedy Amálka nesežere celou ruku. Díky za tip.

  15. Amálka mě připomíná moji kočku Čídu.Byla to obyčejná bílomourka,ale osobnost.Nechtěla se chovat,mazlit jen nškdy a malinko.Česat,to nepřipadalo v úvahu.Ale po celou dobu co u nás žila mě nekousla,neškrábla.Já jsem její chování tolerovala a ona mě taky.Věděla jsem,že jí smím pohladit třikrát,potom by se rozčílila a sekla.A s mojí matkou měla Čída vyhlášené nepřátelství.Stalo se,že Čída vstala,přešla přes byt a matku kousla a poté odešla zase spát.Nynější kočka Čiči také nechce česat,dávat kapičku za krk a nebo prášek do tlamičky.To se okamžitě divoká lvice.V té chvíli se vždy vyplatilo neužívat sílu,ale mluvila jsem na ní klidným,brumlavým hlasem a Čiči se uklidnila.Ale ani jí nechovám a nemazlím když nechce. A když se přijde pomazlit sama,je to ta nejhodnější čičina.

    1. Každá kočka je osobnost a Čída jistě vyniká a koneckonců i Čiči, u nás zase naopak Amálka spíše zápasí se mnou a mámu bere více, i když teď jí také předvedla „černé oči“. Měly spolu diskuzi o kutálení rajčátek. Já už jsem to vyřešila před časem, když jsem misku s rajčaty (ta jsem ještě odšťopkovala) odstavila na linku, neboli zakázané území. Mámu jsem na to neupozornila, tak to dala naproti i se šťopkami, což Amálka vyhodnotila jako dáreček, tak si je začala pinkat. Když se to mámě nelíbilo, tak se Amálka snažila prosadit si svou. Tak mi máma konečně uvěřila, jak Amálce dokážou „zčernat“ oči.

  16. Zajímavé… je to úplně jiná kočka než ta česká domácí, Maceška takové věci prostě neprovozuje. Že se nenechá moc chovat- no, o její minulosti vím houby, třeba jí někdo ublížil, tak se nechce nechat nosit v náručí. Chovat na klíně ovšem ano :) Ale ty máš Amálku od mala, takže ty víš, a proto ti je jasné, že je to „povaha, co si zamilujete“. To už je fakt okřídlené rčení :)

    1. Právě proto, že naše kočky nikdy nic takového neprováděly tak jsem na ty útoky připravená absolutně nebyla.
      A máš pravdu, je to „povaha, kterou si zamilujete.“

  17. Amálka je překrásná kočka, vznešená a zdobící. A velice samostatná zdá se. Madam Hyde není na fotkách vidět, alespoň já ji tam nevidím.
    Milá Apino, klobouk dolů. Kdybych já zvládala to moje poděšení jako ty Amálku tak bych byla nanejvýše šťastná.

    Teď se právě ke mně Garyk tiskne a třese se. Bude se tak třást do konce února. Achich ouvej. V naší oblasti vyměňují vodní vedení, pravděpodobně 76 let staré. Hloubí se obřími stroji velké díry na silnicích (mimochodem před půl rokem nově vyasfaltovaných) a cestách a ten rámus si nepřejte. Tedy Garyk si jej rozhodně nepřeje. Půda pod nohama se chvěje a tak i naše domky. A sem tam rány jako z děla. Není kam utéct, randál je všude. A psa ven na procházku nedostanu. :( Jestli ho nezahubí ten děs tak mu dozajista praskne močák. (nod)

    1. Velká kočko, zkus aromalampu a v ní aroma-meduňku..nebo sušenou meduňku a Garykovi dej čichat k polštářku,do kterého mu ji dáš…zklidní ho to, alespoň částečně….

      1. Děkuji Šárko, já vím že už jsem s tebou jednou diskutovala jakési byliny a kapky. Já tu žiji v takovém chaosu a zapomínám co mi kdo řekl a radil. A po pravdě řečeno nemám ani síly courat po městě a cosi hledat co ani nevím jak se švédsky jmenuje. Komplikace čehokoliv už neunesu.
        My tu nějak jen přežíváme, já i moji čtyřnožci a zatím jsme myslím živí. :S :) (chuckle)

        1. Omlouvám se, to jsem neměla posílat. To musí být to ohavné počasí a ta tma co mě drží „down“. Jako by to tady nebylo, jo? ;) (think)

        2. Wiki tvrdí, že švédsky je to citronmeliss.
          V české verzi jsem si našel meduňku, zjistil latinský název (Melissa officinalis) a ten našel ve švédské. U kytek to funguje.
          V lékárně by jí měli mít jako čaj.

          1. Moji milí Šárko a Jendo mýlíte se. Jistě ne pokud jde o název ale v tom že dostanu meduňku ve zdejší lékárně. Bylinky a bylinkové čaje lékárny nevedou. V tom se českým lékárnám vůbec nepodobají. Ale možná v obchodě s alternativními léky. Ovšem ty jsou přísně střežené takže mají jen to co se jim povolí, moc toho není. Uvidím až se zase jednou vyhrabu do města. Jak říkám, momentálně nejsem příliš akční a to zima teprve začíná ó hrůzo hrůzoucí. :O

    2. Madam Hyde se nedá vyfotit, to totiž musím svou energii soustředit na zvládání kočky a na focení není čas. Kromě toho by to využila a skočila by po mně.

      Hladím Garyka, aby se moc nebál, chuděra malej. Randál ze stavby je příšerný i pro nebojsy.

  18. Apino, tys troch vychovala ji, trochu zase vychovala Amálka tebe – například koukat do tunelu, kde číhá šelma (a že to, marná sláva, šelmy jsou, o tom není pochyb), to prostě není dobrý nápad… to snad ani nemůže neskočit

    pokochala jsem se fotkami, Amálka je krásný kus kočky!!!! (h) (h) (h) (h)

    tak ať se vám spolu krásně žije, Vave má pravdu, Amálka je taky ještě hodně mladá a že časem víc „dospěje“ a váš vztah se posune výš – držím vám k tomu palce (inlove) (y)

    1. Koukání do tunelu byl fakt pitomý nápad. Bohužel. Navíc mi pěknou chvíli trvalo, než mi docvaklo, že Amálka má v sobě normální instinkty divoké šelmy. Kdyby byla mourovatá, možná by mi to docvaklo dřív, ale tohle něžné stvoření s bílou náprsenkou a bříškem přece takové být nemůže… No, může. Ty její útoky nebo, když to nejde přímo, tak obcházení a napadení zezadu…. Prostě mi došlo, že nesmím být kořist.

      1. Apinko, nebuď přehnaně sebekritická – mě by to například napadlo také. S Bertíkem a občas i s Tygříkem jsme na sebe bafali zpoza různých schovávaček, a bavili se všichni dobře a lovnou zvěří jsem se nestala ani omylem. Tedy, někdy nějaký ten šrám na lýtku zůstal, když si kocouřisko umanulo na mě bafnout a já si toho včas nevšimla a šla dál – jak mu noha odcházela, prostě si ji přichytili pevněji. Já myslím, že Amálka by se projevila stejně, jen to „spuštění“ by přišlo v jiné situaci. Hlavní je, že už jsi zjistila, co na tu nádhernou překrásnou ohebnou učarující princezničku platí a dokážeš i prosadit svou, a to pěkně s citem, aby se to madam příliš nedotko a necítila se špatně ;-). Držím vám palce, ať těch „úletů“ je čím dál míň a časem ať jsou zcela zapomenuty…

        1. Díky za pochopení, je možné, že by si Amálka našla jiný důvod spouštěč, kdyby nebylo toho tunelu. Ale dala jsem jí příležitost a, jak píše Rpuť nahoře, sama ze sebe jsem udělala zranitelnou a dalo mi dost práce Amálku přesvědčit, že to tak není ani náhodou. Ale v posledních dnech a týdnech už vidím veliký pokrok. Naštěstí. A hlavně zaklepat, nezakřiknout a držet pozici.

  19. Amálka je tak krásná! (h) Ale děláš moc dobře, Apinko, že si ji nenecháš přerůst přes hlavu, a přitom ctíš její hrdost. (h)
    Podle mé zkušenosti trvá tak dva, spíš tři roky (a do dvou, spíš tří let věku zvířete), než se vztah posune do vyššího levelu, získá jinou kvalitu – kdy se zvíře skutečně ochočí, jako liška Malého prince. S Rozárkou se pomalu k tomu stavu začínáme blížit a je to úžasné.
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Také věřím, že si to sedne, máš pravdu, trvá to delší dobu a Amálka je pořád ještě mládežnice. Koneckonců, já pořád ještě cítím, že tam není to porozumění, jako bylo u Micánka. Přitom ale Amálka komunikuje více než on. Ale to je o tom vyladění na stejnou vlnu, které tady zatím ještě pořád probíhá.

  20. Amálka je trochu kočka, trochu pes a velký kus levharta :-)je to mainka :-) ale proti tomu, jak mi byly popisovány kočičky známých v majetku maincoonů, je to opravdu „ostrá holka“ klobouk dolů nad tím, jak jste to, holky kočičí , zvládly… ehmmm, netlouct, prosím, ale nechtěla by Amálka kamarádku, se kterou by si realizovala svoji levhartí část osobnosti? (cat) (f) ;)

    1. JO, jo, je to „ostrá holka“, ale asi není sama. Chovatelka mi vyprávěla, že její sestřička (tu jsem také měla chvíli v merku) odcházela z domu s pověstí kotěte, které šlo po kotnících, a že prý Amálka je hodná a upovídaná. Tak upovídaná je moc a moc, a tohle chování její sestřičky, které v ní bylo někde schované, jsem spustila já tím tunelem. Asi by se to projevilo stejně, ale možná méně intenzivně.
      A druhou levhartici bych brala, jenže proti je logistika převozu do domečku bez auta dvěma metry a dvěma vlaky. Dvě kočky neutáhnu a zatím jsem neviděla vhodný skládací kočárek s korbičkou – přenoskou dostatečně velkou pro mainku. A že jsem na serverech pátrala po něčem vhodném. K tomu je ten vlak někdy našvihnutý a kočku musím mít s celou přepravkou na klíně, se dvěma nevím, jak bych to dělala. Ale jinak…….. já bych Amálce pořídila kamarádku ihned.

        1. tak cestují na výstavy všichni majitelé/vystavovatelé většího počtu košišek než jedna – a někteří i s tou jednou, aby měla větší pohodlíčko bez otřesů při nesení přepravky v ruce :-) poté, co jsem několikrát kráčela přes celé sídliště pěšky k vetovi s přepravkou plnou hemžícího se Snížka, začínám o rudlíku vááážně uvažovat! (cat) (sun)

        2. Sharko, dobrý nápad, ale tohle bohužel neřeší narvaný vlak a nutnost mít ty přepravky na klíně, jedna ještě ujde, sahá mi tak nad prsa, druhou si neumím představit. Dvě kočky – z toho nejméně jednu mainku do jedné přepravky nevrazím. Víš, ono je to 160 km, takže stát v chodbičce se moc nedá.
          Víš, letos jsem si to vyzkoušela, s jednou kočkou lze.

        3. Ježkovo voči, co je rudlík Šárko? :O No jo už jsem asi deset let v IKEA nebyla. (chuckle)

          Zkoušela jsem naložit přenosky s princeznami na nákupní vozík z kterého jsem sundala tašku. Sesouvalo to kočenky při jízdě k jedné stěně přenosek jak se vozík naklonil. Mnohem lepší je nosič v podobě mého syna. (chuckle)

            1. Děkuji za objasnění milá Ivo. Ale to funguje jako ten můj nákupní vozík. Taky to sesype kočenky k jedné stěně naložených přenosek když se rozjedu. Potřebovala bych něco jako kočárek ale ve vhodných proporcích.
              I ten tebou doporučovaný vozík se musí naklonit při jízdě, což je nesmysl pro převoz zvířete.
              Nedá se nic dělat osvědčený nosič přepravek Jindřich bude využíván i nadále. ;) (clap)

  21. Díky za krásnou lekci kočičí etologie. Kočky neumím, tak to bylo poučné i milé současně. Najít tu hranici, kdy se se zvířetem příjemně žije a dobře komunikuje není lehké. Ono to není lehké ani s lidmi. Ale tohle je krásný kousek trpělivé práce. Amálka může zůstat kočičí osobností a ty zůstaneš nezraněná a spokojená. Jen ty vychytávky chtějí soustu přemýšlení a pozorovacího talentu. Ať je Amálka většinou a později už jen Mrs Jekkyl (h)

    1. Evo, díky. Od tebe si té pochvaly moc cením. Sama máš spoustu zkušeností se psy, které zase já nikdy nenačerpám. Budu se snažit. Teď jsme ve fázi, kdy Amálce musím občas připomenout, že nejsem k trestání, ani kořist k sežrání, ale už to jde docela dobře. Ono je také nutné rozeznávat její pouze drsnější hru, kterou provádí pěkně s vytasenými drápy (to se ji snažím jen uklidnit) a její rozhodnutí mě pořádně potrestat, kdy se jí musím ukázat jako pořádná kočka. Takže je to stálé pozorování jejích postojů. Od té doby, kdy jsem pochopila, že je v ní ta divoká kočka, porovnávám si její postoje třeba právě s levharty nebo lvy z různých přírodovědných dokumentů a docela to sedí.

  22. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásné fotky, Amálka vypadá jak urozená důstojnost sama (nod) Jestli ona to nebude taková Kosatka dravá (bat) I když Betuše všechny útoky bere opravdu jako srandu a vážně to na rozdíl od číči nemyslí.
    Bojuješ zdá se dobře, myslím, že až Amálka úplně dospěje, že bude klid (inlove)

    1. Ano, ano, strakatá Kosatka dravá a povaha, kterou si zamilujete (rofl) (rofl) (rofl) to je přesně Amálka. Ale ona je fakt báječná. (inlove)

  23. Amálko, tvoje posluha je někdy jak bez rozumu,co? Koho by napadlo čučet do tunelu..byť je v něm jen kočka…jestli todlecto dělá,i u těch, ve kterých jsou koleje,tak potěš koště… (chuckle)

    Ale neboj Amálko, to dáš…nemůžeš bejt jen Jekkyl, to by byla nuda a Apina by přestala být ve střehu, ale buď méně Hyde, kde bys zas našla takhle vzornou posluhu, až by jí jednou kleplo? (angel)

    1. Ano, posluha se pokorně přiznává, že pustila rozum na špacír a v hlavě nenechala ani tu poslední buňku, ale slibuje, že u toho s kolejemi to dělat nebude a tu poslední buňku si v té hlavě ponechá.

      A ještě slibuje, že do žádného tunelu už se nikdy jen tak na jukanou nepodívá. Ledaže by byla v té věci na kolečkách, která jím projíždí.

  24. Zkouším po třetí, snad to tentokrát projde (a nebude 3x)

    Tedy Apino, to se četlo jako horror a jsem moc ráda, že konec už byl zase jen o hodné a mile Amálce. Je to překrásná kočka, ale musela to být fuška jí převychovat, zvlíště, když jsi na něco takového vůbec nebyla připravená. (whew) Jak jsem četla o tom skákání na hlavu, tak jediné, co mě napadalo, bylo to, abys doma v přítomnosti kočky nosila na hlavě nějaký plechový kastrol – aby po něm Amálka při skoku sklouzla a to jí tak naštvalo a ponížilo, že by jí chutě brzy přešly. Případně to doplnit nějakým kluzkým brněním. :) Takže obdivuji tvoji vytrvalost, která jak se zdá nakonec byla korunována úspěchem a moc ti ho přeji. Ona to má Amálka asi ztížené i tím, že už dostala „dvě tváře“ do vínku v podobě zbarvení obličeje. Nevšimla sis, jestli se náhodou dříve před útokem k tobě nenatáčela trochu více tou černou tváří? ;) Tak moc držím palce, aby se ta „zlá“ kočka navždy někam zakutala a tebe při návratu domů vítala už přovždy jen ta miloučká krásná Amálka.

    1. Ten kastrol by mi určitě slušel (chuckle) , ale byl by trochu nepraktický. Ono se totiž nikdy nedá přesně říci, kdy k té situaci dojde a nosit ho preventivně? Rodinka by mě měla za ještě většího blázna než jsem.
      Vidíš, nějak mě nenapadlo, že mám kočku „dvou tváří“, i když je to pravda – něžná zrzavá s bílou, čertovská černá. Ale Amálka to takto zaručeně neřeší. Pokud vyhrožuje pohledem, dívá se mi přímo do očí pěkně rovně. A možná díky tomu oku v bílé části jsem nakonec přece jen zaznamenala, co jí dělají ty zorničky. V té černé části to není tak zřetelné.

    2. (rofl) (rofl) (rofl) Moje představivost… Už vidím to pohodové odpoledne – Apina příjde domů, přezuje se do papuček a převlékne do domácího ….. brnění a nasadí slušivý blembák (think) (rofl) (dance) :*

      1. (rofl) (rofl) (rofl) mám ještě ten od koní, jen má semišový povrch, takže by po něm Amálka neklouzala. To by chtělo ten armádní. Ale jinak ta představa, že přijdu domů a navlékám si brnění….. ještě by to chtělo drátěné rukavice – takové ty na žraloky a takový ten laboratorní kšilt na oči, nebo možná by stačila hokejová přilba – ta má i ten kšilt na oči. Už se vidím (rofl) (rofl) (rofl)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN