PSI: Ája, aneb jak to začalo a skončilo

Dosud jsem psala o kynologických akcích, loveckém výcviku a soutěžích, našich úspěších i neúspěších. A teď se mám ohlížet, rekapitulovat, hodnotit? Ne, nebudu hodnotit, na to nemám dost nadhledu. Jen budu trošku vzpomínat. Pro Áju, pro sebe a možná i pro někoho, koho by to zajímalo.

 

Před více než šesti lety jsme si pořídili štěně flat coated retrívra Ike z Vlčích luk, zvanou Ája. Ája byla temperamentní, ale vstřícná a chápavá holka. Výchova byla poměrně snadná, samozřejmě psí hříchy, jako rozkousané boty a podobně, by se našly, ale vcelku se učila rychle. Chtěli jsme fenku uchovnit, a při té příležitosti jsme zjistili, že základní podmínka chovnosti, kromě dvou výstav, je i složení jakéhosi ověření vlohových vlastností retrívra.

Zkouška? No dobře, tak to zkusíme. Kdysi jsem cvičila tvrdohlavého Nicka, tak by to s celkem jemnou holčinou Ájou mělo jít také. Chovatel nám poradil, že nejlepší je jet na výcvikový tábor, kde zjistíme, co se se psem dělá a můžeme se tam i pokusit složit zkoušku.

Na táboře se nám líbilo, byla tam prima parta lidí, kteří nás vzali mezi sebe. Ve výcviku jsme zjistili, že něco umíme, něco ne, ale po pár dnech jsme nakonec usoudili my i výcvikářka, že máme celkem reálnou šanci uspět. Ája ochotně aportovala, do vody šla jako drak, nos měla vynikající. Naší hlavní slabinou bylo vodění (a posléze zůstalo slabinou celou kariéru).

Ověření vlohových vlastností jsme absolvovali poměrně úspěšně a měli Zkoušku! Tedy, mysleli jsme si, že máme zkoušku, dokud nás ostatní nevyvedli z omylu. Tohle, co nás stálo trochu nervů a trochu úsilí není zkouška, ale jen bonitace vloh!

Ovšem už jsme se chytili drápkem. Když máme psa tak šikovného, že bonitaci zvládl na poprvé a krásně, tak ho přece nemůžeme nechat růst jak dříví v lese a přece nějakou tu zkoušku uděláme! Sice trochu hlodal červík pochybností, zda to zvládneme, když nemáme žádné zkušenosti. Viděli jsme psy, připravené na zkoušky. Proti nám to byli strašní machři.

Oni dokázali jít do vody na povel, na povel zaběhli do rákosí a hledali tam aport, dokonce i když tam žádný nebyl, dokázali čekat na povel, než vyrazili, dokázali… Neuvěřitelné výkony! Na druhé straně, když to zvládnou ostatní, tak my snad také?

 

 

Předsevzetí je jedna věc, realizace druhá. Ale jsem tvrdohlavá a tak jsme začali jezdit ke cvičitelce a učit se základy lovecké kynologie. Ája byla opravdu talentovaná. Vše vypadalo skvěle, dokud jsme naší psí dámě poprvé nehodili zvěř. Radostně běžela pro aport, ihned ho našla a… zabrzdila a hledala běžný aportík, na který byla zvyklá. Tu opeřenou podezřelou věc, která je divně cítit, ONA do tlamy nevezme.

Zkoušeli jsme ji přesvědčit. Po dobrém, lákáním, hrou, zkusili jsme jí nacpat zvěř do tlamy, ale… NE! ONA to brát nebude. To bylo na podzim 2006. Poslední zkoušky sezóny, na které jsme byli přihlášení, jsme zase odhlásili a řekli si, že přes zimu zkusíme aport zvěře vylepšit. No vylepšit… Prostě zkusíme Áje vysvětli, že je lovecký pes.

Byl to souboj dvou vůlí. Na jedné straně pes pevně odhodlaný se s takovým hnusem nezahazovat, na druhé straně já, která jsem tvrdohlavě zkoušela ji přesvědčit. Zlom přišel až na Nový rok 2007. Známý nám přinesl bažanta na cvičení, a protože bylo ideální počasí, tak nám bažant vydržel skoro měsíc. Ája ho nejprve opatrně, později ochotně vzala a nakonec zjistila, že je to ONO! Že ona JE vlastně lovecký pes a bažant je kořist, která se přináší.

Vyhráno nebylo úplně. Bažant nevydržel věčně a nový se jí opět nelíbil. Nastalo úmorné období. Sehnali jsme nový kus. Začala fáze, kdy si Ája zvykala, že bude nosit tohoto (ale ne jiného) bažanta nebo kachnu. Na příslušný kus si zvykla a bylo vše chvíli bez problémů, pak se ovšem kus ošoupal, rozpadl nebo zasmrádl a vše začalo znovu. Nicméně přivykací manévry byly čím dál kratší a Ája začala brát zvěř, kterou viděla jen jednou a poté dokonce i tu, kterou nikdy neviděla.

Se srstnatou – králíkem to bylo podobné. I když zdaleka to netrvalo tak dlouho, protože jak se uvolila nosit mrtvolky, pomalu jí přestávaly vadit jakékoliv. Jen lišku a kormorána nikdy nevzala, ale protože ty na zkouškách nemáme, nevadilo to a nenutila jsem ji.

Začátkem léta 2007 nám začala první opravdová zkoušková sezóna. Netušili jsme, co z celkem bláznivého nápadu udělat lovecké zkoušky, vzejde. Naše první zkoušky dopadly docela slušně. Udělali jsme dost chyb, ale žádnou hrubou. Některým nárokům rozhodčích jsem se ve své nezkušenosti divila, ale Ája jakoby věděla, že o něco jde, pracovala jak o život.

Dokončili jsme v takzvané první ceně. Sice poslední z prvních cen, někde kolem 19 místa z 23 psů, ale byli jsme na sebe hrdí. Čímž jsme byli chyceni v pasti. První zkoušky jsme dělali, abychom ukázali, že je Ája opravdu šikovná. Jakmile to prokázala, chtěli jsme dokázat víc. Asi je to častá lidská vlastnost, ostatně, znáte pohádku o rybářově ženě?

Nám se naštěstí totéž, co rybářově ženě nestalo. Druhé zkoušky jsme trochu pokazili a došli ve druhé ceně. Tehdy jsme byli zklamaní. Máme vůbec pokračovat? Naštěstí jsme byli přihlášeni na podzimní zkoušky a tak jsme si řekli, že to ještě jednou zkusíme. Ája opět pracovala krásně a kromě první ceny jsme získali i první titul CACT, čekatele šampiona práce a první pohár. A byli jsme ztraceni. Sice jsme nevěřili, že by se nám mohlo podařit titul šampiona práce splnit, ale naše ctižádost už byla probuzena.

 

 

Ostatní kamarádi jezdili i na výstavy a pyšnili se tituly. Ája je přece krásná, pro nás nejkrásnější, museli jsme tedy pár výstav vyzkoušet také. Někdy se náš a rozhodčího názor na krásu našeho psa lišil, ale přece jen jsme tak na polovině výstav uspěli a začali pošilhávat i po titulu šampiona krásy. Ovšem zkoušky a výcvik bavily nás i psovou daleko více. Sezónu jsme završili druhým pracovním titulem CACT a o vítěze zkoušek jsme nesoutěžili jen z administrativních důvodů.

Vrcholem první sezóny měl být Field trial, zkouška vyššího typu. Tam jsme měli opravdovou smůlu. Áje spadl bažant dva metry před čenich a ona nevydržela do pokynu rozhodčího a přinesla ho svévolně bez povelu. Což je vylučující chyba. Takže první vypadnutí, první smutek a první předsevzetí – my jim to ještě ukážem! Výsledky její první pracovní sezóny jí vynesl ocenění „Pracovní fena roku“. Byli jsme na vrcholu blaha.

Další sezónu jsme v zimě začínali field trialem. Snažili jsme se opravit si předchozí neúspěch. Povedlo se tak tak. Skončili jsme ve druhé ceně a pochopila jsem, že Ája je natolik temperamentní, že z ní klasický trialový pes nebude. Podcenili jsme na začátku výcviku výchovu ke klidu. Její temperament jsme spíše podporovali, zatímco jsme měli spíše trénovat ukázněnost a sebeovládání psa. Po trialu začala Ája hárat a měla první štěňata.

Druhá sezóna se rozbíhala pomaleji. Po štěňatech se dostala rychle do formy, ale protože jsme si nechali její dceru Ginny, nejezdili jsme na zkoušky daleko a absolvovali jsme jich méně. Přesto se povedlo získat třetí titul CACT, vyhrát zkoušky a splnit si sen. Ája se stala šampionem práce a k našemu překvapení i šampionem krásy, když získala potřebný počet titulů i na výstavách. Do třetice se jí povedlo na podruhé složit všestranné zkoušky a Ája si kromě dvou titulů šampiona mohla připsat i „U“ – všestranný pes a podruhé se stala nejlepší pracovní fenou roku.

 

 

Nepodařilo se vše. Na prvních všestranných zkouškách jsme nečekaně vypadli na disciplině, o které jsem byla přesvědčena, že ji Ája nemůže zkazit. Pomalu jsme se učili, že nejsou lehké discipliny. Na zkouškách jsou discipliny, které pes splnil a ty, které má před sebou, bez ohledu na to, co má natrénováno.

Každá disciplina je ve svém provedení originál, pokaždé je jiné počasí, jiný terén, jiný vítr, jiné rušivé vlivy. To, co jednou udělá pes dokonale, může o týden později totálně zkazit. I špičkový pes může mít smůlu a vypadnout, i průměrný pes může mít štěstí a zvítězit.

V dalších sezónách jsme byli jednou nahoře, jednou dole. Zkouškové štěstí se nás moc nedrželo, přesto získala Ája ještě pár titulů a pěkných umístění. Několikrát prohrála rodinný souboj se svou dcerou Ginny, ale několikrát Ginny porazila. Kromě field trialu na bažanty si úspěšně vyzkoušela i field trial na kachny a vlastně tím splnila všechny zkoušky, které se pro retrívry vypisují.

Tedy kromě zkoušek vloh pro slídiče a lesních zkoušek, které jsou obsažené ve všestranných a neměli jsme čas a ani motivaci je skládat. Mimo to jsme si stanovili pravidlo, že od okamžiku, kdy náš pes získá titul šampiona práce, nepůjdeme s ním už na nižší lehčí zkoušky, abychom nezabírali místo mladším a méně zkušeným.

S výstavní kariérou se rozloučila snadno. Poslední krásný výsledek CAC a res. CACIB nás těšil a řekli jsme si, že přece jen matka od štěňat nemá takové šance, jako mladé feny a je lepší skončit úspěchem. Ovšem skončit s pracovními zkouškami se nám moc nechtělo, zvykli jsme si na atmosféru, lidi. A na rozdíl od výstav, zkoušky psa baví.

 

 

Vloni jsem už uvažovala, že Ája skončí, sezóna se jí tolik nepovedla. Občas byla paličatá a neposlechla, občas se snažila a nedařilo se jí. Ale kvalifikovala se na Derby ČR, a protože první Derby nevyšlo podle našich představ, řekli jsme si, že to zkusíme naposledy, aby si předchozí výsledek opravila. Jenže letos byla v úplně jiné formě. Zkušenější, daleko méně svéhlavá, vstřícná, spolupracující. Našly jsme společnou řeč, jako nikdy před tím.

Celé Derby jsme s Ájou odchodily v pohodě a klidu, z její práce jsem měla skvělý pocit. Skončila na sedmém místě s velikou smůlou, v jediné disciplině překročila časový limit pro nejvyšší ohodnocení o 7 vteřin. Vítězka Derby jinou disciplinu splnila 5 vteřin před vypršením limitu. Tak malý může být ve velké konkurenci rozdíl mezi první a sedmou.

Letos jsme začali pociťovat věkový hendikep. Ne že by Ája byla méně výkonná nebo měla menší chuť do práce. Ale pokud dokončí zkoušky více psů se stejným počtem bodů, tak o pořadí rozhoduje věkové kritérium. Mladší pes má přednost před starším. Je to pochopitelné, dává to šanci mladším, aby si získali tituly. Ovšem šestiletá fena je již z tohoto pohledu „stará“.

Letos Ája ještě zasvětila naši dceru Barboru do světa zkoušek. Spolehlivě, i když ne bezchybně s ní absolvovala jihočeské Derby. Na západočeském Derby se kvalifikovala do finále Derby 2012 a má právo startovat tam již potřetí. Na všestranných zkouškách se umístila na krásném 4. místě a velmi pravděpodobně se kvalifikovala na MSR 2012.

Ovšem čím dál více se projevuje její nectnost. Nemá zvládnuté klidové discipliny. Když má absolvovat desetiminutový klid na stanovišti, Ája píská a kňučí a to jí snižuje známku natolik, že nemá šanci na lepší umístění.

 

 

Naším snem bylo kvalifikovat se na Mezinárodní soutěž retrívrů (MSR), což je neoficiální mistrovství republiky podle zkušebního řádu pro všestranné zkoušky (pro lovecké psy se mistrovství republiky nevypisuje). Poprvé nám účast utekla o malý kousíček, vloni se kvalifikovala jen Ginny a letos jsme byli v kvalifikaci dost beznadějně vzadu. Jenže náhoda zapracovala, den před zahájením soutěže se uvolnilo místo a my se dostali mezi 19 účastníků MSR.

Opět jsme neměli příliš zkouškového štěstí, na jedné disciplině jsme bojovali neúspěšně s časovým limitem pro první cenu a o 25 vteřin prohráli. Přesto Ája skončila na nádherném sedmém místě. A já v tu chvíli pochopila, že je čas skončit. Že další sezóna by lepší nebyla, že čas jde proti nám. Že je lepší skončit na vrcholu, než ji nechat se propadat do pole „poražených“, i když jen relativně poražených, protože na vrcholových zkouškách lze považovat za úspěch i to, že pes vůbec zkoušky dokončí.

Obvykle třetina až polovina startujících nemá to štěstí, aby úspěšně dokončila. Na MSR 2011 startovalo 19 velmi kvalitních psů, kteří prošli úspěšně kvalifikací. Přesto dokončilo „pouze“ 11. V tomto světle je sedmé místo posledního kvalifikovaného náhradníka a outsidera Áji obrovský úspěch. Tím větší, že byla vlastně původně pes pro radost a ne pro pracovní využití. Nakonec je pro obojí, protože je pořád domácí mazel a lovecký gaučák

 

 

A tak přemýšlím, jestli se dá říci o Ájině kariéře něco moudrého a vůbec nic mě nenapadá. Nebyla typ hvězd a legendárních psů, na které se nezapomíná. Mezi flety patřila mezi průkopníky, kteří dokazovali, že i flet může být kvalitní pracovní pes a uplatnit se mezi ostatními plemeny retrívrů, dokonce je i porážet.

Ovšem hlavně nám umožnila poznat krásu kynologického sportu, vrtkavost štěstí, chvíle nadšení i smutku, získat spoustu zážitků i přátel a poznat kouzlo porozumění mezi člověkem a psem při práci. Rozhodně se nebude teď chovat jako důchodkyně, bez práce by byla nešťastná. Nastává sezóna honů, kde bude dělat to, co ji baví, pomůže při výcviku mladých. A doufáme, že druhou půlku života si ještě pořádně užije.

Pracovní žezlo už převzala její dcera Ginny, která je úspěšnější než matka. A vyrůstá její vnučka Derry. Takže vlastně se nic zvláštního nestalo. Jen pro jednu ženskou a jednu fenu skončilo jedno období života, aby začalo další. Ájo, díky za všechno!

 

 

Aktualizováno: 28.11.2011 — 22:28

71 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Evo, moc ráda čtu tvé články, protože mám také doma dva žluté „revítry“ a prošla jsem si, ve velmi malém rozsahu, pár zkouškami, a obdivuju každého, kde z ničeho začne a skončí tam, kde ty. Mně se to nepovedlo, z nedostatku těch správných lidí okolo jsme nedělali lovečinu, ale ještě doufám, že s tím třeba s novou čubinkou (Elisce už bude 10 let….) začnu.

  2. Děkuji všem za ohlasy. Na fotce je Ája vlevo, Ginny uprostřed a Derry vpravo. Nevím, jestli bude Ája No1, já to takhle neřeším. Ale jak psala Yga, starší pes je jak vyšlápnutá bota, už jsou hrany obroušené, vztah je poklidný a vyrovnaný. S mladšími jsou větší nervy. Pak starý odejde, přijde mladý, který „nikdy nebude takový, ajko ten předchozí“ a pak si soužití sedne a historie se opakuje.
    Zano, ohledně soutěží. jednak dochází ke generační obměně. Lidi, kteří hodně jezdili mají už starší psy a končí jako my s Ájou. Mladí postupně dorůstají, ale momentálně je trochu díra. A také se šetří, ono startovné není úplně nejlevnější a když připočteš cestu a nějakou režii…
    Ale hlavně držíme moc a moc palce Áje hubeňourovi. Její boj je daleko důležitější, než nějaké soutěže. U ní je to, u chuděry, boj o život. Držte se, holky!!!!

  3. EvoŽ, moc hezká rekapitulace krásného psího borce. Tu fotku Aji u trofejí byste si měli zarámovat a pověsit na zeď, abyste si tu spoustu jejích úspěchů stále připomínali. A budeš jednou moc ráda, že sis to takhle krásně podrobně sepsala (a já rada přečetla). Všechny tři psí dámy jsou nádherné feny, nedokáži je věkově od sebe rozeznat, tak se jen domnívám, že Aja je ta uprostřed.

    Jenny, držím všechny palce, abyste vymysleli taktiku, jak získat Aju „do vlastnictví“. Jak jsi vůbec zjistila, komu boxérka patří?
    YGa má pravdu s tím postrašením, protože i já jsem si jistá, že určitě za psa neplatili. A kdyby se nějak mohlo vypočítat a dokázat, kolik by dodatečně měli zpětně doplatit, možná by byl ochoten se psa dobrovolně vzdát výměnou za „prominutí“ tohoto poplatku. Ale jsi starostka, tak jistě vymyslíš nějakou „fintu“, jak na to. Ale palce tedy držím opravdu fest. (y) (y) (y)

    1. No a jeste bych jim pripocítala úhradu veterináre a peníze na zvlástní výzivu podvyziveného psa a ubytování a vúbec bych je postrasila, ze k nim poslu hygienu a veterinární komisi a nevím co jeste – predpokládám, ze IQ tohoto cloveka nebude v úrovni Menzy, takze by se dal snad i zastrasit. Ale pozor – bylo by vhodné, kdyby následne podepsal darovací listinu nebo neco takového.

      Jenom se obávám, ze zanedlouho pribude dalsí Aja ;( – ach jo.

      1. YGO, tohle určitě nemá :
        Psy je nezbytné očkovat proti vzteklině. Povinnost očkování je dána dokonce zákonem č. 166/1999 Sb. (hlava II, oddíl I, § 4, bod f) ze dne 30. 7. 1999 O povinnostech chovatelů psů a některých dalších zvířat držených v zajetí. Všechna tato zvířata, nejen psi, se musejí očkovat proti vzteklině ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok.
        Snad je na to uvrtám, pak mám ještě záložní plán. (h) Díky.

    2. Maričko, děkuji za podporu !Mnó, jak se to dověděli? Jedna chytrá osoba grrrrr, která řeší můj počet zvířat, musela tu hubu otevřít a zeptala se jich ve školce když si byli pro děti, jestli jim neutekl pes. Oni ho ovšem vůbec nehledali, jen konstatovali, že je pryč.
      Už to mám promyšleno jak to udělám, zítra bude asi kritický den. Naštěstí se ta familie neodváží přijít na ouřad, museli by zaplatit poplatky. 8)

  4. (wave) ROZVERNÍČEK. (wave)

    (*) Obrovský pes s peněženkou v tlamě vejde do řeznictví, položí peněženku na pult a posadí se před vitrínu s masem. „Tak co to bude chlapče?“ ptá se řezník žertem. „Chtěl bys masíčko?“ „Haf!“ štěkne pes. „Hm,“ přikývne řezník. „A co to bude? Játra, slanina, roštěná…“ „Haf!“ přeruší ho pes. „A kolik té roštěné chcete? Půl kila, kilo…“ „Haf!“ oznámí pes. Ohromený řezník maso zabalí a z peněženky si vezme peníze. Když pes odchází, řezník se ho rozhodne sledovat. Pes vejde do činžáku, vystoupí do druhého patra a začne škrábat na dveře. Vzápětí se dveře otevřou a nějaký muž začne psovi nadávat. „Proč na něj křičíte?“ ptá se užaslý řezník. „Tak chytré zvíře jsem v životě neviděl!“
    „Chytré?“ opáčí muž. „Tenhle týden si už potřetí zapomněl klíče!“ (*)

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a nekřičte na své psy. (coffee)

    1. Ten pán byl blbej, kde má pes nosit klíče? Do peněženky se mu nevejdou a kapsy nemá! (wait) Má mu nejdřív koupit kalhoty, a pak teprve lamentovat (chuckle)

  5. EvoŽ,jste borci, zvlášť když jeden ví, co je zatím vším úsilí a trpělivosti. Pohlaď za mně ty šikovné holčičky. Ty soutěžní pravidla grrrr, tvoří jenom lidi a potom to tak vypadá.
    Ať si skáčkou sami a dřepí na bobku, než je pes zavolá. A je to. (y)

    U nás doma se začíná situace komplikovat.
    Ája prý! utekla tady jedněm nepřizpůsobivým občanům světlé pleti. On je rádoby kameník dluží prachy kde se podívá, exekutoři si tam podávají ruce. Nám nezaplatil zatím poplatky za loňský rok, letošek taktéž,navíc je konfliktní, hrubý, sprostý a občas zavřenýv krimu. Barák je psán na její matku, jinak by už byli pryč. Psů už měl několik a vždy záhadně zmizeli. Musím vymyslet strategii a taktiku, Áju jim nedám. Chlap je vyžraný jak lakátoš, přednosta je proti němu Twigi a pes chudák by sežral i enono pod sebou jak je hladovej. Když jsme šli kolem jejich baráku(polozbor), pejsa se tam ani nepodívala. Drží se nás jak klíště. Držte mi palečky, prosííím.

    1. držííím, moc držííím (h) Vzpomněla jsme na tebe – byli jsme v Žitavě a viděli tam moc hezkou boxinku…

      Ne že by mě nakupování v cizině nějak lákalo (mě neláká žádné nakupování) – ale když za kilovku řeckého jogurtu dám v Globusu 135 Kč a v Toomu v Žitavě 1,7 Eura … o drogerii nemluvě… není co řešit. Těch 2×25 kilometrů se v rozdílu cen zcela rozpustí… A tak jednou zaměsíc jedeme k sousedům

      1. Díky, budu to potřebovat. (h)

        Jj, ty nákupy. Tady je vidět, jaký z nás dělají obchodníci blbce. Hlavně tedy markety. Od výrobců kupují za hubičku, nás dřou. Máš recht že nakoupíš jinde, my co nemůžeme musíme tu jejich šikanu strpět. :D

    2. Moc moc drzím palce, at Áju nemusíte vracet. A poznámecka – pokud neplatí zádné poplatky, tak predpokládám, ze neplatí ani za psa – neslo by je tím nejak „ovlivnit“ (asi právne nikoli, ale aspon postrasit, ze musí poplatky doplatit atd. atp.)

      1. Díky YGO, tovíš, že to tak nějak připravím, nenechám pejsku takhle týrat. Zatím nepřišli na obecňák, tak uvidíme. Nevím ani co ti dotyční celý den dělají, ráno odvedou děti do školky, odjedou a pak přijdou pro děti a kdokoliv tam jde neotvírají, oba jsou nezaměstnaní, všude doklo,a visí jako dlužníci. (headbang)

        1. Možná jsou i rádi, že je Ája pryč. Jinak bych udělala všechno, co ti radí ostatní, pohrozila nutností doplatit poplatky za psa i s penále, vyfoť ji, že to předáš policii jako týrání psa, naštěstí na týrání jsou paragrafy. Ať ti veterinář potvrdí, že její výživný stav je hrůzostrašný, budeš mít argument pro ně, případně i pro ty policajty. Ukaž jim účet za veterinu, a že bude ještě hůř. A úplně přinejhorším bych jim holt nějaký drobný peníz dala. Ti dotyční (ani se mi nechce psát lidé) nemají právo ji mít. Jen se bojím, že za čas budou mít psa nového. :@

          1. Díky !! Jsem připravena ! Ostatně s Daníkem jsme to už prožili, když si bývalý majitel na něho za 9 měsíců vzpomněl. Když měl uhradit náklady, nasedl do auta a už jsme ho neviděli.
            (wave)

    3. Jenny, držím! (h) Poslouchej, a měla Ája nějakou identifikační značku, když jste ji našli? Obojek, nebo tak? Pokud nic neměla, tak by nemuseli dokázat, že je jejich – nejspíš se k nim na zavolání nepohrne, když se radši nekouká ani na tu chalupu!
      Když nedokážou, že je jejich (poplatky taky neplatí, ne?)tak by to mělo jít… protože pokud by veřejně prohlásili, že je jejich, mohla by si obec dupnout s poplatkama a naúčovat penále atd – v tom případě pochybuju, že by na vlastnictví trvali.

      1. Dede díky, tak na tohle jsem přesně přichystána. Kdyby bylo nejhůř, mám v záloze plán „B“, zatím tajný. 8)

    4. Držím palečky, a preventivně doporučuji zjistit si ty poplatky – pokud neměli zaplacené, žádného psa přece nevlastnili! Dále bych zmínila veterinární prohlídku – předložila jim účet a současně zmínila možnost stíhání za týrání psa. A pokud by dělali opravdu hodně velké dusno, eventuelně pokud by jste měli pocit, že by se mohli časem i mstít, asi bych navrhla odkup za nějaký drobnější obnos… Ale s tím, že Aja už je vaše, se myslím nedá nic dělat (chuckle) .

    1. Já dneska, ale to je fakt ouplné OT, potkala ve městě, teda nad městem, matku s dcerou a psíky. Přesněji zprvu jsem za keři slyšela něco jako „Áróó? Áro! Áááro!?“ a až pak jsem pochopila, že dámy venčí vrh.
      Tři štěňátka kolem měsíce, ukvíkaná, klopýtající, ouška po pradědečku kokrovi, krátké nožky po prabábě jezevčici asi, fakt, kdo ví – nepodobalo se to ničemu.
      Jeden sytě hnědej, jeden béžovej a jeden černej cipísek. Když jsem překonala keře, ozřejmil se mi i obsah volání, obsahoval totiž:“ Kláro! Sáro!“

      Tak jsem si při pohledu na batolící prdelinky připomněla jennyinu vychrtlinku a byla jsem vůbec vděčná, že jsou ÁRY obstarané…

  6. Evi, nemám psa, a nikdy jsem ho neměla. Lituju toho, ale je to tak. Díky tobě jsem byla úplně bezbolestně zasvědcena do všechtěch soutěžných složitostí. Moc ráda čtu o tvých zlatých černých princeznách. A Ája? Ta je a bude Nr.1 (h) Tak Áje přeju dlouhou řadu šťastných „důchodcovských“ roků plných (sun) a psiny s potomkami ;)

    1. A podle hesla „když tu není ta, co mám rád, tak mám rád tu, co tady je“ se Tatunek právě prvně povozil v Bikitaxi.

      1. Možná teď Bikira paradoxně lépe zapadne do tlupy, když ta přišla o jednoho člena. Uvidíme, chtělo by to, aby zabřezla Kijivu a ukázala jí, jak se starat o gorilátko. S gorilátkem v náručí by její prestiž v tlupě stoupla, škoda, že jí nedokázala využít.
        Je mi líto, že Moja musí pryč, ale musím uznat, že nové bydliště je na ještě vyšší úrovni než Praha. Ten park je na fotkách prostě nádherný a výběh naprosto fantastický. A zdá se, že tamní Niky se také umí činit, takže snad Moja bude mít brzy své gorilátko.

        1. Hlavně je Niky Cabarcénskej hodnej ňouma (to je u rodin, kde nakonec stejně vládne samice, podstatné) a vůbec: lepší prostředí jsme si pro Moju těžko mohli vydumat. Jen je potřeba, aby se uměla skamarádit s Chelewou, ale to Moja umí, když nebejčí: Bikiru si také dokázala nakonec naklonit.
          S příštím Bikiřiným těhotenstvím se opravdu čeká až po Kijivu (pokud se nestane zázrak a nezabřezne nakonec Schinda) a to je móře času na zvykání, dyk Kibísek je furt drobeček.
          P.S. Stuttgart včera psal, že lidi nabízejí peníze za pochování Tana (nedivím se, taky bych si tak krásné mimi pochovala), tak jim odpovídají o tom, jak jsou gorily náchylné na virózy i další nakažlivosti až po spalničky a nesmí k němu nikdo krom ošetřovatelek a veterináře.

          1. Jojo, to s tou náchylností k infekci je pravda – když jsme se o Tana v práci starali, tak jsme se k němu oblíkali do speciálního pláště, měli jsme rukavice a roušky. Jinak je to skoro jako chovat dítě, jen to má delší ruce v poměru k tělu a jak má chápavé i prsty na nohou, je to stejné, jakoby měl ty ručičky 4. Když se se všema zamotal do hadiček od infuze, tak měl jeden člověk se svýma dvěma rukama co dělat, aby ho zase vymotal (chuckle)

              1. Když my měli přísné informační embargo až do chvíle, kdy byl Tano odvezen do Suttgartu. Pak byla tiskovka a ZOO to navlíkla tak, že si přivlastnila všechny zásluhy za péči o něj. O naší klinice tam padla jen malá zmínka, kterou novináři víceméně zazdili. Přitom Tano byl u nás od středeční jedné hodiny ráno až do pátku a po neúspěšném pokusu o návrat matce pak znova až do pondělí ráno, kdy byl převezen do Stuttgartu. Pokud já vím, tak tam za ním pracovníci zoo byli jen asi 2x…

    2. OT II: Bohužel Ríša propadl do depky. Nedopočítal se a dcera fuč. Protože ji pořád hledá, obávám se, že onemocní. On je totiž strašnej nervák a hnedky se složí.
      :/

  7. Já myslím, EvoŽ, že jste si spolu s Ájou užili soutěžního adrenalinu dost a teď už je ten pravý čas se „jen“ bavit, vždyť Ája není stará, ale krasně zralá psice (rolf)
    Těším se na další vyprávění o vaší smečce.(dog)

    Naše Gina bude mít 11 let a je to takové potrhdílo, že roční puberťáci jsou proti ní hadra. Včera proletěla vinohradem, podrazila MLP nohy, ukradla mu čepici, lítala s ní kolem dokola a výborně se bavila. Když se Olda postavil na nohy, vyrval psici torzo čepice z huby a jal se odvážet kolečka s nahrabaným listím dolů ze svahu. Zcela určitě nečekal, že zahučí do jámy, kterou naše přičinlivá psice v nestřeženém okamžiku vyhrabala.
    Přežil ! :D

  8. JanoBa, Velká kočko a ostatní. Pes nepotřebuje soutěžit. Pes potřebuje mít svůj příjemný domov a člověka, který by ho měl rád. To ostatní, v tom se přizpůsobí. Pes, který může dělat práci, která ho baví je z těch šťastnějších jako člověk, který má práci jako koníčka. Ale ti lidé, kteří dělají nějakou běžnou práci, ale mají svou milovanou rodinu přece také nejsou nešťastní. Tak ani psi se svými milovanými páníčky nejsou nešťastní, i když nemají oblíbené zaměstnání.
    Vy jste dali svým psům to důležité – lásku a porozumění.

  9. MILÁ VAVE, pod článek BTW: Alarm jsem ti připsala ještě jednu koledu, jednu kterou mám moc ráda. Ale ty už to asi nepotřebuješ.

    Taky tam píši o folkloru aneb jak jsem vnucovala Švédům naše tradice. :O ;) :)

  10. Evo, čtu už poněkolikáté a pokaždé mám na tváři něco mezi úsměvem a slzami. Asi to cítíš hodně podobně. Aniž bys to očekávala, Ája ti do života přinesla naprosto novou dimenzi. Myslím, že soutěžení už vás chytilo celou rodinu. Bavíte se skvěle všichni – psi i celá tvá rodina. Ája v šesti letech není vůbec stará a svou zábavu si najde ve výcviku dorostu a při opravdové práci na honech. Je určitě škoda, že při rovnosti bodů vyhrává mladší pes, ale taková jsou pravidla a tak je mi jasné, že v takovém případě asi nemá velký smysl pokračovat. Ledaže by byla nějaká soutěž přímo pro nadšené psí veterány… není a nebude? Z Ginny bude ještě superhvězda, určitě jste její výcvik přizpůsobili podle zkušeností získaných s Ájou, a máš zbrusu nový dorost v Derry. Myslím, že i další léta se psy (a nikoliv pod psa) budou báječná. (wave)

    1. Sežralo mi to odpověď.
      Takže: pro veterány soutěže nejsou (s bídou se teď obsadí ty normální). Ginny žádná super hvězda není a nebude. Dosáhla hodně, ještě něco snad zvládne, pokud nebude mít smůlu. Ale je ve vypjatých situacích nervní. Derry je zatím trochu po*era. Ale všechny jsou naše holky.
      A sama víš s vaší kočindou, jak prima je být se svým zvířetem. To je stejné u každého, kdo má své zvíře rád, bez ohledu na papíry, šampionáty, poháry…

      1. Prima?????? Na zabití je!!!! (rofl) (rofl) Škrábe křeslo, hodím na něj kobereček, který škrábala už Micinka – aby to křeslo MOHLA bez mých protestů drásat, jde na druhé křeslo (co prý jí předhazuji Micinku), hodím i na to druhé kobereček, jde na gauč… Myslím, že její podmíněný reflex už zafixoval, že drásání je sranda – honění, blbnutí, výzva k hraní… A stejně ji nedám!!

        1. Ještě abys jí dávala!!!!
          V tomhle mám kliku – kluci nic nedrásají. Absolutně nic. Mají škrabací strom, tak tam se vyřádí, mají prkénko v kuchyňce – to je Ríšův ráj drásání drápků, Zrzínek má své škrabadlo na parapetu a všichni 3 občas používají kulatý nesmysl s kuličkou a uvnitř škrábací vložkou z vlnitého papíru. Tam je obsazeno hlavně ráno – jeden honí kuličku a další drásá ten papír. No, musím pak uklidit okolo, ale ať křeslo nebo pohovka nebo rohy nábytku – toho si ani nevšimnou. A ještě občas drápnou výčnělek v podlaze, potažené zátěžovým kobercem. Ale to mi opravdu nevadí. Nábytek je jako z prodejny.

          1. Kulatý nesmysl s kuličkou a škrábací vložkou – to zní lákavě, kde to najdu?
            Malé kulaté nebo skorokulaté nesmysly umím udělat – z papíru, vlny (teď jsem se naučila, jak udělat tu modrou vlněnou kuličku, která se hned tak nerozmotá. Ale se škrábací vložkou? :O

            JInak velké škrabadlo k nám momentálně nemůže, není ho jaxi kam dát (máme trochu moc kramajzlů – holt skoro tři domácnosti postupně sestěhované), takže jsem ochotná jí povolit to křeslo/křesla se škrábacím koberečkem. Jenže ta potvora moje trojbarevná už vypozorovala, že mě zvedne a pak má dobrou šanci, že s ní budu blbnout. Přes den je to totiž klidné hodné zvířátko, které starší dvounohé kočce dělá pomyšlení – tedy skoro, ale to bude v článečku, který chystám. Když přijdu domů já, vidí, že se může něco dít a že může nastat ta správná sranda.

        2. Jojo, tak tohle znám (rofl) (inlove) Jsi naprosto jasná (rofl)
          Zabíjím každý den aspoň jednu z nich, někdy i opakovaně (Derča nám v poslední době sežrala už jeden účet – pracně jsme vysvětlovali, že nejsme neplatiči, že nám učet roztrhal pes… a jednu smlouvu, zřejmě má své úřednické období, je totálně na zabití. Pořádáme sjezd, jsem zvědavá, kolik zmatků díky Deruninu úřadování vznikne :@ , z několika přihlášek jsme našli trosky, naštěstí účastníka jsme vyluštili).
          Kamarád zase slibuje psovi exkurzi na jatka (jen tam, o cestě zpět se v takovém případě nemluví).

          1. Správná úřednice Derry musí mít všechno pod kontrolou, tak se nediv. A koneckonců, příliš mnoho papírů škodí a je nutné občas něco skartovat. Do hlavy nee ;) :D

  11. Milá EvoŽ, já vás mohu jen tichounce obdivovat. S mými colliemi jsem mohla jenom vylézt na jeden nebo druhý kopec za námi. Bez auta bych se nikam nedostala, protože kdyby měli Bača, Brumla, Einstein či Garyk pracovat museli by nahánět ovce. ;) :) Vlastně mi způsobuješ se svými krásnými a šikovnými psy tak trochu špatné svědomí. I když si myslím že byli moji psíci docela spokojeni se hrami s balonkem. Brali to jako své životní poslání. Což ovšem Garyk nemá protože ho nemohu pustit na volno to moje potěšení – poděšení. ale on se sem tam uvolní sám, psí Houdini jeden.

    Přeji ti krásnou práci s Ájinými potomky, ona ti s nimi pomůže to si buď jistá. Na babičku rozhodně nevypadá. Tak mnoho dobytých vítězství i když to úplně bez proher nepůjde. (y) (inlove) (h)

  12. Páni Evo, udělali jste kus práce a Aja má vzdělání, které by jí mohl každý pes závidět. Jste skvělí!
    Nás retríver měl také našlápnuto, ale neměl tak cílevědomé páníčky. Lépe řečené paničku. Ta usoudila, že čeho je moc toho je příliš a ve třetí třídě to vzdala. Tak máme jenom nějakou bronzovou medajli, diplom a pár červených mašlí. Jo a kde vlastně jsou?
    A jak šel psí život, máme ted doma psa převalského. Ale i tak – včera zdrhnul a se svým nemocným srdcem vysupěl velký kopec, aby se pokusil tou šedivou hubou okouzlit hárající pidijezevčici. Než jsme ho našli, vyběhl prý ten kopec dvakrát. Co Ross, měl se jmenovat Eros!

      1. AD „Nejlepší léta jsou pryč.“
        No Evo, to není vůbec pravda, právě ta nejlepší léta máte před sebou. Aspoň u nás to tak bylo – od šestí do jedenácti roků jsem si s Toyou nejvíc užila – necnosti mládí byly buď zapomenuty nebo prominuty, rozuměly jsme si bez řečí a bylo to naprosté splynutí dvou odlišných bytostí. Teď ze sebe Toya začala dělat sice většinou milou, ale místy nevrlou babičku s vlastním svérázným názorem na svět a její místo v něm (chuckle) . Ale nevadí, i tak ji mám ráda z celé serdce (h) – batulku šedivou.

        1. Ygo, souhlasím s Tebou. Ten pejsek je jako víno, zraje a zraje a pořád si s ním líp rozumíš. I ten náš Doneček je ještě báječnej pejsek i když přežil už 2 měsíce šestnácté narozeniny. Nevím, jestli si budu někdy tak rozumět s tím mladým bláznem

          1. Jen se neboj, až Luxík doroste do určitého věku, poplujete na stejné vlně – sice jiné, než je ta s Donem, bude možná divočejší či naopak hladší, ale bude to stejně prima jízda. (nod)

  13. Milá Evo (inlove) a milá Ájo (inlove) , pamatuju se na váš první článek; jméno Ája a Dámu s kachnou pominout a zapomenout prostě nelze. Ukázaly jste mi krásu fletů i krásu společné práce. Viděla jsem, jak se spolu učíte, závodíte i soutěžíte, tu více, tu méně úspěšně, ale vždy s láskou a pochopením.
    Pamatuju, jak ses jednou zlobila, Evi, nějaký neúspěch Ti byl líto, ale pak jsi to tak krásně pro sebe, pro vás obě zúročila, opět s láskou a pochopením.
    Krásný článek. Ano, rozbrečela jsi mě, protože člověku je líto, když nějaká úžasná etapa končí. Ale prima je, že Ája je skvělá šéfová ve formě a na babičku vůbec nevypadá. :) Ještě před sebou toho máte spoustu hezkého. (h) (h) (h)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Jednou zlobila?! Já ji chtěla roztrhnout jak hada nejmíň stokrát.
      Ale je to stejné jak s chlapy. Zabít jsem ji chtěla skoro denně, ale pomuslet na rozchod?! NIKDY!!!!

  14. Milá Evo, tvůj přístup ke psům je mi stále nedostižným vzorem. Že jste si pořídili psa pro radost a zvládli s ním zkoušky- to je super! Já jsme zase tvrdila, že žádného psa nemůžu mít- mimo jiné proto, že se můj syn bojí psů. No, psy mám dva a když by někdo viděl, jak jsme do malého autíčka v sobotu na Venčení na zadní dvoumístné sedadlo naládovali Kubu, labradorku a dvě kavalírky s tím, že jsme dokázali to, aby byli všichni připoutaní, nikdo by tomu dřívějšímu strachu nevěřil:)Mě pes vyžadovaný dětmi nakonec přivedl k plemeni mého srdce, byť jsem původně chtěla boxera- a kupodivu i k plemeni Mušketýrova srdce, byť ten psa nechtěl ještě ve chvíli, kdy jsme platili borůvku. Holt cesty osudu jsou zvláštní…

    1. Ano, přesně na tebe a tvou rodinu si vzpomenu, když mají lidé problémy se psy. I tu krátkou peripetii s utěkářkou útulkářkou, i výběr Borůvky, reakci učitelky (že za ty peníze by mohli do Itálie asi 2 nebo 3), sžívání Mušketýra (od pes domů?! po psa v posteli)…
      To je tak krásný příklad zepsovatění (h)
      Proti tomu jsme my, které hledali rodiče už jako batolata ve psí boudě, vcelku fádní. U nás k takovému žádoucímu vývoji od nepsího k psímu člověku nedošlo

      1. … za ty peníze by mohli do Itálie 2 nebo 3. A co teprve s kočkou? Však já si vyslechla, co utrácím takové strašné peníze za blbou kočku, když můžu zadarmo sebrat nějakou z kůlny. Jo, mohla bych – zablešenou, začervenou, nenaočkovanou, polohladovou od mámy kočky, která má třikrát do roka koťata. Tím nechci říci, že jestli jednoho dne takové kotě přijde k nám na zahradu, že s ním neabsolvuji s veškerou láskou odblešení, odčervení, naočkování, dojedení a tak dále… Jen, že jsem potřebovala určitou jistotu v povaze, protože stresy s předešlým bázlivým kocourkem byly až přílišné. Příště třeba klidně dostane šanci nějaká útulkářka nabo právě kočka z kůlny. Jen že to zadarmo stejně nebude, ona ta péče stejně něco stojí.

  15. Milá Evo, Ájina nečekaná kariéra znamenala důležitou zatáčku v životě vás všech. Kolik toho teď umíš, kolik lidí jsi poznala, a nakonec sama vedeš výcvikovou skupinu… klobouk dolů! (inlove)
    Přizná se, že nebýt tvíého povídání o tvé smečce, práci a výcviku, nikdy bych nenašla odvahu začít dělat s Berry stopy – prostě bych byla přesvědčená, že na to nemám. Popravdě pořád nevím, jestli na to mám (chuckle) , ale to nevadí – obě nás to s Berry baví a rozhodně to prohlubuje náš vzájemný vztah.
    Jo, a nějak mi uniklo že Ája původně nechtěla brát zvířecí mrtvolky do huby :P – z tohoto začátku až k šampionátům… fakt dobrý! (h)

    1. Pokud máme vliv na to, že s Berry děláš, tak mě to moc těší. Protože není cílem vítězit (to se nám v podstatě povedlo jen jednou), ale společně si užít. Tím, že člověk se psem dělá, ho více chápe. A myslím, že trochu víc chápu i sebe. Se psem mi totiž žádná póza ani přetvářka neprojde.

  16. Jak to na světě zvláštně chodí – pes pro radost vás vlastně přivedl ke krásnému sportu a my díky Bohouškovi získali lásku na celý život.

    1. Já bych tu lásku u nás nepodceňovala. Protože i když měla Ája úspěchy, přece jen jsou holky především psi pro adost a pro lásku. Tohle byla jen taková třešnička na dortu (i když nepopírám, že příjemná, kdo tvrdí, že mu vůbec nezáleží, jestli vyhraje nebo prohraje buď lže, nebo má místo krve vodu – druhá věc je že nechci zvítězit za každou cenu, uznám, když na to nemám apod. Ale každý rád vyhrává).

      1. Já ji taky vůbec nepodceňuji – nakonec to vše děláte proto, aby se holky nenudily a měly co nejlepší život. A vo tom to je – vůbec se nestydím za to, že se přizpůsobím svým zvířatům. Včera jsem se musela smát – Batman byl celý den venku a večer se uvelebil Bimbovi na nohou. Tomu to po chvíli začalo vadit, jasně že neodstranil kocoura ze své milované dvojky ale raději se přesunul aby miláček mohl být pěkně v klidu a teplíčku.

  17. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krásné poděkování za ty roky spolupráce (inlove) A věř tomu, že kdyby Ája uměla psát, tak ti taky za spolupráci poděkuje (nod) (h)

    1. Díky. Ona ta spolupráce nekončí. Ája stále šéfuje svou psí smečku, pořád cvičí, aby se nenudila, chodí na hony. Jen už ta soutěžní část skončila.
      I když někdy se přihodí…
      V sobotu jsme musely s Ájou nastoupit na Field trial, aby se vůbec splnil limit pro počet startujících a mohl se trial konat. Brala jsem to „mimo soutěž“ a brzy po začátku jsme stejně odstoupily, protože šlápla do pletiva a vypadala, že kulhá. Bylo to jen sedřených pár chlupů, ale zároveň jsem si ušetřila nervy z absolvování zkoušky, která pro Áju vůbec není vhodná. Startovala Ginny. Ale podle přísloví „každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“ jsme umožnili získání titulů ostatním a sami utřeli hubu. Ginny šla až do posledního aportu jako aspirant na vítězství a poslední aort zaměnila a vypadla. Takže jediní dva účastníci, kteří nedokončili, jsem byli my.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN