ROZHLEDNÍK: Národní budova na Manhattanu vypráví

Newyorská Upper East Side (horní Manhattan u East driver, tj. na východ od Central parku) získala punc „lepší čtvrti“ poměrně nedávno. Je to klidná residenční oblast se spoustou kaváren a restaurací, žijí tady mladí a úspěšní lidé a jejich rodiny. Samozřejmě všude zní angličtina, občas španělština. Ale nebylo tomu vždy tak.

 

Příběhy staré i ty nové svou přítomností vypráví dominanta tiché 73. ulice, zvláštní dům s pseudorenesanční fasádou ze žlutého pískovce a nápisem „Národní budova“. Na Manhattanu? Ano, a bylo to tak:

 

I když zprávy o prvním Pražanovi usazeném v tehdy ještě Novém Amsterdamu pochází někdy ze 17. století, ve větší míře začali Češi a Slováci putovat za oceán za Rakouska Uherska. V té době šli za lepším živobytím většinou rolníci a tak se usazovali na Středozápadě nebo v Texasu, v místech, kde stále byla volná půda (návštěva u krajanů v Texasu stojí za samostatný článek). Indiáni už byli v podstatě pozavíráni v rezervacích a bledých tváří ještě stále nebylo tolik, místa bylo dost. Česká emigrace do Ameriky posílila po evropských událostech v roce 1848, slovenská vrcholila v letech 1870-90.

 

Jako všichni imigranti přistávali většinou v New Yorku a procházeli přes slavný/neslavný Ellis Island dál. Ti, co neměli zájem o rolničení, dělníci a řemeslníci, už často v New Yorku zůstávali. Původně se usazovali na Lower East Side (dolní část Manhattanu), která v té době byla opravdu sběrnou všech možných přišelců z různých koutů světa a život tam byl těžký. Kdo mohl a hlavně se zmohl, postupoval dál nahoru, kde stále bylo místo na nové domy a na nové živnosti. Postupně se tak i československá komunita přesunula až do oblasti, které se dodnes říká Yorkwille, protože se rozkládá kolem York avenue. A tak mezi York avenue, řekou East river a zhruba mezi 65. a 78. ulicí vznikla československá čtvrť, brzy známá jako Little Bohemia (malé Česko).

 

Čechoslováci s sebou přinesli nejen svůj jazyk, ale také zvyky, jídla a hlavně touhu sdružovat se, být spolu, něco podnikat. V okolí se objevily české a slovenské hospody, obchody, dílničky. Jedním z hlavních řemesel byla výroba doutníků. Někteří je vyráběli doma (většinou byla zapojena celá rodina včetně dětí), někteří v továrničce na rohu 72. druhé a York. Dnes na tom místě stojí slavná aukční síň Sotheby´s… Začaly vznikat spolky, Sokolové udatně cvičili ve třech nových sokolovnách. Komunita vzkvétala a tak se rozhodli, že si postaví společnou Národní budovu.

 

Snad po vzoru Národního divadla vyhlásili sbírku, do které se zapojil i Antoním Dvořák svým benefičním koncertem. Lidé dávali i z toho mála, co měli a zakrátko bylo peněz dost. Roku 1895 postavili opravdu honosnou a reprezentativní budovu. Bylo tu vše, plesový sál na krajanské plesy, česká a slovenská škola, knihovna, místo pro spolkové schůze, kulečník a hospoda. Scházeli se, tančilo se, hráli divadlo, seznamovali se, vdávali, ženili a rodili… Během 1. světové války byla vyhlášena sbírka na podporu svobodné republiky a i v Národní budově se horlivě debatovalo o budoucím svobodném státě.

 

A tak Národní budova sloužila obyvatelům Little Bohemie několik dekád. Oslavy 28. října byly vždy veliké, včetně krojovaných průvodů. V okolí se mluvilo česky nebo slovensky a kdo neuměl a chtěl tady žít nebo podnikat, musel se naučit.

 

 

Národní budova zůstala kouskem domova pro československé uprchlíky za nacistické okupace i po roce 1948. Odsud např. vyprovázeli ve smutečním průvodu na poslední cestu Jaroslava Ježka, který v roce 1942 v New Yorku zemřel. Jan Werich pobýval ve válečné emigraci se svou rodinou o ulici dál.

 

Léta šla a další generace Čechoslováků se začaly stěhovat opět dál. Zůstávali vesměs jen starší krajané. V okolí zaznívala více němčina, italština a nakonec angličtina. Budova pomalu chátrala, již zbylí krajané neměli dost prostředků na její údržbu. V roce 1986 byla prohlášena za neobyvatelnou. Zbývala vlastně jen ta krásná fasáda, kterou v roce 1994 uznalo město NY za historickou památku, jinak to byla jen smutná vzpomínka na dávné časy. Zdálo se, že newyorská Little Bohemia upadne v šeré zapomenutí.

 

Jenže osud a dějiny tomu chtěly jinak. Když Česká republika, už bez přívlastku socialistická (a taky bez Slovenska), znovu otevřela generální konzulát v New Yorku, začaly diskuse, jak zachránit takto unikátní památku. Po jednáních s představiteli krajanů koupila česká vláda budovu za symbolický dolar a zrekonstruovala celý objekt. Nebylo to jednoduché, nebylo to levné, trvalo to dlouho, ale nakonec to stálo za to.

 

V roce 2008 byla Národní budova znovu slavnostně otevřena. Dnes tady sídlí konzulát České republiky a České kulturní centrum, krajané samozřejmě mají své patro. Čeština opět zní na 73. ulici. V Národní budově se konají kulturní a společenské události, promítají se české filmy, probíhají vernisáže, krajané obnovili svůj slavný ples Beseda ball… A stane se, že někdo z návštěvníků najednou zůstane tiše stát a řekne: „víte, tady se brali mí prarodiče“ nebo „tady poprvé tancoval tatínek s maminkou“ anebo „tady jsme se seznámili s manželkou“, to ti mladší. Národní budova má své zvláštní fluidum, vzpomínky na lidské osudy, na jejich radosti i starosti. Prostě dýchá a raduje se, že je zase živá.

 

O ulici dál stojí ještě poslední ze tří sokoloven a stále se v ní cvičí pod přísným dohledem bust Tyrše a Masaryka, o fenoménu Sokol NY by mohlo být další pokračování. Čechoslováků už v okolí trvale žije jen pár, ale každý den, když kráčím 73. ulicí mě z jednoho nenápadného balkonu zdraví malinká, hodně vybledlá česká vlaječka. Vždy zvednu hlavu a je tam. Kdo, kdy a při jaké příležitosti ji tam asi dal?

 

 

 

Aktualizováno: 26.12.2011 — 22:05

50 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuju, milá Domi, za skvělý článek. O emigraci a emigrantech jsem věděla dost, ale o této budově prakticky nic. Udělala´s zase kus dobré práce (inlove)
    A doufám, že ještě napíšeš – takovéto věci by neměly zapadnout (h)

  2. Domi – moc dekuju za dnesní clánek. Krásne napsané na krásné téma. A tesím se na pokracování.

    S tím „zamrznutí v case“ nasich krajanu za velkou louzí – nám se ted zdá trosku smesné jejich lpení na tradicích, ale kdyz si predstavím, ze mnozí znich jsou uz tretí, ctvrtá generace a presto se snazí o pár ceských sluvek. písnicek, tanecku – a kdyz si pripomenu nekteré Cechy – napr. Ivan Lendl – který mluví cesky opravdu otresne – smekám pred „zamrzlíky“ klobouk …

    1. Mě to „zamrznutí“ připadalo směšné jen chvíli, pak jsem začala mít úctu a v Texasu jsem si říkala, takoví vlastenci kdyby byli doma…

  3. (wave) ROZVERNÍČEK. (wave)

    (*) Lord Black žije velmi zhýralým životem. Po letech se chce usadit a má v úmyslu pojmout za choť jistou mladou dívku. Aby však nekupoval zajíce v pytli, nechá si ji anonymně prověřit u jedné detektivní kanceláře. Dostane se mu odpovědi: „Sledovaná dívka pochází ze slušné rodiny, její pověst je výborná. Poslední dobou však za ní dochází jistý lord Black, jehož pověst je naopak nevalná!“ (*)

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)

  4. Milá Domi, moc a moc děkuji za velmi zajímavý článek. V době mého mládí, za socialismu jsem vůbec nevěděla, že nějaká taková budova existuje, natož něco o její historii. Její existenci jsem zjistila, až ji náš stát koupil za ten jeden dolar. Ale nic tak podrobného jsem ještě nečetla. Ještě jednou díky (y) za článek.

  5. Milá Domi, moc hezký článek, já se přiznávám, že jsem o obnově Národní budovy ani nevěděla (dokud jsi se o tom už jednou dříve nezmínila tady). Viděli jsme jí někdy v roce 85 nebo 86, při naší jedné procházce v NY (bydleli jsme tenkrát v PA). A tehdy z ní zbyla už opravdu jen ta fasáda, pamatuji se, že na ní byl dost ponurý pohled. Tak jsem moc ráda, že se znovu dožila slávy.

    Když jsme bydleli v Illinois, dvakrát jsme jeli na tradiční český festival do Nebrasky (měctečko Vilber). Bylo to dojemné – v centru nápisy Cukrárna, Pekárna, Řeznictví, vše vykrášlené typickými folklorními malůvkami. Jako z inscenace Prodané nevěsty. V tamní sokolovně se podávalo vepřo-knedlo-zelo a lidé byli pyšní, jak ještě muvili “česky” – no neumět anglicky, tak jsem občas moc nerozuměla. Ale česky zpívali, děvčata na podiu tančila a dokonce tam měli i soutěž ve vyprávění pohádek. Někde mám odtamtud jejich český zpěvníček, kde jsou ty písničky ale dost zkomolené (kolikrát se už ani nerýmují), prostě tak jak si kdo kterou sloku nebo jen i větu ještě pamatoval (po kolikáté generaci). Ale měla jsem skoro pocit, že tihle lidé rádi vzpomínají na svoji starou vlast, na svoje kořeny, ale jakoby je těšilo zastavit se v tom jejich vzpomínkovém čase, že nijak netouží se “zmodernizvoat”. Možná je to úděl jen těch “farmářských emigrantů”, kteří byli v té dálavě opravdu izolovaní a tak si za každou cenu chtěli uchovat to, s čím tenkrát odešli. Jak jsme z jiných cest (třeba v Texasu) zjistili, bohužel kolikrát z těch i často dost velkých českých komunit zbyl jen hřbitov a kostelík. Ale i tak je to dojemné a obdivuhodné. A pak jsem jednou,(ještě za kom.) úplně čirou náhodou jela vlakem z Německa do Prahy. A v Norimberku přistoupila mladá dívka, už kolikátá česká generace prváě z Vilber. Přes nějaké prameny její rodina našlaednou jsem z Německa ve vlaku do Prahy jela s mladou dívkou, která byla už kolikátá česká generace právě z Vilber. Přes nějaké prameny se její rodina zkontaktovala s jejich předky a ona teď poprvé jela do Čech se s nimi setkat. V kufru si s sebou vezla český kroj, který patřil její praprababičce pro případ, že by ho tom někde potřebovala obléknout na nějaké zábavě. Bylo mi té dívčiny skoro líto a tak ráda bych se byla dozvěděla, jak ta návštěva dopadla.

    1. Máš pravdu, občas jsou trochu „zamrzlí“ v čase ( zábavy jako třeba svatomartinské posvícení velmi připomínají Formanův film „Hoří má paneneko“ :D ), ale možná to bylo tím, že se zpět nejezdilo a žilo se jen vzpomínkami. Teď už mladí mohou do Čech a vidí „starou “ vlast předků v novém podání, takže se třeba i jejich perspektiva a pohled změni.

    2. Maricko – a klidne na tu zábavu v kroji mohla jít – pokud byla nekde od nás, nebo z Chodska … stále jsou tady zábavy v krojích … a historický kroj by mohl být trhák!

    3. Milá Domi, tohle bylo velice zajímavé a poučné. Navodila jsi atmosféru života té dávné české menšiny. Jako bych tam byla žila před těmi více než sto lety. A dojalo mne to. Je dobře že Národní dům tam stojí dál. Jako monument všech těch dávných životů.
      Mnoho Švédu také prchalo před chudobou doma a i oni mají takové středisko NY, ale myslím že je nově vystavěné.

      Ano je to zvláštní. Já jsem k Čechům do zdejšího Sokola moc nechodila. Zachovávání starých tradic v nové zemi, zvlášť když vím že se nemohu nikdy vrátit je trochu křečovité, ale při tom velice dojemné. Je to stéblo. Abych přežila ponechala jsem si kus svého starého života a přijala jen to nejnutnější v novém prostředí. Nemohla jsem opustit rodnou řeč, ta je přímo napojena na mé nejhlubší city. Řeč nové země byla nesmírně důležitá, ale pro mne je to jen potřeba, žádná citová záležitost. My jsme byli česká komunita v miniatuře, jen naše rodina, jen my čtyři. Stýkali jsme se sporadicky s jednou skupinou Čechů a podnikali všelijaké šílenosti jako že jsme si vyráběli jitrnice a jelítka, která tu nebyla k sehnání. :D A pekli jsme český žitný chléb, ty oslazené švédské chleby nešlo jíst. Dnes s tou spoustou přistěhovalců ze všech konců světa by chléb nebyl problém ale v roce 1968 jsem musela péct vlastní.
      Je ovšem neuvěřitelné jak touha po zemi kde jsem vyrostla může překlenout několik generací a že tu touhu mohou noví členové rodiny zdědit a že touha uvidět ještě jednou svou rodnou zem neumře se mnou ale že jde štafetou dál.
      Syn mluví česky ovšem jenom se mnou. Vlastně nevím která řeč je pro něho ta citová. Přišel sem jako čtyř a půl letý. A měl tu svoji babičku do její smrti, to už mu bylo deset. Mohla by to být čeština. Ale „švédsky“ toho zažil daleko víc. I když někdy se mi zdá že má vlastně raději angličtinu než švédštinu, ale jistá si nejsem. Mně osobně přijde angličtina bližší češtině než švédština.
      Emigrací se člověku život velmi zkomplikuje. Nevím jak jiní, ale já ztratila identitu a bylo mi zatěžko ji znovu vybudovat. Mělo to asi co dělat s profesí kterou jsem ztratila a nemohla ji zde vykonávat. Ta švédština coby potřeba ale bez citu na to nestačila. I když nenávist je taky cit. A chvílemi to šlo tak daleko. Dlouho jsem měla zatěžko akceptovat ty divné hlásky, které byly v češtině vysloveně neestetické. Já která jsem čtyři roky trénovala krasomluvu, jestli to tak mohu nazvat. Proto mi asi přijde angličtina bližší.
      No jo, to už je dávno, nechme toho. Jen vás jen nudím. (wasntme)

      1. Nenudíš (inlove)
        Řekla bych, že angličtina je tak nějak atraktivní jazyk – nevím, jestli jen pro našince nebo celosvětově, ale nakonec je latinou dneška, že…
        Naši mě dali na angličtinu v deseti, kupodivu takovej kurz existoval. A díky jejich důslednosti jsem tam vydržela až do gymplu, i když jsem se bůhvíco nenaučila. Ale přece jenom dost na to, abych se dostala do „pokročilejší“ skupiny ve třídě. Učila nás (už jsem to tu kdysi psala) Běloruska, která se vdala za Čecha a žila s ním dost dlouho v Indii (on tam byl služebně).
        Říkávala, že vlastně anglicky asi umí nejlíp. Že běloruština se v zemi, kde zítra už znamenalo pozítří, neučila, takže spisovnou podobu svojí mateřštiny nezná. Rusky z pochopitelnejch důvodů moc nemusí. Česky se už dokonale nenaučila (ale docela slušně ano). Takže snad anglicky…
        Byla to charismatická ženská a honila nás nad rámec výuky a moc naučila. Díky ní jsem začala i číst (pořád jsme za totáče, ale v antikvariátech se ledacos našlo).

      2. Milá Velká Kočka,nenudíš nás/mňa naopak veľmi zaujímaš -mam Tvoju mailovú adresu na nástenke v práci a chystám sa k dlhému mailu-ale až keď skončí toto sviatkovanie/Si veľmi zaujímava žena so zaujímavým,pestrým a tak sa mi zdá,že i ťažkým osudom.Vieš vygúglila som si Ťa,bolo by veľmi zaujímave,keby si nám niečo o herectve 60-tich rokov,obrazy hercov z tej doby priblížila.A snaď aj o pocitoch,ktoré viedli k vášmu rozhodnutiu opustiť krajinu.Muselo to byť strašne ťažké rozhodovanie.No a Garyk-útekár musí byť výborný parťák.

      3. Jen piš (inlove) Máš zkušenosti a zážitky, které my nemáme a umožňuješ nám vidět svět zase z jiné perspektivy. A pokud člověk chce, může se hodně poučit :) A taky jsem normálně zvědavá, no! (blush)

        1. Milá velká Kočko, tvoje zamyšlení a psaní je moc zajímavé a děkuji za komnetář. O té emigraci, to je zvláštní téma, někdo ihned zapadne, někdo teskní…, ale je fakt, že to nebylo přirozené, zejména fakt, že se lidé nemohli vrátit. To byla úplná pakárna. Je také pravdou, že např. chleba dodneška je trochu problém, i ve velkém NY. Tedy ne chleba, že by nebyl, ale ten „český“, t.j. žitný, takový klasický. Samozřejmě, že také je, ale jezdí se pro něj k Polákům apod.
          Skandinávci mají na Manhattanu tzv. Skandinavian House, je to velmi moderní (působí ekologicky, jak jinak) budova. Sdílejí ji severské národy, takže není pouze švédská, ale také.

  6. Milá Domi,díky za velice zajímavé postřehy a informace. Mám radost, že se podařilo obnovit české centrum v NY,všem kdo se na tom podíleli patří dík.
    Zprostředkovala jsi nám to moc hezky. (clap) (cz)

  7. Domi, moc zajimavy. Nasla jsem si vas na googlu a koukam, ze poradate moc zajimave akce (y) (y). K tomu „krajanstvi“. Zkraje 80. let jsem bydlela pet let v Michiganu, v Ann Arboru. Detroit za rohem, a tam taky prislo kdysi mnoho Cechu a Slovaku. Parkrat jsem se zucastnila nejakych sokolskych akci v Detroitu, ale musim rict, ze jsem z toho byla ponekud rozpacita. Mozna to byl posun v case. Ty lidi tam zili uz nekolik generaci a tudiz jejich nahled na zemi, odkud ja jsem prisla, byl znacne jinej. Na jednu stranu se divili, proc jsme nebojovali proti komunistum v r. 48, a na druhou stranu ukazovali nadsene fotky ze zajezdu na spartakiady. :O

    1. Hani, krajané jsou složitá záležitost a je fakt, že jsou opravdu různí, podle místa, délky života mimo starou vlast ( někdy i generací), vztahu k bývalé vlasti..nicméně obecně si jich velmi vážím a mám je ráda. Některé věci je třeba brát s nadhledem, ale někdy je dojemné, jak druhá, třetí generace se snaží vrátit ke kořenům. Stav se někdy někdy na nějakou akci…já vím, je to daleko.

  8. OT naprosto nesváteční:
    Jedeme za paní Synkovou (pejsci Heřmanice), prosila nás, abychom přijeli později – je na policii, ukradli jí peněženku. Paní se v důchodu stará o opuštěné psy a tohle je odměna… :@
    Toho lumpa tak dostat do ruky! (punch)

    1. Nemohli bychom jí nějak pomoct, Zvířetníci? Sice běžně pomáháme spíš při kastracích, ale tohle je dost mimořádná situace.

      1. Plně s ní soucítím, poznala jsem to před vánoci na vlastní kůži, nemám nic proti tomu, přispět na pejsky.

        1. Mohli bychom zaplatit na nějakou dobu krmivo a třeba veterináře nebo co vlastně ten útulek bude potřebovat, aby paní neměla problém a psi nestrádali.

      2. Doufám, že se Honza ještě koukne a napíše nám k tomu něco, ale jsem pro přispět zvířatům v nouzi.

        1. Jasně (h) Přiznám se, že bych ráda viděla, kdyby toho lumpa Jiný Honza (inlove) skutečně dostal do rukou – akorát se obávám, že bychom mu pak museli pašovat pilníky v buchtách, naše právo je někdy podivné (wasntme)

  9. Milá Domi, tohle je skvělý čtení a co teprve slíbená pokračování :-)

    Už zase sedím v práci, tentokrát aspon s notebookem. Zdravím všecky a děkuju za zprávy o Moje.

  10. OT gorilí. Včera se Vaví ptala na Mojku a na Amigos de los gorilas (stačí dát název do google a najdete) se jak na zavolání vynořila 4 nová videa.
    Dávám sem to, na se kterém v první minutě svorně a blízko sebe ládují Mojka s Nadiou salátem. Ostatně v celém videu se Mojka furt něčím láduje, asi dohání, že je v nové rodince nejštíhlejší… prostě pohoda, klídek, salátek.
    http://www.youtube.com/watch?v=JA2aUpMqgg8&feature=youtu.be

    1. Aktuálně z Cabárcena: Moja je tu jako doma, radují se chovatelé!
      .od uživatele Pomáháme gorilám dne 29. prosinec 2011 v 5:35.
      Počasí v severním Španělsku je stále vcelku přiznivé. Teploty se drží nad deseti stupni nad nulou a proto Moja strávila den po Štěpánu ve výběhu. S Nikym a Chelewou se společně i nakrmili. Chovatelé z Cabárcena s nadšením tvrdí, že to skoro vypadá, jakoby Moja v Cabárcenu žila po celý svůj dosavadní život.
      Některé dny prožívá Moja v intenzivních hrách s Chelewou, a dokonce je i tou aktivní, která Chelewu ke hře vyzývá. Občas se k jejich dovádění chce přidat i Niky. Přiběhne k nim – ne proto, aby je od sebe oddělil, ale aby se zapojil. A žertovně na ně mručí… Moja moc nerozumí tomu, že by si dospělý stříbrohřbetý samec mohl s ní hrát. Nebyla na to z Prahy zvyklá. Proto ve hře vždy ustane. Nikyho to evidentně mrzí, a tak se snaží ke hrám vyprovokovat chovatele. Když je pak Moja vidí, občas se zabuší do prsou a dá tím najevo, že už chápe, že jde o hru.
      K Nadie, která se většinou drží stranou, má Moja stále ještě respekt. Pokroky jsou však patrné – napětí, které mezi nimi panovalo, již trochu pominulo a tak se jí Moja občas alespoň zlehka dotkne. A to Nadia dovolí.
      Když Moja zjistí, že je někde ukrytého něco dobrého ke snědku, chytře se pokouší dostat k prémii jako první. Na Chelewu v tom případě nebere ohledy. Ale aby jí to vynahradila, často jí probírá kožíšek. Chelewě se to líbí a drží.
      Moja už od svého příjezdu přibrala tři kila a nyní váží 59 kilogramů. „Za chvíli bude jako kulička,“ libují si chovatelky.

      A na závěr přidáváme ještě odpovědi na dva časté dotazy:

      1/ Jak na Moju v Cabárcenu volají?

      Chovatelky jí neříkají “Mocha”, jak by se ve španělštině její jméno mělo správně vyslovovat, ale podobně jako v Praze na ni volají: “Moji, Mojina!”

      2/ Kdy bude mít Moja mládě?

      Moja teprve nedávno dobrala antikoncepci a bude ještě nějakou dobu trvat, než se jí definitivně upraví cyklus. Navíc zatím si ještě nikdo v Cabárcenu nevšiml, že by Niky Moju pářil.
      Na základě rozhovorů s chovateli napsala Zuzana Aguilarová.

      .

      1. Milá Betulásková, moc dekuju za sprostredkované zpravodajství a taky za odkazy na videa i fotky (vcera na oranzové lidi – ty mám ze vsech lidoopicek nejradsi).

  11. OT: poslední móda pro psy
    Před časem se zde mluvilo o psích oblečcích. Když jsem před Vánocemi listovala v katalozích střihů, viděla jsem pár modelů pro psy. Pár jsem jich našla na Internetu – viz dole.

    http://www.mccalls.com.au/Shop/McCalls-Patterns/Crafts/M5723
    http://www.mccalls.com.au/Shop/McCalls-Patterns/Crafts/M5776
    http://www.mccalls.com.au/Shop/McCalls-Patterns/Crafts/M5998

    (Dávám sem jen 3 odkazy, protože by mi to asi jinak neprošlo. Mohu sem postupně dát ty ostatní, pokud je o to zájem.)

  12. Milá Domi (inlove) , kolik že jsi to vlastně slíbila pokračování? Určitě alespoň dvě! Tak já Tě beru za slovo a už se moc těším. (nod)
    Protože, jak už poznamenala Renata, Tvé psaní je lahůdkové. (y) A nesmírně zajímavé, musím s hanbou přiznat, že toho o historii českých přistěhovalců vím pramálo. O Národní budově jsem teda věděla, to zas jo :) ,ale že původně stála v Little Bohemia, to mi ušlo. (blush)
    Děkuju a mávám všem krajánkům v Emerice. (wave)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Milá Vave, já jsme toho taky spoustu nevěděla, je to zajímavá historie a hlavně mě překvapilo,jaký vliv měla československá komunita. Proto je nakonec dobře, že se budova zachránila, mnohé souvislosti oživila.

  13. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jééé – to jsem ráda, že jsem si přečetla povídání (a krásné povídání) o místě, kam jsem se nedostala. A vlastně za to povídání můžu (chuckle) Moje obava z cestování po NYC vytáhla Domi tak trošku zezabuku… a nakonec jsme se teď do Národní budovy podívali všichni (nod)

    1. Ajéje, to jsem si naběhla…, ale je fakt, že Sokolové, resp. Sokolky jsou opravdu lahůdkové..no, napíšu, bude to tedy napokrčování.

      A je fakt, že jste mě vytáhly zpoza buku))))

      1. co bys taky dělala za bukem… (chuckle)

        Dneska mlaďochům končí vánoční výlet na Jih a vrací se do Providence. Takže od zítřka mi zase nastává „povinnost“ (milá povinnost) pravidelného snídaňového psaní, protože jim odletěla návštěva a nastává „standardní“ režim.

  14. Domi, díky za moc zajímavý článek – tady se spí ventilovali problémy kolem Fejka a na další informace moc místa nezbylo.
    Fakt je to krásnej domeček!

    1. Problémy se ventilovaly, prže pan Fejk je mediálně profláklá osoba. Jenže, Praha je malé město a nejen drby, ale i pozitivní informace tu letí rychlostí světla. A tak vím, že České centrum NY má skvělou paní ředitelku, která to na začátku díky již zmíněnému pánovi vůbec neměla jednoduché. O to víc jí ale držím palce. Takových lidí by Česká Centra potřebovala víc.

      1. Dík, Rputi..jo, pan fejk, s tím Národní budova užila, tedy spíše neužila. On totiž trochu nevěděl, do čeho jde a přijel jako ta celébrita. Fakt je, že ho trochu vzalo, že v NY to nikoho nezajímalo.

  15. Děkuji moc za povzbudivá slova, právě jsem si rvala vlasy nad překlepy a chybějícími čárkami…musím víc dávat pozor..těším se tvůj na článek.

  16. Milá Domi, skvělý článek (y) Máš talent a doufám, že bude pokračování. Jako jazykovědec-amatér zvlášť oceňuji jazykové prostředky „…všech možných přišelců z různých koutů světa a život tam byl těžký. Kdo mohl a hlavně se zmohl…“, které dokreslují dobu, o které zrovna píšeš.
    Právě zápasím s jedním vlastním článkem a tím tvým jsem se příjemně osvěžila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN