PSI: Blázni mívají štěstí

Jsem blázen. Úplný, naprostý, totální blázen. Místo abych ve svém věku pečovala o zahrádku, věnovala se nějaké jiné poklidné činnosti nebo si hrála s vnoučaty, pobíhám po lese nebo po poli a cvičím psy. A co hůře. Letos, když se ukázalo, že Derry ještě není zralá na vyšší zkoušky, jsem usoudila, že by byla škoda sedět doma. Tak jsem si psa vypůjčila.

 

 

 

Elwood neboli Elís (vlastním jménem Bedivere Tercius) je náš odchov. Jsme v kontaktu více méně pravidelně, protože k nám chodí podle možností s páníčkem cvičit, občas ho hlídáme a vloni jsem s ním udělala základní lovecké zkoušky. Je na mě zvyklý a poslouchá mě. Jeho majitel měl letos více aktivit a se psem na zkoušky nešel. Na honech se ukázalo, že Elís je stále ten talentovaný pes. Tak jsem se v půlce září rozhodla, že ho zkusím připravit a odvést na všestranných zkouškách. Vždyť povídám, že jsem blázen.

Naše příprava byla trochu nepravidelná. Některý týden jsme šli cvičit dvakrát, někdy třikrát, až týden před zkouškami jsme s Elwoodem byli denně, protože páníček byl služebně mimo republiku a psa jsme tím pádem i hlídali. Cvičili jsme to, co trochu zapomněl i to, co nikdy neuměl. Bála jsem se discipliny „barva“, práce na stopě vytvořené kapáním krve a imitující stopování postřelené vysoké.

Elís je temperamentní a na prvních stopách mě málem zabil. Vlekl mě lesem, div mi ruku neutrhl. Ovšem jak není zkušený, nechodil stopu příliš přesně. Občas ho zaujala křižující stopa nebo cesta, trochu měl problémy se soustředěním.

Musela jsem vydržet s nervy a chodit s ním pouze jednou týdně, abych ho neotrávila a nepřestal mít zájem. Tak jsme se v nácviku dostali zhruba k číslu šest. Šest odchozených stop před vrcholovými zkouškami. Mé bláznovství dostávalo další zajímavé rozměry.

Všestranné zkoušky jsou vrcholová akce. Pes, který má tyto zkoušky splněné, má cosi jako vysokoškolský diplom. Udělat klubové všestranné zkoušky je ještě těžší, protože rozhodčí zde posuzují přísněji. Proto v duchu celé té šílené akce jsme se s Elwoodem přihlásili na Rožmberský pohár v Třeboni, což jsou nejprestižnější klubové zkoušky. Když už, tak už, ne?

Rozlosování nám přisoudilo startovní číslo 1. Nerada chodím s nezkušeným psem první, u některých disciplin je lepší, když ji někdo před námi „prošlápne“. Jenže los je los. Výhoda byla, že jsme byli ve skupině s Pavlem a Ginny, takže rodinný tým byl potřetí za čtyři sezóny spolu. Dvakrát jsme nevydrželi do konce. Poprvé nás druhý den rozdělili, podruhé Ája vypadla hned na první disciplině. Jak to bude tentokrát?

Kromě nás startovaly ještě naše odchovy Blekýs a Ferda. Suma sumárum tedy dva sourozenci z vrhu „A“ (Ferda a Ginny) a dva z vrhu „B“ (Blekýs a Elwood). Byli jsme zvědaví, jak dopadnou.

 

 

 

Den první – sobota

První den nás los poslal dopoledne na pole, odpoledne na vodní práce.

Ráno byla mlha, bezvětří. Počasí ne zrovna ideální, na poli bezvětří vadí. Začínali jsme takzvanou vlečkou (stopa vlečené pernaté – bažanta). Elwood ji udělal velkoryse. Kromě vlastní stopy prozkoumal i široké okolí, ale o stopě dobře věděl a dostal známku 4 (nejvyšší). Pes s losem č. 2 nedohledal a vypadl hned na první disciplíně. Pokračovali jsme dál v pěti. Na vlečce dostala dvojku jedna fena, ostatní šli spolehlivě.

Druhá disciplina byl handling, navádění na dva kusy na poli. Prakticky to vypadá tak, že se vytýčí pravoúhlý trojúhelník s odvěsnami zhruba 50-60 m. Z vrcholu se vypouští, na koncích odvěsen jsou pohozené dva kusy zvěře. Elwood tuhle disciplinu umí, ale nemá ji zažitou. První kus dohledal docela slušně. Pak přišel karambol. Druhý kus nemohl najít a začal zmateně běhat po poli. Na povely téměř nereagoval. Viděla jsem v něm v tu chvíli jeho mámu Áju, která také v kritických chvílích takhle zmatkovala. No, nakonec jsme se s Elísem domluvili a dohledal i druhý kus.

Ale práce to pěkná nebyla a známka 2 byla to nejlepší, co se dalo čekat. Dostali jsme ji jen díky tomu, že se vešel do časového limitu. Byli jsme v druhé ceně. Ovšem náš cíl nebyl titul, ale vůbec zkoušky dokončit, tak jsem byla ráda za dvojku. Handling, byť pokládaný za lehčí, dělal v naší skupině problémy všem, i zkušeným psům. Padla tam trojka a ještě jedna dvojka. Pouze dvě feny měly známku 4, ale ani ony nešly perfektně.

Další bylo slídění s dohledávkou. Pes jde s vůdcem a slídí v prostoru 60 x 150 m (kde není žádná zvěř) až dojde k hranici, kde začíná prostor pro dohledávku dvou kusů, bažanta a králíka a kam už vůdce nesmí. V časovém limitu 10 minut od překročení pomyslné hranice mezi oběma prostory musí najít a přinést oba dva kusy, jeden nestačí ani na známku 1 a absolvování zkoušky. Je to disciplina obtížná a neoblíbená, na které se snadno vypadne.

Elís slídil docela hezky, i když na dohledávku vyrazil o něco předčasně, protože tam uviděl rozhodčího a šel si ho prohlédnout. Rozhodčí už byli hladoví, tak to, že si zkrátil trasu ani nepenalizovali. Elwood dohledal docela rychle oba kusy a hlavně, zase začal se mnou komunikovat. Známka 4 nás potěšila. Z ostatních vypadl ještě jeden labrador, který měl problémy s poslušností a nedal se navést do prostoru, kde byla zvěř. Prohledal toho hodně, ale úplně jinde. Pokračovali jsme ve čtyřech. Ginny dostala známku 3, rozhodčím se nelíbilo, že se příliš držela u Pavla.

Po obědě jsme pokračovali na vodě. První bylo přinášení kachny z hluboké vody. Pes musí v klidu čekat, než se vystřelí a vhodí kachna do vody a teprve pak, na povel, ji musí přinést. Pokud vyrazí bez povelu, snižuje se známka. Na stanovišti byl velmi strmý a nepříjemný břeh, ale všichni psi si vedli dobře.

Druhá disciplina je navádění na dvě kachny. Do vody se hodí dva kusy, rozhodčí určí, který z nich musí pes přinést první. Vůdce se psem stojí zhruba uprostřed (případně o něco blíže té kachny, kterou má přinést jako druhou). Měli jsme přinést nejprve pravou. Elís na ni se zájmem koukal, já ho pečlivě nasměrovala, povzbudila, vyslala. On se rozhlédl a vyrazil… no jistě, pro levou. Nepodařilo se mi ho otočit, takže za záměnu byla trojka z discipliny i z poslušnosti. V tréninku to dělal bezchybně. Ostatní šli opět bez problému.

 

 

 

Třetí disciplina vodní práce je dohledávka kachny v rákosí. Terén v Třeboni je zrádný tím, že rybník s rákosím je v lese. Pes se vypouští z lesa směrem do rákosí, což některé psy mate. Rozhodčí nosí kachnu po lesní cestě, která jde rovnoběžně s břehem rybníka asi 15 m od místa vypouštění psa. Teprve na určeném místě zahne k vodě a hodí kachnu.

Elwood rozhodčího překvapil. Rozhodčí odnesl kachnu, vhodil, vrátil se na lesní cestu a šel směrem k nám. Já mezitím pustila psa. Ten ihned vyrazil, našel stopu rozhodčího a po jeho stopě běžel lesem až na břeh rybníka, našel a popadl kachnu a zpátky lesem doběhl ke mně. Rozhodčí jen překvapeně koukal, jak kolem něj prosvištěla černá šmouha tam a než stačil dojít na stanoviště, tak se tatáž šmouha vracela s kachnou.

Jen kroutil hlavou a říkal: „On si z toho udělal moji stopu! No…, ale je to jeho chytrost!“. Tak jsem se jen usmála a řekla: „To víte, mazaný flet“. Všichni naši psi si umějí takhle pomoci. Čas měl skvělý, takže další disciplina byla hotová a za 4. Ale neměli to všichni tak snadné. Jedna vůdkyně s labradorkou měla trochu problémy dostat fenu do rákosí, měla spíš chuť jít do zazvěřeného lesa. Další s goldenkou na disciplině bohužel vypadla. Ginny je profesionál a podezřívám ji, že už terén dobře zná, protože tam byla na zkouškách i honech víckrát. Byla nejrychlejší.

Po druhém půldni jsme tedy pokračovali jen tři z šesti a ještě nás čekal klid na stanovišti. Zjišťovali jsme, jak si průběžně vedli ostatní. Blekýs excelentně s jednou trojkou, Ferda udělal chybu v lese a měl jednu 1 a tím pádem nejlépe třetí cenu.

Klid na stanovišti nemám ráda. Mám trauma od Áji, která komentovala vše kvílením, a mockrát nás to stálo umístění. Tato disciplina je imitace honu, dělají ji všichni současně. Psi jsou rozestaveni kolem kusu lesa, střelci občas střílejí a v lese se pohybují „honci“ kteří rámusí a mlátí a „vyhánějí zvěř“. Někdy doslova, už se nám několikrát stalo, že kolem nás běžel zajíc nebo srna. To celé trvá cca 10 minut a pes musí sedět nebo ležet u nohy, nesmí být neklidný a nesmí ani zakňučet.

S Elísem jsem nevěděla, do čeho jdu. Tohle se nedá nacvičit. Pro jistotu jsem si ho vzala na vodítko (což snižuje známku, ale zvyšuje šanci, že pes neuteče). O Ginny jsem obavy neměla, Ferda má také zkušenosti. Měla jsem strach o Blekýse, který je po mámě ukvílený. Honci rámusili poctivě, Elís byl neklidný, nervózně se třásl, párkrát poposedl, dokonce vstala zase si sedl, ale naštěstí byl potichu.

Vyfasovali jsme právem za 2, ovšem stejně jsme už byli v druhé ceně. K mému velkému překvapení bylo snížených známek neobvykle hodně. I Ginny dostala poprvé v životě 3, Ferda 2. Blekýs to bohužel nezvládl, kňučel a dostal nulu a skončil. Bylo mi ho hrozně líto a pokazilo mi to radost z jinak poměrně úspěšného dne. Prostě ten den byl klid na stanovišti neobvykle špatný.

 

 

 

Den druhý – neděle

Podle losu jsme šli nejprve na „velký les“. Zbyli jsme tři ze šesti a přidali k nám čtvrtého ze skupiny, která nás střídala. Velký les jsou jen dvě discipliny, následování a barva. Nejde se podle původních čísel losu, ale podle nově vylosovaného čísla trasy. Takže šla první Ginny, spolehlivě a s pochvalou. Ona opravdu stopy umí. Druhá fena jednou sešla a dostala známku 3. My šli jako poslední.

Následování jsem se bála a barvy ještě víc. Na následování se imituje lov vysoké. Člověk jde 50 kroků velmi pomalu a „hledá zvěř“. Pak se zastaví a pes si musí na velmi nenápadný povel sednout nebo lehnout. Toho jsem se bála, Elwood zůstával stát. Na poslední chvíli jsem ho učila sedat a netušila jsem, co udělá. Pak se pokračuje dalších 50 kroků, opět se zastaví, opět si pes sedne a vystřelí se. Tím se „uloví“ zvěř, která pak nechává krvavou „pobarvenou“ stopu a pes ji má dosledovat.

Následování nebyla žádná sláva, ale, jak zněl výrok rozhodčích, „ještě jsme se vešli do čtyřky“. A vyrazili jsme na barvu.

Chodíme jako vodič, to znamená, že pes jde celou stopu na řemeni nejméně 6 m dlouhém. Podařilo se mi to, co ještě nikdy před tím. Nerozvinula a nezkontrolovala jsem si řemen, takže jsme začínali se zamotaným a zauzlovaným řemenem, který jsem za pochodu rozmotávala. S holkama, které umí počkat, by to nebyl problém. S Elwoodem ano. Nicméně se mi povedlo řemen rozmotat a soustředit se na psa.

Protože terény v Třeboni znám, měla jsem pocit, že vím, kudy dráha vede. Ovšem pes zatáčel doleva! Podle mě měl jít doprava. Chvilka nejistoty, ale pak jsem si rychle vynadala. Každému říkám: „věř svému psovi!“ A teď bych ho opravovala?! Šla jsem za ním a čekala, zda nám rozhodčí nezatroubí, že jsme sešli ze stopy. Nezatroubili! Šel správně!

Několikrát sice dělal podivné vlnovky kolem stopní dráhy, takže jsem jednou upadla (a zoufale svírala řemen, aby mi pes neutekl), několikrát mě protáhl houštím, o kterém jsem předpokládala, že by tam rozhodčí nelezl kapat barvu. Ale pořád nás neodtroubili. Pak jsem uviděla „lože“ což je místo, kde jakoby postřelená zvěř odpočívala a je tam víc krve. Označila jsem ho pro rozhodčí hlášením. Elwood si ho označil po svém. Přešel ho asi o metr, pak se vrátil, zabořil tam čenich, očichal a … zvedl nohu.

Od lože se jde již jen asi 100 m a tak jsem pořád sledovala, jestli neuvidím položený kus srnčího. Přejít ho znamená vypadnout. Přišlo mi to strašně dlouhé, přecházeli jsme cestu, když jsem zahlédla asi 15 m před námi v houští cíl. Jenže Elís mi uhnul po cestě (možná tam přešli pomocníci).

Tak jsem stála na místě, pobízela psa „stopa, hledej stopičku..“ a ovládala chuť toho troubu popadnout za obojek a dovléci k srně sama. Po pár nervy drásajících okamžicích se chytil, došel a mohl si čuchat a olízat srnčí. Pokusil se v něm i vyválet, ale to už jsem mu nedovolila. Tak jsem se celá šťastná zahlásila, zatroubili nám fanfáru, dostali jsme úlomek (větvičku) na znamení úspěšného dosledu a ohodnocení. Práce nebyla úplně přesná, ale pořád v toleranci „horší“ čtyřky.

 

 

Zbýval „malý les“. Čtyři disciplíny, z nichž každá mohla být poslední. Na zkouškách neexistují lehké a těžké disciplíny, ale ty, které má člověk za sebou a před sebou.

Vlečka v lese byla bez problémů pro všechny. Následovalo odložení. Pes se v sedě nebo v leže nechá někde na mýtince a vůdce i rozhodčí se schovají, aby je neviděl. Jeden rozhodčí sleduje psa, zda neodešel z místa, nevstal nebo nebyl neklidný, druhý sleduje čas a vůdce. Když jsme šli na stanoviště, něco zašustilo a nějaké zvíře prchalo podrostem. Zaregistrovali jsme to my, ale co hůře, i Elwood.

V tu chvíli měl krk jak žirafa a nos jak mravenečník a natahoval se za tím zajímavým tvorem. A to jsem ho tam měla odložit! S výhružkami jsem ho posadila a hučela do něj hrozným hlasem „Zůůůstaň!!!“ Pak jsem, polomrtvá strachy, odešla s rozhodčím. Musím říci, že tentokrát skoro nedýchali ani rozhodčí. Oba byli přesvědčeni, že pes uteče, že to lákadlo proběhlé zvěře bude příliš silné (a neměli by radost, že by mě museli vyhodit). Vydržel! Spadl mi kámen ze srdce, protože tohle bylo hodně těsné.

Pak už nám zbývala jen dohledávka dvou kusů v lese ve čtverci 50 x 50 m a vodění. V čtverci stačí, když v časovém limitu přinese ze dvou kusů jeden. Je to sice známka 1, ale nevypadne se. Když se po necelých dvou minutách vynořil Elwood z lesa s králíkem, říkala jsem si: „A máme to! Z vodění nás už nevyhodí, to si ho ohlídám.“ Za další chvilku přinesl i druhého králíka, i vodění jsme zvládli za 4. Po napsání poslední známky (druhý den měl samé 4) jsem Elíska objímala radostí a říkala mu: „ty troubo, víš, že jsi všestranný pes?!“ Bylo mu to jedno. Spokojeně mě olizoval, protože viděl, že mám radost.

A jak dopadly zkoušky celkově? Z 24 startujících 10 vypadlo. Devět psů dokončilo v první ceně. Ginny získala titul CACT jako nejlepší flet. Elwood byl 13., Ferda 14. Úspěch? Určitě a velký. Vždyť 10 psů, z toho 2 šampioni práce a 7 čekatelů šampiona zkoušky nedokončilo. A hlavně: byl to krásný víkend, setkání s přáteli a spousta nových zkušeností. Prostě blázni mívají štěstí.

 

 

 

Foto: Petr Krutský, KCHLS

 

 

 

Aktualizováno: 30.10.2012 — 18:34

82 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Bára

    Hledáme hodné majitele pro fenku Báru.
    Je to hodná, velmi přítulná asi devítiletá fenka, kříženec ovčáka s drobnějším psem (24 kg). Asi před dvěma lety jsem si ji vzala z útulku, hodně si na mě i celou rodinu zvykla, je velmi kamarádská. Ze závažných rodinných důvodů u mě však už nemůže zůstat, proto pro ni hledám hodné majitele.
    Barča moc nemá ráda ostatní psy, proto je třeba při vycházkách pevnější ruky (nikdy ale nekousne, jen ráda „straší). Se psy v rodině se ale bez problémů snese. Rozhodně se nekamarádí s kočkami.
    Je velmi ochotná poslouchat (jen někdy se neovládne). Má ráda dlouhé vycházky, nejraději běhá po poli a hledá myši (nikdy ale nic nechytí). Dříve byla zřejmě zvyklá na zahradě, teď si ale zvykla v bytě, vzhledem k jejímu věku by bylo lepší už to neměnit. Nejlepší by tedy pro ni byl domek, kde by měla své místo, s možností výběhu na zahradu. Vydrží sama doma naprosto bez problémů, ale nerada, má hodně ráda společnost. Nehodí se k velmi malým dětem. K větším ale naopak ano – je hodně aktivní a hravá.
    Ráda bych jí našla hodné majitele, kteří na ni budou mít čas a budou se jí věnovat (vycházky, aportování tenisáku, …), protože alespoň ze začátku jí bude určitě smutno.

    Kontakt:
    Simone Sumelidu
    simonesum@yahoo.com
    605 475 832
    Brno

  2. Evi, jsi velikánská 1-čka. Pro mne určitě. Jak já Ti přávidím a vůbec nažím palce až mi bělají kotníky na rukou, aby jsi dobře dopadla, takže gratuluji a věřím, že příští rok vše zvládneš i s Derry. Moc a moc Ti přeji, aby Ti to běhalo a chodilo, aby jsi se mohla prohánět s pejsky po lukách, lesích a březích rybníků (h) . A my si alespoň počteme něco z přírody ;) !

  3. Zviretnici moji dekuju moc! :) Za vsechna prani tady i mailmo a smsmo :D
    Damu s kachnou si vytisknu a prectu u kaficka s babofkou s nohama na stole, v tehle poloze se totiz jeji lovecka dramata ctou nejlip (nod) Evo mas muj obdiv, co vsechno pro svoje flety delas :)
    No a pak doctu tech asi 15 starsich clanku, ktere jsem doted nestihala (wasntme)

  4. Milá EvoŽ, tohle čtu se zatajeným dechem a pokleslou sanicí. Jestli já bych ti neměla dát do vyučení to moje poděšení když už si tak ráda psa i vypůjčíš. Já vím že je to pes ovčácký ale přisuzuji ti magické síly, věřím že by pro tebe Garyk přinášel nejen lovecké trofeje ale i modré z nebe jako ti tvoji vypůjčení psi a hlavně tvoje fenky. (inlove) (happy) A být s tebou tak by s ním střelba vůbec nehnula.
    Gratuluji převelice! (y) (y) (flex)

  5. Evo, já to pořád dokolečka říkám, že jste úžasný (inlove) . Dobře to vyšlo (teda chudinka Blekýs, ale tak mu to vyjde příště).
    Dva večery jsem mimo net a tady je tolik úžasnejch článků! Georgův australský pravěk (y) , Alex má novýho Darečka (cat)
    Boxíková, všecko nej od nás obou (rose1) (rose1) (rose1) !

  6. Milá EvoŽ, přiznávám se, raději jsem to četla odzadu abych věděla rovnou jak to dopadlo. To byla hotová detektivka.
    Obdivuji a gratuluji. (y) (handshake)

  7. …taky přeju, raději napodruhé stručně, když to prvně neprošlo, asi kvůlivá Kulichovi s velkým… ;-)
    A rači i bez růžiček, ty si domysli a kluk doaportuje.

  8. Evo, gratuluju tobě i černýmu chlupatci, co za všechno vlastně může a ty nic, ty jen povely pořváváš a kachny hážeš. ;) Jste skvělí. Vždycky když pomyslím na nějakou kulišárnu, co bych mohla naučit psa, vzpomenu si na tebe (a Dede a Petru s Barrym) a říkám si, holky by to na tvým místě dokázaly levou zadní, takže je to možný, tak a máš motivaci a teď se pěkně snaž. (*)

    1. Konečně jednou stíhám popřát!
      Milá Boxíková, všechno nejlepší a ještě lepší a k tomu kupu lásky a hromadu štěstí. (h) (rose1) (d) (^) (cash)

    2. Ahoj Boxíková, vše nej nej nej, hodně radostí s Kulíškem a další zvířenou. Určitě stojí v řadě a gratulujou Ti (chuckle) (f) (f) (f)

    3. Všechno nejlepší, milá Boxíková. (h)
      f) (sun) (music) (d) (^) (f) (sun) (dance) :)
      Včera jsem se musela smát, když jsem viděla, že jsi ukořistila další polštářek. Děkuju Ti. (f)

    4. Vocamcaď tam k Vám pocamcaď taky gratulujeme – ajť Ti, Kulichu, ajť Vám, bratři zlotřilí, panička eště dlouho vydrží… ve stejné formě. :D (rose1)

    5. Boxíková, Ája II a smečka Ti vinšujeme hodně zdravíčka, štěstí a splnění všech tajných přání. (inlove) (wave)

    6. Milá Boxíková, krásné narozeniny a ať tě – když ne právě dnes – tak v nejbližších dnech potká něco moc pěkného! (h)
      (rose1) + (^)

    7. Pozdě, ale přece – všechno nejlepšíííííííííííííííííííííí
      nejlepšííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí (f) (sun) (^) (d)

  9. (f) Tohle já prostě jen OBDIVUJI, protože tu úžasnou míru práce a trpělivosti psovi dát nedokážu. nemám na to ani čas, ani vlastně chuť.
    Samozřejmě naše česká strakatá čubizna slečna Bony není stavěná na takovéhle čarodějné zkoušky, ale mohla by toho umět podstatně víc, kdyby jí to páníčci naučili. No holt nenaučili, protože si raději čtou a jsou se psem na standardní vycházku, kde to má pes rád, ale nové podněty tam moc nejdou.
    (happy)
    I tak se občas zmůžeme na to, že jí naučíme něco nového, ale raději trénujeme to staré, aby čubizna nezapomněla. A ona stejně ze všeho nejlíp umí přiběhnout na zachrastění krabičky s mlsíky vyndavané z kapsy… a úplně špičkově se umí uvelebit pod žhnoucími kamny na chalupě a setrvat tam několik hodin.

    1. Ano, ano, moje řeč! EvuŽ moooc obdivuju, a moc se mi líbí, jak to se psy umí. Já nejsem tak důsledná a strakáči opravdu nejsou pracovní psi. Arinka má chvilky, kdy vzorně poslouchá (mám v ruce pamlsky), ale občas se rozhodne, že támhle ten bezdomovecký bivak prostě musí navštívit nebo támhle toho psa musí jít očuchat a můžu se uřvat, chrastit pamlskama, všechno marné. Ale když kdokoliv cizí zavolá na svého psa, Arinka vzorně sedí u dotyčného první a čeká a čeká, oči upřené na kapsu a bohužel se i většinou dočká… :) . A už jste někdy šli v partou 8 strakáčů Stromovkou? To nemá chybu. Foťák jsem neměla, ale krásné fotky jsou zde http://pecene.rajce.idnes.cz/Strakata_stromovka/

      1. Asteris, milá Asteris!
        Napiš, prosím, až zas někam půjdete se strakáči, my se rádi přidáme – vždyť je to jedna banda, ty strakatý hlavičky chlupatý!
        Jak Tě čtu, vidím naši Bóňu – každé ráno chodíme venčit s dalšími a PŘES-NĚ tohle se děje. Panička si přivolá svého Brita, borderáka, a než ten přiběhne, naše čubizna už fascinovaně zíká ve vzorném sedu na její kapsu a když to dlouho trvá, tak si stroupne na zadní a předními a čumíkem se jí do té kapsy zavrtává…

        Napiš mi, prosím, na z.juzlova@nbu.cz.
        Pošli mi na sebe spojení!

      2. S pamlskováním je to u nás úplně to samé. S jakým nadšením konzumuje Denis ty nejobyčejnější granule coby pamlsek – od cizích!
        Fotky ze strakaté procházky jsou úžasné, je vidět, jak si pesani užívali.
        A děvčata, o strakatém výstupu na Říp víte? Radši to sem dám:
        http://www.strakaci.cz/akce.php
        Zatím nevím, jestli půjdeme, ještě jsem to nenanesla doma, ale ráda bych. Trochu se stydím to přiznat, ale na Řípu jsem ještě nebyla. (tmi)

        1. My se taky chystáme (jestli to vyjde), Zdeně jsem posílala pozvánku mailem. To by bylo fajn, kdybychom se tam sešli!

          1. OT: Dnes mi volala chovatelka Argova že se včera na Praze 5 ztratil Argův bratr, zatím víc nevím. Prý pošle další informace.Já pak taky tak Tak kdybyste lide Pražští potkali strakatýho troubu, vězte že je hledán.

        2. Milá Hančo (inlove) , já tam taky byla poprvé relativně nedávno. (blush)
          Možná bych Ti to neměla prozrazovat, abych Tě nepřipravila o moment překvapení, ale představ si, že na Říp se jde celou cestu do kopce až krpálu. Vážně! (wasntme) Ovšem naštěstí z Řípu se dá jít z kopce, tak to zas není tak špatný výlet. (chuckle)

            1. (chuckle) Nojo, Pro horaly to je kopeček, to dá rozum. :)

              Xerxová, posílala jsem Ti tuhle skupinový mail, přišel Ti? A Zaně? 8-|

            1. Jo, jo, ono se to srovná – a v průměru po rovině, dokonce by to možná bylo i statisticky významně :D :D :D Ale to by musela spočítat Xerxová

              1. Teda vy mi dáváte! Napřed se od Vave dozvím, že na Říp půjdu do kopce a z Řípu z kopce a že je to krpál, podle Xerxové je chudák naše národní hora krtina a nakonec z toho statistickými metodami vyjde rovina. (chuckle) Jsem z toho jelen! :D

                1. Chichi, jelen! (chuckle) (h)
                  Napadá mě, že by se možná měla – ve světle nových skutečností – opravit text pozvánky na:
                  Pozvánka na strataký výstup na rovinu Říp (wasntme) (rofl)

  10. Měla bych poznámku k Dedinu bystrozření. Maceška si přinesla na terasu myš a vraždila ji tam. Psice se draly ven, já jsem se nepodívala a pustila je, nicméně po zařvání tu myš kočce zase vrátily (ale vzít aspoň kapku do huby ji musely obě). Kočka dostala trochu mlíka za pilnost a po úklidu drobných ostatků směly psice ven. Nechala jsem pootevřené dveře na terasu (skleněné) a v odrazu jsme viděla, jak Světluška olizuje dlažbu. Zařvala jsem fuj, Světluch zvedla hlavu a v očích jí bylo vidět, jak si říká, jak ji ksakru můžu vidět, když tam nejsem? :)

  11. Evo, gratuluji. Už jsem na ty výsledky koukala nastránkách Tercius, ale tohle vyprávění je skvělé. Úplně jsi mě vtáhla do děje. Vlastně od každého vrhu se najdou psi, se kterými někdo pracuje, to je přece báječné. A je vidět, že vlohy mají a že to jsou šťastní psi. A Blekýs ty zkoušky také příště udělá. Je nějaká metoda, jak v domácím prostředí zvyknout psa na takový bengál, jaký u toho klidu na stanovišti asi byl? Třeba, jestli máš nějaké kamarády, kteří by kolem tvých psů chodili a tloukli větvemi o stromy, vařečkami na kastroly a podobně?

    1. Zkoušíme to, ale ta atmosféra zkoušek je neopakovatelná a pes to pozná. Každá disciplina je na každých zkouškách originál a co běžně je brnkačka se může stát najednou nepřekonatelné (už jsme měli problémy s nejneuvěřitelnějšími disciplinami o kterých bych nikdy nevěřila, že můžou dělat našim psům potíže.)
      On Blekýs dokáže být v celkem klidu, ale na posledních zkouškách před ním zdrhla na klidu na stanovišti čuba a zatímco on dřepěl u nohy ONA tam běhala, což Blekýs zoufale a hlasitě komentoval (páníček čuby také, protože vyběhnutí je vylučující chyba) a vypadli oba. Od té doby (3 týdny) byl Blekýs jak na jehlách a tady to pohnojil. Bude s ním práce, ale snad se to odnaučí (i když Ája nebyla nikdy úplně spolehlivá, jenže já na ni nebyla úplně důsledná). Je to daň za velikou chuť do práce.

      1. …ONA tam běhala… jak Blekýse chápu, kdo to má vydržet, na jeho místě bych také kvílela. Tak snad to zase srovnáte. Už jen to, že má paničku, která s ním jde na zkoušky, je fajn.
        Tak přeji, aby se to příště všechno povedlo na jedničku – tedy pardon zde na čtyřku ;) (chuckle)

      2. Díky všem za slova chvály. Šikovný byl Elís, já bych ty potvory nevyčmuchala ;)
        A pro ty, co mají pocit, že by to nezvládli: není důležité, jak vysoké máte mety, ale jestli jste se psem parťáci a vyhovuje vám to. Každý má jiné priority. Samozřejmě choďáky nebo strakatce by tohle nebavilo. Naši psi by nás zase moc nebránili, ovce by nepásli a spoustu dalších věcí by nedokázali. Každý pes má jiné vlohy a hlavní je dělat to, co je baví. A co baví vás.
        Každému, kdo má od nás štěně říkám, že není důležité, aby měli zkoušky nebo jezdili na výstavy. Že důležité je, aby byli spokojeni oni i pes. Taky většina našich štěňat jsou „jen“ společníci. Ale mají se s páníčky rádi a jsou prima společníci. To je nad medaile nebo poháry.
        To jen pár z nás jsme blázni (asi je to trochu nakažlivé, Blekýs měl být domácí mazel ;) ). Ale i u normálních lidí jsou šťastní psi. A to je důležité.

    1. Nojo, ty to znáš. Ty máš taky holky šikovné, jak vím i Memoriálové (pro ostatní – Memoriály jsou nejvyšší zkoušky na počest nějakého bývalého významného kynologa).
      Taky bys mohla napsat napínavé historky ze zkušek, určitě nějaké máš ;)

      1. Obdivuji. Ty naše by na takové zkoušky nemohly jít, většina disciplín by dopadla jako dohledání v rákosí – snažily by se vymyslet nějakou kulišárnu, jak si to zjednodušit. Jinak s Fleur se to zlepšilo, granule prokládám vařenou rýží s masem , doplňujeme vápník, uhlí žere jako lokomotiva a dnes vydržela celou noc, aniž bych musela vstávat a uklízet (whew) .

  12. Evo, gratuluji!! Docela ráda bych ti šupito presto poslala našeho goldena. Já to nezvládám. Je to kontaktní poděs, který sice umí povely, ale jak se něco živého kolem šustne, musí to bouřlivě přivítat, otanečkovat a vůbec. Naštěstí jsme ještě nedostali vynadáno, většina ho bere jako radostného psa, jak říkají. Já nevím, co s tím. Nemůžu na lidi řvát nevšímejte si ho, otočte se k němu zády. A tak s malou závistí čítám tvoje vyprávění o psech, kteří dělají co TY chceš. Nechceš jednoho zlatého retrívra (dog) ?

    1. Bys ho stejně nedala :D
      Nemysli, že ti naši dělají vše dokonale na první povel. Derča tuhle přes mé hulákání a přivolávání seřvala paní s pejskem, protože je za zatáčkou nečekala a lekla se jich. Občas se k někomu mají i když je volám.
      Práci dělají daleko ochotněji. Ta je totiž na rozdíl od běžné poslušnosti strašně baví. Takže pokud bys potřebovala, aby ti pes nosil chcíplé bažanty, mohu výsledek zaručit. Ale pokud chceš, aby nevítal každého kolemjdoucího, tak nemohu sloužit. Občas mi to udělají i naše holky a to jako smečka mají daleko menší potřebu kontaktů s cizími.

      1. A víš co to je, odvolávat psy od cizích lidí s kočárkem tichým hlasem, abys jim nevzbudila spícího mimoucha? Mám s tím mnoho zkušeností a to psice dovedou odprejsknout od cizích dost rychle. A naštěstí tady Světluše olízla nos jenom jednomu batoleti, maminka to brala klidně, ve městě by mě už přizabila.

        1. Nějaká aseptická mamina, která dělí zvířata na indórová a autdórová a sama by doma neměla ani rybičky, by tě za tohle přetáhla páskem. Ještě, že se najdou i normální mámy.
          Já dodnes nezapomněla na tu diskuzi pod článkem, který jsi poslala na jedno takoé fórum. To byla síla.

          1. Aseptické maminy by ve vlastním zájmu měly být výlučně indórové, ještě by na ně mohl spadnout nehygienický list! :-D

          2. Vždycky si na tyhle diskuze vzpomenu, když v televizi dávají tu nesmyslnou reklamu na bezdotyký dávkovač na mýdlo. Protože základem zdraví jsou čisté ruce a proto přece nechceme aby se deticky musely spinavyma rukama dotykat pumpicky na tekute mydlo. Auvajs! Jedině dezinfikované je opravdu čistéééé!

  13. Jste úžasní, Evi! (h) (y) A pokud jste blázni, tak nádherní. (h) (hug) (h)
    Blahopřeju, nakonec jste měli velice dobrý rok, viď? (clap)

    Přeju všem krásný den. (h)

  14. Díky všem za pochvaly, nevím jestli si je zasloužím. To ty černé chlupaté potvory, ty za to můžou. Ale když člověk vidí, jak je to baví… Je fakt, ře Elwood mě už šíleně vítá, skoro jako páníča (toho přece jen víc, což je správné), protože tuší, že se mnou bude legrace. Sice s trochou buzerace, ale bude akce.
    Skoro je mi líto Áji. Ta by také tak chtěla. Takže s ní cvičím i když je to časová zátěž, protože nemám to srdce ji nechat doma. Ale na zkoušky už nepůjde. Teď bude mít hony. Ona by radši padla, než zůstala doma. A práce udělá víc než mládež, zkušenosti se projeví.
    K té zimě: člověk se dílem otuží, dílem vybaví vhodným oblečením (zateplené holinky, termoprádlo – neutrácím za módní věci, tak kupuji tohle, možná je to i levnější ;) ). A tentokrát to bylo dobré, bylo asi +8 a více. Bývá i kolem nuly.

    1. Co by člověk pro ty čokly černé neudělal, že?

      Já už zase (jsem toho nechala, když mi bylo asi 10) dost přesně střílím z praku. A Róza má fakt dobrej nos. Jenže disciplina Dohledávka piškotu v trávě asi na soutěžích nebývá. ;)

      1. Od piškotu k bažantovi není zas tak daleko. Dohledávka jako dohledávka… Po tátovi bude Róza určitě talentovaná. Záleží jen na tobě, kolik blázna v sobě najdeš. ;)

  15. Jste báječní blázni a psy to baví, tak to je asi to nejlepší, co může být. I když teda jen při pohledu na fotky mě zebou ruce a palce od nohou :)

  16. OTéčko – ale toto sem musím dát (chuckle)

    „Včera jsem se svého čarovného zrcadla zeptala, jestli je někdo hezčí nežli já…
    Ještě stále diktuje jména … hajzl jeden …“

  17. Vy nejste blázni, jste nadšenci. Všestranní 8) . Moc gratuluji a těším se na další dechberoucí hlášení (h) .

  18. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásně se to čte, úplně slyším šustit rákosí a cítím vůni lesa. Šikovní psíci s dobrým původem (nod)

    1. Připojuju se … a tak nějak myslím na Rednecka Mika … kdepak se potuluje a jestli se mu bouře vyhla (nebo on jí).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN