VEVERKY: Veveří mateřinka

Veveří sezóna, která nám obvykle začíná v polovině března a končívá začátkem října, je opět v plném proudu. Do naší rodinné záchranné stanice PINKY přichází jedno veveřátko za druhým z celé republiky (letos jich je zatím 56) a ty šťastnější, kterým jsme dokázali pomoci a připravit je na plnohodnotný samostatný život v přírodě, se postupně vrací zpátky do přírody.

 

Bývá to pro mě těžké loučení, ale o tom až jindy. Až bude víc času, až na půl roku utichne pleskání drobných veveřích tlapek po domě, nekonečné přípravy náhražek mateřského mléka a nutné, leč nezáživné drhnutí větví, poliček a mističek na potravu od veveřích výkalů v mnoha voliérách, praní dalších a dalších várek plédů pokálených od veveřích miminek, jízd k veterináři, chození do lesa na sezónní druhy potravy a dalších činností, které k úspěšnému odchovu veveřátek neoddělitelně patří.

Když tak o tom přemýšlím, tak lze s trochou nadsázky říci, že se v některých aspektech se naše práce vlastně příliš neliší od mateřské „dovolené“, jen s tím rozdílem, že se místo o jednoho či dva kojence mnohdy staráme až o 30 hladových mimin naráz.

Jak mi tak rukama prochází jedno veveřátko za druhým, přemýšlím o jejich osudech a o tom, že i když je každá veverka jiná, ve svých osudech se příliš neliší. Když to hodně zjednoduším, podle prožité minulosti se dají nalezená veverčata rozdělit do tří skupin.

 

1. Veverka z nemocnice u Petřína, o které píšeme v článku.

 

Do té první, která má každý rok jen nepatrné množství zástupců, patří veveřátka, která po vypadnutí z hnízda (vlastní nešikovností, vlivem počasí, kvůli špatně postavenému hnízdu atd.) někdo okamžitě nalezl a ihned odevzdal. Takoví „šťastlivci“ leželi na zemi sotva pár minut či nanejvýš hodin a záchrany si proto pranic neváží. Nálezce i nás považují za své úhlavní nepřátele, a protože jsou skálopevně přesvědčení, že za ztrátu jejich milované chlupaté maminky můžeme ve skutečnosti my, první dny tvrdošíjně odmítají dobrovolně přijímat potravu a na jakoukoliv snahu o péči reagují zlobným mácháním tlapek a nespokojeným mručením. Po letech péče o veveřátka dobře vím, že nemá cenu propadat panice a ládovat do nich náhražku mateřského mléka sondou či se dopouštět jiného „násilí“. Trpělivost, laskavost a čas vykonají své a i z těchto vzdorujících vzteklounů se během pár dnů stanou spolehliví a vděční strávníci.

 

Do druhé skupiny patří mláďátka, která se do záchranné stanice dostanou až v okamžiku, kdy je od neodvratné smrti dělí jen pár nadechnutí. Taková veveřátka si v několika posledních dnech, ztracená a prochládající sama na zemi, prožila jednu hrůzu za druhou a dávno pochopila, že už se pro ně jejich matka nikdy nevrátí. Zjistila, že jsou odkázána jen sama na sebe a hladová, poraněná a zoufalá se v pudu sebezáchovy snažila udělat to, co bylo při jejich chabých schopnostech možné. Ta slepá či ještě neschopná pohybu se tak dlouho ochraptělým křikem dožadovala pomoci, až se na ně štěstí usmálo a zaslechl je náhodně procházející chodec, houbař či je vyčmuchal pod stromem pes, který je svému pánovi aportoval. Ta už trochu pohyblivá na vysílených tlapkách pajdala lesem, až zahlédla v dálce pohyb a z posledních sil se dobelhala k „dvojnožci“, který se nad ním smiloval a mládě sebral.

Taková veveřátka bývají plná klíšťat, muších vajíček a jiných parazitů, kteří z nich vysávají poslední zbytky sil a urychlují jejich konec. Zároveň ale bývají neskonale vděčná, když pomoc v poslední chvíli naleznou. Jakmile se dostanou do rukou člověka, schoulí se mu v dlani a k smrti vyčerpaná upadnou do mrtvolného spánku, jakoby v přesvědčení, že nyní ať se děje vůle Boží… Z těchto „chůďátek“ se stávají ti nejvděčnější pacienti, kteří ochotně a s naprostým odevzdáním snáší i nepříjemné lékařské zákroky, vzorně přijímají antibiotika, zavodňovací roztoky a náhražku mateřského mléka. Při uchopení stříkačky s mlékem se rozechvělé přisají k dudlíku, tlapičky se jim klepou, z hrdýlek vyráží chraplavé mručení a sají tak, že je člověk musí od dudlíku odtrhávat, aby nevypila víc než je pro ně vhodné, i když by v tu chvíli vypila mléka snad celý „kyblík“.

 

2. Šestitýdenní veveřátka, vlevo samička, vpravo samec. I takto stará mláďata musí být ještě dva týdny na náhražce mateřského mléka.

 

Jinou podkategorii této skupiny tvoří veveřátka, která někdo sice nalezl včas, ale místo aby je odevzdal do záchranné stanice, pokoušel se je dokrmit sám a až ve chvíli, kdy podvyživené mládě zkolabovalo, přeci jen spolknul svou hrdost a rozhodl se, že ho odevzdá, pod záminkou, že on by „to klidně zvládnul, ale přeci jen mláděti bude v přírodě líp…“ Nad takovými veveřátky by se člověk rozbrečel a zachránit se jich podaří sotva polovina. Některá mají už střeva neodvatně ucpaná rozemletými tvrdými borovými šiškami s jogurtem a podobnými šílenostmi, které bohužel laické zachránce napadají, aniž by si uvědomili, že je to jako nacpat lidského novorozence řízkem s mastným zelím rozmixovaným v domácí slivovici. Jenže zkuste jim to vymluvit! Vždyť je to přece JEN zvíře a oni to připravovali s LÁSKOU…

 

Třetí kategorie veveřátek je ta nejsmutnější a protože mi vzpomínky na tyto chovance vhání slzy do očí, zmíním ji jen pro úplnost. Patří tam veveřátka, která nakonec někdo najde či odevzdá, ale na jakoukoliv záchranu je v tu chvíli už pozdě a většinou zemřou při převozu k nám či v noci po přijetí. Jsou to mláďata potrhaná od koček a psů, mláďata tak dlouho ztracená, že už mají tělíčka prolezlá vylíhlými larvami much a umírající hladem. V takové chvíli mě jímá beznaděj a říkám si – najít je o pár hodin dřív, mohla by žít…

Taková mláďata často i dlouho bloudí krajinou a snaží se k někomu vytrvale přidružit – jsou schopná při kontaktu s člověkem venčícím psa skočit psovi na záda a nechtějí se nechat odehnat. Jenže někdy mají „smůlu na člověka“ a nálezce se domnívá, že veverče má vzteklinu či je neskonale drzé. Neuvědomují si, že šestitýdenní mládě sice už vypadá jako zmenšenina veverky, takže se zdá, že se musí uživit samo, ale ono ve skutečnosti ještě nemá horní zuby a tudíž je po ztrátě matky odsouzeno k smrti hladem. Normální zdravé zvíře má tendenci před člověkem prchat a tak jakmile se k němu veverče snaží vytrvale přidružit, je vždy něco špatně a je dobré kontaktovat záchrannou stanici a poradit se s ní, jak dále postupovat.

 

3. Trojčata z Prahy, která k nám přišla ve věku pouhých 16 dní, na snímku už jako šestitýdenní puclíci.

 

Naštěstí dojemných případů, které zastupují druhou kategorii mláďat (tedy veveřátka šťastně zachráněná v poslední chvíli), máme každý rok bezkonkurenčně nejvíc. Letos mezi nimi bylo i mládě, které dokázalo cosi, co by nezvládla ani proslulá veverka z filmu Doba ledová. Pět týdnů stará rezavá samička tak dlouho ťapala v Praze po Petříně a hledala ztracenou maminku, až vylezla na střechu „Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského“, a otevřeným světlíkem spadla přímo do jedné z ordinací.

Duchapřítomný ošetřující lékař naštěstí postupoval přímo vzorově. Mládě uložil do krabice a kontaktoval místní záchrannou stanici, která mu předala telefonní číslo na nás a samička se tak během tří hodin přesunula z nemocnice pro lidi do nemocnice veveří. I když kromě naprostého vyčerpání utrpěla při pádech řadu drobných poranění a otok mozku, podařilo se nám ji díky rychlému zásahu zachránit a vyléčit a dnes už si spokojeně hraje ve voliéře s jinými veveřími „ztroskotanci“.

 

 

 

 

Aktualizováno: 8.7.2012 — 23:16

93 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Veverky jsou nádherná stvoření, strašně roztomilé, někdy však také rozpustilé. To jak se vzájemně prohánějí..
    (heidy)

  2. opožděné OT: smekám před všemi, kteří se starají o veveruchy – moje oblíbená lesní a parková stvořeníčka. Po všech zdejších jobovkách si dovolím přihodit něco veselejšího z veverčího života: koncem června jsem měla veliké štěstí: podařilo se mi vyfotit veverčí maminu, jak kamsi stěhovala postupně dva potomky. Omluvte kvalitu fotek, bylo to v hodně zastíněném místě zdejšího parku, takže s bleskem a zrzavá mamina měla dost naspěch. Jsem ráda, že se to povedlo aspoň takhle:http://www.kaaden.ufouni.cz/pub/vevera-1.jpg http://www.kaaden.ufouni.cz/pub/vevera-2.jpg Když potomstvo uložila, slezla zpátky a strašlivě mi vynadala. Sice nevím za co, ale moc jsem se styděla. A pak se šla nacpat slunečnicí, kterou jsem tam měla pro různou lesní havěť. Musela mít hroznej hlad – tu hromádku do sebe nacpala celou! http://www.kaaden.ufouni.cz/pub/vevera-3.jpg Měla, chudák, úplně vypelichanej ocas – jestli ho použila na peřiny pro děti, nebo jestli je to letní sestřih, to netuším.
    A tady máte víc fotek zdejší veverčí společnosti (nejen veverčí)- je tam hlavně „rodinka tlustých veverek“, jak jsem si je překřtila. Proč, to pochopíte, až se k nim prolistujete :)

        1. Tak ty fotky jsou úžasné. Snad nejvíc mě nadchla ta sýkora v koupelně :D Těším se, které 3 vybereš, až se bude konat obesílání kalendáře pro rok 2013

        1. Milé dámy, díky za pochvaly – co si buem povídat, člověk je tvor ješitnej, pochvala potěší! Dokonce i ta nezasloužená! ;) Fotky nikam vybírat nebudu – máte mezi sebou lepší machry. Kdyby se vám ale kterákoliv z mých fotek zamlouvala, klidně ji použijte – kdyby byla potřebná větší velikost, dejte vědět. Paní Dede má kdesi moji adresu. (wave)

  3. To jsem se těšila, jak si počtu :( a samý jobovky.
    Aspoň že v článečku jsou nějaká šťastě zahráněná miminka .
    Jste skvělí opravdu, milí Veverkovi.

  4. Dobrý večer,

    hlásím návrat z dovolené. Byla jako vždy super!!!! Asi vám o ní napíšu…

    a články přečtu postupně :)

    jinak všem potřebným lidem i zvířátkům (y) (f)

  5. Tak sem soupnu jeste jedno OT. Mockrat jste se ptali,jak se vede prednostove sestre po tezkem urazu. Fyzicky to jde (naprosty zazrak – proletela prednim sklem a letela nekolik metru), i kdyz asi bude mit nejake problemy cely zivot. Psychicky – to je jina otazka. Kdyz se vybourala, tak mela jedna cela sedm promile, s malym deckem v aute. Po probuzeni z bezvedomi nas okouzlila asi tak ctyrma variantama kam a proc jela – navzajem velmi si odporujicima. Proc o tom vubec pisu na verejnost je, ze nejmladsi prednostova sestra mela uz priznaky dost tezke dusevni choroby, kdyz ji bylo tak 15 let. A jsme s prednostou rikali tchyni, ze to dite se musi lecit. A prednosta se snazil, v jejich meste mluvil s doktorama, kamaradama z gymplu. Ale tchyne by nikdy nepripustila, ze ma dite s dusevni vadou. Misto toho obcas volala baptistickeho kneze. To skutecne pomuze… (headbang) Jak to dnes vypada, tak ma tri deti ze ctyrech s problemem. Usetrim vam detaily, ale kdyz nekdo mate v rodine nekoho s tou chorobou, o ktere se nemluvi, bezte k odbornikovi. Lepsi si to priznat, nez zatloukat. A verte mi, to je nejtezsi vec, co jsem kdy na Zviretnik napsala.

    1. Hanko (h) (hug) ,chápu, že se ti to psalo zle, ale právě takové věci je třeba říkat nahlas. Už proto, že nejít k doktorovi, aby člověk nebyl ostatním „za blázna“ může vést k tragickým koncům. Doufám, že se aspoň teď (i když pravděpodobně pozdě) dostane tvé švagrové správné léčby…

    2. HanoW, jsem ráda, že je švagrová aspoň po fyzické stránce relativně v pořádku.
      To další je hodně těžké a jsi dobrá, že jsi sebrala sílu to napsat. Jak píše Dede, právě o takových věcech je třeba mluvit. Už je na čase, aby lidé pochopili, že nemoc duše je úplně stejný problém, jako nemoc těla a vyžaduje léčbu.
      A úplně stejně je třeba přestat mlčky přehlížet problémy s alkoholem a doufat, že se to poddá. Většinou nepoddá a skončí to tragédií. Považuji za zázrak, že dítě z té nehody vyvázlo bez problémů. A já osobně bych to považovala za vztyčený prst, varující matku i zbytek rodiny, aby s tím problémem začali něco dělat.
      Hodně síly všem, tam u vás. Je to hodně složitá situace.

    3. Hanko, jsi skvělá, že jsi to zveřejnila – už se prostě musíme jako lidstvo rozhoupat a uznat, že tyhle choroby existují, že to není nic ostudného a že se to dá i léčit.
      Tak nějak jsem si myslela, že v Americe se na tohle už kouká jinak. To jsou ty pohledy zvenku…

    4. Hano, vím, o čem píšeš. Taková nemoc vyžaduje od rodiny velikou statečnost, přiznat si pravdu a místo strkaní hlavy do písku, jednat. Hlavně pro mámu je to velice těžký krok, protože se u ní pere láska s rozumem. Moc na vás všechny budu myslet.

    5. Tohle je hodně bolavá záležitost… Snad se jí teď dostane péče, jakou potřebuje, a když si to tchýně vyslechne od doktorů, tak jí to třeba taky dojde. Dobře namířená medikace dokáže slušně fungovat, budu držet palce (y)

    6. Hanko, můj dědeček a moje teta byli psychiatři, takže asi vím, o čem je řeč. A taky znám reakce těch “ druhé strany“. Nikdy nepochopí, že „zlomená duše“ bolí stejně (ne-li hůř)než zlomená noha.
      Je to všechno podivně zmotané a „zprtačené“. bojujeme za práva homosexuálů, ale tajíme duševní postižení, za které ovšem bojujeme tím, že se tváříme, že neexistují, bagatelizujeme a zastíráme, nevíme si rady a opravdu řešit začneme až když se stane neštěstí…
      Držím palce!

      1. Každá ves měla svého obecního blázna, všichni „divní“ se strkali za zdi, aby na ně nebylo vidět. Z neznalosti problémů se jich lidi báli,protože se lišili a možná i proto,že jim to připomínalo,že by i oni… jsou jiní, ale proč si je máme ošklivit nebo dělat,že nejsou? Za války je vraždili…je ještě dlouhá cesta na odstraňování po stovky let zažívaných předsudků a jednoou půjde možná uzdravit i ta „duše“..Hanko,není ostuda mít někoho blízkého s psych.nemocí, ale chápu,jak těžké je to říct…od nás nemusíš čekat nepochopení ani pošklebky… (hug) (h)

    7. Milá Hanko – co na tohle říct. Snad jen to, že mám takový dojem, že jižanský venkov v USA a v ČR je se tááák podobný. I tady narazím ještě na to, že jít k psychologoví, nedej bože dokonce k psychiatrovi, je hanba pro celou rodinu do pátého kolena. A přitom včasná a vhodná léčba je jedna z mála možností, jak atak choroby zastavit.

      Je mi tak líto, že máte s Chetem takové starosti. Vzpoměla jsem si na Lenku S., která má nemocnou jednu z dcer. Vím, že její zdravotní stav je jako houpačka, bohužel, intervaly stoupání a pobytu na špici jsou stále kratší a kratší. Možná by sis s ní o tom mohla promluvit.

      P.s.: veřili byste tomu, že ještě před padesáti roky byla hamba, když se v rodině objevila rakovina – tvrdilo se, že je to nečistá nemoc a moc se o ní nemluvilo.

      1. Ygo, já ještě před 18 lety zažila, jak (70letá) vdova tvrdila, že jí manžel zemřel na infarkt a jen mně svěřila, že to byla cévní výduť v mozku …. nepochopitelné ….

    8. Hanko (inlove) , tyhle nemoci se nedají utajit, musí se léčit, včas léčit. Věř mi, že dobře vím, o čem mluvím.
      Držím vám všem palce, aby se neteři brzo dostalo péče, jakou potřebuje. (y)

  6. Dobrý večer,

    děkuju vám všem za milá slova a podporu. A máte pravdu, sama bych to rozhodně nezvládla. Prádě díky Petrovi (mému manželovi), který pro veverčata jezdí, se k nám mláďata dostanou tak rychle a musím říct, že je naprosto svatý, že se prakticky půl roku obejde bez pořádného obědu a nijak si neztěžuje na chaos, který vládne v domě. :)

    K tomu krmení nalezených mláďat, jak píše tosca: Problém je v tom, že univerzální rada neexistuje. Veverčata se nacházejí různě stará, v rozptylu od cca týdne až po šest týdnů, a „první pomoc“ třeba u dvoutýdenního mláděte je úplně jiná než u pětitýdenního. A laický nálezce přesný věk mláděte nepozná. Takže jakmile nám nálezce zavolá, vyzvíme od něj podrobnosti, podle nich určíme věk a zdravotní stav, podle místa nálezu odhadneme, za jak dlouho si pro mládě přijedeme a podle toho nálezce instruujeme, co mají dělat (někdy jen uložit do tepla, někdy základní ošetření a zavodnění). Takže nějaké roztoky na „první pomoc“ existují, ale ne vždy jsou vhodné, navíc krmí-li laik, je vždy riziko, že mládě vhrkne tekutinu do čumáčku (to riziko je u malého veverčete obrovské), což může vyvolat aspirační pneumonii a další komplikace. A hlavně – obecně jsem proti zveřejňování jakýchkoli „návodů“ na krmení na internetu, protože už jsem viděla příliš mnoho mrtvých veverčat, jejichž nálezce si na internetu našel, že má mládě krmit sunarem či bůhvíčím, a ozval se nám až po dvou či třech dnech, kdy mládě začalo kolabovat (a kdy už obvykle bylo pozdě). Proto záměrně na našem webu píšeme jen o rizicích spojených s pokusem o laické krmení či odchov a zdůrazňujeme, ať nám nálezce okamžitě zatelefonuje a pak mu poskytneme veškeré informace kdy přijedeme a co má udělat do našeho příjezdu. Obvykle vyjíždíme okamžitě po telefonátu, a protože jsme ve „středu“ republiky, trvá nám to i na Moravu či kamkoliv jinam nanejvýš dvě, maximálně tři hodiny, což je doba, která u drtivé většiny mláďat není nijak rozhodující, natož fatální.

    Omlouvám se za pozdní odpověď, ale zrovna zítra budeme vypouštět další veveřátka do přírody a tak jsem se dostala k počítači na skok až nyní.

    A ještě jedno upřesnění – článek jsem psala už před dvěma týdny, takže počet přijatých mláďat není 56, ale už 69 + tři plši. :)

    Katka Soukupová

    1. Katko! Už i plši? (whew) :D (inlove)

      S tím krmením tě chápu. Takže osvěta by prostě měla znamenat: sebrat, bezpečně uložit, okamžitě telefonovat a čekat na instrukce :) OK, to se dá zapamatovat :)

    2. Katko, díky moc za odpověď. Ono to takhle dává smysl. Určitě je lepší „donutit“ lidi volat, vyzvědět podrobnosti a dát instrukce. :) Já vycházela ze situace u jiných zvířat, kdy ne vždy jsou k dispozici lidé, kteří mohou přijet (třeba proto, že jsou momentálně na výjezdu opačným směrem), mnohdy je problém se i dovolat a dozvědět se aspoň to základní info. Ale jsem ráda, že u veverek zatím taková situace nenastává. :)
      To nesdělování informací veřejně celkem chápu. Lidé jsou různí a pokud info nemají, tak volají, když ho mají, tak to zkusí podle toho, co ví … a dopadá to pak všelijak.

    3. (inlove) Milá Katko, narazila jsi na prolém, který momentálně trápí i mě a to je vdechnutí mléka při krmení…Máte na to nějaký trik? Momentálně se snažím udržet při životě čtyřdenní mangustu, která po velmi komplikovaném příchodu na svět nemohla zůstat u mámy- v podstatě jsem jí musela pomoci vlastnoručně, máma byla hodně vysílená. Miminko bojuje, ale tohle nás trápí, prostě se ještě nedokáže bezpečně napít ani z nejmenšího dudlíka. Jen pro představu – bavíme se o cca 14 g velkém tvorečkovi. krmíme po 1,5 h 0,5 ml mléka. O týden starší prckové to už zvládali krásně, ale tady bych moc potřebovala dobrou radu. Pokud by se ti nechtělo psát veřejně, e-mail mám pydliz@volny.cz. Je to ode mě drzost, máš spoustu práce, ale ani veterinář mi s tímhle neporadil. Moc zdravím veveřičky (heidy)

      1. Lucko V., dovolím si navrhnout, vzhledem ke Katčině zmínce o „skoku“ k počítači, že ji asi spíš zastihneš na telefonu, byť třeba jen kvůli domluvě, kdy bude mít čas na konzultaci. Omlouvám se, že Vám do toho takhle vstupuju.
        Držím palce s minimangustou.

  7. Takovy jedno OT. Prominte Katko, ze jsem vam tu americkou knihu o veverkach neposlala tehdy tak rychle, jak jste ocekavala. Ale napsala jsem autorum knihy, aby to dali na prodej pro vas (nebot nebyla volne na prodej) a uvedla vsechny duvody. Jak jsem vam tehdy napsala, odjizdela jsem behem 24 hodin od zpravy o zhorsenem stavu me matky z USA do CR. Mamince po urazu hrozili amputaci nohy, a kdyby na to prislo, tak by uz se nikdy nedostala k sobe zpatky domu. Myslim, ze i diky me vytrvalosti a oprsklosti na tuhle variantu nakonec nedoslo. Ale opravdu, a jeste s pitomym pripojenim na internetem z olomouckeho bytu, jsem to tehdy nezvladla. Zda se mi, ze jste si tu knihu opatrila pres jine zdroje, za coz jsem rada. A vasim veverkam preju vsechno nejlepsi a sklanim se pred vasi snahou.

    1. To zírám, tohle je druhá polovina, přilepená k první, kterou spolknul zlý net :( Tak asi takhle:
      Katko, díky za článeček a veliký údiv nad tím, kde jsi našla čas na jeho napsání. (sun) Pilně sleduji zprávy, které posíláte mailem. Možná, že tu je i někdo nový, kdo by ty zprávy ze stanice Pinky taky uvítal. Stačí, když jednou zašlete mail, podle návodu v záhlaví:
      http://www.veveratka.cz/zpravy/1-zpravy-ze-stanice.html

  8. Jé, veverčí Katka píše (sun) Kde jsi vzala čas v tom kojeneckém fofru na psaní (y) Taky sleduji zprávy, na které posíláte avizo mailem:
    http://www.veveratka.cz/zpravy/1-zpravy-ze-stanice.html
    A není problém, když si zájemce klikne na stránky stanice Pinky. Bude mít čerstvé zprávy. Například, že divoké veverky nedávno ve vaší zahradě přišly o stařičký ořech.

  9. Katko, díky za další milou návštěvu u „Pinky“. Vždycky mi to připomene, že se k vám mám kouknout a vždycky si hezky počtu. :)
    Přála bych vám (i nám), ať je co nejmíň veverek, které vaši pomoc potřebují. Ale to asi hned tak nebude, takže prozatím, díky za vaši trpělivou práci :)

    A měla bych jeden dotaz, vrtá mi v hlavě už delší dobu … opravdu není žádná „strava“, která by se dala obecně doporučit jako „první pomoc“ (já nevím, třea glukopur ve vodě…). Tak nějak mi přijde, že by třeba mělo vyhladovělé mládě ještě trošku větší šanci, kdyby nebylo hlady (a žízní) dalších pár hodin, než se dostane do rukou, které ví, jak pomoci pořádně. Naprosto souhlasím s tím, že odchov malých veverek patří do kvalifikovaných rukou (do záchranných stanic), ale asi bych v případě nalezení vyčerpaného mláděte chtěla udělat víc, než ho jen zahřívat a čekat, až si ho někdo odveze….
    Tak nějak srovnávám se štěňaty a koťaty, kdy u úplných prťat je třeba také zajistit speciální mléko (nebo ještě lépe náhradí maminu), nicméně naředěná tatra (neslazená samozřejmě) svůj účel první pomoci splní velmi dobře.

    1. tosco, když jsem tenkrát našla ježečka Matýska, tak měl jen 23dkg – prostě pidiježátko. Sobota večer, nikdo nikde, ani Tatru jsem doma neměla, tak jsem to řešila odvarem z ovesných vloček s přidáním glukopuru.
      Pokud se tu vyskytne veveří odbornice, ráda bych věděla, co ona na to?

      1. Rputi, přesně z takového důvodu mi ten dotaz vrtal v hlavě. Občas je problém se dovolat někam, kde aspoň dají další info. Tak si člověk zvykne mít v hlavě jako zálohu jakousi první pomoc.

  10. OT – tak jsem doufala, že budeme mít klidné prázdniny. Tragicky zahynul šéf fakulty… (u) Kamarád… (u)

    1. Zivot je tak strasne krehky. Cely zivot se pinozime, provozujem obcas neuveritelne kousky a najednou…..

      1. znala jsem ho přes dvacet let. Roky jsme byli na jedné katedře (než šel šéfovat na jinou). V posledním roce jsme hodně úzce spolupracovali, díky němu jsem se naučila aktivně používat „nesympatická“ slova jako je akreditace, nostrifikace,… Měl spoustu rozdělané práce… a už ji chlapec nedodělá…

          1. dík – nejen Dede, ale všem. On můj blízký přítel nebyl, to asi takhle nejde napsat, prostě pracovní kolega a slušný šéf… Za ty roky jsme se dobře znali a věděli jsme , co od sebe můžeme čekat. A bude nám teď v práci smutno, protože opravdu odešel nečekaně.

  11. Stanici Pinky sleduji pravidelně, nechávám si posílat novinky a mám vždycky radost, když je nová zpráva. Paní Kateřiny a její rodiny si hluboce vážím a moc je obdivuju, jak jsou obětaví. Kolem veverek musí být určitě spousta práce i takové ne moc příjemné – úklid, veverky nejen roztomile papají, ale i méně roztomile vyměšují apod. Když jsem o stanici vyprávěla manželovi, tak se vyjádřil, že to by tedy nemohl, veverky určitě nejsou voňavá zvířátka atd., prostě by mu to hodně vadilo, takže o to víc si vážím nejen paní Kateřiny, ale i manžela. Je to vlastně nekonečná práce. Moc vám děkuji a určitě bych byla pro nějaký další příspěvek.
    A taky se díky vám i krásné knížce na veverky v našem venčícím parku dívám jinýma očima a vyprávím ostatním o veverkách i o stanici, prostě „dělám osvětu“ :) .

  12. Děkuji za upozornění, jak se může veveřčátko chovat – celkem bych nečekala, že se bude ke mně snažit přidat, jako to dělávají koťata.
    Jinak samozřejmě klobouk dolů (bow)

  13. Kateřino, Vy jste svatý člověk, to co děláte pro tak již bolavou a nemocnou přírodu. Moc a moc Vám držím palce, aby ta obrovská s láskou vynaložená energie Vám vydržela a také, aby jste měla následovníky, kteří se rádi poučí a převezmou od Vás tuhle piplavou, ale těžkou práci. Moc u Vás obdivuji zvládnutí emocí, to musí vyčerpávat víc jak samotné uklízení.
    Jo a pro pobavení, vždy, když uvidím veverku, naskočí mi asociace-Kateřina!!! Zdravím Vás a mávám (wave) s přáním úspěchů.

  14. Miluju veverky (h) ! Veveřácká kronika mi už dva roky leží u postele mezi knížkami „na dobrou noc“. Mám ji přečtenou už mnohokrát. Velmi, ale opravdu velmi si Vás Katko vážím. A víte co ? Nejvíc Vám přeju ať máte málo veverek, úplně nejmíň… Ať prostě zůstanou šťastně u svých maminek. (hug)

  15. Moc děkuju za zprávu o veverkách! Moc se těším na další pokračování, až bude někdy víc času. Hpdně by mě zajímalo, jaké jsou vevrky osobnosti :) Znám je jen z procházek po lese, kdy si, plné radosti, dělají legraci z našich psů a hážou po nich větvičky a oříšky.

  16. Teda cpat do vevercete kravske mleko bych chapal ale MLETE SISKY? Dotycny asi snida piliny z jablone.

  17. Milá Katko (inlove) , děkuju Vám za zprávu z veverčího světa. Moc Vám fandím a velice obdivuji Vaši úžasnou práci.
    Veverky jsou tak krásné a tak zranitelné, hlavně ty maličké. (h)

    Koukala jsem na vyúčtování na Hadech (dekuju, zano (inlove) (f) ) a tak si říkám, že by možná Katka uvítala nějaký mimořádný příspěvek na údržbu a budování veverčích voliér. Co říkáte, Zvířetníci?

    Přeju všem krásný den. (h)

      1. Ano, i já jsem pro. Protože tohle je práce vedená láskou a úžasnou posedlostí – kdo jiný by jezdil stovky kilometrů pro osiřelé veverky, jejichž šance na přežití je kolikrát mizivá? (inlove) (Ano, i já odebírám newsletter a jsem v obraze :) )
        Práci a péči dáváte veverkám zadarmo, ale ten benzín, elektřina, léky a krmení se musejí platit. Pokud můžeme pomoct, tak si myslím, že bychom měli :)

  18. Přátelé, díky, že jste na mně mysleli. To byl šupec. Za 15 min. – 5 domečků vyplavených. Potok si klidně hověl v korytě ale ten vodní sloupec byl tak vysoký, že kanály nestačily ,vyletěly poklopy a už to jelo! Chvála všem hasičům dokola, přijeli asi do 5 min. , chlapi sehraní jak orchestr,už se čistilo, protlačovalo,řezali stromy popadané vůkol. Obec byla jedno ózero, jen labuďe nikde.
    Dneska čistíme kanalizaci a ČOV. Loučím se pro tuto chvíli, musím organizovat atd.
    Postihlo to několik obcí kolem i město Hranice. (handshake) (y) (h) (wave)
    Díky !!!!

    1. Šmánkote Jenny, tak už jste to schytali také ;( . Ty vysoké teploty si vybírají daně!! Kanalizační poklopy nevydrží jako první a lítají vzduchem. Vyřiď všem poškozeným, že na ně myslí pár lidí a drží jim palce a přeje hodně síly nejenom té fyzické!

    2. Nojo, sledovala jsem zprávy, držela palce a vzpomínala na Tebe, tak hlavně, aby byly škody co nejmenší. Je ten začátek prázdnin nějak náročný! Držte se!

    3. Jenny. myslím na vás. Voda je prevít když jí je přespříliš najednou. ,,Ještě, že máte tak rozumnou starostku“ která ví kde je třeba pomoci. Jen doufám, že nemáte přechytrého souseda, který jen radí a škodí a má vždy největší pravdu.

  19. Ste Boží ľudia,v úcte sa do diaľky ukláňam.Tie veveričky sú nesmierne milé a ich príbehy dojemné.Malé OT/ale nie celkom /neznášam, keď Česi“rádoby vtipne“píšu,že veveričkám hovoríme stromokocúr.Fakt to neznášam.

      1. Milá Verenko – doteďka nevím, proč se mezi lidem českým traduje, že po slovensky je veverka drevokucúr. Vždyť tady, na jihu Jižní Moravy se ví, že takto se veverkám říká v Hlohovci (a ne v tom slovenském (rofl) ) (chuckle) (chuckle) Možná proto, že výraz Slovák a Moravský Slovák některým lidem dost splývá ;)

        1. ale houby, to vzniklo,když to nakecal Sovák Menšíkovi..že veverka je slovensky drevokocúr,protože čáp je bocian a borůvka čučoriedka..tak to Menšíkovi ani nepřišlo,jako kolosální blbina :D a pak to dával Sovák k lepšímu v nějakém Silvestru ,no a ono se to ujalo (whew)

        2. Myslím, že výraz drevokocůr pochází z nějaké vtipné scénky, alespoň wikipedie tvrdí, že: „Toto slovo ale vymysleli slavní komici Milan Lasica a Julius Satinský v době hostování v divadle Semafor v období 1969/1970.“

          I když tady mají na původ toho výrazu trochu jiný názor: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Drevokoc%C3%BAr

          A mimochodem … V paraglidingu se ve slovenském i českém prostředí ujalo jako slangové označení nešťastníka, který přistál na stromě. ;-)

    1. Tak to jsem ještě neslyšela. Vždy jsem četla a nebo poslouchala o veveričkách! A navíc je to slovo takové pěkné a mě osobně zní mazlivě (happy) .

  20. Milá Kateřino Veverková :) – dost často nahlížím na veveřácké stránky a smekám klobouk nad množstvím zachráněných prcků a nad nekonečnou prací (výstavba nových voliér a dokrmování vypuštěných veverek a každodenní šichtu se záchranou sirotečků).

    Držím palce, aby se třetí kategorie stále zmenšovala.

  21. 56 mimin a to jste právě v polovině – no potěš koště!
    Ale je to velezáslužná práce! Tak držím palce, ať se daří!
    :*

  22. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Občas kliknu vedle na lištu a kochám se dalšími pravidelnými veverčími zprávami. Takže příběhy malých veverek znám. A je jasné, že té práce kolem mimin i stálých hendikepovaných obyvatel veveřího království musí být neuvěřitelné množství.
    Jste úžasní. Zvířetníci můžou pomoci osvětou ve svém okolí, nějakým tím oříškem a nějakou tou korunou (nod)

  23. (hug) Tebe,za tu péči a lásku,co jim dáváš…a miluju (heidy) , protože jsou to nádherní tvorečkové… jen o nich piš víc, aby se lidi dozvěděli,že nejlíp jim je u svojí mámy nebo u Vás,ve veverčí stanici. (h)

    1. Co já vím, tak nejlíp jim je v parku v Lužánkách v Brně, kde od každého, kdo chvilku posedí na lavičce loudí nějaký pamlsek a nejraději měly housku s máslem. Ono je to něco podobného, jako ,,divoké“ kachny u Podolské vodárny. Je tam louka a na ní kachny, rackové, havrani a bůhví co ještě. A jakmile se někdo na chodníku byť i jen na okamžik zastaví, nastává tržní hospodářství, aneb urvi co můžeš a jak nejdřív můžeš. Všechno se k dotyčnému s obrovským řevem rozběhne, či rozletí a pokud z vás začne padat cokoli jedlého, máte o popularitu u zvířátek dokonale postaráno. Je zajímavé, že totéž zvíře vás o kilometr dál k sobě nepustí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN