PSI: Jak jsem si vytáhla žolíka!

Bejt bezpsí nejni ono. No fakt! Zvlášť, když je teplo a Evelín courá nejspíš ve čtvrtém rozměru. Vynoří se z časoprostoru, odloží na schod nejčerstvější myš a jde ječet na okno – „hlaaad, já mám hlaad!“ Splivne půl konzervy a už z něj vidím jen ocas, neboť je nutno ztrestat toho zrzavýho vometáka, co mu leze pod „jeho“ auto.

 

Takovej pes, uvažovala jsem, aspoň neleze na střechu a pohybuje se po zemi, takže jeho trasy možno lépe rekognoskovat. Neječí po nocích na hradbách a neleze domů oknem v prvním patře. Mým snem se pomalu stával pes, co neleze na ledničku a neshazuje konzervy. A nesežere mi oběd, když otočím od linky v kuchyni. A nešátrá mi prackou v talíři, aby mi pod nosem čajznul řízek. Něco, co neproletí kuchyní, jak kulový blesk a neodnese sebou do svého kočičího vesmíru i plátek jater.

Něco, jako třeba mops. Pohybuje se pomalu a rozvážně a jsem schopná ho sledovat. Dokonce umí i zabrzdit, když panička zrovna funí jak sentinel. A nepral by se se mnou pod židlí o kus salámu.

Jo jo – chtělo by to psa. Kde vzít a nekrást? No nemám. Ale chtěla bych. Moc bych chtěla. Já chcííííííí! A od čeho je internet, kruci?! Pošmejdila jsem a hle – v útulku v Tróji dvouletá fenička mopse. Vypadala sympaticky a moje ruka se podvědomě natáhla k mobilu. Za optání nic nedám, že ano!

Zaměstnanec útulku kupodivu nejevil pražádné nadšení, že někdo chce psa. „Jo, je tu“, pravil mrzutě. „A je zdravá“, tážu se. „To si zavolejte na veterinu!“, ňafnul. „To já nevim! Víte, kolik tu máme psů?! „Dobře, tak já si tam zavolám, a když tak vám brnknu ještě jednou, a zamluvím si ji.“„My nezamlouváme,“ protestoval okamžitě.

„Poslyšte“, začala mě docházet trpělivost: „Já pojedu 100 km a nechci slyšet, že jste právě před čtvrt hodinou psa někomu dali! To bych se naštvala!“ „My to tak máme zařízený,“ usekl mou stížnost.

Trpělivost mi došla definitivně. „Vy už v útulku pracujete dlouho, že ano“, otázala jsem se. „Jak to víte,“ byl zjevně překvapen. „No že jste se naučil tak dobře štěkat,“ konstatovala jsem a spojení se náhle přerušilo.

Tak tohle nevyšlo. Nu což, útulek v Tróji není jediný. Tož jsem klikala a klikala a nějak to pořád nebylo ono. Už jsem měla pocit, že se CD zcela nezodpovědně fláká a nepřeje mi to. Zajímavé bylo, že jsem při tom klikání stále narážela na slovenské útulky a v nich na spoustu malých sympatických pejsků. Vybrala bych si, ale to Slovensko je fakt dost z ruky.

Až na mne takhle juknul Facebook a „Naděje Kavalíra“ – moravský spolek dobrovolných zachraňovatelů Kavalírků ze slovenských karanténních stanic, které po měsíci, kdy se o pejska nikdo nepřihlásí, psy utrácejí.. A FOTKA! A Jejejejejejejejej! Žhavila jsem mobil na vzdálenou příbuznou, která kavalíry chová. Kavalír King Charles Spaniel je nejlepší pes pro seniory,“ ukecávala mě. „A taky počítej s tím, že tak hezký pes tam dlouho nevydrží,“ poňoukala.

Takže jsem zvedla telefon podruhé. A pohovořila, rozhodla a domluvila za neutuchajícího pocitu, že jsem cvok. Pséko bylo zdravé, pouze momentálně vypadalo jak podškubaná husa, neb bylo nutno ostříhat zplstnatělou srst a dle názoru veta bylo o něj pečováno až do nedávné doby. Vypadalo to na nechtěné dědictví, což dotyční „vyřešili“ tím, že pséka přehodili přes plot karanténní stanice. Čtyřletý pejsek odnesl sníženou péči naštěstí jen tou zplstnatělou srstí a zanedbanými oušky, absolvoval trasu Slovensko-Uherské Hradiště- Brno a čekal na mne v jedné moravské vesnici.

 

 

Krom několika úseků opravovaných silnic cesta probíhala uspokojivě až do příjezdu do vsi, kde vypuklo jakési inferno. Co platno, že jsem si celou trasu našla na internetu, když místní úřad rozhodl se pro revoluční čin, pojmenoval dosud bezejmenné ulice a celou vesnici znovu přečísloval. V době našeho příjezdu byli asi tak v polovině akce, následkem čehož nikdo nevěděl, kde kdo vlastně bydlí, které číslo kde platí a hledat kohokoli stalo se velmi dobrodružnou záležitostí. Projela jsem postupně všechny ulice a ta předpředposlední to byla.

Hodlala jsem se pejskovi slušně představit a oznámit, že jsem jako tady, což se mi jaksi nedařilo, neb Žolíkova kolegyně se zrovna začala hárat, pročež Žolík házel na všechno ostatní bobek. Narvali jsme ho do kšírů pacifikujíce jeho snahy o znásilnění kolegyně, já podepsala papíry, připnula psisko do auta a vyrazili jsme domů.

Cesta byla dlouhá, hladina hormonů poklesla a před domem vystoupil z auta celkem normální pes. Obezřetně našlapoval a napjatě koukal, co mu to ten osud zase nadělil. Přikvačil kocour Evelín a začal se divit. „Evelínku“, povídám: „Přivedla jsem ti kamaráda. To je Žolíček!“ „Jolie, to je náš Evelínek, seznamte se,“ představila jsem je oficielně. Žolík s Evelínem si čuchli k nosu, vzali se na vědomí a pokračováno dále.

O patro výše bytuje u nás pes Filipes, zvaný ušaté torpédo – tatínek černý, maminka netopejr. Kolem Žolíka prosvištěla černá šmouha a přeskočila ho. Žolíčka to trochu zmátlo a považoval to za velmi nezdvořilé, takže raději uskočil. Protože ale žíznívá černá čára zmizela kdesi za obzorem, nelámal si s tím hlavu a vstoupil do pokoje. „Žolíčku, tady máš postýlku a tady mističku na vodu,“ ukázala jsem mu.

Jolie cikcakmo probádal přidělený prostor. Zvedl nožičku, označil si postýlku a shledal uspokojivým. Napil se z misky a byv podrbán za ušima, plácnul sebou na podlahu a blaženě se poválel. Ocáskem mávnem, nožku natáhnem, doprava, doleva, jedna nožka, druhá nožka… “Jó je to bájo, já mám dóma, to je ónooo… Halt! Něco chybí! Pomazlit a teď a hned a na klín!“

Pomazlili jsme se a Jolie dal jasně najevo, že na mém klíně hodlá setrvat déle, což mi ovšem znemožňovalo jakoukoli činnost. „Hele, co kdyby sis sednul za mě,“ navrhla jsem mu. Žolík to přijal s uspokojením. Fakt, že sedím na okraji židle, ho moc nezajímal a za chvíli, jsa zmožen těmi novinkami, spokojeně „zařezával“.

Během večera se do pokoje vtorpédovala žíznivá čára a přišla si čuchnout. Žolíček nemile vyrušen hbitě povstal a hlasitě vysvětlil ušatému torpédu, co si o tom chování myslí: „Tohle je MOJE panička a tu já nepučim a vůbec ty vobejdo co tu děláš a koukej vypadnout!“

Poté, co se mi podařilo Evelínovi i Joliemu vysvětlit, že na hlavě mi opravdu, ale opravdu!, spát nebudou, proběhla i noc celkem uspokojivě, i když jsem si připadala poněkud jako obložený chlebíček. Na druhou stranu ovšem nastala ideální situace, kterou jsem ani nečekala – kocour i pes hodlali spolu žít v míru od samého počátku.

Ráno jsme zahájili procházkou okolo domu a Evelín, který se právě vracel z toulek se nadšeně připojil. „Ahoj kámo“, ducnul do Žolíčka a navzájem si oňuchali nosy. Po té pokračováno a konstatováno, že Jolie zřejmě v životě na vodítku nechodil. Co 5 minut, odmotávala jsem si z řetízku aspoň jednu nohu a chvílemi hrozilo, že se převrhnu.

Další záhadou je, čím se ten pes vlastně živí? Byla jsem sice upozorněna, že krade rohlíky, ale netušila jsem, že se zřejmě rozhodl být potravním specialistou. Čtvrt hodiny po té, co jsme přijeli domů, převrhl koš na odpadky a vydoloval z něj chlebovou kůrku, kterou blaženě zhltnul.

Odmítnul kočičí konzervu, odmítnul psí konzervu, do granulí jen ďobnul a o moje míchaná vajíčka na slanině taky nejevil zájem. Za to si okamžitě všimnul mého rohlíku: „Davaj!“ zkusil to na mne. „Tůdle,“ zařvala jsem zpátky. „Čekej!“ Žolíček překvapen zacouval, kecnul si na zadeček a opravdu čekal, co se bude dít.

 

 

Dostal špičku rohlíku a nabídla jsem mu i zbytek vajíček. Nedůvěřivě se na mne podíval: „To myslíš vážně?“ Nějak nevěděl, jak to pobrat a pak, aby se neřeklo, trochu ochutnal a shledal, že by to šlo. Jelikož měl hlad, tak to zblajznul a šel se podívat, jestli ještě nemám rohlík. Jako výživa tedy nic moc, ještě o tom z Joliem budem muset podiskutovat.

Tvrdě trvám na svém a rohlíky nekupuju. Zato jsem se došla poradit s majitelkou místního Zverimexu a vyzkoušela jsem Acanu – to nejvoňavější. Tak prý když mu ty keksíky budu strkat do hubičky po jednom, tak prý by to šlo. Pomalu začínám chápat: bývalý páník krmil Žolíčka tím, co jedl sám a odlamoval mu kousky rohlíku či chleba. Pro zpestření občas dodal piškot – jak jinak, než ruky.

Takže takhle tedy ne! Ale Jolie se snaží, to musím uznat. Už mi i půlku karbanátku s ovesnýma vločkama ukrad. Zřejmě začíná oceňovat i moji kuchyni… A když to jí panička… Dneska jsme měli šunknfleky. Krom trochy soli žádné koření, ale zato česnek voněl po celém domě. Jolie nad tím hodnou chvíli dumal, pak zkusil ochutnat a málem to zblajznul i s talířem. No co, česnek je zdravý a výživa na dobré cestě.

Kdesi na netu psali, že kavalíři jsou společenské plemeno a moc neštěkají. Žolíček to zřejmě nečetl a pojímá sám sebe jako hlídacího psa. Ne, že by chtěl ty lidi, co chodí okolo zrovna sežrat, ale vynadat jim preventivně musí. Naštěstí nevidí z okna a tak nadává jen příležitostně.

K ostatním pejskům se chová slušně, ale hrát si s nimi zjevně neumí. Když se na něj vrhá půlroční splašené torpédo, nechá se Jolie spíš jen trpně okusovat a okopávat, než že by se aktivně zapojil. A hračky taky zřejmě žádné neměl.

Zatím tedy cvičíme tu socializaci a jezdíme po nákupech a po návštěvách, aby všichni viděli, jaký jsme krásný pesan. A na to ostatní máme ještě spoustu času!

 

 

 

Aktualizováno: 1.8.2012 — 12:12

42 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dobrý den, krásné čtení a ještě hezčí vědět, že skupina Naděje kavalíra má smysl. Jsem členem a moc děkuji za každého zachráněného kavalírka. (inlove)

  2. Nádherné čtení a nádherné psék… Kluku Žolíčku, tvému kukuči nejde odolat.Tak hezky dělej dvounožkyni jen samou radost a zas brzy napiš, jo?

    No do háje – tohle je první komentář po moc moc dnech…a ono mi to píše, že odesílám komentáře moc rychle po sobě… (think)

  3. Rputi, hezky psicek … dobra volba . :)
    S tim hrani mozna jeste prekvapi. Nase Kess (cca 5-ti lety skorobison) si taky po prichodu k nam vubec nehrala. Po 2 mesicich se to vsak zmenilo a dneska si hraje casto, intenzivne a nejradeji s hrackami, ktere nejsou jeji ;)
    Takze, to ze se pes po prichodu jevi, ze si hrat neumi, jeste neznamena, ze to tak zustane :)

  4. Jémine, ten je ale krásnej! (inlove) A roztomilej! (inlove) Takovému kukuči se těžko odolává!
    Žolíčku, dostal ses do výborné party, tak se hezky socializuj a dělej paničce radost! (h)

  5. To je epesní čtení :) Tak Žoli, vítám tě do klube NZ. „Myslím, že budeš mít úsměv na rtu, páč sis vytáh skvělou kartu“ A Evelína s ušounem a Rputí ještě jako bonus. Nádherná zpráva (sun) (inlove)
    A teď mi držte palce. Včera jsem to po 8. pádu netu zbaběle vzdala a ani jsem nenapsala veliké přání pro kočičí léčitelku. :( Tak snad dnes
    Hmm, mám prý zpomalit (devil)

  6. …A nesežere mi oběd, když otočím od linky v kuchyni. A nešátrá mi prackou v talíři, aby mi pod nosem čajznul řízek…. :D :D Ne že by kavalír nechtěl, ale naštěstí je pro tyto činnosti obvykle moc malý. Pokud ale nastane vhodná konstelace okolností…tlapička si ráda pro potravinu šmátne :D Momentálně hlídám Renyho a pomalu se začínám bát, aby mě nesežral v noci i s postelí:-)
    Tomu říkám překvápko dne, těší mě, že další kavalír má svůj domov a přeji spoustu zábavy s ním!

  7. Posílám pozdrav pro Rpuť, Žolíka i Evelinka (i ušaté torpédo), hezky se o vás četlo, tak ať se vám spolu pěkně daří.
    Jinak se hlásím z nedobrovolného zabuku – nějak se mi teď neprocpávají komentáře, tak uvidím, jestli tenhle proleze.
    (wave)

  8. Mila Rputi, taky jsem se v duchu ptala, kam se podel Blesan. Muselo to byt tezke rozhodnuti, ale jsi jednicka, ze jsi se tak rozhodla. (y) Ale Zolik je krasny. Vubec jsem si skrz Zviretnik kavaliry moc oblibila. A tesim se na dalsi Rputoviny se Zolikem.

  9. Já děkuju za všechna přáníčka a pozdravy, které jsem osobně vyřídila :)
    Hlásím, že dnes v tom horku jsme měli „jen“ uzenou polévku s vlasovými nudličkami. Žolíček opětně zíral, jako že překvápko a ptal se, jestli to jako má opravdu jíst? Že to teda nádnerně voní, ale … je to takové mokré a co kdyby si ouška urousal? Takže pro jistotu misku převrh (na dlaždičky) …. a vylízal do poslední nudličky.
    A pak se převrh sám a blaženě se válel, že jako tahle cousine nemá chybu a CD udělala rozhodně dobře, když mu doporučila právě tento hotel … :D

  10. Jen jsem rychle prolétla a tím pádem ze (h) blahopřeju k novém přírůstku a přeju hodně sil při socializaci, protože býv. páneček byl asi dost „zvláštní“. Ale co se týká kavalírčí lásky k rohlíkům, tak od chrudimské kámošky, která je léta v majetku dvou kavalírů (resp. teď právě mají už pátého a šestého v pořadí) a krmí poctivě vařeným masíčkem, zeleninkou a rýžičkou, tak každé ráno obdrží mimo to každý kavalírek jeden čerstvý rohlíček s máslíčkem a to celé namočené do bílé kávy – prostě proti gustu žádný dišputát – moje smečka by nad tím ohrnula čumák, ale všichni jejich kavalíři se po rohlících můžou utlouct :D Tak to musíš, Žolíčku, paničce pěkně vysvětlit ;)

  11. Rputi, díky za krásný a úsměvný článek. Ostatně ty to ani jinak neumíš. Nejdříve jsem nechápala, kam zmizel Blesan, ale jsem ráda, že se má dobře. V životě bohužel mohou nastat situace, kdy s námi náš kamarád nemůže zůstat, určitě to nebylo lehké rozhodnutí, ale jistě bylo správné. Gratuluji k Žolíčkovi, to bude ten správný pejsek pro tebe. Je jasné, že bez pejska to prostě nešlo a Žolíček ti bude dělat jen a jen radost. Navíc, tyhle strakatiny já opravdu miluji, ale to bych jinak neměla Amálku.

  12. No to jsou noviny – teda aspoň pro nezasvěcené (chuckle) !

    Takže Blesíno přesídlil – no, ne za lepším (to bych si nedovolila tvrdit), ale tam, kde se může plně realizovat, že jo!

    A CD to zařídila dobře – Žolík vypadá moc hezky a navíc, když se tak dobře zařidil do domácnosti, co si víc přát! Snad jenom víc fotek (nevymlouvej se, že nejde vyfotit – nás i barevná čmouha potěší, my máme představivost!)

    P.s.: furt nevím – splašené černé torpédo je jaký který čí pes? Tady jsou hrubé mezery v informovanosti ctěného publika!

    1. Mám nájemníka a ten se ho sem ve stavu pidištěněte pokoušel propašovat pod bundou. Jelikož jsem nepředpokládala, že neplánovaně otěhotněl, vysvětlila jsem dotyčnému, že je vůl, když si myslí, že na to nepřijdu. Rudej až za ušima vytáhl černýho pucka a dostal svolení. Pucek je ovšem na půl netopejr a pohybuje se nadzvukovou rychlostí. Jestli taky píská ultrazvukem se dosud nepodařilo zjistit. Pokud zůstane sám, hlasitě vyje a to nikoli na neslyšitelné frekvenci…

  13. Jéééé, to je krásná zpráva (inlove) miloučká (happy)
    Přeju hóóóódně krásných společných chvilek.
    P.S. Rohlíky nevadí, představ si, že by dlabal jen tatranky (wave)

  14. To je krásný pes! Vybarvením mi připadá skoro jako motýl, dejme tomu babočka. A jak na té druhé fotce loupe okem, snad abys ho nevystrnadila z polštáře :) A česat, česat se nechá? Prosím vyřídit podrbání.

    1. Na česání je zřejmě zvyklý, není nejmenší problém. Koupání se mu asi nelíbí – když jsem si myla vlasy, pro jistotu okamžitě zdrhnul. Co kdyby mě taky napadlo…. :)

  15. Rputíííí!!!! Žolíček a ty, o bude dvojka, je krásnej, ňuf, ňuf. Malej nezbedník a kamarádí se smečkou, to je fajn. Tak ať vám to pěkně odsýpá. Fakt moc krásnýýý překvapení. (inlove) (dog) (y) (h) (wave)

  16. jůůůůů, to je super zpráva a báječný Rputí článeček!!! (h) (h) (h)

    Žolíček má ty báječné flíčky hnědé nad obočím, co se mi tolik líbí u Borůvky a sice tomu vůbec nerozumím, ale kavalír se mi zdá dobrý plemeno, myslím že i v bytě mohl být, a taky ke koškám – je super že se s Evelínem tak dobře dohodli (inlove) :*

    jenom si fňuknu – chtěla by to nějaké rajské zpravodajství – neříkej mi že nefotíš!!!!!!!!

    jo a – to černé torpédo je co??? taky pséko??? něco mi asi uniklo

    1. Fotit Žolíka je velice obtížné. Venku se příšerně hemží, jelikož musí všechno oňuchat a doma, když mě vidí s foťákem, tak jsi jde okamžitě čuchnout k objektivu … :O :D

      Filip – splašené torpédo – je pravděpodobně pes, pokud se to dá v tom fofru zahlédnout :D

  17. To je prima, když život dovolí vytáhnout si projednou žolíka! Však už jsi Žolíčka potřebovala jako pes podrbání. Tak ať je vám spolu fajn a ty stravovací návyky zvládnete.

    K tomu stravování… granule jsou u nás akceptovány a vzhledem k tomu, že Róza roste před očima (v sobotu jí bude 5 měsíců, má 16 kg, hubená je jak koza a přitom žere jako ótéčko), tak ta potvora nemá nikdy dost. A to dostává dvojnásob žrádla než Bára.
    Včera jsem chystala k večeři karbanátky a mlela jsem maso. Všechna zvěř dřepěla za mnou, Bára tiše a klidně a lehce slintala (zkušeně; ví, že mi něco upadne), Rózka poposedávala a pokňukávala a mlaskala, zřejmě zcela jasně přesvědčena, že všechno to krásné maso nějak strašlivě znehodnotím a nedejbože dám té potvoře šedivé, která se mi otírá o nohy a ona ji nesmí zahnat, panebožetojetejráníjáuboháčubičkahladová… kňuk! Jasně že jsem před okořeněním něco oddělila pro zvířátka. Jenže Róza by klidně splivla kilo masa a zakousla to miskou granulek, protože jídla není nikdy moc.

  18. Rputinko (inlove) , jsem moc ráda, že po dlouhé vynucené pauze bez psa (vím, jak moc ses tím trápila) sis našla takového báječného a krásného kamaráda. (dog) :)
    Zase máš postel plnou zvířat – vždycky jsem Ti to záviděla a teď to mám! (chuckle) – a to je prostě ta nejlepší zpráva, kterou jsem dnes mohla slyšet. (h)
    Přeju všem krásný den! (h)

  19. Jééééééééééééh jéééééééééééé (dance) (h)

    JUCHÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ RPUUUUUUUUUUUUUUUŤ MÁ ŠTĚKAFCÉÉÉÉÉÉÉÉÉ (dog) (clap) (clap)

    JUPIJÁÁÁÁÁÁÁÁ

    Tak to jsem moc ráda, že jsem sem stihla dneska načíhnout, páč todle uvedení do psolečnosti, kdybych prošvihla, tak to by mě fest mrzeslo. Rputi, jsem hrozně moc ráda, moc a děsně, že sis vytáhla Žolíka. Tož ať se vám krásně daří, ju? (h)

  20. Jsem ráda, že se u tebe zase objevilo psisko a k tomu takovéhle. Blesan je sice v dobrých rukou, ale tobě pes musel chybět. A kavalírek je přesně to ono. Opravdu žolík. Jako všichni kavalíři je moc pěkný a hodný.
    Tak ať vám to klape.

  21. Vida, další kavalír- no jasně, to je snášenlivý pes, moje strakatice se taky snáší s kočkou bez problémů. Pokud jde o štěkání… brácha má kavalíra děsného uřvance a utišit se nedá, Borůvka štěká málo a Světluška má dojem, že by občas měla hlídat. Na okřiknutí sklapne hubu a odkluše. Obecně oštěkávají hlavně cizí kočky a lidi, co stojí drze za plotem a večer tam nahlas mluví, což dámy považují za společensky neúnosné.
    Pokud jde o žravost- Rputi, sežerou všechno (a jídla s česnekem preferují, to je fakt), granule jsou až to poslední, co by je zajímalo. Taky je krmím Acanou, ta je údajně poživatelná.
    Přeji ti s Žolíkem hodně radosti. Je prima, že útulkový pesan svého štěstí došel.

  22. No krásnej španěláček, kdepak, já jsem na ty hedvábníky zatížená. Začínali jsme s velššpringeršpaněly, ale king charles byla vždycky moje srdeční záležitost. Tak přeji, aby se vám socializace zadařila.
    My teď máme na „návštěvě“ mladé s Lin, ta se nějak rozežrala, má po hárání a doufám, že při svých útěcích si nikde nic neuhnala. Včera potichounku na zadních dojela dvě porce guláše co byly na hodně vysoké lince

  23. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Rputi, mám opravdu velikou radost (inlove) Věděla jsem, když jsi musela poslat Blesana o dům dál. Věděla jsem, že to jinak nešlo a že je to pro tebe hrozně těžký krok. Jsem moc ráda, že sis vytáhla Žolíka. Jednak ti určitě psisko chybělo, jednak procházky jsou zdravé a tvůj pajšl je ocení (wave) Drž se !!!

  24. Klíííd! Blesan se má báječně! To jen můj pajšl není co býval. Blesan má paničku veterinářku a páníka, co běhá denně 10km pro zdraví. Nic lepšího si nemohl přát. :D

  25. Milá Rputi, gratuluji Ti k Žolíkovi. Kdo jednou padne do tlapek kavalíra, nikdy už nebude chtít vyváznout (happy) . Hodně zdraví a pohody do spousty společných let.

      1. Maričko, doma jsem se měla dobře, zkrátka jako u maminky. Teď cestujeme po středním Oregonu, v oblasti města Bend. Je tady nádherná příroda, vodopády a zvířectvo z lesů přímo u prázdninového domku. Zítra nás čeká plavba na kánoi po řece a v pátek vyjížďka na koních. Ano, hodně fotím a doufám, že se mi podaří procpat se i na rajče a spáchat nějaké psaní.

  26. Jé,další zvířecí přírůstek do zvířetnícké rodiny (clap)

    A takový krásný. Milá Rptui, Žolíček je nádherně vybarevný kavalír,který nepotřeboval žádné dlouho okukování a přivykování si na nový domov. Rychle odhadnul, že tohle doma se s útulkem vůbec nedá porovnat a rozhodl se, že tady se mu budel líbit – jak ubytování v penzionu s plnou penzí, tak i majitelka a zabydlený Evelín. Gratuluji a přeji hodně veselých chvil.

    Ale též, jako pode mnou LenkaS jsem si hned v začátcích kladla otázku co se stalo s Blesanem a že jsem možná něco (smutného) propásla? Jestli ano, přeji, aby Žofík byl tou pravou hojivou mastí a náplastí zároveń.

  27. AHOJKY,RPUTI, DLOUHO JSEM TU NEBYLA, TAKŽE MI ZCELA UNIKLO, CO SE STALO SE TVÝM DŘÍVĚJŠÍM HAFANEM BLESANEM, O KTERÉM JSI KDYSI TVRDILA, ŽE BY I ZLODĚJE VŘELE UVÍTAL, OBLÍZAL A KLIDNĚ VPUSTIL KAMKOLI, TAKŽE… POKUD BLESAN ODEŠEL ZA DUHU, OMLOUVÁM SE ZA NEVĚDOMOST. NIC NESTÍHÁM, NYNÍ SE SKORO NEVYSKTUJU,TAKŽE ANI DOČÍTAT NEMÁ CENU.TVÉHO ŽOLÍČKA DRBU ZA OUŠKY A NA ZÁDÍČKÁCH, POKUD TO TAK RÁD, TEBE POZDRAVUJU. STAŘÍK HOKINEK POSÍLÁ PŘÁTELSKÝ BLÍZ OBĚMA.

    1. Lenko, ráda tě tu zase vidím a přeji hodně zdraví všem v rodině. Jak roste malá Adelka??? Jak často se s ní vidíš a můžeš se z ní radovat?

    2. Lenko, předešlý komentář zmizel, třeba se ještě ukáže. Přála jsem zdravíčko a ptala se na vnučku Adelku.

  28. Milá Rpuť to sis tedy vytáhla žolíka Žolíka. Tak vám oběma gratuluji že jste se navzájem dostali. A Evelín je chytrý kocourek když se s Žolíkem nehádá. Ať vám to dál všechno krásně klape když už to tak hezky začalo. (y) (inlove) :) (cat) (dog) (inlove)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN