ROZCESTNÍK: Říjnové oslavy trampských narozenin 2012

Poslední čtvrtina roku je tady u nás ve znamení hromadných oslav. Nejprve to jsou mladice v naší rodince, aby záhy následovaly kamarádky trampky. Tyto, jak se na trampky sluší a patří, zpravidla oslavují v klínu jarní klokaní přírody.

 

 

Několik let jsme za touto událostí jezdili do kouzelného údolí řeky Turon, kde jsme měli pěkný „flek“ na louce u řeky. Díky pokroku civilizace začali do těchto míst jezdit individua, která mají vztah k přírodě asi takový jako krokodýl ke slepici. Přírodu ničí a už jen svojí přítomností znečišťují. Svoje hračky, terénní auta a motorky, prohánějí místy, kde by neměli a krajinu tak zamořují jak smradem z vozidel tak i hlukem přímo neskutečným, o devastaci prostředí ani nemluvě. Proto jsme letos poprosili kamarády, farmáře Lupena a farmářku Míšu, jestli by nešlo letošní sešlost uspořádat na jejich farmě.

K všeobecné spokojenosti kamarádi souhlasili, a tak už v pátek 5. října se začali kamarádi sjíždět do starého kempu u horního toku řeky Capertee, kam jsme jezdili kempovat s dětmi více jak před třiceti lety. Farma se nachází v kouzelné, pitoreskní, vulkanické krajině, kde by si každý šutrolog, tedy geolog, připadal jako v Ráji a nebo Jiříkově vidění. Geologická mapa okolí tomu jen napovídá.

Kónické kopce, bývalé sopky, zdobí krajinu, ve které se nachází horniny jak vulkanického tak i sedimentárního původu, všech možných textur a barev. Pohled na skálu tu je potěcha pro oko, hýří barvami, pískovec se snoubí s křemenem a metamorfickými horninami. Jsou tu místa, kde se dá nalézt i zlato. Také sedimentární vápence a dolomity nám tu zajišťují, že máme dostatek cementu na stavbu dálnic, mostů a sydneyských mrakodrapů.

 

 

Cestou na farmu míjíme velké uhelné doly, kde se těží kvalitní černé uhlí, antracit, kterého tu je na příštích 3000 let, pokud se bude těžit tak, jako doposud. Součástí okolní krajiny je i národní park Wollemi. Když si na odkazu kliknete na první obrázek, tak pak jich tam je 39, stačí jen klikat „next“ na obrázku vpravo nahoře. Ano je to ten NP kde byla objevena živoucí zkamenělina, Wollemi Pine. Park, jak už to je u klokanů zvykem, není žádný drobeček, má rozlohu více jak 5 000 km čtverečních.

Farma tedy leží v krajině zvlněné, oku lahodící a na jedné straně tvoří její hranici horní tok řeky Capertee, která zde svou velikostí připomíná spíše potok. A právě zde, na pěkné loučce, nedaleko vodního koryta, kamarádi založili pěkný kemp, zanedlouho po koupi farmy. Tehdy to byl jen kus země a nyní pěkná farma s rybníčky, hospodářskými budovami a pěkným obydlím. Všechna čest kamarádům, kteří to vše vlastníma rukama vybudovali.

 

 

Ze všeho zde dýchá jejich láska k místu, které si zvolili k životu, a jejich nesmírná pracovitost, jak vám fotky napoví. Vše je zde postaveno vlastníma rukama, tedy žádní stavitelé, instalatéři a podobně. Elektřinu jim vyrábí malý větrník a solární panely, takže domeček jede na baterky. Voda je se střech, srážková nachytaná do velkých nádrží.

Za těch 28 let co kamarádi na farmě bydlí, vyrostly kolem obytného domečku pěkné kamenné budovy z krásných místních šutrů. Tyto však bylo nutno najít, sesbírat a dovézt. Práce nesmírná. Jeden z prvních kamenných domků měl být kurník na slepice, ale Lupen jej postavil tak pěkný, že z něj udělali nocležnu pro hosty. Okolí domečku připomíná spíš park než farmu. Okrasné stromy, keře a kytky, pěkný trávník a nad domečkem šumí vzrostlý borový háj z borovic, které Lupen kdysi sázel. Domeček je na úpatí skalnatého pahorku na hřebeni kopce, tedy na větrné hůrce s nádherným výhledem do ještě nádhernější krajiny. Však to kamarádům vzalo nějaký ten pátek, než si toto pěkné místo na farmě ke stavbě zvolili. Jak se časem ukázalo, zvolili velmi dobře.

 

 

Protože v pátek, kdy se začali kamarádi sjíždět, byly ještě školní prázdniny, tak u nás byl Fynn a Jana. Takže ještě za slunečného rána jsme s Mílou s nimi vyjeli výše do hor, podívat se po vyhlídkách a zaskotačit si na atrakcích pro děti, které byly postaveny na břehu jezera v osadě Wentworth Falls. Břeh má pěknou parkovou úpravu a ve vodě jsou spousty docela oprsklého vodního ptactva. Dětičky se vyblbly, pak se najedly a jelo se domů, kde jsem přesedlal do své maringotky a vydal se pozdním odpolednem na farmu.

Když jsem projížděl Kandosem, poslední osadou na cestě, tak sluníčko se už klonilo k západu. Brána u farmy byla otevřená a tak jsem se pak sunul pomalu po strmé a hrubé cestě farmou k domečku. Asi 100 metrů před domkem mě na cestě vítá husí hejno a kousek dál zase černé kačeny. V několika kotcích spokojeně dřepí králíci velikosti přerostlého zajíce. Po trávě se promenuje rodinka divokých kačen, rodiče a 8 káčat co si toto místo adoptovali.

Domeček je opuštěný a tak si myslím, že kamarádi jsou všichni v kempu u řeky. Sjíždím tedy strmou cestou do kempu, kde jsou skoro všichni mimo místních farmářů. Vybrali jsme si špatný termín, zrovna se jim telily krávy, které mají u sousedů asi 12 km daleko a tak měli plné ruce práce rodit teliska. Až večer za tmy sešli do kempu k ohni, kde vládla bujará zábava Sice tentokrát bez kytar, z přítomných nikdo nebrnká, ale veselá zábava pod hvězdami trvala skoro do půlnoci. Majitel farmy sice odešel kolem desáté hodiny unaven zalehnout, ale majitelka se zato rozšoupla. Prostě ženská a navíc mladice těsně před šedesátkou. Byla ten večer ozdobou naší malé společnosti. Perlila.

 

 

Sobotní ráno nás uvítalo modrou oblohou a mírnou rosou. Nebýt dvou klučíků, Míši a Phoenixe, tak by posádka gerontů spala déle. Tito kloučci však už za rozbřesku provedli, k nelibosti některých členů, všem přítomným budíček. Život se v kempu u ohniště počal odvíjet pomalu. Vařilo se kafe, opékaly buřty a hlavně se klábosilo. Tatík Míši a děda Phoenixe cvičili kloučky v hledání kovových předmětů malou minohledačkou, tedy detektorem kovů. Jen takovým dětským, ty svoje, se kterými chodí po buši hledajíce zlato, by jim nepůjčili. Jinak jsme se toulali po okolí, hlavně kolem řeky a kontrolovali, jak se to zde změnilo. Lupen s Míšou zase odjeli telit.

Kemp i „nábytek“ kolem ohniště je furt v dobrém stavu. Ve svahu nad kempem šumí nyní 9 vysokých borovic, co před 30 lety Lupen sázel. Dokonce i 30 let starý totem stále stojí, a když se na něj jeden dívá z toho správného úhlu, tak vypadá docela dobře, i když už je termity skoro sežrán a zezadu podepřen kovovou tyčkou. Je to s tím totemem jako s námi. Když se jeden podívá z toho správného úhlu…

Kousek od kempu, proti toku řeky, je skalní výspa, jakýsi ostroh a pod ní tůň, jak vždycky bývala a kde jsme se koupávali. Kolem skály se dá opatrně nad hladinou tůně přelézt a otevře se nám pěkný travnatý břeh a údolí. Zde bylo před 30 lety velké „wombatiště“, které miloval náš jozefčík Waldemar, kam chodil tyto wombaty do jejich velenor vyštěkávat. Po této „práci“ se vždy z nor vynořil obalený smrdutým blátem, že byl akorát tak zralý na hození do tůně. Bez této koupele bych ho do našeho tehdejšího Land Roveru nevzal. Mohl by jet snad jen jako maskot na kapotě. Wombatiště je stále na svém místě, obydlené kdo ví kolikátou generací wombatů medvědovitých.

 

 

V řece pěkně hlasitě kuňkaly žaby a v údolí jsem narazil na další dvě wombatí nory. Hady ani hadice jsem žádné nepotkal, i když kamarádi, co žijí na farmách, se dali slyšet, že letos je těch plazivek úroda nebývalá a jsou takřka na každém kroku. Mně nějak ty jejich jedovatá zubiska nescházela.

Odpoledne ještě dojeli Martina a Chris, jinak matka a otčím Phoenixe a sestava byla úplná. Pro jistotu kamarádi ještě vztyčili u ohně šapitó, co kdyby se rozhodlo pršet, že ano. Večer byl ve znamení oslav. Takže jak už je mezi Slovany zvykem, tak pod plachtou u ohně byly tácy s chlebíčky, bramborový salát, masové mňamky, salámy, sýry a pak i pití a sladkosti, štrůdl, bábovky, včetně čokoládového dortu. Počkali jsme, až dojdou Lupen s Marcelou, mezitím se setmělo a oni unavení ale šťastní hlásili tři přírůstky. Z toho jedny dvojčata.

Po uspokojení chuťových buněk a spláchnutí dobrot nastalo rozdávání dárků a přání oslavenkyním, rozkrájení a pořádání velice chutného dortu za neustálého popíjení. Počasí přálo, spadlo jen pár kapek a večer se k všeobecné spokojenosti vydařil.

 

 

Neděle byla ve znamení balení a odjezdu domů pro všechny mimo mě. Končily školní prázdniny a navíc v městečku Bathurst se konaly automobilové závody a tak jsem se chtěl vyhnout tomu frmolu na silnicích. Po třetí hodině odpolední kemp osiřel a já se potuloval ztichlou krajinou a fotil, co se mi líbilo. Před setměním jsem zašel do domečku na menší řeč, abych se před úplným setměním vrátil ke své maringotce.

Pondělní ráno bylo kalné, trochu chladnější a věštilo příchod deště. Do osmi hodin jsem byl spakován, ještě jsem se stavil v domečku poděkovat kamarádům a říct ahoj a pak jsem už byl na cestě domů. Víkend se vydařil, oslavy také, počasí přálo a nikdo nepřišel k úrazu, takže to byl jednoznačný úspěch. Věřím, že podobných oslav ještě několik zvládneme.

 

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2012_10_07to09_oslavy_narozenin_u_Lupena_a_Misi_na_farme/

 

 

Aktualizováno: 22.10.2012 — 19:37

28 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Georgi, jako obvykle mne uchvátila krajina. A ty šutry všech možných a nemožných barev!
    Krásně jste si užili, tak ať to ještě mockrát zopakujete (inlove) .

  2. Ha! Dnes jsem dřív doma, čekám na tesaře. Tak se hrnu k Rozcestníku, protože ten MUSÍM každé úterý navštívit. A tady na mě čekají kytičky. Moc vám všem děkuji, jste zlatí.
    Jovásci, to je váš soukromý ;) kaktus? Nebo je to z botanické zahrady?!?!

    1. Puntíkatou, puntíkatou, tu já mám nejradši…. tralala, hodně zdraví dalmatinku milý, všechno nej,nej, nej!!!!! (inlove)
      (rose1) (f) (d) (handshake) (wave)

  3. Tak to je moc pekne bydleni. Taky mne zaujal „dum na baterky“. Ono do takove divociny vest elektriku by muselo byt strasne drahy.

  4. Prima povídání, milý Georgi – dost jsem váhala, zda to jsou člověčiny nebo rozcestník. nakonec je to obojí :) Tak ať se ještě dlouho můžete scházet na krásných místech (inlove)

  5. Jirko – vaše klokaní potlachy jsou vždycky balzámem na duši (nod) . Jo – tak se má slavit! (Ehm – tuto sobotu jsem s kamarádem slavila narozeniny v podobném duchu a bylo to taky fajn.)

    A vyřiď Lupenovi a jeho paní, že jejich farma je překrásná – ten kamenný kurník, co je z něj nocovna, nemá chybu! Držím palce, ať v tom utěšeném koutku Klokánie žijí ve zdraví a spokojenosti ještě hodně let – jakožto vám všem tam daleko, za sedmerými horami a vodami (inlove)

    1. Milá puntíkatá Dalmi – všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví a spokojenosti a dobrých lidí kolem sebe. A splň si jedno tajné přáníčko. (f) (f) (f)

      P.s. – dneska je to zakleté, přáníčko posílám už po desáté – su zvědavá, kdy se zadaří (chuckle) – já to nevzdám a budu zkoušet furt.

  6. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    čtu australské úterky moc ráda. Krásný vztah k přírodě i k lidem je poznat z každého slova.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN