ZE VZPOMÍNEK ZOOTECHNIČKY: Napaječka

Bylo to v létě, modrá obloha, 30 stupňů ve stínu, ranní směna skončila, já si zašla na oběd a pak jsem se vydala na obvyklou kontrolu všech stájí.

 

 

Obnášelo to K240, tedy kravín se dvěma sty dojnicemi a padesáti zapuštěnými a březími jalovicemi, teletník se stovkou telat na mléčné výživě, tedy ve věku do 3 měsíců, pak jejich starší kamarádi, tedy kategorie od tří do šesti měsíců, taky asi stovka, výběh, kde se slunilo sto padesát chovných jaloviček, staré OMD, (Odchovna Mladého Dobytka), tam jsem měla suchačky – to jsou zaprahlé krávy, tedy ty, co se nedojí a mají se do dvou měsíců otelit.

Pak porodna prasnic, odstavená selata, předvýkrm a jalovárna (tam byly prasnice po odstavu, zapuštěné a do zjištění březosti), pak výkrmna, no a končila jsem na K174 – bývalý kravín, nyní přestavěný na volné boxové ustájení pro býky nebo jalovice. Měla jsem tam asi dvacet býčků od 300 po500 kghmotnosti.

Ten den se jim zrovna stlalo, tedy přehnali se do výběhů, podestýlka se vyhrnula, nastlala nová sláma a býci se přehnali zpět, a mohly se vyčistit výběhy. Býci to stlaní milovali, obzvlášť, když se jim do boxů hodily celé kulaté nebo hranaté balíky slámy, to se na ně vrhli a s rozkoší je rozdupali, váleli se v nich a slámu si rozhrnuli po podlaze sami. Ale dnes tady něco nebylo v pořádku.

Pod kloboukovou napaječkou v rohu stáje byl spíš rybník a býci čvachtali ve vodě. No jasně, ucpaná, přetékající napaječka. To umí snad všechna hospodářská zvířata naprosto perfektně, ucpat jakoukoliv napaječku. Stačí, když vezmou do huby kus žrádla, namočí ho v té napáječce a pak to tam nechají. Tady evidentně nacpali seno, siláž nebo slámu pod plovák, případně zvedli ocas a ulevili si přímo do napaječky, to je taky zcela normální.

Jak už to je u mě ve zvyku, naprosto bezmyšlenkovitě jsem přelezla zábrany a šla vyčistit napaječku. Zcela proti všem předpisům o bezpečnosti práce, které jsem sama tvořila poté, co jsme měli v ZD smrtelný úraz, kdy býk, no spíš býček, asi jen350 kg, smrtelně zranil krmiče, který sám vlezl do stáda býků.

Prostě to pravidlo je jednoduché, lidi musí být minimálně dva, aby se navzájem hlídali, a hlavně měli pod kontrolou býky. Na vysvětlenou, nikdo těm býkům neubližoval, chodilo se mezi ně, jen když jsme je potřebovali přehnat nebo pokud jsme je museli ošetřit, ale prostě v každé skupině zvířat platí striktní zákony, každá skupina má svoji přísnou hierarchii, i když jsou to zvířata hospodářská.

Pokud mezi ně vleze člověk, je to pro vůdce stáda nebo skupiny vetřelec, se kterým si jde změřit síly. Měřte si síly s šestimetrákovým býkem. Můžete, taky jsem to dělala, ale musíte mít nějaký způsobem převahu, tehdy jsem se ozbrojila elektrickým bičem, tedy ne že by se to toho býka nějak dotklo, jen ho to zabrnělo na mezirožním valu, kam jsem se trefila, ale dalo mi to možnost ho ovládnout.

Ten den, o kterém píšu, to ale bylo jinak. Taky jsem se ozbrojila, železnou trubkou asi jeden metr dlouhou, původem z podtlakového dojicího potrubí, ne proto, abych tím nějakého býka praštila, i když v ohrožení života bych naprosto neváhala, ale abych zabouchala na zábrany a odehnala tím býky do výběhu. Podařilo se, a já se začala věnovat napáječce. Samozřejmě, pod plovákem byla fůra sajrajtu včetně fekálií, i opřela jsem trubku o stěnu a jala se intenzivně rukou vybírat ten hnus. Už jsem končila, když jsem zaslechla ten zvuk.

Zvedla jsem hlavu, otočila se, a podívala se přímo do očí býkovi, který stál asi2 metryza mnou. Skloněná hlava, odfrkávající mulec, noha hrabající v podestýlce, a další býk kráčející k mým zádům. Popadla jsem trubku, mávla, trubka mi z mokré ruky vylítla, útočník uhnul, ale druhý býk vyrazil. Nezaváhala jsem snad ani vteřinu.

Jata hrůzou, strhla jsem ze sebe tričko, hodila ho směrem k býkovi a proskočila kotoulem letmo nebo plavmo, nevím, jak se tomu říká, prostě jsem proletěla mezi hlavovými zábranami na krmnou chodbu. Polonahá jsem dopadla do zbytků siláže, sena, slámy a prachu na beton, odřená, málem počuraná, ale živá. A nahá. Asi rok před tím jsem prodělala klasický herpes neboli pásový opar a v létě se mi občas vracel v místech, kde se nosí malé spodní prádlo. Chodila jsem proto v létě bez.

Vstala jsem a jakoby ve snách jsem našla papírový pytel od minerálních doplňků firmy Fides Agro, omotala se jím a seběhla pár metrů k teletníku, kde si děvčata sušila na šňůře vyprané pracovní šaty. Strhla jsem první tričko, které mi přišlo pod ruku, na teletníku jsem si ho natáhla a odkráčela jsem coby postarší Miss mokré tričko do kanceláře, kterou jsem měla přímo v kravíně v prvním patře. Vůbec jsem nezaregistrovala, že rostlináři svážejí otavy a jednoho z traktoristů, co mě viděl odcházet z teletníku, jsem tak šokovala, že čuměl na mě místo na cestu a urval nám rýnu od výkrmny prasat.

V kanceláři jsem začala sčítat škody. Od ramen přes hrudník, břicho až na stehna jsem byla odřená, ruce mi krvácely a začalo to všechno hnusně bolet. Především jsem ze sebe musela umýt tu špínu a usoudila jsem, že by neškodilo ty odřeniny vydezinfikovat. To nebyl problém, měli jsme celkem slušnou lékárnu na kravíně, (běžně jsme používali ke svému ošetření zvěroléky, takový veterinární Ketazon byl skvělá věc a mast na vemena výborně léčila bolesti v kolenou), jen ten dezinfekční sprej byla Pederipra, jejíž součástí byla genciánka, neboli známá fialka. No tak jsem se našplíchala fialovou Pederiprou, poutírala slzy (štípalo to fakt hrozně) a začala dělat papírovou práci.

Najednou slyším volat: „Šéfová, šéfová, jste v pořádku?“ Chlapi krmiči jeli krmit býky a viděli moje tričko zadupané v podestýlce, tak se vrátili a šli se přesvědčit, jestli žiju. Poněkud v šoku z toho, co viděli, jeden řekl: „Pojďte, hodím vás domů.“ „Jsem tu na kole,“ odpovídám. „Kolo vám vezmu.“ Neměla jsem sílu protestovat. Nechala jsem se odvézt traktorem domů, uložila kolo do sklepa, a pak jsem se zcela normálně sesypala.

Když došel domů MLP, podíval se na mě a s mírným zhnusením v hlase pravil: „ Prosím tě, co jsi to zase dělala?“ „Jenom svoji práci,“ odvětila jsem.

 

 

Aktualizováno: 9.11.2012 — 18:24

66 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak mi to sežralo komentář. Emtesko, krásně jsem se pobavila na tvůj účet, ale hlavně, že to dobře dopadlo. A vůbec, je prima, že se tu dočteme i občas něco na téma velký dobytek. JE to příjemné zpestření. Sama jsem se u krav svého času různě pohybovala, ale takový zážitek jsem naštěstí neměla a jsem za to fakt ráda.

    1. no – užívš si :O Tak doufám, že bude líp – mamina se srovná, mimíši pomalu přejdou bez potíží na krmení z misky a najde se dost dobrých páníků…
      Štěníci jsou krásní (inlove)

    2. Ivo, jsou krásní (inlove) a mrzí mě, že máš tentokrát tolik starostí – nejen přikrmovat, ale i s Fleur.
      Neboj, oni se zájemci najdou – pilně inzeruj, když zrovna nebudeš krmit, uklízet nebo utěšovat Fleur (h)

    3. Ivo, to jsou nádherní štuclíčci. Máš ještě čas, vždyť jsou jim tři týdny, páníčci se určitě objeví. Ani si ale nechci představovat, jaké je to vdávat děti z domu, jestli se pro ně najdou ti praví páníčci, kteří jim dají to, co je zapotřebí. Ale věřím, že to bude v pohodě.

    4. Jsou nádherní, i když ty jsi asi na psotník… však oni se páníci najdou, někomu zas někdo pořád odříká…

      1. Děcka, já nevím, co letos dělám špatně, inzerátů jsem podala hafo….Kdyby aspoň někdo volal, psal…ale ono NIC. Jsem ochotná je prodávat levně, ale on ani nikdo nezavolá, aby se na tu cenu zeptal.

        1. Vydrž, ještě jsou malí :) Ty inzeráty se zúročí a navíc, kdo chce psa, chce ho obvykle HNED. Jak ti povyrostou, mělo by to být snazší (myslím (wasntme) )

    5. To jsou krásný mimina! Jak nestíhám, ani jsem netušila, že čekáte :) Mě se strašně líbí žlutá holka, úžasně kouká!

      1. Před chvilkou jsem konstatovala, že to bude taková F-1 mezi choďáky. Ta opice dostala jen jednou napít z lahve a když jsem ji před chvílí vážila, jestli si od mámy něco vytáhla, tak se mi přisála na prst a nechtěla pustit. Čuch a pamatovák má teda dobrej ;)

    6. Ti jsou nádherní. A jak na nás skoro všichni vyplazují jazyk, nezbedníci jedni. Ještě jim Fleur nestačila dát lekce slušného chování. (chuckle)
      Tak ať je mamina brzy v pořádku. A snad vás miminka za chvíli nespořádají k večeři. Jak jsem pochopila pokus už byl učiněn. (chuckle) Ať rostou a prospívají a oni se páníci najdou. No kdo by mohl odolat těm růžovým jazýčkům v černých tlamičkách. (inlove)

  2. Musím sa vrátiť.Dede-NY Tvojimi očami je fascinujúci,úžasný,veľkolepý a vzbudzujúci túžbu prejsť sa tam tiež -tie fronty by som vystála.

  3. Milá Emteska,Tvoje rozprávanie ma,ako väčšinou,zase zaviedlo do spomienok na detstvo.Deduško/apko sme ho volali/ mali kravky i voly/teda živé,nie nás vnukov/ a kravky sme museli pásť.Samo,na našej lúke ,a to nám apko vždy prikazovali,najmä,ked sused bol v dohľade.Ale povraz od kravy zapichli do zeme tak,že trošku spásala aj susedovu ďatelinu.Keď nás neprichytili-večer sme dostali 40 hal.na krumplicukor,ale keď to sused zbadal,tak apko prvý kričali,že sme nepodarení nevychovateľní pancharti.
    Všetko najlepšie prajem Martinomhlavne našmu Martinovi R.A som hrozne rada,že je Kazan skoro v poriadku.Ozaj,dostavajú psíci niečo slávnosté pri rodinných oslavách?Ešte tu nikto o tom nepísal.

    1. Verenko, tvoje vzpomínání jsem si užila dvakrát – jednou jako takové a jednou pro ten půvabný jazyk :) Apko… jak dávno jsem to neslyšela! (inlove)

  4. Krásnou neděli přeju (sun) Zcela OT bych chtěla podotknout, že se Kazan zase vylepšil a po dva dny jsem ho už vzala na krátkou vycházku do lesa :) Pravda, musím ho nejdřív dostat do auta, což je fuška, potom zaparkovat na jednom ze dvou míst, kde se dá zacouvat k prudkému břehu tak, že pes může v podstatě z kufru auta vyjít přímo na lesní pěšinu, a pak se procházet tam, kam v nejhorším pro něj s tím autem zajedu. Kazan se raduje velice velmi, a i s vratkýma zadníma nohama si „zaběhl“ pro klacek a šťastně ho pak ohlodával, zatímco Berry lítala za jiným :D Tyhle vycházky ho hodně povzbuzují na duchu, protože tady v okolí se už nudí a taky naše louky jsou teď strašně podmáčené a jíl navíc pod nejistými tlapami klouže. Takže palce pomohly a já děkuju (inlove)

    Jo a ještě jedno ot – na rajčeti jsou další obrázky z NY nafocené necelé tři týdny předtím, než byl poničen bouří Sandy http://sandvika.rajce.idnes.cz/

    1. mám radost, že má Kazan radost (wave)

      Právě jsem projela všechny tvé tři vywebené dny v NYC a krásně si zavzpomínala na čas přesně před rokem. To jsem byla ještě Bíba, když mě Vilík provázel New Yorkem

    2. Mám z Kazánka (h) moc upřímnou radost. Tohle dobře znám. I starší pesani jsou hrozně moc rádi když se dostanou na jiná místa než je denní vycházka v okolí domu. To je hlavně vidět na očích jak ožijí. Donovy radostné oči vidím pořád ;(

    3. To je fajn, že je Kazanovi líp. A fotky jsem zkoukla a upřímně závidím.
      Martinovi přejeme vše nejlepší k svátku a koně zatím může nechat ve stáji :)

    4. Z Kazana a jaho „pohybovky“ mám radost, držet budu dál. Vím jaké to je, když se pes v okolí domu začne nudit. Ještě před pár měsíci jsem také Klérku naložila do auta a popojela dva tři km (dřív jsme do těchhle míst docházeli pěšmo, nebo kolmo), tam jsem ji vyndala z auta a ona se ráda prošla v jiném prostředí. Po tom co oslepla už chodíme jenom jedno malé kolečko, k lesu a zpět, protože na něm se cítí jistěji.

    5. Hurá, hurá, hurá pro Kazana a jeho fungující tlapky!
      Potvrzuju, že se psiska omezená na svoje známý kolečko nudí. Zrovna teď sedíme s Penušou jako správní klasici v hospodě u martinskýho vína a vody (jelikož píšem, konec listopadu se mi blíží), a jak byla Penuša ráda, když zjistila, že ji beru na procházku s batohem! Tak moc, že (zatím) neremcá a nechodí všude po okolí a nežebrá. :)
      Všem Martinům, ať se jim vydaří víno a ať najdou ve stáji toho bílýho koně, protože kdo má koukat na hnědáka.

  5. Nejmilovanější krávou mého dětství byla Stračena na Šeráku v Jeseníkách. Bylo to velmi přátelské „zvířátko“ a v touze po stádu šla až tak daleko, že mi dovolovala na ní jezdit.
    Zvláštní co všechno ty děti napadne – jsem si zaručeně jistá, že dneska by mě jezdit na neosedlané krávě ani nenapadlo … :D

  6. Přeju krásné ráno z Prahy, kde je zataženo. :) (wave)
    A hlavně přeju všechno nejlepší všem Martinům, zejména pak Martinovi R. (f) (^) (music)
    Užijte si svátek co nejlépe, ale koně nechte ještě ve stáji, prosím. :)
    Přeju všem krásný den. (h)

  7. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Venku šedo, listopadavo… ale neprší, nefouká, takže je vlastně hezky (chuckle)

    1. Shlédla jsem Bábu a Dědka. Nejvíc se mi líbí Betčin „klidový režim“ a raduji se s vámi, že se cítí dobře. Pan doktor byl dozajista také spokojený :) . Pěkná fotka nazvaná „babky“, Beta je proti Tobě jako obryně :D .

  8. Jupííí, Emtesko, tak jsi se přece přemluvila (dance) .
    Nevěděla jsem, co dřív: jestli trnout strachy nebo se děsně řehtat. Byla to opravdu klika Tohle si dám ještě jednou zítra na projasnění večera.

    A nevzdávej to a piš dál, už teď se těším na avizované pokračování.

    Přidávám krásnou povídku o střetu umění s realitou, taky je k dnešnímu tématu:

    http://ld.johanesville.net/saki-01-lecba-neklidem?page=37

  9. no ale třeba ve Skotsku vedly turistické značené cesty přes pastviny. Všude. A nikde nebyly ohrady prázdné. Většinou ovce, ale často i kravičky. A ke každému stádu kravek a telat patřil i býk. Pravda, ohrady to byly veliké, přesto když jsme tam procházeli, navíc s Betou (tmi) , tak mi moc dobře nebylo. Ale snad proto, že žili spokojeně, volně, necítili se ohrožení a měli hodně prostoru, tak byli úplně v klidu…
    Jít v takovém případě, či nejít ???

  10. Teda Emtesko, tos ale měla kliku… a chápu, že tě chlapi pak radši odvezli domů- nejspíš jsi měla bledě zelený obličej s apartní fialovou výzdobou :) Já jsme zblízka poznala jen krávy a býka ve chlévě, uvázané- a protože jsem byla pověřena úkolem natřít železné vzpěry na stropě, musela jsme stát tomu býkovi ve žlabu. Dodnes si pamatuju, že se jmenoval Sonny a byl hodnej :) Bylo to dávno, ještě za bezdětna, a po pomoci se zvířaty v sobotu jsme v neděli dostali koně a mohli jít jezdit :)

  11. No, milému MLP jsi pravdu neřekla, patřilo tam ještě jak jsi tu práci dělala. Strávila jsem obě těhotenství uprostřed 1200 krav ve volném ustájení, denně jsem s nima pracovala naplno 4 hodiny a druhý den po měsíčním řazení jsem si dávala hodně velkej pozor jít mezi 120 mě známých zvířat která měla na mysli jen jak se seřadit ve stádu. Měla jsem velkou kliku a nikdy jsem žádný úraz neměla, ale několik parádních viděla. Naprosto vždycky to odnesli ošetřovatelé, kteří u mých děvenek měly nějaký ten vroubek. Asi nejkurióznější se stal jednou při ranním dojení – mladá dojnice proskočila do dojírny a !nejmilovanější“ dojičce udělala ze dvou půlek čtyři čtvrtky.
    Za časů brigády v pražské ZO jsem těch úrazů taky pár viděla a utvrdila mne v tom, že každé zvíře je osobnost a pokud s ním chci pracovat, musím přistoupit na jeho podmínky a ne mu vnucovat vlastní. A velcí kopytníci – kudu, antilopy vrané, pakoně – jsou nebezpečnější než šelmy.

  12. To je parádní zážitek (i když bych s tebou teda neměnila) a parádně sepsanej!
    Prosím, prosím, ještě…
    Tydlety velký zvířata jsem nijak moc nepotkala, jenom kdysi na puťáku přes Maďarsko a Rumunsko k moři a zpět (s doprovodným autobusem) jsme se utábořili na louce, postavili stany, roztáhli kuchyň, začali vařit… a přišel tamní býk poptat se, kdo mu to vaří na jeho louce. Tak rychle jsme neměli sbaleno nikdy předtím ani nikdy potom. Hovado doběhlo k zavírajícím se dveřím autobusu. A my pak převezli plný kotel na jinou louku, aniž bychom museli vytírat autobus. :)

  13. Přidávám se k těm, kteří se těší na pokračování! :) Hospodářská zvířata jsou mi sympatická, i když přece jen, nejsympatičtější za pořádným ohradníkem :D
    Kdysi jsem vlezla do ohrady se spřáteleným stádem koní (chodila jsem tam často, takže jsem se jako vetřelec necítila), když ke mně přiběhl roční hřebeček – uši sklopené dozadu, začal se přede mnou stavět na zadní. Samozřejmě jsem byla zrovna uprostřed jejich rozlehlého výběhu, takže let přes ohradu nepřicházel v úvahu. Musela jsem k situaci přistoupit jako vůdce stáda. Útočícího koňského puberťáka jsem pořádně pleskla, řvala na něho nepublikovatelné nadávky (těm nerozuměl, ale spíš to pomohlo mně (chuckle) ) a přitom uhýbala před kopyty. Když se konisko otočilo a odkráčelo pryč, rozklepala se mi kolena, že jsem málem ke kraji ohrady ani nedošla (whew) :D

  14. ráno jsme proběhli psím výstavištěm v Boleslavi. Bonitovali se dogy a o kus dál i vlkodavové. Takže psích obříků dost. Dozí pan doktor Betce pochválil kondičku, pravil, že by ji v ničem neomezoval a že doufá, že jí její „kosatkovitost“ ještě dlouho vydrží.
    A pak jsme auto odložili u letadla (motorest u silnice na dohled od Boleslavi) a vydali se na Babu a Dědka. Moc hezké čedičové výlevy (krátery jsou jasně vidět). Okolní rezervace je dubina a habřina, nikde ani živáčka, jen tři stáda srnčího. O dvou jsem věděla dřív jak Beta a připnula ji včas, třetí zvedla ona, ale nechala se odvolat. Ufff – stále se tváří, že umí u zvěře poslechnout. Jen bahna bylo na lesních cestách víc než dost… Ale hezký výlet a hlavně tak hrozně nefoukalo, jako tady na severu.

    1. Moc a moc Vám přeji, Xerxovic, ty Vaše Betí výlety! U nás dnes také víc než větrno, normální vichřice, která cloumala nejenom se stromy :) . Byla jsem na chvilku, jako každý den, venku s Klérkou a málem nás to odneslo a to jsem se držela mobilu a mobilovala s Louk, až mi došla baterka :O . Mávám Louk (wave) !

  15. Ufff, to je tedy zážitek.
    Vzpomínka, opravdu nezapomenutelná. Mám poslední prázdniny před nástupem do školy. Jsem u babičky a jedeme někam na výlet. Já mám na sobě červené šaty s bílými puntíky. Jdu se rozloučit s babičkou, která krmí býky ve chlévě. Nejsou na volno, jsou na řetězech a neustále se perou, zkoušejí si poměřovat sílu. Řetězy řinčí, normální situace. Babička chodí na ochozu a já s ní mluvím. Najednou přestane to řinčení, tak se podívám před sebe. Ve dveřích do chléva stojí odvázaný býk, těsně přede mnou a zblízka si prohlíží toho lidského červa. Nevypadal výhrůžně, spíš zvědavě. To ale nezkoumám, utíkám po zápraží do domu. Myslím, že i Usain Bolt by mi rychlost záviděl.
    Víc nevím, jen to, že babička ho musela sama zase uvázat, nikdo jiný tam v tu chvíli nebyl. A ostatní bavila historkou, jak umím mrsknout zadelí, prý se ta puntíkatá suknička jen mihla :D

  16. Emtesko! Tak to byla corida naštěstí s poměrně dobrým koncem.
    Prosím piš dál, takových vzpomínek není nikdy dost. (inlove)
    Pamatuji takovou coridu v Jakubčovicích, kde jsme celá rodina jezdili vypomáhat známým na žně, za domácí naturálie. Dvůr na statku se vylidnil, my děti jsme čučeli malým zamlženým dveřním okénkem, než bylo zvíře zkroceno a odvedeno do stáje. Ve městě jsme pak bydleli jednu dobu vedle statku s nasazeným správcem, místní houser byl skoro tak nebezpečný jako býk. S oblibou dohnal vypaseného synka správců a pěkně ho ztrestal až k pláči. Ten hoch nikdy beztresně nepřešel nádvoří. :)

  17. Tak konečně!!!! Milá Emtesko, KONEČNĚ jsme se my, milovníci hospodářských zvířat dočkalíííí!!! Tvých vyprávění z oboru, tak blízkého Tvému srdci.
    …papírový pytel od minerálních doplňků firmy Fides Agro, omotala se jím …tímhle jsi mne dostala, ta pečlivost se zapamatováním skvělého modelu trička. Nu, dobře to dopadlo! Kotoul plavmo mezi šprlením ohrady znám také, chtěla jsem si jednou zkrátit cestu u bizonů. Býk mne naštěstí zmerčil z druhé strany ohrady, tak jsem měla čas rychle proskočit také. To když jsem byla velmi mladá a navštěvovala brněnskou ZOO do Kroužku mladých biologů. Chodívali jsme s asáky ven, po zahradě, po „nudných“ laboratorních cvičeních s mikroskopy.

  18. Tak thriller a ještě tolik zajímavých informací z oboru – Emtesko, piš furt pryč, je to strašně zajímavý (a napínavý).
    Kraví zvěř dovede být nebezpečná, holka jednou za studií šla navštívit kamarádku na krpolskou veterinu. Bylo jí divný, že je to nádvoří tak pustý, když vtom zpozarohu tryskem vyrazila kráva s očima navrch hlavy, zjevně nepříčetná. Dodnes dcera neví, jak se octla v ambulanci exotického ptactva, kde se taktak složila na jedinou volnou židli. A od klientů i ukrytých zaměstnanců v tomto azylu se dověděla, že na krávu se právě pořádá hon, neb odkudsi utekla ze strachu před zákrokem (pokud by šlo o zubaře, tak ji chápu). A že vrátnej nemá nikoho pouštět dovnitř. No, pouštěl.

    1. Taková zbejčilá kráva nebo jalovice dokáže být horší než býk, protože nevidí, neslyší a prostě se někam žene a po cestě bortí všechno, na co přijde. Nám se jednou takhle zbláznila vysokobřezí jalovice, my jsme před ní prchali do rozestavěného kravína, případně lezli na sila.Jalovice zdupala na placku 3 popelnice a nakonec prchla do meruňkového sadu.Na náš dodaz co s ní, nám vet poradil,ať ji nějakej myslivec zastřelí.To jsem zavrhla, jalovici jsme nechali v sadu a ona sama přišla druhý den zpět do stáje, klidná jako beránek. (rofl)

  19. Pane jo, to byl nervák…
    Emtesko, určitě piš, báječně se to čte (zvlášť takhle doma s nohama nahoře a hrnkem čaje (chuckle) ).

  20. Milá Emtesko, klobouk dolů nad tvými reflexy – tohle bylo o fous! (inlove) (Aneb, jak řekla Xerxová… :P )
    Zažila jsem podobnou situaci, i když zdaleka nebyla tak na hraně, jako ta tvoje. To jsem byla na brigádě ve dvorské zoo a bylo potřeba každý den naházet čerstvou trávu, kterou zavezli dobytkům (zebrám, žirafám, pakoním a africkému náhornímu skotu) do žebřin, aby si ji tito mohli spořádaně sníst a ne ji zadupat do země. Také platilo pravidlo dvou lidí ve výběhu (ze stejných důvodů – stáda nebyla ochočená a jednala přirozeně), ovšem mládenec, který tam pracoval, byl zhnusen představou, že má na pomoc holku a většinou mě nechával samotnou. S trochou pozornosti se dalo vyjít se zebrami – nakonec to jsou koně (na které jsem byla zvyklá) a mají dost zřetelnou mimiku, pakoně byli dost plašší, ale nejhorší byly ty africké krávy. Rohy to mělo od nevidím do nevidím a apetit nekonečnej. Udržet dva zdejší býky od žrádla, dokud nebylo naházené v žebřinách byla fuška a jejich pohledy a funění silně zvyšovaly moji výkonnost.
    Až přišel den, kdy jsem nedávala pozor a zůstala k nim déle otočená zády. No a pak jsem zaslechla ten dupot… Lidi, doteď nechápu, jak jsem se dokázala tak rychle dostat na zeď oddělující od sebe výběhy – byla aspoň tři metry vysoká. Býkům to bylo jedno – jejich cílem jsem nebyla já, ale žrádlo. Jenže jak dolů a hlavně kam? Na druhé straně zdi byli umístěni tři zebří hřebci a pár pakoní, a už tak mi věnovali víc pozornosti, než bylo zdrávo. Nakonec jsem přešla horem po zdi k vratům na dvůr a slezla po nich dolů. Nemusím podotýkat, že dobytkům jsem ten den už trávu házet nešla :)
    Jinak je na tom hezky vidět, jak rozumně vytvořené bezpečnostní zásady mají smysl a jak se nevyplatí na ně zapomínat.

  21. I já mám velký respekt k těmto užitečným zvířatům s krásnýma očima.
    Můj bratr pracoval taky jednou kdesi v JZD a kráva se tam na něho převalila a pochroumala mu páteř. Musel pak podstoupit operaci, znehybnili mu nějaké obratle.

    Když jsme bydleli tady ve Smålandu porazily tam pasoucí se krávy ohrazení. Majitel domku který jsme pronajímali byl zemědělec a požádal nás o pomoc nahnat krávy zpět. Já to nezvládla dělat hradbu a bránit kravičkám aby zdrhly do lesa. Jak se kráva dostala do mé blízkosti začala jsem zdrhat já. (chuckle)

    Jednou jsme se probudili brzy ráno podivnými zvuky. Dunsidy dunsidy dunsidy dun…. Koukneme z okna a kolem domku se proháněly osvobozené krávy. Zase povalily ohradu a radovaly se ze získané svobody. Člověk mohl podlehnout ilusi že se natáčí western a chyběla jen doprovodná píseň dálav. Záhonky zeleniny a květin vzaly za své a romantika vzala taky rychle za své pod rozdováděnými kopyty. Dunsidy dunsidy dunsidy dun…. Usměrnit takhle zdivočelé stádo krav nepřicházelo v úvahu. Přenechali jsme ten úkon jiným. ;)

  22. Milí Zvířetníci, děkuji za příznivé komentáře, jen se omlouvám, že nebudu reagovat na další příspěvky, protože sedlám Jančurova žlutého oře a jedu za dcerou do Prahy. Takže na drátu budu až zítra odpoledne. Ale slibuji, že pokračování chystám. (rofl)

    1. JUPÍÍÍ tomu říkám slib před nastoupeným Zvířetnictvem (inlove) Bylo to napínavý jako kšandy. A velice vzácný. Jak lovím v paměti, snad od vyprávění Štětinky o těchto čtyřnožcích nebylo nic.

  23. Emtesko, v první chvíli jsem myslela, že si strhneš tričko a bude „corrrrida“! Ale beze srandy, funící býk za zády je horor. Jsem moc ráda, že jsi vyvázla jen s ranami, které spraví genciánka. Blahopřeji k bezchybným reflexům a zřejmě i kapce štěstí.

  24. Emtesko (inlove) , prosím, piš dál! Ani jsem nedejchala a sobotní ranní kafe vypila, ani nevím jak. (whew) Tvá práce byla velice těžká, ale na druhou stranu byla velice krásná, protože se dotýkala pradávné podstaty, jak mi říkají zemědělské geny po předcích. :)
    Přeju všem krásný den. (h)
    (Jo, a jako obvykle souhlasím s Xerxovou: měla jsi z pr..le kliku. (whew) (y) :) )

  25. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    No – tak nějak myslím, že jsi měla z pr..le kliku ;)
    Hezky napsané povídání, tak vzpomínej dál. Tak zazvířené prostředí určitě zážitků poskytuje mocmoc

  26. Jo, bejci, tak těch se bojím jak čert kříže (nebo spíš kříž čerta?). Vzhledem k charakteru krajiny jsou tady kolem nás skoro samé pastviny a v životě nikdy by mě nenapadlo si přes ně zkracovat cestu. Ovšem stalo se, že si takhle zkrátila cestu paní učitelka i s třídou dětí!! (headbang) Naštěstí je objevili dřív zaměstanci a ne stádo. Prý si myslela, že když ty krávy nevidí, tak že tam nejsou.

    1. Taky jsem si tak jednou zkracovala cestu přes krkonošskou pastvinu. To byste nevěřili, jak rychle takovej bejk cválá, a jaké rychlosti a skoků jsem schopna blbka já :-)

  27. Emtesko, dala jsi svému napínavému povídání úsměvný nádech, ale při představě cos prožila z toho přesto mrazí. A fascinovala mě ta „zootechnická hantýrka“ (suchačky, jalovárna) – když jste se mezi sebou odborně bavili, tak to pro neznalce muselo znít jak zakódovaná řeč. A jestli máš v zásobě další zážitky (a nemusí být ani takhle napínavé), tak neváhej a poděl se, je to děsně zajímavé. (clap)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN