BTW: Kuželky

„Go on, Shirley!“ Hluk padajících kuželek je vzápětí odměněn pochvalným jásotem přítomných dam. Shirley v bledě růžovém svetříku a kostkované vlněné sukni se skromně usměje, ale oči jí září radostí – padlo všech devět!

 

Přátelský kuželkový turnaj se odehrává v dřevěném přístěnku hospody postavené v sedmnáctém století. Ohmatané dřevěné kuželky vypadají, že v místnosti s prošlapanou prkennou podlahou a mírně křivými stěnami padají nejmíň padesát let. Kdepak bowling, tady je všechno původní – jak už to v anglických vesnických hospodách bývá.

Vesele se bavící dámy už také vesměs mají ledacos za sebou. Těm nejmladším je určitě přes padesát, věk nejstarších si ani netroufnu odhadovat, ale osmdesátka tam bude určitě. Sama šampionka Shirley patří na věkové škále spíš k těm starším, což jí nijak nebrání nosit růžovou a hrát kuželky.

 

 

Vzhledem k tomu, že mám na pravé ruce zánět šlach, jsem odkázána do role zapisovatele a fotografa. Na jednu stranu mě to mrzí, ale mám takhle aspoň čas dávat pozor a zaznamenat pro mě dost neuvěřitelnou atmosféru setkání podpořenou místním geniem loci. Nejsem mezi těmito dámami poprvé, ale pořád mě překvapují.

Jednotícím prvkem tohoto dámského klubu jsou jejich manželé, kteří jsou coby úspěšní a úctyhodní muži členy místního Rotary klubu. Logika praví, že když se mohou bavit chlapi, mohou i jejich ženy. A protože to za ně nikdo neudělá, organizují si zábavu po svém.

Mě nejdřív přijaly s nacvičenou srdečností, která je zde vlastní většině vzdělaných lidí klasického vychování. Díky jejich snaze se mnou komunikovat tak, abych se mezi nimi cítila dobře, byl jejich zájem brzy osobnější a sama jsem byla překvapená, jak rychle se mi podařilo mezi ně zapadnout.

 

 

Ráda na ně vzpomínám. Přestože vím, že s nimi kolikrát osud nemazlil, jsou odhodlané si život užít a něco pro to dělají. Nejenže si organizují zábavu, ale nezapomínají ani pomáhat těm, kdo to potřebují. Za zmínku rozhodně stojí třeba případ, kdy společně se svými muži z Rotary klubu organizovaly sbírku na vakcínu proti obrně určenou pro jednu chudou indickou čtvrť.

Dvě z nich se tam rozjely, aby na celou akci dohlédly a na místě zjistily, že dívky ze zdejší školy jsou často vystaveny násilí prostě jen proto, že škola nemá oddělené záchody. Takže dokázaly ještě z Indie iniciovat další úspěšnou bleskovou sbírku a ty záchody tam nechaly postavit. Nespasily svět, ale ty dívky na jejich návštěvu nezapomenou. A to jen jedna z akcí, o kterých jsem se stihla doslechnout.

Možná i v tom je recept, jak se po sedmdesátém roku života radovat z vyhraného kuželkového turnaje. Takže Shirley, go on!

Aktualizováno: 22.1.2012 — 20:47

193 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: Jobs in Hewitt, TX
  2. Pingback: Biżuteria
  3. Pingback: VCMC
  4. Pingback: mobile website
  5. Tak mě konečně zase pustil ó velký Net na chvilku mezi vás. Já vím, že každé násilí je fašízmus, ale on je dnes málo hezký, skoro vůbec ne a žere mi příspěvky. ;)
    Moje mamka byla celý život generálka. Nebývalo to jednoduché. Ale ke stáru moudřela a dostávala nevídaný nadhled. Bylo jí dopřáno bez měsíce 85 roků. Do posledního dne cvičila (dámy, ona si i v tomto věku udělala předklon s prsty až na zem) pořádala sražení kamarádek z práce a vedla rozsáhlou korespondenci. Když se jí něco nelíbilo, nebo líbilo, tak neváhala a psala. Nejvíc jsme se smáli, když si vyřizovala účty s televizním komentátorem, který se nelichotivě vyjádřil o pískajícím protestu D. Havlové v parlamentu.
    Já jen doufám, že ten nadhled a smysl pro humor bude mít vzrůstající tendenci i u mne :)

  6. Milá Dede,moc hezky jsi to napsala. (h)
    Tady u nás v Česku to chce trvalou výchovu a příklad. O mně u nás říkají, že : ona se furt směje a pořád otvírá okna. Chi,chi, chi.Tak, když mám zvěř větrat musím a taky mám ráda vzduch, takže v létě a od jara mám v kuchyňoobyváku stále otevřeno. Některé to irituje a tak se jich klidně ptám, co se jim stalo, že jsou tak zašklíbení a jestli jim můžu nějak pomoci. U většiny ta grimasa povolí. Zdá se, že je to národní sport, čím víc se zavile šklebím, tím víc mně musíte vy všichni litovat. Ten systém nastavení ,lituj mne,neberu, stejně tím nic nevyřeší a ještě otráví další. A tak si pro sebe vykládám, dál se směju na ostatní a jsem členkou několika spolků a taky chodíme každé pondělí do hospody, parta ženských a konkurujeme bandě štamgastů,kteří vědí všechno nejlíp. Taky jsme z nich udělaly stínovou kandidátku, konečně se smáli všichni.
    Jo a tu růžovou zkusím. (rofl)

    1. Jo a je to moc pěkné album. Nemusí být spolek nutně o kuželkách, může být i o žviřátkách, none?

      1. Bětuláskovo, to je tááák krásný, ouplně jsem na měkko, si mně tedy dojmula.
        Díky všem, co si s tím vyhráli, je vidět, že je to srdeční záležitost. A vůbecm gorily jsou chlupatý lidi.
        (h) (inlove) (f)

  7. Kdyz se maminka vratila z prvni navstevy v USA, tusim v r. 1985, tak mi rikala, ze na ni padla deprese hned po navratu, kdyz nastoupila do autobusu cestou do prace. Rikala, ze ji lidi prisli nasupeni a permanentne nastvani. Pravda, byla to tezka doba, plus tech 40 let komunismu, ktery mezi jinym vyvolal neduveru v okoli a taky lidi polarizoval. A jaksi tez nedal moznost lidem si vytvorit tu spravnou sebeduveru, ze ja jsem svuj vlastni clovek a zalezi predevsim na mne a ne na domovni duvernici nebo partajnim vyboru, jak si to v zivote poskladam. Pokud samozrejme jeden neni Krakonos. Ovsem na druhou stranu mi prijde, ze Cesi a Slovaci jsou rozvernejsi nez Anglicane nebo Americani. Ale ve svem vlastnim prostredi kruhu rodiny a pratel.

    To je asi nejvic souvislych vet/myslenek, co jsem ze sebe za par dnu dostala. Taky to podle toho vypada. Bezva uvaha, Dede.

    1. Přesně. Štěstí je stav duše, je jen velmi málo závislé na vnějších podmínkách (pokud člověk neleží s těžkou chorobou nebo mu někdo blízký neumřel, ale to jsou extrémní situace). Nasupení, permanentně nespokojení, ti mají nemoc na duši, na vnímání světa. Nemyslím si, že bych byla naivní jelimánek, ale uvědomuji si, že žiji v poměrně bezpečném a blahobytném světě a jsem celkem spokojená. Když jsme byli na Ukrajině (zakarpatské), tak jsem si uvědomila, že se máme jak ta pověstná prasata v žitě.

  8. zdraví vás Zana (wave) každý den prokecáme víc a víc času – jak se víc a víc nudí v poloze ležmo… Dnes konečně upíři (stav krve) hlásí zlom k lepšímu (inlove)

  9. Dede, moc hezké povídání! Souhlasím s tím, že je to hlavně ve výchově těchle starších dam. Kdysi dávno jsem pracovala s kolegou jehož maminka byla Angličanka. Její cesta do komunistického Československa byla jako z románu. Jeho táta lítal za války v Anglii a ona „tvrdě“ vychovaná dívka působila v domobraně, jako ošetřovatelka. Osobně jsem ji znala. Když tatínek na následky věznění v padeátých letech, zemřel, dál se starala o rodinu. Vyprávěla jak přísná výchova tehdy před válkou byla, že dostávala ťukance pravítkem do zad, když neseděla rovně. Jak ve škole, tak doma u stolu. A další a další příhody.
    Mimochodem, když jsem byla začátkem devadesátých let s pánečkem, v Roudnici na jednom z prvních leteckých dnů, byl v řadě bývalých členů RAF jmenován i kolegův tatínek, který tou dobou už nebyl mezi námi. Brečela jsem jako malá holka. To, že přežila takovou děsnou dobu i s dětmi tady u nás, mluví o tom jak pevná žena to musela být. A při tom, tak jako s Shirley, i s ní byla legrace (h) .

  10. Pokud bych to mohl posuzovat podle vlastní MLP, tak na tom nejsme zrovna nejhůř. Pravidelné – tím je míněno téměř týdenní – „scuknutí se“ – tu spolužaček, tu jinak spřízněných dámských duší ve věku středně pokročilého mládí je u nás zcela obvyklé. Vzhledem k tomu, že četnost, ale i místo děje se mění, lze je nalézt v poznámkovém kalendáři. Pro mne, jako tu méněcennější část lidstva to má obrovskou výhodu. Můžu si naplánovat činnost- od blaženého nicnedělání, až po výrobu „velikananáského překvápka“ pro MLP. Zpravidla jeho dohotovení se vždy nějak zadrhne, ale Meláček (od slovesa mlíti pantem) je po návratu ze schůzek tak přesvěďčena,že je to všude stejné, neřku-li horší, že tento můj závažný nedostatek přejde „skoro bez povšimnutí“. Jak říkám, i my, lidé ve věku mírně a středně pokročilého mládí se dokážeme dát tak nějak do kupy. K místu děje jenom poznámku. Přehled o různých typech restauračních a jim podobných podniků v širokém okolí má u nás – hádejte kdo ?

    1. Milý terro, já také chvátám sice pozdě, ale ne méně srdečně. Hodně zdraví, pohodu a stálý vtip a humor (rose1) (h) (sun) !

    2. Všechno nejlepší (sun) zdraví tobě i celé smečce,hodně kočičí pohody a splnění třech přání (^) (d)

    3. Šmánkote Manko čaruj ! To jsem zase cosi prošvihla.

      Tak milý Terro, všecno nejlepší , pozdě ale srdečně. (d) (d) (d) (h)

  11. Tak nevím, zda jste dnes uslyšeli balvan, který mi padl ze srdce. V pátek jsem u končícího projektu objevila jednu administrativní chybu. My, kteří jsme potrhlí vědátoři bez alespoň minimálního ekonomického pudu sebezáchovy (pročež pracujeme tam, kde jsme a za peníze, které máme), holt nevnímáme takové detaily, jako jsou zdrojové a nákladové tabulky. A taková jsem já. V pátek jsem zjistila, že ve zdrojích, a to v osobních nákladech to nesedí o pár drobných – v řádu 100 tisíc. Když ty prachy byly a opravdu přišly z ministerstva, tak to mi přišlo dost o ústa. Byl to překlep nebo nevím, co se stalo. Jedna tabulka (samozřejmě odsouhlasená vrchností) před třemi lety v tom místě měla nulu, jinak vše sedělo. No, nespala jsem skoro tři dny. A tak jsem v duchu poprosila svaté Zvířetnictvo o palečky, ani jsem vám to sem nepsala. A nebesa i úřednice se snad ustrnuly. Prý to mám napsat podle skutečnosti a pak vysvětlit klidně i nedopatřením. Tak doufejme, že je to tak. Snad i úřednice pochopí, že pošahaný vědátor je totální ekonomický mimoň.

  12. Tak Tě podezřívám, drahá přítelko, že jsi psala tentokrát trochu víc pro mně. Ale hlásím, že už se stavím na nohy. Ještě to není ono, ale ulitka se stává těsnější. Venku svítí sluníčko, jen teď drobet lehounce zastřené šálou obláčků.
    I když v poslední době bylo dost ouvej, výcvik, který jsem získala od své babičky přeslicové, mě permanentně zvedá koutky nahoru. A setkává se to s úspěchem. Díky za povídání o takových dámách. Chtěla bych vyzrát jako ony.

  13. SOS!!!
    Prosím o pomoc. Před chvíli jsem se dozvěděla, že umřel majitel Ferdy, syna naší Áji, bratra Ginny. Pán nežil s manželkou a ta, formálně vdova, první co udělala, zavolala mi, ať si psa vezmu zpět. Ona ho nechce a snad ho chce dát do útulku. Já mám doma rozháranou nakrytou Áju, a ke třem fenám pes prakticky nejde.
    Pes je čistokrevný (dokonce chovný) flet s papíry, má negativní RTG kyčlí, je zdravý v dubnu mu budou 4 roky. Je zvyklý ve městě v bytě, je mazel a závislák. Je zvyklý na psy, není dominantní, je velmi snášenlivý, žil dokonce s jezevčíkem.
    Pokud byste někdo dokázal pomoci… Samozřejmě by byl zadarmo.

    1. Když to nepůjde jinak, tak ho vezmu k sobě, pokud se nenajde někdo jiný. Snad by se s ním Kazan snesl…

      1. budeš mít černou stopovací jednotku ?? (inlove)
        Jsi skvělá, že bys Evě pomohla. Uvidíme, co na to šéf Kazan – ale je fakt, že fleti nebývají potížisti

        1. Nějaký den jsem ukecala, je to urgentní, ale nemusí se to řešit hned dnes. Paní je zvláštní a ke psům nemá vztah. Byla by schopná strčit Ferdu do útulku. Ale nezbaví se ho (snad) hned. Sháním na všech frontách. Ferda je hodný, dobře socializovaný neagresivní pes. Už se z nejhoršího bláznovství zklidnil, ale ještě není starý ( v podstatě jde do nejlepších psích let). Pán mu bude chybět, býval s ním 24 hodin denně. Ale bude si muset zvyknout. Bývalá panička mu „doma“ neposkytne. Má dost starostí sama se sebou.

          1. Evo, Ferdu si nastálo vzít nemůžu, ale mohla bych ho dočasně pohlídat, kdyby bylo nejhůř a ta zvláštní paní začala spěchat. Abys získala trochu času.

            1. Ja bych to s tou zvlastnosti neprehanel. Predstavte si, ze s nekym uz davno nezijete, ten nekdo si poridi zvire, ktere vas nijak nebere a skoro nezna a ted vam najednou, necekane, spadne do naruce pes nikoli kapesni. A vy dost mozna mate maly byt na nevhodnem miste, artrozu, zajmy ci povinnosti zabirajicich vam spoustu casu …
              Opecovavat vpodstate cizi zvire a cekal az uz konecne pojde neni dobre ani pro jednoho ze zucastnenych.
              Snad se najde nekdo kdo toho pseka bude CHTIT.

              1. Ono je to trochu jinak. Pes vyrůstal u obou do skoro tří let. Pak se pán odstěhoval (teprve před cca rokem). To že nežili spolu znamenalo, že žili vedle sebe. Paní psa dobře znala od štěněte a pes ji má rád. Já jí ho nenutím, já se snažím jí pomoci. Mě šokovalo, že nežádala o pomoc, ale suše oznámila, kdy si psa vezmu.

                1. Potom by asi bylo lepsi kdyby zustal u ni, ale … tezko rict.
                  Znam jednu co roky zivila a z duse nenavidela zdedenou kocku … ona ta nenavist byla vzajemna. Nebylo to dobre ani pro jednu.

            2. Díky Dede i Aleno. Ferda jede na zkoušku k jedné známé, která má svého psa, zlatého retrívra. POkud se kluci budou snášet, Ferdu si nechá. Zná ho a měl by se tam dobře. Držte palce! Pro jistotu ještě hledáme, kdyby tohle neklaplo.

    2. No to je nadělení! Do našeho minibytu k Arince to nejde, i když ta by byla nadšená. Zkusím se poptat, ale nemám moc „psích“ známých :(

  14. Děkuji Dede, že jsem si konečně díky dnešnímu článku vzpomněla na jméno jedné mé oblíbené herečky :)
    A ano, na usměvavé, trpělivé a vtipné starší dámy z Anglie vzpomínám moc ráda.

  15. Dede, tohle mi nedělej! Už zase na mě dýchla stará dobrá Anglie. Co dýchla, přímo funí, já tam chci jeeet! A i když nejsme klub, do Albert Hall jsme si ty Christmas carols zazpívat taky nedojely/li. Ono je to hlavně o tom, zvednout ten zadek a konat.

  16. když jsem četla „Go on, Shirley!“ sázela jsem automaticky na to, že půjde o psa – a ještě nějakou chvíli při čtení a orázcích dumala o tom, jak může psice Shirley hrát kulečník :O :O (chuckle)

    1. Milá Bedo (rofl) (rofl) (rofl) !

      No kulečník by hrál těžko, jenžo je pravidlem, že aspoň jedna tlapa – ehm noha – se musí dotýkat země. A pes, která se jmenuje Shirley, je jorkšírka, boloňačka či dokonce čivavka, a ta by určitě na zem ze stolu nedočáhla (shake) ! Ovšem ty kuželky by už mohla koulet – v nejhorším případě by kouli zastoupila vlastním tělem (happy) .

  17. Krásné povídání „ze staré dobré Anglie“, milá Dede (h) Nevím, jak se to stalo (asi mi chybí ten správný odstup, myslím časový), ale mám dojem, že minulá desetiletí sice z různých důvodů, ale naprosto spolehlivě u nás vygumovala „klubového, spolkového“ ducha, všechny ty loutkáře, ochotníky, domácí muzicírování v sobotu odpoledne, s kávou a buchtou u pana regenschoriho…(pomalu se to vrací) a taky „klubové“ sportování. Třeba ještě před válkou bylo běžné, že se pár šermířů sešlo prostě jen tak, hodinku dvě pofechtovali, zašli na večeři, výkonnostní třídy neřešili a věk taky ne. Nikdo jim to nevytýkal, naopak, byli to vážení členové klubu. Dneska – prakticky neproveditelné. Jede se na výkonnost. Nevím. Ale i když nikdy nebudu noblesní Shirley v růžovém svetříku, přál bych si zestárnout do té laskavé moudrosti a nezničitelného elánu (byť logicky zjemněného věkem)…

    A všem milým gratulantům děkuji za přání k svátku (wave)

      1. Ano, MaRi, jsem čokoládový (cat) , ale dort tentokrát nebude, mám slíbené domácí pralinky… Mňam. A díky za přání.

            1. Ale ditybrebto – to už tady inzeroval kdysi Jovásek (wait) – to se vezme dutá čokofigurka zajíčka, tomu se ukousnou uši, do vzniklé díry naleje rum a je rumák hotový (chuckle) (pozor, neukusovat prdelku, to by bylo špatně, pač by vytékalo)

              1. Ale to vypadá dobře! Akorát bych hlasovala nikoli pro figurku zajíčka, ale pro figurku zajíce (rofl) Když už, tak už.

          1. Verenko, ony ty pralinky vzdor očekávání nejsou rumové: vezme se 100 ml šlehačky (tekuté), ta se zahřeje skoro k varu a vnutí se do ní 150 g (třeba i trochu víc) hořké čokolády. Když se čokoláda rozpustí – všechno je to pěkně hustý krém – přidají se 2 – 3 lžíce oblíbeného alkoholu (brandy, whisky…) , všechno se promíchá a dá asi tak na 2 hodinky do ledničky. Tam to úspěšně ztuhne. Ze ztuhlé hmoty se lžičkou (nejlíp namočenou ve vodě) vykrajují jakési tlusté „hoblinky“, ty se obalí v práškovém kakau a dají na misku. Nejlíp jen tolik, kolik jich člověk hodlá sníst, směs se chová jako pověstná ledová čokoláda a v lednici je jí líp… Ježkovovoko, já už zase slintám…Verenko, jsi pomstěna :D

            1. Tak složením mi to připomíná truffles – šlehačka, kakaová hmota, kakaový prášek okolo… Větší ňamku neznám, mohla bych se toho s prominutím užrat.

            2. mam voľný vikend-tak si to urobím,vyzerá to baječne.No a naďalej chodím cvičiť,takže nabratie nových OTV snaď nehrozí.Inak ženy vôbec sa nezaujímate o túto moju aktivitu/ a bolo by oi čom hovoriť/ ve´d ja som ako stara angličanka,plná entuziazmu a mám na cvičenie bledomodré tričko.

              1. Ale zajímáme! Jen se musíš prořeknout :D Kampak se chodíš převlíkat za Šmoulinku, ha? A musíš nám to vychválit, abychom chutě začaly taky (inlove)

                1. Ledva som čakala,kto sa ozve.Tak popis:chodím cvičiť do posilnvne zvanej Starbec.Mám trénera-má 28 rokov ,je učiteľ telocviku s platom okolo 350 éčiek.No to je na život dosť husté,tak celé dni po učení trávi v posilovni,kde týra staré nepohyblivé tlsté baby.Pýta za hodinu odborného výcviku 8 ečiek/dosť/Sú tam viaceré kategorie cvičencov.Tupé mozgy s vyrysovanými tehličkami svalov,hekajú a dvíhajú činky a naťahujú rozne skupiny svalov,na konci cvičenia si pyšne ukazujú svoje ozdoby,jasne,že potetované.Duhá skupina sú kočičky,ktoré ich obdivujú,majú tie čelenky,potítka na rukách a sú absolutne zladené v cvičebným úboroch.Unylo chodia od stra k stroju,obdivujú tých borcov a furt sa hihňaju.Ja a ešte pijú na bare proteínové nápoje./pokial som to zisťovala je to prášok ovocnej chuti našľahaný v mlieku.No a potom my,60-nice.Začíname bicyklovaním-ja už mám 12 minút a to členitého terénu/!!/Potom stroje na chrbat,potom stroje na pr–del a aj na prsia/(to sa strašne smejem,/veď načo/na konci idem chodiť na pás,už mám 5,1 km v hodine a podľa Atilu/tak sa môj tréner vola/ nebude dlho trvať a budem behať na tom páse.Zhodnotenie:možno si kúpim cvičebný úbor,pretože som schudla asi 4 kg ale hlavne som pohyblivejšia a menej bolestivá pri ohýbani sa.No a to pivo po návrate domov….Pohádka.Atila je maďar,tak sem určite nechodí,ale máme to prísne zakázané.

                  1. Och Verenko, já chci taky krásného vyrýsovaného Atilu a zhubnout 4 kila! (No 10 by bylo lepší :D )
                    Jsi skvělá! (inlove)

        1. Milý terro – všechno nejlepší, užij si svůj den ke své spokojenosti a splň si jedno tajné přáníčko (no já vím, jsem kolenovrt, oproti běžným třem přáním Zdeny b.p. (chuckle) – a navíc ti radím, aby sis ho splnil sám 8-| – ono to bude nejjistější).

          A ty čokopralinky si dej devětkrát – za devět kočičích životů (heidy) (pralinek zde nemaja, dávám ti hlodající veveruchu Heidy).

          1. Těch pralinek jsem chtěla navrhnout 23+1+2012=rezerva na spokojený pralinkový rok a YGA mě předešla. Tak všechno nejlepší!

    1. To je právě problém. Sejít se jen tak a něco spolu podniknout. Většina lidí, co znám, řekne, že to budou dělat, až budou v důchodu. Ale pohledem do vlastní rodiny zjišťuju, že v důchodu co? V důchodu taky nic, protože lidi sice opustí hektické pracovní tempo, ale ta náplň volného času tam jaksi není. Navíc ženská se přece nemá někde flákat, ale má si třeby doma hezky pomejvat okna! Nejsme zvyklí se zabavit, postarat se o svou zábavu, zorganizovat si to. Zvířetnická setkání jsou něco, co vysvětluju strašně složitě. Ty spolky nám v životě fakt chybí, přestože dřív ty spolky dokázaly hodně (třeba vždycky mě fascinoval název Okrašlovací spolek- ale ti se třeba postarali o parčík!) Já se svou nemožnou pracovní dobou momentálně chodím do kroužku keramiky u nás na vsi, stojí pět peněz, jen aby bylo na hlínu a glazury, chodíme do místní školy, kde mají pec. Jsou tam dámy tak od 25 do 60 let. Bývá to zábava, k tomu si něco uplácám, a protože jsme nová, ty zkušenější mi radí. Ale to je tady. Ve městě jsme nic takového nezažila.

      1. Jelikož jsem již deset dnů opět vesničankou, tak se budu muset po nějakém tom Okrašlovacím spolku taky poohlídnout!

        1. Hm, a nechtěla bys nám taky něco prozradit? (inlove) Třeba jak se na tu změnu koukáš ty a třeba jak to hodnotí zvěř? Než najdeš nějakej ten spolek? (rofl)

    2. Ááá… tak terra je Raimund, pěkné jméno, takové kocouří… Taky přeji krásné užití a využití svátku (f)

    3. Mily terro, preju hezky svatecni den. S pralinkama a v kruhu rodinnem snad odzenes i chcip. Vsechno nejlepsi.

    4. Jo, milé dámy, za socíku jste si odkroutily svých 8,5 hodin a protože z průměrného platu se dalo ušetřit a nikdo se nemusel bát že přijde ze dne na den ,,pro nadbytečnost“ o práci, měli lidé chuť a čas nějaké takovéto aktivity vyvíjet. Dnes je to o tom, že na statistický průměrný plat dosáhne jen málokdo, (reálný je o 25 – 30% nižší), k životu to sotva stačí, (a bude hůř), a každodenní strach, jestli zítra budu mít ještě práci a jestli koncem měsíce dostanu výplatu chuti k podobným činnostem rozhodně nepřidá. A důchodci? S anglickým důchodem a anglickými cenami bych ty kuželky chodil hrát taky. S českým důchodem a českými cenami na to můžu klidně zapomenout, protože bez další činnosti k důchodu navíc dnes český důchodce s financemi nemá šanci vyjít.

      1. A proto vychazi jen do superhyper, aby s plnymy taskami zradla a lahvacem v ruce nadaval na pomery.
        Kazdopadne jako obvykle silne prehanite.
        A tu spolkovou cinnost znicili, prominte prevedli na peclive ogranizovany zaklad podrizeny potrebam noveho socialistickeho cloveka, prave ti vasi oblibeni. Jakekoli sdruzovani mimo stranou a vladou podporovane organizace bylo podezrele.

        1. Až na to, že to bylo přesně naopak. Perfektně fungující ochotnický spolek v jednom městečku nedaleko Prahy skončil dva roky po sametu, protože lidi přestali mít čas a podpora obecního úřadu se vytratila!
          A když nněkdo dnes přijde do hospody s kytarou, hospodský ho preventivně vyhodí, aby neměl problémy s OSA a podobnými debily! Tohle za socíku opravdu nebylo. Jenže teď je důležité, že je všude dost banánů (uměle dozrálých,čili hnusných) a parfémovaného hajzlpapíru, že? Ještěže volby budou ,,už“ za dva roky!

          1. Asi v tomto zřízení opravdu trpíte. A propos už vám ze zahraničí dorazila všechna ta spešl hyper elektronika, co jste si ji „naježil“ k vánocům?

            1. Dorazila. Perfektně funkční a s tříletou zárukou. Obraz na 19 palcovém LCD displeji se 32 bitovou barevnou stupnicí a LED podsvícením naprosto super, čtyřjádrový procesor zvládá za vteřinu to, co běžné počítačové sestavě trvá minutu, k tomu internet 30 Mbit obousměrně… A od Nového roku už netrpím, dnes jsem se podíval na stav našich účtů. Za prosinec nám zbylo několik korun navíc (přijato/utraceno), za leden mi z mého důchody zbyly dvě stovky a z manželčina jsme neutratili ani korunu, čili osm a půl tisíce v plusu. Nakupovat v Německu se vyplatí. Vzal jsem ssebou dva sousedy, účtenku na benzín jsem dal jednomu k prolacení a vrácené DPH od něj dostanu, druhý zaplatí třetinu ceny z průměrné spotřeby. Do kufru auta se vejdou tři velké plné nákupní vozíky a parkoviště pro invalidy je hned vedle výtahu. Cesta trvá hodinu a tři čtvrtě, (coby dvě, tři CD přehrál), je to 150 km od domu k domu a průměrná spotřeba 5,9 l Naturalu 91 na 100 km. V Uhříněvsi stojí Natural 91 33,20 Kč/litr. Manželka si koupila tabák Chesterfield, náplň 300 cigaret za 9 €, dutinky a nacpávačku jsme koupili tady, takže teď už hulí vlastní výrobu a má to dost podstatně levnější, protože za tabák dala 230 Kč a dutinky vyšly na dalších cca 30 Kč. Takže 300 cigaret za 260 kč, čili krabička za 17,40 Kč je, řekl bych, velmi dobrá cena. Lednička, mrazák i špajz přetékají, nezapoměl jsem ani na polévkové koření, mléko, pečivo, zeleninu a hotovky v konzervách, kocourkovi jsem přivezl devadesát jeho oblíbených konzerviček, (tři denně), takže hlady trpět také nebude a TV program, kvůli kterému jsem jednou týdně kupoval noviny, stáhnu zadarmo z internetu. A je mi naprosto putna, jestli Kradouskov zkrachuje zítra, nebo až za týden, dost na tom, že musíme platit vodu, plyn a elektřinu a poplatek za radio a TV! (rofl)

                1. Mě je spíš líto mých známých, kteří se budou stěhovat na chatu, protože ze svých důchodů 1 +1 u Parukářky ve 3. patře bez výtahu neutáhnou. My oba jsme spokojení, od Nového roku jsme za vodou, peníze přebývají, takže na rozdíl od loňska si můžeme občas trochu užít, kocourek nám dělá radost, bydlení máme pohodlné a nové autínko je na nás také hodné. Takže nějaké zvyšování DPH už nám je u zadku a z Kradouskových, Přesčasových a Šláfenberkových blábolů už si děláme jen srandu. Komunisté nám 40 let lhali o socialismu, ale o kalitalismu nám říkali pravdu! :D

              1. Pro vás, a vám podobným, bych zavedla zvláštní službu. Před výjezdem za hranice žádat a čekat na přísib (tak cca 6 měsíců), pak dostat pár šušní a na hranicích cestou zpět „do trenek. A co by bylo navíc, tak hezky nechat na celnici. A za nedovolené obchodování šup do basy. Ono by vás to blahořečení sociálizmu přešlo.

                1. Naštěstí by to museli zavést pro všechny, a to rozhodně nehrozí. Jenže když se tohle dělalo, tak nebyl problém z průměrného platu ušetřit na auto a bez hypotéky postavit barák!

                  1. Nebyl problem z prumerneho platu usetrit na auto a proto je ted mezi obyvatelstvem podstatne vic aut nez tehdy.

                2. Potrefená husa zakejhala! (rofl) Madam porušila zákon, a protože byla nešikovná, byla dopadena a potrestána! Jestli vám to ještě nedošlo, tak takhle to mimo naši republiku funguje, až na pár výjimek, všude! Jenže one je zajímavější, hrát si na disidentku, než se přiznat a říci: Byla jsem blbá, chytili mne, dobře mi tak!

                  1. Vy jste fakt třešnička na zvířetnickém dortu. Nebyla jsem nešikovná, nechytili mne. Nejsem ta, která by se účastníla a účastní „drancovacích“ zájezdů, protože se mi to…. při nejmenším oškliví. NIKDY jsem ani nežebrala o povolení k vycestování do KS. Bylo nad slunce jasné, že by mě čekala zamítavá odpověď. A věřte, že mi to ani nebylo líto. Jen jsem zažila odporné prověrky kolegy, který byl rozvedený se synem ve vlastní péči a jeho exmanželka emigrovala. On šel do trenek i na polské hranici při služební cestě. Je mi z vás smutno.

                    1. Jo, zapomněla jsem zdůraznit, že jsem NEBYLA disidentkou.

          2. Ne, urady na vybirani vypalneho pod zaminkou platby autorum, skladatelum, interpretum, … nebyly. V tom mate pravdu.
            Ovsem zrovna tak jako nekde spolky skoncily, jinde zacaly. I kdyz treba az potom co si par odpornych zbohatliku nahrabalo dost, aby je mohlo podporovat. Tak jak to odporni zbohatlici delavaji jinde.

            1. Kolik těch zbohatlíků u nás je? obávám se, že by mi prsty jedné ruky na mecenáše vesnické kultury bohatě stačily!

              1. To jsou všechno jenom kecy. Znám kolem sebe spoustu lidí, kteří dělají něco jako ochotnické divadlo- historický šerm, takže finančně náročnější- a v životě na to žádného sponzora neměli. Vždycky to táhli z vlastního, za studentských let, s malými dětmi, dodnes. Jsou to lidi všemožných profesí, od soustružníků po inženýry a učitele. A vydrželo jim to, protože to chtěli dělat, víte? Přestat něco dělat, protože na to starosta nedá peníze, znamená, že to pro ně zas až taková zábava nebyla a byla to jen příležitost, jak krafat u piva a občas u toho něco podniknout!

                1. ono je něco jiného občas pro pár kamarádů za večeři zablbnout a něco jiného je provozovat na poloprofesionální úrovni divadlo, včetně dvou scén, rozsáhlého fundusu a na svou dobu špičkové techniky, víme? Každý rok se nastudovalo minimálně šest až sedm her, jezdilo se do Libčic a do Hronova, v létě se hrálo v lese na přírodní scéně a v zimě v sálu. A Hamleta jsme tenkrát udělali na lesní scéně tak, že i nejedovatější kritici byli vykulení.

                  1. Pokud jde o fundus, máme rozsáhlejší šatník divadelní než civilní, většinu garáže nám zabírá vybavení historického tábora a ozvučení a osvětlení máme na úrovni poloprofi divadla. Zase plácáte o něčem, vážený pane, o čem nevíte vůbec nic. Za večeři nikdo dneska nic nedělá, zkoušky jsou pravidelné, chlapi spolupracují s lidmi z divadel- režiséry, herci. Ona se ta úroveň musela někam posunout, to, co vidíte někde na pouti, je prd. Jenže to je zadarmo, že? Na představení si musíte koupit lístek a to se vám nechce.

                    1. Proti, tomu, co jsme svépomocí vybudovali za dva roky my, jste břídilové. Zrekonstruovalo se přírodní hlediště pro 600 lidí, vybudoval třicetireflektorový světelný park, (lávka s obsluhou + 3 stožáry), položily 2 km silového kabelu do trafačky, což obnášelo překopání silnice, několika vedlejších ulic a podvrt potoka, postavila kabina pro techniku s klubovnou (zděná) A já sám jsem vyrobil na koleně jevištní rozhlas a telefonní ústřednu. Dnes by v obci s třemi tisíci obyvatel bylo něco takového naprosto nereálné. Jenom dřevo na lavičky by stálo několik desítek tisíc, o montáži a pravidelné údržbě nemluvě. Dnes jsou z toho jen trosky.

  18. Pro tentokrát musím dát před Shirley přednost Vave. Dnes ránu tu ze souvislé sněhové pokrývky zbyly jenom ojedinělé plotny, a to i přesto, že navečer hustě sněžilo. Vave, díky, (inlove) a go on! Jen tak dál!

    1. Já se opravdu snažím, jsem ráda, že se daří. (nod) Jen nevím, zda i MaRi dnes se mnou bude spokojená, počítám, že moc ne. (chuckle)

      1. MaRi jest rozpolcena, anžto jí samé (šmatlavé) vyhovují suché bezsněžné cesty a chodníky, ale její drahý si želá sněhu. A co fčilej (think) ?

        1. Já mám nápad – před barákem bezsněžno pro MaRi, za barákem sněžno pro PeRi – a je vylíčený (chuckle) , spokojenost na všech stranách.

          1. já si už na nesněžno nestěžuju (chuckle) – dneska zase připadlo – a dost… Betka je spokojená, protože je sice sníh, ale nemrzne, takže leknínová limonáda je trvale k dispozici…

  19. Kdesi jsem četla postřehy cizinců, žijících u nás. Všichni se shodovali v jednom velmi pro ně neznámém postřehu- staří lidé jsou u nás nepříjemní a doslova agresivní. Byly to zážitky z obchodů a dopravních prostředků. Hmmm, je to pravda.

    1. jo to je pravda, stačí se kolem sebe rozhlédnout. :-(
      ale tuhle jsem šla po ulici, míjely jsme se s takovou starší paní, podívaly jsme se na sebe, tak jak se prostě pohledy potkají a nevím proč, oběma nám – úplně současně – vyjely pusy nahoru. Byl to hezkej pocit a vydržel.
      my se prostě málo usmíváme. nevážíme si toho, že teď a tady v tenhle je všechno v pohodě.

      1. Děkuji za názor ale já za sebe, co by důchodce, jsem ještě nikoho nenapadla ani slovně ani fyzicky /a že fyzičku ještě mám/ ;)

        1. Milá Marsko, protivní staří lidé byli protivní ve středním věku a patrně i před tím. Prima lidi jsou prostě prima. Vždycky někdo může ujet na to, že je mu blbě, je v depresi, nebo strašně unavenej. S věkem to má společné jen to, že v tom vyšším je člověku blbě a je unavenej mnohem častěji, ale charakter lidí to nemění. Spíš bych ten jev přikládala úpadku společenskému, kdy zmizel imperativ „chovat se slušně“, který měl charakterizovat slušné a úctyhodné lidi, a byl povinný ve vyšších třídách (aspoň navenek a aspoň vetšinou).
          A někteří lidé tak s chutí pustili dolu vodou zábrany, které mají takovým výlevům bránit. Přesto bych se nikdy neodvážila generalizovat. Možná proto, že mám odmala slabost pro staré lidi (milující prababička, babička, děda…?) jsem se mnohem častěji setkávala a setkávám s těmi, co jsou prima. Nevím. Každopádně k těm prostředkům hromadné dopravy dodávám něco tady… :) http://www.rozhlas.cz/hradec/nedelnikava/_zprava/dagmar-ruscakova-v-autobuse–1005372

            1. Lapidárně shrnutá teorie jednoho z mých bývalých profesorů – ten totiž tvrdil, že výrazné vlastnosti každého člověka se s věkem prohlubují. Tedy – pokud byl někdo morous a protiva ve věku středním, těžko zestárne do chápavého a moudrého kmeta, pokud byl jako mladší tolerantní a s jistou dávkou empatie, má větší naději zmoudřet a nestat se sršatým dědkem… :)

              1. Ani nevíš, jak moc je to pravda. Člověk, který podezřívá svět, že ho všichni chtějí ošidit, se s věkem stane natolik chorobně podezřívavým, že je to skoro k nepřežití, případně si o všech a o všem myslí to nejhorší, aby nebyli zaskočeni a radši mile překvapeni, kdyby se to náhodou povedlo. A těch podezřívavců znám spoustu, zato k tomu milému překvapení už většinou nedorazí.

                1. Jo, přesně, Matyldo, zrovna tenhle typ člověka je moje máti. Jakákoli komunikace s ní je naprosto vysilující (i jen běžný telefonní hovor, to se pak léčím půl hodiny a nutně potřebuju panáka), natož ji doprovázet do obchodu, což musíme, sama už to nezvládá – vždy je připravená se pohádat, všichni jí ubližují, všichni si na ni něco vymysleli. Moc se netěším na dobu (která bohužel není moc vzdálená), kdy ji budu mít u sebe doma na starost, ach jo.

                  1. Aido, proč myslíš, že to líčím tak procítěně? Takhle se totiž chová moje babička (87). Z toho důvodu vím, že se to jen horší, dřív byli hrozní jen ti cizí, dneska jsme to i my. Dřív jít s ní do obchodu byla ostuda, protože byla z principu protivná na prodavačky, co ji tutově chtěly ošidit, páč je stará. Dneska vyčítá kdeco nám. Je na tom zdravotně tak špatně, že musí bydlet ve zdravotnickém zařízení, ale spoustu věcí, co jsme jí měli donést, jsme jí zašantročili. Občas si vzpomene, že některou věc třeba dala do čistírny a tam už tam rok je, protože nám to neřekla a rok už pobývá v nemocnicích a léčebnách. Ale jinak jí to děláme schválně. Moje máti, která se o ni stará nejvíc, je v současné době na tom s nervama dost špatně.

                    1. Moje tchyně jak vyšitá! Manželka se loni v létě po návštěvě u ní zhroutila a odmítla se s ní nadále stýkat. Zbytek rodiny minulý měsíc to samé v růžovém.

            2. Bohužel to není úplně stoprocentně pravda – jedním z prvních projevů Alzheimerovy choroby je právě podrážděnost a paranoidní chování, takže může nás to jednoho krásného dne potkat všechny…

          1. Já jsem to nebrala nijak zle a vztahovačně, spíš jsem to myslela v legraci, že se s nikým neperu a nehádám, že člověk nemá vždycky náladu ? To nemají ani mladí protože jsou přetížení starostmi o rodinu, existenci atd. Omlouvám se.

          2. Milá Dede,
            musím říct, že na napruzené důchodce prostě v MHD nemám štěstí, teda když nejedu sama. Vozím s sebou dvě (sun), za každou ruku jedno.

            Ještě v éře kočárkové mi ze zásady chtěli pomáhat babičky a dědouškové a špatně se mi vysvětlovalo, že lehký dvojčatový kočár má 18 kilo bez korbiček a náplně (no, teď se pochlapili a udělali jedenáctikilový, ale stejně…). Do nízkopodlažního jsem si poradila sama, do schodovitého to prostě chtělo chlapa se zdravým hřbetem (podle mých soukromých lékařských výzkumů je ve věku 18-50 let u mužské populace zdravá páteř jev nemožný ;) ). Ale zubil se na nás leckdo (clap) .

            Teď jsem se již patřičně otřískala a jsem drzá až je mi stydno. Když totiž nastupuji do tramvaje za každou ruku jednoho potomka, jak je mám krucifix držet? Zakousnout se do držadla? Nemám výdrž (dog) . Kluci se sice lapnou podle pokynu tyče, ale prudké zabrždění leckdy neustojí ani dospělý. Jak s touhle kavalerií vlítnu do tramvaje, začínají se lidé zvedat v pořadí: stařičké babičky, dámy středního věku, dědouškové, maminy, rodiče stejně starých ratolestí … a pak nic. S díky posazuji jedince, kteří působí dojmem, že by sami upadli, vyberu si stabilní oběť a prohlásím nad ní: „To by mě zajímalo, kluci, jestli nás někdo pustí sednout dřív než upadnem.“
            Na neslyšící nasadím přímou výzvu. 10 z 10 vyměkne dřív, než pronesu „tenhle má kinetózu, tj. blití furt na krajíčku (rofl) “ (naštěstí:nemá). V životě jsem si nemyslela, že budu muset být takhle oprsklá, vždycky jsem vzorně pouštěla sednout kdekoho a teď tak prudím. Ale nějak kolem nás vymizela empatie — rozuměj: kdo nezažil, nepochopí.
            Tak jsem uvedla v úžas jednou jednu maminku s malou holčičkou se slovy „sedněte si, ať se tu nekymácíte.“ Koukalo na mě půl šaliny jak na vola. Ale měla jsem dobrý pocit.

            1. Eslivá vono by to nechtělo toho vybraného pozdravit a požádat. Chápu není to tak vtipné.
              On si každý nemusí všimnout, každý si nemusí uvědomit … a i mladýho občas bolej nohy nebo něco jiného. A třeba má tu kinetózu.

              1. Pozdrav a přímá žádost je krok 2 (v textu není vypsáno doslovně). Ovšem, že mladého může taky leccos bolet, ale kdo se dívá, příznaků si všimne. U takových neloudíme a posunem se o sedadlo dál.

        2. No jo, ale když se kolem sebe podíváš – jsme více-méně samej bubák. A to je prostě pravda no :-(. Člověk z venku to vidíš spíš než my a objektivně. My tak nějak přežíváme. Neumíme se moc nadechnout a říct si : „Boooože to je dneska krásně!“ (a zrovna teď teda, když se podívám z okna, tak krásně je – když opominu, že nemrzne a nejni sníh :D, ale svítí tam krásně sluníčko) Já vím, že někdy do skoku není,ale tady jako by nebylo nikdy nikomu.

          1. Víš Petro, tu samou filozofii vyznávám já. (inlove) A když se vytrvale usmívám, tak mi to lidé většinou vracejí. Když ne, kašlu na to. I proto se někdy stane, že mě lidé hodně podcení, ale to je jejich problém. Nemusím ukazovat tesáky na potkání, že ne? (chuckle)
            Je fakt, že se u nás lidé neusmívají, nebo se usmívají málo. Ovšem neplatí to jen o starých…
            Jinak u nás je dnes krásně! Od rána hustě sněží :D

            1. ……….Od rána hustě sněží…………..

              a to se mi řekne jen tak! To se mi řekne jen tak!! :D:D

              …A když se vytrvale usmívám…..

              jo (y) úsměv na rtu a dobrou kartu (y)

              1. Dede kdesi výš má pravdu, takzvané konvence a slušné chování se pustily „dolů vodou“, že to jako byla přetvářka. Byl to způsob, jak vědomě ohoblovat primitivní nevycválanost, lidskému druhu povětšinou vlastní, aby mohla společnost příjemně a splavně fungovat.
                Jistě, často to byl dril, zvláště u osob spíše alternativně inteligentních, ale pořád lepší než hrubost a naštvanost.
                Stačí citovat Poláčkovo Okresní město „paní poslancová doktorová Fáberová seděla v kočáře vzpřímeně a na rtech jí tkvěl neměnný úsměv chovanek kláštera Sacré Coeur“. Ale pořád lepší, než nasupená tetka v samoobsluze.

              2. Tak něco o optimismu a pesimismu:
                (*) Žili byli dva sousedi, nevyléčitelný optimista a zapšklý pesimista. Optimista chtěl u pesimisty vyvolat aspoň trochu nadšení a povedlo se mu sehnat psa, který uměl chodit po vodě. Vzal souseda i psa na procházku, u rybníka vzal klacek, zavolal „přines“ a pes vyrazil po hladině pro klacek. Optimista kouká na pesimistu, co on na to, a ten jen zvedne obočí a řekne: „No, co má dělat, když neumí plavat.“(*)
                Tak dobrou noc.

    2. Je. A když si porovnám jejich situaci se situací důchodců na západ od Chebu, tak se jim ani trochu nedivím.

      1. Ono to budování socialismu holt nějaké následky má.
        A pritom je to tak krásná idea. Všichni všechněm všechno dáme tak všichni dohromady budeme mít dost …
        Když tohle zkusili v sojuzu, tak zjistili, ze jim jaksi umíraj lidi hlady, osevní plochy i pocty dobytka se snizuji a celkove to i davno po skonceni boju jde do kopru. Tak povolili aspon trochu trhu (NEP) a ejhle, osevni plochy se rozsiruji, dobytka je vic, jidla taky … a na venkove jim bohatnou nekteri kulaci. A to je v socialismu nepripustne … tak je rozkulacili a zas jim par milionu pomrelo. Pro cistotu myslenky socialismu.
        On Trocký správně říkal, že socialismus v jedné zemi nemůže fungovat. Že musí být celosvětový. Jo. To by fungovalo. Dlouhodobe. Nebylo by kam utikat a nebylo by s kym srovnavat. Ani jak se maji duchodci.

        1. Sebelepší idea je na nic, když ji realizují blbci! A to je přesně případ současného Czech made kapitalismu, který odpovídá tak druhé třetině 19. století. Komunisti udělali tři hrubé chyby: 1/ zadrátovali republiku, 2/ nestihli oddělit církve od státu a 3/nevzali Václava Klause, když k nim chtěl vstoupit. Pokud by tyto chyby neudělali, bylo by tu dnes mnohem líp.

          1. S tim prvnim bych souhlasil. Kdyby nezadratovali republiku, nebo spis „svetovou socialistickou soustavu“ tak zkrachovali driv a dnes by tu bylo lip.
            A nevim proc by stihali oddelit cirkve od statu, kdyz se celou dobu snazili o presny opak.
            Jsou ideje, ktere jsou proste neimplementovatelne a komunismus je jednou z nich. I kdyby bylo pro vsechny dost chleba, vseho dost byt proste nemuze. Mimo jine i ta Mona Lisa je jen jedna. Cast nedostatkovych veci/pozitku muzete zakazat, ale stejne vam nezbude nez na zaklade neceho ty ostatni rozdelovat. A pokud to nebudou penize, tak zbyvaji jen znamosti, ostre lokty a dobry zaludek. A dlouhy bic na ty co znamosti, ostre lokty a dobry zaludek nemaji, aby dal makali a drzeli pusu, ze nekdo ma neco co oni ne.

            1. Jendo, zse blbě! Kdyby republiku nezadrátovali, disidenti by vypadli a byl by tu klid, mír a pohoda. A církev, pokud by nebyla živená státem, by už dávno pošla na nezájem většiny a nedostatek věřících, ochotných ji financovat.

  20. OT – nemáte někdo kontakt na veterináře v Praze, co jezdí za pacienty domů a je citlivý? Nutně bych ho potřebovala, díky.
    Jinak všechny zdravím.

    1. Jani, nevím jaký má přístup k novým pacientům (jako jestli už toho nemá nad hlavu), ale tvé požadavky může splnit MVDr. Hrib (plus je dobrej) – spoj se s lucYnkou… já na něj kontakt sice taky mám, ale kdyby ho kontaktovala nejřív ona, nebo ty přes ni, možná by to bylo lepší, ona s ním spolupracuje hodně úzce

      ale můžu ti to číslo teda poslat i já, jestli chceš (sms-kou)

      1. Bedo, díky, já hledám někoho, kdo bude ochotný přijet k nám domů a – píše se mi to hrozně těžce – ukončit cestu Micince. Vždycky jí hrozně stresovala přepravka, tak aby se nestresovala. A náš doktor není a prodlužovat to nemůžeme. Nemohla by to Lucynka zjistit? Já vím, že je to blbý.

        1. Není to blbé, jenom velmi velmi těžké a smutné. A ty jsi Micinčina největší přítelkyně, protože myslíš i na to, aby její poslední hodina byla důstojná a svým způsobem šťatná. Objímám tě (hug) (h)

        2. Jano Bu. – našlo se nějaké řešení? Já na Lucynku spojení nemám, ale zkusila bych jí nějak sehnat.

          1. Díky, našla jsem doktorku, co se na ni přijede podívat, a kdyby i ona usoudila, že to nemá cenu, tak bude mít potřebné věci. Ona Micinku trápí ledviny dlouho, dva roku bere každý den prášek, ale najednou to vzalo rychlý krok. Tak nám držte palce.

            1. Budu držet! Vím jak to bolí a už začínám zase cabit. Přej Micince štastnou cestu, nech ji jít. Já jsem všem mým zvířatům šeptala ‚tak běž,moje, běž, už zase můžeš utíkat, tak neváhej‘. Tímhle jsem je propustila a bylo trošku líp.
              Hm, ale jen trošku.

              1. Jani, taky teda kontakt neposílám, ale kdyžtak mám na lucYnku i na Hriba a on domů právě jezdí, ovšem nevím jak rychle je schopen dorazit

                kdyby přece, tak se ozvi

                strašně moc na tebe myslím a soucítím, já se toho dne moc bojím (h) (h) (h) (h) (h) (h)

        3. Jano Bu, držím palce, aby jste tu smutnou chvíli, která se kvapem blíží, obě zvládly co nejlépe. Sama jsem ji už se svými čtyřnohými kamarády několikrát prožila a další čakají. Dalších slov netřeba…

        4. Tvá černá Micinka? Ta, která mi u Tebe vylezla na klín a ani se z něho nehla? To je mi strašně líto, ale se svými zkušenostmi jistě víš, co děláš. Naprosto chápu, že ji nechceš nikam vláčet.Jen, kdyby člověk tuto službu dělat nemusel.
          Škoda, že ten náš venkovský veterinář je tak daleko – hluboko dole v Jižních Čechách. Naposledy pomohl našemu Micánkovi, a dokonce se kvůli němu vrátil z rozjetého okruhu.
          Držím za ruku a na dálku jsem s tebou (h) (h) (h) (h)

    2. Jani! (h)
      Okolo Prahy, pokud vím, přibylo koňských veterinářů, ti jsou zvyklí jezdit domů a na tohle už, bohužel, nemusí být kočičí odborník. To je tip jenom pro případ, že jsi ještě neuspěla. Druhý tip je sedovat micku nějakým oblbovákem doma, ale to opravdu v nejhorším. Já mám to štěstí, že na venkově jezdí domů všichni, vždycky to využívám.

  21. Tenhle přístup k životu je mi nesmírně sympatický. Čím jsem starší, tím je mi sympatičtější ;) .
    Bohužel u nás je víc hudralů, než takových Shirley.

      1. K tomu by stačilo jen málo a sice zvýšení všech důchodů alespoň o 70%. Jenže za Kradouska, Schvanzenberka, Přesčase, Hegera a Drábka to absolutně nehrozí.

        1. V Anglii jsou státní penze velmi bídné (to vím) a kdo si nenašetří, ten nemá.
          A potom nemám pocit, že by slušné chování mělo korelovat s příjmem. To buď je, nebo není.

          1. Taky si myslím, moje maminka,teta i všechny jejich kamarádky s pětistovkou komunistickýho důchodu se usmívat a chovat uměly jak ty Angličanky. Nacpané břicho ani bankovní konto negeneruje slušné chování, to se získává jinak a neztrácí se kvůli tvrdým vnějším okolnostem.To buď je nebo není.

          2. Státní budiž, ale kdo si spořil, což, vzhledem k příjmům a jistotě, že mu ty peníze nikdo neukradne a neznehodnotí, nebyl problém, má se mnohem líp, než většina našich důchodců.

            1. No jo no … byli tací co si spořili a spořili … ještě jim v pátek soudruh prezident povídal, ze měna je pevná, no a v sobotu měli … ehm …

              1. A jak myslíš, že dopadnou ti, kteří si teď začnou spořit k důchodu? Ještě hůř! To, co si teď naspoří, jim znehodnotí inflace a potom buď zkrachuje fond, nebo celý Klausistán, ne li EU! Jenže úspory budou … ano, tam, a od rozkradeného státu nedostanou ani životní minimum. Ale co jsme si (ne)zvolili, to máme, že?

  22. …….Dvě z nich se tam rozjely, aby na celou akci dohlédly a na místě zjistily, že dívky ze zdejší školy jsou často vystaveny násilí prostě jen proto, že škola nemá oddělené záchody. Takže dokázaly ještě z Indie iniciovat další úspěšnou bleskovou sbírku a ty záchody tam nechaly postavit. Nespasily svět, ale ty dívky na jejich návštěvu nezapomenou. ………..

    :-) Klobouk dolů před Shirley and comp. (y)
    Jo, člověk nemusí spasit svět, stačí kolikrát, když pomůže na jednom místě, jedné bytosti… prostě pomůže.
    Obdivuju každého, kdo dokáže zúročit svůj věk a navíc si ho plně užít.

    1. Pokus spasit svet by v tomto pripade nejspis znamenal zavedeni zakazu spolecnych zachodu a nasledne zavreni te skoly :-]

      1. Obávám se, jendo, že je to přesné. Dost často je lepší udělat něco malého hned teď, než vytáhnout na barikádu… Říká se tomu „chodit s kanonem na vrabce“ a jistý Škrhola by mohl vyprávět…

  23. Jéé – to je krásné povídání. Jsem ráda, že jsi se v Anglii dostala do tak krásné společnosti (vím, že všecko ve staré dobré Anglii není tak růžové jako svetřík paní Schirley). Dělat něco pro druhé a přitom se bavit – to je dobré spojení.

    P.s.: já i Jenda své půlkulaté a kulaté narozeniny slavíme v kuželkárně – po opulentním obědu není lepší zábavy, než koulit (i když žaludek často protestuje, tudíž v poslední době je sytější spíš večeře)

  24. Napadlo mě, že by bylo fajn, kdyby se spousta lidí dovedla bavit tak, jako tyhle starší dámy- a s věkem to nemá nic společného. Sezení před televizí vyznávají starší i mladší. A při té zábavě udělat pro lidi i něco užitečného- proč ne?

    1. Heh, tenhle článek mi připomněl naši cestu do Španělska. Jeli jsme tehdy s kamarádama třema autama. Do-ko-na-lý! výlet:D. Přespávali jsme – jak jinak tehdy – v autě ve Francii. Ráno jsme dojeli k obřímu parkovišti s motorestem. Vylezla jsem auta s pocitem, že už jsem asi tak sto let po smrti, vypadala jsem jak pětset let starý zmuchlaný noviny a přímo vedle nás zastavil autobus PLNEJ ANLGICKEJCH SHIRLEY!! Všechny ty svěží dámy vystoupily – ne , nevystoupily, oni vyhopkalyyyyy z toho autobusu, nadupaný energií, stoprocentně vyžehlený a švitořily do prostoru. Vedle nich jsem stála já s výzarem naprosto naštvanýho bubáka, mrtvýho, zmačkanýho bubáka a značně se mi přitížilo, když jsem je viděla :D:D:D:DPostavila mě na nohy až hygiena. Celkový zážitek ze zastávky pak dotlouklo francouzský „Kafé Nuáár“! páč jsme chtěli fakt černý kafe. Nicméně černý kafe francouzský je drobátko jiný levl než černý kafe český a po prvním doušku mi explodovaly oči a týden jsem pak nespala. :D

        1. Petro, tohle jsi napsala naprosto přesně :) Já se scházela i s jinou skupinou starších dam – a to na malování, a ta tvrdohlavá životaschopnost byla fascinující. Někdy si říkám, že ta „tvrdá“ výchova (takhle nestůj – narovnej se, tohle si obleč, samozřejmě, že to vydržíš a budeš se při tom USMÍVAT…) děvčat měla něco do sebe. Ty ženské dokázaly být šik i v mikině s obrázkem vlčí smečky na zádech :D a v několika případech se staraly ještě i o svoje devadesát let + matky…

          1. Jo ony byly fakt fascinující. Pro mě nepochopitelný, jak to dokázaly. KOuzlo asi nějaký, být vyžehlená, stoprocentně dobře naladěná, užívat si každičkou vteřinu toho dne a za zády mít xxxx kilometrů, v jejich věku – sááákra (y) .
            Dala jsem si tehdy předsevzetí – jak si je normálně nedávám :D, že chci jednou být taky takhle v pohodě, dokázat žít do poslední chvíle. Doufám, doufám, že přes to, že jsem z český kotlinky, kde se tohle moc nenosí ( i když už se i tady trochu blýská na lepší časy), že se mi to podaří. Že nepřijdu o životní jiskru. Obdivuju Květu Fialovou a její přístup k životu.

    2. Víte, jaký je rozdíl mezi anglickým, francouzským a českým důchodcem? Anglický vstane mezi 9 a 10 hodinou, dá si smaženou slaninu, k tomu whisky and soda a pak se spokojeně odbere do svého klubu, kde strávý den s přáteli. Francouzský vstane mezi 9 a 10, dá si k snídani croissant a cafe latte, načež se v poklidu odbere do své oblíbené kavárny, kde stráví den s přáteli. Čeký důchodce vstane ráno v pět, posnídá anglické léky, vezme francouzské hole a utíká do práce! Bohužel. (puke)

  25. A mám takový pocit, že dnes má svátek velký kocour terra. :)
    Všechno nejlepší (f) (^) (d) , milý terro (inlove) , hlavně abys byl zdráv a měl dostatek času na nějaké to hebké písáníčko. (nod)

    1. ach ano, máš pravdu!! milý terro kočičí, od nás ti letí přání všeho nejlepšího, užij si nejen dnešní den, ať ti slouží zdravíčko, ať jsou jejich veličenstva (cat) spokojena s tvojí posluhou a – zase něco napiš!!!!!!!

      (h) (h) (h) (h) (^) (d) (f)

    2. Moc děkuji za přáníčka, asi to dnes spláchne jedna (d) a něco malého dobrého na zub – naše smečka tak nějak pořád na střídačku bojuje s různými „chcípy“, a k udržení té lehce jiskřivé nálady růžové Shirley potřebujeme trochu víc úsilí… Ale nehodláme to vzdát, jen to „samozřejmě, že to vydržíš, a budeš se při tom usmívat“ jde momentálně trochu ztuha… :)

  26. Skvělé bétéwéčko, milá Dede! (inlove) Čte se s lehkostí, s jakou se zmrzlina rozpouští na jazyku, ale zůstává po něm odhodlání něco dělat. Prostě Vave, go on! (y)
    Eh, po pravdě, nadšení mi maličko kalí fakt, že to první go bude směřovat do práce. (whew) … Ale jo, půjde se mi o fous líp. :)
    Přeju všem krásný den! (h)

  27. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dík za vzpomínku (nod) Je vidět, že ti stará dobrá Anglie zůstala hluboko v (h)

  28. Báječně napsáno a atmosféra vystižena, Dede! Jako by to bylo tady v Klokánii, bývalé koloniii jejího veličenstva. Takže až jednou navšívíš klokany, tak se budeš cítit jako ve staré dobré Anglii. Podobné sešlosti těchto klubů si jsou velice podobné. Když jsme tady byli čerství v roku 1968, tak nám takoví lidičky pomáhali se zařadit do „mainstream“, tedy většinové společnosti. Škoda, že nyní už to není tak časté jak bývalo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN