PORTRÉT: Barry

Milí Zvířetníci, už dlouho vykukujeme zpoza buku a myslím, že nadešel čas se představit.

 

 

 

 

Jmenuji se: Barry z Kunčiček. Říkají mi: Barda, Barnabáš, Barbánek, Brouček, Bestie

Narodil jsem se: 2. 6. 2003

K žrádlu dostávám: ráno granule, večer maso se zeleninou. A sežeru, co ukradnu.

Oblíbená činnost: teď už hlavně gaučing a mazling

Já a moji lidičkové žijeme: už skoro rok v Praze

 

 

Bígl byl sen. Bígl a agility, bígl a toulky po lesích. Když jsem se odstěhovala od rodičů, štěkátko bylo jen otázkou (velmi krátkého) času. Zbylo na mě to nejvíc nezávislé, nemazlící, nejmenší, nevýstavní. Takže vedle hromady pohárů z agility, z coursingu a dogtrekkingu, stojí ty z výstav. Barda je sice od malička lenoch a flegmatik, ale když už něco dělá, dělá to důkladně. Neskutečný mazel, milující děti, lidi, psy.

Máme za sebou devět společných let a naučil mě za ty roky strašně moc. Tím že mi vrátil každou moji chybu, tím že mi nic nedal zadarmo. Útěkář, schopný vypařit se v té jediné vteřině kdy jsem se podívala jinam, se postupně změnil na spolehlivého parťáka. Pes s chutí vítězit, pes který dokázal být úspěšný ve všem, do čeho jsme se pustili. Inteligentní, sebevědomý, přesto ovladatelný. Splněný sen.

 

 

To co nás oba spojilo je toulání dovedené do extrému – dogtrekking. Prochodili jsme spolu sedm let, padesát závodů. Stovky hodin a kilometrů v nejtěsnějším spojení člověka a psa. Všechny popisy jsou prázdné, chybí jim všechny vůně, ledový déšť ve tváři i slaná příchuť potu. Hovory beze slov, krátký pohled psích očí, moje přikývnutí. Ok? Ok. Noci promrzlé v tenkém spacáku, první ranní paprsky, dělení o svačiny, radost v cíli, jindy trocha zklamání z odstoupení. Parta podobných bláznů, bolavé nohy, spokojený unavený pes.

V šesti letech se objevil problém – zvětšená prostata, cysty. Dlouho jsem se bránila kastraci, prášky jsme ji odložili o rok a půl. Při dalším rozhodování už jsem se přiklonila rozhodnutí na stranu kastrace – dodnes toho lituji, ze dvou špatných možností byla tohle zjevně ta horší, alespoň pro nás. Bardovi se postupně vyrojily snad všechny možné negativní důsledky kastrace – fyzické i psychické. Výrazná změna povahy k horšímu, pažravost, lenost. Inkontinence, problémy s ledvinami, se srstí, s tloušťkou, packy, mazové žlázky.

 

 

Letos v létě se přidalo ještě masivní vypadávání srsti a loupání kůže a stavy kdy pes, který ještě před hodinou normálně fungoval najednou nebyl schopný vstát, v horkém létě se klepal zimou… a za hodinu už se zase tvářil v pořádku. V jednu chvíli nad bezvládně ležícím psem hledám nejbližší veterinární pohotovost, než tam zavolám pes stojí a vrtí ocasem. Vytáhla jej z toho až akupunktura, po vysazení se problémy zase vrací.

Barda, pes kterému kousek z těch dálek zůstalo v očích, moje malé štěňátko, moje druhé já. Prošel se mnou pořádný kus života, snad máme ještě dlouhou cestu…

 

 

 

Petra + Barry

 

Fotky:

http://barry.unas.cz

http://petrs01.rajce.net

http://2cvoci.rajce.net

 

 

Aktualizováno: 15.10.2012 — 21:23

68 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Petro – držím moc palce, ať akupunktura zabírá a užíváte si ty roky v plné parádě. Ještě mě napadá najít dobrého homeopata a zkusit to. Mám vyzkoušeno na sobě, že to opravdu funguje. Na Murphym ostatně kdysi dávno taky. Za zkoušku nic nedáš. Jak pravil můj kožař, když mi odsouhlasil, že nepůjdu klasickou cestou léků, který mi psal, ale cestou homeopatik – „Jo, když nic jiného, uškodit Vám nemohou!“

  2. Tentokrát mi to nedá, a vlastně je to i k tématu: lidi si ty psy prostě neuhlídají :(
    Právě jsem se dozvěděla, že Betynka patřící mé kolegyni je asi březí. Jak jim nedávno utekla. Kolegyně tvrdí, že Betynka je labrador – vždyť ji kupovali jako labradora bez PP, tak co by to jiného bylo, že? No – má asi tak 25kg, tmavě rezavou barvu a pěkně protáhlý čumáček. Což o to, pěkné a milé zvířátko, ale labrador to není ani náhodou.
    Kolegyně se nedávno vyjádřila, že by po Betynce chtěla štěně, ostatně „fena by přece aspoň jednou měla mít štěňata, ne?“ Takže jí ten „náhodný útěk“ nějak nevěřím, a mám vztek, že moje přednáška na téma „není potřeba psy množit“ evidentně nepadla na úrodnou půdu. :(
    Ach jo, ach jo, ach jo :(

  3. Já rozhodně nejsem odborník, s kastracemi mám zkušenost jen u koček a dvou fen, ale to co Petra popisuje se mi jeví spíš jako následek nějakého poškození mozku, nebo mozkové příhody. Jestli v souvislosti s narkózou, nebo nezávisle, těžko hádat.
    Možná by se na to měl nějaký veterinář podívat jako na příznaky, ne jako na následek kastrace. Ale to už určitě napadlo i doktory.
    Snad se to dokáže zlepšit

  4. Ještě něco ke kastracím. Moje collie Einstein nemohl jít na velkou, tlačil a tlačil a nic. K veterináři, rentgen a ručně ho vyprázdnili. Byla zjištěna zvětšená prostata. Dostal na zkoušku injekci která fungovala jako kastrace. Ta nic nepomohla. Remise do velké nemocnice, znovu vyšetření a pak čekání na operaci. Bylo podobných zájemců hodně. Na to onemocnění je odborný název ale nemám po ruce ty papíry a název jsem zapomněla. Jde v podstatě o to že zvětšená prostata tlačí na střevo a vytlačí je do oblouku nahoru a zablokuje cestu.
    Čekali jsme na operaci a já mu zatím dávala klystýr a vyprazdňovala ho ve vaně. Vždycky vykřikl bolestí když se výkaly uvolnily. Ale věděl že mu pomáhám a tak do vany skákal sám od sebe. Byla jsem z toho na pláč, dojímala mě jeho důvěra ve mně. Konečně do nemocnice, ale měl nevyrovnaný krevní obraz. Na pár dní domů a zase zpátky. Operace se povedla a při té příležitosti ho taky vykastrovali. Po operaci nejedl a nejedl. Znovu do nemocnice. Nemá nějakou krevní nemoc? ptám se. Ne ne. Dávejte mu žrát dobroty. Nežral ani dobroty. Zase nemocnice. Nemá rakovinu? Udělali rentgen a na slezině měl už metastáze. Byla to leukemie, kterou před operací z krevní zkoušky nepoznali. Nechápu jak je to možné. Šlo o peníze? Asi ano, trápili ho zbytečnou operací za kterou dostali 30.000 SEK. Byl pojištěný, těch 20.000 zaplatila pojišťovna a já zbytek. A po jeho smrti jsem ještě dostala zpět 4.000 životní pojistky.

    A tak byl čas se rozloučit. Zbývalo jediné, šli jsme tam večer se synem a vzali Einsteina na procházku. Byl nabit energií po výživě a po lécích proti bolesti. Nadšeně nás vítal, byl to náš starý Einstein, na procházce se zajímal i o balonek. Najednou nám přišlo nesmyslné že by měl odejít. Ale nebylo návratu, rakovina je rakovina. Tak skončil v půli života můj milovaný pomocník. Sedm a půl roku starý, spíš mladý. Vždycky mi podával upadlé věci a když chtěl jít na procházku přinesl mi boty z haly do obýváku. Brečím tu jako tenkrát ani nevidím na monitor. Nikdy nezapomenu na Einsteina a vždycky to bude bolet. Bude bolet to že ho nechali tak dlouho trápit a že jsem nakonec diagnosu stanovila já ale bohužel pozdě.
    Ta zvětšená prostata není zase tak neobvyklá. Kdyby byl vykastrovaný mohl tu ještě být.
    Garyka bych byla ráda dala vykastrovat. Ale to nespadá do pojištění jen když se musí vykastrovat ze zdravotních důvodů. Cena je něco mezi 3.000 – 5.000 SEK. Půl mé pense. Tak se jenom modlím.
    Kastrovaný byl Einstein jen pár měsíců a pro jeho nemoc jsem nikdy nezjistila jak ho ovlivnila. Ale zřejmě to neovlivní většinu kastrovaných psů. Jen někteří mají tu smůlu.

    Do zvířecí nemocnice Modrá hvězda s Garykem nechodím. Pokaždé jiný veterinář, ti si nestačí přečíst žurnály a pak to dopadne jako s Einsteinem. Jde víc o peníze než o zvířata.

    1. Kastrace rakovinu neovlivní. Tedy ovlivní v jednom směru – nedá se dostat rakovina do toho co už neexistuje, takže např. rakovina dělohy u vykastrované fenky opravdu nehrozí. Jaká je pravděpodobnost že ji dostane zrovna tam? Jaká je pravděpodobnost, že ji pak nedostane jinam? A když to otočím – co když psa vykastruješ a on pak v důsledku nezřízené žravosti sežere něco otráveného a nepřežije?
      Teď to bude znít blbě, ale radši dva roky s nekastrátem než 6 s kastrátem – ta kvalita soužití je někde úplně jinde a fakt to není o počůrané posteli…

      1. Petro, myslím, že jsi měla prostě smůlu- a bohužel se to stane i v lidské medicíně. Že někdo mladý má smůlu a nereaguje na léčbu tak, jak by měl a následky jsou děsné. A věř, že vím, o čem mluvím. A lidi řeknou, jak se cítí. U psa se jen dohaduješ. Samavidíš, že tu máme zkušenosti s kastrovanými zvířaty a problematičtí nejsou. Co kdyby Barry na tu kastraci nešel? Trpěl by při každém čurání? Netrápil by se nakonec víc?
        Obvykle je to o volbě menšího zla.

      2. Já to taky nedávala do žádné souvislosti. Einstein už leukemii měl před operací. Mám jen do dneška vztek že to nepoznali a zbytečně ho trápili a že jsem musela přijít s diagnosou nakonec já coby naprostý laik.
        Kastrací se mohlo ale předejít zvětšení prostaty. To nebyla rakovina prostaty. A tu leukemii by byl dostal stejně. Ale mohl být ušetřen trápení navíc které se strašně vleklo, celé měsíce. Dávat mu ty klystýry takovou dobu bylo trápení pro nás pro oba.

      3. Tak s tímto názorem si dovoluji ostře nesouhlasit. Pikáčka jsem kvůli prostatě musela nechat vykastrovat v jeho čtyřech letech a je naprosto vpořádku. Tedy pokud za negativim nehodlám považovat to, že je to konečně mazlící pes – předtím se pro samou hyperaktivitu ani nestihl najíst. A představa, že by se dva roky trápil a pak se to zvrtlo v rakovinu je pro mě naprosto nemyslitelná.

        1. Jenže u nás kastrace znamenala obrovský skok. Fyzicky má mnohem víc problémů teď a psychika šla úplně do háje. Záblesk bývalého života se objeví dvakrát denně na pár minut – když teda člověk zapomene na to, že ten radostný pohyb je vždy směrem domů a vždy v očekávání krmení.
          Zvětšená prostata ještě nebyla tak velká aby mu způsobovala problémy, horší byly cysty, kvůli kterým pak ze psa kapala krev – ale bezbolestně. Teď věčně něco ošetřujeme, mažeme, kapeme a stejně to stojí za houby. Boule na packách, se kterými si veterináři nevěděli rady – http://barry.unas.cz/packa.jpg – po akupunktuře zmizely, po vysazení se znovu objevily, držíme ledviny a zatím (ťuk ťuk) je to relativně dobré. Jen občas vymačkávám hnis z polštářků – prostě se mu v nich utvořily milimetrové kanálky. Dle akupunkturisty vše způsobeno ledvinami, které neustály kastraci. Stejně jako plíce – chronická bronchitida. Přitom operace proběhla bez jediného problému. Rakovina? tu může dostat kdykoliv kdokoliv a kamkoliv.
          Kdybych to mohla vrátit, pokračovala bych v podávání Ypozane, přestože výrobce opakované podání nedoporučuje. Riskovala bych postupné snížení účinnosti a kastraci třeba v desíti, ale výrazně bych psu prodloužila normální aktivní život.

          1. Koukla jsem se na tu packu a uvědomila si, že docela stejný boláky má mátina (kastrovaná) Nessy. Včetně toho hnisu.
            Máti tvrdí, že je to „alergie“, jenže… se nesnaží hledat alergen. Kdesi se doslechla o alergii na blechy, tak to shazuje na tu.
            Jenže ten bolák je úplně stejnej jako Barryho – a kastrovaní jsou oba… o potížích s ledvinama u Nessy celkem nepochybuju, protože je krmená stylem „já jí dávám jen tak malinko granulí, koukej, půl hrstečky“ – no a chlebíček, šunčičku, sýreček, brambůrku – „když ona na mě tak kouká!“

            1. Petro, to je skutečně dost hrozné, chudák Barry. (h) Má na to nějakou ledvinovou dietu, nebo nějaké léky? Když je to příčina? Ještě jsem o tom u psů neslyšela, člověk je snad i rád, že neví, co na něj nebo na jeho psa může číhat (tmi)

              1. 1) zhubnout (největší problém)
                2) nic co by zatěžovalo ledviny, takže u nás BARF
                3) jako start u nás 3x Bowenovy masáže, 10x akupunktura – packy úplně vyhojené, výrazně lepší srst, oči a uši bez výtoků
                4) Renol od Energy (3x denně 5 kapek, 3 týdny, pak týden pauza, zatím do dobrání lahvičky, dál se uvidí)

                V tuto chvíli packy bez boláků, jen vymačkávám zevnitř z polštářků, zato má výtoky z očí (2 týdny ATB moc nepomohly), jinak dobrý, zhoršení srsti nevadí.

  5. Nu, nedá mi to a musím napsat i druhou stranu o kastracích, když se tady takhle zatracují ;) . Máme na ulici sousedy, žijí dvě generace v jednom domku. Mladá část rodiny si před dvanácti lety pořídila labrouše. Pro sebe i pro druhou starou půlku rodiny. Když říkám starou tak starou, pan profesor byl dokonce parkinsonik. Vždyť labradoři jsou takové lidumilné plemeno, vodí slepce, asistují vozíčkářům…. Ze Samíka vyrostl celkem dost výrazný, temperamentní rapl. Mladá začala chodit pilně na cvičák, zkoušky z poslušnosti, skákal agility, ale nic nepomáhalo. Temperament jako u teriera. Staří prarodiče se s ním báli chodit ven, že ho neukočírují. Potom začal pes utíkat z domu, ze zahrady, jakmile někde hárala ve vesnici nebo v okolí fena, byl v trapu. Tak to už nervově nezvládla celá rodina. Měli o něj strach. Po dlouhém zvažování nakonec nechali Sama vykastrovat. Trochu se zklidnil, začal si všímat babičky i dědy, dál bezvadně cvičil na cvičáku a skákal agility, dál se pustí ochotně do rvačky pokud ho napadne další pes-samec. ALE, přestaly ho naprosto zajímat feny. Je zdravý jako ryba, trošičku začíná mít problémy s artrozou, ale už léta pojídá Alavis. (Také kvůli agility).Baští Light granule, takže hlad nemá, nebufeťaří, ale také netloustne. Má stále vynikající náladu a je dnes, po smrti starého pána, tím nejlepším co mohlo potkat jejich babičku. Tož tak (wave) .

    1. Taky si myslím, že to nemůže být obecný jev – když vezmu všechny kastrované psy v Anglii, USA a Austrálii… Berry je kastrovaná, je pracovní, s perfektní srstí, kvůli masu z konzervy by metala kozelce, nad granulema se ofrňuje, nově nabízené lahůdky nedůvěřivě očichává, aby se poté rozhodla, jestli je to jedlé. Podle mě máš s Barrym prostě smůlu, nebo to ovlivnila základní choroba – možná je kastrace zdravého psa jiná. (Berry byla kastrovaná kvůli demodexovi, ale už po přeléčení, ne kvůli hormonálním či jiným problémům)

      1. S tím bufetařením – asi to bude už v základní povaze psa a prý bíglové sežerou, na co přijdou. Po kastraci se zřejmě všechny tyto pudy uvolnily.
        Já mám jen celkem omezené zkušenosti s kastracemi – ne psů, ale koček. Co se týká jídla, byla každá jiná. Micinka byla celý život extrémně vybíravá a jedla jen to nejčerstvější syrové maso, co bylo k mání. Ještě vzala na milost granule. Celá léta to byla ne zrovna hubená, ale zase ne zrovna tlustá kočka.
        Micánek byl naopak bufeťák. Sežral, na co přišel, ale i ještě jako pravý kocour si pamatuji, že sežral neuvěřitelnou kupu granulí (24 hodin denně k dispozici), žaludek pak už večerní porci masíčka neustál a já uklízela 4 neuvěřitelné hromady nestrávených granulí a pak jsem našla i tu s tím masem. V zimě býval až mírně obézní, hlavně tak mezi pátým a desátým rokem. Skoro bych řekla, že byl shora až „obdélníkový“ a samozřejmě měl nějaké mnohem kratší nožičky. V létě to naštěstí vždy celkem vyběhal. Proto, když jsem ho v těch jeho posledních dnech viděla tak vychrtlého, bylo mi jasné, že je hodně zle. Ale, byl žravý před kastrací, po ní ještě více.
        Amálka – od malička má jiné priority, a to je naše společnost – ať máme nějaké diskuze nebo ne. Jídlo ji nějak výrazně nezajímá. Ne, že by nejedla, však má poctivých 5 kilo, ale nepřehání to. Společnost je pro ni tak důležitá, že raději nechá jídla a jde za námi. Takže, když chci, aby si snědla svou porci, tak u toho musím být, no a nejraději ji při tom drbat na zadečku, aby vůbec dojedla to „méně“ chutné..Zrovna dnes jsem si říkala, že to podávání stravy musím natočit. Řev před tím, než to dostane, pak oblíže to nejlepší a stačí. Nevím, jak to bude do budoucna, ale pod těmi chlupy se zatím skrývá štíhlá kočičí postavička, doufám, že jí to vydrží.

        1. Kastrace koček a kocourů jsou něco úplně jiného – už ze samotné podstaty chovu – zatímco psa/fenu máš mít za každých okolností pod kontrolou, kočky jsou prostě kočky (h) . Navíc fena bez štěňat normálně funguje, u kočky hrozí permanentní mrouskání. Kocouři značkují, perou se,…
          Psa/fenu bych nekastrovala, pokud by to nebylo z vážných zdravotních důvodů a jen kdybych neměla jinou možnost, rozhodně ne preventivně. Ano, Barda slíznul VŠECHNO, většinou si pes vybere jen něco.

          1. Mě v tomto případě šlo spíše o ty rozdíly v jídelních zvycích jednotlivých zvířat po kastraci, se kterými mám osobní zkušenost. Asi i u psů každý má naprosto jinou zkušenost, holt u tebe to nedopadlo nejlépe, jak mohlo. Ale dávám ti plně za pravdu, kastraci psa si musí majitel zvážit sám. U kočky je to u normálně uvažujícího člověka prakticky jasné. I když zrovna u Amálky jsem hodně zvažovala, zda ji nakonec nenechám k chovu.

      2. Toya byla kastrována kvoli piometre a dodnes se mlátím do hlavy, ze jsem ji nekastrovala drív (taky jsem mela takové zprávy, ze se ji radikálne zmení povaha k horsímu a strasne stloustne) – jelikoz je jiz od detství robusní a veliká, tak toho pul kila se ztratilo a povaha se snad zmenila jen k lepsímu.

        A na Brooke nevidím zádné negativní vlivy kastrace (kastrována po druhém hárání – Terka stenátka nechce a dvakrát do roka tri týdny na vodítku bylo týrání jak nás, tak toho nebohého zvírete, a navíc ten strasák piometry …) – je krásne osvalená, ani gram tuku (no, ona se taky ve svém zrádle jenom nípe a ceká na to, co ji nechá Toya ze svých stareckých granulí) a radost z behu teda neztratila.

        Takze já jsem pro kastrace, protoze mám s ní jenom dobré zkusenosti. Ale toto si musí kazdý probrat sám.

      3. Ano, o kastracích fen,mám, naprosto jasno! Nejsem člověk s chovatelskými ambicemi, nikdy, ani před třiceti lety, když jsem byla mladá, jsem nebyla. Proto jsem pro kastrace fen. Klérka je z vynikajícího chovu a přesto je kastrovaná.
        Ale tady se mluví o samcích. Sam si prožívá spokojený psí život, vyskákal si v agility i postavení „na bedně“. Nedají se kastrace šmahem zatracovat. Jak píše Dede, asi v tomhle byla smůla, nebo už šlo o onemocnění, ale zachránila jsi mu život.

        1. Asi jde u dělící čáry „kastrovat-nekastrovat“ i o to, jaký má člověk osobní zkušenosti.
          Nessy byla kastrovaná, když šla na císaře, protože už byla jak balon. Máti nejdřív říkala, že Nessy neměla kde ke štěňatům přijít. Pak tvrdila, že neví den, a na tom už zůstala. Štěňata byla mrtvá a už se začínala rozkládat. (Byla moc velká, než aby se narodila sama.) Veterinář navrhl fenu radši hned kastrovat, když už spí, a máti souhlasila.
          Tatáž máti tvrdí, že Nessy se nedožije tolika, jako Penny, protože „je víc nemocná“. Realita je, že se máti míň stará, jelikož jí nezáleží na tom, aby byl pes v pořádku, ale na tom, aby „jí pes nekňučel“ (a tak se bolák na tlapce nečistí, protože pes u toho kňučí, a pes se nechá kulhat dlouhý týdny) a aby lidi viděli, jak moc paička pejska miluje. Takže se kulhající pes náležitě před publikem lituje, načež je panička litována, kulhajícímu psovi se zpívá „Nesinka je malý pejsek, milovaný chlupatejsek,“ aby publikum mohlo říkat „ty ji máš tak ráda“… atd. Pokud se člověku při slově „kastrace“ vybaví tento druh „péče“…

          Kamarádka teď nechá fenu poprvé odhárat a kastrovat. Je fakt, že například říkala, že „když fena nebude kastrovaná, jak s ní mám jít nakupovat, když bude hárat?“ OK, v těchhle případech je kastrace… jednodušší z obou špatných řešení.

          Na druhou stranu mám nechuť ke zbytečným zásahům na zdravých zvířatech. Nejdřív se kupírovaly uši a ocas. Pak se to zakázalo jako týrání. Teď se prosazuje kastrování… Myslím, že by bylo – u *zdravých* zvířat – lepší, kdyby se pánečci naučili, že háravé feny jsou zavřené doma, voděné na vodítku, nepouštěné ke psům.
          Penny kastrovaná není a štěňata nikdy neměla. Rikina, má první, kastrovaná nebyla a štěňata neměla – a to jsem ji hlídala, když jsem byla děcko. Ani jedna neměla žádnou z těch nemocí, co se kvůli nim preventivně kastruje, protože pak zákeřný nemoci přijdou a udeří tak rychle, že se to nezvládne.

          Chápu kastraci ze strachu, když někomu předchozí fena na takovou nemoc umřela. Pokládám ji za zbytečnou, ale chápu ji. (Rikina umřela na rakovinu žaludku – a přece si nemyslím, že i Penny umře na rakovinu žaludku.)

          Na třetí stranu, jsou tu slepečtí psi, kteří musí být kastrovaní z principu. To jsou vysoce kvalitní zvířata s velmi tvrdým výcvikem (a pak prací)… dělal někdo u nich výzkum, jak kastrace ovlivnila jejich chování a výkon? Nevím.

          Ale stejně, jsem takovej člověk, co nerad zasahuje do přírody, pokud vysloveně nemusí – a tak se mi ježí chlupy na zádech, když se řekne „kastrovat, je to pohodlnější“.
          (Docela stejně se mi ježí chlupy, když se řekne „ber antikoncepci, je to pohodlnější“. Slyším tam „znič si vlastní hormony a nahraď je umělou rovnováhou, je to snazší.)
          Osobní volba, no.
          Každýho osobní rozhodnutí.
          Nejspíš žádná stoprocentně správná varianta ani není. :)

          A vůbec. Dokud jsme my i zvířata zdraví, je dobře. :)

          1. Borůvka byla pažravá před kastrací a je i po ní. Asi má širší záda, než by měla mít a na nějakou dobu se jí zhoršila srst, ovšem to se dalo spravit změnou žrádla. Je pohyblivá, běhací, líná není, hnusy žere nekastrovaná Světluše (Borůvka se v nich válí a to se podle mě nedá svést na kastraci). V jejím případě to byla záchrana, u Světlušky zatím váhám (teda hlavně Mušketýr váhá). Světlušino hárání je mrtvičné, vodíme domů davy místních vořechů, protože majitelům je to jedno, a nepříčetná je i Borůvka, která je od Světluše navoněná a pak nervně rafe kolem sebe po obtěžujících psech. Nejsem rozhodnutá, ale na Borůvce nevidím problémy.

          2. Stejně tak jako kastraci psa pojišťovna neplatí tak platí kastraci fenek. Těch případů zánětů dělohy je tu tolik že pojišťovna raději sníží měsíční poplatek pojištění pro preventivně kastrované fenky.

        2. Jsem pro kastrace, Anka je v pohodě, stejně jako další fenky, které znám, zrovna tak jako kastrovaní psi-samci.
          U Barryho se asi spojilo víc věcí: nemoc, pozdější věk, dispozice rasy, takže prostě zpohodlněl a baští.
          Ale hlavní je, že žije a je spokojený, Petra mu zachránila život. Ten život je teď jiný, ne tak akční, ale Barrymu to zjevně nevadí. :) (h)

          1. Já jsem se už cca od půl roku fenky rozhodovala, zda ji po prvním hárání vykastrovat, či ne. Ležela jsem několik měsíců v nejrůznějších našich i zahraničních studiích a statistikách a vycházelo mi z toho, že v jejím případě (velikost, plemeno) je ze zdravotního hlediska o něco výhodnější kastrovat, hlavně kvůli prevenci nádorů mléčné lišty. Ale váhala jsem, protože téměř žádná z těch studií nebrala v úvahu ty ostatní účinky (povaha apod.). Poslední kapka v rozhodování byla ale její falešná březost, která trvala už od konce prvního hárání. Sice žádné opečovávání imaginárních štěňat ani tekoucí mlíko, ale zato „syndrom nasrané březí matky“ – na procházkách se děsně vlekla, odmítala běhat, nechtěla si hrát, měla pořád šíleně blbou náladu a vyjížděla po štěňatech. Celé dva měsíce v kuse. Takže jsme ji ještě před druhým háráním vykastrovali a nikdy jsme nelitovali. Žádný zdravotní problém ani po dvou letech od kastrace nenastal (zatím – ťuk, ťuk), povaha ani srst se nezměnila, šíleně žravá byla i předtím, ale kastrací se to nijak nevystupňovalo, a dokonce začala být akčnější, začal ji zajímat míček (dokonce víc než žrádlo) a krásně zhubla do sportovní postavy. Takže tak…

  6. Petro, děkuji právě jsi mi pomohla se rozhodnout, že Frogáška fatk kastrovat nebudu…..

    sice mu při hárání Nastěnky kvalitně hrabe, musí být 3 týdny každý zvlášť ale pak to skončí a je klid v rámci možností soužití různorodé smečky :) nic co my nedalo vyřešit….

    teď to bude blbé protože má fena hárat v lednu tak venkovní kotec asi nekklapne, páč jsou všeci psi domácí ale přežili jsme to už 2x přežijem dál

    všechny ty změny bohužel špatné jsem přečetla nahlas doma, protože já jsem furt váhala teď už mám jasno!!

    1. Jde, když se to zkopíruje do řádku. :)
      Ty povely rukama mně dávají náhodou skvělej smysl.
      Otáčení se praktikujem i s hluchnoucí Penuškou. Sranda začne, když si ji v době, kdy by se měla otočit a zkontrolovat mě, připne na vodítko ten rakouskej Němec. To pak poskakuju, dupu, mávám a řvu: Tady jsééém! A Penuša se ohlídne a broukne: Nojo, dyť já vím, už běžím. :-D

  7. To fungování na mrknutí je na životě se psem asi to nejhezčí. (h)
    Jinak díky, že tak otevřeně píšeš o potížích po kastraci. Mrzí mě, že je máte, ale nejste jediní, kdo je má, a já mám pocit, že se o téhle odvrácené straně často cudně mlčí, takže se člověk rozhoduje bez kompletních informací.
    To rozhodování tehdy ti nezávidím. (inlove) Ale nevyčítej si to, dělalas, cos mohla, a výběr ze dvou špatných variant je vždycky naprd.

  8. Děkuji všem za komentáře!
    Ke kastraci – ten nejhorší důsledek se bohužel skrývá v psychice. Naprosto skvělý inteligentní parťák, co sice miloval žrádlo, ale cvičil na pamlsky a dokázal i přiaportovat buřta (sázka (blush) ), se po kastraci zvrtnul ve zvíře co má místo mozku žaludek. Provedení i nejobyčejnějšího povelu při spatření pamlsku neexistuje – přeskokové chování. Očekávání misky s večeří = pes se celý klepe, kňučí, slintá. Venku po letech navolno chodí věčně na vodítku, protože se nekontrolovatelně vrhá po všem co by i jen mohlo být k sežrání. Žere žaludy, šutry, klacky (a všechno sežratelné, samozřejmě). A nic jiného než žrádlo jej nezajímá. Nepomohlo ani přežrání, kdy mi vykradl granule na 3 dny, sotva se koulel, ale stejně žebral a bufetil dál…

  9. Starší pes je parťák, na kterého kouknu a vidím. Borůvka je pro mě čitelnější než Světluška. Ale i tu už začínám číst dobře. Je zajímavé, jak se mi každý pes mění. Jako štěně byla poměrně nezávislá a introvert. Teď se čím dál víc přimyká k lidem. Borůvka teď zas má radši svůj klid, asi tam dva metry od nás, rozhodně ne víc :)Není tak dětsky umazlená, její projevy radosti jsou méně uskákané, o to radostnější. Byly jí čtyři, včera jsem jí nechávala u veta pořádně poslechnout srdce (no jo, je to kavalír) a prý je naprosto v pořádku.
    A taky je kastrovaná. A za žrádlo by prodala svět. Jenže já to beru tak, že jsem ji tím uchránila od horších problémů.
    Třeba by Barry taky měl horší potíže než teď. To nikdy nemůžeš vědět. Je to o možná, třeba. Tak ať se Barry otřepe a můžete jít dál.

  10. Díky za tohle krásné povídání. Moc přeji, aby tvá společná cesta s Barrym trvala ještě hodně a hodně dlouho. Doufám, že se Barryho problémy v dohledné době upraví tak, aby z něho byl ještě hodně dlouho spokojený pes. A jinak, vždy jsi pro něj dělala to nejlepší, co se v daném okamžiku dalo vymyslet, tedy o tu kastraci. Kdo ví, zda by to bez ní nebylo všechno jen ještě horší. To nikdo neví, tak si nic nevyčítej a žijte spolu ten Barryho psí život naplno. (h) (y)

  11. Ještě OT – Kazaní hlásání: Dnes je trošku lepší než včera, když je na neklouzavém povrchu, tak dokáže vrávoravě jít. :) Ráno se venčil na zahradě a vyrazil seřvat drzého okolojdoucího psa (fubar) , fakt je trhlej! Naštěstí se nezdá, že by mu to nějak uškodilo, tak pokračujeme ve veleopatrném režimu. Děkujeme za palce, obávám se, že je Kazan pořád ještě hodně potřebuje (inlove)

    1. Dede, stále věřím, že to bude lepší a lepší. Kazan NENÍ žádnej dědek, je starší to jo, a proto ta léčba bude chtít více času a klidového režimu. Stále držíííím (y) a myslím na vás!!!

  12. Milá Petro, s Barrym jste si užili krásný kus života (inlove) , který vám nikdo nemůže vzít – ani ty potíže po kastraci a stáří. Barry je nádhernej pes a ta první fotka nemá chybu (h) Ať vám to ještě dlouho vydrží (dog)

    1. Dede děkuji, je to fotka z ateliéru – fotograf se nejdřív bránil a bál, pak chvíli nechápal a nakonec to bylo „hlavu maličko doleva… ještě trošku nahoru…“ :D

      1. „hlavu maličko doleva… ještě trošku nahoru…“ (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
        No to je krása a Barry dával hlavičku maličko doleva a ještě trošku nahoru, jak říkal pan fotograf a při tom na něho moudře hleděl. Já to úplně vidím, jéééé já mám pusu od ucha k uchu.

        1. Samozřejmě že dával, protože přitom koukal na piškot, co jsem držela za panem fotografem a hýbala s ním podle instrukcí :D

          1. (rofl) (y)
            To mi připomnělo toho plyšáka, co měli postaveného vedle kamerky na fakultě. Taky vznikaly usmívací fotky, a ne ty šílený sobě nepodobný ksichty co normálně. :-D
            Už ho nemaj. :(

  13. Milá Petro s Barrym, přeji vám ještě hodně krásných a dlouhých chvil pospolu. Pes je kamarád co nikdy nezradí
    a pohledy mezi vámi řeknou vše. (inlove) (wave)
    Pohlaď za nás Barryho. (dog) (inlove)

  14. Petro, rozumím Ti. Vím jak je to nečekané, když parťák náhle nemůže, něco ho bolí, nebo přijde se vším všudy stáří. Člověk tomu napřed nechce věřit, potom si tvrdí, že je to přece předčasné atd…. Ale takový je už život. On ten psí je vůči tomu našemu nespravedlivě krátký. Nyní je na Tobě, jak ten svůj, který mu ještě zbývá, Barry prožije. Kastrací, při tomto onemocnění, jsi mu zachránila život. Jiná řešení by byla jenom oddalování fatálního problému.

  15. Krásné a dojemné vyznání parťákovi… (h)
    Starý pes je jak vyšlápnuté boty. Znáte se na kouknutí, na myšlenku. Na to se musí něco rpožít, vyzrát. Ať vám to ještě nějaký rok vydrží.

    1. Nejenom pes, ale i kočka, respektive kocour. Zrovna předevčírem mi máma říkala, že se jí pořád stýská po Micánkovi, ale stýská se i mě. Prostě jsme se na sebe podívali a už jsme věděli. Amálka je fajn, je milá, komunikativní, je pořád s námi, zajímá se o to, co děláme, člověk se s ní domluví, ne že ne, ale prostě a jednoduše je jiná. Ta „bota“ je ještě málo prošlápnutá. Navíc některé její projevy, respektive ty její snahy oplácet „křivdy“, což je mimochodem třeba pochování v náruči, dost těžko koriguji a pořád koumám, jak na to.

        1. To víš, že dostává. Trochu si za to bohužel můžu i sama, v zimě jsem dopustila některé hry, kdy pak najednou přestala respektovat mou hlavu a vůbec různé mé součásti jako tabu. Takže teď ji přesvědčit není lehké.
          Zatím jediná opravdu účinná věc je ji vyhodit za dveře místnosti, kde jsem, a nechat „vycukat“. Zklidní ji to do 5 minut a pak můžu opět otevřít a je z ní mírumilovné zvířátko. Nenechávám ji za dveřmi dlouho, jen dokud se neuklidní. Když se opozdí při úniku, tak ji vynesu „za flígr“, čili za kůži na krku jako kočka koťata. Jinak už zdrhá sama, ví co udělala. Teď už alespoň chápe, že by mi neměla skákat na hlavu s vytaženými drápy, třeba při noční debatě o povolených a nepovolených místech na škrábání. Když to udělala naposledy, zasáhla mi drápem oko, naštěstí už zavřené. Tak tohle opravdu nejde. Ale třeba po česání (občas fakt musím, je polodlouhosrstá)nebo i pochování (to je teda fakt provokace!) má snahu se mi zakusovat do ruky a drápy servat kůži. nejdříve odejde, dávám jí volnost odejít, ale pak se obloukem vrátí a skočí. Tak na tohle musí být povaha. Nějaké třepnutí nepomůže, to ji naštve ještě více a fakt je ochotná se se mnou prát a používat uby i drápy. Ona už jako kotě ještě u chovatelky se prala zásadně s brášky a ne se sestřičkami. Také ještě před jejím útokem dělám velekočku, kdy se nad ní vztyčím, a když to nepomůže a ona to pořád nevzdává, ještě jí vstoupím do osobní (tedy kočkové) bubliny. Pak to většinou vzdá. Ale nějak to nevystihnu pokaždé. A jednou jsem na ni pustila hrůzu až příliš, to až zakňourala, přitom jsem se jí ani nedotkla. A zase tohle také nechci, vždyť nemám Amálku na to, bych na ni byla protivná nebo aby se mě dokonce bála. Jenže pak jsem právě kvůli tomuto pocitu někdy zase měkká, prostě nemám to srdce, mám ji na to příliš ráda, nechci zbytečně pouštět tu hrůzu a ona toho bleskurychle využije. Nějaké, že ji mám ráda a že jí to nechci dělat, ji v tom momentě vůbec nebere. Tak se snažím to vyvažovat a když to jde, nedostávat ji ani sebe do těchto situací. Už na ní poznám, kdy „to na ni jde“. Asi díky plemenu nemívá ani v přítmí úplně rozšířené zorničky. To se ale změní, když se navzteká, pak má úplně černé oči, upřený pohled, vztyčené uši, švihající ocas, prostě naštvaná Amála. A pak je čas na velekočku a zabránit předem útoku. Ovšem, člověk ji musí ještě chvíli sledovat, protože jen, co se otočím zády, je schopná se otočit a skočit. Někdy v létě mi takto doskočila až na lopatky, a to jsem stála. Takže se nejdříve musím ujistit, že to doopravdy vzdala. No, a učím se, co to je mainská kočka.
          Ale jinak, když si řekne o hrani, abych jí něco házela, nebo abych prostě byla s ní, to zase nikdy naše kočičky nedělaly, alespoň ne takto. Prostě přijde, vrkne, kolikrát hodí hlavou: „Tak dělej, bav mě! Chci si hrát!“ Komunikuje mnohem více než kdysi Micinka. Svým způsobem i více než Micánek. Také když něco dělám, musí být pořád nablízku, mezi mnou a mámou si vybere mě. Takže bych řekla, že mi věří.
          Jestli máš ještě nějaký nápad, jak tyhle Amálčiny nálady krotit, sem s ním. Chci s ní existovat v pohodě, ale „trestat“ se od ní nenechám.

          1. Jejda Apino, jak to tak čtu, tak si říkám, že ta britka by byla asi „pohodlnější“ na výchovu (nod) . V Amálce je ještě dost divoké kočky a život s ní je jiná pohádka než s Micánky.

            Zikmunda už máme pátý rok a stále má kousací a drápací nápady. Jenže, jak on má takovou středomořskou konstituci, tak mám psychické problémy mu jednu lepnout (abych ho nepřerazila), takže to řeším bafnutím za kůži a odtáhnutím od kousaného předmětu (mojí ruky). Bohužel – vyhozením za dveře na mráz na něj nijak výchovně nepůsobím, neb to je jeho sen … být vypouštěn a zase vpouštěn do domu – nelépe v minutových intervalech (chuckle)

            1. Ano, ty rysy divoké povahy tam jsou. Právě ta snaha skočit na hřbet oběti a zakousnout ji, tak ta je zcela jasná. Jen si Amálka občas nějak neuvědomuje, že není levhart, ale něžná strakatá kočička :D . Ale mám, co jsem chtěla. Jinak, já už ji nedám, patříme k sobě. Je to jiné – zvláště oproti dobrákovi Micánkovi, ale na pár fíglů jsem přišla a další zkouším, tak se to snad časem usadí. A na každou kočku platí jiná věc, tuláka není možné vyhodit za dveře a myslet si, že to bude považovat za trest. Pro společenskou kočku je to přinejmenším důvod k zamyšlení. A hlavně jí to zchladí hlavu.

              1. Náš Čertík je zlatíčko, spokojí se jen s tím, že odmlouvá, ale to stojí za to! Diskuse typu: Koukej tu misku dopapat,než dostaneš další, trvají i několik minut. (Z krmné dávky je olízána šťávičkaa: Mňooouk, já chci ještě./Ne, až to dopapáš, dostaneš další!/ Mňouuuk, kňouuuk!/ Řekl jsem: Dopapat! EéééEE, mňouk – Vrk? (loudivě tázavý pohled)./ Nedělej, že nerozumíš! Až to dopapáš,dostaneš další!/ Vroukmňaúúúú, čelem vzad a odchod se zdviženým ocáskem. Po několika minutách nenápadně: mlask mlask mlask… Pár kousků nechá, aby se neřeklo, někam uraženě zaleze a tak dvě tři hodiny je klid. Jenže jakmile poněkud vyhládne, hop pánečkovi na klín a vrk, vrk brouk, drbat! Páneček musí všeho nechat a blaženě předoucí příšerku drbat postupně za ouškama, na čelíčku, pod bradičkou, tvářičky, cejšku a nakonec u ocásku. Následuje odchod k miskám a: Mňáááu, umírám hladem! A tohle se opakuje minimálně 3x, většinou 4x denně. Toho pacholka je opravdu lepší šatit, než živit! :*

                1. (think) Pacholek se přece šatí sám … ale takhle diskutovat s kočkou, to nemá chybu … (rofl)

                  U nás se nad jídlem nediskutuje, jsme jako kyselina (a to nejsme a doufám nebudeme kastrovaní) (chuckle) .

  16. Barry je moc krásnej a šikovnej pejsek.

    Však asi už všichni víte, že já jsem spíše kočková.
    Se štěkavci to mám trochu složité, já se jich tak trochu bojím.
    Ale když tu čtu krásné články od vás moji milí zvířetníci, tak já těm štěkavcům přicházím na chuť.

    Míša

    1. To se třeba zlomí ;) , já jsem se taky bála psů, a to strašně. No a už mám tři a dvacet odchovaných štěňat (happy)

      1. Ivo, když u mě je to tak, že když ke mě přijde velký pes, tak úplně ztuhnu a bojím,bojím (bat)

        Malé ještě zvládnu, ty hodné si i pohladím.

        Míša

          1. Je to psíček po všech stránkách šikovný, ať vám to spolu ještě dlouho klape (h) .

            Pár psíků a Pennucha na nedělním výletě zapůsobily na dítky přímo zázračně. Včera po dohodě s paničkou hladili a honili se se štěnětem, které bylo na vodítku (panička ho má jen chvilku, přivolání ještě není stoprocentní). Jak kolem mě kroužili, pocvičila jsem si skákání přes švihadlo :D . Na dotaz, co je to za rasu, řekla, že čínský chocholatý. Nenaskočilo mi „naháč“, ale „Krejg“. Tak jsem se zeptala, jestli je labutinka, a paní spadla čelist, jak o tomhle vím :P . Holt má Zvířetník i funkci vzdělávací (wait) .

            1. Vilém se bojí ježka (co kdyby na něj skočil (chuckle) ) žáby v lese (taky děsně nebezpečnej tvor) , slepičky pozoruje přes silnici, když chci přejít: „babikóóó, néééé“, protijdoucí jarkšír ho donutí opustit pěšinku… Prostě všechna zviřátka jsou vhodná na pozorování alespoň ze 2 metrů (rofl)
              Jen jedno zvíře je bezpečné a vhodné na kraviny

              http://drporkert.com/vilem/alba/ruprechtice_131012/page00009.htm

              Třeba jí přiklopí na hlavu prázdnou krabici od kostek a dělá „nenííí Bětuškááá. A je. A neníííí. A kuk“ A ona drží a neví, co si myslet (fubar)

            2. AD „Tak jsem se zeptala, jestli je labutinka, a paní spadla čelist, jak o tomhle vím“ – to je to vzdelání (chuckle)

              A jinak kluci jsou fajn, kdyz se uz tak odvázali (a oba dva? u pejska. Tak si ríkám, ze na rok je musís vzít na Zvíretnický sraz, tam se ti ohledne psu otrkají … a urcite tam bude víc malých zvíretnícku, takze i „socializace“ bude dobrá. I kdyz oni uz budou ostrílení ze skolky (nod)

              1. Taky tomu říkám „rozšiřovat si obzory“, ale faktem je, že dokud jsem nečetla diskuzi kolem článku o Krejgovi, nevěděla jsem, že se tak chlupatým naháčům říká (angel) .

                No, odvázali … Tomášek hladil v rámci možností vyklidněné psisko po zádech a Alešek ho ťukl prstem do ocásku, což psík pochopil správně jako k výzvu k honičce, při níž se řehtali oba. Tomáš se chvíli točil tak, abych mezi ním a psem byla já (o to zábavnější bylo to skákání přes vodítko), ale jak psík přilehl, byl u něj a opatrně hladil.
                O slezině vážně přemýšlím, akorát budu muset pořádně promyslet logistiku přesunu a pobytu (jak pánové nemají určité své pohodlí, odpočinek a dlabanec podle hodin, jsou dost k přetržení; navíc budeme muset vlakem, což může být s bagáží velmi zábavné (happy) ). Zesociovali by se tam s dvoj- a čtyřnohou smečkou a myslím, že by jim to prospělo. Jako otrkávačka do školky, protože do té půjdou až v září a sešlost bude hádám v květnu…

        1. Tak to byl přesně můj případ, ještě jsem se k tomu orosila. Když jsme si byli vybírat Fleur, tak tam za plotem štěkaly tři strašlivé choďandy a já jsem chtěla odtamtud utéct ;) . Když na mě malinkatá Fleur (cca 5kg) zavrčela, tak mi naskočila husí kůže. Ale nějak se to poddalo….obavy mám jen když má Fleur malá štěňátka, to je dost ostrá a vždy na mě vyjíždí.

  17. Milý Georgi, taková velká rodina z oslav prakticky nevyjde. ;) Dodatečné gratulace oslavencům.

    A najednou smajlíci stávkují.

    1. A zase mi přeskočil příspěvek pod jiný článek. Kdybych alespoň věděla proč. Ale vlastně se mi to stává když smajlíky nefungují. A jak klikám a klikám tak se příspěvek přesune. Ach jo!!!

  18. Je zvláštní, jak se člověk dokáže zžít se zvířetem. Jak se zvíře přizpůsobí našemu rytmu nebo se my přizpůsobíme jeho. Doufám, že najdete další aktivity, které vám budou oběma sedět.
    Jak zvířecí kamarád stárne, člověk si to nechce ani připustit, že má dříve než my právo na bolístky stáří. Nebo středního věku. Držíme vám všechny palečky

    1. Inka (inlove) to řekla i za mě, tak se pod ní, s dovolením, přilípnu.
      Milá Petro a Barry (h) (h) , přeju vám, abyste si ještě dlouho spolu užívali života v rámci daných možností. (shake)

      A přeju všem krásný den. (h)

    2. Ten společný rytmus dělá že se nám život rozsype když parťák odejde.
      Ať jste spolu ještě dlouho a dlouho. (inlove) :) (dog)

  19. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásné vyznání starému parťákovi (inlove) Tak ať se daří zdravotní potíže držet v únosné míře a prožijete spoustu dalších společných zážitků, kde se budete smát oba dva (nod)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN