PŘÍRODA: Hadi a já

S hady mám problém. Sice rozhodně nesdílím všeobecně kulturní povědomí, že had je tvor zrádný a našeptávací, ani hadího uštknutí se moc nebojím, ale ovládá mi jakýsi praděs. Asi k tomu dopomohl i zážitek z dětství, kdy za účelem přilákání davů na jakési pouti, vyveden byl velmi naturalisticky poutač, kde krajta škrtila domorodce, ta jeho hrůzou vyvalená bělma vidím doteď.

 

 

Hady nemusím. Jednou jsem se málem utopila při zjištění, že souběžně se mnou v Berounce, asi 60 čísel vody, plave též užovka. Jasná užovka, se žlutejma flíčkama za ušima nebo co to mají, ale hlavičku nad vodou a přičinlivě vrtěla celým tělíčkem. Já, které nečinilo problém přeplavat Sozopolskou zátoku, jsem bojovala o život v půl metru vody s příznakem jasnýho hysteráku.

Mateční zmije, která přezimuje za dřívím vedle kůlny, budí ve mně respekt. Není moc dlouhá, ale tlustá jak moje ruka a po zimě úplně bílá. Vídávám ji obvykle okolo Sv.Jiří, kdy na kamenech nabírá sílu z tepla a z patřičné vzdálenosti ji obdivuju coby tvora veskrze tajuplného.

Avšak k věci. Minulý týden přinesla mi Scarlett do kuchyně živou zmiji. Protože se labužnicky olizovala, jednu už zřejmě pozřela a tato byla určena přímo mně, bych si ji mohla osobně zakousnout. Mladou, letošní, tenkou jak proutek, ale nejmíň půlmetrovou a zmítající se kolem kočky jak v apokalyptickém výjevu.

Ano, měla jsem držet kočku a počkat až had samostatně odsviští. Áno, držela jsem kočku, ale ječela a dupala, což mělo za následek, že zmijuše odplavnila do botníku. Nechala jsem na noc otevřené dveře a namlouvala si, že had unikne.

Druhý den při pomyšlení, že si třeba důvěřivě obuji holinku, ve které bude dřímat nervozní hádek, podnikla jsem akci. Vyšťourala jsem smetákem opatrně všechny boty a, ano, byla tam, natažená jak provázek. Natažená mi nevadí, vadí když se zmítá. Což začala okamžitě, jakmile jsem se ji snažila odlovit. Přistihla jsem se, že na ni konejšivě promlouvám!!!

I povedlo se, srdce mi sice bouchalo až za ušima, ale poznání se mi dostalo, že had není slizký ani studený, ne, teplý a suchý a vlastně krásný tvor. Letošní, zelená zmijuška s jasnou klikatou kresbou a jiskrou v oku.

Nicméně po tomto výkonu jsem se usnesla, že si rozhodně zasloužím panáka. Zřítila jsem se s ním na lavičku na dvoreček. A …, i přišla vevera. Ta černá s bílým bříškem.

Plundrovala krmítko, a když došly slunečnice, řádila a hrabala v něm tak, že se celé naklonilo a i se zbytky semínek ji vyklopilo na schůdky. Několikrát na mě vztekle prskla, seděla jsem ani ne dva metry od ní, a oddusala. Rozčílenej brhlík ji pronásledoval až nahoru k borovicím a rozlíceně na ni něco pištěl.

No, není to s tou divou zvěří jednoduchý. Ale zase si říkám, že se to třeba mezi zmijušema rozkecá. Že sice není radno pobývat ve Scarlettím teritory, ale že její panička jí, touto odlovené zmijušky zase odnímá, a na pohodlné lopatce je vypouští do kapradí.

Jo a ještě něco. Pobývá v této lokalitě osoba, která mě ráda a často navštěvuje, přičemž já její nadšení příliš nesdílím. A tak jsem jí po pravdě vzápětí do telefonu říkala – jo, stav se, ale právě jsem odlovila z botníku zmiji.

Zdá se, že bude chvíli klid. :)

Foto: Jiná vevera a jiné krmítko, ale tamtéž

 

 

 

 

Aktualizováno: 21.6.2012 — 13:16

63 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ten nápad se zmijí v botníku proti nevítaným návštěvám je úžasný, ale v 5. patře mi to asi neprojde, škoda. Ale krásně jsem si početla.

  2. Díky za milé komentáře. Má absence byla způsobena kontrolou stavu hadů v Posázaví. :)
    Pro Lucku V. Děkuju za pozvání, ráda, moc ráda se přijdu pokochat tvou zvěřinou, ale, mňo, chovat to přece jenom nemusím. Jak to nemá nožičky … :D I ti slepejšci nešťastní mi vaděj.
    Rodiče jsem měla rozumné a zvířecí, s tou fobií jsem se asi narodila, ale díky Scarlettě pracuju na jejím odstraňování.

  3. Jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé
    jéééééééééééééééééééééééééééééé Abyt!

    já málem prošvihla Abyt!!!! A zasejc jsem se nepoučena osprchovala bylinkovým čajem :D :D

    Hadijové mi nevadí, dokonce jsme jednoho chovali doma – emerickou ůŽofku. Jako krmič jsem zklamala, neb každou ze dvou postupně zakopený myší jsem odmítla vydat, že za oběd prostě sloužit nebude. Tož mě pak v zásobování musel nahradit mužik.

    Nicméně teda ty jedovatý moc nemusím, protože narozdíl od Abyt z uštknutí strach mám. Zmítání mi naopak nevadí, stejně jako nejedovatí hadi škrtiči.

    A veverku závidím. Moc. My máme habakůk oříšků, habakůk stromů ale veverku, mé oblibované zvířátko, ani jednu ;(

    1. popros Katku veverkovou, ať u Vás na chalupě zřídí vypouštěcí místo pro várku mládežníků… Ty jim budeš doplňovat krmítka, co jim umožní zvyknout si na svobodu.

      Jen nevím, jak by se to líbilo Kosťovi… veverky umí být i lovci…

      1. teda aby to nevypadalo, že je veverka predátor (rofl) Umí lovit hmyz a nepohrdne vajíčky… A takový barevný Kostěj…čerstvě zmoklý nelítací…

      2. joj, to by byl nápad (y)
        Otázka je, zda-liž by jim nevadilo, že je to takový odřízlý od okolního stromovýho porostu- mezi polema :^)

        No Kostižer by se musel nějako pořešit – ale, víš jak, von by řekl veverce :“Ty pudeš!“, zahlodnul by se jí do ucha, jako Ešusovi a bylo by vymalováno :D

  4. Milá Abyt, moc hezky a vtipně napsané. Ale já přiznávám, že se hadů bojím. Tedy přesněji od doby, co žiji zde na Jihu. Během života v Evropě jsem se s živou zmijí myslim nikdy nesetkala a úžovky či slepíši mě nechávali zcela klidnou. Když se nám je na chatě podařilo najít dříve než naše tehdejší kočka, bez vzrušení jsme je odnášeli do bezpečí. Ale tady na Jihu žije velká spousta hadů v různém stupni „jedovatosti“. Když kdysi naši přátelé (tehdy žijící u lesa na konci naší čtvrti) našli v bazénu zdejšího nejjedovatějšího hada („coral snake“ – asi korálovka, jak hada nazvala Domi), na jeho odchyt raději zavolali odborníky. Do bazénu od té doby nevlezli a nakonec se odstěhovali. Pak jednou byla v novinách fotka ruky mladého muže, kterého do zápěstí kousl chřestýš, když trhal na zahradě fazole. Do nemocnice se dostal včas, ale přesto mu tam pod dozorem ruku sledovali několik hodin a podle toho, jak rychle otok stoupal k srdci pak mohli odhadnout sílu záchranné dávky. Ta opuchlá ruka nebyl zrovna hezký pohled. Pak člověk slyšel o tom, jak hadi pokousali nejen psy ale i děti a tak netrvalo dlouho, za začala jsem se hadů bát. A moc mi nepřidalo, když zdejší lidé mluví o půlmetrovém hadu, že to byl pouze „baby snake“. V přírodě je občas zahlédneme z dálky přes cestu, obtočené kolem větve, plavat ve vodě (jedovatý „cottonmouth“) a nebo stočené někde v listí. Tam se jim vyhneme a nic. Ale když se některý dostane na naší zahradu, jsme k němu nemilostrdní. Bohužel jsou si zdejší hadi hodně podobní a v ten moment prostě nemáme možnost se k hadu sklonit a „dešifrovat“ jeho poznávací znaky. O jejich kousnutí nestojíme, ale většímu nebezpečí jsou vystavena naše zvířata. (právě z doslechu odstrašujících příkladů).

    Ano a Jihem táhnou vedřiny (a nejen tady). Ale, jak psala HankaW, jsme tady na ně přeci jen lépe vybavení (jak tu proboha dříve lidé žili bez ní). Na Jihu mívají lidé povětšině mnohem vyšší el.účty během léta,než zimy. Sice si dům můžeme vychladit jakoukoliv teplotu, ale tělo by si tak zvyklo, že bychom už vůbec nevydrželi venku. Takže přes den máte teplotu nastavenou na +27 (nad ní se automaticky spustí klimatizace), což je příjemný chládek, když venku je +40. Na noc si teplotu snižujeme na +23 aby se vůbec dalo spát. Ale teploty přes 30 ve městě – tak to musí být opravdu síla a lituji vás.

    Alex (pode mnou) – krásné fotky, hlavně těch poštolek, musel to být zážitek je pozorovat.

    1. Maricko, jak se zilo tady v tehle vedrech bez klimatizace – o tom mluvi Chet, junak farmarsky. Prave v tech nejvetsich vedrech se museli starat o tabakova pole – rucne odstranovat kvety a sbirat prilezitostne housenky. Zacali nad ranem, vstavali za tmy. Pak jim nekdo traktorem privezl vodu na pole, a vodou se polevali. V nejvetsim horku odpoledne sli domu, dali si deku na verandu, zapnu;li elektricke vetraky a spali. K veceru sli zas na pole. Kdyz se sklizelo, tak ty tabakove listy vazali rucne na tycky a susili je ve drevene stodole nad propanovyma horakama. Tam nekolik lidi muselo byt furt a hlidat, aby to cele nechytlo. O prazdninach, ktere v Chetove okrese trvaly az do pulky zari (podle toho, kdy se sklidil tabak, protoze decka musela pomahat), Chet byl nocni hlidac ve stodole. Rika, ze nekdy to horko i v noci ve vyhrate stodole bylo na mrtvici. To bylo tezke zivobyti… A ze na tom nezbohatli, zde je odkaz na fotky ze stare farmy. V dobe foceni byla zchatrala, ale dnes uz je dum opraveny. http://hanaw.rajce.idnes.cz/Old_family_farm%2C_Aynor%2C_South_Carolina/

      1. Tady je ve 20:45 vedro na padnutí- 29 stupňů. Samozřejmě že klimatizaci nemáme- ale včera pofukoval větřík a dalo se to. Dneska se nehnul lupen a teď večer je to už fakt k zešílení.

        1. u nás to večer naštěstí padá z té třicítky výrazně níž – takže venku je teď 21 a to už se dá… Takže větrám na všech stranách, aby se vnitřek ochladil. Beta právě odešla nahoru – že už jde spinkat. Včera v lese, dneska na výletě… už se těší, až zítra vypadneme (chuckle)

      2. Hanko, to je velice zajímavé – děkuji. Chetův rodinný dům by mohl klidně stát i někde tady v Alabamě, podobných je zde stále ještě hodně (i ty zrenovované). Já mám někde hezkou sadu fotek ze sklizně tabáku, když jsme asi před deseti lety byli na pozdim v Kentucky. Ale mám v albech fotek takový zmatek, že je prostě nemohu najít (a je to už přeci jen delší doba). Ale je na nich přesně to, co popisuješ – listy napíchané na týčkách, naplněné stodoly atd. No třeba to jednou „náhodou“ najdu. ALE mám k tomu dotaz. Proč se museli otrhávat květy? Aby nebraly sílu listům, či proč?

        A spaní na verandách bylo typické i zde a ty obrovské větrníky jsou ještě dneska i na nových domech s verandamy stále „in“. Tady jsou ještě poměrně často k vidění dřevěné tzv. „Dogtrot“ domky. Kdo umí anglicky, může si o tom přečíst v dole přiloženém odkaze (na fotku domku vpravo se dá kliknout). Tam se také v odpoledním žáru spalo na verandách. Jen tam není napsáno, proč se to jmenuje „dogtrot house“. „to trot“ – znamená klusat nebo cválat. Tyhle domy měly tzv. „wrap-around porch“ (byly omotané verandou“). A v noci na verandě spali psi, kteří svým pobíháním „do osmičky“ skrz naskrz tou verandou svoje pány chránili od veškerých nočních vetřelců, od případných hadů, zvěře atd. Během horkého dne pak pod tou verandou spali na hlíně a relativním chládku.
        http://en.wikipedia.org/wiki/Dogtrot_house

  5. Píšem z domu-mám všetky písmenká k dispozícii-to je neuveriteľné.Abyt-máš môj obdiv- hady teda vôbec nemusím,v Tvojom podaní však aj ten had je niečo príjemné a milé.Je to veľký dar,rada čítam Tvoje príspevky,furt sa pri nich chechtám.Oneskorene blahoželám všetkým,ktorí slavili cez týždeň/Šarkam,Petrom,Pavlom,dnes Jaruškám a vôbec všetkým-tento týždeň sa naše kalendáre líšia,u nás je to náročné:bolo Ladislava,P+P,Melanie,Diany,za komunistov sa pilo a pilo v robote.A teraz?Opilci majú utrum.
    Teploty dosahuju 38 st.(aspoň u mňa na teplomeri v okne v chládku.Ráno som 90minut zalievala záhradku,teraz sa potím súkromne.A neprší a neprší.

  6. Mě se hrozně líbí, když někdo umí takovouhle infarktoidní situaci popsat, jakože brnkačka a zábava. Smekám (bow)
    Tedy musím říct, že už chápu, že Anešek na Sázavě neměl jednoduchej život, taková to je divočina…

    Dodatečně přeju Šárkám vše nejlepší a přemejšlím, jestli dneska nemá svátek JarkaF (jestli jo, tak taky vše nej (d) )

  7. Ahoj, to vedro je děsný. Ještě přes den to tak nějak jde, ale na spaní… (doh)
    Dneska aspoň maličko fouká, tak uvidíme. K těm americkým čtyřicítkám se blížíme a – jak včera psala Hanka – nejsme na to zařízení (think) .

  8. Tak jsem prohlédla Betí týdeníček, já po dvou týdnech, takže čtrnáctideníček ;) . Fotka Betky nahoře na schodech! Šest let! Dyť já si pamatuji jak jste bojovali s neschůdnými schody!!! A dnes, ty krásné skoky a šplhání po Jizerkách nahoru a dolů a hledání bájných kviklanů a rašeliniště atd. Díííky za hezké počtení a ještě hezčí fotky těch VAŠICH milovaných, zelených, krásně mokrých a šťavnatých Jizerek.

    1. dneska byla cesta zase malinko mokrá (rofl) Holt mimo značené cesty se nedá očekávat průchod suchou nohou. Zato Betka mohla celou cestu pít a chladit se. Až na stará kolena se naučila nadšeně brodit a cákat si na pupek (chuckle)
      Výlet jsme natáhli na docela dlouhou dobu (a nebyly řízky !!) , bylo krásně (teď už bylo vedro i nahoře)

  9. Zdravím od pečených žabek- už teď je tu hrozně, v noci bylo nepříjemné horko, moc se tu neochladilo.V domě je 28 stupňů a venku 32, bude další rozpálený den. Psi se válí v domě na dlažbě a nechtějí vůbec ven.

  10. Přeji hezké nedělní ráno. Po horké noci do dalšího horkého dne.
    Jak dole píše Lucka V., všechny fobie z jakýchkoliv živočichů (bat) jsou dílem výchovy, ať rodinné nebo společenské. A dá se s nimi, pokud člověk chce, bojovat a skórovat (y) .

  11. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Trošku zabouřilo, trošku pršelo, už to odešlo a tak pojedeme zase na kopečky jizerskohorské…

  12. No vzhledem k tomu, že před dávnými časy nějaká prapraužovka rozhodla, kde bude stát Praha, měli bychom mít užovky v posvátné úctě!
    Jak konečně bylo u Slovanů zvykem. Takže když se národně stěhovali, vzali si svoje užovky sebou. A když si někde chtěli postavit obydlí, vypustili užovku a kde se užovka stočila, tam jí vyhrabali noru a přes ní položili prkno – PRÁH domu.
    Abyt, je to jasné – máš dům na ideálním místě a hada hospodáříčka k tomu!
    (sun)

    1. Omyl! Had hospodáříček není zmije, ale užovka aeskulapova, čili stromová. V Česku žijí jen v Doupovských horách a blízkém okolí, na moravě v Podyjí. dospělá může dorůst až přes 2 m a jde o celkem klidného a dokonce i ,,ochočitelného“ plaza, který je schopen si na soužití s lidmi zvyknout, což rozhodně není běžné.

        1. No nic, tomu se říká funkční negramotnost – užovka plavala v Berounce, zmije bydlí v hromadě dřev za kůlnou.

  13. Milá Abyt, co k tvému krásnému článku dodat? Vzhledem k na začátku zmiňované fóibi z hadů jen jediné – jsi fakt dobrá! (y) Spousta lidí by tohle nezvládla. Já se v práci cíleně snažím lidi téhle fobie zbavovat a není to jednoduché. Nejhorší je, když takového chudáka ještě jeho společníci různě hecují a pošťuchují, to je vždycky slušně odešlu do jiné místnosti :D a pak vyndám naši hodnou půjčovací krajtu, chvíli si s človíčkem o ní povídáme a pokud chce, může si ji opatrně pohladit, pokud sebere odvahu, může si haďousa i vzít do ruky. Pokud se neodhodlá, klidně může přijít jindy. A pokud se zadaří, je skvělé vidět, jakou má takový člobrda radost. Je zajímavé, že většina dětí tuhle panickou hrůzu z hadů nemá, takže je to, bohužel, hlavně práce dospělých.

    No a pokud chceš, jsi ke mě do práce srdečně zvána! :)

  14. Hlásím, že jsme dneska byli na naší vesnické výstavě psů a totálně to projely. Pokud jde o povahu, posuzovatelé byli nadšení- nekonflitní, vyrovnané, přátelské. Borůvka ve stavu mírné hojnosti :) neboli lehce oplácaná, Světluška s krásnou kostrou a vybarvením. Ovšem průšvih byl pohyb v kruhu. Kačka vedla Světlušku a já Borůvku. A ony jsou zvyklé chodit neustále vedle sebe a pořád se snažily dostat k té druhé, při změně směru to došlo i posuzovateli, v čem je problém. Prostě ta vzadu se tu druhou snaží dohnat a ta vepředu se pokouší zvolnit. Tak je asi vystavovat nemůžeme, leda jen jednu z nich nebo jako pár :)

  15. (chuckle) Abyt, díky za radu, právě odlovenou zmiji v botníku použiju na nechtěnou návštěvu! Sím, můžu??? (chuckle) Krásně jsi popsala soužití s divou zvěří :) . Od jara dávám pod velkou višeň velký podkvětňákový talíř, ve kterém neustále měním vodu. Opeřená havěť z širého okolí jej používá co by pítko a ptačí dámy (zajímavé, že většinou jsou to ženské), se ráchají až voda stříká kolem. Nyní v takových vedrech vodu doplňuji i několikrát denně. Jedna kosová se chodí koupat totiž několikrát za den. Onehdá se koupala a ráchala i když jsem stála jako socha asi dva metry od ní. Sice mne pozorovala bystrým očkem, ale koupala se dál.

    1. Milá Šárko,
      moje přání zmizelo tak tedy znova.
      Všechno nejlepší k tvým jmeninám.
      Totéž i ostatním Šárkám pakliže tu nějaké jsou. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    2. Milé Šárky, i ty utajené, všechno nej! Zdraví, štěstí, dlouhá léééta… my jsme k vám přišli z daleka… eeee jsem to nějak popletla ;) (cash) (^) (d) (f) (f) (f) (rofl) (dance) (h)

    3. Jejda, moje blahopřání Šárkám se neuchytilo, tak ještě jednou : milé Šárky, všechno nejlepší! (rose1) (d)

    4. Ještě dodatečně oběma místním Šárkám (a případně dalším, o kterých nevím) všechno nejlepší (^) (d) (^) !

  16. Milá Abyt, bezvadně napsáno! Had, veverka, nakrklej brhlík, paráda! (rofl) A ta zmije v botníku kombinovaná s upřímným pozváním návštěvy, fakt dobrý. (chuckle) (clap)

    Pamatujete na ten Kantorkův vtip ?
    Náš pes kouše takovým zvláštním způsobem. Zakousne se a pak trhne, šak pojďte dááál. (rofl)
    U nás je děsný vedro. Vzpommněla jsem na babičku přeslicovou. Když jsem remcala ,že je mi horko, vždycky měla odpověď. Je ti horko? tak pusť ďórkou. (chuckle) (rofl)
    Jo, kopci nad naši chatou se říká Haďák, je plný zmijí zákeřných. (wave)

  17. Mne hadi nevadi. Mela jsem k nim nevyhraneny postoj – nepropadala jsem nad nema panice, ale vyhybala jsem se jim. Chet mi hady priblizil, vysvetlil jejich uzitecnost a naucil mne poznat ty jedovate. Takze ted si klidne vezmu male hade do ruky a necham si ho prolezat mezi prstama a kroutit se. To kdyz Chet nejakyho najde a nez ho odnese dal do poli. Tchyne u bazin propada panice a ma po ruce pusku, aby hadiho vetrelce odstrelila. Jiny kraj, jiny mrav…

  18. Jestli má být u každýho baráku had, tak naše chata má smůlu. Penny tu užovku ze skalky jenom chodívala pást. Nessy ji ulovila a na placáku si ji usušila na horší časy. Pak nám ji nosila jako dárek. :-)
    Ovšem odrazování nežádoucí návštěvy zmijí v botníku – to je na (*) (*) (*)

  19. No, koukám, že i u tebe „příroda hraje“ :) A ještě tě brání před nechtěnou návštěvou. Krásně jsem se pobavila. Myslím, že u našeho domu žádný had není. Nebo je, ale velmi utajený 8) Ještě jsem ho nepotkala, ani nezaslechla. Koho potkávám, jsou ježci a černý puboš kocour od sousedů. Ježci mi statečně zablešují maliny a následně i Mínu a Mouryna a puboš od sousedu zkouší, kde jsou mantinely. Mína už ani nechodí spát domů, aby ho řádně vycepovala. Na rozdíl od lenocha Mouryna, který si bere šichty tak maximálně do půlnoci a pak šupajdí i s blechami domů :D A FURT SE NĚCO DĚJE (party) (chuckle) (flex) :P (dance)

  20. Hadi jsou příjemní na omak. Jednou jsem byla na nějaké akci a hadí tanečnici už bolela záda, jak tahala celé odpoledne hroznýše. Hodinu jsem ho nosila místo ní- nikdy dřív o mě takový zájem nebyl a potom už taky ne :) Had byl milý, příjemný, lehce se vlnil a masíroval mi krk. Pak už mi připadal taky těžkej. K jedovatým cítím respekt.
    Onehdy jsme vám ukázala Rajče s kytkama a dneska bych vám ráda ukázala, jak fotí patnáctiletý kluk, leccos vidí jinak.
    http://malcka.rajce.idnes.cz/2012_06_28_Prochajda_se_psy

    1. Moc moc pěkné fotografie. chtěla jsem pochválit na rajčeti ale nemůžu se tam dostat, pořád mi říká, že mám něco špatně. Máš moc hezkou zahrádku u domu. Umíte celá rodina, jste všestranní.

    2. Moc hezky fotí! Psy s kožichem ještě neslehlým po předchozím pohybu, detaily a tak.
      Mě vždycky fascinuje nechat jiný lidi fotit to, co moc dobře znám – každej to vidí jinak a já objevím spoustu neznámejch kousků! :)

  21. Jo tak hadi – skoro moje smrt. Jinak veškerá zvířátka mi nevadí mám je ráda ale hadice ani v televizi nemusím vidět :@

  22. Zastav se, ale právě jsem odlovila z botníku zmiji… Je krásné, když to člověk může říct a zůstat přitom pravdomluvný…
    Jinak, já mám hady ráda, jsou příjemní na omak a takoví svérázní… Kdysi jsme v pražské ZOO jednoho i sponzorovali. Jenže milou krajtu pak ze seznamu sponzory hledajících živounů vyřadili – a nám postupně přibyl sponzoring pěti kočičích kožichů, takže dobročinnost tato jaksi zanikla.
    Jo – a nejraději ze všech mám užovku Aeskulapovu. Je jen málo tak neagresivních stvoření, která by současně budila takový respekt :)

  23. S hady jsem na tom asi úplně stejně. Nebojím se jich, ale… Jenže my tu máme jenom užovky a slepejše (díky, Rputi, já vím, není to had), nebo se mi zmije vyhýbají. Nebo blbě vidím. Říká se, že u každého domu je jeden had a já tady skutečně mám velikánskou užovku. Loni nebo kdy jsem řešila dilema, čemu dát přednost – přistihla jsem MOJI užovku, jak se pokouší sežrat MOJI ropuchu. Mám být ráda, že se užovka nažere nebo mám zachránit ropuše život? Nakonec jsem lehce ťukla do užovky a ta ropuchu vyplivla, zdálo se mi, že s ulehčením, protože ropucha byla rovněž velikánská a užovka se už asi lehce dusila. Takže jsem vyřešila zřejmě i její dilema.

    1. Moje ropucha, moje užovka – naprosto chápu, mám to zrovna tak. Totiž nemám ropuchu ani užovku, adoptovala jsem vlaštovky. Hnízdí pod střechou naší verandy a já neustále chodím kontrolovat, co se u nich v domácnosti děje a jestli jsou v pohodě. Nedovolím otevřít dokořán zahradní dveře, aby se nespletly a nevlétly nám do pokoje, a MLP jsem zabránila pověsit kalhoty na trám pod hnízdem, protože by je plácání kalhot ve větru mohlo rozčilovat (to dá rozum, ne? MLP prohlásil, že věděl, že je za psem, ale netušil, že klesl až za vlaštovky).
      Jo a máme už asi mladý – ještě nedávno paninka seděla pilně na hnízdě, jen ocásek jí koukal ven, zatímco pan vlaštovka celý dny někde trajdal. Zato teď je kolem hnízda frmol – rodičovstvo lítá sem a tam a střídavě usedá jeden i druhý na kraj hnízda a krmí a švitoří – no a já mám pořád co pozorovat! :)

  24. Hadi mi celkem nevadí, ale mé kontakty se omezují na kolonii slepejšů (což vlastně není had) na zahradě a užovku Žofku a její děti pod hradební zdí. Občas přijde nějaká komplikace se slepejším dobrodruhem, který se pozná podle toho, že už je řadu let bez ocásku a pořád někam leze, takže je loven ze studny a různých pastí. K nezapomenutelným příhodám patří, když jsme ho v únoru našli, jak se nechal vylákat prvním sluníčkem a pochopitelně ztuhl a nemohl domů. Snažili jsme se ho zahřát a nakonec ho rozmrazovali na kamnech…:)

  25. Hady mám ráda. Nenávidím tupé slepýše, kteří před sekačkou neutečou a nechají se radši přeseknout.

  26. No prosím, Abytko (inlove) , nakonec se i s hady skamarádíš, a posléze budeš známa jako sv. Brutální Abyta z Posázaví. (chuckle) :*
    Děkuju Ti za živé vyprávění; pravda, původně jsem se chtěla spíš utlumit, než ožívat, neb mi vedro nedá spát, ale mea culpa – mám vědět, že to s Tebou takhle nefunguje. (nod)
    Přeju všem krásný poslední červnový a první prázdninový den! (h)

  27. Jo hadi, hadi mohli být moje smrt.
    Můj manžel se děsně bál hadů. Ten strach mu způsobily drahá o sedm let starší sestra a sestřenice, když proutkem chrastily v listí a syčivě strašily malého chlapečka : „Jindříšku sssss had, had, sssss had…“ Asi nechtěly hlídat malého caparta.
    Jednou se probudím strašlivými ránami do prsou. A kdo myslíte že mne tloukl pěstmi? Můj milovaný manžel. Začala jsem křičet : „Co to děláš? Přestaň, přestaň říkám!“ a vyskočila jsem z postele abych se srazila ve dveřích s tchyní která se vzbudila mým křikem. Manžel něco rozespale blábolil až jsme pochopily že zabíjel nebezpečné hady. A já to málem zaplatila životem, no já vím já vím ale mohla jsem mít přeražená žebra, že ano? On měl takové výtvarnické ruce jako lopaty.
    Takové ruce jsem viděla ještě jednou v Praze v tramvaji když už jsem zase mohla navštěvovat Čechy. Dlouho jsem se na ně dívala a nemohla jsem oči odtrhnout, tolik se podobaly rukám mého manžela. Nedalo mi to, zeptala jsem se toho muže co je jeho profese. Ano, odhadovala jsem správně byl to známý výtvarník a dělal grafiku. Moc krásná byla jeho díla, velice zemitá, daroval mi totiž průvodce jeho výstavou. A víte že jsem zapomněla jeho jméno? Někde mám tu jeho tvorbu na obrázcích. Ale tu příhodu nikdy nezapomenu. Moje fascinace jeho osobou a moje drzost se ho ptát. Nakonec jsem se dozvěděla že mého muže dobře znal a říkal že se divil kam že se poděl. Jak je svět malý. :)

    1. Ahoj, Velka kocko. Cetla jsem tvuj povzdech nad krevnim tlakem. Koukni sem pozdejc, napisu nejake potraviny, co fakt tlak snizuji.Ale fcil nemam cas. Jdu delat salat a broskvove chutney. teplota dnes v centru odpoledne dosahla 44 stupnu ve stinu, s tepelnym indexem pres 50 stupnu. Zitra bude hur. Ale uprimne receno, lituju lidi v CR s teplotama pres 30. My jsme prece jenom na to ponekud lip vybaveni, klimatizace skoro vsude, vcetne aut. Takova odpoledni tramvaj nebo autobus v ceskem meste, narvana lidma a bez klimatizace, to je sila.

      1. Děkuji milá Hano. Já nechci brát léky hned, jak bych tyhle na snížení tlaku začala brát už nelze skončit a můj žaludek těžko léky snáší. Mohu brát něco krátkodobě 2 – 3 týdny ale ne permanentně. Co jsem našla na internetu tak mimo česneku taky ovesné vločky a vápník a draslík co jsou v zelenině. Omega 3 v tučných rybách a taky Žen Šen. Dokonce prý i mák, ale zpracovaný, povařený.
        Jsem zvědavá co mi napíšeš ty.
        Tak to vedro u vás přežijte v pořádku, nevím jak dlouho u vás takové údobí může trvat ale nakonec dojde vždycky ke zlomu. Moje sestra pracuje v NY a pak jezdí na weekend mimo NY. Nevím jak to je momentálně tam.
        A co zvířátka? Asi se drží doma aby unikla vedru venku, že? Mávám za vodu. (wave)
        Za vodou , za vodou , za voděnkou,
        hrála si má milá s holuběnkou,
        za vodou, za vodou , za vodičkou,
        hrála si má milá s holubičkou…. :)
        To mi tak proletělo hlavou, doufám že to neznamená že se můj stav zhoršuje. (chuckle)

        1. Hlasim z NYC vedro prevelike, vzduch uplne palil do kuze. Zitra ma byt jeste hure ( a ja uz rymuji). I na mne milovnika teplicka je to trochu uz moooc.

          Hadi jsou zvlastni tvorove. My jsme s jednim (koralovka) sdileli leta domacnost. Muj synek ji choval od malicka, krmil ji kouskami rybiho file, ktere ji vkladal paratkem do tlamky. Kdyz hade povyrostlo, doslo na mysky a to mne teda bralo u srdce. Netkere ale nejedl a jedna si tam udelela hnizdo a vegetila s hadem v terariu…no, take utikal a jednou sousedi volali policii. On byl totiz podobny tomu jedovatemu, taky nejaka koralovka, ale jedovata. Nas byl bez jedu, prosim. Nakonec z nej byl takovy kus, ze jsem synka premluvila, aby ho daroval nekam, kde bude mit vetsi prostor. Nerad, ale nakonec tak udelal. Jen nevim, zda to byl had nebo hadice…. (inlove). Ale byl/a mily/a. Nevim, proc tolik lidi nema hady rado. Ja mam respekt, to jo.

          1. Já mám hady (a slepýse) ráda, ale chápu te – já mám zase nábeh na infarkt v okamziku, kdy se do mého zorného pole dostane pavouk (krome sekácu a takových tech zelených kvetinových pavoucku).

            A u nás nastestí na zmiji nenarazís (tedy na zmiji bez nohou, tech dvounohých je i u nás prehrsel), jenom krásné uzovky. Zrovna jedna velikánská obojková zije ve staré zdi bývalé Fruty kousek od naseho domku. A moc se mi líbí, kdyz plave – je to nesmírne elegantní plavec, zádné cákání na spoluplavce (nod)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN