PSI: Už zase?

K mému překvapení je to nejčastější reakce na mé sdělení známým pejskařům, že máme štěňata. Přitom máme tři feny (no jedna je teprve poukázka na fenu), a od každé štěňata jednou za dva roky. Výsledek je jeden vrh ročně. To rozhodně není velkochov. Přesto se většina lidí na jaře upřímně diví, že „už zase“ máme štěňata. Na moji poznámku, že těm předchozím už je rok, se lidi opět podiví a praví, že „to strašně letí“.

 

Každý vrh byl v něčem nový. Tento byl první ve větší smečce. Naše holky žijí spolu a výborně vycházejí. Ája je vůdce smečky, ale je laskavý vůdce, který ostatní nijak nešikanuje. Ginny se jí podřizovala. Teď má Ginny jako podřízenou svou dceru Derry.

Ája už na vše dohlíží s určitým nadhledem, Ginny s Derry jsou parťáci na blbnutí. Co mladou nenapadne, to ji máma naučí. Ostatně Derry nějakou hierarchii ve smečce neřeší, je dost drzá, aby se nenechala odstrčit a dost jemná, aby neprovokovala. Jak s tím zahýbá další vrh?

Ája je naprosto důvěřivá a nemá o své potomky obavu. Věří, že je doma v bezpečí a že bych tam nikoho, kdo by jí chtěl ublížit, nepustila. Když rodila, občas do bedny nakoukla jak Ginny, která zjevně věděla, o co jde, tak Derry, která z toho byla viditelně překvapená.

 

 

Ginny Áju respektovala. Už se nebála, jako při narození prvních sourozenců (kdy strávila první 3 dny zalezlá v ložnici a odmítala jít do kuchyně), ale netroufla si Áje pomáhat. Zato na sebe vzala břemeno hlídání celé smečky. Vzala ho s důkladností sobě vlastní, tedy poněkud obtěžujícím způsobem.

U plotu seřvala každého kolemjdoucího, vyhrožovala psům v sousedství a i na procházkách občas bezdůvodně bručela a huhlala na cizí psy. Prostě ona má za úkol dbát o bezpečí smečky a bere to smrtelně vážně. Ve skutečnosti byla situací trochu zaskočená a nebyla si jista, co má dělat. Tak šla do všeho s velkým nasazením.

Doma vždy očichávala štěňata, hlídala je, když byla Ája na zahradě, ale jinak o ně nepečovala. Možná pochopila, že další péči nepotřebují, možná se radši vžila do role hlídače, těžko říci. Ovšem veškeré návštěvy pozorovala s nedůvěrou a kontrolovala je. Co kdybychom se s Ájou spletli a pustili tam nějakého lumpa?!

Jak štěňata rostou a začínají se pohybovat, Ginny vychovává. Učí štěňata, že musí starší psy respektovat, dokáže je zahnat nebo potrestat. Leží a temně mručí, když se k ní štěně přiblíží. Při tom když má náladu, tak je ochotná si s nimi hrát, nechá se od nich tahat. Ale pořád si spíš drží odstup, radši dělá hlídače, na jehož bedrech závisí bezpečí celé smečky. Řekla bych, že je to hodně záležitost Ginniny povahy. Ona je spíš introvertní, trochu rezervovaná a velmi zodpovědná.

 

 

 

Pro Derry byla štěňata něco úplně nového. Vzhledem k tomu, že je zvědavá a trochu drzá, se, na rozdíl od své matky, vůbec štěňat nebála. Nejprve si netroufla do bedny lézt, jen se natahovala přes okraj, aby zjistila, co tam vlastně je. Později, hlavně když se šla Ája vyvenčit, zkoušela se opatrně ke štěňatům přiblížit.

Jen jednu tlapičku strčím do bedny, čuchnu si a hned zase půjdu. Přesně jako Jezinky. Ale vlézt do bedny si netroufla. Zjevně si nebyla jista, co všechno si může dovolit. Když se malí začali stavět na nožičky, Derry se jich trochu bála. Je to pes, není to pes? Je to nebezpečné, není to nebezpečné?

Po pár dnech dospěla k definitivnímu závěru. Jsou to pejsci! Malí, nešikovní, ale bezpochyby pejsci! Derry byla nadšená. Konečně něco menšího, než je ona. Poskakovala kolem štěňat a vyzývala je ke hře celým psem. I když byla 10x těžší, nikdy na štěně nešlápla, neublížila ani nechtěně. Vždy si dobře „výpad“ odměřila. Malí pejsci z ní byli nadšení. Taková tetička na hraní, to je něco! Lepší než ponožky, krabičky na trhání nebo cokoliv dalšího.

Vevnitř je Derry velmi opatrná a nikdy na štěně nešlápne. Venku je vyzývá ke hře divočeji, ale také mrňatům neublíží, i když při náznaku honičky malí nedokážou Derčině energii vzdorovat a kutálejí se jak kuželky. Často si k nim lehne a nechá se tahat za uši, za ocas, štěňata po ní lezou. Má perfektní přípravu na případnou péči o vlastní štěňata.

Ája je zkušená máma. Není přehnaně úzkostlivá, ale nic nezanedbá. Dobu, kdy je se štěňaty již pečlivě odměřuje, ale přesně ví, co je správné. V téměř šesti týdnech pořád kojí, i když štěňata baští i běžnou potravu.

Někdy usoudí, že musí o štěňata pečovat po svém, takže zhltá nabízené maso a jde ho „odnést“ štěňatům. Vyvrhování potravy je instinkt po divokých předcích a docela mě překvapuje, že i tak vyšlechtěné plemeno tenhle instinkt má. Dělala to i Ginny. Zajímavé je, že i když Ája pomáhala kojit Ginina štěňata, potravu jim vyvrhovala jen máma.

 

 

 

No a štěňata. Jako vždy, jsou to malí divoši. Zubatí, veselí, hraví, mazliví. Tento vrh je nejméně hlučný. Ráno po páté jsem celá šťastná, že se neopakuje situace Áček, kteří nás budili kolem čtvrté i dřív.

Poprvé máme převahu holek. Holky jsou 4 a kluci 2. Ovšem nijak se to neprojevuje. V tomto věku nejsou „hodné holčičky“ a „divocí kluci“. Dokonce si netroufnu ani odhadnout, kdo bude klidnější a kdo divočejší. Ostatně chtít fleta, a zároveň klidné štěně, si poněkud protiřečí.

Kluci jsou Duncan a Dylan. Oba jsou moc hezcí, oba jsou docela vyrovnaní, středně temperamentní. Zůstali jsme věrni historickým až mytickým postavám, takže máme skotského krále a hrdinu Brittonů.

Děvčata jsou trochu historická směs. Naše nejdrobnější holka je Dalny, předkeltská královna v Irsku. Je to opravdu pohan. Divoká, veselá a velmi milá. Takový ďáblík, který nemá čas se pořádně najíst.

Další, do Irska situovaná dáma je Danu. Matka keltských bohů. No, čeho a zda bude tahle Danu matka, to netuším. Ale je trochu klidnější (i když se dokáže prosadit). Další holky již z keltského vlivu vypadly.

Dulcinea je literární postava. Měla být něžná a krásná. Hezká je, ale něžná? Když se člověku zakousne do ruky, mám určité pochybnosti. Budou jí říkat Dixie, což se mi zdá příhodnější.

A Debora je jedna z mála žen, která se prosadila i v liteře Starého zákona a nebyla to jen něčí matka. Tahle Debora dělá jménu čest. Určitě to nebude ušlápnutá bytůstka, je to osobnost. Jen jí říkáme Bora (po babičce). Debie přece jen evokuje jiné, poněkud nelichotivé označení osoby s nižší inteligencí. Pokud s ní bude někdo pracovat a ona bude tvrdohlavá po mámě, tak si to jméno stejně najde.

Takže z miminek se stávají malí pejsci. A já doufám, že budou dělat svým lidem radost a budou se mít dobře. Na jedné straně se těším, že mi zbude trochu času, až nebudu dělat uklízečku a krmičku štěňat, na druhé straně mi budou zase chybět.

 

 

Další fotky: http://www.chstercius.cz/content/view/153/1/

 

 

Aktualizováno: 8.5.2012 — 16:01

75 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jojo…to zname… A to mame za sest let od zalozeni ch.s. treti vrh… Dva mela Beda a jeden jeji dcera Kadla. A letos to bylo treti ZASE :-D Co na tom ze mnozirny flakaji stenata na jedne cube klidne i kazde harani…jenze mnozirele nejsou videt. Mnozitele se „nechlubi“ a vesele mnozi bez PP, bez citu a bez ohledu na rizika, etiku, zdravi… Tak ja rikam KONECNE ! Konecne vrhy ktere davaji smysl…ktere davaji cerstcou krev a to nejlepsi z obou rodicu. KONECNE ;-)

  2. Evo, krásná štěňata a budou dobře vychovaná. Já bych sice fleta asi mít nemohla, i kdybych se rozhodla pro život se psem. Prostě bych mu nedokázala dát tolik podnětů a pohybu, kolik potřebuje a také nevím, kdy mi vypoví službu koleno. Ale moc ráda o tvé smečce čtu a sleduji všechny pokroky, které děláte, jak absolvujete zkoušky a vše ostatní. Dáváte do toho celá rodina obrovské množství energie, ale věřím, že se to vrací , když vidíš ty své feny šťastné a spokojené.

  3. Evo, nádherní štěníci, gratuluji a přeji všem ty nejlepší možné páníčky! Tak se pěkně držte a hlavně přežijte ve zdraví tělesném i duševním (chuckle) .

  4. EvoŽ, máš nádherný chov. Kdo to zkusil, ví, co je zatím práce, starostí, nervů. Už jen uchovnění feny je náročné. Blahopřeji k úspěchům v chovu, štěňata jsou nádherná a Ája je skvělá matinka.
    Tetička nahlížecí je srandovní, chtěla bych to vidět,jak čučí na ty malé. (y) (h)

  5. Tak se hlásíme.
    Po více jak týdnu ATB Ríša stále pčíká, oko má zakalené, sice pootevřené, ale víčka jsou plná ošklivých vřídků a třetí víčko je do půl oka zduřelé a nalité krví. Myslela jsem si, že loni to bylo horší, nebylo! Hnis vytékal přes tu díru nad horním víčkem a oko se čistilo teď mu to vše uvnitř zůstává. Bylo to loni taky škaredé, ale působením ATB se to lepšilo a zlepšilo. Teď ne. Je smutný, sice si hraje a olizuje se a čistí, ale není to rozhodně on. Zalézá do pelíšku, spí, odpočívá……
    Jsem z toho na nerv.
    Zítra v 7.45 jdeme k MVDr. Beránkovi.
    Prosím palcodržnu, mám pocit, že se stav nelepší, že je to horší, nežli to bylo loni a že se opravdu něco špatného děje. Mám o něj strach.

    1. Karolíno, ach jo, to jsou starosti. Já vím, že se snažíš zachovat Ríšovo očíčko za každou cenu, ale nebylo by přeci jen lepší ho nechat vyndat (jestli más u dr. Beránka „operativní důvěru“). A sice proto, že jestli je tam opravdu nějaké rakovinové ložisko, mohlo by hrozit nebezpečí (jako u lidí), že se to rozbují a zasáhne i další tkáně. A v hlavě to může být více nebezpečné, než třeba v jiné časti těla, kde se případně dá odebrat více „masa, střev atd“. A Ríša by se „a la Žižka“, zato zdravý jistě naučil s jedním očkem žít (vždyť tak spokojeně žije i Nyny od Bédy). No já bych z toho také měla nervy v kýblu a ať se rozhodneš, jakkoliv, mačkám palce, aby vše dobře dopadlo.

      1. Nevím v čem je problém, jen vím, že Ríša na tom rozhodně dobře není. Něco je v něm špatného. I když očičko léčím, nepomáhá to. Ani ATB nezabírají, tam bude nějaké ložisko zánětů……. opravdu se bojím.
        Uvidíme zítra po těch laboratorních testech.
        Teď přemýšlím, jak ho dostat dolů z knihovny, kam nevylezu, když si tam ustlal a ví, že bude prášek! Tak prostě nesleze. Já na žebřík vylezu, on seskočí, zaleze někam, já slezu ze žebříku, on si zas vyskočí zpátky…… abych na něj nemohla, už toho má taky dost.
        Tak ještě držte, já se zítra ozvu.
        Jsem z toho špatná.

        1. Karolino, moc drzim palce a myslim na tebe a Risu. V tomhle pripade bych opravdu trvala na vsemoznych testech, zejmena, kdyz ATB zjevne nezabira. Obcas (aspon tady) na takove vlekle zanety davaji prednison ci neco podobneho z rodiny steroidu. Coz sice obcas pomuze, ale neleci, spis maskuje symptomy. (h)

      2. Maričko, na to jsme se s Karolínou připravovaly, po Beránkově vysvětlení, že to tak může být, už loni a oko se zlepšilo….tak to necháme zase na doktoru Beránkovi… (wait)

    2. Palce i tlapky pro Ríšánka držíme, co to dá! Myslím na chlapečka malého, ať už konečně tu nemoc přepere! Snad pan doktor něco najde a problém konečně vyřeší… Hlavně se nedej a trvej na všech potřebných vyšetřeních hned, nic nedovol odložit, já to kdysi se svou fenkou neudělala – věřila jsem veterináři, vyšetření se dělala postupně, jak se vylučovali jednotivé možnosti, a pak už bylo moc pozdě… Tak ještě jednou, moc moc moc držím palce, ať to zítra ráno dopadne co nejlépe!!!

    3. Karolínko, držíme dále. (y) Je mi to líto, že má Ríšánek problémy, (y) všichni bychom rádi pomohli, alespoň budeme na Vás hodně myslet. (cat) (hug) (inlove) (hug)

    4. Karolíno, držím palce a Amálka tlapičky. Vidím, že Ríša potřebuje opravdu fest držení, věřím, že Dr. Beránek pomůže. Trvej na všech možných testech, tam je kromě toho očička ještě nějaká zrada. A věřím, že společně s panem doktorem zvolíte to spráné řešení.

      Amálka je 5. den po operaci, po odeznění analgetik byla o poznání klidnější a už mi neskákala po skříni, přece jen je to asi cítit. Ale v tomto případě bylo asi lépe, když se zklidnila. Navíc padá – ona nechápe zákony pana Newtona a že když vystrčí svou prdelku příiš přes okraj bedýnky nebo parapetu, tak jí to stáhne k zemi. Dělá to pořád, ale tentokrát to nebylo to pravé, snad jedinkrát po tom pádu opravdu bolestí zaplakala. Ale co jsem měla dělat, chvíli před tím jsem ji osobně přišoupla do bezpečné pozice, kde gravitace nepůsobila. Holt četba o padajících jablkách ji ještě čeká. Dnes už ale chvíli lítala za mávátkem, tak doufám, že to bude dobré. Připálily jsme s mámou zelí, to bylo čmoudu, Amálku jsme tím dost vyděsily. Hrozně se vyplašila a vyloženě výstražně mňoukala. No, velmi opatrně jsem větrala, protože jsem kvůli docela hustému kouři musela otevřít ta okna, která nikdy neotvírám. Takže jsem na ni ještě dělala bububu, když se na to okno jen podívala.

  6. OT – Donna a Tonya
    http://www.novinky.cz/domaci/267087-do-prazske-zoo-dorazila-po-14hodinove-ceste-slonice-se-slunetem.html?ref=stalo-se

    Což mi připomíná, že když jsem byla dítko ještě předškolního věku, byly v Pražské zoo slonice dvě Jumba (ta byla původní) a Dunja, kterou přivezla z Berlína Rudá Armáda (tak prostě čórli slona :) )
    A jelikož Dunja byla moc hodná a my jsme se znali s krmičem, tak jsem se mohla houpat Dunje na chobotu. (sun)

  7. Nádhera! Pokaždé, když venčíme na naší psí louce, vzpomenu si na tebe. Nevím, jak jinde, ale tady se flet stalo módní plemeno, už na louce lítají 3 skoro dospělí, či dospělí jedinci! Jsou milí, zvědaví, pohybliví, velmi živí, veselí, zajímají se o Krejga – bodejť ne, když jim dělá i ve svém věku 9 let zajíce ;) Tak hodně štěstí, miminka! (cat) (cat) (cat)

  8. Evi, to jsou tak krásná černá sluníčka ;) Tak hodně zdraví a pořádné páníky pro mimina. (sun)

  9. Milá EvoŽ, máš ty své pejsky přečtené, ať už jde o ty vaše holky a nebo o miminka. Každá rodina která dostane od vás štěně vám musí blahořečit. Jsou to krásní šťastní pejsánci a dobře vybaveni pro život. Musím ti jen gratulovat. (handshake) (inlove)

        1. Viď? Po narození půlkilečko, teď už mají cvaldové přes deset kilo a jsou čilí a zdraví, to je vždycky radost.

  10. Evo, díky za to milé láskyplné povídání (h) , hlavně se mi líbí, jak popisuješ přístup Derry ke štnatům – hihi, „Po pár dnech dospěla k definitivnímu závěru. Jsou to pejsci!“ (inlove) (inlove) (inlove) (inlove)

    ať všichni najdou krásné domovy s hodnými lidičkami (y) (sun)

  11. Jsou krásní. Áje se fakt povedli. A jsem moc ráda, že jsou skoro všichni zadaní.

    Naprosto přesně vím o čem mluvíš, když říkáš, že jsou „zubatí, veselí, hraví, mazliví“. Mám to doma sice jen v jednom vydání, ale i tak pro psa není kam šlápnout. A když se do toho Bára s Rózou dají, jde o život. Už jsou holky jedna ruka a hrůzostrašně vypadající rvačky, kdy Bára leží na zádech, ocas se jí mrská jako chřestýšovi a Róza jí cpe hlavu do krku, okusuje jí pysky a uši, skáče na ni s rozběhem a Bára se culí. A já nad nimi stojím a culím se taky.
    V pondělí jsme byli na očkování a jela jsem jen s malou. Chyba. Příště jedu s oběma. S Rózou nebylo k vydržení, vrhala se na každého psa a hledala Báru.

      1. Jsou úžasný – a je tam vidět to, co na psech obdivuju. Jak umějí být při svojí síle něžní.
        A Evina štěňata jsou moji kandidáti na náhradníky za Penny, až bude jednou potřeba. (Zatím není, naštěstí. Zatím se staruška rozhodla, že má akorát tak načase hárat. Achjo. :-D V kombinaci s tím, že občas zapomíná, co vlastně chtěla, nebo cíleně neslyší… :-D )

  12. Evo, za ta takovy steniky by ti lidi meli ruce utrhat. A ten, co vyhlizi zpoza kamene, toje ale kukuc.

  13. Evo, díky za seznámení s Ajinými potomky, jak jinak, jsou k zulíbání. Máš můj obdiv, víš toho tolik a umíš s tím zacházet. Gratuluju!

    1. Dobré fotky – na jaře je v Praze tuze krásně. A mám ráda kvetoucí kaštany, ty vždycky pozvednou město na další level.

      A moc se mi líbily ty staré fotky.

    2. Nelinko, ty se na tu Prahu fakt umis divat. Dik za fotky. Abych parafrazovala basnika: vsude, kde jsem byla, byla jsem rada, ale v te Praze nejradejc. Loni v lete jsem si strihla Malou Stranu. Dorazila jsem na stanici Staromestska v 7 rano, na moste a kolem jen lidi, co sli do prace nebo vencili pejsky. Pred turistickym ruchem jsem stihla levou i pravou stranu, vcetne Sv. Tomaska a Luzickeho seminare, a v pul jedenacte jsem si to uz stradovala mou dalsi oblibenou casti – Stupartskou, kolem Sv. Jakuba, Rasnovkou a smerem k Anezce, kde je taky skoro klid.

      1. Hano, jestli jsi to už neudělala, sedni v centru nebo někde na tramvaj 22, vyjed na Pohořelec a seběhni z kopce přes Loretánské nám., Hradčany, Nerudovku, Malostranské nám., Karlův most, Karlovku a skončíš na Staromáku. Tuhle trasu si nadělím poslední den mého pobytu v Praze a zvláště v zimě je to paráda. Až na Hr.nám. nepotkám ani nohu. Pak se sporadicky nějaká nožka objeví, stejně zmrzlá a ofoukaná jako já. Cestou se, podle počasí, zastavím na pivo, čerstvý juice, kafe či čaj a jelikož bydlím na Starém Městě, ukončím výlet před domem. Jednu vadu to má. Nemám sebou (dog) .

        P.S…zvláště v zimě je to paráda… Připomínám, že jsem z Norska ;) .

        1. Taky dobra trasa. Ale ja to pak beru dolu trochu oklikou. Z Hradu ( a to si udelam, je-li cas, objizdku na Novy Svet) a pak zpatky tema Kafkovskejma schodama a pruchodama ke svedske ambasade, pak se propracuju na Jansky Vrsek a tam bloudim a koukam do dvorku a pak Vlasskou na Malostransky. Nebo schodama dolu, kolem domecku pana malire Zrzaveho.
          Jo, a pokazdy, kdyz jsem v Praze s Chetem, tak absolutne musime dvaadvacitkou nahoru a dolu; zejmena dolu. Ten tramvajovy sjezd na Klarov ho fascinuje. Ma to skoro jak lunapark. :)

          1. Děvčata, příště to můžete ještě vylepšit o další procházku – můj oblíbený Břevnovský klášter http://www.brevnov.cz/ Chodila jsem tam koukat od malička. Je to krásně zrekonstruované, dokonce už i zahradu opravují, dá se tam strávit moc příjemné odpoledne (pozor na návštěvní dobu zahrady!)

        2. Správná trasa, absolvujeme ji po léta na Silvestra, jen občerstvovací stanici máme v Nerudovce a přidáváme jesličky u Kapucínů.
          Přeji hezké pobyty v Praze.

        3. Na trase Pohořelec – Malostranské Nám se dá provozovat i v pokročilém věku sport DTT. Dohoň Tutéž Tramvaj. Každá tramvajka má nejen číslo linky, ale i pořadové číslo soupravy na lince. No a když na Pohořelci vystoupíte z tramvaje jedoucí od Břevnova a pohodlnou chůzí sejdete Nerudovkou , tak máte na náměstí čas ještě na zmrzku či kafe, než to ta tramka přehrká přes Chotkovu silnici a Klárov. Moc se nám líbil jednou pohled revizora, který, popatře náš nástup a ignorování automatu na štípání, po nás skočil a my mu ukázali lístky štípnuté na této tramvaji. Jen je třeba to hlídat, aby se člověk nenacpal do tramvaje, která jede před tou jeho.

    3. Ach Nelino, to jsou ale nááádhernééé fotky – jedna krásnější než druhá. Vyjímečně mi dneska funguje odpovídat rovnou pod fotky (jinak je to vrtkavá záležitost), ale to bych musela komentovat pod každou z té spousty (whew) . Praha je neskutečně fotogenické město a každý její kout se dá vyfotit z tisíce pohledů a všechny jsou malebné.

      Ty zmiňované trasy z Pohořelce bývaly s manželem též naší velmi oblíbenou chodící trasou. Ale, když maminka jeden čas bydlela v Ďáblicích, už moc nemohla chodit a chtěla se potěšit Prahou, měly jsme „neturistickou jízdní trasu“. Jezdili jsme jí i s manželem, obzvláště ve dny, kdy třeba pršelo, nebylo to na chození, ale koukání ano. Jezdili jsme tramvají č.24, dodnes si tu jízdu živě pamatuji. Vozili jsme se od začátku do konce a zpět.Stačilo se posadit a dobře hodinku se jen koukat na cvrkot Prahy – kdo nezná, doporučuji i když nevím, jestli tahle tramvaj tak stále jede. Vyjížděla z Kobylis – Libeň – Holešovice – přes Vltavu na Nám.Republiky – Jindřiškou – Karl.nám. – dolu ul.Na Slupi do Nuslí – Nám.br.Synků – do Vřšovic na Kubánšké nám. (tedy tehdejší) a tam končila.

      A též krásnými fotkami od YGy a B+R od Bubu jsem se pokochala.

  14. Milá EvoŽ,
    tak především gratulace k novým přeúžasným štěníkům a dovysvětlení, ta vopelichaná káča ze Žampachu není podobnost ani čistě náhodná a navíc jsem vůbec netušila, že se tak jmenuješ. Žampach je počeštělé Schaumbach a je to vskutku osada u kamenného Přívozu.
    Také ještě děkuji všem za milé komentáře, nevyskytovala jsem se, sídlila na Sázavě.

  15. Evi, krásný, vyrovnaný vrh. Gratuluji jako chovatelce a obdivuji Tě jako člověka, že všechno zvládáš s klidem a perfektním nadhledem.

    1. YGO, nemáš známýho ajťáka? Mně kdysi synek smazanou fotku zachránil – ona tam (pokud jsi nefotila tolik, aby se přepsala) ještě je, jen ji musí člověk umět najít.

        1. Teoretická možnost záchrany tu ještě je. Leč je podmíněna tím, že paměťovou kartičku z foťáku si mezi tím nevysypala do kompu, nesmazala na ní data a nezačla na ní fotit znovu. Pak už Inč Allah.

  16. Jejej – to je krásné černé čtení! A fotky se povedly – pejci hází prasátka (nod) , jak se lesknou. Mám radost, že většina z pejsků je zamluvených, že snad letos nebudeš mít starost s tím, kam je udáš. Tak přeju Ájiným dětičkám, aby jejich páníci byli hodní a vhodní, aby je čekal jenom krásný psí život.

    P.s.: Název článku „Už zase?“ mi evokuje to, že už zase! se mi přesunul sloupeček Nové komentáře kamsi až pod všecky články, což mne rmoutí, neb se mi špatně hledá, zda je zde něco nového :S ;(

  17. Bezva čtení, i když tě poctivě obdivuju, kde jsi čas a energii to sepsat.
    Utíká to, za chvíli už prvním sbalíš ranečky…

  18. Štěníky máš překrásné a je fajn, že tentokrát je jich spousta zamluvených- ťuk,ťuk! Zajímalo mě, jak se k štěněcí záležitosti postaví Derry. Očividně je to šikovná psice, která třeba taky jednou dodá do vašeho domu černé štuclíky.
    Já po štěňatech zatím netoužím. Světluška bude mít sice za týden rok, ale je to útlounká pejska, Borůvka je proti ní bytelně stavěná. Navíc nejspíš má nějakou potravinovou alergii a nevím, jak moc by se tohle přenášelo na štěňata. Jsem spokojený majitel, ale chovatel nejspíš nikdy nebudu :)

  19. Krásné čtení o jedné úžasné smečce. (h) Evi, z každého slova čiší znalost, porozumění a láska natolik, že po přečtení článku se blaženě usmívám, jako bych snad ani neměla jít do práce. (nod)
    Jsem moc ráda, že Ájin poslední vrh se takhle skvěle vyvedl a že většina pejsků už zná své nové páníky. (h) (y) (h)
    Přeju všem krásný den. (h)

  20. Ach bože, ta jsou krásná! Můžu jen áchat. Ale hned ráno je ukážu Myšátkům.
    Krásný sluníčkový den všem a zvířecím kamarádům pomazlení.

  21. Milá EvoŽ, ty máš charaktery svých psích holek opravdu krásně přečtené. Jeden by pomalu nevěřil, že je řeč „jen“ o psech. Ale čte se to krásně, je vidět, že se máte všichni vzájemně rádi a tahle pohoda se odráží na psech a jejich potomcích (samozřejmě nepřehlédnutelný je i charakter fletů). Tak přeji všem štěňatům stejně hodné rodinné zázemí do jakého se narodili. Jak jsem četla ta jména, tak se mi okamžitě nejvíce zalíbila Dulcinea, protože můj úplně nejvíce nejmilejší muzikál je „Man of La Mancha“. A to jsem ještě ani nedočetla konec věty, že jí budeš říkat Dixie !!! ;( (h)

    A ještě, když jsem prohlížela fotky, tak jsem si u prvních dvou kluků říkala: proč se tomuhle štěněti říká „modrý“ (možná vrhá modravý odstín jako naše Smoky). :) A pak u druhého „ten ale vůbec nevypadá, že je dozelena“. (shake) Až u holek mi došlo, že se jedná o rozeznávací MAŠLIČKY (chuckle)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN