ČLOVĚČINY: Arachnofóbia v praxi

Ahojte Zvířetníci, výnimočne vám neposielam príhodu o našom psovi, ale niečo na zlepšenie všedného dňa…

 

 

 

Na vysvetlenie úvodom, bola som koncom augusta na obede v jednom bratislavskom nákupnom centre na nábreží Dunaja s jedným z našich obchodných partnerov. Dal mi počas obeda dole z vlasov malého pavúčika, ktorý mi tam zrejme zliezol z okolitých stromov. Samozrejme, keďže ma tento človek niekoľko rokov pozná, dal obludu najprv dole, a až potom mi povedal, že som mala vo vlasoch pavúka…

Prikladám mail, čo odo mňa dostal na druhé ráno. Podotýkam, že všetky opísané udalosti sa naozaj stali a vopred ospravedlňujem sa za „mailový“ jazyk aj štylistiku, ponechala som to v autentickej podobe, ako to zo mňa pod vplyvom emócií vyšlo :-) Takže, tu to máme:

Pamätáš, ako si mi dal včera z vlasov dole pavúčika? Zrejme to bola nejaká predzvesť, čo ma mala varovať…

S odstupom času hodnotím, že ono to fakt funguje, že keď si v šoku, mozog má voľno…

To bolo tak. Zacofkám si pekne večer o deviatej do garáže, po príjemnej hodine vo fitku, proste pohodka, idylka, vonku príjemných 22 stupníkov, no čo viac si môžeš želať. A teda taká spokojná a vysmiata leziem v garáži z auta – a ten sviniar čierny tam na mňa očividne čakal, lebo presne tú chvíľku si vybral na to, by tesne vedľa mňa zliezol po stene. Takého si ešte nevidel, veľký bol ako potkan, čierne hrubé nohy, prisahám, vôbec som netušila, že na Slovensku také dačo žije a nechápem, že prečo to žije akurát v mojej garáži…

Každopádne som zistila, že pud sebazáchovy je silná vec, lebo som späť do auta zapadla tak rýchlo, že som netušila, že také dokážem, a ešte som sa aj zamkla, čo s odstupom času tiež vyzerá divne, keďže pavúk si asi nevie otvoriť dvere (aj keď pri HENTOM jeden nikdy nevie…).

No takže som sedela v aute, snažila som sa nejačať a zírala som na to, chodilo mi to tam popred bočné okno po stene hore dole, normálne sa to tam producírovalo, čumelo to na mňa tými ôsmimi očiskami a som si istá, že sa to sprosto pochechtávalo. Ja som sedela v aute a mala tep 800 úderov za minútu a rozmýšľala som, že ako sa dostanem domov, keďže nemôžem vyliezť z auta.

Teda JA som si myslela, že rozmýšľam, ale beh života ukázal, že ani nie, lebo som zavolala manželovi, nech pre mňa príde, a až keď mi zdvihol, mi došlo, že som s ním volala 5 minút pred tým a bol 100 km od Blavy. A tak som zúfalo volala mame, že som uväznená v aute a nemôžem von a že asi spím v aute.

A teraz to príde… ten moment, keď mi definitívne došlo, že som dement, ale že úplný…

Lebo po dôkladnom a mierne hysterickom opise, ako už 20 minút sedím v garáži v aute a klepem sa a sledujem pavúka na stene a bojím sa vystúpiť, sa ma mama tak jemne udivene opýtala… „A prečo proste nezaparkuješ na ulici a nejdeš domov?“

Čo dodať, snáď to nebude trvalý stav mojej mysle :-)

 

 

Aktualizováno: 2.9.2012 — 19:59

120 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Teda co mi to delate…. sotva se smirim s tim, ze leto uz je v coudu, a zacnu se programove tesit aspon na to babi, tak mi to „zkazite“ diskuzi stehovanim techhle potvor do bytu?? :(

    Mam arachnofobii jak prase, v extremnich pripadech i omdlim, a pri predstave kousance od tech osminohych odpornaku se klepu uz ted (whew)

    Katko naprosto chapu, ze ses v aute i zamkla (i kdyz je to krasne iracionalni (chuckle) ), ja bych jeste utesnovala vsechny otvory v podvozku zevnitr (rofl) a do toho volala hasice (call)

    Proste bez takovych priser se fakt v zivote obejdu a zadny argumenty o mouchach nepomahaji, kez by neexistovali (shake) brrrr, uz vim, co se mi bude v noci zdat… zlati krasni hebci hadi a roztomile pracovite zizalky (chuckle) doma je mit sice taky nemusim, ale na druhou stranu kdybych si musela vybrat, poskytnu zimni utociste radeji zizale (pokud mam kde) nez takovyhle potvore mnohonohy… huuuu (punch)

  2. Pavouci se mnou bydlí tady u lesa pořád, naučila jsem se jich nebát. Ovšem padat na mne a lízt po mě nemusí, to mám husí kůži. co taky můžu mít jiného / kdybych byla hroch tak mám kůži hroší/. Víc mi vadí myši. To jsem schopna se sbalit a stěhovat se z baráku. A určitě nevkročím do té místnosti kde je óbrmyš, dokud nezasáhne MLP a óbrmyši mě nezbaví.

  3. . sa ma mama tak jemne udivene opýtala… „A prečo proste nezaparkuješ na ulici a nejdeš domov?“……..

    (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

    já se tady sprostě směju, ale ještě mám v živé paměti, když jsem na chalupě nesla hrnce – naštěstí už byly prázdný a najednou jsem zjistila, že se MI PO RUCE!! producíruje minimálně tarantule. Já vím, strach má velké oči, ale oni ti pavouci na chalupě dokážou být fakt dost velký. Jsme na samotě, to ano, ale myslím, že tehdy všichni ve vesnici museli dojít k názoru, že mě tam někdo vraždí, protože ten řev a jekot byl šílený. Hrnce letěl do jednoho kouta, pokličky do druhýho kouta, rachot neskutečný, jak když se sype železářství, v panice jsem vylítla ze dveří, srazila k zemi muže svého………. hotová Apokůlypsa (rofl) (rofl)

  4. Tak k trpícím arachnofobií se přidávám! Už v dětství, jak moje maminka uslyšela jekot, automaticky se dostavila se smetáčkem a lopátkou, aby členovce ohrožujícího mé zdraví vymístila ven, babička je brala normálně do ruky, a že jich v domku s půdou plnou sena bylo – a taky se vraceli (doh) Jednou na mě spadl ze stromu takovej pěkně zelenej a kousnul – bolest obrovská.Taky mám v každé místnosti kelímek od pudinku (je pěkně vysoký, žádný pavouk umístěný na dně nedosáhne na kraj ]:) ) a tužší papírek na vyhošťování pavouků a brouků. Četla jsem kdesi, že už lze koupit lapačku – rukověť zakončenou plastovou pyramidkou se zašupovacím víčkem. Též potvrzuji, že se stěhujou domů – dnes jsem odnesla jednoho malého, v sobotu pozdě večer jsem přišla domů a velký lidožravý seděl ve vstupu na obložce dveří. Tichounce jsem se proplížila do koupelny pro kelímek, pavouka se mi ulapit nepodařilo, protože zajel za obložku. Takže bych nejraději procházela futrama s deštníkem nebo jiným chráničem. Ovšem šok největší jsem zažila minulý týden. Šla jsem se podívat na nedokončenou terasu na jižní straně domu na své pěstitelské úspěchy v bodlácích, kerhatech a pejřce. Zaznamenala jsem jakýsi pestrý pohyb, sklonila se a hned skočila metrdvacet – z trávy na mě hleděla slušně velká kulička hroznového vína v barvě žluto-černo-bílé, ovšem opatřená osmi dlouhýma nohama, hlavohrudí, čelistmi atd. Pádila jsem nejdřív pro sklenici, pak k internetu – křižák pruhovaný, jedovatý, leč pro člověka prý nikoli nebezpečný (kdo ví). Před zimou vytváří kokony podoby a velikosti zralých makovic. Šla jsem ještě pátrat – byl tam, pěkně pod soklem, aby na něj nepršelo. Kokon jsem též sklepla do sklenice a celou rodinu odnesla do polí, matku vysadila na slunný břeh, kokon do hustého keře poblíž. Doufám, že na neudržovaném břehu a v zapomenutém koutě továrního areálu najdou přiměřené bydlení a nebudou se chtít vrátit. Teda nevím, my se cpem do středomoří, křižáci sem – neměli bychom se nějak dohodnout? Já jsem ochotná si odříci cestu na Jadran, když pavouci si odřeknou cestu do Orlických hor. (chuckle)

  5. Och – mám panickou hrúzu z pavoukú a to mne zádný nekousl (ovsem – hrúzu mám i z telefonu a taky mne zádný nekousl (chuckle) ).

    Jinak jsem vsak normální (nod)

    1. Nemám ráda telefony, nemám ráda telefony, nemám ráda telefony ….
      Díky dětem jsem se naučila telefon využívat (přece jen je jednodušší a rychlejší k doktorům volat než je s dětmi furt obíhat) a nemít z něj hrůzu, ale nemám ho ráda. :S
      A těší mě, že v tom nejsem sama. A protože je nás víc, asi to nebude tak úplně nenormání, ne? :)

    1. Lásková (inlove) , vždyť nás znáš, nám je to potřeba pořád připomínat. (blush)
      Dík za odkaz – a zejtra nám to strč pod nos zase, prosím. A děkuju. :) (f)

  6. Abych nezapomněla: Katko, báječnej článek na pondělí (y) (rofl) . Zrovna u pavouků teda můžu machrovat, ale ono na mne dojde (dochází) při jiných příležitostech :P .

  7. Fantastické pavoučí příhody! (rofl) Naději přináší Maggie – líbí se i, že arachnofobii silně zmírní akutní zamilovanost (h) Eh, že by to aspoň některé zdejší arachnofobiky inspirovalo? (angel)

  8. Pů! To je absolutně skvělá zpráva! Jupí a hurá a tři dny se veselme! (inlove) (party) (dance) Malá (stále ještě??? ;) ) Sissy se ti navíc postará o fyzičku a za chvíli jsi jako novej (flex)

  9. Á, to je něco pro mě.Já jsem typický příklad arachnofobika, i když 15 let praxe v maštalích mě poněkud otrkalo.Ale stane se. Jednou v lese při vášnivém houbaření jsem se zamotala do pavučiny a obdržela od statné křižáčice kousanec do krku. Bolelo to hnusně a nateklo to. Takže když jsem za několik dnů šla na půdu věšet prádlo a mezi šňůrami uviděla obrovitou pavučinu s macatou křižákovou uprostřed, praštila jsem lavórem a šla pro MLP. Brumlaje si do vousů něco o hysterické ženské,šel na půdu. Když se dost vynadíval a naobdivoval, tak říká – a máš nějakej kapesník ? Já na to, proč ? No, mohla by kousnout. Vždyť přece nekouše, vždycky říkáš. Ale tahle je velká, ta by mohla, on na to. A já vítězně, no vidíš a mně jsi nevěřil, že mě v lese kousla. MLP mávl rukou, kdo ví co tě kouslo.
    A bylo to. Vzal kapesník a pavouka s láskou vynesl 2 pata dolů na trávník. Naštěstí už se nevrátil, tedy ten pavouk. (bug)

    1. (chuckle) Emtesko, promiň, ale já musím, protože i když se tu celý den mluví o pavoucích, až Tvůj příspěvek spustil asociaci a to konkrétně tahle věta: „a obdržela od statné křižáčice kousanec do krku“. A okamžitě mi vyskočil Honza Vyčítal a jeho „Redback pod prkýnkem“
      Kdo nezná, tak tady (bacha, je tam pavouk a v písničce kouše):
      http://www.youtube.com/watch?v=zfXYRQ_wy3Q

      (chuckle)

      Jinak, lity, lity (všechny, co je kdy pavouk kousl) a já si tu hezky poslouchám Redbacka :)

  10. Pavoučí asociace. Už jsem kdysi dávno o mých pavoučích zážitcích psala.
    Když jsem byla malá tak jsme se my děti bavily sledováním pavouků u vchodu ze dvorku do sklepa našeho domu. Bylo jich tam vždycky dost a většinou krásní křižáci kteří si tkali krásné pavučiny. Byly jsme děti zvídavé a velice nás zajímala právě ta výroba pavučin a kolik toho lepkavého vlákna jeden pavouk dokáže vyrobit. Tak jsme experimentovaly. Když pavouk spřádal vlákno tak jsme je popadly a začaly táhnout. Zpomalovaly jsme a nebo zrychlovaly a při zrychlení pracoval chudák pavouk jako šílený. Dnes by se to jistě kvalifikovalo jako trápení živočichů. Omlouvám se, holt zvídavý duch. (wasntme)

    Tohle prosím nečtěte ctěné dámy které propadáte hysterii při pouhém pohledu na pavouka. Jednoho rána při čištění zubů jsem zaklonila hlavu a kloktala s otevřenou pusou. Najednou jsem měla v puse podivný pocit velkého hemžení, no bodejť do pusy se mi se stropu spustil veliký pavouk. Čert ví co jsem byla v minulém životě ale hmyz končívá v mých ústech. Zatím jsem jednou spolkla jen mouchu, ostatní hmyz jsem vyplivávala s různými následky (jako třeba tu vosu která mě stačila píchnout to rtu). Už se nepamatuji jestli pavouk mé vyplivnutí přežil ale vím že já jsem to přežila. Definitivně. (happy)

    Tohle snad dámy s fobií číst mohou, nemohu posoudit jestli se mohou vydat v takové nebezpečí soucítit s pavoukem. Bratr jednou zveleboval naši domácnost, ošoupané linoleum natíral barvou že je kamsi po natření a uschnutí položí. Činil tak v bývalém „tancesále“ kde maminka mívala dříve soukromé hodiny pro taneční adepty. A najednou za mnou bráška přiběhne a ať jdu okamžitě s ním dolů, že to snad nemůže být pravda. Běžím tedy s ním a na prahu místnosti mě on zastaví a prý „tiše, poslouchej!“. Ozýval se tenounký zvuk jako tiché volání. Co to je? tázavě jsem se na bratra podívala. A on mi ukazuje na linoleum kde v čerstvé barvě uvízl pavouk. Ano, byl to on kdo volal o pomoc. Poslouchala jsem ho nakonec docela zblízka. Ten žalostný žalující hlásek. Nezbylo mi nic jiného než pavouka zabít, opatlaný barvou by stejně nepřežil. :(

    No a já která jsem se v dětství věnovala výzkumu pavouků mám syna který se pavouků bojí. Dnes už velký chlap skoro padesátník a on se stále bojí pavouků. Ženám se takové chování odpouští, pro mužské je to ale slabost. Že by to byl důvod proč žije sám, proč nenalezl životní partnerku? To se už asi nedozvím. (shake)

    Žiji s pavouky v míru a už je nemučím jako za mlada, sem tam je vynáším ven a nebo jim pruhem toaletního papíru pomáhám z vany. Mám totiž v koupelně stále pavouky protože moje koupelna je ve sklepě a nad prahem dveří je škvíra. Už to tu společně dožijeme. ;) :)

    1. Velká kočko, ten pavoučí nářek jsem slyšela jednou taky ;( . Nedokážu zabít pavouka.
      Navíc se jich – asi jako ty – nebojím, vlastně některý z nich se mi zdají i hezký. I když (opět nic pro arachnofobiky (!) jsme jednou spali v hotelu (podotýkám, že v tuzemsku), kde se se soumrakem začali z nějakým štěrbin a rohů hrnout pavouci takovým způsobem, že jsem měla pocit, že nepůjde mezi nimi projít.

    2. Velka kocko, ten placici pavouk mne dostal. Jak mne Chet uci cely zivot, i ta havet jsou zivi tvorove a i k nem by se melo pristupovat s uctou a respektem. A pavouci jsou umelci -ty krasne site co spradaji. (Anebo je to se „z“?)

      1. Moc toho o baboukách nevím, ale jednou jsem přišla k okénku do sklepa a tam se za dozoru jednoho rodiče vylíhla pavoučí mimina. A že jich bylo. Dodnes mi není jasné, čím se takový pidipavouček živí. (inlove)

        1. někteří (nevím jestli všichni) mají něco jako žloudkový vak a z něj se ládujou nějakej čas,pak už si musej lovit…NĚKTEŘÍ SEŽEROU PAVOUČICI-matku, někteří na vláknech „odletěj“ a na místě dopadu začnou stavět ihned pavučiny a chytají si hmyz….někteří pijí i květovou šťávu….

  11. Odpusťte ale vpadnu vám drze do pavoučího sněmu. Musím se podělit, byl jsem v onkologickém ústavu na rozvaze o dalším postupu po pátečním pozitronickém skenování mé paranoidně psychotické osobnosti a závěr zní: nemám metastázy a nemám a nemám a nemáááááám!!!! Dostala do tlamy, mrcha jedna, nikdo ji nezval, do držky dostala!!! Hujajá! (dance)

    1. Pů, mám ohromnou radost, nevím jak Ti ji vyjádřit klábosnicí. Mám radost, mám radost, mám radóóóst! Jsi bojovnííík. Moc a moc přeju tohleto vítězství (h) (sun) (f) (rose1) (flex) !!!

    2. Paráda! (y) Milý Pů (inlove) , z mnoha těžkých bitev se skládá Tvé zasloužené vítězství. (clap) Jsi statečný a skvělý bojovník. (h)
      (OT, pírka už doletěla?)

    3. Milý Pů, mám velikou radost z tvého vítězství a s radostí tě na dálku objímám objetím přímo medvědím. :) (h) (h) (h)

    4. Pú – taková úzasná zpráva (h) – juchjuchjuch! Ale zes jí nakopal zadel, hnusobe jedné!!! To je dneska ale krásný den.

    5. PŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮPŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮPŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ

      JÁ MÁM TAK, TAK OBŘÍ RADOST (h) (h) (h) (h) MOC VELKOU.

      GRATULUJU NEJVÍC A PŘIPÍJÍM TI NA ZDRAVÍ (d)

    6. Půůůůů!!! To je bezvadná zpráva!!!! Dostala do tlamy, mrcha jedna, jseš borééééc!!!!! (dance) (dance) (dance) (d) (h)

    7. To jste se možná v ten pátek mohli potkat s naší babičkou, byla tam ten den na tom samém vyšetření, hned po ránu. V jejím případě se obávám, že ty výsledky tak optimistické nebudou, bohužel. Každopádně, moc gratuluju, Petře, aspoň někdo má štěstí.

  12. Mám kámošku, která opravdu pavoučky nerada, a to tak, že velice úplně nejvíc. Můj děda si na záchodě hýčkal velikýho pavouka, občas mu donesl tlustou muchu, vždycky si s ním pokecal, říkal mu Karel Velikej a bábinka měla přísný zákaz likvidce Karlova příbytku.
    Jednou takhle kámoška pocítila nutkání, já jsem ji odeslala příslušným směrem a když se dlouho nevracela, šla jsem se nenápadně zeptat, jestli třeba něco nepotřebuje. Ze záchodu se nikdo neozýval, tak klepu, bouchám. No, nakonec jsem otevřela.
    Na zemi se rozvalovala omdlelá kámoška, nad ní se u stropu houpal Karel Velikej a vypadal, že se skvěle baví. Kámošku jsme probrali, Karlovi jsem vynadala.
    Příště už ovšem kámoška prohlásila-Tuná ja ch..ť nebudem, tuná chodí pavúk, idem do kríkov

    A já se bojím žížal. No a co. Jsou zákeřný, krvelačný a smrdijou

  13. Vzpoměla jsem si na jednu arachno příhodu ze své puberty. Bylo to takhle v tuto roční dobu, v roce, kdy k nám přichvátali v srpnu Rusové. Potměšilá puberťačka, já, jsem tenkrát od někoho dostala napodobeninu velkého pavouka, jako živý vypadal! Na bříšku měl malou, kovovou sichrhajcičku, jak říkáme my, germanofilové. Než šli rodičové večer spát, umístila jsem pavoučka v jejich ložnici za rám nějakého obrázku, pěkně skoro celým svým velkým ralistickým tílkem vyčuhoval na bílou zeď. Slastně jsem usnula a vše zaspala. Ráno mně probudil ještě skoro za šírání divný hluk. Rodičové, si šeptali, aby mne, ubohou adolescentku ve vývoji, nebudili a já jsem u pootevřenýuch dveří sledovala vývoj sitiuace, neb mi došlo, že se to týká onoho pavouka nepavouka.
    Tatínek: „Ježišmárjá, ten je obrovskej, takovýho jsem ještě neviděl, toho sem jistě přivlekli Rusáci!“
    Maminka, vysokou, šeptavou, histerickou, fistulkou: „Rusáci, nerusáci, okamžitě ho zlikviduj!“ Šmejdění po bytě, byla nalezena prádzná zavařovačka a potom zvuky, jak tatínek tou zavařovačkou jezdil po zdi a snažil se pavouka chytit, aby ho donesl ukázat kolegům do práce, co dalšího hnusného sem ti prevíti přivezli.
    Oba: „ Ááááá, sakráááá on mi spadnul na zem a potvora se nehejbá, jak je zákeřnej, rychle lopatku a smetáček, raději ho vyhodím z okna!“ Maminka přiasistovala lopatku a smetáček. Najednou ticho! A v tom tatínek rozrazil dveře od mého pokoje a stanul s lopatkou a smetákem jako bůh pomsty rovnou přede mnou. Jak totiž nametal pavouka na lopatku, tak cinkla ta sichrhajcka a taťínek okamžitě pochopil kolik uhodilo! Nu, nakonec jsme se tomu smáli všichni tři a bylo to docela príma ráno v onom pochmurném čase.

    1. To je nádherné!!! Jen tě jako puberťačku asi nenapadlo, že jsi mohla být sirotek. Co kdyby tvé rodiče kleplo? (chuckle) Je skvělé, že ten fór nakonec dokázali ocenit.

    2. Alex (chuckle) , umelej pavouk se sichrhajckou (clap) . To zas Chet kdysi davno koupil umele psi lejno, velmi verohodne vypadajici. A obcas ho strategicky umistil v dome, kdyz prichazely navstevy. A bavil se tim, jak na to reagujou ci spis nereagujou. 8)

  14. Já s pavouky běžných velikostí celkem vycházím, i když i na mně je to trochu příiš nožiček. Ale alespoň z toho nemám hysterické záchvaty

    Měla jsem ale kolegyni, která s nich měla opravdovou panickou hrůzu. Kdysi mi vyprávěla, že jednou byli s gymplem na výletě někde v Tatrách. A hoši na louce zajali jednoho pavouka. Přestože je varovala, a nebo právě proto, toho pavouka po ní hodili. Dala se na útěk, v panice zakopla a zlomila si klíční kost. Myslím, že hoši ze třídy pochopili, že to byl opravdu blbej nápad, až když se zranila. Ale i tak to může dopadnout.

  15. Šiš marjá…já už jsem se dlouho takhle nahlas nesmála.Skvělé povídání. Jo eště pánpresor Piškot mě uvádí do stavu blaženého a smějícího se stavu u monitoru, ale PAVOUK to je jiná kávička. Bydlíme v podkrovním bytě – tedy půdě, takže já VÍM co je to VELKEEEEJ pavouk, co si mě právě jde dát k večeři a v ložnici mi z jednoho na druhý trám souká popravčí smyčku. Já se jich nebojím nějak patologicky, ale že bych s ním musela spát a zírat jak mi svěřepě visí nad hlavou to ať se na mě nezlobí, ale těch 8 noh na xichtě je zbytečnej luxus.Teď na podzim bez ptaní lezou dovnitř, že jako budou bydlíkovat přes zimu ( asi je jim venku zima čičo) u nás. A jak jsem ten skoro vegetarián a programově ubližuju jen komárům, mám teda velký diléma jak je vykufrovat zase zpátky, protože pavouci jak je známo do vysavače nepatří. Zatím je ven vysílá muž, ale je to marný. Jedním voknem šupačej ven a voni druhým v pohodě lezou zpátky…

  16. Pavouci, ti jsou v pohodě, bydlí mi za truhlíkama a rozumíme si, oni mi nežerou chleba, já jim nežeru mouchy a nenechám Penny žrát je – ale jak se mi zamotá do vlasů vosa, to je tanec! :-D To bych se v sebeobraně i utloukla. :-D

  17. OT pro Sharku: prosím tě, myslíš, že by ten kosourek zvládnul burilu a rasláka (dohromady cca 80 kg psovstva)? Norka je klidná síla, Pikan je histerik, kočky honí, ale když je dožene, tak dělá, že je nevidí… Pravda ale je, že žádnou z těch honěnejch nezná od kotěte… Díky

    1. je to asi holka,to bílozrz….záleží,jak máš vychovaný psy, na to ti budou muset odpovědět holky,co maj psa i kočku..jak na to…..Inka má Majdu a ta má místo štěněte Batmana, Boxíková má Kosí bratry a Kulíška a Kamýka….nech si poradit…já to doma s ovčákama nezkoušela,byli 3,tvořili smečku a ke kočkám měli vztah jedinej-nemají u nich na dvoře co dělat a když přijdou,jsou kořist….

      1. Taky mám psy a kočku- co přinesu domů a jasně oznámím, že je naše, je adoptováno, i když první dny na to bylo potřeba čumět zblízka a ňufat k tomu, případně první den výchovně zabublat, aby si nová kočka nedovolovala. Jinak klid, kočka spává v psím pelechu a tak. Mně nějak nenapadlo, že bych to měla řešit- ovšem cizí kočka na našem pozemku je veřejný nepřítel, co se musí důkladně voštěkat a vyhnat. Ale tak měsíc stejně musíš kočku nechat v domě a nepustit ven, aby si zvykla, tak se to kočíruje snáz.

        1. koťatům je 6 neděl,nepředpokládám, že by je někdo pouštěl hned ven….a navíc,kotěcí holku bych pustila až po kastraci…

    2. Náš Jamie zvládl cca 90 kg psů, tj. tři choďandy. Ale ony už byly zvyklé na kocoury, i když cizí kočky dodnes honí. Jamie na ně asi týden prskal a syčel a dělal ze sebe obrovského kocoura :D (měl asi tak 80 deka), pak ho to přešlo. Holky mu olízaly hned po příchodu hlavičku a prdelku a tím byl přijat do smečky.

    3. Milá Maggie (inlove) , asi bude hodně záležet na Tobě, od první chvíle. Když jsem donesla domů Mikeše, Anku mohlo klepnout, jak na něj chtěla vlítnout – ale už za dva dny to bylo O.K. Týden jsem je pro jistotu přes den nechávala každého zvlášť, když jsme nebyli doma, za týden už byli spolu celý den. Popisuju to tady, i příchod dalšího kosourka: http://www.vave.biz/index.php/o-zviratkach-na-zviretnik/205-kocka-neni-pes
      No, a Rózinku Anka neřešila vůbec, to spíš kosourci. :)

  18. Už se těším na ostatní příspěvky a musím konstatovat, že bych se zřejmě chovala stejně, protože už od mládí trpím těžkou arachnofobií, za kterou si zřejmě můžu sama, protože jsem v mládí hltala dobrodružné pitomosti, jako to o sklípkanech velkých jak fotbalový míč, kterým jakýsi jihoamerický indiánský kmen podstrojoval živými zajatci z jiných kmenů, uvazujíce je přímo pod pavoučí obří „hnízdo“… už nevím, jak se to jmenovala, ale napsala to kupodivu Jarmila Loukotková, která jinak produkovala celkem čtivé historické romány (fubar) No a mně se hned první noc po přečtení této hrůzy zdálo, že na mě padá takový sklípkan a kouše mě do krku. A když jsem se v šoku vzbudila, zjistila jsem, že jsem usnula u čtení na pohovce a mám přes celý obličej a krk zchumlanou deku zvanou „larisa“, jejíž chloupky zřejmě navodily dojem chlupatých sklípkaních nohou (tmi) A tak se to se mnou táhne už přes čtyřicet let a dokonce nejsem schopna ani ubezdušit malého pavoučka botou nebo něčím podobným a volám své bližní o pomoc a zároveň prchám z místa co nejdál (headbang)

    1. :O Aha, Laďko, to budeš neřešitelný případ. Ty umělé „pavoučky“ znám a něco mi to připomělo :P .

  19. Pavouků se nebojím, do ruky chytám jen ty malé, ty větší raději do skleničky, misky apod. Asi podobně jako Xerxová, ve sklepě (a na půdě) je necháváme, svého času mi nevadili ani v bytě, ale pavučiny mi v bytě vadí, takže z bytu je stěhuji ven nebo do sklepa (dle počasí). :)

    Katka, ten zážitek nezávidím, pavouci mi teda nevadí, ale vzhledem k tomu, že existuje jedno zvíře z hmyzí říše (naprosto neškodné, i lidový název tomu odpovídá, u nás se mu říká „ovečka“), které mi „zježí chlupy v žaludku“, tak dokážu pochopit, že setkání s „něčím takovým“ člověka dost vyšokuje a já mít na zdi „ovečku“ velikosti potkana, tak mě vycouvat autem ven 100% nenapadne. A na 99% bych se taky zamkla :D
    Ještě, že neparkuji v garáži (žádnou nemám) ;)

    Ale moc mě ten článek potěšil. Jako vždycky jsem se radostně začetla do krásné slovenštiny. Takže děkuji :)

      1. Tak jsem musela pohledat, jak se to jmenuje, tak prý je to brouk (je brouk hmyz?? :^) ), a oficiální název je svinka.
        http://www.skudci.com/svinky

        U nás se tomu říkalo vždycky „ovečky“ (vidět jednu je téměř nereálné, bývá jich pohromadě haaaaafo), a je to asi jediné zvíře, které mi fakt dělá problém, i když mám kolem něj jen projít. Já se jich nebojím, mně je z nich hodně divně :(
        (I z toho obrazku mě otřepalo :S )

  20. Nojo, konec léta, to je hromadný úprk pavouků a pavoučků do bejváků dvojnožců (sun) Nevidím v tom drama, ale svůj prostor si hájím. V bytě odchytávám stejně jako Xerxová, do sklenice, pod kterou protáhnu pohlednici. Je jen jediný prostor, ve kterém se odlovení = trest smrti. Špajzová skříň. Tam neznám bratra pavouka. Je to proto, že tam při odchytu prohrávám. Pokud jsou venku ještě plusové teploty, je pavouk transportován z okna, když je zima, zní rozsudek – sklep.
    Já mám veliký problém s daleko menšími tvory. Klíšťata, blechy a další mne dostanou do správné hysterie. ;) Jenomže je mi houby platné ječet. Tak si nařídím : NÁÁÁDECH, VÝÝÝDECH a pak se snažím řešit :@

  21. Z duše mi mluvíš, Katko. Jak to má 8 nohou (brouci, houcenky, mouchy, žížaly, hadi… nevadí) je to odporné, hnusné, zákeřné a lidožravé. Dokonce jsem přesvědčená, když potkám nějakého zvlášť odporného člověka (nikoli vizáží odporného), že dotyčný má na bocích takové jizvičky, to jak se narodil s 8 končetinama a maminka mu ty 4 přebývací hnedka odtrhla.
    No nic, pavouk je tvor odporný a nechci, aby se mnou sdílel můj prostor. Tzn. venku je respektuji a uhýbám jim z cesty. Doma ječím, tuhnu, lezu po výškách, případně se schovávám pod stůl, pavučiny musí vymetat Můj nejdražší (co kdyby z ní na mne vyběhnul pavouk). A bydlí u nás někde zalezlý takový lidožravý tmavý pavouk o velikosti poníka. Je zřejmě velmi poťouchlý. Vylézá zhusta večer a viditelně se mi vysmívá. Volám Juniora,on odloví, vyhodí ven, ale druhý den je zase babouk zpět.
    Sice jsem se historce smála, ale vím, že bych reagovala stejně.

  22. OT – Amálka má dnes roční přivezeniny. Už ji máme děvěnku rok. Ledacos jsme zažily a určitě zažijeme. Mladá dáma má momentálně 5 kilo a začíná to náležitě využívat. Máme v ní totiž doma současně madam Jekkyl a madam Hyde. Většinou je madam Jekkyl milující, vrnící, nechává se hladit, je přítulná (tedy pouze vůči mě a mámě), brouká, vrká, neustále něco povídá, prostě absolutní miláček. Pak ale nastane diskuze o nutnosti česání jejího nádherného kožíšku nebo o drásání zakázaných věcí, a v tu ránu mám doma madam Hyde, která se rozhodne mně za utrpěné „příkoří“ potrestat, nejlépe mi s vytaženými drápy skočit na hlavu (v noci v posteli mně má na dosah) nebo alespoň se mi zakousnout do ruky, případně po mě skočit, pokud stojím (ze země to zvládla na mé lopatky). Pak holt musím ukázat, že já jsem ta velká kočka, že já šéfuju. Řeším to pěkně po staročesku – vyhodím ji za dveře a počkám, až se opět promění v madam Jekkyl, tu milující něžnou kočičku. ˇ
    Myslela jsem, že kočky už mně nemohou příliš překvapit, jak je vidět, tak mohou. A stejně je to absolutní miláček.

    1. Hi, hi, jak čtu bez brejlí, tak jsem místo děvenku četla dřevěnku a na pár vteřin jsem si nebyla jistá KDO je Amálka.
      No Apino, též bych vyhazovala za dveře, mít na zádech zatnutých pět kilo….. :O !

      1. No jo, vloudilo se mi tam jedno „ě“ místo „e“, kdo to pak má po mě číst, když blbě píšu.

        Jinak 5 kilo na hřbetě by se ještě dalo unést, ale obávám se zatnutého drápu v oku, takže v tomto ohledu jsem fakt nemilosrdná. Bohužel si za to tak trochu můžu sama. Koupila jsem jí tunel a z legrace do něj jukala, když byla kočka připravená na druhé straně a ona pak vyrážela proti a skvostně jsme se bavily obě dvě. Došlo mi, že je to hovadina,až když přestala respektovat mou osobu jako nedotknutelnou.
        Teď už musím být absolutně důsledná, abych ty její nápady eliminovala. Jsme v situaci, kdy se to výrazně omezilo, a když přece jen, začne se hned schovávat, abych na ni nemohla. Stejně pro ni vlezu a vyhodím ji, aby věděla, že jí nepomůže vůbec nic. Ona mainka je opravdu tak trochu jiná kočka a učím se postupně, jak na ni.
        Všechny naše kočky se cítily s námi rovnoprávné, ale nezacházelo to tak daleko, aby si s námi vlastními packami vyřizovaly účty.

        1. jukat do tunelu mne nenapadlo,ale mám na tyčce přidělaný peří a tím jim tam před některým z východů mávám… (chuckle)

  23. Asi to máme zakódováno v genech. V těch vlhkých studených jeskyních,kde jsme kdysi přebývali, museli být pavouci všude a taky než jsme slezli se stromů, taktéž. (rofl)
    Pavouci nemám ráda ale už neječím jen pozoruji ale spíš než ječení to bylo štronzo, sem vytuhla. Jeden domácí pavouk se v noci na mně chodil živit a štípal mně jako komár, pak jsem ho odlovila téměř při činu.Byl bledej skoro průsvitnej. Další nám chodil kolem TV,při svitu domácí malé lampy ,vrhal stín jak Tyranosurus Rex. Ano, ano, jsou užiteční ale pohled na ně mně dosud nenadchl.
    (chuckle) (wave)
    Díky za hutné téma. V autě s pavoukem pobývati, znamená rozumu téměř pozbýti, a to já chápu. (rofl)

  24. U nás je pavouků hodně, fóbii nemám, každý večer uléhaje do postele zkontroluji strop, kde v každém rohu žije jeden (bug) , v jednom rohu dva, asi manželé (nebo na pavoučí knížku) (chuckle) Je pravda, že když nás tuhle v noci málem sežrali komáři, vykázala jsem pavouky z domu, anžto neplnili své lovecké povinnosti :S Jasně že byli druhý den zpátky, ale snad se poučili (večer každému řeknu: hele lov, jinak pudeš! (wait) ) Pavouka jsem se lekla jen jednou, když jsem po sprchování stála ve vaně a drhula se ručníkem, spustil se jeden mezitím ze stropu a já ho náhle měla 10 cm před očima, jak si mě se zájmem prohlíží :O

  25. Milí fóbisté! I když zlehčuji téma, naprosto vás všechny chápu. Každý máme něco, že? Já jsem mívala fobii na housenky, ale potom mi kamarád, zoolog, vysvětlil, že o nic nejde, dal mi jednu chlupatici do ruky, já chvíli zírala, on mi říkal, že vše je v mé hlavě a dá se s tím něco dělat a měl pravdu, nakonec se mi chlupatá housenka zalíbila a dodnes jsem mu vděčná, všechny housenky odstraňuji opatrně z cest, aby je někdo nezašlápl, nebo nepřejel. Ty velké, ty malé nevidím :D . Takže závěr: i ti pavouci jsou ve vašich hlavách a dá se s tím něco dělat. Řekněte si třeba, kdo tady byl dřív, homo sapiens, nebo ti babouci. A 1:0 vyhrávají pavouci, takže zkuste s tím také něco udělat (wave) !

    1. Alex, já ti stopro věřím, ale pro mě je to, co píšeš, prostě ta šedá teorie, a doma mám ten „strom života“ ;) Rodina to se mnou zkoušela – dokonce i jen s těmi gumovými pavoučky – a ty sny, co jsem měla v noci, a to štronso, do kterého mě pohled na jakéhokoliv pavouka uvrhne, mě bohužel utvrzuje v tom, že z mé hlavy se to dostat nedá (fubar)

  26. Katko, to byla právě chyba, že jsi neječela. :D

    Moje máti měla k pavoukům asi stejný vztah jako ty. Takže když jednou po pokoji pochodoval pavouk, jala se matička vřeštět a skákat, takže pavouk okamžitě pochopil, že je zle a snažil se zdrhnout.
    Jenže matička skákala po celém pokoji a chudák pabouk z toho totálně zblbnul, protože kamkoli se hnul, odtamtud na něj vyskočila ta uvřeštěná ženská. Chvíli honil pabouk matičku, chvíli matička pavouka a když se chudák pavouk schoval pod květináč, tak do něj máti ve svém slepičím zděšení okamžitě kopla a zpitomělý pavouk se rozběhl přímo proti ní. Uáááááá zařvala matička a vyskočila metr dvacet. Pavouk se zastavil a máti kolem něj dále vydupávala panický odzemek.
    Já se do té doby bezmocně svíjela v křesle, ale v tomhle momentě jsem zařvala hromovým hlasem: „Nech toho!“, neb mi začalo být divné, že pavouk nezdrhá.
    Nemýlila jsem se – toho chudáka z toho matiččina řádění kleplo.

      1. No jo, ještě, že neměla valašku – to bychom tam měly nejen mrtvýho pabouka, ale taky kůlničku na dříví :D

    1. Uáááááá, Rputi, Ty jsi žvííííže!!!!!! :D :D :D (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

      Žádná úcta k matce rodné ;)
      Ale uznej, „vraždit“ pavouky tak, že je vyděsíš k smrti, to chce talent :O

  27. Pavouky nijak moc nemiluju, ale ani mi nevadí. Teda vadí mi, když po mě lezou a lechtá to, štítím se toho lechtání, tak shazuju pavouka. Ječet mi přijde zbytečné. Ale štítím se žížal, jako dítěti z města mi neobvykle ekhlaft přijdou rozšmajdané žížaly na chodníku po dešti. Ječet opět nebudu, ale asi se tvářím hrozně…

  28. v naší rodině se traduje úsměvná příhoda o neteři, která jednou u nás na chalupě přiběhla, oči navrch hlavy: „Na záchodě došel pavouk!“ Což mělo znamenat, že tam potkala pavouka a že došel toaletní papír v jednom sdělení.

  29. Chápu, znám, a soucítím :))
    Já mám naordinovanou terapii sklípkanem, už to zvládnu nakrmit, ale i ty krmné hmyzáky (cvrčky a spol) beru pěkně pinzetou :) A sklípkan je v terárku zalepen, aby si sám neotevřel a ještě je terárko ve skříňce za dalším sklem, bo co kdyby něco… že… :)
    Jinak pokud mi pavouk vleze do vany, koupu se v lavorku, dokud neodejde jinam nebo ho někdo neodstraní. Pokud by chtěl nedejbože nějaký pabouk vlézt na mě, dostane mě do blázince natuty :)

      1. Vida ho, a já si říkala, proč se jim v té vaně tak líbí :) A oni nemůžou ven, chudáci :) Tak to je teda sklípkan šikovnější, ten po stěnách terárka leze, asi na ně umí nalepit nějaké to pavoučí vlákno. I dvířka by si odstrčil a otevřel, lump jeden :)

  30. No, tak v tomhle se hodneme, já mám arachnofobii jako prase. Samozřejmě od ní se odvíjí mnoho humorných historek (pro okolí humorných), já vzpomínám na dvě: jak jsem se z lehu postavila bez mezipolohy do stoje spatného a pak skočila asi tři metry z místa dodály (byly jsme s kamarádkou na festivalu, já si ležela v trávě a najednou jsem periferním zrakem zahlédla pavouka, co vypadal jak vosa, a hrdě si to metelil přímo na mě) – kamarádka se tak smála, že se emálem počůrala. No a druhá je o tom, jak jsem seděla v noci asi tři hodiny na skříni, bo nám po pokoji lítalo obrovské chlupatě černé hovado a chlípně si mě měřilo. Asi si říkalo, že bych vydala za horu much. No, spíš za pohoří much :D a nejlepší je, že když se mi podařilo přeručkovat k mobilu na stole a zavolat milému, tak pavouk zmizel a milý mě podezříval z toho, že jsem jej takto potupně odvolala z restaurace schválně! Ovšem pouze do doby, než odkryl peřinu…. No ale dobrá zpráva je – na arachnofobii funguje zamilovanost! Seděla jsem takhle minulý týden na WC a přemýtala o životě a novém úžasném drahém a jak tak přemítám, tak zahlédnu černého chlupatého pavouka, kterak sedí v rohu a přemýšlí, proč musí být dané chvíli na daném místě zrovna on! No a jak jsem měla plnou hlavu milého, tak jsem zapomněla panikařit – dokončila jsem konaný úkon a POTÉ ROZVÁŽNĚ ODKRÁČELA DO KOCHYNĚ PRO SKLENICI A POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM PAVOUKA PŘIKLOPILA SKLENIČKOU! (punch) Musel si teda trochu srolovat nohy, jak byl velký, ale já jsem od té doby na sebe nesmírně pyšná!

    1. Tak se tu nádherně bavím těmi historkami, že jsem místo „se emálem počůrala“ četla „se emailem počůrala“. No nic, každej sme holt ňákej!

  31. Aááá. Arachnofobie. Jak tohle chápu! Pavouk je jedno z mála zvířat, které nesnesu. Kočka a potkan je trochu pehnané přirovnání, ale kdysi si spletla Korina pavouka s myší.
    Máme většinou pokoutníky – velké černé chlupaté. Neječím, ale prchám. Na svůj věk a postavu neobyčejně rychle. Přiznám se, že nutím MLP je vraždit. Vím, že by se vrátili. Venkovní pavouci mi nevadí, na okně nám dlouho bydlel křižák, koukala jsem na něj pravidelně a litovala, když zmizel. I sekáče celkem snesu. Ale to, co vytrvale leze do bytu neeee.
    Mám arachnofobii získanou v útlém mládí. Způsobenou čtením dobrodružných povídek. Přesto, že vím, že je blbost, nedokážu se jí zbavit.

  32. To moje maminka kdysi dávno, to jsem ještě neexistoval, když přistihla pavouka doma na zemi, hodila na něj hadr, vytahala půlku knihovny a obložila hadr literaturou aby pavouk nemohl zpod hadru vylézt. Pak čekala skrčená kdesi v rohu na tátu až vyleze z koupelny a pavouka odstraní. :D
    Jinak největší pavouk v Česku žijící je slíďák tatarský a to je tedy macek (je u nás vzácný a zcela neškodný), ale soudím že ten to nebyl, není černý. Ostatně na Slovensku kraluje velikostí možná jiný druh. A taky, strach má velké oči, mohl to být obyčejný pokoutník domácí. :) Pavouky taky nemiluju, ale panický odpor to naštěstí není.

  33. Pavouky miluju, zejména křižáky, vždycky jsem měla jednoho na chalupě, říkali jsme mu Kleofáš. Před několika lety se usídlila pavoučice na okně v kuchyni, byla opravdu velmi krásná, a tak jsem měla možnost ji trochu studovat. Velmi mne například udivilo, že její výkaly byly krásně růžové. Jednou se spouštěla z okenní klenby nad hlavou návštěvy která pavouky nemusela, málem jsem o ni přišla. A jednoho dne zmizela, Bimbo se dušuje, že ji nevysál, ale vzhledem k tomu, že stále vysavačem likviduje pavučiny, kdo ví

    1. (bug) Inko, já mívám také domácí pavouky a říkám jim Pepan. Za chvíli nastane stěhování těch velkých pokoutníků domů, chvíli na nás budou čumět ze zdí a potom mizí. Na chvíli se objeví na jaře a potom zase mizí. Mám to vyzkoušeno. Moji maminku může trefit šlak, když se jí před očima producírují pavouci, nemůže pochopit zákonitost mizení a ob jevování podle roční doby. Ale když ji u televize otravuje moucha, tak to se může uvztekat, tak ji připomínám ty pavouky, že mouch by byolo mnohem více, kdyby někde tiše v ústraní na ně pavouci nekuli pikle :)

      1. Musím říct že ten pokoutník se mi – kvůli svým rozměrům a jakési nesymetričnosti – líbí nejméně. Křižák je podle mého gusta, pěkně vybarvenej a macatej. Sekáč je takovej manekýn, i když pokud se vyvede, taky je na co koukat.
        Takže moji Kleofášové byly vždycky křižandy

  34. Jak já ti rozumím….ale já bych přelezla přes sedadlo na místo spolujezdce a vystoupila na druhé straně (chuckle) vyjet ven z garáže a zaparkovat venku by mě teda taky nenapadlo (angel)
    A to si představ,že pořád věřím, že pavouci umí skákat, (všichni, bez výjimky) a doma jsem přitom měla sklípkana-brachypelmu vagants (bývalý ho choval-no ,bydlelo to v akvárku a já to krmila a rosila..) ale vždy ho zaklopila a na víko postavila těžítko :-) takže i to,že jsi se zamkla,nepovažuji za nic divného… (whew)

    1. Sharko, pavouci skacou, me jednou jeden velky cerny skocil ze stropu na hlavu a kousnul me. To byl prudce adrenalinovy zazitek, vzhledem k me arachnophobii.

      1. to se na tebe spustil nebo spadnul FD, oni skáčou ze země, většinou na mě…parchanti nohatý (whew)

        1. Ja verim, ze mi na hlavu skocil schvalne, aby me mohl kousnout. Myslim, ze musel skocit ze stropu, protoze jsem sedela u pocitace kdyz mi najednou pristal ve vlasech, to by ze zeme nedoskocil. Kdyz jsem ho v hruze rychle rukou smetla dolu, tak me jeste kousnul do ruku a vhemzil se pod postel, tak jsem potom par tydnu nespala a doted roky pozdeji paranoidne zkoumam stropy.
          A jak na me psici vyvalovali oci, kdyz jsem skakala po pokoji a mlatila se rukou po hlave.

          1. Dneska večer budu kontrolovat strop…pro mne je ještě hrůza, že jak spím s otevřenou pusou,že mi do ní vleze…. (sweat)

  35. Milá Katko (inlove) , děkuju Ti za projasnění pondělního rána. (f)
    Patřím mezi lidi, kteří mají k pavoukům spíš pozitivní vztah; pavouci mi nevadí (pavučiny ale ano) a dokonce se mi líbí (pavučiny taky, ale venku). Proto jsem si dlouho lámala hlavu, jak je možné, že se někdo pavouků štítí nebo bojí. A teprve dnes mi to došlo!
    Kdybych taky potkala pavouka velkého jako potkan nebo jako kočka, tak se budu bát taky. Jenže já prostě potkávám samé normální baboučky pro štěstí. (wasntme) :) (h)
    Přeju všem krásný den a taky šťatsný začátek školy i nového měsíce. (h)

  36. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Aktuální téma… Zrovna v posledních dnech konstatujeme, že nikdy jsme doma neměli tolik povouků (a pavučin). V počtu vede třesavka sekáčovitá, ale nejvíc problémů činí veliký lovčík. Je prostě veliký a člověk se lekne, když se sním potká. Ondá vyděsil zeťáka, který se tvářil hodně vyděšeně, co že to s námi bydlí. Pavouka jsem odchytla (ne do ruky, ale do misky), přiklopila průsvitnou fólií (na tyto účely nechanou ze starého kalendáře – pomocí ní dostávám bez poranění do skleniček třeba můry z oken), abychom si ho mohli dobře prohlídnout a vypustila ven. On se vrátí…
    Pavučiny luxujeme, z bytu pavouky honíme pryč, ve sklepě je nechávám spokojeně žít.

  37. Ach jak ja s tebou soucitim
    Kdyz jsme se rozhodli zit na venkove, myslela jsem si, ze si na vselijakou haved zvyknu. Ale je tu zase podzim a s nim kazde rano s pavoukem. Sedi ve drezu, velky jako kocka a nenecha me ani otevrit lednici, natoz uvarit kafe. Panik ho kazde rano vykaze z domu a dalsi den je tam zas. Mame jich tolik? Nebo se vzdycky pres noc vrati? Je tu jeste jedna moznost, ale tak zlomyslny panik zase neni. Doufam :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN