PSI: Kterak Penny cestovala

Jednoho dne vytáhla moje člověka z komory obrbatoh, zpoza knížek divnou knížku, kde je prý namalovaný celý svět, a z tašky ještě divnější sešit zpoloviny plný nápisů z velikých písmen a zpoloviny prázdný. Snesla to všechno na jednu hromadu a začala na tu hromadu přidávat věci, co jsem ani nevěděla, že je máme.

 

Přenosný pelech, co vypadá jako pytel se zipem. Deku. Divné misky, co se dají složit jedna do druhé. Veliký nůž. Strašlivě smradlavé bílé kostky, co je v nich prý schovaný oheň. A tak.

Pak moje člověka vzala mě a můj očkovací průkaz, a že prý jdeme. Tohle normálně znamená, že jdeme za mým panem doktorem, co mi dá bodavou bolavou injekci, po které je mi špatně, a pak se to pokouší vyžehlit tím, že mi strká žvýkací tyčinku, která mi nechutná, takže ji vyplivnu, moje člověka mi řekne: Ty jseš ale pitomá, Twiggy, i když ví, že se vůbec nejmenuju Twiggy, ale Penny, strčí tu tyčinku do kapsy a pak mi ji dá doma.

Jenže tentokrát jsme šly úplně jinam. Smrdělo to tam skoro stejně jako u mého pana doktora, ale ne úplně. Moje člověka se ptala, do kterých dveří má jít, když chce nějaké razítko, a tamní lidi jí řekli, že do těch, do kterých strkám čumák já. Taky se mohla rovnou zeptat mě, ne? Já mám nos, doktorský smrad poznám a ptát se nemusím.

A uvnitř to bylo zase všechno špatně, protože ten cizí doktor se na mě jen tak jedním očkem podíval, pak si důkladně prolistoval můj očkovací průkaz, dal do něj razítko, ale mně nedal ani injekci, ani tyčinku, kterou bych mu mohla uraženě vyplivnout pod nohy. A to bylo všechno a šly jsme zase pryč.

 

 

Nazítří vzala moje člověka obrbatoh, pečlivě zamkla dveře a šly jsme si ještě s Tím Druhým stoupnout k té škaredé silnici, co po ní běhají pejsci s kulatýma nohama a svítivýma očima, kteří moc rádi rozšlapávají malé černé pejsky, třeba mě. Vy lidi jim říkáte auta. Tam jsme stáli a mávali tím sešitem, dokud nám jedno to auto nezastavilo. Vlezli jsme dovnitř, moje člověka i Ten Druhý vtáhli dovnitř svoje obrbatohy, já si sedla mojí člověce pod nohy. A jeli jsme. Jeli jsme daleko, daleko, mnohem dál, než kam by pes sám za den doběhl, i kdyby měl proč.

Jeli jsme už pár hodin, vystřídali jsme už několik aut, když moje člověka, Ten Druhý a řidič začali mluvit o hranici. Pochopila jsem z toho, že hranice je to, kde si vy lidi občuráváte konce svého revíru, a že na to máte dokonce zvláštní lidi. Víte, že mě nikdy předtím nenapadlo, že byste to dělali i vy? Protože jsem ještě žádnou takovou občuranou hranici prostě nepotkala, tím to je. A hned jsem si taky řekla, že ta naše velká smečka musí být opravdu hodně obrovská, když má označkovaný konec revíru až tak daleko, že bych k tomu za den sama nedoběhla!

A abyste věděli, moje člověka chápe, co se patří. Řekla tomu řidiči, že potřebuju na té hranici ven. On namítal, že není moc času (vy lidi nikdy nemáte čas). Moje člověka řekla, že to bude jenom chvilička. On jí nevěřil. Ale měl jí věřit. Protože jsme vylezli, moje člověka řekla: Penny, buď hodná, čůrej honem, já se na ni koukla, natočila hlavu na jednu stranu, na druhou stranu, dřepla si a vyrobila velikou značku.

Tak. Takže teď tu hranici i sama poznám a všichni psi budou vědět, že za touhle čárou bydlím i já a moje člověka a kdo by nám chtěl užírat z misky, toho kousnu. A ten řidič se smál, že to prý ještě neviděl, pes, co čůrá na povel. Koukla jsem po mojí člověce, střihly jsme na sebe uchem a nechaly jsme ho, ať se směje. Obě jsme věděly, že tomu vůbec nerozumí.

 

 

Potom jsme se dostali do kraje, kde jsme nikdy nerozuměli tamním lidem všichni. Tamním psům, to ano, s tím není problém, ale vy lidi štěkáte na hodně způsobů, a jak pak má chudák pes poznat, že na něj voláte: Ty jsi ale hezkej pejsek, pojď sem, na? Abyste věděli, tolik různých štěkotů, to je na psa podraz. Víte, o kolik dobrot jsem tak určitě přišla? Než jsem se naučila, jak se to v tom kraji řekne, už se to říkalo zas jinak!

Ale snažila jsem se být užitečná, co to jenom šlo. Když jsme spali na trávě, s obrbatohy za hlavami, já podřimovala jenom na jedno oko, abych mohla hned spustit vrčení a štěkot, kdyby šel kolem někdo cizí. Takže je jen a jedině moje zásluha, že nám nikdo neukradl ani misky, co se dávají jedna do druhé, ani moje granule, ani divné smradlavé ohňové kostky, ani nic jiného.

Když pršelo, klepala jsem se u silnice tak viditelně a zřetelně, že jeden člověk zastavil už po půl hodině. Ten nám řekl, že by nás nebyl do auta vzal, nebýt mě! Že nemohl snést pohled na to, jak se tam v tom dešti klepu a mrznu. Naučila jsem se vyskakovat do velikých aut, co toho moc uvezou. To není žádná legrace, ony mají spodek dveří výš, než má moje člověka hlavu.

A když nám zastavilo jedno takové veleauto, moje člověka řekla: Hop!, já skočila, a řidič se pak celičkou cestu divil, jak může tak malej pejsek jako já skočit tak vysoko, že prý to jeho veleauto je ze všech veleaut nejveleautovitější. A dal mi, představte si, svého plyšového tygra! A nebyl to jen tak ledajaký tygr, byl skoro stejně veliký jako já!

Prý že si zasloužím velikou odměnu. A taky mě nechal to veleauto řídit. Seděla jsem mu na klíně, přední packy jsem měla na volantu, a když na nás nějaké jiné auto na silnici štěklo, tak on nechal svoje veleauto taky zaštěkat a já se přidala! A moje člověka, Ten Druhý i řidič veleauta se smáli.

 

 

Že nevíte, proč se to dělá? Proč na sebe veleauta štěkají? No přece aby si přála štěstí na cestu! Takže jsem štěkala, co to šlo, a vyštěkala jsem nám tolik štěstí, že se ani do obrbatohů nevešlo. Ostatně můj tygr taky ne. Moje člověka ho musela přivázat na obrbatoh zvenku.

A pak jsme dojeli až k velikánské vodě, co se nedá pít a když v ní plavete, okusuje vám tlapky. Ta velikánská voda není nic moc, ale zvířata, co v ní žijí, ta rozhodně stojí za to, to vám povím. Něco tak dobrého jsem ještě nejedla. Vždycky, když jsme s mojí člověkou šli kolem restaurací – a představte si, tam u té veliké vody nejsou lidi se svým obědem nebo večeří zavření uvnitř, oni jedí venku jenom pod deštníky – takže vždycky, když jsme tak kolem šly, já se přitočila tu k tomu, tu k onomu stolku, pošimrala lidi ušima, udělala kukuč a kolik mi toho napadalo pod stoly! Moje člověka se zlobila a říkala, že jsem ostuda jedna neposlušná. Že nesmím žebrat, že musím počkat, až mi někdo sám nabídne, až někdo řekne: Ty jsi ale hezkej pejsek, chceš rybičku? Na!

Já prvně myslela, že mi ty všechny dobroty nepřeje. Říkala jsem si, to se ti to nadává, že jsem Twiggy nějaká, ale kdybys věděla, jak nechutné a hnusné jsou granule! O kolik dobřejší je taková osmažená ryba! Ale potom, protože jsme tam byli docela dlouho, jsem se naučila, jak lidi říkají Pojď, na, a už jsem se mohla chovat jako slušný pes a ne jako nějaký hajdalák nenažraný, užebraný, jak mi říká moje člověka, když se zlobí. Takže jsem jenom vychovaně dělala oči. A ryby pod stůl jen pršely.

Moje člověka a Ten Druhý celou tu dobu chodili každý den do sadu a trhali broskve. Já jim pomáhala, samozřejmě, akorát že jsem dosáhla jenom na ty nejnižší. Ale zato jsem je nosila klidně až z druhého konce sadu a strkala je mojí člověce buď do ruky, nebo do kýblu, kam dávala ty svoje natrhané i ona.

 

 

A taky jsem se tam v sadu naučila, jak se nenechat rozšlapat některým tím zvířetem s kulatýma nohama. Bylo tam jedno takové zvíře, co si vždycky nechalo vylézt člověka skoro až na hřbet a pak popojíždělo, sice celkem pomalu, ale zato do všech možných směrů. A jeden den začalo najíždět na mě a moje člověka křičela Pozor, Penny, a Uhni, Penny, a Dobře, Penny! – a já pochopila, že kovová zvířata s kulatýma nohama rozšlapávají pejsky ne proto, že by neměla pejsky ráda, ale proto, že jsou úplně pitomá a nevidí si pod nohy. Takže pes musí myslet za ně, protože ona jemu neuhnou. Takže už vím, jak na ně, a když budu já chytrá, už mi neublíží. Ani když jsou sama tak pitomá.

A potom moje člověka a Ten Druhý dostali spoustu šustivých papírků, co je vy lidi vyměňujete za ulovené jídlo, i když nechápu proč, a jeli jsme zpátky. Zase jsem hlídala, skákala vysoko do veleaut, štěkala v noci u batohů a tak všechno. Takže jen a jedině díky mně jsme se dostali k té občurané hranici v pořádku, se všemi batohy, miskami, pytlovitým pelechem, tygrem a tak. Zkontrolovala jsem si svoji značku, obnovila ji… a do dvou dnů jsme byli doma.

Obešla jsem všechny známé rožky a všude vypsala, jak je svět veliký a že i lidi mají označkované území, jenomže je mnohem, mnohem větší, než bychom my, psi, věřili. A že jsem tam udělala značku za nás za všechny. Aby všichni psi v okolí věděli, jak to je. A taky jsem napsala, jak se v cizích zemích říká: Ty jsi ale hezkej pejsek, chceš rybičku? Aby ostatním psům neutekly dobroty, kdyby do té ciziny náhodou jeli.

Od té doby taky běhávám ke každému autu, co má otevřené dveře. Mohlo by mě přece zase odvézt k té hranici, abych si svou značku mohla zkontrolovat! A pak bych jela dál a dál, znovu bych vyštěkávala štěstí na cestu a jedla ryby a třeba bych si zase vysloužila velkého plyšového tygra! Ten starý se mi už úplně roztrhal.

Jenže moje člověka mi nikdy nedovolí nastoupit.

Ale třeba se mi to jednou povede.

 

Další fotky najdete tady

 

 

(Podle vyprávění své Penny sepsala Ioannina.)

Aktualizováno: 20.1.2012 — 20:06

81 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tady sněží, sněží, sněží. A čas kolem běží, běží, běží. Konec loňska a začátek letoška mi ulítl před nosem. Občas mi už tuhne úsměv po otevření dveří z dalšího nánosu, hrnečku dost nezabírá. Šmudla se už proběhne jen na sjezdovce, tam manžestrují každý den několikrát. Všude jinde dělá „sněhoborce“. Pejskové i Růža jsou ok(klepu do dřevěného stolu). Hory jsou pořád krásný.

    Zdravím zvířetnictvo, přeju ať Vás sníh netejrá a držíte si nebo znovu lapnete zdraví.

    Penny jsi frajerka, ráda jsem o Tobě četla. Že zdravím člověčici a ať se daří dobře.

  2. Penny, já čekala až na večer a přečetla si tvoje povídání podruhé. Jsi fakt (*) a (sun) Moc hezky se to četlo. (inlove)

  3. Díky všem, za projevení účasti. (h) Dlouho nezapomenu na Ajčiny zoufalé oči. ;( Jsem šťastná, že to dopadlo dobře. (hug) Ája je v pořádku,já budu ostražitější, nesmím zapomínat, že je to mladé jelítko, které moc věcí ještě nezná, i když vzhledově vypadá jako slonisko. Dnes byl celý den podřízen mazlení a podstrojování a to i Daníčkovi. On ji miluje. (dog) (dog)
    Asi dvě hodiny se doma okusovali. Spadl mi kámen ze srdce. Už bych to nechtěla nikdy !!!! zažít. (sweat)
    Dnes pokračuji slivovičkou s mladým rybářem a přednostou. Máme nárok. (wave)

    1. Se mi zdá trošek nespravedlivý, že někteří si pro svá topící se trdélka musí do ledový vody sami, zatímco jiní si na totok obratem vyčarujou pomocníky (chuckle) .

      Uff, Jenny, musel to bejt setsakra adrenalin. A ty hrůzou vytřeštěný psí oči si dobře umím představit, mě takhle dlouho strašil Pedrův pohled.
      Na zdraví! (d) (wave)

      1. Nojo, ale někteří zachraňujou ve velkém stylu, že Louk ;) Když za hafem do vody, tak i s foťákem. Lidi, Louk s Pedrem tohle dokážou už první hodinu dovolené. (tmi)
        Jenny, to jsem ráda, že byl „hepáč“ (sun)

  4. pro změnu co ??? Padá a padá a padá (nod) Beta se tvářila, že večerní proběhnutí zahrady se nekoná (chuckle)

  5. tak jsem prošli údolí Kněžmostky – okraj Českého Ráje mezi Drhlenama a Branžeží. Na silničkách sníh, dost klouzavé břečky – navíc ani ve vesničkách nebylo kde zastavit… odstavné plochy nikde neprohrnuté, naopak za mantinely sněhu. Takže až v Branžeži před hospodou… Okruh asi 10 kiláčků byl fajn – trocha mokrého rozředlého sněhu bylo lepší než bahno, nikde nikdo. Jen nám za krk neustále padaly hroudy mokrého sněhu, které odtávaly z větví… Některé zásahy byly fakt přesné (devil) Údolíčko Kněžmostky bylo hezké – pískovcové skály, mokřady, rybník, rákosí – voda všude kolem…

      1. Betka ?? Doma ?? Neee – ta si užívala celý výlet lítání na volno. Kvůli nám člověkům se skorobezsněžno pod tlapátka nehledá… mě by páník klidně honil po kolena ve sněhu (rofl)

        1. Hmmm, a to jsi vyrazila jako rozumná túristka v botaskách? Nebo jsi ještě nesundala páskové? (tmi)

    1. To je také naše oblíbené procházkové místo, jenže tam je dost mokro, pokud tedy jdeš podle potoka skalní bránou do Drhlen. My s oblibou chodíme nebo jsme chodili spíš mezi skalami. Auto jsme nechávali v Srbsku. Odtud je na Branžež suchá cesta. Teď už by obě cesty Don neušel.

      1. jojo – po žluté Skalní bránou… Ale ono mokro bylo úplně všude. Hlavně na hlavě a za krkem (chuckle) protože to byla přímo minometná palba sněhových koulí ze zasněžených stromů…

      2. U nás je bahna po kolena- a podle toho taky psice vypadaly, když jsme přišli z procházky. A je tedy jasné, že je zítra čeká jen zahrada- celý den nepoteče voda a to bahno se bez sprchy zvládnout nedá. Jak mají kratší nožky, mívají od bahna celé břicho- a Světluška nevím proč i ocas.

  6. Dobré ranko z malé moravské vísky. Jsme bez sněhu ale vedle na horách, Tesák, Troják, Rusava se lyžuje. Večer jsem šla upozorňovat naše sněhové mužíčky aby ráno vstali páč sněžilo jak o dušu a do rána jen mokro, takže pro mně bezva !! Ale zase budou prasopsi.

    Páteční extempóre : (bat)
    V pátek jsme byly s Ájou u rybníka, hrála si s fenkou Benji, v zápalu hry spadla do rybníku, nemohla se vyškrabat ven, místo aby směřovala na břeh, chtěla vylézt na led, ten se pod ní lámal a ona se od nás vzdalovala ke středu rybníka, už ji byla vidět jen hlava,shodila jsem bundu, chtěla jsem pro ni skočit ale mladý rybář od Benjí pro ni hupsl do vody, prý bych se sama nevydrápala. Hned jsme Áju vytáhli, naložila jsem je do auta a zavezla všechny domů. Doma jsem Áju vyspršila, zabalila do deky a pak jsem chytla šok. Nalila jsem se whiskou,to nešlo jinak řešit. Pořád to vidím před sebou. Teď na rybník nepůjdem až roztaje,ona Ája,je ještě mladá divoška a asi vůbec nezná vůbec vodu, jinak všichni naši psi byli plavci, vyrůstali u řeky.
    Už jsem to rozchodila ale v ten pátek, to byl horor. (bat) (bat) (tmi)
    Přeji všem teplé a suché pelíšky. (inlove)

    1. uffff (tmi) nedivím se ti, že jsi byla na nervy… Třeba se holka poučí, že led není pevná plocha…

    2. Fuj, to je ale hnusnej zážitek. Taky jsem jednou skákala pro psa do rybníka, pro Míšu blahé paměti. Propadl se na našem návesáku kachňáku, přestože jsem mu říkala: Nechoď tam, prolomí se to.“ No a sotva jsem to dořekla, už jsem tam lezla. Jenže voda mi byla sotva do pasu a hlavně jsem věděla, že to bude jenom do pasu. Ale stejně, nic, co bych si chtěla zopakovat.

    3. Mladej rybář zaslouží pochvalu a Ája se musí ještě učit – díkybohu, že to dobře dopadlo. (h) Vůbec se nedivím, žes byla na mrtvici! (tmi)
      Ale přiznám se, že když jsi tu příhodu avizovala, bála jsem se horšího – zlých lidí…

    4. Uf, tohle jsou nerváky…. Kamarádce se pes probořil na ledu v řece- a proud ho strhával pod led. Naštěstí byl na flexině, a tak se jí ho povedlo vytáhnout. Od té doby se pes vyhýbá jakékoli řece…

    5. Ufff, Jenny! Byla bych taky v mrtvicnem stavu. Snad to Aju poucilo. Mam podobny zazitek, ovsem potencialni obet byl muj tehdy sestilety bratr, prvnacek ve skole. Sli jsme spolecne domu ze skoly a Vojta s aktovkou na zadech se naklanel do polozamrzleho rybniku na navsi. A prepadnul a chytal se plovoucich ker, ale smeroval nicmene k jezu. A nekdo z vesnice skocil do te vody a vytahnul ho. Meli jsme jeste asi 10 minut domu a Vojta durch mokry jak vodnicek cestou plakal, ze on uz nikdy neuvidi maminku a tatinka, protoze zmrzne, nez dojdem domu. Ale nechytil z toho ani rymu. :)

    6. Ufff, Jenny! (whew) To musel být šok, hrůza. Hlavně, že to dobře dopadlo, máš moc šikovné občany tam u vás v obci. (y) (h) (y)

  7. Praha hlásí, že po sněhu ani stopa, momentálně krásně svítí dočista jarní (sun) .
    Že by tím včerejškem jako bylo učiněno povinnosti zadost? (wasntme) Nebylo by to špatné! (y)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Tady je pořád sníh a led, nepočítej s tím, že stačí, když přivoláš jaro jenom v Praze!

      1. Ali (inlove) , budu se moc moc snažit, aby chumelilo jen na Dede a Xerxovou. (wasntme) Ale to víš, jsem ta bába Ája popleta, tak nevím, jak to nakonec dopadne. (chuckle)

        1. jábysem taky počebovala nějaký sních nasmjěřovat kousek na jih od Kroměříža, nebo mě ten pán, co spolu bydlíme, utrápí nářky, že nepadáááá ;( (sweat) (punch)

  8. Zdravím od žabek, kde včera napadlo trochu sněhu a během večera většina stihla roztát- zato co, neroztálo, moc hezky zmrzlo. Tak čerstvý rohlíky nebudou, do tohohle na kole nejedu a pěšky se mi nechce.

  9. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Nepadá (shake) Je trošku nad nulou (nod) Dočistíme chodníčky a asi zkusíme někam vyrazit. Někam do skorobezsněžna. Tudíž dál… protože tady je dostsněžno.

  10. Je chvilka po půlnoci a to by měl být čas duchů. Nikoliv tady, tady je čas blbů kteří vytáhnou rachejtle a začnou střílet, zřejmě tady na náměstí či v parku protože jsou to děsné rány, to se neodehrává někde v dálce. Od Silvestra uplynuly tři týdny. Ack ack ack ack ack (abych vzdychala po švédském způsobu). Co s takovými prázdnými hlavami? Přepadají mě zlé myšlenky jako „ať vám to ruce utrhne a oči vypálí“. Což se mnohým opravdu stává ale ne proto že jsem jim to přivolala. Některá zranění vedou i k úmrtí. Ne nesmím se zlobit, nesmím se vztekat a vidět červeně, blbost to nezastaví. Ta snad přežívá všechno. Prý ani bohové s ní nic nezvládnou, kdosi to tu psal docela nedávno. Mám takový dojem že to byl Jovásek. Měla bych si z této vědomosti vytvořit jakousi mantru : Blbost nelze po-třít, blbost žije dál. Blbost nelze po-třít, blbost žije dál. Blbost nelze po-třít, blbost žije dál. Blbost……ááále blbost! Má to sice docela rytmus … potřebuje mantra rytmus? Zní to spíš jako skandování na demonstraci či při fotbalovém zápasu. Ne musím se naučit nereagovat a blbost všeho druhu ignorovat. Ale chudák Garyk a ostatní.
    Spěte sladce!!! |-) |-) |-)

  11. Házím, házíš, házíme, (sweat) je pěkně těžký a máme toho pořádný kus k silnici a silničáři kupodivu jezdí a nahrnuli nám pěknou bariéru. Čeho je moc, toho je příliš. Tam nahoře to taky neumějí rozdělit, vždycky všechno pěkně na jednu hromadu ať je to sníh nebo voda. Nevím, kde berou předlohu ;) Koukám, že je opět stejně před kopcem jako za kopcem

  12. házím a házím a házím a padá a padá a padá (chuckle) Polovičku čekám kolem druhé ráno – tak doufám, že Yarýsek vše zvládne… Počasí na cestování nicmoc.

    1. U nás totéž :) Občas se vykradu ven, aby to kluci neviděli a odházím si aspoň cestičku k vrátkům (wasntme)
      Na „velké“ házení, tedy bariéra po pluhu podél vrátek a vrat a zahrnuté parkovací místo si přece jen s chcípem netroufám, ale tohle maličké proběhnutí se s hrablem si neodpustím. Jsem praštěná, ale nevadí mi to :P
      Tak ať přednosta (h) šťastně dojede – ze silnice se na ty přívaly sněhu kouká blbě…

      1. 15.00 – sněží macaté vločky, Víla s dětmi ze sousedství staví sněhuláka.
        17.00 – blíží se odjezd k babičce, která naslibovala šunkofleky. RenataE drtí mezi zuby odsněžovací zaklínadla.
        18.00 – odjezd k babičce přes všechny pražské kopce. Z kopců tečou bystřiny a potoky. RenataE se modlí, aby to všechno během pár hodin nezmrzlo.
        21.30 – návrat přes všechny pražské kopce. Plujeme po proudu,nezmrzlo to :)

        A ještě k tomu jedna lupičská historie. Chybí mi jedna poklice na autě. Zaparkovali jsme u babičky a hned vedle auta se jedna válela. Nelenila jsem a hodila ji do kufru. Mezitím ovšem Hřívnatec identifikoval auto, ze kterého poklice odpadla. Vyndala jsem poklici z kufru a velmi nápadně a nepřehlédnutelně ji nainstalovala k příslušnému autu. Když jsme odjížděli, příslušné auto už tam nebylo, zato poklice ano. Považovala jsem to za zásah shůry a poklice opět bydlí u mě v kufru. Zítra ji nacvaknu na to správné místo.

  13. Penny jako obvykle nezklamala – je to báječná pejska obdařená výjimečným vypravěčským nadáním a taky talentem dělat radost své člověce. (h)
    Díky, Io, báječné, láskyplné čtení. (h)

    1. A tos Penny neviděla naživo- já jo! Bez vodítka v centru města, absolutně poslušná a klidná, nebo v košíku na nosiči kola. Obdivovala jsem ten výcvik a poslušnost.

  14. Penny, jsi krásná psí staruška, která svůj věk nosí s psí elegancí, na všech fotkách ti to náramně sluší. Jak vidno, nemáš ani problem s rovnováhou, vybalancuješ nejen košík na kole ale i rameno své Člověky. Jsi stále plná elánu, literárního nadání(krásně se to četlo) a světe div se – doknonce ochotná cestovat se svojí Člověkou (a Tím Druhým) stopem. Přestože se tě na způsob cestování asi neptali, nakonec jen díky tobě jste se na cestách posunuli o kus dál. A bez tvého doprovodu by se jim možná ani v jejich pelechu se zipem nespalo tak klidně.

    Stejně jste ale byli všichni velice odvážní, a jako Jenny níže, také já se divím, že tenhle způsob cestování ještě funguje. V dnešní době si myslím, že je dost riskantní být nejen stopařem, ale i řidičem, který je je ochoten svézt. My jsme v 80. a 90. letech v Evropě mávající často brali, ale nevím, zda bychom to dělali ještě dnes. Tady stopaře vidíme jen opravdu zcela vyjímečně a bývají to osoby natolik zvláštního vzezření , že je raději mineme.

    Nadále držím palce Zaně, gratuluji Veram i Pů, a virtálně odháním všechny chcípy od jimi napadených.

    U nás teploměr ukazuje přesně +21, ale je zataženo, honí se tmavé mraky a asi bude pršet. Na podzim rozsazeným narcisům už vylezly asi 10cm lístky, jestli také pokvetou se musím nechat překvapit. Máme letos opravdu teplou zimu, zatím ani jeden večer nestálo za to otevřít záklopku komínu a zatopit v krbu. Pokud se počasí nezvrtne v únoru, asi letos prvně po mnoha letech v krbu vůbec nezatopíme.

    Přeji všem krásný víkend. Vy, co jste zasněžení se neužeňte bolesti zad odhazováním, vy po sněhu jen chodící neuklouzněte a nepotlučte se. A ostatní si užijte hezky podle svého gusta.

  15. Hlásím návrat na značku – hned ráno jsme jeli do Varů za slušného počasí, vrátili jsme se navečer se sněhem, huhuhu. (whew)
    Až se trochu vzpamatuju, vrhnu se na Penny :) , neboť ona je moje oblíbená psí osobnost.
    Přeju všem krásný večer. (h)

  16. zima se hlásí v tyto hodiny dost silně. Fučí a fouká a hlavně sype a sype. Teď jsem vyházela všude dočista a pěkně jsem si zaposilovala. A to ještě neprojel pluh na zadní cestě… to teprve bude mantinel u vjezdu… a budu moct jít pokračovat.
    Beta venku brečí, že chce jít domů „hnízdit“ a doma brečí, že házím bez ní… je drobek rozpolcená osobnost. Nastává týden největších hormonálních zmatků… příští víkend už bude líp

    1. Do týdne bude hormonální schíza pryč a beruška Betka bude zase OK.
      U nás také sněží, heč, a napadl asi 1 cm (clap) .

    2. Na kladensku snězí od poledne a docela napadlo. Norďa lítá ve sněhu jak sentinel a moc si to užívá, Pikáček se klepe. A já mám nějakou virózu :(

  17. Penny cestovatelko, ty se vyznáš. Jsi hodná že nás obohacuješ o své zážitky z cest až za hranice člověčích teritorií.

    Moc zdravím Pů a Zanu a Veram. Jste neuvěřitelně silní. Dál vám držím palce ať tu sílu neztratíte. (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h)

    A lituji chudáčka Dede, chcíp co je tak vlezlý je nepříjemná záležitost. Tak přidržím paleček i tobě ať chcípa zaženeš, Berry potřebuje trénovat. (h) (y) (h)

    A představte si že v Götebořicích padá sníh, už je ho tak 5-7 cm a větve stromů jsou tím mokrým sněhem celé obleptané takže je najednou všechno všecičko bílé. Po těch do teďka podzimních deštích je to zvláštní pocit. Zima zřejmě neumřela jak už jsem se domnívala. Sníh milosrdně přikrývá ten nepořádek který mám na zahradě a překrývá i mé špatné svědomí. Ale já takové možnosti jako paní Zima nemám. S bolestmi v těle nedokážu ani ten binec něčím kamuflovat jako to dělá ona. Včera jsem předzvěst dnešního sněžení silně cítila v celém těle a nebyla jsem sama jak jsem zjistila u rehabilitační sestry při posilování v její mučírně.
    Tak se všichni mějte takhle při sobotě. Přeji i příjemnou neděli. (wave) (wave) (wave)

    1. PENNUŠKO, JSI VELEŠIKOVNÁ CESTOVATELKA A MOC JSI MNE SVÝM PÍSÁNÍM POBAVILA. UŽ TAKY CHÁPU, PROČ SES TAK DLOUHO NEOZÝVALA. CESTOVALA JSI I S ČLOVĚKOU, TAKŽE NEBYL NA PSANÍ ČÁSEK. ZDRAVÍM TVOU ČLOVĚKU A TEBE DRBU V ČERNÉM KOŽÍŠKU.
      JINAK JEDNO DŮLEŽITÝ OT PRO VELKOUM KOČKU: MÁS MAILÍK, MRKNI DO POŠTY. MĚJTE SE DOBŘE.

  18. Penny a Ioannino, s vama se tak pekne cte. (h) A vubec, uz bylo na case, ze jste se zase objevily. A na Penny je fakt videt, jak si s clovekou rozumi – ona tim ksichtickem primo mluvi. tesim se na vic.

  19. „Vyštěkávat štěstí na cestu“… moc pěkné, to se mi zamlouvá. Penny „Marco Polo“ Ioaninnina je skvělá pejska do nepohody – i z ní dokáže aspoň vytřískat rychlejšího stopa (rofl)

  20. To by se úředníci na hraničních přechodech divili kdyby jim Penny řekla že jsou občůrávatelé hranic! :D Mmch, Ioannino proč se jmenuješ stejně jako jedno město v Řecku?

    1. Pú-teším sa,je Ti už určite dobre,ke´d si tu a máš dokonca záujem o mená.Tak skúsim:možno tam nechala srdce,ako lord Byron,možno je to Haydé,dcéra joaninského pašu hanebne popraveného zradcom Fernandom,možno je to transkripcia českej Jany do latiny…/tajomstvá ženám slušia-spomeň si na čas malín nezrelých/

    2. Ahój, Pů! To jméno je náhoda, páč je to latinskořeckej překlad slova Janova.
      A pšššt, celníkům se to říkat nesmí, oni jsou důůůležití občůrávatelé… :-P

  21. Milá Penny ,jsi hotová Indiana Jones i s pánčičkou.

    Míte úžasné cestovatelské zážitky. Za mojeho mládí jsme takto brouzdali Československem.
    A vida, ono to ještě jde. To by mně zajímalo, jestli by mi ještě někdo zastavil. (chuckle)
    Píšete krásně, piš ještě ! (h) (dog) (toivo)

    1. Jenny, kdyby ses stejně jako Penuška usilovně třásla a dělala psí zrak, určitě by se výsledek dostavil :-)

      1. Tak jó,já to někdy vyzkouším, páč zrak českého důchodce by se dal při troše dobré vůle přirovnat ke psím očím a otépéčka se mi třasou furt. (rofl)

  22. Milá Penny, tvoje osobnost mezi námi vykvétá do radostného poznání díky brilantnímu psaní tvé člověky. Moc se mi tvé zápisky z cest líbily a doufám, že paničce brzy zase něco naštěkáš (inlove)

  23. teda že jsem tu sama v pět ráno… to se nedivím. Ale že jsem tu sama ještě v deset… se tu bojííím.
    Zana vás všechny pozdravuje – pravidelně hlásím, co se tu děje. Dneska jsem nehlásila nic…

    1. Já tu jsem, chudák já s vráceným chcípem. Místo na stopě s Berry už zase trčím doma. Včerejší horda mládeže odjela, Martin s Markem zmizeli s běžkami do hor a já se tu lituju :) Přitom máme konečně opravdu hezké zimní počasí, sníh, maličko mrzne, paráda (sun)

      1. Ahojky Dede, neplač, nejsi v tom sama. Chytla jsem včera rýmu hyacintku. Jsem nepoučitelná a koupila jsem si krásný růžový hyacint. No a vysledek? – Usmrkaná a ubrečená Myš. :( Přeji brzké uzdravení, abys mohla řádit s Berryškou venku.

    2. Mnó, četla jsem Tvůj příspěvek už v těch 6:15, to už jsem byla s Ájou doma z procházky od 4:30, ona byla zvyklá ještě před měsícem kamkoliv upustit a tak chodníme raději brzo a prodlužujeme intervaly. Už je čistotná, takže dobrýý.
      Mám novou čelovku a Ája svítící obojek, červený.
      Včera jsem prožila na rybníku horor, napíšu později,ještě jsem to nezkousla. (wave)

  24. páníkovi jsme zamávaly a vyrazily na procházku. Bílo, čisto, ticho, docela teplo – nefouká… pár zapomenutých vloček ještě z nebe padá. Krása. Beta může v tuto hodinu navolno všude. Vedlejší cesty nejsou nasolené, jen čistě protažené – užívá si čmuchání a čenichání kolem plotů. Ty teď nikdo nehlídá – všichni „zahradní řvací“ chlupáči z okolí spí v teple. V lesoparku jsme prošly jen hlavní dobře prošlápnutou cestu. V lese je dost sněhu a uprostřed skrývá ledovou ostrou krustu. Betu to neudrží, propadá se, špatně se jí chodí a ještě si odírá nohy… takže nee – do lesa tady nemůžem. Užily jsme si to. Díky sněhu je docela světlo – prostě povedená procházka.

  25. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásná a moudrá Penny dorazila zase mezi nás. A jak té to pííííše (nod) , prostě píše jí to mocmoc dobře. Taky její panička by mohla občas něco písnout… ale ta na nás nemá čas (chuckle) Ještě žě ji psice nahradí (inlove)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN