ČLOVĚČINY: Správce sbírek v jarním hávu

aneb kdo vládne na zámku, když všechno pučí a nalévá se…

 

 

 

Doba jarní je dobou, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku. Jsou to chvíle uchvancancující pro každou lyrickou duši a básníci odedávna opěvují slovy vznešenými i nehledanými zoufalou snahu živočichů sehnat něco k žrádlu, za pomoci řvaní připomínajícího hladovou krávu, dementního poskakování a natřásání, či odhánění zástupů naprosto oplzlých, tlustých, olezlých a švorcových chlíváků myslících jen na to jedno, musí sehnat tvora opačného pohlaví a úspěšně předat svoje geny dál. Jediné, co dotyčné živočichy udržuje krok od temných propastí deprese je, že se po zbytek roku budou flákat ke stravě. Tedy pokud je něco nesežere.

Lhotický zámeček stojící uprostřed jarní přírody, kde pár metrů za zdí je rybník, co by kamenem dohodil, je lesík a kam oko dohlédne, se táhnou modravé kopce vrchoviny, je z pohledu návštěvníka nesmírně romantický. Pro správce sbírek, který má depozitář umístěn několik desítek metrů od bývalé bejkárny, jak byla v místním slangu nazývána velkovýkrmna býků, nastává doba nelítostného boje s přírodou. Minuly chvíle, kdy zámek rozmrzal a zámecké schody, zdi i podlahy se leskly kapičkami vysrážené vody. Pryč jsou okamžiky, kdy nešťastník denně vyléval z odvlhčovačů desítky litrů vody a krhavým zrakem patřil na neúprosně vlhnoucí listinné památky a na vycpaninách pátral po prvních nesmělých kloboučcích žampionů.

Ledva totiž stěny rozmrznou a sluníčko se opře do oken, probudí se mouchy v okenních škvírách přes zimu zalezlé. Neboť mouchy jsou tvorové věrní, po generace si pamatují hromady teplého, žírného hnoje, v nich se narodily jejich matky, báby a prabáby a odchovaly v něm nespočetné generace potomků a těší se, že přijde den, bejci se vrátí a hromady hnoje opanují zámecká humna.

Nezúčastněnému laikovi to může připadat jako informace nepodstatná a pro příběh nezajímavá, ale opak je pravdou. V rámech oken se skrývají mouchy tak obludných velikostí, že bývalí oddaní poddaní v podzámčí pro jistotu nepěstují slepice, neboť zámecké masařky jim tyto opeřence kradly a nosily si je do hnízd, aby jimi krmily mláďata. Během jedné jediné sezóny se ze správce sbírek stává zavilý nepřítel dvoukřídlého hmyzu a jakékoli zabzučení hmyzích křídel v něm probouzí cosi, co pohánělo Deinonycha, když ucítil vůni protoceratopsího stáda.

 

 

Okamžitě se chápe protihmyzího spreje a zaplynovává habitat odporných hmyzáků. Následně chrchaje opouští dotyčný prostor a jde chvíli něco dělat do jiného objektu, kde nalezne další bzučící hmyz. Protože habitat hmyzákův i správcův jest totožný, končí správce nakonec na dvoře z povzdálí obletován mouchami a připadá si jako Komenský, když stál roku 1628 s pasem u okénka na polském hraničním přechodu Głuchołazy a zpoza hranic jej s uspokojením pozoroval Ferdinand II. Štýrský obklopen bzučícím rojem četnických nohsledů.

Ale proč tak správce vlastně činí? Hmyz má totiž několik ohavných a nesnesitelných vlastností. Svými přelety aktivuje zabezpečovací zařízení. Kálí na umytá okna a v jarním vlhku se každý mušinec mění v půlcentimetrový kroužek penicilínu. Chcípne si, kde ho to napadne a expozice věnovaná éterickým vyznavačům klasické hudby je plná válejících se mrtvol.

Úžasný model scény k Libuši, vyjadřující nejniternější pocity světoznámého scénografa, připomíná mrchoviště, na němž není pro samou chcíplou masařku kde spočinout pohledem. Takže správci jest běhat po zámku, otevírat okna, ohněm a mečem hubit ve škvírách parkující hmyz, sprejovat místnosti depozitáře i expozic, zametat mrtvoly a vůbec dělat vše proto, aby se návštěvník neštítil vstupu a aby se službu konající muzejník v noci vyspal a nemusel pádit temnou nocí do zámku pokaždé, když se nějaké masařce přeleží křídla a ona se rozhodne proletět po střežené místnosti.

V okamžiku, kdy poslední masařka opustí pohodlí škvíry v rámu okna, aby se vydala za voláním přírody, nemá správce vyhráno. Doba Baal Zevuva, Pána much, sice končí, ale začíná vláda Thovta, boha, jehož znamením je pták ibis. Fóglové, zasaženi jarním puzením, začínají stavět hnízda na místech možných i nemožných. V poštovní schránce, na infrazářiči na WC, na horním špalíku ozdoby vrat. A nad parkovištěm.

Takže správce má denně od vrabců čerstvou porci trusu na autě, bojí se sáhnout do schránky, aby nevyplašil rehkovou na vejcích, na zahradě není pro samé kosy a špačky kam šlápnout a vteřinu otevřené vstupní dveře znamenají vlaštovku kroužící po zámeckých chodbách a expozicích. Kterou je třeba vyhnat. Nezúčastněný pozorovatel, sledující správce, an pádí po chodbách, mává rukama jak větrný mlýn a kleje jako pohan, musí nutně nabýt dojmu, že v Bohnicích mají díru v plotě.

Ale jsou okamžiky, kdy všechen hmyz bzučí tam, kde má – tedy na květech, ptáci zpívají v korunách stromů, sluníčko svítí a povívá vlahý větřík. Tehdy se správce na okamžik zastaví, zahledí se k obzoru a zasněně pronese: „Tady je ale krásně.“

Chvíle pohody netrvá dlouho. Zámecké nádvoří přebíhá polonahý chlap v montérkách a pantoflích, za ním pádí mladistvý fámulus v úboru takřka totožném a oba svorně pronásledují roj včel o průměru kolem pěti metrů. Neboť umělci takměř národnímu, majícímu v podhradí chalupu, ulétly včely. Nastává rumrajch rozměrů nevídaných, neboť část včel se usazuje v puklině štítu stodoly a druhá část roje se usazuje ve střešní části zdevastované bejkárny.

Na nádvoří přibude další místní poradce. A protože tres faciunt collegium, neboli jak říkáme my latiníci: „Tři tvoří spolek“, probíhá na nádvoří cosi, čemu se za Rakouska říkávalo bešprechung. Výsledkem je zjištění, že se nedá nic dělat, že ty potvory zalezly tam, odkud je nelze vypudit a ulovit. Zklamaně se s kolegiem loučím a můj sen, jak umělec takměř národní si bere dovolenou, přijíždí a šťourá klacíkem ve štěrbině, aby včelky včetně královny dostal do rojáčku a zpět do rodného úlu a přitom chytne nějaké to pigáro, se rozpadá. Ale to se mým snům stává velmi často…

 

 

Ale nejenom bojový ryk, řev fóglů a bzukot hmyzáků tvoří správcovo jaro. Jsou i mnohem příjemnější činnosti. Například chystání velké výstavy na vlašimském zámku. Nevím, jestli to u kolegů historiků byla nějaká podvědomá, takřka Freudovská reakce na probouzení přírody, ale jako téma výstavy zvolili místního buditele, pátera Vlasáka. K mému potěšení mi bylo prohrabávat v depozitáři grafické listy a hledat vyobrazení vážných pánů – intelektuální elity království českého, kteří měli s naším buditelem blízké kontakty, luštit dopisy dávno zesnulých kardinálů, či nakladatelů, dohledávat dobové textilie.

A mimo jiné naslouchat pikantním historkám z doby rozkvětu mocnářství, kdy se páter Vlasák se svou vlastivědnou družinou v památném roce 1848 po schůzi zajisté důstojné a ducha povznášející konané v kulturní místnosti zámeckého pivovaru nazvané bůhvíproč Casino, se odebrali do zámku, a oděni v brnění blanických rytířů pronášeli necenzurované sentence a chovali se nepřístojně, čímž způsobili tak strašlivý skandál, že i ti nejužvaněnější dějepisci se jej snaží dodnes bagatelizovat a ve svých mravoučných dílech jej odbývají maximálně třemi, čtyřmi větami.

Hrabošení v oděvech takřka dvě stě let starých a hledání korzetu, který údajně patřil páterově kuchařce, patří k dobrodružstvím, za které by se nestyděl ani Indy. Ovšem můj pokus o žert – že pokud byl korzet stáhnut z právě zesnulé kuchařky a okamžitě deponován ve skříních vlasteneckého spolku, je možné, že obsahuje ještě DNA dotyčné dámy a bylo by ji možno naklonovat a vystavit – se v řadách kolegů neshledal s nadšeným přijetím.

Jejich skleněné pohledy a kamenné tváře mi signalizovaly, že evidentně nejsou cílová skupina pro můj specifický humor. Doufám, že farská kuchařka, sloužící u takového osvíceného pána, jako byl páter Vlasák, má pochopení pro žertování postarších usedlých pánů mého kalibru a nebude mě chodit strašit za to rouhání. Samozřejmě, že hledání starobylých artefaktů je uspokojující pro mě jako osobu. Ale kolegové mi seznam předmětů nepředali kvůli tomu, abych uspokojil své ego. (I když by to od nich bylo hezké.)

Aby si dochovaných artefaktů užili i návštěvníci, je potřeba něco víc, než je rozložit po vitrínách. A tak se kolegové rozmáchli tvůrčím způsobem, přidali znalosti o době dávno minulé a nakomponovali expozici tak, aby si návštěvník udělal obrázek o době revolučního kvasu, o době, kdy český národ začínal zvedat hlavu a uvědomovat si, že je národem nejenom slavné historie, ale i schopných a úspěšných současníků a hlavně národem budoucnosti.

Aby si návštěvníci výstavy odnesli povědomí, že se národní obrození nedělalo jenom v Praze, Dobrušce, či jiných provařených lokalitách, ale i tady u nás v kraji, že tu žili obětaví lidé, kteří bez nároku na odměnu a s vědomím, že se za svého života se nedočkají plodů své práce, pracovali na věci obrody národa. Dnes to zní možná pateticky a nemoderně, ale z dobových dokumentů mám pocit, že tehdy to lidé tak vnímali.

Samozřejmě kromě práce duševní kolegů odborníků je na přípravu výstavy použít i síly nás, manuálů. Neboť vitríny se samy nepostaví a panely se nerozestaví. Nezúčastněný pozorovatel by řekl, že je to práce nudná a nezáživná, ale opak je pravdou. Zkuste si například navléci rukavice od oleje na montáž vitríny skládající se ze čtyř zrcadlově vyleštěných, metr a půl vysokých skleněných desek. Nevěřili byste, jaké oživení v sále nastane po rozsvícení vnitřních reflektorů vitríny.

Tentokrát mi naštěstí nebyl svěřen podobný úkol jako při zimní výstavě betlémů, kdy mi kolegyně suše řekla, abych pověsil dvoumetrovou, nejmíň metrák těžkou větev na zeď a decentně mi zamlčela, že pod tou šílenou haluzí visící na tenkých vlascích bude stát SHORA OTEVŘENÁ vitrína s nejdražším a nejkrásnějším skleněným betlémem výstavy. Každé ráno jsem se chodil dívat, jestli ta haluz nespadla. Fujtajxl…

Ale zpět do žhavé současnosti. Po postavení vitrín jsem se převelel na rutinní práce v depozitářích a tak jsem měl možnost nahlédnout na výstavu těsně před vernisáží. V době, kdy už se k nám do muzea začínali scházet první hosté. Takže jsem byl svědkem zátěžového testu, kdy host vítající se s přáteli nacouvá do panelu, zapíchne prstík do skla vitríny, otře se o desku na stěně. S uspokojením jsem kvitoval, že vše drží a bez nervování jsem si prohlédl celou expozici.

Podle mého názoru se zadařilo vykročení do hlavní sezóny. Kolegové historici odvedli velmi dobrou práci a domnívám se, že výstava o páteru Vlasákovi je zajímavá, nabitá informacemi a že návštěvník odejde spokojen. Koneckonců, vážená čtenářko, vážený čtenáři, přijeďte k nám do muzea Podblanicka ve Vlašimi a ověřte si můj dojem přímo na místě činu. Budete vítáni.

 

 

Aktualizováno: 15.6.2012 — 20:56

86 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. (rofl) Domnívám se, že je to buď shoda jmen, nebo se jednalo o nějakou černou ovci rodu Vlasáků. Koneckonců i v článku mám poznámku, že páter Vlasák byl spíše propagátor blanických rytířů. Každopádně jestli se mi podaří pana Svěráka potkat, zeptám se ho. Nasadil jsi mi (bug) do hlavy…

      1. Rádo se stalo. (bow)
        Mě to praštilo hned jak jsem zahlídl jméno Vlasák v sousedství blanických rytířů. (rofl)

  1. Tak se musím veřejně pochválit-poslední zkouška zdolána (flex) a už jen jeden zápočet a mám prázdniny, hurá hurá hurá. Nedělní studijní výlet se vyplatil

    A masařkobijec su taky, nemám je ráda skoro tak moc, jako žížaly. Br

  2. konečně je (sun), mám docela slunečno a teplo ráda ale jsou chvíle kdy bych si přála spíše (rain) třeba dnes, vypravila jsem se Terrym na zkoušku, do Loukova, že by se nám mohla podařit….a taky jo, krásné body, vedro šílené ale Terry je borec a šlapal krásně, a odložení krásně za plný počet!!! Hajal na sluníčku ale ležel :)

    tak můžeme si z mezinárodního řádku vybrat mraky zkoušek, třeba jen obrany…to Terrymu jde :)

  3. Milý Ptakopysče! Přiznávám, že jsem se až nyní dostala k přečtení Tvého kouzelného povídání. A udělala jsem dobře, když jsem si ponechala článek na klidný čas. Zmítám se u obrazovky smíchem (nejenom u této partie), když si představím, kamenné tváře vědeckých pracovníků při návrhu na klonování kuchařky pátera Vlasáka, přes její korzet (rofl) .

  4. Ptakopysku, kazdou vetu jsem si dokonale vychutnala . Jak jsemstarsi, tak by mne zajimalo neco o tech obrozencich z novejsiho pohledu. Po urcite dobe jsem se stala unavena z Jiraska, i kdyz jsem ho jako ditko precetla skoro celeho. Asi jsem fakt byla mignute decko. Jako ja chapu a vim, co delali, a jsem pysna, ze se ten jazyk znovunarodil nebo obzivnul nebo jak bych to rekla. Jen ten starsi pristup k te historii je takovy ponekud nadneseny…

    A jak pavouk mne necha celkem klidnou, muchy, zejmena masarky, mne celozivotne znechucuji. Pamatuju si, jak jsem jako decko jezdila na prazdniny do Veseli n. Moravou. Rodina, ke ktere jsem jezdila, mela kozi a praseci chlivek a tam se mucham darilo. A v kuchyni visela z lustru mucholapka a ta vize tech prilepenych jeste zivych much mne provazela ve snech dost dlouho. A to nejsem zrovna utlocitna.

    1. dobrý den, nechci rušit vaše kruhy, ale brát Jiráska jako dějepisce je zásadní chybou. Kolega Jirásek psal beletrii na motivy českých dějin a vždycky to zdůrazňoval. Na beletrii motivy českých dějin prosím! To, že je Alois Jirásek brán jako dokumentarista je úděsný omyl, za který by se jeho vykladači měli smažit v pekle. Koneckonců Alexandre Dumas byl také pěkný tlachal a jeho profil kardinála Richellieu také není nic historického a nikdo Dumase nebere tak vážně, jako byl a je brán tady v Čechách Alois Jirásek.
      Kdyby Jirásek žil teď, myslím, že by s úspěchem psal fantasy, ať už slovanskou, nebo keltskou. A pokud by se pustil do fantasy z doby husitské, tak by proti němu byl Sapkowski se svou trilogií Narrenturm úplný břídil… Přiznávám, že píšu jako Jiráskův fanda, i když mi svou užvaněností jde na nervy skoro stejně, jako kolega Walter Scott. Ale dřív lidi měli dost času a mohli si tlusté romány vychutnávat. Teď jsem si z čistě masochistických důvodů přečetl Rosamundu Pilcher a musím konstatovat, že tato autorka výše zmiňovaným dávným psavcům nesahá ani po kolena – a to ani když odečtu úděsný překlad a použitou slovní zásobu cca čtyřletého dítěte ze samoty.

      1. Uáááá, Ptakopysku, to hodnocení překladu mě dostalo na kolena… dělám překlady fantasy z angličtiny a zoufale se snažím, aby to bylo dobré a ke čtení, ať je riginál jakýkoli… ale zmršit Rosamundu musí dát dost práce , tam se spíš překlad nabízí sám :)

        1. (rofl) které autory překládáte, jestli mohu být tak smělý? Ona ta fantasy není úplně tak moc sranda na překlad. Zejména taková ta zbastlená slova, jako třeba používá Geinman (třebas Neverwhere) to aby byl člověk básník, aby z toho nevylezla nosočistoplena, nebo klapkobřinkostroj.
          Á propos – nejhorší překlad, co jsem kdy měl v ruce, nebyly kupodivu harlekýnky, ale van Gullikovy detektivky o soudci Ti. O pojmech jako „zeleninové jídlo“, či „soudcovi pochopové“ se mi zdálo hodně dlouho. A to v té době ještě nebyl v činnosti Google Translator! Překladatel ty hovadstva tvořil svým osobním mozkem. Připadalo mi to neuvěřitelné (doh)

            1. jo, tak to věřím že to je fuška. Kdysi jsem tlachal s panem Weiglem, který překládá fantasy z polštiny a říkal, že ač je polština příbuzný jazyk, občas to bývá úděsná fuška. Oni mají třeba šestnáct synonym pro slovo kořalka a v knihách o Jakubu Vandrovci se to slovo obvykle na každé stránce opakuje několikrát. Čeština je zrovínka u tohohle slova dost skoupá a teď jak to napsat, aby se člověk neopakoval. Já jako absolutní dyslingvista před překladateli smekám…

              1. Jakuba Vandrovce jsem přečetla dost, protože ho oblibuje můj patnáctiletý syn. Občas to mělo vtip a říz, ale po třech knížkách to začalo být poněkud… jednotvárné. Ovšem tiše jsem obdivovala synkovu odvahu vzít to jako referát do češtiny i náturu profesorky, která nejenže neomdlela, ale dokázala se i živě zajímat :) Asi tuší, že strhat to by znamenalo, že by děcka přestala číst a nikdy by se k té kvalitní literatuře nedohrabala :)

                1. ježiši! Doufám, že nevystoupil s referátem o hovnosaurovi (rofl) to by asi dotyčnou pedakočku zabilo…
                  Mějte se hezky, jdu spát. Zítra mě čeká překonzervování cca třiceti kusů předovek, křesadlovek a dalších rumcajsovek. Už teď mě bolej ruce. Dobrou (handshake)

      2. Souhlasím s Matyldou – jak se dá zkazit překlad Pilcherové? U mě to byly jedny z prvních knih, které jsem četla v angličtině právě proto, že jsou snadné a pojednávají o všednodenních věcech :) (české verze neznám, takže nemohu pomlouvat překlad :P )
        Jinak jak nekoukám na telku a v podstatě ani na filmy, tak nějak nechápu, kde se berou ty pověsti o německých filmech podle Pilcherky. Já jsem od ní četla romány Winter Soltice (Zimní slunovrat) a Coming Home (Návrat domů) a asi dva soubory povídek, a jsou to příběhy možná ne velké literárně, ale velmi dobré právě v tom, že zobrazují každodenní život a jeho dramata – jen málokdy vybočující z toho, co může potkat každého z nás.
        Nějak mi k tomu neladí přiblblé příběhy z vyšších tříd, podle kterých prý jsou točené ty filmy… Nebo mi ušla její raná tvorba – to nemohu vyloučit :D

        1. To se divím. Pilcherovou je naše městská knihovna úplně zarovnaná. A jsou to šílený bichle. Amíci jsou placeni od stránky a proto si tak strašlivě rrozvláčně plácají játra. Půjčil jsem si jednu její knížku, abych zjistil, jak je možné, že lze slabomyslný scénář zvíci třiceti stránek rozepsat na čtyři sta normostran. Teď už to vím. Jde to.
          Mmch. Pilcherová je docela slušný kult. Vycházejí cestopisné knihy, které popisují místa, kde se její romány odehrávají, včetně mnoha vyobrazení. Cestovky pořádají do Kornvólu zájezdy po stopách Pilcherojc hrdinů, usw. usw. Od shlédnutí filmů je také mým snem, podívat se do Cornwallu. Stav mého devizového konta nedovoluje takovéto výtržnosti a jsem natolik plachý, že nezaložím ani obecně prospěšnou společnost SPPPDC (Společnost pro přepravu ptakopysků do Cornwallu), takže zůstávám jenom u televizního snu :D

          1. Hm, to jsem netušila, že je Pilcherka až tak populární. A že se umí s dějem loudat, to tedy umí :P Jo v Cornwallu je fakt krásně – i bez Pilcherky :D

  5. Krrrrássssnédobr ráno všm. Klábonici jsem vytřepla,al stávkue dl, potoa ..říkám potvoa ..POTVORAAAA!
    Práce na úprvě pooje … pokoje pokraaaačjí, hezký de. (wave)

  6. Krátké pocasohlásání – ted na severní strane domu ve stínu 24.4°C, jinak slunko svítí, obloha azúro a nedá se skoro vylézt ven – tralala, máme tady léto (sun) (sun) (sun)

  7. Přeju krásnou neděli vespolek :) U nás zatím nepršelo a nijak mi to nechybí :P
    Páně ptakopyskův článek jsem si užila už v předstihu a jako obvykle jsem si zadala do googlu trasu do Vlašimi. Ať jsem to zkusila kolikrátž jsem chtěla, pod dvě a půl hodiny jízdy autem to není (wasntme) , tak uvidím, jestli mi to o prázdninách nevyjde, i když se vzdálenost nescvrkne.
    Trable s mouchama důverně znám, bydlíme na opravdovské vesnici a kde jsou bů-, bé- a méhovada, tak tam jsou i mouchy, takže bez slunečnic na oknech a plácaček ani ránu. Takže, milý ptakopysku, dovedu tvé muší trable procítit :P

    1. Jo, vysvobodila jsem pár příspěvků _ jinak dnešní záplava je prvně převážně v azbuce… čert aby ty spamery vzal! (devil)

  8. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Mlaďaska měla v pátek narozeniny, takže jedeme mejdanit směr Beroun (tam to mají z Prahy kousek a je tam lepší venčení Vilíka i Bety než v matičce stověžaté)…

    V noci byl další lijavec, ale proti večerní bouřce neškodný deštík…

      1. Xerxova: dotaz. Co je quarre? Tam se neco tezilo? Treba raselina? Protoze anglicky quarry je lom a to sichr pochazi z francouzstiny. A co o tech ruskych krizich?

        1. tento podivný název je od „čtyřky“ – Nevím, byla-li to 4 panství nebo 4 polesí… ale tak nějak…
          Takže kupodivu ne němčina, ale latina

          Jinak je to vrchoviště – tedy vrcholové rašeliniště (ten kopec má skoro 1000 mnm) a hezky to na něm čvachtá (chuckle)

        2. Ruské kříže je pomníček dvou Kozáků z Napoleonských válek, kteří prý v zdejším rašeliništi zmizeli i s koňmi.
          No – říká se, že spíš dezertovali, než se utopili v rašelině. Ne že by rašeliniště nedokázalo koně natolik pohltit, že by se ven nedostal… ale dva?? i s jezdci??
          Ale pomníček tam stojí. V hustém lesíku mezi podmáčenými rašelinnými loučkami, blízko ještě maličké (mladičké) Jizery. No hledat prostý dřevěný kříž v neudržovaném „pralese“… byla fakt „zábava“ na rok. Bez pár týdnů nám to tak trvalo.

          1. V jihokarolinskych bazinach je pohrbena spousta Anglicanu z valky za americkou nezavislost. Jednak ti Anglicani meli slusive cervene uniformy, tak na ne bylo dobre videt, a druhak je mistni zavadeli do bazin, odkud jen oni vedeli jak uniknout. Jestli se propadli celi nebo jen zustali zadrhnuty bez cesty ven, to nevim. A snad ani nechcu, valka je svinstvo.

            No, tak historicka minutka a jdeme koupat Jakeyho . On nerad, on se vzpouzi, kdyz se mu zachazi s telesem. Chet ho drzi a ja samponuju a oblevam hadici a slibuju mu piskoty.

      2. Páni, tak Ruský kříže fakt existujou? :O Nemluvě o těch dalších místech, o kterých slyším prvně v životě…

        1. Ruské kříže jsou jeden kříž (rofl) Fakt jsme ho napošesté našli. Suchou nohou to nejde (chuckle) , takže Vám ho neukážeme. Navíc přeci jen bych návštěvu nebrala do přísně chráněné zakázané zóny… Pro naši omluvu – těch „legálních“ pomníčků a zajímavostí Jizerek, kde jsme nebyli na jaře, v létě, na podzim, v zimě, v dešti, v mlze… moc není a tak jsem si dovolila vstoupit „za čáru“ Asi napíšu rozcestníček s omluvou a bez návodu k opakování…
          Quarré je moc hezké vrchoviště hned nad Předělem. Mnohokrát jsme šli kolem a těch 500 metrů si nezašli. Totéž Zelený kámen – taková krásná skalka, mnohokrát námi z dálky focená a tak jsme se konečně donutili na ni vylézt.
          On totiž ten kříž byl nalezen včera překvapivě hladce (prostě jsem do něj narazila – což v tom hustníku byl zázrak- hledání jehly v kupce sena) a tak zbyl čast na blízké resty (wave)

    1. A tady za Ještědem ani nekáplo, večer jsem musela zalévat. Ale byly nádherné neobvyklé mraky a já jsem u sebe neměla ani foťák

  9. Ptakopysku, článek je úžasný. Když pominu hmyzy, děsí mě představa manipulace z čímkoli rozbitným. Mě upadne lžička a zničí půl svatebního servisu (doh) Se vidím jak instaluji SKLENĚNÝ historický betlém (wait) (wait) (wait)
    Hrabat se v hadérkách? To by šlo (chuckle)

  10. Nad Dalmatinovem v sobotu 17.00: Dětičky chystají oheň, matičky krájejí maso a zeleninu, kolem kopce se stahují mraky a hřmí.
    18.00: Začíná pršet, děti mazaně přikrývají nachystanou hranici igelitovou plachtou a ještě mazaněji její okraje zatíží poleny. Po mírně oplzlé výzvě si jdou zapíchat (výsledkem je 18 špízů).
    18.15: Faaakt hustě leje.
    18.20: Padaj krutý kroupy a krutopřísně je zakázáno vystrčit z baráku nos, aby o něj aplégři nepřišli.
    18.30: Kroupy kroupěj mocinky moc, z oken sledujeme vzniklé závěje a tipujeme stupeň poškození automobilů.
    18.45: Přestává kroupit a leje už jenom ze stromů. Omladina stupňuje nátlak na zapálení ohně.
    19.00: Škody na autech jsou nulové, kroupy mají průměr až 15 mm. Vydán souhlas k zapálení ohně a aktivaci grilu.
    19.15: Rozstřílené listy leknínů a stulíků v jezírku připomínají masožravé rostliny. Jiné zahradní škody nevznikly, protože nic užitečného nepěstuju. Kopřivy přežily. Bohužel jsme nenalezli ani jednoho krtka, zabitého kroupou. Kladně hodnotím skutečnost, že bouře vypláchla okapy od jehličí a nebudu tedy muset poskakovat kolem baráku na štaflích a vybírat to svinstvo ručně.
    19.30: První várka špízů je na grilu. Děti lítají po zahradě a navzájem si sypou kroupy za trička. Dospělí se brodí kroupami v krokskách a bědují, že je studí prsty. Závěj pod strmou částí střechy má dobrých 5 cm.
    21.40: odjíždíme a dostávám na kroupách lehký smyk.
    22.20: na benzince za Ústím se dozvídáme, že v Ústí nespadla ani kapka, zatímco Hřívnatec z auta ometá orvané modřínové výhony.
    0.45: Praha – vypadá to, že budou vzduchem létat nejen plastové židle na balkóně, ale možná i truhlíky.
    1.00: nic lítat nebude :)
    P.S. Výrazy, které možná neznáte a v mých příspěvcích nejsou obvyklé, pocházejí z roztomilé konverzace přítomných puberťáků, kteří zrovna parodovali vyjadřování svých fejsbukových spolužaček. Do reportáže se mi nevešel ještě jeden frekventovaný výraz „tak určitě“, který odkazuje na rozhovory sportovců. Tak určitě jsme se všichni pobavili a kousek toho štěstíčka taky byl…

  11. Psala jsem dlouhý příspěvek o Jaroslavě Adamové, vzpomínky na ni a kontrolovala jsem, příspěvek tu byl a najednou není. Čert aby to vzal! A mně se ne a nedaří si příspěvky jistit. Vzdávám to.

  12. Obdivovala jsem ji, vypadala báječně a byla činná i ve vysokém věku jak jsem před nedávnem zjistila na internetu. Setkala jsem se s ní znovu kdysi dávno při jedné návštěvě v Čechách na pohřbu Edy Cupáka. Nepoznala mne tenkrát. Jaroslava Adamová. Dožila se požehnaného věku 87 let.

    Měla jsem hrát roli Carol Cutrerové v inscenaci Alfréda Radoka ve hře Tennessee williamse Sestup Orfeův. Otěhotněla jsem a nemohla roli přijmout. Carolu hrála pak Jaroslava Adamová. To byl rok 1963. Role Caroly by mi nepomáhala ve stáří jako to dělá teď můj syn. ;) Ale tenkrát mi to bylo líto že jsem přišla o krásnou roli u pana Alfréda Radoka.

    Hrála jsem pak s paní Adamovou v roce 1967 v Komorním divadle ve hře Služky které napsal Jean Genet a režíroval Láďa Vymětal. A na jedné zkoušce se to stalo. Zkoušeli jsme a zkoušeli, už jsem byla unavená a Láďovi jsem to řekla. „Ještě tuhle scénu.“ Pana režiséra musí herec poslouchat natož herečka. (chuckle) Nestálo to za to. Paní Adamová v té scéně seděla na pohovce a já klečela za ní. Najednou se prudce otočila, já nereagovala dost rychle a ona mi loktem přerazila nos. Láďa pak tvrdil že to bylo slyšet v celém hledišti jak se kost nosu zlomila. Ještě že byla pohotovost v Hybernské ulici hned vedle divadla. Hlavu jsem měla jako střep, bolest to byla hrozná. Láďa mne tenkrát dovezl taxíkem domů. Náš klouček byl ještě malý a velice podnikavý a živý. A tak se stávalo že když mi seděl na klíně tak mne každou chvilku hlavičkou do toho bolavého nosu uhodil.
    To je moje bolestivá vzpomínka na Jaroslavu Adamovou. ;) Ale to představení jsem hrála moc ráda. Alternovala jsem s Alenou Kreuzmanovou, ale já jsem tenkrát hrála premiéru. Na jednom představení se stalo že se svalil paraván který byl v závěrečné scéně důležitý. Vím že jsem jej během dialogu zvedla a představení mohlo skončit jak mělo. Tenkrát paní Adamová obdivovala moji duchapřítomnost a tvrdila mi že by to nedokázala. To si sice nemyslím ale bylo to od ní hezké že mne pochválila. :)
    Tak už je za Duhovým mostem a potkává své kolegy kteří ji předešli.
    Myslíte že ji ten můj přeražený nos přitížil když Pan Bůh listoval v její knize života? (chuckle)

    1. Velká Kocko – krásná vzpomínka, i kdyz bolestivá. Kdopak dneska ví, ze paní Adamová mela takovou páru, ze dokázala mimodek zlomit nosík dalsí herecce. Snad jí to pambu na nebesích odpustil stejne, jako jsi jí to odpustila ty.

  13. (OT) ale u tohohle článku ne až tak úplně … od soboty až do 30. června bude v Clam-Gallasově paláci (Praha, Husova ulice) výstava tangových fotek (mimo jiné). Ne, na žádné nejsem, ani jsem žádnou nefotil, jen jsem je pomáhal paspartovat a věšet. Vernisáž je v pondělí od sedmi, ale už teď v neděli tam od dvou do sedmi pořádáme taneční matiné … takže k těm tichým a statickým fotkám tam budem na (přiměřeně) hlasitou hudbu tancovat tango. Zcela vyjímečně v době přjatelné i pro slušné lidi.
    Jestli budete mít cestu kolem, tak se stavte ;-)
    http://www.letnidum.cz/letni-dum/tiskove-centrum/clanky/vystava-zivly-v-nas/

  14. Dobrý večer! Tak jsem si konečně mohla pochutnat na skvělém páně Ptakopyskově článku. (y) (clap) :)
    Byli jsme u chlapečků a pak trochu předělávali můj pokoj, musela jsem odpojit PC a teď večer jsem hodinu rozmotávala kabely a dávala to dohromady. Hihi, zbyl mi jeden káblík všechno fungovalo, jsem se hodně divila, ale nakonec se ukázalo, že je od šicího stroje. (chuckle)
    Teď mi ale vynechává bezzzzdrátová klábosnice písmenka, nebo se jich udlá víc, skoro v každém slově se musím vracet, čím to může být? 8-|

      1. A nebo že by káblíky? Že by si z nudy čekání zahrály na Škatulata, škatulata hejbejte se? Jen taková poťouchlá otázka : A byl ten zbylý doopravdy od šicího stroje vave? (chuckle)

  15. Milý Ptakopysku, tak tys takový pan Krbec z Kuklíkova. Zda-li na Tebe dohlíží i kocour Kokeš.
    Moc hezké psaní, hned si jeden spraví náladu,muchy nemuchy. (y)

    Po povodni na Moravě v roce 1997 se nám pod oknem otevřela městská kanalizace. Z té vylétaly muchy jako kola od vozu, to jsem v životě neviděla. Všude prachu, vedro k nedýchní a ty okřídlené tlustoprdky se vyhřívaly na oknech, museli jsme je pleskat lepačkou, ty tlaskavé zvuky slyším dodnes, fujky.Blééé.
    Kočky muchy loví, takže jsme bezmuší domácnost. :) (wave)

    1. Potvrzuji. Čertík je nad všechny mucholapky, včetně masožravých kytek. Moucha nám sice občas do bytu pootevřenou větračkou vlétne, ale než si stačí uvědomit, že by měla napsat závěť, Čertík si spokojeně pomlaskává. Z hotýlku se po 14 dnech pobytu vrátil s mazlicím absťákem, takže mi neustále okupuje libovolnou část těla a ukřivděným pomňoukáváním se dožaduje neustálé péče, takže moje už tak zoufalá produktivita jakékoli činnosti klesá na hodnotu limitně blízkou nule. Ještěže mne nehoní žádné termíny. (cat)

  16. Ptakopysku milý,
    moc úžasné čtení. Vidím, že to není taková legrace, být muzejním správcem, tak děkuji, že to hrdinně zvládáš a ještě nám o tom moc pěkně referuješ.

  17. no – udělala se úplná tma, zdvihl se vichr – vyhnalo nás to od ohýnku. Padají první obrovské kapky… radar vypadá děsivě. Ale ještě to může zahnout do hor…

    1. trávník úplně bílý… kroupy mají přes centimetr v průměru. Do hor to nezahlo… Rachot na střešních oknech hrozný

        1. zbytky krup ještě stále venku leží… fakt byly veliké :O . Jahody rozbité jsem ojedla, višně a blůmy na první pohled většinou na stromě vydržely – ale jak moc budou natlučené, nepoznám. Rybíz má děravé listí – ale ten přežije všechno… Maliny jsou taky takové slehlé – ale to je taky plevel… Ochladilo se během chviličky o deset stupňů.

          1. teď jsem byla vyvenčit Kosatici a ještě stále kroupy leží :O Docela výdrž – na to, že je 20 stupňů. Tedy nad nulou (chuckle)

      1. Ách Bóže, ách Bóže, velebnosti, to je hnus. Jestli to přijde aj k nám, tak mně klepne. Za minulý týden toho mám po krk.
        Takže 18:5O sever,Pha asi za chvíli, my v noci. Tož zas abych vartovala. (rain) (tmi) (wave)

      2. Pro pána krále, zřejmě jsme tetu Přírodu něčím namíchli. Přeji vám ať se vám takovéhle jevy vyhýbají. (y)

    2. Ach jo, teď jsem se dostala k pecku a četla jsem v nějakých novinách. Snad ta škoda nebude tak veliká.

  18. I když jde o vážné problémy, Ptakopysk o nich napsal odlehčeně. To jsem moc potřebovala, já tu polovinu bolavého zadku odlehčit nedokáži ale takhle jsem při čtení mohla na bolest chvíli zapomenout. Krásně se mi četlo!!! A trochu jsem si připadala jako malá holka nad babiččiným velikánským lodním kufrem s tajuplným obsahem. I tam byly šněrovačky, spodničky s vlečkou a ručně šitá volánová sukně, plno krajek….no poklad. ;) :)

    1. Velka kocko, tajemstvi kufru nasich predku. :) Nase teta Marinka – nebyla pribuzna,ale bydlela s nasi rodinou asi 50 let pres dobre i horsi casy, mela velikou truhlu ze Slovacka, odkud byla. Malovanou. Kdyz jsem jako decko byla nemocna a Mari me hlidala, tak mi obcas otevrela truhlu. Mela tam stare modlitebni knizky a svate obrazky. Ty ja milovala. Hlavne Jezise, jak jde po vode a andelicky, jak vedou decka pres les. Kroj – byla ze Zarazic u Veseli nad MOravou, tak asi ten. Saty z prvni republiky, vsechno to bylo takove jine a milovala jsem to.

      1. Takhle mi občas babička ukazovala pohlednice, co jí psal manžel z války nebo šperky – pár prstýnků a medailonků, ale v dřevěné intarzované krabici, přišlo mi to jako poklad.

      2. Milá Hano a milá zano, trochu vám závidím že jste měly k prohlížení průvodce. Moje babička už byla po smrti. My děti vtrhly na půdu jak jen naši večer odjeli řídit taneční kursy. A nevadil nám chlad a šero, tím to asi bylo napínavější a naše fantasie prováděla krkolomné kousky přímo psí kusy se hodí říci tady na Zvířetníku. (chuckle)
        Někdy zažívám cosi podobného když se přehrabuji věcmi a vzpomínky které se váží k různým předmětům mě vrací zpět ty roky a roky do života který už uplynul a já si vlastně nemohu být docela jistá že se to všechno událo tak jak si vzpomínám a pamatuji. Stávám se tou zemřelou babičkou a fantasíruji o svém životě jako jsem fantasírovala o jejím stále s tím pocitem nejistoty jestli to bylo tak jak si myslím že to bylo. Balancuji na hranici mezi skutečností a fantasií. Paměť mě zrazuje a fantasie doplňuje zapomenuté a můj prožitý život najednou vypadá trochu jinak než v těch dávných dobách byl. Jedno je jisté, že opravdu byl ať už byl jakýkoliv, takový jaký opravdu byl a nebo takový jaký se jeví když vzpomínky zamíchala fantasie svou vařečkou. Nebo že by šufánkem? :) :D

    2. Velká kočko, i já mám po své babičce schované svatební šaty, ale nejsou bílé. Nevím, zda v předminulém století nosily všechny nevěsty bílé šaty anebo to jsou až z babiččiny druhé svatby. Ale jsou hedvábné, měňavé do zelena s nenápadnou kostkou a kraječkami. Už se nemám koho zeptat.

  19. Tedy Ptakopysku, tvůj “realisticko-parodický” (lepší vyjádření mě nenapadá) popis probouzení jara mi dal zabrat. :D Ovšem na druhé straně tě při tvém zaměstnání chápu, co to musí být za boj. Takže, aniž jsem tušila, můj odkaz na štěbetání mladých rorýsů nebyl tak úplně O.T. :) Zatímco my se každoročně na “hudbu v komíně” těšíme, pro tebe by podobně zabydlení rorýsi představovali hromady trusu padající na dno zámeckého krbu,obalená z okenních škvír vylezlých hejn masařek, o to mohutněji pak kálejících na čerstvě umyté skleněné tabulky. Holt realita jarní přírody bývá drsná. (smirk)
    Se zájmeme jsem si přečetla jinou “drsnou realitu” – tu při přípravě výstavy. O té kolikrát návštěvník nemá ani potuchy. Třeba právě ty zátěžové zkoušky – shora i zdola. Vitríny mohou být opásané lany a mít cedule “nedotýkat se”- na všech výstavách se najdou tací, kteří se dotknou (ze recesu, zvědavosti či omylem) To, že spustí třeba poplašné zařízení je mnohem menší zlo, než když se sesypou naleštěná zrcadla, nebo roztříští skleněný betlém.
    To všechno musí být pro správce depozita noční můry. Ale na druhou stranu, já bych třeba možnost “hrabošení v oděvech takřka dvě stě let starých” ani za práci nepovažovala.
    Prostě moc hezký článek.

  20. Výlet úspěšný, konečně zase jeden neobjevitelný cíl dobyt (wave)
    Beta spí jak zabitá – měla několik hrůůůůzných zážitků – jednak spadla po zádech do Jizery (krásně to žbluňklo a zvedla se vlna tsunami) – a to naši suchomilnou dámu naštvalo… a ostatní přihlížející (tedy nás dva) velmi pobavilo (chuckle) ) a jednak (to jsem se vyděsila i já) zmizely jí obě zadní nohy v puklině mezi skalisky :O (ale s mojí pomocí se vyškrábala zpátky a ani nezapajdala) Už by měla vědět, že v kamenitých polích si musí dávat pozor, kam šlape. A ještě několikrát jí zmizela tlapátka (až po pupík) v rašelině – ale to jí nevadí, to se jí líbí (wave)

      1. máme vedro. Ráno před půl osmou na Smědavě bylo 18… v poledne 28 :O Ale v botách mokro (brodili jsme Jizeru několikrát) , rašelina taky chladí… takže to šlo.
        Jinak všude bílo – úžasné záplavy naplno kvetoucích suchopýrů. Jediné místo, kde nejsou, se jmenuje Suchopýrová loučka (rofl) (rofl) jinak všude jak pole s bavlnou

        1. Tady podle Mohelky jich bývalo také plno. Nevím jakým způsobem ,,vousy sv.Ivana “ ze zamokřených luk zmizely.

          1. Pozor!Vousy sv. Ivana nemajíse suchopýrem vůbec nic společného, jde o Kavyl Ivanův a je to suchomilná stepní tráva, rostoucí, mimo jiné, na několika místech v Českém krasu. Suchopýr je rašeliništní druh a u nás rostou celkem tři, ale dva jsou velmi vzácné a pozná je jen odborník – trávolog. :D

  21. Ach ach ach – jak chápu správce muzejních zbírek a jeho nenávist k mouchám – masarskám zvlást. Jak já tyto tlusté cerné hlucné a vúbec nechutné hmyzky nenávidím. Pri jejich spatrení mne popadá amok, a já, vyzbrojena lepackou na mouchy, se jmu se zurivostí bachyne pronásledovat tyto tvory – ostatní clenové mé rodiny se stahují z dosahu, nebot to mydlím hlava nehlava, na prípadné hmotné ztráty nehledím. Bohuzel – koupí domku v lázenské vesnicce, kde jsem predpokládála klid, pohodu a cisto, jsme prikoupili i masárium – ci jak to nazvat. Uz mám strach otevrít dvere na terasu … jojo, to jsou ty radosti novodobých domkaru (chuckle) (chuckle) .

    1. Momentálně much moc není (kle, klep), takže tu osamělou tady po angličtině ulovil jeden chlapeček a odnášel ji domů své masožravé rostině, kterou měl novou do sbírky a zdála se mu hladová :) Konec léta bývá šílený. Na jaře tu byly tlusté bzučavé pomalé bombardéry, ale ty buď chcíply nebo se odstěhovaly. Stáje jsou naštěstí daleko a hnůj na poli za naším na podzim rozmetali (pak bylo venčení psů dost náročné).
      Lepačka na muchy je i u nás nutným vybavením domácnosti (bug)(bug)

  22. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    (rofl) (rofl) (rofl) to nemá chybu. Krása – a láska k řemeslu muzejnímu z toho prýští…

    Jdem čvachtat rašelinou, nenalezitelné Ruské kříže volají (wave)

  23. Čau ptákopysku,
    myslím, že je nejvyšší čas přestat hrabat v depozitech a poohlédnout po zašantročené mršině farské kuchařky – proč myslíš, že tam těch much máš tolik?
    Jinak tvé zoufalství chápu – dobře se pamatuji, jak jsem honila běláska po zahradě lopatou, když se rozhodl rozmnožit na mém posledním květáku.
    Jakož i hysterické záchvaty, které se mne zmocňovaly, když jsem ze svého novorozeného miminka ometala lopatky much, neboť nám za zahradu vyvezli hromadu hnoje.
    Pamatuj!: Všechny škvíry neucpeš a i kdyby, vlezou ty mrchy komínem! Je celkem marné dusit se v oblacích antimušího spraye, dopdl bys jako ta farská kuchařka a zasmraďoval výstavní prostory. Nejlépe spray nacákat na stěny a strop – prostě bude těch mrtvolek o něco víc… (devil)

    1. Skvělý čtení na sobotu. Taky doporučuju nesprejovat, desetiletími výzkumu jsem empiricky ověřila, že to svinstvo vadí o dost víc mně než celýmu hmyzu.

        1. muhehe (rofl) chtěl bych vás vidět, milé dámy, s plácačkou na mouchy v cimře se stropem ve výšce sedm metrů a s obsahem much v řádech stovek kusů na metr čtvereční stropu. Ale jinak je ta plácačka nápad dobrej, to zas jo… :P

          1. Jo plácačky na mouchy. Už mám zase nepříhodné asociace. :(
            Když chudák maminka ležela po mrtvici óóó hrůzo hrůzoucí v Přestavlkách kousek od Chrudimi, bylo to zařízení obklopeno slepičárnou a prasečincem (říká se to tak?). V pokoji kde leželo 8 lidí s různými chorobami a v různém fysickém a psychickém stavu bylo snad miliony much, no černo. Přitahovala je uprostřed místnosti trvale umístěná přenosná toaleta, kam ti kdo se mohli pohybovat celý den dělali svou potřebu. Neuvěřitelný nápad. :O Okno bylo otevřené ale bez síťky která by mouchám zabraňovala v letu dovnitř. Když jsme jeli za maminkou druhý den zastavili jsme se v obchodě a já skoupila plácačky na mouchy a potom je rozdala pacientům aby se mohli alespoň trochu chránit. Chyba, měla jsem jít a seřvat osoby za tu neuvěřitelnou skutečnost zodpovědné. Jeden se jenom bál že se k mamince pak budou chovat ještě hůře. :| Jak byl člověk bezmocný! (devil)

            A mouchy a jiné zlo podruhé. Když jsme šli s manželem na procházku tady do lesíka vždycky si představoval jak ho tam budou otravovat mouchy, komáři a jiná havěť. Divila jsem se proč na to předem myslí ale on prohlásil že když k hmyzím atakům nedojde je pak příjemně překvapen a tím pádem šťasten. Raději si vždycky v životě přestavoval tu zlou versi, chystal si tak milá překvapení. Doufám že byla převážně milá. Nebo….? (think) (chuckle)

  24. Gatuluju k velmi vtipnému a čtivému článku už dlouho jsem si tak nepočetl a nepobavil se. Osvěžil mi mysl i náladu. Máme tu dnes v sobotu deštno, chladno, šero a vcelku nevlídno a tak jsem ten paprsek potřeboval. Ptakopysku podivný díky!! Jistě jsi byl na konzultaci u toho našeho v tůni nedaleko.

    1. Georgi, nekecejte, že máte v potoce ptakopyska! To vám krutě závidím! Já když byl v Klokánii na návštěvě, musel jsem do akvária a strávit tam dobrou hodinu, než se ta potvora probudila, dostala hlad a začala šmejdit.

      1. Na mou duši, přísahám na holej pupek, to zvíře žije v tůni jménem Duck Hole na potoku Glenbrook, tady kousek od nás. Když šmejdí u dna, hledá potravu a převrací ten sjrajt co tam tleje, tak na hladinu vystupují bublinky. No a když je jeden trpělivej a sedne si na břeh, je v klidu a potichu, tak se časem dočká kdy vypluje na hladinu se nadechnout a nebo i odpočinout. To pak připomíná chlupatej, mokrej pytel ze kterýho čučí roztažený 4 nohy a zobec, který zobec vlastně není, že ano. To se pak mrcha ani nehne a pluje po hladině zcela nepozorovaně. Toto jsem psal podruhý, poprve mě to bylo internetem sežráno….

        1. Tedy vy se máte! Jestli se vám před chvílí zdálo, že někde v dálce zavyl dingo, tak to jsem byl já. Kvůli ptakopyskovi za barákem v potoce bych zkousnul i takový ty malý červený pavouky, co vám bydlej pod květináčema… Viděl jsem jednoho člověka, kterýho dotyčnej pavouk kousnul. Ležel bezvládně na kanapi a koukal na mě takovýma skleněnýma očima a vůbec se nehejbal. Pravda, před ním na stolku stála skoro prázdná láhev od whisky. Ten gentleman byl preventista. Doteď nevím, co ho vlastně dostalo do toho zuboženého stavu. Pavouk? Whisky? Kombinace obojího? :P

  25. Návštěva odjela a bude zase více klidu na Zvířetník (stačila jsem jen nárazově prolétat).
    Ptakopysku omlouvám se, ale tvůj delší (jistě velmi zajímavý) článek si vychutnám až zítra, až budu vyhajaná do růžova. Teď jsem příliš unavená a dostatečně bych se nesoustředila, nebylo by to ono.

    S návštěvou jsme neměli moc štěstí na počasí, bylo bouřkově a silné deště. Minulou sobotu lilo celý den tak, že do prázdného sudu do večera napršelo rovných 17.5cm vody (změřila jsem tyčkou)!!!! Přestože jsem „žíznivý stát“ a všechno se rychle vsákne, v nižších polohách byly záplavy.

    Už více jak týden máme v komíně rušno a podle intenzity štěbetání a počtu rorýsů (jejich vletů) nad domem odhaduji, že jsou tam nakonec jistě dva páry. Na rajče, do alba „Kočce na střeše“ jsem přidala dvě videjka, tak si mladé rorýsy poslechněte. V obýváku jsem stála za kanapem, tedy asi 4m od krbu, ale jsou slyšet celým domem. Rodiče určitě nemají o zdroj potravy nouzi, krmí každých 10-20min až do pozdní tmy. Je radost je poslouchat.

    http://marickac.rajce.idnes.cz/Kocka_na_strese#38_-_mladi_rorysi_v_komine.jpg

    Na Hady jsem také dala odkaz na zapékané fazolky. Dělám je přesně podle video-receptu na netu, takže to nemohu dát jako Mlsotník – ale je to dobré. Kdo zelené fazolky rád, podívejte se tam.

    A ještě. Momentálně už delší dobu „jedu“ na mrkvovém koláči od Matyldy. Už jsem ho dělala mnohokrát, většinou rovnou dvojitou dávku. Opravdu nám moc chutná, je to rychlovka a tak je furt „něco na stole“. Až se přejíme, vrátím se k Zaniným perníkovým muffinám. Takže díky Matyldo.

    Bedo !!!!! Držím Nyny palce až modrají !!!!!

    Přeji všem krásný víkend (sun)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN