DOMOVE, MŮJ DOMOVE: Já se tam vracím…

Básník František Halas mi odpustí, že jsem si vypůjčila a upravila jeho text, který tak dobře vystihuje pocity rodáků z Vysočiny: „Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina nabírá dech a pole skládají slib chudoby… Kdybych celý svět zvroubil a zbrousil, jen sem se vrátím, jenom sem… kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam, vrátím, já se tam i poslepu vrátím.“

 

Toto povídání bude tedy o mém rodném kraji, kam se na „stará kolena“ skutečně vracím. Má rodná víska Rohozná je navíc rodištěm dalšího literáta a dramatika Bohuslava Březovského (1912-1976), narodivšího se v původní budově české školy (zmiňované písemně již před rokem 1620).

Ten je mj. autorem románů „Železný strop“, „Lidé v květnu“ a svého nejznámějšího „Věční milenci“, psaného formou vzpomínek historika a spisovatele, jenž pod vlivem událostí pochopil, že žil něco jiného, než se domníval – jak uvedeno na záložce této knihy.

V naší vísce, kterou navštěvoval při různých výročích (založení školy, Sokola atd.) se proslavil výrokem: „Mužský má vždycky krom ženské ještě jedno želízko: buď kumpány, hospodu nebo politiku“. Letos v listopadu uplyne 100 let od jeho narození.

Já osobně ho mám ráda coby autora literatury pro děti, především pak kouzelného vyprávění Tajemný hrad Svojanov aneb paměti Františka Povídálka, kam se mu podařilo dobře a vtipně zakomponovat veškeré báje a povídačky spojené s hradem Svojanovem a jeho okolím.

 

 

Rohozná má velmi zachovalý gotický kostel z první poloviny 13. stol., kterému dominují dvě několikasetleté lípy. Jinak v Rohozné, hradě Svojanově a okolí roste velké množství těchto starobylých českých stromů.

Kromě toho se v této oblasti patřící do tzv. moravské svorové zóny vyskytují tzv. „české granáty typu almandin“, které jsme jako děti doslova vylupovaly z kamenů na cestách a potocích v okolí, ba i z hradeb Svojanova, s tím, že si je pilníčkem obrousíme a provrtáme jako korále. Jenže pro velkou pracnost zůstalo obvykle u prvního obroušeného kamínku.

 

 

Blízkost hradu Svojanova a nedostatek dělníků pro těžbu a zpracování grafitu (připomínkou té doby je nedaleká víska Hutě a pozůstatky štol a chodeb) způsobila, že kolem roku 1820 tehdejší majitel hradu Svojanova přivedl do dnešní horní části Rohozné osadníky ze Saska a Bavorska (všechny domky vč. zahrad mají stejný obdélníkový půdorys až dodnes). Od té doby až do konce 2. světové války měla Rohozná nejen českou, ale i německou školu. A tato část Rohozné je dodnes nazývána pomístně Famílie.

Až přijedete do Rohozné, tak vám osobně ukážu louku, kde roste vachta trojlistá, což je dnes přísně chráněná rostlinka, vyskytující se v oblasti Vysočiny jen u nás na této louce za vsí. A kromě toho také ve starém lomu nad vsí puklinu/ větrací komín, kterým prý od nepaměti vylétávali z pekla na svět čerti. František Povídálek by vám to mohl dosvědčit!

Lesní cestou a pak starobylou lipovou alejí vede cca dvoukilometrová pěší cesta z Rohozné na hrad Svojanov nacházející se uprostřed hlubokých lesů nad romantickým údolím řeky Křetínky. Je to jeden z nejstarších královských hradů u nás a jediný hrad v republice, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím.

 

 

Trochu historie:

Hrad Svojanov založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. k ochraně zemské obchodní stezky spojující Litomyšl s Brnem. Původní hrad nesl německé jméno Fürstenberg a byl velmi pevný. Dominantu dodnes tvoří válcová věž zvaná hláska, proti přístupové cestě se obracející ostrým břitem. Hrad obepíná mohutná hradba, jejíž síla zdiva dosahuje místy až 8 metrů. Původní raně gotický palác se dodnes dochoval ve zdivu nynějšího tzv. Nového stavení.

Po smrti krále Přemysla hrad získala královna vdova Kunhuta, která zde žila se svým druhým manželem Závišem z Falkenštejna. Záviš byl ambiciózním šlechticem své doby. Jeho snahou bylo vytvořit spojenectví mezi českým a uherským králem. Po smrti Kunhuty se Záviš oženil s uherskou princeznou Alžbětou, sestrou krále Ladislava.

Když se jim narodil syn, chtěli mu uspořádat na Svojanově velkolepé křtiny, na nichž se měli setkat oba králové. Intrikami české šlechty však bylo Závišovo jméno pošpiněno u českého krále Václava II., proto byl Záviš zajat na Pražském hradě, uvězněn a nakonec 24. srpna 1290 popraven pod hradem Hlubokou. K naplnění Závišových cílů tak nikdy nedošlo a na Svojanově se uzavřela epizoda nejslavnějších dějin hradu.

Král Karel IV. Svojanov ve svém zákoníku Majestas Carolina zařadil mezi 11 nejvýznamnějších českých hradů, které neměly být nikdy prodány nebo zastaveny. Toto přání ale nedodržel již Karlův syn král Zikmund, který hrad předal do držení pánům z Boskovic. Páni z Boskovic vybudovali důmyslný systém pozdně gotického opevnění se sedmi baštami a domem zbrojnošů, který patřil v té době k nejpokrokovějším u nás.

 

 

Další držitelé hradu – Trčkové z Lípy nechali postavit na původní hradbě nový renesanční palác. Roku 1569 byl hrad poškozen požárem, poté byl sice ještě opraven, ale byl využíván spíše jako hospodářské centrum panství. V 19. století se v jeho držení vystřídala řada méně významných majitelů a v části areálu byla vybudována továrna na zpracování grafitu (a dodnes můžete v zámeckých expozicích najít krásná grafitová kamna coby pozůstatek výroby této manufaktury).

Okolo roku 1805 byly romanticky upraveny hradební ochozy a do vnitřního nádvoří proražena nová brána. Po požáru roku 1842 byl hrad částečně přestavěn v empírovém stylu, svou nynější podobu tehdy dostal hradní palác, od té doby nazývaný Nové stavení, a vstupní budova.

V roce 1910 hrad zakoupilo město Polička a zahájilo první zabezpečovací práce jednotlivých budov, věže i hradeb. V roce 1953 byl Svojanov znárodněn a v 70. a 80. letech proběhla rozsáhlá, ne však vždy citlivě prováděná rekonstrukce. V roce 1992 byl hrad navrácen do vlastnictví městu Poličce a také v současnosti probíhají postupné obnovovací práce. Jejich cílem je navrátit celému komplexu podobu z 2. poloviny 19. století.

V dnešní době je hrad Svojanov místem konání četných kulturních akcí, koncertů, divadelních vystoupení a šermířských slavností. V hradním paláci je instalována expozice života na hradě v 2. polovině 19. století, návštěvníci mohou spatřit gotickou sloupovou síň, přijímací salon, pracovnu, jídelnu, přípravnu, hudební salon a ložnici.

V empírových pokojích se dochovaly překrásné nástropní malby, součástí expozice je i ucelená sbírka hodin. Pro návštěvníky je atraktivní i samotný areál hradu, s rozhlednou na břitové věži, vyhlídkovými ochozy na hradbách a nádvořími. Součástí areálu je i obnovená gotická zahrada, jediná svého druhu ve střední Evropě. Zahrada se v posledních letech stala oblíbeným místem konání svatebních obřadů.

 

 

Ve vstupní budově je otevřena restaurace a v prvním patře jsou situovány ubytovací pokoje pro návštěvníky hradu, nabízející jedinečnou možnost pobytu na hradě v dobovém prostředí ve stylu počátku 20. století.

V dobách mého mládí i později byl hrad cílem celodenních výletů všech prvňáčků ze širého okolí. Těm pak tehdejší kastelán ze zdejšího kastelánského rodu Živných vyprávěl pověst o zlém zemanovi Rašínovi, který tolik trápil své poddané, že ho jeden z nich proklel. A tak vždy o půlnoci se otevřela Rašínova hrobka v kostele v nedaleké Rohozné a ke hradu se lesem a lipovou alejí rozjelo jedenáct kočárů, dvanáctý jel Rašín, celý v černém, na ohnivé svini a obráceně proti směru jízdy.

Naštěstí se jako v jiných pověstech našel nebojácný potulný voják, který se mu postavil do cesty, nakreslil kolem sebe křídou namočenou ve svěcené vodě kruh a Rašínově ohnivé svini hodil pod nohy černou slepici.

 

V padesátých a šedesátých letech byl pak přímo v podhradí vepřín. A jednoho dne z toho vepřína utekl statný pašík a vběhl do hradní brány právě, když kastelán dovyprávěl prvňáčkům pověst o Rašínovi. Ti pak chudáčci hledali útočiště na dřevěných stolech u místního kiosku s výkřiky: „Zeman Rašín je tu!“ No a kastelán měl další legendu do své sbírky!

A ti prvňáčci se určitě z úleku rychle vzpamatovali, protože další oblíbenou zábavou všech těchto výletů bývaly závody hlemýžďů, kterých se v těch dobách na hradě a v širém okolí nacházely stovky. Ale nemyslete, že by tehdejší pančelky dovolily, aby se hlemýžďům něco stalo – po závodech byli vráceni zpět pod hradby do trávy.

 

Krásně romantická je i pověst o hlavní hradní věži neboli hlásce, která v dávných dobách byla jednou tak vysoká jako nyní, ale její horní polovina byla celá ze dřeva. A při jedné velké vichřici se celá dřevěná hláska utrhla i s hlásným, přeletěla údolí říčky Svojanovky a skončila na protilehlém kopci, kde byla na paměť této události založena ves Hlásnice vč. kapličky a kláštera Svaté Máří Magdaleny.

Kaplička a ves tam stojí dodnes. Klášter byl pobořen za husitských válek a zůstal jen kostelík, který bohužel vyhořel a byl zrušen koncem 18. století, i když jeho zvony dodnes zvoní v kostele v Rohozné a na radnici ve Svojanově.

V současnosti na místě dopadu hlásky i s hlásným stojí pouze kaple, pod níž vyvěrá pramen, dříve považovaný za léčivý. Bývaly při něm menší lázně a poustevna. Poustevna i lázně, zřízené v 17. století, však později zanikly. V dnešní době se tu každoročně koná při příležitosti svátku sv. Magdaleny pouť.

 

 

Celé okolí hradu je protkáno turistickými lesními cestami, např. půl kilometru do kopce lesem ke starým božím mukám z lomového kamene opatřeným železným křížem. Jedna z hypotéz říká, že jsou postavena na místě, kde byli pohřbeni lidé, kteří zemřeli na mor, a proto nemohli být pohřbeni na hřbitově.

Podle jiné ji nechal postavit hospodář Doležal na památku své rodiny ze statku Na Skale, která zde byla vyvražděna švédskými vojsky, když se chtěla před nimi schovat na hradě Svojanově. Zachránil se jen hospodář Doležal se svým desetiletým synem.

Nebo že z tohoto místa bylo vidět na boskovický hrad a v době, kdy byli páni z Boskovic majiteli hradu Svojanova, dávali odtud ohněm různá znamení. Také ale mohla sloužit jako orientační bod pro noční pocestné, a to tak, že se do výklenku božích muk umísťovalo světlo. Prostě, vyberte si, co komu libo.

Další cestičky vás dovedou k mnoha památným křížům, kterých je v okolí Svojanova jak naseto. Anebo zhruba kilometr od božích muk nad hradem se nachází vesnička Starý Svojanov, která je mnohem starší než hrad a vesnice Svojanov. Její dominantou je krásný raně gotický trojlodní kostelík sv. Mikuláše ze 13. století. V jeho interiéru se dochovala bohatá malířská výzdoba z 80. let 14. století. Bohužel však po roce 1978 byly narušené vnější omítky nahrazeny nevhodnou hladkou a tvrdou omítkou.

 

 

Dalo by se zmínit ještě mnoho dalších zajímavostí z okolí mého rodiště. Dvanáct km od nás je královské město Polička založené rovněž Přemyslem Otakarem II., které samo o sobě by vydalo na dlouhé povídání a natožpak jeho okolí!

Pokud by se vám tohle povídání aspoň trochu líbilo, tak ráda pošlu i něco o Poličce.

A pro ty, co by se do kraje mého dětství rozhodli vypravit, ráda poradím s ubytováním a službami anebo pošlu brožuru, kterou jsem vyrobila a vytiskla pro minulý víkend pro Zvířetníky, s nimiž jsme si vyšlápli na Svojanov. Když tak mi písněte na Hadopasy!

 

Další fotky najdete zde: http://zbynekstava.rajce.idnes.cz/svojanov

 

 

 

Aktualizováno: 22.8.2012 — 18:50

69 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. OT ke včerejšku: Díky moc všem za milé komentáře (inlove) Bohužel jsem byla odpoledne odjeta a i teď píšu z jiného PC. K některým večerním komentářům: JJ – ty fotky jsem nefotila já, takže si za ně pochvalu nezasloužím (tmi) Sharka a HańaW: Kvůli Závišovi a Svojanovu jsem mj. přečetla celou románovou ságu Přemyslovců od Ludmily Vaňkové. Aida: Recept na tu zavařeninu ani mišpule už nemáme, ale poptám se kámošek mé mamky, které dodnes zavařují kromě šišek téměř vše (chuckle) IO: Ten hrad nebyl skutečně nikdy dobyt a i Jan Žižka, který ho pár měsíců obléhal, odtáhl s dlouhým nosem. Jarka F: Letecká fota si prohlédnu až budu na svém PC a díky moc za ně! VŠEM: Ještě jednou vás chci všechny do mého kraje pozvat s tím, že ta pozvánka platí i ke MNĚ na chalupu, kde budu od Nového roku trvale. Věřte mi, že každého Zvířetníka i s jeho zvížátky vážně moc ráda uvidím a pokud mu nebude vadit, že je to venkovská chalupa, tak i ubytuju (inlove)

  2. Mila Ladko, je tam u vas v tom kraji krasne. :) Dobre jsem si pocetla a pekne fotky zhledla – totez plati i o fotkach YGY. Ale nikdy jsem tam nebyla. I kdyz jsem ale vlastne o nem musela cist v jednom historickem romanu o Zavisovi z Falknstejna.

  3. Jedno OT:prave som šmejdila po staniciach TV a na Prime vari múj spolužiak Robo Vano/ktorý sa ešte pri maturite volal Vaňo./ a viete čo,vtedy sme ešte nevedeli nič o gayoch,ale bol iný,hlavne sa kamaratil s nami dievčatami,viedol tanečné kurzy v škole…,

  4. To je ale krásná pozvánka! A ty fotky! Na Svojanově jsem nebyla.
    Tuhle jsem koukala na stolní kalendáře (cca 52 obrázků), musím se pochlubit – nebyla jsem jen na šesti místech (blush) . Tak slibuju, že ten Svojanov taky doženu :-)
    Milá MaRi, ještě dodatečně přeju slunce v duši (na obloze je ho myslím dost)

  5. OT: Milí Zvířetníci, díky, že je na vás spolehnutí. Konečně ráno sprchlo a osvěžilo to zahrádku. Díky a pošlete prosím další přebytky (rain) .

    1. Vidíš, vidíš, to máš pravdu, ráno jsem si říkala capajíc s tou brašnou novin, že musím poděkovat Xerxové a Kočce, že nezklamaly a poslaly bouřku! Hned se mi capalo líp.
      Ale to jako vážně! Já bouřku ráda! A radši mokrá, než uvařená. :)

  6. Milá Laďko, ty jsi básnířka svého kraje a rodného místa.
    Můj pradědeček pocházel ze Svratky. Má tam pamětní desku.
    Díky ! Krásné písání.
    Snad se do tvé vísky někdy dostanu a proletím Svojanovem. (y) (h) (wave)

    1. Alex,som dojatá.Brno moja mladosť-len názvy ulíc mi v mozgu zostali tie staré-bolševické.Dokonca som v Internacionale jeden semester bývala/síce v suteréne,ale bývala.
      Laďkin rodný kraj je kúzelný,vôbec to nepoznam,na Vysočinu som nejazdila.Napravím.

      1. Verenko, mám radost, že jsem Ti udělala radost.No, vidíš, já nespala v Intru ani v tom suterénu (chuckle) . A Vysočinu, tu si nenech ujít! Ty nádherné rozhledy a výhledy.

        1. V Intru jsem cca dva roky brigádničila, jako pokojská.
          Jinak jedna malá poznámka – ul. Česká=Čára, rola=Hlavní nádraží, ale to je asi jen překlep.

  7. Zdravím v letu Zvířetník po dovolené. Stihla jsem zatím jen načíhnout a zjistila jsem dva smutné odchody. Myšce už jsem psala, Ondro – je mi to moc líto, vím že duše moc bolí. Ale i přes to doufám, že přijde čas a nějaký další pesan se u vás zabydlí.
    Taky jsem v té rychlosti zjistila, že zde došlo k hromadnému odchodu mozků na dovolenou. Já osobně mám myslím mozek na dovolené neustále, myslím, že můj mozek je od narození velmi bohatým rentiérem (rofl.
    A úúúplně se těším na to až si přetu Mňaubiografii, ale to nejdřím budu muset odstranit vše z dosahu počítače :D :D, to je mi už předem jasné.

  8. Vachta trojlistá zase až tak moc vzácná není, jenže roste na místech, kam se moc často nechodí. Nicméně pokud se jí postaráte o dostatečnou závlahu, poroste ochotně i na záhonku na zahradě a pěstovat ji stojí za to; má nádherné bílé květy.

    1. Víš, Krakonoši, já jsem při psaní vycházela z toho, co mě učívali ve škole a co dodnes píší v místním rohozenském občasníku. No a ve Wikipedii jsem si potvrdila, že je to v ČR stále rostlinka chráněná zákonem… ;)

        1. Chráněné kytky, třeba hořce, se samozřejmě koupit dají, v tom není problém. Jenom se na rozdíl od nechráněných nesmějí vyrýpávat ze země na lokalitách, kde přirozeně rostou. ;)

          1. No, ono je to s tím vyrýpáváním taky všelijaké. Kdysi dávno jsem na Kytínských lukách vyrýpal a doma zasadil několik prstnatců májových. Ujaly se všechny a bohatě kvetly a vegetativně se rozmnožovaly. Jenže rok na to, co jsem se tohoto deliktu dopustil, místní JZD tu zamokřenou louku rozoralo a začalo tam zkoušet pěstovat obilí. Trvalo jim pět let, než, hlavy hnojem pomazané, přišli na to, že podmáčená kyselá půda není pro pšenici to pravé ořechové a další dva roky zase trvalo, než se z původně nádherné louky a potom nepovedeného pole stala plevelem zarostlá divočina, pochopitelně už bez upolínů i orchidejí. Nojo, život tropí hlouposti. Ty orchideje jsem pak zasadil o kus jinde poblíž andělských schodů a dnes je jich tam spousta.

            1. To je dobře! Živočich si může třebas udělat pelech o kousek dál, snad, když to zvládne, šanci má, ale kytka teda rozhodně před dutohlavy neuteče. Takže tady máš kytku za tu kytku (f)

  9. Neznám krásnější krajinu. (h) V žádné jiné mě nenapadá: tady jsem doma.
    Krásný povídání i fotky!

    1. Milý Jindřichu, mám tytéž pocity pokaždé když procházím v mém rodném městě Přerově kolem místa rodného domu. Dnes tam stojí naprosto hnusný červenozelený panelák, poslední v té řadě, který zcela zakrývá výhled k rybníkům a řece.
      Pláču nad zmařeným kouzelným místem toho ubohého města.

    1. Ty tvoje fotky jsou lepší a mnohem krásnější než oficiální fotky Svojanova hradu i Svojanova městyse (y) A z těch mišpulí, které bývaly dřív v této oblasti běžné, dělávala moje prababička zavařeninu. Ta ale nepatřila k mým oblíbeným – byla divně sladkokyselá. To marmeláda z jeřabin, které dřív rostly na Svojanovsku u každé silnice, to byla jiná :)

        1. Alex, myslím, že nesázely, ale já jsem se s tím rozlišením na jedlé a nejedlé setkala až později – u nás se tím pádem trhaly i ty tzv. nejedlé, které jsou jen o něco trpčí chuti a musí se do nich přidat víc cukru nebo medu při zpracování. Ale faktem je, že jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlela, takže nevím, možná ty „nejedlé“ mají i méně C-vitamínu (think)

          1. Chytré prameny říkají kromě té chuti i něco o pilování na listech – jedlý jeřáb má pilované listy od špičky do půlky, nejedlý (ptačí) celé. Ptačí prý není jedovatý, jen trpký a kyselý.
            Pro mě je to celé novinka, já prostě kroutila hústa při žužlání našich jeřabin z našich dvou jeřábů… a jednou se zavařily, a to byly moc dobré.
            Každoročně takhle kroutím hústa i při žužlání trnek. Jsou zdravé, jsou zdravé, jsou zdravé… ale jedna za rok mi stačí. :-D

      1. Jednu velikou a starou mišpuli máme na zahradě. Musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo z těch plodů něco vyrábět, vždycky jsme je jedli jen tak syrové. Že bych to na podzim zkusila? Recept by náhodou nebyl? Pokud ano, moc děkuju předem.

      1. To je focený z letadla?
        Když to vidím takhle zvejšky, ten hrad bych nechtěla dobývat! Zamotala by se mi přitom hlávka. :)

  10. Svojanov- tak tam jsem taky nebyla. Mockrát jsme jeli kolem a míjeli cedule s reklamou na Svojanov, ale zatím na něj nedošlo. Tak po téhle ochutnávce příště asi jo :)

    1. Mohu říci, že všechna tři alba jsou vydařená!! Vystihují atmosféru Vysočiny a dokazují, že YGA má zvláštní schopnost vidět detaily.

      1. To, prosím pěkně, říkám už od té doby, co koukám na její fotky, má fakt na to dar – prostě, kdo umí, umí a kdo neumí jako já, tak …. (chuckle)

        1. Díky za chválu, opravdu se tu pýrím (blush) a taky trosku pysne dmu (mm) – ale je to nezaslouzené. To se mi to fotí detaily, kdyz do dálky uz spatne vidím (tam kolikrát fotím i to, co nevím) a pak … zrovna na Vysocine kam zamírís foták, tam to stojí za vyfocení.

  11. (rose1) Ještě dnes, dodatečně, přeju MaRi ke včerejším narozeninám hodně zdravíčka i štěstí není k zahození, tak ho přeju též (rose1) . V komentářích ze včerejška se to objevilo až už když jsem byla mimo net, neboť jsem větrala a větrala, když se teplota začala vyrovnávat jak uvnitř, tak venku.

    1. Milá MaRi (inlove) , omlouvám se za pozdní gratulaci, ale úplně mi to uteklo. (blush)
      Všechno nejlepší, hlavně hodně hodně zdraví a klidu a pohody Tobě i Tvé smečce.
      (h) (f) (sun) (hug) (music) (^) (f) (sun)

  12. Jéééé Svojanov… U nás je to častý cíl výletů. I cyklistických. Byla jsem tam několikrát a je to hrad s atmosférou. Mám to tam ráda.
    Krásně napsáno, děkuju.

    1. I když bydlíš od Svojanova cobydup, tak stejně je to jistě záběr – cyklisticky dobýt Svojanov. Přece jenom je to dost kopcovité :S . Já bych asi jenom stále kolo tlačila (chuckle) .

  13. Laďko, díky za milý článek o části kraje Vysočina.
    Tak jak píše YGA, je tam nádherně u vás na svojanovsku. Je to kraj ještě nedevastovaný nadměrnou turistikou (až na hrad Svojanov ;) ) . Také bych se chtěla jednou vrátit a udělat opět výlet. Ten den, kdy jsme tam byli se Zvířetníky se mi zaryl hluboko do podvědomí. A zůstane tam, byl nádherný.

  14. Laďko. povídání a fotky jsou bezva. Z fotek se mi asi nejvíc líbí pohled přes zasněžené pole na vesnici dole v údolí.
    Jen tak mimochodem, jak obtížné by bylo se dostat z Prahy vlakem (nebo autobusem) tam k Vám? Dík.

    1. Ze jo, Judith? Taky se mi ta fotka moc libi. Mozna i proto, ze pro mne i tebe je to uz takove krapet exoticke.

      1. Hani, pro vás možná exotika, ale pro mě „dřina“, protože, pokud je sníh, tak přesně na tom místě, odkud fotka je (říká se tam U hruštičky), se vždycky v zimním období dlouho se psy kocháme ;) Máme toho totiž my všichni „starouši“ po výšlapu do tohohle kopce s kótou 647 m n.m. právě tak akorát (chuckle)

      2. Exotika ani ne, mě to jen připomíná dětství a kraj, kde jsem vyrostla (i když to nebylo na Moravě). Odtud jsem si v 2003 přivezla podobné zimní fotky zasněžených polí.

  15. Tajemný hrad Svojanov – tu knížku jsem milovala. :)
    Milá Laďko (inlove) , napsala jsi krásně o místě, které je Ti nejbližší.
    Nedivím se tomu, z fotek od Tebe i YGY je vidět, že je to krásný kraj s bohatou historií. Musím se tam zase podívat, je mi to tam blízké, však moje mečová babička i dědeček pocházejí od Poličky. (h)

    Přeju všem krásný den!. (h)

    1. Milá Laďko,
      píšeš a fotíš moc krásně, YGA taky moc hezky fotí (inlove) .
      No a ta knížka o Svojanově je opravdu nádherná, mohu potvrdit. (h)

  16. Ladi – stále jsem se nedostala k tomu, abych dala na Rajče naše společné putování na Svojanov. Byl to tak krásný den – i když pršelo (nod) . Tady musím říct jenom jedno „Já se tam vrátím“ – až doma jsem zjistila, jak málo jsme toho viděli.

    A fotka zasněžené kapličky nemá chybu.

    Hmmm – tahle Halasova báseň v proze mne vždycky dojme – doufám, že každý z nás má koutek, kam se i po kolenou vrátí

  17. Miluju Svojanov, protože na něm zdá se že klidně i šťastně (alespoň chvíli) žil Záviš z Falkenštejna.
    Díky za tenhle článek…. (h)

  18. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásná slova plná lásky k tomu kousku světa (inlove) A krásné obrázky. Taky plná lásky (nod)

    1. Kolikr8t jsem si dnes během dne vypoměla na Vaěe mytí oken. Několikrát nám to lilo jako z konve a do toho foukal děsný vítr, který hnal déšť rovnou na okna. Vypadají teď jak po umytí tryskovou hadicí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN