105×148: Dotýkané

Je sobotní pozdní odpoledne, sedím na pohovce, vedle sebe košík plný voňavého prádla, které jsem právě přinesla z venku. Beru do ruky kousek po kousku, pečlivě ho uhlazuji a skládám, abych ho nemusela žehlit. Pozoruji své ruce, jak se prádla citlivě dotýkají a vznášejí se nad ním; jako by to nebyly ani moje vlastní ruce, jako by se do nich promítly ruce všech žen od počátku věků.

 

Kolik jen doteků věnujeme ušmudlanému tričku, které jen tak mimochodem sebereme ze země. Roztřepneme, odneseme do prádla a později ho máme zase v ruce, když prádlo třídíme, dáváme do pračky a potom voňavé znovu potřepáváme, než ho pověsíme na šňůru. A někdy i na té šňůře převěšujeme, pamatuji, že moje babička i maminka to dělávaly pravidelně, já už jenom někdy prádlo otáčím, to když mi moc neschne.

Uhlazovala jsem prádlo, tak chladivě hebké, a myslela na staré nářadí, o kterém nedávna psala Dede po návštěvě skanzenu.  Cítila jsem ho v ruce, ty lehounké, doleskla ohlazené násady hrábí na seno, rukojeť kafemlejnku, která vklouzla hladce do ruky, malou sekyrku na špány, která byla na tu jemnou práci do ruky tak akorát.

Myslela jsem na veškerou nutnou denní činnost, na práci, která byla dotýkaná, a na nářadí, které si každý přizpůsobil sám sobě, aby se mu s ním dobře pracovalo. A na to, že dnes rozlišujeme práci a zaměstnání, které si často přizpůsobuje nás, a že dotýkaná je jen práce, byť dnes bohužel v zaměstnání často pouze virtuálně.

Snad proto se snažíme dělat něco navíc, dotýkat se věcí a osudů bližních. Co je námi dotýkané, není nám lhostejné, dotýká se to nás silně a doleskla nás uhlazuje.

Je krásné žít v dotýkaném světě.

 

 

Aktualizováno: 2.10.2012 — 20:13

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Vave, Tvůj článek moc potěšil mi připomněl nádhernou knihu Devátý dotek od Mirky Spáčilové, která rozhodně stojí za přečtení, a na kterou když si vzpomenu, hned mi tečou slzy a uvědomím si v tu chvíli, jak může být život těžký.

  2. Milý nás webmajstre – vsechno nejlepsí ke svátku (rose1) (rose1)

    Drazí moji, dekuju za milá prání k narozeninám (opravdu jste mne dojali a kyticka od JoVáskových je prekrásná) a slibuju, ze si je zítra prectu jeste jednou, nebot jste mne udelali o den starsí … ten pravý den je az na Marcela (nod) . Ale to nevadí, v mém veku uz na nejakém tom dnu nesejde. A navíc, dneska byl tak krásný den, tak jsem si ho uzila s holkama venku a udelaly jsme si takovou soukromou narozeninou párty na louce pod Lednici. Jsem stastný clovek, neb tolik lidí si na mne vzpomelo … dekuju (hug) (hug) (hug)

  3. Drahé sestry Moravské/to je ako od Palackého/ zajtra na obed frčím do Brna,ale na Špilas neprídem-nemám kedy.Viete,pojdeme pospomínať na našich drahých na ustr.hrbitov,potom spoločná oslava,menín-Michal,Viera,Terezka a narodenín:Tomík a hlavne naš strýc,posledný žijúci z predchádzajúcej generácie mal v týchto dňoch 90-to je,čo?A budeme mať domácu krmenú hus a lokše a zelí a vínko a budeme sa mať-Veľmi sa teším,že sa vieme stretnúť v takomto rodinnom kruhu.Budem na Vás myslieť a ve´d nie je všetkým dňom koniec,“příšte“

  4. Jsem moc ráda, že jsi už doma z prázdnin a dokonce jsi nám darovala tak milý stopětkový „trest“ :) (dance) (sun)

  5. Mám resty… Honem jsem dočetla ty krásný články, co jsem zmeškala, když jsem si na služebku vzala notebook, leč nikoliv nabíječku (fubar) .
    YGO, Andy – všecko nejlepší (^) (d) (^) (d) !
    Vave, to je dobře, že jsi zase začala stopětkovat (inlove) !
    Chcíp se, prevít, drží a nechce pustit (think) .

  6. Zežral mi depresivní komentík. Tak ještě jednou a nakonec tu bude dvakrát. :-D

    Nemám dotýkané věci.
    Z domu jsem musela utéct, abych nezcvokla. Poslední měsíce zamykala a nechávala klíč ve dveřích, a já přespávala načerno na kolejích.
    Babiččin ořechový nábytek nechala v bytě podnájemníkům a ti ho zničili.
    Dědečkův černý masiv do pracovny ničí vlastníma silama. Naštěstí masiv je masiv a jen tak se nedá. I tak, pro mě je v Zakázaný zóně.
    Chata je v Zakázaný zóně. Stromy, co sázeli dědeček s babičkou, matka kácí nebo ožužlává tak hnusně, že pak působí spíš jako pokřivení kostlivci.
    Ten byt, odkud se chci stěhovat, mi babička zajistila kličkou v poslední vůli, kterou jí matka dodnes neodpustila.
    Na útěku jsem si mohla vzít výbavu, co mi pořídili dědeček s babičkou, a svoje knížky, co mi nakoupili dědeček s babičkou, nebo co jsem si pak přikupovala sama.
    Nemám dotýkaný věci? Fakt ani jednu?
    Mám stůl, co si dědeček kdysi koupil „pod psací stroj“ (už na něm skoro ani nepsal) a řekl přitom: „Až budeš velká, bude tvůj.“ Uhájila jsem si ho.
    Mám židli, na které sedával dědeček na chatě, když tam psal. Tu jsem vyrvala zpod sekery.
    Mám dědečkův starý latinsko-český slovník.
    Mám babiččin stařičký mlýnek na kávu. Možná dokonce prababiččin. Vytáhla jsem ho z pytle na vyhození při likvidaci věcí po babiččině smrti.
    Mám babiččinu kuchařku. Babička výslovně prohlásila, že má být moje, protože matka má svou.
    A mám prastarou násadku. Je trochu nahlodlá, takže ji měl v ruce dědeček, ale není rozžužlaná úplně, takže s ní nepsal dlouho a musel s ní psát někdo jinej. :-)
    A to je tak asi všechno.
    Díky za každou tu maličkost. (h)

    1. Nebuď smutná a neprobírej ztráty. Zbytečně to bolí. Víš, milá Io, kdybys byla před deseti lety v zátopové zóně, neměla bys víc. Spíš vůbec nic. Ti lidé, když se vrátili do domovů, tak museli nemilosrdně všechno vyhodit, aby neriskovali. Někteří nemají ani fotografii nejmilejších, kteří už odešli. Prosím, nebuď smutná. (hug) (sun) (f) A hafušu ti sem nedám, protože tu mají jen blonďáka. A Penny je černé sluníčko.

    2. Io – je mi to líto. Nikdo by nemel mít Zakázanou zónu, navíc tak super clovek, jako jsi ty (hug) (hug) (hug) .

      Más pár dotýkaných vecí, dotýkaných lidmi, které jsi milovala a kterí milovali tebe … to je velký dar, mnozí nemají ani to. A navíc vzpomínky, ty ti nikdo do Zakázané zóny nezavre, ty si vzdycky k tobe cesticku najdou.

      Pojd s náma v nedeli poo na Spilas, trebas tam najdes dalsí námet na víteznou povídku (clap) (clap) (clap) – mozná, ze prijde i kouzelník (nebo dvojcata). (nod) (nod)

    3. To je mi moc líto, Io (inlove) , že jsem vyvolala smutné vzpomínky.
      Ale jak už psala děvčata, to nejdotýkanější Ti nikdo nemůže vzít, duši dotýkanou nejmilejšími si neseš stále s sebou, v sobě. (h) A mimo to máš přece jen pár předmětů … já vlastně nemám nic.

  7. Ygo, všechno nej a nejen tři splněná přání, ale ať se Ti daří všechno nač sáhneš (h) (rose1) (d) , ať jsi stále zdravá a veselá (dance)
    Totéž přeji i Andymu (f) (h)

    1. Ale, to nééééé! Zase jsem měla v nápovědníčku chybku. Přát jsem chtěla až zítra!

      No, tak raději hned.

      Milé oslavenkyně a kamarádky YGO a FF,přeji Vám všechno nejlepší.
      Hodně štěstí a ať Vám všechno daří.
      (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

      1. Milá Pitry … susky susky, neco ti pospitám do ouska … más to v blbnícku dobre ;) . No, ale moje tchyne tvrdí, ze prát se má den dopredu, takze vlastne je to v poradku (chuckle) – a navíc, jak jsem nenasytná, tak ocekávám, ze zítra mi jeste nekdo popreje (fubar)

  8. Věci dotýkané mými předky jsem musela zanechat „doma“. Něco málo bylo sem za mnou po letech zasláno.
    Zůstala tam i malovaná skříň z roku sedmnáct set něco. Nebyla rodinná ale ta sebou nesla nepřeberné množství dění, mnoho lidských osudů, radostí i žalů. Tu jsem tu moc postrádala. Ale daleko nejvíce bolelo odloučení od rodiny, od mých lidí a od známé krajiny. Všechny jistoty zmizely.
    Ale mám nábytek, věci i oblečení dotýkané cizími. Přemýšlím o jejich osudech a jejich příběhy jakoby se odehrávaly kolem mne. Sama se pomalu stávám minulostí. Moje příběhy se budou odehrávat kolem někoho, alespoň v to doufám. Věci dotýkané….. (inlove)

  9. Kruciš,ešte pred chvíľou tu bolo moje blahoželanie pre Ygu a Andyho a zmizlo.Tak už len zopakujem všetko najlepšie obom.Ale ten originál sa mi fakt vydaril!!-no škoda.

  10. …pečlive ho uhlazuju,abych nemusela žehlit…Myslela som,že to bude o mnou nenávidenom žehlení,ale je to krásne a o uplne niečom inom.Mám rada dotýkane veci-odkladám ich, schraňujem,dokonca i preto mám rada rozne vetešníctva a blšáky,radielko po našej babičke,ale i z blšáku z Francie-ručka vyleštená a tak pri robení tyčiniek myslím na tú neznámu ženu,kto bola,čo robila…
    A všimli ste si,že novodobí zbohatlíci nemajú dotýkané veci?Len samý dizajn,farebmné ladenie-sterilita.
    A Vave,som rada,že máš nový školský rok a že 105-ky sú tu zase.

  11. Jindřiška Smetanová napsala před lety povídku O Pražském Jezulátku a náušnici dvakrát dotýkané.
    Naše dvojčata jsou schopna ušpinit se na počkání. Pro soukromé dojímání mám schovanou vzpomínku, když jsem poprvé prala prádlo pro ně. Ten sušák plný titěrných dupaček, ponožek, triček. Pak jsem ho vyžehlila a byla jsem připravená.
    Nůž vybroušený do úzké dýky máme taky. Maminka ho používala nejraději. Dobře drží ostří. Ještě je schovaný.:)

  12. Včera u nás byla na návštěvě moje mamka. Po obědě jsem uvařila kávu do hrníčků ze svatební soupravy naší babi. Mamka je hned poznala a brala je do ruky tak nějak jinak, jako by u toho vzpomínala na jiné doby, kdy je brávala do ruky…

  13. Milá Ygo, všechno nej, nej a hodně zdravíčka!!! (f) Sylva s Trhači přeje i našemu oblíbenému webmasterovi.

  14. Milá YGO (inlove) , přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám (h) (f) (h) ,
    a milý Andy, Tobě všechno nejlepší k svátku. (h) (f) (h)

    Přeju vám krásný den a děkuju vám za milé ohlasy. (h) Musím přiznat, že už pár snů přemýšlím, co dotýkaného zůstane po mně. 8-|

  15. Vave, ty věšíš v Matce měst prádlo venku? Jako mimo balkon-když ho máš kočičí? To u nás nejde, musela bych u toho prádla sedět,aby nezmizelo…..

    1. Věším prádlo venku odjakživa, v Modřanech pak 25 let, a za tu dobu se mi ztratilo jedno tričko a uletěl jeden ubrus. A to tam věším skoro všechno.
      Možná je pražským chmatákům pár hadříků málo. (wasntme)

    1. Milá Vave – tak konečně jsi i ty započala školní rok (anebo jsi na začátku školního roku vůůůůůbec nezlobila a proto jsi stopětky za trest neměla (chuckle) ).

      Ta dnešní je moc pěkná – jako pohlazení od dobrého člověka.

      Taťka si z vojny přinesl nůž (byl tam kuchařem, ač vyučen opravářem zemědělských strojů :O ) – byl to takový velký a široký řeznický nůž. Když jsem začala s karierou rodinné kuchařky (chuckle) (cca ve 12 letech), tak jsem si ho přivlastnila a všecko s ním krájela. Vždycky byl báječně ostrý a cibule se krájela sama. Tuhle jsem ho u našich hledala „Vy už nemáte ten nůž z vojny?“ … „Šak to je on!“ Půl stoletím používání a broušení se z něj stal vykošťovák s ručkou ohlazenou do barvy leštěného ebenu.

      Hmm – tak tento nůž zestárnul do štíhlé elegance, ale mně se stýská po tom robustním mladíkovi z dob mého dětství (nod)

    2. Milá Ygo,
      užij si dnešní den, přeji hodně zdravíčka, štěstíčka a pohody (h) (sun) (^)

      A F.F. fše nejlepší k svátku.

    3. (f) jedna kytka pro YGU,
      (d) jiná kytka pro FF,
      jestli se vám to hodí opačně, račte se laskavě prohodit:
      (d) (f)
      Hodně štěstí a zdraví oběma – a ať vás nikdy nikdo násilím neodetne od vašich kořenů, ať máte vždycky nějaký ten kousek ohlazený rukama těch, co vás jako maličké milovali jen proto, že jste přišli na svět.

      1. Milá Ygo a milý FF. Všechno nejlepší, lásku, pohodu a jen slunečnou cestu. K tomu splnění tří nejtajnějších přání (inlove) (d) (^) (sun) (f) (f) (f)

  16. Milá Vave,
    moc pěkné zamyšlení, taky budu mít o čem přemýšlet (h) .

    Zítra si přivezu dítky z ráje do velkoměsta, tak budu muset napnout síly, aby jim to doma zase připadalo příjemné místo k životu, držte mi palec, ať to aspoň trochu vyjde.

    Mějte se všichni krásně, bohdá se s některými uvidíme na Špilasu.
    (sun)

  17. VAVE, TAHLE TVÁ DNEŠNÍ STOPĚTKA SE MNE OPRAVDU VNITŘNĚ DOTKLA A LASKAVĚ MNE POHLADILA . Vyvolala ve mně dávné vzpomínky na milované Peklo nad Zdobnicí,zase jsem cítila tu vůni sušeného sena a mé ruce se zavřely kolem hlaďoučké násady tetina srpu a hrábí používaných všemi členy rodiny. A hned mi taky v mysli naskočila další drahá vzpomínka- na dědečka z tatínkovy strany, kterého máme společného s Ejškou.Zas cítím vůni dřeva,hoblin a pilin, které doslova prosytily vzduch dílny,vyskočil mi před očima obraz dědečkova ponku,pod kterým jsem jako malá holka dokázala strávit hodiny. Odtud jsem pozorovala dědu při jeho stolařské práci. Dědeček byl velice moudrý, laskavý a vtipný, a taky měl hlavně dost trpělivosti nejen k zodpovídání mých všetečných dotazů, ale hlavně i na dozírání nad nešikovnýma dětskýma rukama při jakékoli snaze o tvorbu nebo při použití jeho nářadíčka, které tak pěkně zapadalo i do dětské a nešikovné ruky. A dědeček byl opravdu po celé Bíteši a okolí vyhlášený řemeslník. Uměl toho moc a moc a nejen jeho nejbližší sousedé to dobře věděli . A ještě jedna drahá věc se mi vybavila.Věz, vave,že jakmile jsem přečetla pouhých několik slov stopětky, musela jsem vstát od pc , jít do kuchyně, otevřít „příborový“ šuplíček linky a přesvědčit se, že tam opravdu to babiččino rádýlko na těsto s jejíma rukama ohlazenou a už trošku oprýskanou dřevěnou, červeně natřenou násadou , trůní na svém místě. Ono to rádýlko je vážně nejmilejší kuchyňské nářadíčko.Když mi vklouzne do ruky, hned slyším babiččin hlas a vzpomínám na všechna její laskavá pohlazení a napomenutí.Rádýlko mne s milovanou babičkou drží ve stálém spojení. A stačí mi, abych ho jen pohladila rukou či pohledem a už mi ty nejdražší vzpomínky tečou proudem myslí.Až jsem se tu dojetím rozplakala.Je to už dávno, co milovaná babička odešla na DruhýB břeh(příští rok uplyne zrovna 50 let od její smrti), ale já zapomenout nikdy nedokážu. Položila jsem si tohle ohlazené rádýlko na chvíli sem, vedle pc a dotýkám se ho aspoň pohledem.Vave, píšeš tak prostě a o věcech,činnostech a dějích, které zná úplně každý.Dnes Ti nadšeně tleskám,pak mizím za buk.

    1. Lenko, tyk mám rádýlko po babičce. Je úplně obyčejné, dřevěná rukojeť ani není natřená, ale je krásně ohlazená, až je lesklá. Rádýlko samo je už trošičku rozviklané, ale už dávno jsem se naučila udržet ho v přímém směru. Nikdy jsem si nekoupila nové.
      Já vůbec používám spoustu „dotýkaných“ věcí, protože bydlím v domě po prarodičích, který jsem kdysi zdědila se vším všudy. Nedělala jsem žádný radikální řez a zbavila jsem se jen toho, co už vážně nebylo k ničemu, nebo co mi úplně strašně nevyhovovalo. Takže kuchyň mám plnou nádobí a náčiní, které používala babička, a některé dokonce i prababička. Zrovna tak utěrky, ručníky, povlečení, některé ubrusy. A taky pár kusů nábytku. Je to moc fajn.

  18. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Chudinka noutbůček je tak dotýkaný (chuckle) , že jak tak na něj koukám, budu ho muset vyčistit (nod)

  19. Dobrý den všem !
    Věci dotýkané mám většinou po mamince,jsou to pomocníci v domácnosti,kteří mi usnadní práci,např.když moderní technika selže.
    Zdravím všechny Zvířetníky a zvlášť webmastera,který má dnes svátek (wave) !
    Milý F.F.,všechno nejlepší! (d) (sun) (inlove)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN